Karel Makoň: 78-04B-Kaly (přepis nahrávky)

Na tento vznešený okruh Jeho lásky a poznání. Poodešli trošičku, dovolte mi, od člověka tak zvíře, které poznává jiným způsobem než člověk, my si myslíme, že je to méněcennější způsob chabější způsob, což se mýlíme tedy, on je to jiný způsob, to je výraz pro to, jiným způsobem než člověk, někdy dokonalejším. tak zase bychom šli k celé škále druhů poznávání které řídí Bůh. Tím, že za tím stojí. že stojí za nějakým tvorem který je transformátorem nějaké obecné li se to představme si to jako elektřinu, která probíjí z nějaké elektrárny a je rozváděna různými elektromotory a já ti k nějakým agregátům, které žene. A tak to je pohled, který je nám taky upřen, protože my si nikdo nedovedeme vžít do postavení zvířete, do postavení rostliny, tím méně do postavení nerostu nebo buňky, to vůbec nám nejde a to všechno je jednání Boží, na základě.. na podkladě....na základě toho, nebo z gruntu tu a v tom, z gruntu všeho je bůh cestou silou nerozlišenou která do všeho proudí silou uvědomovací. Mluvili jsme o síle lásky, o síle uvědomovací. Stejně tak bych bohu vytřela řekl bych takovém napětí existenčním. de která existence potřebuje aby mohla vůbec být aby existovala mimo Boha, potřebuje být držena všech na nějak, mimo něj. To On taky dělá. On kdyby se od svého tvorstva, tak by to mělo za ná...za následek, že by to splasklo jako bublina, no to už já nebudu vysledovat proč, to by byla dlouhá přednáška, třebas a to si to to ten proto že on to nese bez vidět je říkají Indové. On to drží v šachu tím výdechem. Až to začne vdechovat, tak to do Něho zase zajde. Ralaja - vesmírná milost se tomu říká, ne? tento proces probíhá simultánně. On vydechuje vdechuje, jenom Indové si pomáhali i rozložením dva úkony k tomu aby to lidé vůbec pochopili. Vesmírová noc existuje zároveň s vesmírovým dnem. jenom a už je noc a pro někoho začíná den. Tak je to v tom stvořeném, neboť všechno je postaveno na nějaké idei, nebo na nějakých idejích. Ty ideje samy o sobě mají nějakou funkční hodnotu, to znamená, jaké ta idea, ta idej, je na určité úrovni, prosim vás, já jsem tady mluvil o brontosauru roli tak ten brontosaurus zmizí z našeho povrchu my říkáme, změnily se přírodní podmínky, no, to je pravda, a on to nemohl to neměl dost žrádla třeba, takže šel zahynout je proto ale nepřišli jsme na kloub tomu proto že tam byla nějaká idea, která dohrála svou roli. To jste... to z toho není vidět. Čili my taky můžeme těžko usuzovat o jednání Božím, my se nemůžeme v něm vyznat, protože nikdo nemá možnost pohlédnout na říkala Platónské ideje, jak on říkal, on o tom něco věděl ten Platón, ze kterých všechno vzniklo. jednání Boží je pro nás vystřelen proto bychom mu neměli mít za zlé, že nechává někoho na holičkách a někoho se ujímá. případ nesdílnosti nebo netýkavosti jedno proti božího zásahu nebo protekčnosti nebo výjimečnosti Jeho činnosti, to vůbec ne. My já se s obměnám při tom, na jeden výrok Inea Thakhana, když tady mám Pavla, tak jsem si na to zrovna vzpomněl, že totiž jednou jeden mistr duchovní se procházel se svým žákem po břehu moře a ten žák měl nařízeno toho mistra neoslovit. Protože v té škole ve které ten mistr byl, a ten žák taky, dobu mistr na žáka nepromluvil, než uznal za vhodný, za vhodného, aby se mohlo mluvit. A to byla ještě doba kdy on k němu nemohl mluvit, si řekl já ho oslovit, jinak bych byl vyloučen ze školy. A ten žák najednou vidí blízko břehu, ale v patřičné vzdálenosti, ty lidi se nemohli zachránit, topící se loď. A tak se dívá, jestli to vidí mistr. A mistr se taky tak dívá, ten mistr se taky tak dívá na tu loď a vůbec nezasahuje, a vůbec nepomáhá těm topícím. A tak z toho byl velice smutný ten žák. A když potom večer směl promluvit k mistru, tak se ho ptá to proč jsi nezasáhl, a on ty nevíš, že to byla pirátská loď, která chtěla přepadnout poutníky svaté cestě do Mekky. A proto jsem ji nechal utopit. A tak my neznáme jednu věc u Boha, kterou nikdy nepoznáme, že u Něho, budoucnost je přítomná, minulost je přítomná, všechno je v ideálním stavu v Něm přítomné. on ví co my nevíme a nikdy to vědět nebudeme. Tak co se nám zdá nespravedlivé, vzhledem že on je ustavičně přítomný s minulostí i budoucností, může a musí jednat jinak, jinak je strašně nespravedlivý. Čili usuzovat o nespravedlnosti Boží to je to nejhroznější, čeho se můžeme dopustit. Dále bych chtěl říci, když konečně vidíme, že na naši modlitbu Bůh odpověděl, kladně, že ji slyšel neměli bychom ze... usuzovat, mohli by byla správná a účinná. protože také my máme obrovskou magickou moc, vizme bez pomoci Boží, mnoho lidí, mnoho věcí vymodlit, které nejsou v plánu Božím. Tedy mi dokonce zasahujeme proti tomu, to je dovoleno takovou moc obrovskou máme propůjčenu propůjčenu od Boha, máme tak zvanou vlastní vůli. A v tomto případě zamotáváme to, čemu říkáme vlastní osud. Když se lidi modlí za věcí kterým nerozumí, jestli jsou dobré nebo špatné, tak by si měli uvědomovat, že na sebe přivolávají kolikrát metlu, jak říkají Boží, metlu, kterou si sami ale upletly, tím že způsobili, že jejich prosby ale né mnichem byli vyslyšeny. osobně netroufal, modlit se za něco, o čem sice nejsem jist je to ve vůli A čili opravdu ta moje prosebná zřídka kdy, je prosebnou modlitbou, si netroufám Pánu Bohu napovídat. To není furianství a ani to není pokora, nýbrž to je jenom určitá míra poznání, která, ze které vyplívá asi tohleto. Kdybych se obrátil na nějakého to tak je pravděpodobné, neboť on je spojen s bohem ale je to ale individualita je pravděpodobné že to vyslyšení této modlitby, by bylo snazší, než když se obrátím přímo na boha to... to mnoho lidí pozorovalo. Proč? Protože ten svatý je zkonkretizovaná činnost boží zkonkretizovaná a konkrétně ji zasahuje, víte? Já vám chtěl zpřístupnit pojetí rané činnosti Boží, která nemá podobu Bůh, o kterém a zaměnili ten všechno udržuje sice, ale nějak zvnitřku, všechno miluje tak nějak zvnitřku. Já jsem vysvětlil, co to je zvnitřku, že poskytuje látku k tomu, aby člověk mohl milovat, že jo? To je všechno zvnitřku. Taky v existenci je... jde to zvnitřku, jsme tady přece říkali, to nebudeme dlouze vykládat, taky zvnitřku. Čili to není zásah nikde a my na Něho najednou chceme osobní zásah. To nevíme kdo to vlastně ten Bůh. A pak se naší věcí ujímá nějaký svatý obyčejně. A proto svatá Terezie z Lisieux říkal prosila jsem v hodinách těžkosti Otce, Boha Syna, Ducha Svatého, nikdo mi nepomohl, všichni mně opustili, to byl žalostný stav, píše v Dějinách duše, v tom spise. Požádala jsem Pannu Marii, opravdu jsem byla vyslyšena a utěšena. A ta neopustila až do poslední chvíle mého života. To krátce před smrtí tohleto napsala. My ještě jiný mu tak bylo, protože nesmrtelná duše nemůže člověka opustit, jinak by okamžitě umřel A Panna Maria je tou nesmrtelnou duší. ale je taky zindividualizovaným Bohem už že ano, a proto má k člověku blíže. Ale já vás nechci odlákávat bohu nechci vás zbavovat poměru k Bohu, správnému poměru k Bohu, to ne, naopak věřte tak to cítím, abyste od Boha nechtěli nejapně to vám nemůže poskytnout, to není ve funkci podstaty Boží. Ve funkci povahy Boží je podstatné K tomu má On své pomocníky, aby to nepodstatné dělali. Ty jsou v tom okruhu toho nepodstatného například ti svatí. Ty jsou svědky osady boží, nejsou tou podstatou boží, celou, tou veškerou mocí. že když se ukazuje že na přímluvu svatého se stane co svědčí o obrovské moci boží, tak to je v pořádku, je v tom obrovská moc boží, ale byla vyprovokována konkrétně tím svatým. Já bych vaši vydechovat ale v patnácti to tedy po tolika při ke dobře ví že i on to neměli za zlé že na to co důkazy že tomu takhle je při ale my trčí když tento stav já se dojem že o jednání božím nikdy nemůžeme udělat ten brzo protože je to jednání vycházejí podstaty boží a to z něho proniká až do všeho vědomí už je proseto nositelem oženili už to nemůžeme nazvat a podstatným brž už modifikovaným podmíněn není nikdy za zlé třeba věci že višnou po své to má právo že to poznání které od boha přijal procedil svou osobností je také za vleže každý když to je velký světec měl oblast lásky ve které vynikal a měl už způsob kterou kterým projevoval a ještě se nemiloval ten to jako druzí tady byl širší don bosko svatýho františka řídké padlé že každý i citovém milovat ale všichni brali od boha vědomě z toho by miloval rozpitvala odvážili někdo má toto poznání že není to on který miluje večery je že on je schopen něco z toho malinko reprodukovat když je to vědom toho že on nežije nýbrž jenom do tý témě odvozený ho života božího do že on nepoznává jenom že pozná jeho tůry do jaké míry se přelévá poznání boží do něho pořád se ke že schopen oku mé to uvědomovací nerozlišenou boží tak takovýto člověk zaručeně nebude domýšlí kdy vynikal největší moudrost všichni před ním klesaly ono na kolena hrůzou na v jeho velikostí obrovský a neví čím vším tak on se bude divit že dělají že všechna ta jeho jejím měla patřit který je tohoto všem uchem víte to je úžasná pokora boží že on není že by při řízení kdy protože on je za prostředí v tom tom to projevy jenom podstatou věcí a ne konkrétním projevem ani se jím je retný projevy dživa je jednání boží do muže dě pahorkaté by se dalo pochopit jakým způsobem je bůh jediný činitel my si o sobě myslíme že něco děláme že tady mluvím svým si že mluvím ani nenapadne pomyslet že i tehdy jedničce a že když já budu špatně křivě že on přitom drží když vám v dobře on liší že to nebude jeho vina že já jsem to pokroutil nebo řekl do přítomní stavitelem ale statě věčná která mi dává se před já tady že jako jediný činitel je jediným tím taky v tomto světě že tedy a novicové tak tak to je jedinou existencí takže já mohu mluvit o máje v tomto světle bobovi o máje jako opatřené pravém pozor do není to tak jakém to přestáváte té indie jenom to je ta veškerá je to o co ta veškeré efemérní je něco že ta dá relativnost stojíme nějaké ne nějaké absolutní kteří a proto že de lidi také říci že toto není klam že obecnosti položená bona odložen by bylo ženství odvozeno platná odvozen nebo závislé bližního barvě dostaneme ale to na pravici nastanou hodnot se přemění a druhu i řek by veliká vise to mě mám tady dotaz mu že tato bytost naše lidská která se pohybuje v relativnu v ničem jiném než v projeveném postihnout nějaké absolutno a že v absolutní pravdu a to která v tom relativnu není obsažen aniž se tam ani nebytí není tam ani se nemůžeme jít do tam dopad tatam ne je to možné právě to vyzáří či nejvíce nesmí na lidské totiž že to není že ten vývoj toho do aktívní došel v člověku tak daleko že on mi růže tento vývoj zvrat že on může opustit celé ratio proto vědomí které které si když se toho podrží tak se ocitne mimo veškerého a najde benet tam se to pouští že to obojí rekapitulace cesty lásky pro pavla se na pinta jsme tady e týden povídali o tě lásky abychom dokončili to co není napsáno tak já zrekapituluju velice stručně celou tu cestu lásku protože si to nemáš napsáno a řekli si tohleto se stala oproti cestě činnosti by se mohla lišit pro člověka činného jenom v tom že by konal s protože většina lidí není schopna víc než toho ovšem pak by se musel smířit s tím že jeho láska by byla omezena na ona ví a konání u žádného člověka nemůže být soustavné protože vedle konání je také myšlení a ježíš kristus kladl největší důraz právě na s působili tak a teď se pokusím o to abych vytyčil normy myšlení na cestě lásky a v tomto případě bude třeba abych řekl napřed cíl cílem cesty lásky je dostat se touto metodou znamená láskou k vědomému spojení s bohem bychom že se znovu si definovali cestu činnosti tak je to pomocí činnosti dostat se ke spojení pohne všem pomocí činnosti ke spojení s bohem to je podmínka která nevyžaduje vůbec lásku ta by vede jenom disciple když si někdo zamane a trvá na tom že bude sloužit bohu vším co dělá tak může to dělat proti své vůli dokonce která ho má třebas k tomu aby to nedělal a v tomto smyslu se bude odosobňovat nebo sebezapírat a nemusí k tomu by láskyplný poměr k bohu tím že se takhle překonává tak sám ze sebe vystupuje tam sebe se zbavuje a tím v sobě vytváří prostoru o boha a o boha vstupuje to je samočinné kdežto na cestě lásky se ta prostora pro vstup boží vytváří jiným způsobem tam totiž člověk se nenutí nýbrž je pouze když je to opravdu správně vybraná cesta proto se tato cesta výtečně hodí pro citově založené lidi kteří chtějí zaměstnat svůj cit lépe než dosud účelněji dokonaleji samozřejmě citový člověk má této cestě zpočátku veliké výhody a ty počáteční fáze zvláště u žen protože ty jsou citovější velice rychle probíhají ale kupodivu jak snadná je na počátku tak těžká je na konci zvláště pro citově založené lidi protože i to je člověku šlo také o to říkám jen o to také o to aby uspokojil sebe zatím přes při činnosti tomu člověku do to dělá správně nemá jít o uspokojení sebe a jestli to uspokojení nastává tak ho má obětovat nemá se v něm utápět a to je poměr snadné poměrně říkám tadyhle uspokojení na cestě lásky se považuje za průběžný zjev obyčejně a považuje se za milost od boha které se člověk těžko zříká takže na ni lpí a jí poměřuje účinek cesty já jsem si kolikrát zjistil u těchto lidí že říkali ten a ten stav nemám tu milost nepociťuju nebo jím opuštěn života nějak a to znamená když řekne li opuštěn já pociťuju stagnaci tak mě prozrazuje že před tím pociťoval pociťoval se ta vám pociťoval nějakou milost podobě nějakého stavu lásky a tak nace to považuju tak na citový sekery zažívám třebas já když jsem takový taky nikdy nepociťoval třeba a on už to považuj za stagnaci i když srovnávám jeho statého a ve svým tak řeknu no tak to bych já byl ve stagnaci pořád že to cos mě říkal že si pociťoval se a se mike nepociťovat ale tím ho nezbavím těchto těžkostí to že ho se jednou naučil to pociťovat a těžko se od toho odpoutává to lidé také se dostávají potom na vyšší fázi se takové stupně pociťování že dokonce v odborné ten ming křesťanské katolické mystiky to je to mystické teologie se mluví o duchovních sil je člověk nabývá duchovní smysly a že to vnímání boha má smyslovou povahu a to citelná ale samozřejmě když to tímto způsobem se kupředu tak to má následek že ta například modlitba která se při tom pěstuje a většího si dostali nastávají při modlitbě nikoliv takhle v běžném stavu ledaže je člověk do já něčím čím a to jim nižšího světa a je to že ale dejme tomu předpokládejme plovinu zevní poměrů a výkladu že to zažívá při modlitbě nebo že to má že takový li má modlitba se o něco zažívá tak pak obyčejně dochází k tomu že on přechází k něčemu čemu se říká modlitba zvyšujících se citů a fiktivní modlitba a na tomto stupni modlitby se stává tak nedočkavý že celou tu fázi kterou na cestě činnosti nebo jiné na tě poznání známe jako modlitba ticha on vynechává pro svou nedočkavost on se snaží vystupňovat svoje pocity ono se mu to daří a protože ale není připraven nemá tu fázi tiché modlitby za sebou modlitby i stereo znamená to zažití to ztotožnění to přelití skutečnosti vyšší do své vlastní to přizpůsobení vlastního organizmu li o ného dokonce tomu návalu když jí úrovně tak on potom přes přechází do po extazi říkali vystav protože jediné mu mohou zachránit ten pocit na kterém tolik ví a mohou ještě zvýšit takže v jeho extaze jsou také citovými extaze mystik tohoto druhu věčno vzít ho to druhu v člověku no věku zažívala extáze které bychom mohli nazvat citovými tažení vzejde nejsou citového původu ale většina z nich je citového úvodu a můžeme tedy říci že když někdo přeskočí a nedočkal pro chtivost nějaký stupeň tak pak doví sobě veliké utrpení protože ten jeho organismus na to nestačím velice trpí osobité on je třebas po tom extazím nemocen a váš nebo po třetí extázi umírá se běžně sám nepřejí je kdežto kdyby on šel třebas cestou poznání tak by vůbec extázi mohl vynechat zvláště citovou a postupně by přizpůsoboval svůj oranismus tedy by odejde liší takhle lásku kombinovat poznání je zajímavo že to bůh trpí to je to tím že platí to pravidlo které dobře znal ježíš kristus že království boží násilí a nás je dobývá a bývá také láskou i poživačnou je dobýváno a my způsobem že bych dobývá samozřejmě a proto se stává že člověk který takhle prudce miluje tak jak chtivě mysl nemiluje zůstává pozadu třeba poznáním do té míry že si ponechává všechny bludy které se zakořenily třebas křesťanské tradici pak nebylo dále všechno a to ho potom pronásleduje s se potýká a tedy ten jeho západ záležitost na kterou by ocitá tak bychom asi dneska teplo svatého poslali do blázince v člověku stoletíl protože oponoval za blázna božího tolerovali to ale museli ho se padá je jsem chtěl říci že na cestě lásky velice záleží na tom aby ten člověk trpělivě než se setká s bohem trpělivě se snažil setkávat se správně bližní aby rozdělil provedli vě lásku či je nositelem mezi sebe a bližní takže jsem věnoval velkou kapitolu nebo širokou kapitolu setkání s bližním nejtěžší při setkání s bližním je setkání s bližním který se tváří nepřátele se mi jeví jako nepřítel a ještě těžší je setkání se sama sebou protože já sám v sobě nepřítelem na ně sem si nepřítelem ale ježíš kristus říká že jenom ten jeho hoden kdo nenávidí své příbuzné motivaci bude a do nenávidí dokonce sebe čili on tady stanoví normu jakým působem se odpoutat od toho závaží které mě přidržuje při zemi nebo že je mystik bohem protože to řekne že je hoden vlastně ten kdo se kdo nenávidí příbuzné to nenávidí sebe to obracím protože se a ty mě tomu tak vlastně říká že ten maří překážky toho učednictví znamená ten se může stýkat vědomě s tím projeveným jak tomu říkáme projeveným bohem nýbrž byl ježíš byl projevený ovšem on jako projevení vůb méně než má začít neříkám projevený levé veni a řikám once že se já vlastně s pomocí boží člověk s pomocí boží která ho vede ze projevem tím projevem pomoci boží která co nazýváme projeveným bohem a já to považuju zrovna tak za projev boží jako je tento strom anebo něco ního to nepovažovat do samotnýho boha rozumíte v jsem chápali proč já se proti pojmu projevený já si to zatím před do kategorií projevů boží ježíš je taky statí to zase kořenů boží protože on od řekl že menší než o to každý projev je méně než úvod bych je ho přišel věci setkání já začnu třeba setkáním bližním paní s bližním my totiž nerovnoprávně jednáme s bližním a jestliže setkání má povahu rovno právě bližního z očích se sebou samým tak to bych jako ve skrze považovat za správné předání li samozřejmě to je nesmírně protože mě musí potom na tom bližním záležet jako na ně na sobě samé a od dobře když počátku člověk který toto platí kuje se vyhýbal byste žně mnoha citu židy kdyby je omezil napřed na ty bližní které kterými se musí setkat a teprve potom rozšířil ten styk na ostatní pak nevylučuje jeho postavení ve společnosti protože já nepovažuju za setkání s bližním když s někým spolupracuju třeba to vání nebo vešlo ještě nejsi aby abyste mě roznícená li řeka víte setkání celobytostní které já mám na a toho není zapotřebí když já spolupracuju s někým a jednou řeknu toto udělej nebo toto nedělej ne nebo se za ně do role o spolupráci to tomu zanedbávání bližním je například setkání svá nebo setkání hodiny tiší já se musím na vás dívat zrovna tak jako na sebe já vám musím přát zrovna takový užitek z toho co je dělám jako bych si ho přál pro sebe je musí záležet abyste se ocitli na té úrovni poznání jako se na ní já a to je celobytostní k oboru v jakém se stýkáme říkáme oboru poznávacím a kdyby šlo o jiný obor třeba citový nebo dejme tomu činný tak tam bych zase musel například při činnosti stejným způsobem pracovat jako vy kterou účast na práci kterou vy konáte o bylo třeba celobytostní stýkání s bližním na úrovni práce činnosti třeba nebo by to byla duše duševní činnost zrovna tak a tak kouše si rozumíte tím svým tím celobytostním setkáváním vším jiné setkání mizí je nerozhodující to o bohu to není vlastně setkání a já si nesmím dělat žádné svědomí že tím jsem se jenom pozdravil a a tamtoho sani neboli protože to ne na cestě nic nemění to nějak nezhoršuje ani nezlepšuje protože není možno aby se nepřirozeně chová se sem okolí očima taky ohled je to jedna změnami ohled na ně aby se to neudivovalo aby to nechalo lidí abych já neozval jejich společnosti se pokornou si tedy o to abych vypadal jako každý z nich to musí být můj vrcholný zájem přitom ne nešlo bytosti setkání že ale když se s ním setkávám celobytostně tak pružný nesní záleží na tom vyprala jako on já musím se tím setkat opravdu tak jak bych se setkal sebou ulevovat jim při činnosti všech úkolech bych ulevil sobě a tak dále jako bych odpočíval pro sebe postačilo ně tak plně všechno rovnocenně dělat tak to sebou že každý bližní každý člověk se kterým přicházím stupně tím bližním sobě a ne menšímu začít se udělal bohu a že většina styků bližním nevyžaduje téhleté oběti a bylo by to nesmyslné aby pro toho něco dělal kdo nic nechce abych od něho něco dělal všechno co dělám s ohled na bližnímu úměrné míře setkání já ne každým setkávám celobytostně a bylo by zbytečné abych se kál celové ta čí když se pozdravím bližní kladení to bytostné tkání pozdravení a kdyby ho představ o vím a na té řeči to si řekne že je normální že nemohu von ode mě čekání ví lež pozdrav a někdo dokonce moje rodina nadávání že to už čeká na ventilem oni říkají není ti dneska nic že nedala že aby neměli do že jsem nemocnej tak zločinu že nás ruší a to není při pro bytostí setkání celobytostní setkání je když bližní něco ode mně potřebuje a nebo když já potřebuju něco od něho já nemám právo od něho žádá je šíří padne v než co by dalo o sebe on má sice možnosti jiné a proto to od něho žádám ale znám míru musím závěru jestli by to jestli bych já na jeho místě je ochoten a při jeho založení jestli při jeho založení mě to nerozčilovalo nebylo neznal ne a při tomto ohledu je protekční třeba bytosti rozumíš takhle takový ohled na něho jako na sebe obousměrný a když to dodržuji tak samozřejmě tomu přidat modlitbu to znamená já jsem v modlitbě nedělá ničím v tom setkávat se s bohem současně jak se při čím setkávat s bližním jestli dělám pokroky přestává ní s bližním také moditbě která k tomu náleží živému dělám obdobné pokroky je důležité nebo vlastě připaven směru a nepřát si na zážitky zásadně proti váží že to je požívači to je tam se mohu loučit takové poživačnosti že řekl těžko to možná vším že budu dosti toužit po tomto zeme kdy zažil a jestliže to minulo tak je to správné že to mu nemám potom motorovým po tom bohu touží a vinou toužit na tom stavět dál nebo potom toužit tak podívej se jestliže potom v té modlitbě správně zařízené stoupá také do větší míry setkání s bohem ne tak pak se to vzájemně prodá já potom v míře jak se setkávám při moci je s bohem se také bližním setkávám jako s bohem rozumíš to má jít tím praví ze strany modlitby ale má to přecházet do styku s bližním když já dělám rozdíl teď se modlím to je setkání s bohem a teď buď do styku s bližním a oni se tam budeme tak to je chybné a vykládanou váha na cestě lásky nastává utrpení protože nějakým způsobem je to ve mně ježto to už je toho jak se mně spojitá nádoba a na jedné straně vniká před labutě vaku nevyhladili se hledí vyrovnat někdy dokonce takže já jsem svědkem výbušných událostí kolem sebe a viním z toho tvé okolí je to za víno vodní tří nerovnováhu ničím jiným zrovna tak bych já například ve styku s bližním se snažil s ním se to jako s bohem a modlitba moje by zaostávala že bych v ní se s bohem nestýkal už bych něco mechanicky dělal říkával jméno boží ve hany tak musí nastat nerovnováha která působí že třebas celá moje cesta duchovní kresbou jiné menší těžkosti neseme nebo tady činná že že člověk je tolikrát o ten dyž se mu všechny choroby nebo jeho příznaky že potom má nejradši řeknu že je to celá škála těžkostí a tak je třeba že se pleteně lásky špekulovat jak modlitbu vyrovnat neví jak opravdu se snažit ji vyrovnat krok té modlitby zrovna tím jak se teďka a tím bližním že úroveň mého setkání s bližním je třebas vyšší než úroveň mé modlitby že třebas případ ale stáni tak to je nerovnovážné on se totiž dovede se k dobru jeho ve styku s bližním o otcově ve citu bohem ne