Karel Makoň: 78-05A-Kaly (přepis nahrávky)

Já se pustím do setkání s nepřítelem nebo s otravou nebo tak to myslím, ne... protivným člověkem, tak ještě se trošku dotknu tím ustavičným stykem který mám sám se sebou. To je totiž nesmírně záležitost nesmím ji přeceňovat v tom smyslu abych si myslel že mám právo žít jenom sebe Aha a já už vim co to byl já to ruším, ale to nevadí, to tam může zůstat, ale zjistil jsem si, že když se chtělo od středověkého mystika, když se zjistilo, že on má mystické sklony, že má sklony spojit se s Bohem, že po tom touží, když se od něho chtělo aby dosáhl stupně tak první co v tom klášteře udělali, že ho separovali. že ho oddělili od ostatních lidí. že mu dali možnost si to tiše v komůrce tu vnitřní modlitbu odívat nebýt rušen. a já bych řekl že přestože jsem proti tomu okleštění toho života klášterem, jsem pro to rozvinutí života všestranné. Jsem pro to všestranné rozvinutí života, tak bych přece jenom považovat za správné, aby na cestě lásky nikdo při vnitřní modlitbě nebyl další přítomen, aby ten člověk byl ponechán sám sobě, aby pravidelně tuto modlitbu pěstoval, aby ji nevynechával. po možno vždycky vždycky zaujal stejnou pozici, nemyslím na tom tolik nezáleží, ale postoj duševní, pozici vnitřní. totiž jeho vnitřní východisko bylo kontinuální aby nevycházel pořád aby si nevynalézal nová východiska aby aby stupňoval vých... hm která je uzavřena určitém východisku, aby ji stupňoval Aby prostě to východisko využil maximálně. Jestliže třebas mě by třeba při modlitbě vnitřní na cestě lásky, odnášelo k Bohu Otčenáš, já to řeknu nejjednodušším způsobem, tak bych u tohoto východiska při vnitřní modlitbě měl zůstat tak dlouho dokud mě toto Otčenáš vynáší povznáší pozdvihuje k bohu A jakmile mi nebude pozdvihovat hned ustoupit ale neodcházet od toho východiska, jo, to je východisko dokud jako nedo ne nevydá sebe všecko a totéž platí třeba o meditaci která rozjímání která při vnitřní modlitbě lásky hezkou roli já bych meditaci kterou si pomáhám ke koncentraci zaujetí při koncentraci měl tak dlouho opakovat až z ní vykřesám všecko se z ní vykřesat dá jakmile by nechává meditace tupým tak musím přejít in další požadavek na meditaci je abych dycky meditace docházel ke stejnému předsevzetí že toto předsevzetí představuje formuluje stavu je moji touhu která potom má přežívat ve chvíli koncentrace neboť koncentrace na boha na cestě lásky nepředstavuje už nic jiného než odevzdá takže na cestě lásky se má rodím modlitbě a přecházet chvilkově do do zaujatého vstupu k bohu přístupu k bohu a dokud když to za a to víme nový roznítit rozjímáním se stejným cílem abych se zaujal pro styk s bohem rozumíte mě já vám tady líčím obecné rysy modlitby na cestě lásky jsem potřeboval tam vsunout protože mluvím o rovnováze mezi modlitbou ty stykem s bližním tak musím vám taky říct když jdete sestavit jak se chovat bližnímu myslím že je snadný ale nevíte jak se chovat k tomu k tomu bohu jak tam počínat abych tam byl stejně vření jako jsem ve styku s bližním já vím že bližnímu mám celobytostně přistupovat to jste pochopili snadno ale jak co to je celobytostně přistupovat k bohu o tom obyčejně člověk nemá pán já vám to tady teď vysvětluju kapitola mimochodem nebyla ještě v cestě lásky milován a bude to tady se tam ještě nevydal tím říkám jenom setkání s bližním že jo a dát ale teďka to píše tkání s bohem tak už to bude muset být takže to teprve to do ruky a to stálo nemohli si ale já budu pokračovat v tom jestli je vám tedy jasno co představuje o jak má vypadat modlitba lásky tak pak musím také říci že čím více pokračujete v této modlitbě čím větší pokroky děláte tím menší část tam zaujímá rozjímací pasáž a tím větší část ta pasáž odevzdal a odevzdanost svým do není nedočkavého tedy to není to není už ta chtivost smyslná rozumíte se kterou tam ze začátku třeba vstupujeme možné to je dovoleno ale pozdě je to opravdu tich očekává já bych totiž nebo tiché odevzdání tak lepší totiž nerad aby i ten kdo je na cestě lásky přeskočil modlitbu protože u začal by upadat do extází já neříkám že to není hezké a je ale je to neúnosné ve dvacátém století byste jde kanceláři zapracuji tě pravda extáze že jsem ho stát a potom není to žádoucí ze stanoviska pojmu sladké jho protože jestliže ježíš kristus pojímal tvoji cestu jako sladké jho a oni tak pojímal tak nebral v úvahu takové vyšplíchnutí vůle jako je extáze to ne byla ocitnul konaly postoj on tě každého aby mu každý někdo trvale patřil a ne aby se chvilinku zmohl na dokonalejší patření že to musí přeskočit nějaký stupeň vývojový a ta nerovnováha se jeví jako vytržení vytržení z něčeho násilí a za pasování něčeho jiného tomu se říká extáze tak já bych chtěl dělat jedinou reformu v mystice aby lidi neupadali do extáze ne to bych chtěl do mysím že jde protože na cestě poznání to každému šlo by to nešlo nám byli totiž řády i v evropě a benediktinský kde se nekonali ani smyslové účinky si toto a tak dále tam kde nebyli ani extáze a byly řády a dosahovalo se poznání boha a byly řády jako třeba františkánský kde se tohleto všechno konalo se vším přišel velikým utrpením já nejsem i o té trati útokem si velice vážím no ale je to časově překonaná forma rozumíte která by byla vhodná někam do kláštera tam by se mohla ještě pořád dneska pěstovat anebo při službě už jako to dělali oni protože ti by možná i když svatý před nimi padl na kolena a nebo prožíval nějakou extázi tak by mu to odpustili protože by pociťovali co do proti toho se dělá jakékoliv charitativní činosti se toto uneslo ale člověk nemá dneska možnost při normálním průběhu svého života být jenom charitativně činný já myslím že povolání vaše nikdo z vašeho okolí nechápe o přetaví činnost by vůbec ne a takže my musíme se umět pobyt a to je ne tomu svému okolí že ke by nápad to by tak na dva avšak jsme nápadní ale vadí to v tom smyslu toho utrpení které mu sebe zabrán styk se sebou je obdobný dýchání jako já dýchám celý den a celou noc a jim připadá brát za zen ne ale jím jenom několikrát za den víry jenom několikrát za den a stýkám se jenom několikrát za den ne tak ten styk s bližním který je jenom občasný nemá tak velkou váhu na mé cestě že důležitý abych správně regulován jako má styk se sebou samo bych dával přednost sobě ale já jsem nucen sám se sebou nějak vyžít vydržet to se se se sebou trpěli a my jak jsme tady všichni máme se sebou daleko ježíše tělesnými ale přesto někdy nám jako přestává skvělost nebo se nedostává tak asi tak i se sebou já bych chtěl sebe napřed nějak definovat já to znamená ten se věřím se stýkám se vědomí to je to co se vyvinulo od okamžiku narození až do teďka a dostalo se do nějaké fáze i v to pádnosti takže se o mně může říct že jsem individualita dobrá špatná nedodělaná a tak dále že jsem mentálně dospělí do nedospěl jsem jako dítě říká moje rodina stáří jako dítě anebo že ještě třebas ne a ale je žité taky přitom je že taková to li klasifikace je vždycky jenom šablonovitá já jsem každou křtu prošli moje existence mého já se podobá ničím záření které ani chvíli není stejné to má své výkyvy tak jemné že běžný pozorovatel to vůbec nepozoruje ale vědec ano já akonkágui tam to pozoruje tedy z některou tele a záříce a naučí a ta matky a bez tý bychom nevi nevěděli vůbec tuhleto ale to my velice pomahat k tomu vám řekl že nejnevyzpytatelnější je jaký budu za chvíli čili netrapte se tím abyste potřebovali sebe tak dokonale zná abyste dokázali předvídat jací bude berte zásadně sebe takový jací jste netrapte se nad tím že jste utrápení není cesto příliš radost že se radostí nebo že jste vlažní nebo že jste ho nebo že jste studení vy musíte s těmito stavy se umět vy pořád vy máte v sobě normálně nepoučeného soudce taky jedna součást vašeho já to je ta vedoucí součást mělo by to být vedoucí součást vašeho já ale ta sebekritičnost člověka buď člověk přehání tě tedy příliš velká nebo příliš malá ale v žádném nebo málokterém případě je úměrná a nebo je na místě nemůže nemohu se utápět v sebekritice já od vás chci něco zcela jiného že když konstatujete a to bych se měli to co já jsem i na cestě lásky musíte vždycky umět celobytostně se bohu odevzdá čili máte povinnost když jste li a když vám to vadí ve styku s bohem i ve styku s bližním to že by vám nebylo být jedno s po vaší zlo se ve styku s bližním otravové že a musí podporovat a brát za ruce brát za nohy nebo vozit mě třeba by vám mělo vadit tak v tom případě musíte si umět jít k tomu bohu se sebou takoví jací jste znamená ani síla ani zemdlení by nemělo neměli umenšovat váš přístup k bohu prosím vás buďte tak dobří až budete se třeba o do vo to je tak nepude a až se budete cítit třeba velice uspokojeni věší v životě potká buďte tak dobří a uvědomte si nic více uvědomte že tuto toto uspokojení třebaže za je pocházelo objektu vnějšího mělo objektivní povahu vůle boží se nestalo a já jsem koneckonců za to povinen vděčností bohu čili probuďte v sobě vděčnost bohu za to že v té radostní spokojení tím že projevíte vděčnost bohu za svou spokojen a budete ji projevovat tak dlouho pokud spokojenost budete pociťovat tak přirozeným způsobem spokojenost obětujete bohu ke ví jak obětovat všechno bohu říká ukazuju jak se obětuje třeba spokojenost bohu spokojenost jo jen vis jako byste nebyli spokojeni je tedy roven a zrovna tak všecko se musí takhle přirozeně obětovat ne vykládat si pane bože jak je to to spokojenost obětí já tě tuto radost obětuju tato žal obětuju by mu to takhle budete říkat ale budete mít pořád žal pořád to co vám překáží protože jste jenom něco deklarovali prohlašovali ale nedělali a když dokážete být za všechno vděčni tak je v tom obsažena míra sebe obětovat míra sebezáporu a tato míra sebezáporu vám přiblíží boha znamená vším stavem do boha je že ním napojujete a to se dělá to se dá dělat i během mimo modlitby mimo božího dobu vyhraženou modlitbě během všedního dne a mám malinko li je vůbec žádoucí tedy podléhat takovým výkyvům duševním jako třeba žalu zármutku štěstí radosti záchvatům na různým do různých stran umírajících zrodí opačných straně a počítají se se předpis na tom není mož sou lidi intutivní který prostě do těchto stavů budou ustavičně upadat a kdybychom jim to zakazovali tak nich způsobujeme jenom pocit ve něco protože oni se nemohou stát takovými jako tady přítel antonín se na tu té založení já například takový sen podívejte se na mě jakou vášnivostí a vkládat ani to níké té dokonalé herectví že a tady povahu a je to uchopeno mou povahou já jsem při tom nepravém povaha která prudce je i na své vnitřní stavy a kdybych se bych těl vymazat tento si jednání tak se ocitnu před úkolem se kterým bych se asi do smrti nevyrovnal já považuju musím považovat tyto svoje výkyvy za volání za způsob zvláštního volání božího já musím umět i tohleto je to špatné umět využít na cestě k bohu protože největší chyba na cestě k bohu je tam jenom tím dobrých je ve mně dobrého já se musím naučit zvláště na cestě lásky a ví cléb ten kdo miluje ten se nevím jaký je zvláště na cestě lásky je to stoprocentně cesta od sebe k bohu od sebe k bohu to znamená já se sebou celým odcházím k po když se mu o sebe znalce nechat někde ne odejít k němu takový jaký jsem to vám předvedla magdaléna ova jaká byla ne až se vylepšila že by k němu šla ne taková nějaká byla se složila mu to tohleto se chce na cestě lásky nečekat až se už já znám řád třeba je zmizí kteří říkají napřed musí člověk projít fází askeze tak mě odbývali s mou mystikou v této v tomto řádu a potom teprve může pomýšlet na by k život to znamená spojení s bohem ale dokud nedosáhne dokonalosti na cestě askeze je nejmenší naděje že by mohli uspět mystice a proto u nich bylo tak málo protože jenom ti co nebyli dostatečně soudní a nebo ty který se podařilo přesvědčit že jich a že se je dokonalá ale nebyla přešli na cestu mysli ostatní nikoliv protože pořád měli skrupule ještě mi tamto bídné a se ví že pavel se dokonalý a to při soudnosti každý značí nikdy dokonalý nebude ale tam měli své duchovní rádce a ten prohlásil teď jsi dokonalý a teď si sestoupit na vyšší fázi a on pro poslušnost která se v tom řádu byla enormní lidsky přešel na cestu ke na mystické formy na spojovací na nový účel života to znamená očisty to byl smysl té fáze že nový smysl spojení s bohem dokud byl živ ignác z loyoly tak to bylo snadné že on je vedl až potom tam byli neosvícenější si také věděli si tady na tom přechodu rady nechávali ho trčet sténá trápila až do smrti no ale to se nám nestane tohleto ale důležité je vědět že není možné být dokonalí není možné čekat až budu v něčem dokonalý ať je to modlitba nebo zevní život to znamená nikdy se nedočkat a zůstat trčet já musím takový jakých se se odhodlat k tomu že v ně zná že před míní předstírat nebudu a že si přišel po nemocného a ne pro zdravého že kdyby byl zdraví to vůbec něho nemusí jít o ně zdraví tam nepa nemá co dělat že tam já protože se od něho oddělen tak jsem nemocen to je nemoc vy to že za přirozený a ne ona je to veliké ježíšova nemoc dokonce smrt nebo se dá končila smrtí to mrtvým ani do tak to tak že ani do toho mentálně mrtví mají povahu ch tak já jsem myslím teď probral to že k sobě musím se pořád chovat jako někdo kdo je na se na tom velice záleží a se musím pořád považovat jako za poutníka de a protože se sebou žiju pořád a ten můj život se sebou buď je tou cestou nebo není nepomůže mi nic správný si bližním když správný styk se sebou je čas je je tady není nenastal a tu je důležité když tam potom vína dvou židlích jednou z onoho pryč se nitro jednou o bohu ale to jsem provedl jedních směrem řemesle ještě jedno je důležité já musím vědět že to moje já se tady vytvořilo tak je vhodná napřed za tím účelem abych já byl schopen příjmat zkušenosti z tohoto světa je to řeknu dokonaleji a tedy bylo pen se na tento svět před obecně řečeno jestliže já jsem v takovém stavu vývoje že se dovedu na tento svět soustředit a co dělá před na to že žiju soustředit z toho neunikám tak jsem mentálně vyspělý moje já je v těle tohoto bodu je možno přejít do spojovací se dříve ne takže je nutné abych dokázal podílem a soustředěně něco dělat nerozdílně na se těla šlo soustředně milovat a pro proces neodměřovat a jestliže to tento umění bod rozvoje já promeškám v tom smyslu že se v něm zalíbí že já se s tímto stylem života kojen tak mého já se stává nepřítel začátek styku s nepřít ze sebou jako s nepřítelem protože bychom to vzali podle návodu ježíše krista je správné a člověkem je správné že jsem byl poslušen lidí se s nimi spolupracoval na rozvoji své bytosti to se dělo až do toho okamžiku když ježíš vstoupil do jordánu ale jakmile mně to samo jde jakmile se to stane samovolné jakmile mi to nedělá potíže tím tak to je moment který pro mě na nená že od té chvíle mého já musím užívat jinak nemusím odcházet tě ne ale nepovažovat to co pro svět dělám za hlavní to od té chvíle je pomstu od té chvíle to moje já se ocitlo takové tady voje že má povinnostech ten trpět v bohu je připraveno cestu k bohu a to tedy většina lidí promešká takže od té chvíle co to promeškali co dozráli a promeškali to tak jdou využití další obrovské moci toho já že to moje já zabije je vědomí za zemřu fyzicky zemře já tedy má schopnost mě rozvíjet má schopnost zabít věčnosti jsou darem od boha jedinečný a tím se reguluje nejenom počet ale reguluje se také přebytek těch který by tady překáželi protože nic nedělají to cestu opravdu když někdo tohleto ví jako vy a nezařídí se podle toho tak je tady výtečně neříkám nic takového o tom kdo to neví ten užší není že on i životem touží li ano to je vědom ale my už musíme považovat tu kaší službu či o to tady vývoje jiným za pomocnou tady na vystaví nool se člověkem který před tím neměl se asi takový zvrat jako nastal třebas v tom ráji obdobný člověk dosud i žil v tom ráji a člověk má tendenci pořád v ráji životopise požitkem dokud toho ráji žil jenom jako jako dorostenec že má dolů do určitého vyššího úkolu pole to jablko tak to bylo v pořádku nic se nerušilo a jakmile pojato jablko nabral nový úkol na sebe skvělý už rajsky dospělý tak nastalo utrpení když toho úkolu nevyužil na cestě k bohu o musel začít zase píky se nový hostem dnes začal od nějakýho neandrtálce do toho na mysli ale zaručeně denně v ráji nebyl zde na světě a člověk sestoupil zde proto protože se dostat novému a na nás je abychom tento úkol nějak zdolali říkal jsem vám že člověk má jít k bohu takový jaký je bez ohledu na tu že že špatných by čekal že bude lepší tak že by se nedočká možná upadnu jakých skutečně to nebo ono a pořád by odkládal ten tu k bohu jak je to s tím šatem protože víte že při té svatební hostině jasně ukázal že ten kdo měl šat nesvatební prostý obyčejný z ulice nebo do celé syna li sebe prostě ne sváteční ten byl vyloučen s velkou ostudou té hostiny ve na jak je to s tím se nesmíte si myslet že když vy odnesete mysl bohu že je to něco víc než a to je chvilkové odění vaší proto například dejme tomu ježíš začíná se modlitbu otčenáš a otčenáš abyste povznesla mysl k bohu aby se člověk oděl touto povznesení když se mu nepodaří se odít takhle podobně řečeno tak se zbytečně to všechno ostatní modlí to má potom úroveň třebas velice zpovědního ale obyčejného říkání a nikoliv úroveň modlitby modlitba je se koná jenom nebo je modlitbou jenom tehdy když je to povznesená mysl k bohu to je hodování to je ty bohem když to třebas vysloví nevědomě na tom nezáleží to a proto nemůžeme k přistupovat pohybů neoděni šatem svatebním to znamená není k bohu tak je to s tím šatem ale horší bude a těží odpovědět a to se a lajdák vlažnost když tam se jasně praví dny nebo pouhým ale nikoliv vlažný neboť když byl vážných ne a to že tady nelže ten člověk který to psal ano je mu to říkal bůh že toto a ta inspirace byla správná čili vlažnost je něco co mně nedovoluje přistoupit k bohu a já v okamžiku kdy jsem vlažný nemám nejmenší naději se s bohem se nejmenší a to jsem vyplyvnutý a já jsem měl na mysli ale já vám se to ještě vrátím já jsem měl na mysli zemdlenost únavu ne vlažnost taky tak definoval jestliže jde o zemdlenost a vlažnost pak je to něco jiného než lajdáctví nebo taková neutralita a už je vnitřní to v tom případě je k sobě zve případě naopak to je moment velice příhodný k tomu abych byl jiný obce já mám totiž právo také se jednat jednat bohem jako se svým otcem milujícím otcem ježíš mě vadí moje zemdlenost a tak oni by naději když mě vadí moje malátnost moje civění cokoliv co tady říkali to není špatný stav když mně to vadí protože tento pocit závady osobuje že mám právo ucházet opřete podívejte se jak poznat ten kulminační bod a jak si přitom počínat myslím ten kulminační bod při kterém je třeba začít se ucházet o styk s bohem v člověk k tomu zralý tento o této tiše velice důležitý védickém životě protože čas stáváte lidmi kterým bys kterými by jste rády tuto tento váš způsob myšlení naštěpovali ne a vono jim to leze v krku a vě považujete za velice dobré lidi a říkáte ten by si to zasluhoval ale on vám to vyzvrátí jednou středu to de to dostanete do to ti vyletí úplně jako jako kdyby zvracel a říkat že takový doby člověka voleni schopen je to veliká školu v se nedostal k tomu konečnému bodu a on není tedy zralý v tom smyslu jak vy si myslíte on se pořád ještě potýká nějak s tou základní lidskou činností kterou nezvládl to znamená lidské já mám schopnost a ji má aby se naučilo takovým stereotypům které by mně do žádoucí míry spojovali tímto světem tak abych dostál svým povinnostem abych byl při tom co dělám do takové míry že bych to zvládl bez zvláštního úsilí až do úplné samovolnosti protože kterou ti to už je vlastně samovolnost ne a jestliže do tohoto stavu se člověk dostane že znáte někoho komu jako ten život už takhle jde že on svoje řemeslo své povolání ty rodině takhle zvládl tak to je člověk připraven na cestu k bohu tak se nemůžete splést když mu začnete tyto věci nechci říct vnucovat ale vykládat on to nemusí přijmout to není známkou že by nebylo by nebyl na výši a on to může přímo ale důležité je přitom vědět že když to nepřijme tak od té chvíle začne upadat když je mu dána příležitost aby to přijal a on nepředešel upadat a začne se najednou objevovat těžkosti tam kde těžkosti předtím neměl li by se oko vypravujte musíte vědět že každý člověk má nějaké hodnoty životní které si nějakým způsobem cení že už se nějak v tom životě on uplatnil jak říká na čem mu záleží na tom uplatnění na tom co tomu nesmíte v jenom do té míry máte právo mu to vzít do jaké míry tyto hodnoty nahradíte jinými v jeho očích stejně velikými ba většími ale nikdy si nesmíte dovolit ho vytrhnout z toho dosavadního způsobu jednání protože ten dosavadní způsob jednání je relativně dokonalý vně dokonalý to znamená s dostačující pro vstup na duchovní cestu čili on nemusí nic z toho co dosud dělat dělal přestat dělat jenom musí od té chvíle v tom co bude pokračovat vidět podporu toho co bude dělat nad a má být podporou toho co dělá na nikoliv středem jeho života takže dejme tomu kdybych byl já třeba učitelem ne tak bych v tom svým učitelování už neměl vidět před cesty k bohu nýbrž pokud to mně umožní abych přivzal ještě jiné oni neřestí modlitbu a tak dále se jenom pomůcky které by měli pro mě poněvdž ših notu mohly by být bych já tamto nezapudil jako nepotřebné víte tady se často stává to přechodu mě se to stalo samozřejmě taky tak barvitě tím že jsem vylil vínu i dítětem že jsem najednou všechno světské začal považovat za zbytečné celý život dosavadní považoval za paní nestačilo ani to že mi vyčítal nevyříkal že to není tak pravda já jsem plakal nad plaností svého života jestliže takový člověk v tomto obratu najednou bude považovat celý život dosavadní za promrhaný za planý dotoho vyveďte protože to není pravda to byla skvělá příprava on dospěl to byla příprav dospělosti ale nemohu zase já zase říct tedy na svou obranu že by to bylo bývalo tak špatné já jsem se podařilo odhodit ten život o sestrojeny veliké utrpení po té trčet bylo špatné protože ten život začal váznout vodního začal za nebát ale na druhé straně jsem se o výhradně věnovat těm duchovním věcem po nějakou dobu o to jenom bylo únosné a tím jsem udělal obrovský pokrok jednostranný na té cestě duchovní sebou měl to za následek pro tu jednostrannost vývoje v modlitbě to upadal do extází nepovažuju za správné proto vám tady radím vydr udržovat nechci zoufale ale dost pečlivě tuto rovnováhu zevní a vnitřní činnost není to to strýce tohoto tříletý kam se teďka říká ale že já jsem třebas na cestě už k bohu vědomě ale ocitám se ve stavu takové vyrovnanosti takové nezaujatosti denně ne dojem ani ten svět ani ten pán bůh s tím tak já myslím že v tomto případě upřímná modlitba o to abych toho byl vytržen je nám pozoruju vás ale že budete vyslyšeni ale je si pozor aby to nebylo na vás příliš silné to vytržení protože jestliže ta vaše modlitba před že vám to vadí tak budete z toho vytrženi jak jsem vám říkal před chvílí to vadí budete žít vám to nevadí tak je to opravdu něco chci nějaký nevím rady jako vy ale když si toho všimnete se takový vlažní a začne vám to vadit opravdu prosebnou modlit prosebná modlitba že nejsem potlačen prosebnou modlitbou ale prosebná modlitba v mých očích je velice užitečná a velice důležitá protože ježíš kristus klá pojďte ke mně kteří jste unaveni znamená modlitba té pochod k němu čili modlitbu bych považoval za užitečnou za správnou a bylo jestli bych upřímně si přál tohoto stavu vyjít tak opravdu sám z toho neví du budu muset přizvat toho ježíše který se mi nabízí že upřímně přizvete třeba že se sami bezmocní tak budete vidět že ste si špatně představovali to já vás občerstvím protože to že vás občerství bude mít takové vidí zevní následky něco do vašeho života vstoupí vnějšku jak se vám bude zdát co tu rovnováhu nebo takový začít mrtvých cit už to bude jeho osvěžení ale prosím vás když toto stane