Karel Makoň: 76-04A-Kaly-7-IEOUA (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

Ve skutečnosti, ne jiný druh třebas prosebná, spojovací modlitba charakter snahy spojovat se s Bohem. To znamená ze stavu oddělenosti přecházet do stavu spojení. Tento přechod se samo sebou neděje bez následků. To znamená, když někdo přejde do toho Boha, tak to obdobný význam jako když řeka teče do moře, kde ji tam potom najdete. Ta se stane mořem. Čili my musíme tímto, touto, pod touto snahou chápat sebezničení. Sebezničení zvláštního druhu. Řeka v moři není řekou, ale ta voda řeky tam pořád je. A zrovna, takže ta se nezničí, no a tak my, když tam vejdeme nejsme tím co jsme byli. My se stáváme mořem a to je smysl spojovací modlitby. Nesmíme se lekat, že se v nás tento stav prohlubuje, že přestáváme být sebou, to byl přeci nesprávný stav, to byl stav oddělenosti. Toto je stav spojení, tak jako ta řeka se spojuje s mořem. A při tomto stavu spojení nastávají další vedlejší projevy nebo následky, které doznívají potom i potom po formě modlitby v podobě nějakého stavu, který přechází do běžné činnosti. To je jiná věc, tím se nebudeme zabývat. vás teď chci připravit k tomu správnému duchu modlitby. Že v tom duchu spojovací modlitby, mluvím o spojovací modlitbě, v tom duchu je obsaženo to přeplývání pomocí nějakého prostředku, přeplývání osobnosti oddělené od Boha, vědomě oddělené od Boha. Ze strany člověka ne ze strany Boží, ale vědomé oddělení člověka od Boha přeplýváme do spojení kde to, ta oddělenost neexistuje a proto když například opakujeme jméno Boží tak musí být opakováno tím způsobem jako asi kapky nebo hmota řeky přetéká do moře. To musí být tok, plynulý tok, to nemůže být dávkování. Čím víc vyhovuje ta forma tomu co teď říkám, tím je dokonalejší a tím dokonaleji mně pomáhá k tomu, když je to spojeno s tím duchem, o kterém nyní mluvím, abych se opravdově spojil s Bohem a vědomě spojil s Bohem. Takže když vám teďka poradím třebas opakovat jméno Boží, tak vám chci radit, jak z těkavé mysli, povídavé mysli, řekl bych z řeky která nikam neteče, která se batolí okolo břehu, se stane řeka, která záměrně teče do Boha, do moře. A pak tohleto, co vykládáte, co říkáte musí z jedné strany organickým pokračováním toho co jste předtím dělali a k tomu nevedlo, v tomto spojení nevedlo, a organickým začátkem toho, k čemu to vézt. Proto vám radím nezačínejte toto jméno Boží bez povznesení mysli a když ho začnete, začněte ho nějakým vyrážením třebas "í", nýbrž přechodem, pomalým přechodem do "ííí". Do toho teprv nějakým způsobem dorůstáte Vy přeci jdete odtud z strany oddělenosti k tomu spojení. Vy tam spějete pomalu, nepospíchejte. Protože to není spojeno s dechem, nesmí být spojeno s dechem, tak nezáleží na tom jak dlouho to vyslovování trvá Takže když třeba začnete tímto způsobem iii eee ooo uuu aaa a pomalu s tím skončíte tak je to v pořádku. Když totiž to ve vás opravdu doznívá, že vás to ladí, dokud vás to ladí abyste v tom znovu pokračovali prosím začněte znovu se naladíte. To je vlastně ladění tohoto nástroje, aby se připojil k vesmírové hudbě, kterou zatím neslyšíte. Tomu báječné harmonii která všechno dohromady spojuje s Bohem aniž si to toto zdánlivě rozpojené uvědomuje. Takže vám teďka předvedu jak si třebas představuji takové několikanásobné napojování nebo opětné prohlubování toho spojení pomocí tohoto jména božího s tím vědomím Božím, ano? nebudu do toho nic vsouvat, leda třeba zkrácené nějaké pojetí toho, jelikož je důležité, aby se to nestalo monotónní myšleno aby se nestala pouhá forma aby to začlo být a zůstalo být stavem nebo přecházelo do stavu tak prosim.. ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá ííí ééé óóó úúú ááá A přejdeme k jiným soustřeďovacím prostředkům. Soustředění do nitra. Tento prostředek by měl působit ze všech ostatních nejharmoničtěji, protože je umístěn do srdce duchovního uprostřed těla a Tedy vlastně k ideálnímu ideálnímu středu celého těla to, že tam člověk soustředí svoji mysl by nemělo přinášet potíže, leda že by někdo se soustřeďoval špatně a místo na toto srdce se soustřeďoval na tlukot svého srdce, které tluče nedaleko odtamtud, trošku nalevo a tu by si mohl způsobovat srdeční vadu. Lidé kteří opravdu mají nějaké potíže se srdcem říkají že nemohou soustřeďovat tímto způsobem protože jim to ještě stěžuje ty choroby srdeční které mají. jim dávám za pravdu, to nemohu jako prověřit sám se sebou, protože žádné takové chyby na svém organismu neshledávám. Víte, jsem vždycky radil tomu kdo se na tohleto vymlouval, že nemůže takhle soustřeďovat do svého duchovního srdce uprostřed prsou, jsem mu radil vždycky aby si nepředstavoval, že to srdce je v něm, nýbrž že to místo středu je průchodicím domem do věčnosti. Nemůže být chybné, nemůže být na obtíž jeho srdci, že si představuje, že vstupuje uprostřed prsou do chrámu a tento chrám je nekonečný. Tento chrám je nekonečně prostorný a je v něm Bůh. právě bych lidem, kteří tuto koncentraci začínají radil, aby se utíkali do svého nitra, to znamená doprostřed prsou, jako do chrámu. Indové na to jdou zase jiným způsobem že radí aby se tady člověk soustředil na tak zvaný bod bindu to znamená bod bez prostoru. A to znamená na tak nepatrný místo že i špička špendlíku je příliš prostorná. Také takovéto bystré zaostření skrze jedno místo by nemohlo škodit srdci, pochopitelně. Jenomže právě člověk je takový rozplizlý ve své představivosti kristus sil na celé okolí A toto soustředění potom není divu za následek veliké horko uprostřed prsou a neni nám neznámo že dokonce někteří křesťanští světci v měli prsa tak žhavá, že ten žár byl vidět, že je spaloval vnitřně. Pro tuto koncentraci mnozí křesťanství světci se vnitřně spálili a. Ono to nebylo způsobeno jenom nějakou mechanickou koncentrací nýbrž. Spojovali tuto toto soustředění z láskou k bohu první kdo toto zažíval oficiálně Byla svatá marie markéta Alacoque francouzska z jižní Francie, Které se jednou zjevil ježíš po jejich marných pokusech zvětšit lásku k Bohu. Ona totiž trpěla tím že se zdálo že nedostatečně miluje boha. přála si boha milovat více než sebe než cokoliv jiného. Tak Ježíš přišel na pomoc a zjevil se a řekl, podívej se na mě, jak moje srdce plápolá, jak hoří. Zjevil se před a viz, že toto srdce plane jak pro tebe tak i v tobě ode dneška zasazuji toto srdce své do srdce tvého abys pociťovala mou lásku. A z této lásky můžeš žít pro sebe i pro ostatní To je poselství které v budoucnosti bude mít velký význam říkal taky no také že protože než si říci že srdce páně od doby Je velice uctíváno a mnoha lidem pomohlo. Tato představa jim pomohla. Ovšem je třeba říci že Marie Markéta Alacoque nebyla začátečnice. Že si nevzpomněla se budu soustřeďovat do nitra na srdce páně, protože by se bylo mohlo stát, kdyby si to byla takhle vymyslila, jako mnozí z nás si to třebas vymyslili, že by se soustřeďovala na obraz Ježíšův bez obsahu, jakýkoliv obraz bez obsahu. Není ještě vůbec soustředění, to je mechanické soustředění obrazu zvyšování obrazotvornosti a nedává člověku program. kdežto tenhleten obraz který Markéta ve svém srdci začla nosit ten dával program, ten dával sílu. Víte, moc nerad někomu radím soustřeďovat se na srdce ježíšovo v těle pokud u něho nevidím Jistotu že je tak dalece pokročilý že to nebude brát formálně jako obrácení pozornosti do nitra na nějaký nějakou představu. Nýbrž pokud je mi jisto že bude touto představou tak poután, že ho to unese, že ho to odnese od něho samého. Že ho to zbaví jeho samého a přivede ho blíž lásce. Na to musí být člověk dost poměrně vyspělí. V jakém smyslu byla Markéta vyspělá, že ona si nade vše přála milovat Boha a ono se to nedařilo. Protože si přála milovat Boha ale nedařilo se to, tak proto se disponovala k tomu, aby tento obraz nebo tato forma soustředění byla předána. A byla to láska vlitá, která do takto vnikla a která byla silnější než ona. Kdežto my se snažíme tím že ten obráceně tento obraz nosíme nebo snažíme se na něj soustředit do nitra, snažíme se tu lásku získat. Je to tak, že obyčejně se získá určitý ticho a to ticho je také tichem získaným. Na rozdíl od tichá vlitého, neboť prvním projevem lásky je jakési utišení, nadpřirozené říkají křesťané, tedy katolíci. Bychom řekli utišení tak silné, že ticho které normálně člověk zažívá zdá se s tím nemá vůbec nic společného. To je tak slabá, tak slabý odvar toho vnitřního ticha že může být vyrušen tím že něco vedle se třeba děje. Že ke mně někdo mluví, že cítím nějaký pohyb a tak dále. Kdežto tohleto ticho nemůže být ničím zrušeno, v takovém případě, když člověk zažívá to ticho, může být třeba zabit a neví o tom, jak je to ticho silné. To je něco, co není lidské, co je nadlidské. A teď by vás zajímalo, tedy toto ticho se nemusí skládat jenom soustředěním do nitra. Ale to ticho se může získat nebo nabýt lépe řečeno tím že se k němu člověk disponuje a ono potom přijde ono se dostaví. Jak se disponovat k takovému vnitřnímu vlitému. Tichu nejlepší systém spočívá v tom že člověk koná tak zvanou střelnou modlitbu. Ovšem k střelné modlitbě musí být také řekl bych tažen musí mít touhu vyjadřovat své city vůči Bohu velice jednoduše a ne složitě. Když třebas i složitě se do rozplameňuje v lásce. tak končí jenom několika slovy nebo jedním slovem víte, někdo třeba se dlouze rozplameňuje v lásce a musí, potřebuje moc toho přečíst nebo něco vyslechnout nebo mockrát si věc opakovat nebo vmýšlet se do toho, ale nakonec třeba končí jedním, jednou frází, která ho zaujme ty si láska nebo jsem tvůj nebo byl tak něco nebo můj pán. Nebo miluji a tak dále a po tomhletom slovu obyčejně když takhle končí celou meditaci, bývá to meditační takový pás, Kde se rozplaňuje cit. Po této meditaci obyčejně potom přichází ticho vlité. jsem napověděl že kdybychom to vlité ticho které vede ke spojení s Bohem, se svým životem, někam zařadili do toho sledu stupňů. Tak bychom řekli že vlité ticho a následuje po modlitbě obyčejně po modlitbě stoupajících citů jak říkají křesťané. To znamená kdo se trvale snaží o to aby jeho cit jeho láska k bohu srdcem Stoupala aby neusnula stále se modlitbou a různým způsobem rozplameňuje nebo konáním dobra konáním nezištného dobra se rozplameňuje v lásce ke Kristu Třebas konáním takového dobra jako bych jemu sloužil to velice mohutně rozplaměňuje jestliže to takle stále dělá, Tak může nastat okamžik kdy on přejde do tak silných citů že v nich není schopen slova. A po nich nastane ticho ho blažené ticho v nitru. Upozorňuju vás ale že toto blažené ticho není cílem, je zase jenom prostředkem je nejtěžší vůbec někoho dostat z tohoto blaženého ticha a to je stav který je tak vznešený že se vám ani nepodaří člověka přesvědčit že to není stav nejvyšší. Kdybych vám tedy měl radit jakým způsobem máte. Do tohoto vnitřního ticha dojít, tak bych vám nemohl začít radit tím že máte soustřeďovat do nitra, to vám nic neřekne. můžete soustřeďovat do nitra prosím ale musíte začít opravdu mít potřebu jestli to nemáte tak to nemá význam vyjadřovat prostě jednoduše bez okras svůj cit vůči Bohu. Kdo máte tuto živelnou potřebu tak jste na pokraji toho vlitého ticha. Chtěl bych ještě k tomu všemu dodat, jaká je spojitost mezi třeba s koncentrací opakování jména božího a tak dále a mezi tou mezitím tichem. mám za to, že koncentrace na jméno Boží je jedním z nejsnazších přístupových cest k vlitému tichu. Tichu které se dostaví samovolně během tohoto cvičení, během této modlitby. Aspoň jsem si to na sobě takhle ověřil a dívám se trošičku. nechci říct s despektem ale s podezřením na každého. kdo rovnou dokáže soustředit se do nitra zažívá ticho. Protože jsem se zatím přesvědčil u každého z nich že toto zažívání ticha není spojeno s s poznáním. kdežto tam ten přechod k který člověk vlastně úmyslně nenavozoval nýbrž který nastal ten přechod do ticha bez návaznosti na vůli toho člověka to znamená samovolně. tento přeliv samovolný do přechod je mi důkazem že ten člověk si nic nevsugeroval a že to není získaný nýbrž vlitý klid tedy velice cenný a mám za to že každému kdo touží po bohu a volá ho buď tím jménem nebo potom jménu chce k němu přejít což je lepší system se stane že se do něho začne vlívat. A pak samozřejmě nemůže nemůže to slovo vyslovovat a pak se dostavit ten klid. A že nemusí ani špekulovat jak to udělat aby sousto do nitra nebo aby získal klid protože to se mi zdá být trošičku vyumělkované. je přirozené podle mého názoru vstupovat do tohoto klidu a z toho stavu v jakém jsem a ne a to není stav klidu a ne rovnou navozovat stav klidu. Abych to ještě řekl z vlastní zkušenosti písmenová cvičení jsem nebo modlitbu, vyslovování jména božího jsem to je lepší jsem dělal do roku třicet devět to znamená do koncentráku. A pak tato modlitba velice prudce přecházela do vnitřního klidu který byl nositelem poznání. Takže Takže jenom tehdy když tento vnitřní klid se nedostavuje a když se nedostavuje toto poznání bez kterého se dneska neobejdu, neumím to už, jsem takový, že jsem bez toho že bych bez toho bych nedovedl být živ, tak jedině v tom případě když se nedostavuje, tak znovu sahám k prostředkům původním to znamená znovu soustřeďuji se na jméno boží s ním odcházím do toho věčného života pomocí něho se totiž obětuju sám sebe. To se může dělat. Pochopitelně z vlastní iniciativy a k tomu člověk najít v sobě sílu. A když najde a obětuje se tak vstoupí opravdu do klidu. Do klidu vlitého se všemi následky, o které o kterých tady mluvím. A je nerozhodující jestli se potom soustřeďuje doprostřed prsou nebo mezi obočí nebo kamkoliv jinde, on ten klid prostě nachází on se s ním setkává. A nezáleží mu na tom kde to je snad kdybych to měl nějak jen místně. Označit tak bych spíš řekl že je to mezi obočím než v tom srdci. A mám takový dojem. Protože dříve do toho roku třicet devět než se to dělo samovolně jsem tady v tom bodě mezi obočím pociťoval něco co se projevovalo navenek jako náraz světelný jako blesk. Čili z toho soudím že asi přes toto centrum to nějak probíhá ale je to celkem vedlejší může tomu být taky jinak. Chtěl jsem jenom říci, že to soustředění do nohou na jméno boží je proto jako východisko přijatelnější, že při něm je únosné, aby si člověk přál spásu pro sebe nebo volal přitom Boha aby to bylo volání kdežto při soustředění do nitra. Volání není tím nejlepším prostředkem dejme tomu vraťme se k tomu, k marii markétě Alacoque. Ona si nepřivolala ten obraz Ježíše Krista. Ona chtěla milovat lépe a nadevše Krista nebo Boha. A tím vyvolala tento obraz. To bylo vyšší pojetí cesty. chce li někdo milovat boha nade vše tak krále a nic si nepřeje tolik jako tohleto, tak samozřejmě se pro něho hodí. Tato vnitřní cesta, modlitba ticha nebo jak tomu říkáte. Ale také mám ještě své výhrady. jsem si totiž od začátku své cesty prvních devět let nepřál nic jiného a nikdy jsem se o nic jiného taky nemodlil než abych miloval boha nadevše. Čili opravdu o tohleto šlo a proto asi moji přátelé taky doporučovali abych se soustřeďoval do nitra, Protože to asi odpovídá této touze, ale jsem se přesvědčil, za těch devět let že jsem fakticky miloval více sebe než Boha, i když jsem si to upřímně přál milovat Boha víc. A bůh potom přesvědčil za jakých okolností je možno Boha milovat především. Že je to možno jenom tehdy když vnitřně umřu. Kdyby snad kdybych snad byl, jak oni doporučovali a víte za jakých okolností mi to doporučovali to nebylo to nebyl lidský výmysl, kdybych snad byl konal tu koncentraci do nitra a ne tu písmenovou. Kdybych se byl snažil opravdu mým nitrem přejít do lásky boží spojit se s ní, splynout s ní, třeba zaniknout v ní, jak chcete, tak možná že bych byl nepotřeboval toho šoku v koncentráku a že bych se tam byl dostal po dobrým potože takle pojatá láska s vhodně voleným prostředkem, který k tomu vede, který k vede patrně se obejde bez těch hlubokých krizí. Jenže jak víte jsem tedy neposlechl a tak jsem musel projít krizí bůh totiž nemohl naučit ho milovat jak jsem si to přál, protože jsem odmítal prostředky které k tomu vedou. A si myslím že právě modlitba do nitra je jedním z hlavních prostředků které, jímž se člověk může naučit milovat boha. To znamená když si to přeje, když si přeje jemu patřit jeho milovat jemu se odevzdat. Tak přes nitro to jde snáz než přes nohy, pochopitelně, nebo přes nějaké jméno Boží protože ta představivost je těžká. Jménem božím se dostat byl do této lásky To je dost obtížné pro většina lidí nevím pro někoho Možná ne. A kdežto na přes to nitro, přes to srdce to je takové přirozenější volba soustřeďovacích prostředků je otázkou do značné míry otázkou sebepoznání. Čili že se poznávám jako člověk který postrádá lásku a dokonce. příliš že nepotřebuje nýbrž je nespokojen se svým stavem oddělenosti, se svou bídou, se svou nemožností, nevědomostí tak pak se mi zdá být výhodnější a vhodnější aby se soustřeďoval do nohou na to jméno boží A jestliže ale živelnou potřebu to může mít tentýž člověk za čas třebas, v některou chvíli o tomu Bohu patřit, tak by bylo chyba aby šel přes nohy když on může přes to svoje nitro daleko rychleji a přirozeněji. celá ta cesta k bohu buď je lemována postupnými důkazy vzestupu a nebo v bývají dlouhá období bez jakýchkoliv důkazů obyčejně ti kteří ty důkazy mají jsou považováni za lidé za lidi vyvolení nebo za lidi požehnané nebo za lidi který mají li nějakou přednost u Boha. jsem se přesvědčil jenom o jednom, že tito Lidé kteří mají takové důkazy že mají v života namále když například třebas někteří lidé celou řadu let neměli vůbec žádné důkazy a najednou je začli mít jako když se pytel s nimi roztrhl, tak zakrátko umírali, protože bylo třeba, to co si nastřádali a to co by se normálně nemuselo projevit Ještě dostat do vědomí aby. S tou mírou uvědomění vstupovali do posmrtného stavu jakou si vysloužily v tomto životě.. Většinou ti kteří od začátku měli mocné důkazy tak nedožili dlouhého věku vůbec. A takže to ještě jednu nevýhodu tyto důkazy když třebas i přežijí a důkazy mají. a říká se že jsou plni milosti jsou tedy sensitivní všechno vycítí a tak ti nevýhoda je v tom že ta síla těch důkazů která by v nich zůstala takovou řek bych nádržkou za níž se střádá voda milosti, u těchto případů kde se pořád projevuje nějaká milost, ta voda jakoby unikala z nádržky a její hladina je nízká. ten člověk nikdy nesnese Vysoké hladiny nebo velkého napětí. Je to člověk který, kdyby se mu pořád neukazovalo kde je tak by třebas sešel z cesty je možná chráněn tímto způsobem v aby na cestě zůstal a podobně čili kdybychom to vyjádřili slovy tibetskými tak bychom říkali bude z něho malým svatý. Kdežto když někdo nemá důkazy ale setrvává na cestě. Neschází z a jeho touha vzrůstá, nepolevuje, Tak je to důkaz že je vychováván k velkému odosobnění a toto velké odsobnění znamená velké vyprázdnění. A velkého svatého tedy nakonec to znamená. Takové nastřádání sil, vědomostí a všeho ostatního že potom jednou se všechno vyleje tak je to opravdu spoluspasitel, v pravém slova smyslu takže právem řekl Ramakrišna, že ten kdo o těchto věcech povídá a k tomu milost aby to mohl všechno vysvětlit, že ten je ze všech těch zasvěcenců na tom nejhůř protože ustavičně sebe odlívá Nebo schopnost uplatňovat hned uplatňovat to co zažívá. Kdežto ten kdo tyto schopnosti nemá v sobě střádá moudrost která nakonec je. Taková že přesahuje rámec těch lidí kteří pořád něco ze sebe vydávají tak to byla asi jedna věc kterou jsem potřeboval vám říci že. Důkazy na cestě se projevují jenom tam, kde jsou účelné třeba když jdu v nějakou po nějakém stupni se ubírám kde potřebuji překonávat abych to řekl symbolicky jenom prostor. kde potřebuju veliká na veliké vzdálenosti zdolat tak pak by bylo zdržováním kdybych. Se díval po patnících anebo měl možnost se u nich zastavovat. Tím že bych měl o tom důkazy kde jsem tam mě. Z důvodů řekl bych šetrnostních nezdržují tím způsobem že by informovali o každém kroku protože tím mám namířeno snáze na cíl A nezdržuji se u mezi kroků u mezizastávek, u částečných důkazů. takže výhoda této cesty je nasnadě také když jdu dejme tomu jak jsem tomu říkal lesem to znamená Prostředím kde nic není vidět kde důkazy by se ustavičně opakovali, tak pak je správné že nelpím na vedení důkazy, protože kdo lpí na vedení důkazy, tak je třeba dostane ale tím si zabraňuje postupu protože dostává je pořád na úrovni na které je zná to znamená on si osy.