Karel Makoň: 78-02B-Praha-Kaly (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

Obvykle nás méně udiví, že v nás působí ta milost boží jak nás udiví že působí v v jiných u nichž jsme nemohli s tím vůbec počítat třeba, že někdo, kdo se k nám stavěl zády a nebyl ochoten nikdy nám pomoci, najednou se k této pomoci dobrovolně hlásí aniž jsme ho o to požádali. Nebo jaksi nedobrovolně provádí to, co bychom sami my provést doplňuje naší činnost tak aby byla komplexní. čili bychom mohli říct milosti boží vždycky charakter když my nějakým způsobem někam něčemu míříme tak nikdy to není komplexní, my vždycky na něco zapomeneme co s tím souvisí. pán bůh nezapomene ani nejmenší detail, který je k tomu zapotřebí. servítky jsou, všechny lžičky jsou seřazené, všechno je naservírováno tak, jak nejlepší člo nej nejdokonaleji poučení člověk nedokázal to znamená si vždycky říkám anebo že o co ty se přitom staráš? Jsi snad tak malicherný? To člověka svádí k takovému názoru a ne ten je tak důkladně milující, ten jací jsme tvrdí jak jsme nechápaví a že nás spíše upozorní na jeho lásku a drobnůstka ta a kterou bychom nikdy nevzpoměli, než věc, která je nám samozřejmá, například že jsme živi. Ale že...že přiloží k tomu něco co jsme bychom nikdy nepřiložili, o co bychom se nikdy nepostarali nebo co bychom považovali za kdybychom se tím měli vůbec zabývat, to nás obyčejně přesvědčí. Nad míru mistrným způsobem. Jsem se nesčetněkrát o tom přesvědčil. Čili toto jsou neničí důkazy toho co je to pravé vnuknutí a pravá pomoc boží a osvícení nejenom Nejenom toho člověka samotného ale celého okolí. Zvrácení událostí zvrácení obrácení všeho na ruby do míry jak je to zapotřebí. Nemůže to vždycky obrátit všechno naruby. tak aby to všechno proběhlo podle vůle boží takže co potom to vyjde, na to mohu vsadit krk, že toto byl projev vůle Boží, toto byl vůbec projev tady se s ním setkám. nejdokonalejší setkání s bohem je v v této fázi, setkávání se s jeho s vůlí, s projevem vůle kterou se dosud neznal. Protože to je setkání s jeho mocí, která působí ve všech údech stvořeného tam kam člověk svou silou a svou mocí nemůže nikdy dosáhnout a to je přeci přesvědčující. o tom jakou disciplínou na této cestě lásky. protože jsme si říkali, jestliže člověk není schopen jít tou stránku nebo jenom občasný si vypomáhat, pak hrozí nebezpečí že citový postup nebude systematický a to by bylo na závadu celé cesty. My máme zvolit jenom takový způsob postupu který by zaručoval plynulý systém. A to systém tak snadno proveditelný že nebude vyžadovat příliš mnoho technického nadání aby totiž pro techniku kterou zavézt zapomenout na konečný cíl toho snažení navážete ž že když se předepíše detailně systém, který člověk zachovávat že myslí na techniku kterou provést kterou splnit kterou si osvojit a dokonale ztratí na cestě z dohledu směr, mistr toho co dělá. To stává nejenom při zvané mike koncentraci, že člověk člověk začne vůlí soustřeďovat na boha ale pak to vůbec soustřeďování na není pak je to honění nějaké techniky nýbrž se stává i v běžném životě kdy člověk jde za tím aby plnil vůli Boží ale se nakonec zakousne do určitého případu tak že tam vykonává jenom vůli svou a nebo snaží dokonale technicky provést to co je před ním. Takže není třeba si na každým kroku říkat jdu do Říma, jdu říma ale mít na mysli jednotící smysl všeho toho co dělám. když to nepospojuju jednotící smyslem tak zase sem roztěkaný a zase se vyčerpávám přes příliš tím co by je jinak nevyčerpalo. nevyčerpají e přitom je zvolím touž jakýkoliv systém, každý z nich, pokud je správně zvolen za následek že čím dál mně to jde líp, s námahou protože se vyvolává pomoc boží která stojí za mnou a ta si to přeju, aniž po tom toužím, vykonává čím dál tím víc to hlavní a jenom dobrovolně přisluhuji, jsem vždycky jenom ministrantem takovým, tím knězem přitom. Když můj systém se stává stále náročnější a vyčerpávám mě, tak je špatně zvolený. Neboť my dobře víme co ježíš kristus dokázal před Jordánem, co dokázal po něm smrti na kříži a co dokázal potom po seslání ducha svatého to jsou nesrovnatelně zvyšující se možnosti zde ukázány. musíte uznat že způsobem jakým prováděl například zázraky že to že to.. způsobem se nemusel namahat kdežto my bychom nemohli nic takového provést, to by hrozná námaha a ještě by to nedopadlo. pro mnohonásobně činnost vyžadoval mnohonásobně menší úsilí. Bylo zapotřebí mnohonásobně menšího úsilí. a to je při každém tom systému hlediskem správnosti. a proč je tomu tak protože jestliže člověk do toho systému správně zamontoval sebezápor a snažil se poctivě o tento sebezápor, pak tento sebezápor uvolní dosud latentní síly je které působí za člověka. Takže nejenom že působí Bůh jako mohli bychom říct z vnějška, to je ovšem právní pojem pojetí ale působí i tyto síly z nitra které jsem nikdy nevyužíval a nyní začínám důležité je aby se člověk nezastavoval na této cestě. víte ze starého zákona to znamenalo zastavení se nad hořícím městem. něco hoří, něco se spaluje, něco umírá a vědy by velice hezký na to kdybych mohl si říct, vidět tak ve mně ří taková a taková část mých špatností, ta moje Sodoma a Gomora, ale jestliže se chci a hledět na tu zkázu, způsobem li sebezápor, zkázu toho tak vždycky zůstanu trčet, stane se ze solný sloup, na to vás upozorňuju. že třeba jít i ve chvíli úspěchu. když jsem se vymanil ze zajetí toho špatného, co jsem objevil za špatné to znamená po každém úspěchu spěchat dál. Nikoliv se těšit z dosaženého čeho úspěchu. tadyhle totiž tomto momentu prokázat nejvyšímu sebezáporu. Zapírat se v něčem, nepovažuju za správné snaze ale Ale zapírat se v něčem, co dělá dobře a nesprávné to nepovažuji, naopak je to úspěch, že jsem toho dosáhl, to vyžaduje daleko větší a to je nejužitečnější na této cestě, bych řekl dostaví-li se úspěch a se u něho nezastavím tak je dvojnásobný úspěch, minimálně dvojnásobný úspěch. To se letí skokem, přímo se skáče přes hory bych tak řekl. nezaměnil jsem částečný cíl za cíl nebo Nebo ten částečný byl prostředkem jenom k konečnému cíli. jsem nezaměnil ten prostředek za cíl. hrozí hrozí v každé fázi protože všechno se děje etapovitě se nedostávám do konce to nikdy ne a rád postál aspoň chvíli a se z toho co jsem vydobyl bědami tohleto stálo mnoho dní duchovní život to To znamená to že definitivně rezignovali na začí postup a začli potom z nedostatku sebekritiky to co dosáhli o živa za konečný úspěch a jestliže A jestliže to tímto způsobem provedu, hlavně na přechodu z jedné fáze dobré tak další hledisko správného postupu je to, že shledávám, že na další fázi se méně musím namáhat. stále méně se namáhám, nakonec nic nedělám fakticky, vrchol nejvyšší činnosti jako bych nic nedělal. protože to když se snažím a dělá ještě něco, to není dokonalý způsob snažení. Nejdokonalejší způsob snažení takový že se označit zevním pozorovatelem, že to nic není, že jako nic nedělám. se tady od boha na Lao´ceho, který říká že se zdá jakoby to Tao vůbec nic nedělalo. A že kdo tohleto myslí tak celkem se mu to nemůže mít za zlé ale on viděla v tom smyslu nic že je u při všem a proto není konkretně nikde harmonicky všechno rozvíjí. A tento harmonický rozvoj lidské bytosti ten je jenom v pozdějších fázích jenom tím, že nemám nějaký hlavní článek nebo hlavní prostředek kterým se ubírám, všecko postupně stále více věcí a nakonec všecko slouží k tomu pokroku z toho systému několika nebo jednoho nebo několika prostředků se přešel na systém všeho co je mi k dispozici jako prostředků cíli, dosažení cíle asi tak. Že jestliže dříve mně pomáhali jenom lidi, kteří to se mnou mysleli dobře potom je pomáhají i a někdy víc než ti přátelé a potom mně všechny okolnosti a všechno pomáhá natolik že vlastně přitom nic nedělám. se divím a neodporuju, nýbrž koordinuju to svým úmyslem, cílevědomým úmyslem. této cestě celé se setkáváme s různou manipulací vůle neboť cesta lásky není ničím jiným než správnou manipulací vůle když se řekne správná manipulace vůlí, tak se tím chce říct že není možnost s vůlí ze ze začátku zacházet stejným způsobem jako na konci. Ze začátku je třeba do toho nasadit všecku vůli, kterou mám k dispozici. Čili že částečně si nechám ne něco jiného svou vůli čili něco se vymkne tomu metodě tak to zabrzdí. to zabrzdí se mi stane se mi stane řada jak spolupracuji s Bohem a začne života vstupovat za mého vědomí milosti ůle boží a se jenom podřizuju. Takže ono to plynule jde tak že čím dál víc se podřizuji vůli Boží, nakonec úplně ztratím vlastní vůli chvíli kdy úplně ztratím vlastní vůli jsem schopen být nejčinnější, nikoliv nejpasivnější. závidění hodná činnost doprovází, protože zmohu daleko více touto vůlí Boží a mocí mocí než svou vlastní, pochopitelně. takže obdiv na straně lidí co ten nebo onen svatý dokázal je chybný obdiv, protože to za něho dokázal Bůh. Jestliže této fázi kdy za něho pracovali Bůh, ze začátku to není tak nějak, ale v této fázi, kdy za něho Bůh pracoval on si ten svatý občas myslí jaký je kabrňák, tak to dříve nebo později způsobí jeho nebo do na cestě. čím dál stoupá tím víc si musí uvědomovat, že sám nic nemůže. než na to trvá začíná teprve tam, kde ten člověk o sobě že vůbec nic sám nedělá. i sám nedělá. jenom průchodícím domem Boží. Tak to by bylo asi tak všechno o tom co tady jsem chtěl říci o disciplíně. je třeba se chytnout správného receptu a tím správným receptem je život Ježíšův. Tam je přesně vět jako manipuloval s vůlí v první fázi, druhé další A že před čím utíkal potom jenom od toho odcházel, potom od toho vůbec neodcházel a tak dále, to tam se vyčíst a to jsem mockrát vysvětloval. Čili recept dokonalý dispozici a je to recept na cestu lásky. Ten je nejdokonalejší nejdokonalejším popsán v životě Ježíše Krista. Vůdčím lmente při kterékoliv disciplíně abych ji ještě podrobněji označil je poslušnost. ze začátku dokud nejsem osvícen musím poslouchat světlo svého rozumu tak jak je poučen o a později musím poslouchat všechno v čem jsem byl osvícený. To je ta fáze kdy Josefa, který se mnou třebas utíká. později musím poslouchat přímo boha který je vede neboť ale to se dříve než se osvícení změní ve spojení. Osvícení je chvilková záležitost, ze které potom musím žít v pamětně a disciplinovaně. kdežto spojení je trvalé napojení vlastní vůle na vlastní existence a vlastního vědomí za vidomého ží a tam samozřejmě potom to donese svůj a musím dbát na to, co je boží soustavně To je takhle, tady mám dotaz to čemu se říká doteky boží to je to osvícení nebo spojení mohlo by to nazvat osvícením ale i do tekou ani tím osvícením. To je jenom projev milosti v tom že se mi předává duchovní cíl se tímto dotekem. to tak ten bývá někdy tak mocný že že převrací lidské nitro úplně ho převrací a že člověk bez znalosti příčiny je jiný. bez znalosti příčiny se například raduje, najednou je radostný a protože se ho Bůh dotekl, ano? Může se ho dotknout téměř řekl bych fyzicky a může se ho dotknout událostí, nějakými okolnostmi, které se kolem něho nakupí, nebo tak nějak. Ale většina těch do těch bývají na cestě lásky, bývají tak zvané doteky lásky, to znamená ten člověk zahoří po takovém do láskou aby našel v sobě sílu, kterou potřebuje k uskutečnění další etap na této cestě. je to zázračná posila na této cestě kterou aby mohl jít dál. Stylizace je obecný pojem když když se řekne, když se mluví oslí stylizaci života, to je obecný pojem kdežto když velikým o disciplíně cestě lásky, tak mám na mysli prostředky lásky. se učím disciplinovaně milovat O tom jsem nemluvil bohu že to znamená vyhledávám možnosti jak se tomu naučit tomu se nejsnáze člověk učí tím dělá něco, co dělá nerad. To je způsob že že to dělá za druhé že dělá něco, co dříve dělal rád a ještě lépe a to z lásky k Bohu. Třebaže ho ještě nemiluje tak říká udělám to ještě lépe protože se učím lásky, lásce. to navíc to do toho vkládá, to je ta jeho míra jakou si váží lásku Boží, to že může k Němu jít. tady zatím nerozlišuju jednotlivé systémy, mluvím systému jako takové o obecných znacích, o společných znacích všech systémů na cestě lásky. Protože jsem si vědom toho že to obecné znaky a že například kdybych jenom tam kde jsem jindy reptal dneska nereptal, myslím ne své duši nereptal, tak to je velký sebezápor a to je velký pokrok na cestě lásky. A priori si klást, předpokládat nebo dát si předsevzetí co budu dělat v čem se budu odosobňovat, v čem se budu sebezapírat podle toho co nemám rád, to nerad dělám to to budu dělat tak v tom smyslu to se musí s úvahou do takové takové předsevzetí. mám dost toho, co ke abych to zdolal a nikdy si nedělám předsevzetí, že a ani kdy a nebo tak nějak rozumíš protože to tady člověk musí zachovat něco čemu se říká proporcionalita. jsem pro možností, jaké člověk na každém stupni. ono se brzo systému zjistí že je toho dost, co den přináší. kolikrát by se mohlo stát že když se nevypořádám tím co aktuálně na přichází a vy pořád se ničím co co moje předsevzetí na dlouhou dobu že zanedbám věci oproti věcem vzdáleným a věci blízké které jsem zanedbal způsobí, že ani věci vzdálené nebudu moci vykonávat. Zmařím třebas i svoje zdraví třeba všechno možné. Mnoho asketů způsobem v zkrachovala na cestě. proto jsem vám říkal že nejlépe těmto věcem rozuměli alchymisté. že ve svých receptech předpisovali úměrnost všech těch ingrediencí tomu svému dílu jenom co tam přidat, kolik kdy jako u teplotu jakou dobu stanovit pro všechno. To je opravdu nejdokonalejší obraz proporcionality díla. Dílo nesmí být přepáleno, dílo nesmí být příliš třeba zase na dlouhou dobu opuštěno aby nezvadlo, aby nezahynul ono je živé svým způsobem. se musím na tu dívat jako na malé duchovní dítě roste a které potřebuje ustavičnou péči. si musím představit, že ve mně je začíná žít nový život který potřebuje dýchat a ten duch se mu musí dávat, všechno co potřebuje ta bytí klid, všecko tohleto potřebuje a to znamená že se musí reagovat především na to co se s námi děje. Reagovat okamžitě a pozitivně. kdybych si říkal nemám čas pro předsevzetí které jsem si udělal tak bych zanedbal třebas to dítě, které se tady zrodilo a které by třeba zahynulo. sice přiznat že takových dětí novorozených u sebe zavraždil strašnou, strašné množství. Protože jsem měl nějaký dlouhodobý úkol před který strašil v hlavě, ono je to správně cílově, cílově to správné ale stanovit si sebezápor, do budoucnosti, když neznám, jestli vůbec bude zapotřebí, když neumím neska vážit jestli tento prostředek bude účinný později jestli ho vůbec bude zapotřebí, že nemá dostatek ani poznání prostředky to nepovažuju za správné nedělejme to dělejme, žijeme ze dne na den. Chléb náš vezdejší dej nám dnes platí i tady, program dneska mám a to stačí. mám věčný ale program mám na dnešek. musím plně žít přítomností. Ne v jako sférách nejasných, budoucích. Takhle žijou všichni lidé a to je ten nejšpatnější způsob To je stylizace života. při tomto systému hraje důležitou úlohu také jak věděli alchymisti takzvané zrání. Každý prostředek, je to sebelepší, který užívám svým časem dovrší míru svého působení a dále není k ničemu. nový prostředek třebas nemám v ruce. tak musím sahnout po zcela obecných prostředcích, řekl takovému sebevzdělání nebo sebedisciplíně po sebevýchově se vrátit třebas na začátek to to je jedno, rekapitulovat si všecko možné to říkám jenom příkladem ale nehledat úpěnlivě nové prostředky protože dozraje ve mně, dozrají do mně účinky toho co jsem dělal tak dospěju také samovolně k novému prostředku. ho dneska znát, ho potom poznám, se znovu pustím do díla tam kde se ho opustil zdánlivě ovšem zdánlivě, jsem jenom rekapituloval a rekapitulace se nesmím bát, potom mohu daleko snáze od toho bodu pokračovat dál a zjistím, že mám nové prostředky. on není správné jenom chytat se nových a nových prostředků nýbrž nýbrž umět je taky a to je podstata zrání. To znamená zrání najít systém, najít v systému přes tu dále kazatele a to se mi podaří jenom tehdy když se mi to pospojuje líp než jak je to na sebe naházené. myslím že si nemyslíte o tom že tady schvaluju lenivost. Ono se rozeznat, kdy jde o lenivost a kdy jde o zrání protože jestliže je ve mně stane touhu a touha se nezmenšuje nýbrž se zvyšuje tak to není lenivost. nýbrž jenom nedostatek znalostí nových prostředků. jsem přesvědčen o tom, že těmi prostředky, kterými se šel jsem se dostal kam jsem se s nimi mohl dostat to jako je mi jasné jestliže mi toto je jasné, tak nečekám sice na to mi spadne nový prostředek z nebe, nýbrž rekapituluju prakticky Prováděním, všechno co jsem dosud provedl, bez ohledu na to, že jsem to jednou dělal. A tím se dostanu do vyšší fáze, tím dozraje a rychleji to, co jsem dosud provedl. Myslím že tohleto platí o každém systému. Kdybych například chtěl studovat vyšší matematiku se neodvážil si si zrekapitulovat celou elementární matematiku, měl bych hrozně těžkou úlohu ve vyšší matematice. Jestliže si ale zopakuju mentální matematiku těsně před tím, než sáhnu o vyšší matematice tak je to hra, hříčka. běda když tam něco chybí v tom systému. uzavřít systém je jiného než ho provádět. uzávěrku je třeba taky nějaký čas. Na to dovršení, navršení, ucelení. Ucelovací procesy padne jako nicnedělání, ale když nutnost ucelit si věci, mám si si na to věnovat čas, nemám pospíchat kupředu, ano? Nedočkavost sama, nedočkavost sama je znakem neklidu, ruší a toho musím být prost, ano? život je věčný, kam pospíchat. musím mít jenom vážný úmysl, ze kterého nechme slevit. dokonalost v provádění tohoto úmyslu je důležitější než rychlost jeho provádění. Protože co my víme, čem spočívá další míra dokonalosti, nevíme nic. ale víme nebo u mez vážit vážnost svého úmyslu. A jestliže v době kdy nemohu jít dál neochabnu ve vážnosti své úmyslu tím že rekapituluju třeba všechny možné prostředky, které jsem použil, tak tím tu vážnost ještě podpořím. když to je to takhle ještě k tomu co jsem před tím předeslat musíme se považovat v situaci v jaké my sme za nemocné. Za nemocné kterým... ke kterým zázračnou pomoc Ježíše Krista, bez které se neobejdeme my umíráme, my chátráme nemocí kterou žádný lidský lékař nevyléčí. Tím méně si ji vyléčíme sami. My musíme být vědomi, že čím dál tím víc na cestě budeme potřebovat pomoc Boží. A čím dál tím méně se bez obejdeme. a proto je důležité zbavit také nedočkavosti, protože ta choroba vyžaduje přizvání pomoci Boží. Jestliže moje nedočkavost v tom že nepociťuju pomoc Boží, nebo čím dál méně, nebo čím dál je to těší nebo moje duchovní modlitba se třeba stává automatiku nebo tak nějak, všechno se nějak stává plytké v mém životě, je to způsobeno tím že jsem příliš spoléhal A málo jsem na lásku boží musím tady trošičku udělat opravu svého života. vědět že on je schopen mně vyléčit jediný a pak ta nedočkavost je zažehnána. Toto co jsem řekl samosebou neplatí za předpokladu. jestliže míru sebezáporu nyní existující považuji za dostačující, tak pak musím smířit s tím, že ani nedočkavost ani chtivost nepomůže k tomu abych dělal další krok. Jestliže jsem si ale vědom toho že jediné co stojí v cestě, je míra sebezáporu velká sebeláska tak pak musím se snažit o to abych se dále dokonaleji poučil o tom jak milovat boha prostředky i disciplínou a jestliže to dělám tak se odstraní to, že v tom systému na prchali stál větší překážky. V každém čistému právě prováděném kde je úměrné to co jsem tady říkal úměrně použité co jsem tady říkal hlavně ten tam věci stávají stále snazšími. člověk nesmí jenom sám na sebe stále více nakládat jak bych tak, jak byste mohli usoudit z toho co vám tady říkám. musí si uvědomovat, že je spolupracovníkem božím a že bůh který miluje všechno, miluje to daleko víc než a jestliže jsem schopen mu pomáhat, tak nám daleko více pomůže než tomu který hoden čili naše s naše naše závaží, které spolu neseme, nebo tíhu společenství s jinými dušemi podle sebe daleko snáze než dříve, když jsme to všechno táhli sami, třebaže jsme utáhli daleko menší část. Ježíš Kristus utáhl tíhu hříchů celýho abych bych tak řekl. To byla nějaká tíha. Ale kdyby byl to musel táhnout sám, tak to neutáhne. To předtím musel dávno se zázraky vlastní vůle. A my zpočátku musíme do toho vložit celou vůli ale se musíme vzdávat vlastní moji jak poznáme vůle boží jak do jaký míry poznáváme vůli Boží a podřizujeme se jí, tak do míry opouštíme vlastní. To neznamená že nic neděláme, ale že to děláme lehkostí vůle boží neboť v moc a v naší moc není. Každý z nás, každý den musí začínat znovu. A nesmí se pojat na to že může jeden den kopírovat podle druhého. To je to co na vás nechci, protože povyrostl. A den, který bude zažívat, nové oběti nebo nový způsob nové za novou zaujato všechno znova, nově třeba jinak možná že stejně, to je jedno, poznám co vyžaduje navíc, to tam nového musím do toho vložit. Čili dát někomu recept dnes a zítra přikovat řetězy které nerozpoutá on ani nikdo jiný. To je, to je systém, tento systém vám říká dám tady to je systém dynamický. To není systém statický, to jste si měli všimnout. V tom není nic stálého bezstarostně musím být jistý si tím, že zítřek nebude o ode chtít co chce dnešek. A že od boha budu mít všecko, budu potřebovat k k tomu, abych úkoly zítřka provedl. a kdybych to chtěl od sebe je nebo vědět od někoho jiného, tak se proviňuju proti důvěře v Boha proti v jeho vedení Věřte trošičku tomu, že On vás vede že on je On je moudřejší, než kterýkoliv člověk. A že vám sdělí včas, na každý den, co máte dělat, si nesednete na svůj vlastní systém a pokud ho ho nebudete chtít zvěčnit, na to nemáte právo. To je jediné, co On a velice řízně Farizeům a zákoníkům. sedli na nějaký rysem a mysleli že na něm budou sedět do skonání světa. A On jim hroby zbílené. Nic špatného nedělali všechno plnili systému který znali žádný systém který znáte vám nebude vyhovovat, jak vy potřebujete pro své individuální pochodování. protože jsem se přesvědčil že cesta každého z nás je jedinečnou nikým nenapodobitelnou nikdo vás nepůjde toutéž cestou co jenom podobnou. mohu jenom o obecných princip ale každý z vás je svědkem a bude svědkem, že si to přebrat, a že s pomocí Boží na to musí jít po svém. A jestli uchopen tak vždycky to, že čistému který vynalezl nebo který uznal za správný, civět protože i ten nejlepší systém časem opotřebuje a z živé věci se stane věc mechanická. Malinké extempore: tomto systému lásky je, vypadá jakoliv platí, že tam není vším to co dělám nýbrž důležitou složkou je to, co nedělám. Když, podobnost je slepá klepání je podobno dělat nedělat si se mu dělat nedělat. si svému samočinného počít a či jedna nula nula jedna, jedna nula. žiju ve dvojnosti všechno v pulzuje. také tento systém který ze vede to je pulz na na vyšší úrovni nemohu jenom tlačit musím je klidně ustupovat toho tlačení, tomu říká klepání česky řečeno když například provádím mystickou koncentraci a zjistím tiše to co dělám jen být mechanické tu chvíli toho nechám, protože se podobám boxeru, místo aby boxoval si lehl na soupeře, o zvadl. když kterýkoliv systém cesta není je mechanismem tak toho nechám a chvilka odpočinku, která je srozumitelná pro boha, způsobí, že se mohu do toho pustit nikoliv mechanickým brž zase plným uvědoměním. běda když mechanicky dělám je to co nesmí být nechť se ten mechanismus takovou činnost na nečinnost tom nejhorším slova smyslu. nicnedělání v nejhorším slova smyslu. myslím, že je vám jasné, že se někdo modlí: Otčenáš tdddtdddtddd a tak dále, že dneska vlastně nic, nedělá vlastně nic. a tak je to veškerou naší činnosti. Když o své činnosti nemohu říct k čemu to je, tak je to činnost přinejmenším roztěkaná a při nejhorším odvádějící od cíle. takže když dva dělají totéž totéž, není to totéž. když dva dělají cvičení které za úkol dosáhnout Boha a jeden to dělá to dělá mechanicky