Karel Makoň: 78-02A-Praha-Kaly (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

Je nadán moudrostí, kterou svatý Jan v evangeliu vyjádřuje slovy tento je syn můj milý v němž jsem se mi zalíbilo... v němž se mi zalíbilo nejenom syn můj milý, ale v němž se mi zalíbilo, to je velice obsažná věta. Vy nezažíváte ještě boha takhle vůbec ne, ten vztah není takovýhle podle tohoto zážitku, Z tohoto zážitku vyplývá úplně nový vztah k Otci. Vztah syna k Otci. Kdežto my se pořád chováme všichni i ty, jak tady jsme, jako syni této země a ne jako syni boha Otce. A přeci ve Starém zákoně je psáno... ve Starém zákoně: zdaliž nejsme všichni děti jednoho otce. Toto bylo dříve napsáno tady na nové synagoze pražské. A bohužel tento nadpis zmizel, to je veliká chyba protože to je nadpis který by tam měl být pro, po všechny věky, aby lidi se vzájemně lépe snášeli, jsme syni, děti jednoho otce a toto Ježíš poznával, že je nejenom synem, ale milovaným synem, Který v protože toto synovství zažívá určitá privilegia, o kterých se nám vůbec nezdá a o kterých apoštolové buď v evangeliích anebo potom v epištolách praví ani oko lidské nevidělo ani ucho lidské neslyšelo vůbec nemáte tušení jaká sláva je připravena pro člověka na věčnosti. A toto on zažíval, tu slávu, no. Spousta činnosti, když jako především se snažíme o spojení s Bohem pomocí činnosti, tak asi, především činnosti, ono to nejde čistokrevně jenom tím, Vede k jinému druhu poznání než když především se snažíme milovat. Ta láska vede k jinému druhu poznání, se pokusím vysvětlit k jakému jinému druhu. A cesta poznání pokud po kráčíme, vede k jinému druhu poznání než cesta lásky, než cesta činnosti. Je dokonce, protože zdá se být nejvznešenější ze všech nejblíž přístupná totiž, tak spíš, nejmoudřejší nebo nebo tak nějak, je přitom velice nebezpečná, toho jsem si dobře vědom, že ten kdo poznává věci neosobně, Může se dopouštět velikých chyb v osobním poznávání tím že toto osobní poznávání podceňuje a že. Staví osobní poznání vedle toho nebo hluboko pod to poznání neosobní. Jak jsem ho měl k a Ramakrišna ho napomenul, jak může být on, TOTAPURY sídlo neosobního poznání tak nedůtklivý vůči člověku který nevěděl, že jde o posvátný oheň a který si odpálil dýmku protože to potřeboval. dělá an na to vědí co tam po ve myslit. A církev konečně dělala tutéž chybu ve středověku, že říkala láska k duši, je pravou láskou, je to láska duše k lásce k duši. to znám, to překládám možná chybně z latiny, Ale prostě došlo tak daleko, toto neosobní chápání lásky, Že říkaly no když jsou tady lidé kteří umírají hladem nic se nestane, po smrti budou odměněni. Vy kteří trpíte, nic si z toho nedělejte, po smrti vám kyne věčné blaho. Žádný bohatý neprošel do království nebeského, vy jste na tom líp. A dřeli je, ty chudý, že ano, poslední peníz a poslední práci jejich pro sebe protože sice tomu věřili že to tak je ale pro jistotu žili si tady pohodlně v tomto životě. Takhle to dopadá s lidmi kteří zastávají to neosobní poznání, mír na nebesích nějaký blaho nebo takové které zažívají ještě a není to založeno na řekl bych všestranném rozplamenění lásky a činnosti. teď se dostanu k tomu jaké jsou v tom rozdíly. Když třebas cítí se dostaneme mi pomocí činností k poznání boha. Tak to za následek že každou událost vidím jako od boha vidím, ne se do toho vmýšlím, od boha naservírovanou a znám v této událostí svoje postavení. Takže neomylně jednám správně, neomylně jednám správně i tak že že nikdo tomu třebas nerozumí a vypadá to jako špatné jednání. Na to vůbec nedbám, protože jsem byl osvícen v tom smyslu co je v záměrech Božích, v jeho činnosti. Neboť on je také činný. To je existence, čili všechno existuje, co tady vidíme. to je projev boží činnosti. Neboť kdyby byl nečinný, tak by nic neexistovalo. Jenom protože je činný on tak toto existuje. V tu chvíli jak by si odpočinul sedmý den odpočíval tak všechno přestane existovat. Z tohoto důvodu musíme mít za to, že všech šest dní toho procesu tvůrčího i ten sedmý den toho klidu pořád vedle sebe probíhají ano. Tak a tak tento způsob vypadá spojení s bohem činností spojení s bohem láskou vypadá tak, že opravdu celé moje srdce, celá moje duše, všechna moje síla je podmaněna Bohem. Tak dokonale je podmaněna, že pro nic jiného nemám smyslu ani sil než abych vyslyšel toto mohutné volání boží lásky. Bůh totiž v tom stadiu kdy jsem s ním láskou spojen ve mně miluje. A to zavazuje abych jeho láskou miloval. a kdybych v tom vykazoval nějaké mezery. Tak prozrazují že jsem toto nezažil nebo že to nezažívám, že tuto lásku boží v sobě nezažívám. Když tuto lásku v sobě někdo zažívá, tak bez mezer miluje, jak to Ježíš Kristus ukázal i ty svoje katany.. Tak vidíte že úplně jinou cestou jinudy jinými prostředky a jinak je člověk spojen s Bohem. To spojení s bohem nikdy není univerzální u nikoho, protože my nikdy nebudeme bohem jak s těmi privilegii boha. Nýbrž budeme jenom nesmrtelnými, nesmrtelní, vědomě nesmrtelnými kteří z boha budou žít vědomě a ne ze sebe jako dneska si myslíme, že se tady najíme a tak dále No a kdybych šel k tomu poslednímu a řekl, jaké poznání nebo také jak vypadá spojení na cestě poznání. Tak bych musel říci že vypadá zcela jinak než na těch dvou cestách, kdyby bylo něco takového možné to nějak izolovat, ne? To tak nikdy není úplně možné, ale kdyby se to teoreticky, školsky takhle izolovalo, tak to spojení poznáním by vypadalo tak, že bych vůbec nepotřeboval k ničemu rozumové úvahy k ničemu. Ani smyslové činnosti abych poznával. Jestliže k tomuto dojde tak prozrazuju že jsem se spojil pomocí poznání s Bohem. Čili pak nemusí existovat tělo a žádný projev Boží, ani projev lásky pochopitelně, abych poznával, neboť skrze něho poznávám, skrze tu věčnost poznávám A to je něco víc než skrze smysly a rozum, a skrze tělo, skrze maso a krev, jak říkal správně Ježíš, toto ti neřeklo, nesdělilo maso ani krev, nýbrž duch boží To je něco takového o čem ho nepoučil toho Petra nikdo, ale on to věděl, protože to do něho bylo vlito z moudrosti boží pro tu chvíli aspoň, to bylo ovšem osvícení, ale kdyby to byl trvalý stav tak samosebou pak to trvá, pak není třeba masa a krve. Čili na této cestě člověk patrně ztrácí svoji tělesnost také zbavuje se poměrně brzo potřeby být tělesný. Takhle chápali třebas někteří řečtí filozofové poznání boha a když začli poznávat asi neprávem tak spáchali sebevraždu, Zenon a spol. Jistě velicí nadšenci ale že spáchali sebevraždu, to je to, že oni si přičichli k tomu a poznali že tělesnost je na překážku a tak to zrušili. No to bych neuznával za správné. Takže ono by toto co kážu třebas co bych chtěl kázat nebo co bych mohl kázat na cestě poznání by mohlo vézt i k takovým zrůdným činům jako k sebevraždě a tak dále. Protože člověk nikdy nemá správné měřítko co přijde potom. jsem si třebas myslel několikrát, že to co právě poznávám je vrchol. Pak jsem poznal, že to není pravda že jo, že to je pěkně spodní hladina věcí a myslím, že tím jsem zhruba řekl. Ty přístupové, rozdílné přístupové cesty ke spojení s bohem ano nebo výslednice. Protože i když tady mluvím o výslednici tak každá z nich vypadá tak že jsou v ještě mezery pro ustavičné další zdokonalování. neboť na věčnosti se nebudu nudit, protože to je věčná moudrost věčná láska, věčné bytí. budu pořád komunikovat s tím co je víc než jsem já. Nakonec stavu matné ho ven od výkon Člověk je bytostí, o které by se dalo říci, že je vesmírem v malém, že jo? To je známá věc a proto jsou v něm zastoupeny všechny složky a bylo by chybné aby to co tady píšu vás inspirovalo k tomu. že byste chtěli dělat jenom činnost nebo jenom lásku, nic takového ježíš kristus nechtěl nebo jenom poznávat an protože jen on na ke každému přistupoval k takovému jaký byl ale kromě toho. Si byl dobře vědom toho, že takovým jaký člověk nyní je, za chvilinku být nemusí. Za chvilinku může být jiný a i k tomu si našel znovu cestu, trpělivě. bych se odvolal zase na Joba. Ten byl napřed bohatý, Všechno se mu dařilo a pak postupně, z dopuštění božího jak se říká to nebudu dál vysvětlovat, o všechno přišel i o to zdraví, a malomocnější se ho štítili aby se nenakazili, seděl na hnoji a on nepřestával velebit Hospodina za jeho moudrost se kterou všechno mu kdysi dal a všechno od něho tentokrát bere. V každé fázi toho vývoje byl nový job Ten Job bohatý dávno zemřel. Ale ne tak dokonale při prvním návalu strastí aby ještě trošičku nebyl tím původním Jobem, proto mu bylo třeba další vzít, další a další, z toho Joba nezbylo vůbec nic Mezitím taky byl Jobem zoufalým, prosím. Ani z toho nic nezbylo. Zbyl jenom člověk bohu oddaný. A to je to pojítko, které by mělo vyplynou z toho všeho mnohého povídání a psaní které tady podnikám. Nespouštět se boha pořád mu patřit. Protože čím dokonaleji patřím k tomuto světu tím méně dokonale patřím bohu a naopak. Čili proto vás v poučuji o tom. Jak máte v činnosti nacházet činnost pro boha jak máte setkání s bližním nacházet setkání s bohem atakdále aby se to naroubovalo toto sbližování s bohem do všeho do činností do setkávání do lásky do poznávání. I do poznávání to si tady můžeme bezpečně říci když. poznávám silou boží i když prostředečně pomocí rozumu a smyslů neboť při jeho existence a jeho tvůrčí činnost způsobuje že mám smysly a a že mám rozum a že mám tělo a tak dále a tak tímto primitivním způsobem se mohu vmyslet do toho že i když takhle nedostatečně, nedostatečným způsobem poznávám věci kolem sebe a rozumově o nich uvažuji že to je v podstatě síla boží kterou samovolně, aniž jsem si toho vědom, přijímám a s hospodařím. ovšem pro sebe a při poznání, cestě poznání záleží na tom abych právě s touto silou poznávací hospodařil taky pro něho něho a to je víte cesta zcela odlišná od cesty lásky a cesty ne tak úplně, ale hodně odlišná od cesty lásky a cesty činnosti. A dal samozřejmě že platí na této cestě poznání to, Že s čím hospodařím napřed, z toho budu klást napřed účty vizte o hřivnách přirovnání a jakmile ty to vyjde obstojím přitom zúčtování, Tak bez mezer místo jedné hřivny dostanu jednu jedno město a místo dvou hřiven dvě města to znamená nesmírně více daleko víc než co jsem měl k dispozici s čím bych hospodařil, ale ne proto abych to měl, nýbrž abych s tím zase hospodařil. čili to je zase hospodaření i na cestě poznání. A se stále většími statky poznání, bych tak řekl. Stále větším bohatstvím poznání. a to je jedno z nejnebezpečnějších hospodaření. Protože nejsnáze si přivlastníte to co poznáváte. To je daleko snazší přivlastnit než si například odnést tenhleten nábytek domů, že jo, se mi třebas líbí. Ale to co poznávám to je u mě, to je moje, rozumíte? Proto tak nerad do cesty vůbec jdu. To je, jestli tam se mluvilo o maximech požadavcích, požadavků tam u toho Ježíše při cestě činnosti na poli nebo v domě, při cestě lásky z celého srdce a tak dále tak tady kdybych je přednesl ty požadavky Tak s pro dál a sám syn nám tedy vy víte kdy jde li je a vidí konec na strach rase si toho dobře vědom že ta skrytost s jakou to říká na každým kroku, ale pořád, nikdy z toho neuhne, Je důležitá aby se zachovala protože by mohla způsobit že by člověk přestal milovat. Přestal by by být činný jenom by si přál poznávat Kaly červenec devatenácetsedmdesátosm to jde? Ano. Tak bych promluvil o tom jak poznáváme projevy boží, jak poznáváme vnuknutí boží, jak poznáváme jeho činnost, přímou jeho činnost. Jisto je že někteří lidé si představovali že je třeba aby Bůh k nám promluvil. To nepovažuji za důkaz, jestliže slyšíme boha jako mluvit že by to byl bůh protože byl to se mi zdá být spíše překladem. V nejlepším případě překladem toho co bůh nám chce říci V nejhorším případě něco co si sám člověk nakukal. A aby se těmto omylům předešlo, tak bych vám chtěl jako základ říci tohleto: Vnuknutí Boží poznáte správně tím, že je podepřeno činy za které vy nemůžete a které mění se základu veškeré předpoklady průběhu věcí. Protože slovo boží i když není vysloveno a tím myslím to vnuknutí li vždycky je skutkem nikdy není samo takže jakmile Bůh vám něco vnuká, tak zároveň to činí a tenhleten řekl bych boží spár v tom musíte vypozorovat protože proti všem předpokladům se začne dít něco co odpovídá tomuto vnuknutí. čili vnuknutí, na vnuknutí člověk k právo jenom tehdy když sám vyčerpá všechny prostředky. Které lidsky po ruce. a to jenom a to nejenom mentální ale také činorodé to znamená provede co může porozmýšlí co může a jestliže mu to nejde a jistotu že to co dělá je ve vůli boží to znamená neprotiví se to co dělá vůli boží aspoň to tak k pak. Může všeho zanechat. Jestliže všeho zanechá bez nároků na to aby to pán bůh řešil Tak v tom případě je velice nadějné nebo pravděpodobné je-li to ovšem vůli boží zasáhne tady jak vnuknutí co mám dělat tak taky zasáhnou taková opatření která změní tak zvané okolnosti. Které okolo běží, tak zvané objektivní příčiny něčeho se potom děje. Z čehož vidím že někdo tady komplexně působí nejenom v mysli. Ale v celém široké okolí tak daleko kam je zapotřebí aby tam nestály v cestě žádné překážky a. Tohleto je vrcholným důkaz spojení s bohem v činnosti i ve vnuknutí. Samozřejmě že je to spojení neextatické je to spojení v běžném lidském vědomí. A to potom samozřejmě ještě další následky že narůstá v člověku láska k Bohu, vděčnost A jiné vlastnosti které předtím neměl čili může si potom říci že i ty vlastnosti, které v něm narostly byly Účinkem spojovacím, jedním z účinků spojovacích. tak to je ten nejnižší stupeň vnuknutí, který by se dal podle mého názoru snadno poznat. A záleží na tom jestli splním předním, než to nastane podmínky. Které umožňují bohu vstoupit do mého života do mého vědomí. Je to jasný vstup boží vůle jasný zásah boží vůle do mého života do života mého okolí. Snažím-li se o to, Abych boha miloval z celého srdce to znamená česky především v jeho více jeho než kohokoliv jiného. Tak se to nejlevněji vysvětlit, abych to dále nerozváděl filozoficky, jestliže splním tuto podmínku a plním-li ji dost velkoryse, to znamená soustavně za všech okolností i nepříhodných, pak to odezvu vstupu boha do mého srdce. To znamená srdce začne překypovat láskou k němu. Tak velkou že jsem do toho nevložil poznám že tady někdo miluje za mě, že miluje víc než jsem do toho vložil a to je spojení s bohem v lásce srdcem ano účinky toho jsou, že například dejme tomu jsem nadpřirozeně jak se tomu říká tažen touto láskou že si nemohu od pomoci, že jsem vláčen, bych tak řekl. Že prostě ona mně drží, ona poutá že mystikové i křesťané se tomu říká říkají nadpřirozená nadpřirozená poutanost. Tato nadpřirozená poutanost může ovšem být také k nikoliv z srdcem citem nýbrž také rozumem pochopitelně. Tak to je jeden z následků tato poutanost, která svědčí o tom, že se setkal s Bohem. v každém případě jak vám tady dosud líčím, tak vidíte že to setkání nikoliv nějakou osobou nějakým zjevením že vůbec s nějakým zjevením to nesouvisí, podle mého názoru podle mých zkušeností, Nýbrž to souvisí s nějakým změněným stavem duše že ten stav který zažívám je v každém případě rozšíření nebo zkvalitnění z dosavadního mého stavu duševního ano. Jiný druh vnuknutí je poznání. Poznání které se jasně liší od postupného poznávání, neboť obvykle nastupuje tehdy když přes svou dobrou vůli. Něco dělám špatně. mám dobrou vůli s tím sloužit lidem a Bohu ale je to chybné. Tak se tady projeví zákrok se strany boží v tom smyslu že poznám jak by to bylo správně ale nejenom že to poznám jak by to bylo správné. Nýbrž pokud se podle toho poznání zařídím tak se podle něho zařídili zařídí všichni kteří mají s tím něco společného a bez nichž bych to vůbec provést nemohl. se nemusím starat abych třeba získal toho a toho pomocníka, kterého budu potřebovat to se potom vůbec o nic nemusím starat. oni všichni přicházejí jako jako loutky na drátkách posloužit k tomu co bůh ukázal za správné. Čili zase opět tady platí ta zásada že vnuknutí Boží je vždycky, i když je to poznání pouhé a nikoliv nějaká citová záležitost je vždycky doprovázena jeho mocí něco jeho obrovskou mocí něco provést, působit v lidech. Působí v lidech, aby přisluhovali tomu, co On považuje za správné a co mi za správné ukázal. A to potom je odezva toho čemu o čem učí ježíš kristus miluj pána boha z celé síly své. Jestliže chci podle vůle vší silou podle vůle boží se zařídit. Tak to je prosim poslušnost veškerou silou tato poslušnost veškerou silou je láska veškerou silou poslušnost veškerou silou je láska veškerou silou, rozumíte a pak se projeví toto vnuknutí. Čili tato cesta lásky. Je opravdovým požehnáním pro lidský život neboť vyrovnává všechny nedostatky, které by se jinak museli vyrovnávat utrpením. Mizí veškeré momenty utrpení protože člověk se dal vézt Bohem, rozumíte mi? Šel cestou lásky Máte-li dojem z toho co bylo řečeno že jsem záměrně v šel za vnuknutím božím tak to jsem se vyjádřil špatně. Nikdy nikdy si nepřeji aby mi Bůh něco vnukl, Protože jestliže se člověk snaží o to aby někoho miloval. Nikdy od něho nic nechce nýbrž chce milovanému něco od poskytnout ano čili že to nastává. To není způsobeno mou vůlí která by si přála aby to nastalo. Nýbrž to je čistě ve vůli milujícího Boha všechno, nikoliv mé. Tak opustím tu platformu výkladu, kterou jsem, se kterou jsem včera začal, že jsem začal s prvním stupněm vnuknutí, to znamená, Jak jsem to teď předvedl osvícení a místo abych pokračoval ve stupních dalších, radši se hned chopím metod, které vedou k tomu aby člověk se setkal s bohem. A protože jsme na cestě lásky tak budu uvádět jen metody které patří na cestu lásky a protože nebylo by správné něco vynalézat když před námi o tom mluvil ježíš tak se chopím základního jeho požadavku. O který je určen pro všechny lidi, milovati budeš pána boha svého z celého svého srdce veškeré duše mysli a síly, to zkracuji, a milovati budeš bližního jako sebe a. První co by bylo třeba říci je jaké hledisko patrně. Ježíš kristus zastával když toto radil. Především zastává hledisko že milovat je pro všechny možné. Že není vyjímek, protože by byl řekl patrně její síly schopen miluji. Ale on toto neřekl nýbrž naopak řekl to je první přikázání a není většího než toto. A jestliže nějaké přikázání první tak s tím stojí celá ta víra náboženská, celé to ježíšovo učení se celá ta jeho snaha a padá s tím. Takže jestliže bychom mu upřeli tuto pravdu že všichni můžeme se naučit milovat že všichni máme možnost milovat tak jsme zavrhli celé Ježíšovo učení. No tak to si zatím dovolovat nebudeme, budeme chvilinku ještě pokračovat a uvidíme, jestli obstojí, Ježíš. No a tak teďka dál tu jaké hledisko další zaujal zaručeně uspořádal že ty prostředky kterými máme milovat podle nějakého hlediska prvním prostředkem bylo srdce. Proč srdce je na prvním místě jmenováno? Protože tehdejší člověk byl člověkem. Daleko prostčím, nepatřil tolika věcem a tak povrchně v mnoha věcem jako my. On znal málo věcí. Takže mohl přirozeným způsobem patřit jim více a do hloubky těm mála věcem. To je jako když jenom někdo jeden peníz nemá jich víc tak lpí na tom jednom penízy. Když někdo mnohem mnoho peněz, tak lpí sice třebas na všech ale oželí ztrátu jednoho snáze než ten, kdo jenom jeden peníz a nic víc. Čili ten starověký člověk který žil ve veliké velice úzkém okruhu myšlenek, také v úzkém citovém okruhu nebyl tolik závislý na společenské dělbě práce jako je dneska člověk, nebyl to zaručeně člověk li konzumní společnosti, tenhleten člověk mohl za jeho dob začít. Tím prostředkem který ježíš nazývá srdce což jest prostředek citu. Protože on na byl zvyklý celý život citově náležet k tomu malému okruhu předmětů svého citu. Kdežto my máme možnost vzhledem k okolnostem změněným náležet brzy tomu, brzy onomu. My se podobáme v tomto smyslu nesprávně malému dítěti které od jedné hračky přechází ke druhé se vším si pohrajeme a všechno nás přestává brzo bavit. Čili v dnešní době tohleto u většiny lidí když se s tím začne ne když se v tom pokračuje. ten neblahý následek, že člověk brzo zjišťuje že cit který vzbudil zase brzo pohasl a že není schopen ho znovu vzbudit, že se to všechno to citové pole v něm neutralizovalo a že není živé a proto bych radil aby se začalo odjinud. Ježíš kristus totiž radil když se ho ptali kdo miluje boha On říkal kdo poslouchá jeho příkazu. Čili řekl nejsnazší způsob jak se naučím milovat Boha, je být ho poslušen ho mohu být poslušen ovšem jenom do míry do jaké míry poznám jeho vůli. No, tak běžně ji mohu poznávat tím, že znám určitý mravní zákon který pochází od boha a znám křesťanství tak tam není žádná potíž. ale jsou konkrétní události a záležitosti ve které neodpovídají těm obecným pravidlům, kterým jsem se naučil z nějaké bible nebo z nějakého katechismu. A tam většinou si s tím nevím rady takže v tomto případě je třeba na to jít disciplinovaně. to znamená musím vědět že toto sledování duchovního cíle věčného života. Je pravý smysl lidského života nejdůležitější smysl lidského života. Že všechno ostatní co pomíjí menší důležitost Jestliže tuto devizu přijmu za svou, tak pak je naděje že disciplína, kterou která za tím bude následovat e bude živa že bude vytrvalá že u vydržím. Kdybych ale začal s považovat něco jiného ještě v životě za stejně důležitého nebo chvílemi něco důležitějšího než je toto, Že by co chvíli něco jiného přebylo svou důležitostí nebo aktuálností tento věčný cíl tak pak samo sebou budu bojovat i v této disciplíně pro to co mně chvilkově bude překrývat tuto výhledovou důležitost. Tak Proto jsem se snažil, jak jsem vám říkal popsat tolik stránek abych vám zdůraznil důležitost abych vám vysvětlil důležitost toho o hledání věčného života, hledání především království božího. Čili ještě jednou řečeno. Cesta činnosti je rozvedena u Ježíše krista jinak jinými podrobnějšími poučeními než cesta lásky ale všechny cesty je to jakákoliv stojí na jednom hledejte především království boží a vše ostatní vám bude přidáno a tato základní poučka je potom rozvedena na jiných místech podle toho jakým způsobem. Člověk jde. Například prací na poli prací v domě při činnosti. Nebo zapři sama sebe, vezmi svůj kříž a tak dále nebo na cestě lásky miluj Boha a miluj bližního a my se teďka chápeme této rozpracovanosti toho základního požadavku hledejte především království boží a vše ostatní vám bude přidáno neboť tenhleten požadavek vzat v základní ten nám z před byl prozrazuje, že když se ho správně chopíme poznáme v tom že nám ostatní je přidáno že to účinkuje. Protože to jak jsem vám říkal několikrát, že je nám všechno ostatní přidáno v tom nejsnáze vidíme působení boží. Protože jste se nijak nepřičinili o to aby nám to bylo přidáno. Když například se mnou začnou spolupracovat lidi který jsem k tomu vůbec nevybíral, ty příklady jsem vám tady uváděl a když to dělají nenáročně bez ohledu na sebe čeho dřív vůbec nebyli schopni tak prosím tady někdo jiný to zrežíroval než to je pochopitelné A to je to ostatní co k tomu bylo přidáno. Je tu něco z toho to všechno tady nejmenuju, ale to co je nejokatější, to co mně prozrazuje že tady jsem se setkal s Bohem, s Jeho pomocí, ano? a že tedy začíná působit v následcích toto setkání je pro je ten tady možna o. Bude (jde to tam?) tady možná bude mu zpočátku člověku dělat potíž rozeznat kdy jde o působení boží a kdy nikoliv. A tu bych chtěl říci. Protože nejsme oddělenou bytostí ikdyž si myslíme že jsme Tak milost která se dostává nám není určena jenom pro nás nýbrž je vždycky určena pro tak široký okruh našeho okolí jaký je třeba přizvat k tomu. Aby se na tom milost nebo účinky této milosti dokázali prosadit a to znamená že začnou najednou. Při tom našem osvícení nebo osvícené činnosti. Působit. Lidé i věci i okolnosti i události způsobem novým jak nikdy předtím nepůsobily a bych to nazval biblickým způsobem jak jsem to jednou učinil že jsme svědky zázraků kolem sebe.