Karel Makoň: 78-06A-Kaly (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

ano byl bych rád kdybyste, se vrátíte, a byl si třeba probíraný nebo pomocí ale to bude pásky to to, co tady bylo řečeno, abyste si uvědomili že toto co tady bylo řečeno o část toho co tady provlečenou nebylo z moci všem jsem k tomu měl propůjčenu moc se vypadající na soudcem že který se nedalo smlouvat protože jsem byl svědkem moci která vás miluje a proti se nedá jo ani vy kteří jste se mockrát provinili ten nezpůsobili ani v nejmenším že by vás byl přestalo to je dojem odcházím čím vždycky boje do tiší pokaždé protože vás vidím jako lidi se všemi těžkostí i malichernosti to poznám podle toho žížalou stím této moci boží po čem se bavíte čili vím že jste normální lidi takový přízemní jako ostatní lidé a on vás přesto miluje i se mi prominou že vás takhle posuzuje z o prozrazuje se neděl říše tebe se ho vikář malí nebo eine bojte vás ujišťuji že pán a na naše milovat a je to co duše ožil skáče ženich to je nebo ve prosím mluvte o obalu mu se o malichernost ale buďte si vědomi toho že hospodaří se sítí boží které se říká uvědomovací síla když poměřuje te ostrov naší viveky se do moci boží a z téže moci boží jsem k vám mluvil že si ale netroufal mluvit o ostří lež o tom co jsem vyčetl z jeho tváře plné lásky a to jsem nevyčetl tady že od síle co se v tom koncentráku zažil to od nebo to sebevzdání proto by vám radil abyste poznávali víru v tom kam můžete se od boha a to je velice důležité jsem tak ustrašený člověk že se bojím daleko odejít od otcova domu že by je tam něco se žral a to jsem výše tedy tento druh strachu nevzdalovat se mnoho od otcova domu strach který jediná starost která je na cestě k bohu dole všechny ostatní starosti je člověk jsou ke škodu věci ježíš nepřestával proti nim bojovat proti těmto stav ale o jedné starosti mluvil a tu doporučoval nedejte především království boží hledejte starostlivě pečlivě hospodařte ze řinou kterou máte ho ruce pořád v rezerv aniž seuso činech vite pro sebe to je se starostí velice chápete starost kterou nikdo svých asi tak ho nebere a kterou kdybyste měli tak zvítězíte velice prudce protože hospodář přichází nečekaně a to vám jak je v tom podobenství napsán i o tom ženichově děly dne ani hodiny neměly toho oleje zavřely se dveře a byli zase v temnotách noci o nepoznání a vám řeknu na cestě duchovní nedrží vůbec nějaké duchovní cvičení mám dávno za sebou nějaká modlitba nebo nějaké zvláštní úkony ničím neví kam ale na níž to že se nevzdali se jim zdá tím tím byla poznamenána moje cesta oklešťuje prvních víry by se tento upil těch sedmnácti letech jsem se bál udělat krok který by byl světí prosim vás to je zase přehnat se tady učíme na cestě činnosti posvěcovat věty věci světské roky tou božími protože to posvěcení který spočívá v tom že to dělám jako práci na poli no a když se potom mluví o cestě lásky to posvěcení ještě větší to dělám lásky a když to když o tom přijali cestu poznání nebo nějaké poznání to udělám poznání poznání že on je jediným činitelem a že on je jediný milující že ne je to dělám když mlátím rukama ne miluju když prokazuji veliké skutky lásky ale je to otevřme velice bezpečnost protože nevstoupí člověk do hlavy nemůže přivlastnit celou tu sestupu a čím mám poznamenán ustavičným učením o vlastnictví se se se všemi a to vodu cesty poznání o které přímo nebo v ale na se ukazuje že kdo bych chtěl poznávat a něco málo ještě při tom vlastnil nepoznávám nedokáže poznaný ž u pana do temnot něčí de opravdová temnota i toho pozná i poznávací která ho nejenom že nesvítí sluníčko ale von není schopen poznání. jedině ten kdo se vzdává všeho do nevlastní ten je by hoden soustavně učednictví ježíšova o to řekl do nenávidí sebe nezná přijdu do konce do nená prostě do do nevlastní to isu je to nenávist jak se někdo není jediný je hoden bych by že to vy si při čini přejete ska poznámka proč na vás chci to věčnost samozřejmě bůh těžkosti nepotřebuje bůh to nepotřebuju ale potřebujeme to my protože jestliže něco od boha bereme a my všichni bereme od boha neuvědomujíce se dostat těle rada my to zase mysim nehospodaříme a nevracíme to znásobené tak se proviňuje především proti sobě protože se tím vylučujeme to je komunikace s bohem neboť on musí při je tam znázorněno a musí nás zavrhnout do temnějších přes nepochopili ko před sebou čili je ve věčnosti věčnost představuje určitou část a značnou část pochopení úkolu který je na jaře jiná definice věčnosti řekl předtím protože co si myslíte ti kteří hospodařili proto hospodáře s těmi hřivnami že on odešel když se že to dělali jenom donucení nad ním nedělo ního nějak nova oni byli nějak mu vděčný mi to byl asi hlavních myslích jednání není to tam za odejde ale jiných takových podobenstvích je mluveno o lásce že to hlavní mocí a je li člověk který věčem neumí li přímo milovat boha je aspoň věčem tak ho miluje a protože cesta ke je dokonalejší a protože bych přel přá vám všem abyste se přešla díly jsou největší míry možné na tu cestu lásky znamená na cestu která by vás zbavovala utrpení která by vytvářela z vašeho života nesení sladkého jha proto vám také radím cnost protože křesťanství se pokora považuje za jednu z hlavních ctností protože se do radí aby se člověk nejenom vyvaroval hříchu ale aby jako protiváhu se snažil nabýt s největší svítí a v těch se věnoval proto odívá jako hlavní cvičení nos ve ctnostech bylo cvičení se v okolo že takže od prvního vstupu na duchovní cesty každý člověk měl povinnost se ti si v pokoře a dospělo se kolikrát k takovému stavu člověk který se cvičil delší dobu v této ctnosti vypadá na povrchu dokonale pokorný ale je zajímavé že fakticky nebyl jak se to poznalo on sice pokorně vykonával všecko co se od něho tělo vám si záležet na tom aby nikdy nepřistoupil vůli představený by polobohy a tak dále ale nemohl žebrání maličkosti že jeho život by měl povahu malicherného své jeho rozhodnutí ji koni pokory li čím malicherní šel do takových podrobností že tady ho pokorná obnovoval jeho vůli a činí a jeho člověka neschopného jakékoliv činnosti a to se stolu hlavně proto že on vůbec nejednal podmínky pravé pokory že mu nikdo neporadil nemohl jak pravou pokoru nabýt ó totiž nenabude pravé pokory kterou chtěl aby měli učedníci ště mučedníci než ten kdo na bude poznání o kterém ježíš mluvil to semena on byl proto pokorný že poznával že veškerou moc otce že se dal nejenom upřímně vzdal veškeré své moci osobní a že opravdu ztratil ž on když přemohl satana na poušti tak tím prostě se vzdal této obrovské moci našeho která mu nikoliv živě ale pravdivě nabízela pozemské blaho to je ten počínaje mocí pozemskou konče čili on neměl k dispozici to co mají míry to svou je sobecké to zemřelo tehdy na poušti tam na onom notorické vložit to na to šel a za to měl na odměnu za to měl moc boží o pocestný od doby jednocení a jasně věděl o pomoc a protože to věděl proto by pokory protože věděl že sám o nebo se vzdal o osobní moci která je nepatrná že se člověk když i na každým kroku oproti tedy ne tradování obočí boží jenom že když se povrchní pozorovatel který neviděl do jeho nitra mýma na jeho počínání jak svorně vládl a to ne třebas neduhy jak unikal zprostředka těch kteří o stěl kamenovat nebo s králem jak ho nemohli nebo slyšení který ho výroky proti farizea ho nemohl považovat z okolního že nemínili protože ježíš kristus si byl vy vědom moci co vy ale byl si také vědom ztratil svou osobnímu a že tedy vlivem toho nebyl hoden této moci jedni tím že se své vlastní vo to je něco jiného čili sobě nepřičítal nic z toho co dělat ani to že dostal třeba učedníky které jak se na povrchu znalosti vyvolil viděl že vyvolil pomocí jeho poznání otec mocí poznání ježíš a otec totiž ježíš pozná kde je který jeho učedníci po označil ho pozval se svědčilo o voják když to sám těla by byl neřekl že otec je vyvolil o zřekli více byli při tom že tamto pozor ustu do tamto na celníci a tak dále tamto potom že víte to je klamné čili první podmínka dokonalé pokory u něho byla to bylo to poznání moci kterou vládl e není jeho nýbrž boží čili zase sítem nevlastnění to je první podmínka pro hecho a druhá podmínka prve pokory jestliže někdo nemiluje nemůže být oko láska je pokorná proto že se pokorně odevzdává milované a on se vůli boží pokorně o dál se do moře přizvat přitom bylo víc čili druhou důležitou pomínku láska to líčil ne tím a tehdejší úrovni všechno to bylo celá jasné ne učedníka je to na nižší uložila pokora ale vždycky tyto složky hrou nějakou roli například dejme tomu se někdo ve střevěké projevoval pokoře a netrval se úměrně lásce je rve a se úměrně nabýval úměrně poznání tak nemohl být pokoří podmínkou neméně důležitou je sebezápor i když je ochoten někdo milovat ani se zavřít nemůže být pokorný on se musí zapřít všude tam kde jeho poznání a jeho láska napovídají že je to pořád a nesmí být pokorný tam že mu napovídají že buď kazili si li nebo že by neposlouží nebo že by mohl tam li vůdčím takovým prvkem je přeci jenom poznání ale kdyby nemá štvali nějakou roli láska a sebezápor tak by ta pokora byla přes veškerou pokoru nemilosrdný se mohli příkladem že z tohoto výkladu jasně vyplynulo že pokoru jako samostatná nost nemůže existovat okolků neobstojí hříšné počínání pochopíte v této bouři a ne umenšuje se čili to je věc a se sebe zdokonalovalo vlastně se pokora se vždycky když se tedy pěstuje dáš se to jsou nadutí jiným soškami nosí křesťanství a je to marné pěstovat vedle to jak v lidem malichernosti pokorný pokorné malichernosti že ve zbytečný věcech okolní do velkých věcech se ukracuje ne pokorní a to z toho důvodu že nemá v sobě zakořeněná hodnot o správné hodnocení které vzniká teprve poznání patrici indičtí říkají že teprve po samadhy člověk správnou schopnost rozlišovat to znamená že jak žít pokoj taky to je kdežto předtím tuto rozlišovací schopnost nemá a proto také neví jedná pokoru podaří ono se musí se vším jsoucnosti a není ani vání tady je jenom jak to být služkou na cestě dokonalosti není dokonalost sama není dokonalostí samou do je obyčejnou služkou vedle ostatních ctností se zřejmě že o pokoře jako ostatní ctnostech platí že pokrok v nich se musím snažit docílit všemi lidskými prostředky a to je nových karate pokora potom patří do ctností získaných cvikem tou lidskou snahou ale na druhé straně do pravá pokora že bych jsem tady mluvil to je pokora vlitá čili daná tomu říkáš se přesně no to znamená že je součástí nedílnou poznání lásky a všech těch vlastností které nepochází duchovním fossilií a nýbrž to vše duchovní poznání pochází z boha že ale nechci tím oceňovati kterak ostříhá ne kdyby se cestiček nestaráme doby se svěžest o to aby katově aby tedy mou disponovat aby aby ji nabyl v tom smyslu ne vlastní nýbrž aby vynikal tak řek by prostě nebyl špatný že byl dobrý v tom smyslu aby se lid bohu povinosti se bohu zalíbit neboť ho miluje ne každým milovaných se vždycky duše ti víčky ne to vlastně po setkat která se dělá před setkáním milovaný ne mně to komety on musí provést na a jiná nepřichází nehezké rouše na tu postilu nebo na to setkání tak tím si říci že kdykoliv se zanedbá lidská možnost výše pokory tak se nenabude ani okolo vida nebo že člověk nestará o své ctnosti jeho vývoj se třebas bere jinou cestou třebas cestou poznání a ctnosti pokuhává nalili třebas dosti poznávající říkám ne měl dosti poznávající ale je které se ti plně chyběly to je vidět že tam říká nějaká nerovnová že se čem nestarali rozvoj ctností napřed lidskými silami a proto je nemohlo být přidáno k tomu nic dalšího nic nemá přidáno čeho nemáme lidské zále na lidský základech je přidává ne na ničem ničeho nic nedostaneme my se musíme třeba nedobře nebo nedokonale snažit ostatní nám bude i a hledejte a to je ten víra snahy který napřed lidského hlediska musí být proveden tam se není veverka nemusíte nic o tom co svatá to znamená s zbitečne schopnosti abyste našli a taky v těch ctnostech ježíš tom přesto roští kázání cti vyžaduje vším nadlidskému to znamená všechny lidské možnosti za přehnat získat určitou ctnost nabízí vidí do zkušenost tak teprve pak je naděje že přeroste dosti lite samozřejmě no vlitá to je to navíc daná a člověk by si neměl nějak nikdy právo aby měl protože ta není člověka je s možností se přivlastnit ale pak padání padá potom utíkal lidsky bytost nostri čili je to potom hrozná vlastnit lidské vlastnosti to je lidské celkem bez trestné vlastnit to co člověku bylo na vídáte je se velice krutě tak ježíš kristus ukazuje že se musel umět vzdát všechny učedníků že si tehdejší přátel se před nimi musel zdiskreditovat svou slabostí potíže pod čověk a to všecko ukázal proto abychom věděli že se musíme umět vzdát všeho jenom toho co jsme lidsky se naučí nebývat se své nabyli i ducha boží pomocí jinak nepřejdeme tu poslední fázi vysvětilo věk a nad přes kříž pán i to řeším že by byl velkým omylem myslet si že na někoho spadne ctnosti jako taková souhrn jestliže člověk se cvičil lidské oko se spadne na něho vlitá k ostatní tím tak i měrné výši aby ona se udržela jako ctnost takže ti jako celek netvoří to jedno v tu která by jako taková diova proto extatici jeden je více pokorný licencí je lépe poznávající tak dále svatý názor byl lépe poznávající než například svatý píši ten by zase lícemi a více pokorný než byl v prostě v čem do se lidsky napřed dělával k tomu bylo při dát to je ještě pregnantní ještě přiblíží tehdy když to člověk vstupuje do stavu spojení s bohem tam totiž odtamtud si odnáší vždycky to co tam zárodcích přinesl nikdy ne celé poznání protože toho není prostě člověk o pet by neunesl po tím by se za byl by se smazal se z toho stvořeného co by se vymazal to by se nezničil po si jak by to existencí ale vymazal by se toho rámce stvořeného to není možné čili je bych to chtěl upravit tedy to vaše míní omylu že může být někdo přednostně pokorný a ostatní otec nemusí to li víš je to také hodné proto aby tomu tak bylo aby ten člověk nikdy nepřerostl honbou před hlavu a ne že bych by to bůh přál a že je to dobré pro toho užitečné pro toho člověk předem otázku vděčnosti kdy může být člověk věčem ve věčnosti se také dáváte je totiž ctnost také na cestě zítra není okázalá proto se jim že si nevěnujete če ale být vděčný za to co zdánlivě škodí co bych mohl jít je to pro ponižující třeba nebo degradujícímu nebo škole být za to vděčen a vám řeknu jaký důvodu o tom co je to přináší velikou mír sebezápor a je to velice zná proto vlastnost něžnosti je jako taková naučená věčnost je užitečná protože ona nejdokonaleji k sebezáporu a nejrychleji sto je bohem ve celkem velice vědomě protože neponechává člověku to co patří bohu a bohu procítěno za všechno co on nejenom dopustí nýbrž se i dopustil to znamená měl bych být člověk vděčen vždycky bohu za všechno se s ním děje ale neměl by být vděčen člověku který špatně jednal při tom by měl být vděčen ale bohu když někdo svatí jedná určitou člověk i za to co se špatného na něm dělo to je bych věčem bohu ve svém to pro něho bylo špatné ve a to ne to vyžaduje obrovskou oblastí sebezápor a toto se může dělat v době kdy člověk ještě vůbec není poznalí k tomu se může sám přimět k tomu se ženit tedy může sebe zapřít neboť jestliže na vás chci abyste na cestě lásky že život jak mám přichází nebrali z rukou těch kteří jsou nástroj nýbrž z rukou božích pak ovšem musíte být za všechno bohu vděčný ne těm nástroji ale jemu bohu věčnost je nutná za všech okolností vůči bohu podívejte se tady s tou smrtelnou duší říkáte že ona on je to vlastně vědomí tohoto světa které je začíná a taky pomíjí a že tedy mostě patrně toto všechno skončí musíte si myslet že toto je také svědkem tentokrát je svědkem tohoto života tohoto tohoto světa a tento svědek svědek jestliže přejde do svědectví o bohu nezahyne tíže zůstane by svědkem jenom nic tím víc ne věkem tohoto světa zahyne umíte čili je třeba abych toho svědka který je smrtelný po stránce a tehdy jenom když vnímá jenom tento svět a nepřejde z vnímání tohoto světa dál tak jestliže tento svět tek s nezůstane jenom tímto svědkem tohoto světa tak musí zahynout jestliže ale tento svědek se stane svědkem boha věčnosti a to právě je ta veliká vymoženost kterou máme k dispozici a k nezemře na věky a své smrtelné duše se vykřeše z cíle se oddělí od smrtelné duši rozumíte přejeme než smrtelné jinak ten svědek který tady je svědkem tohoto světa musí zvětšit beztak při nějakém soudu jako by to tak symbolicky řečeno v okamžiku smrti aby vydal svědectví o tomto životě to znamená aby se učil záznam o tomto životě nesmrtelné duši a z tohoto záznamu on se potom zase vtěluje jo a duše zase dává povel novému vtělení a část z toho svědectví uplatňuje ale že to svědectví setam prší jedno za druhým různých vtělení takže podle okolností ona si vybere to co se odkud hodí takže tímto způsobem i když ztrácíme vědomí toho čin nebyli že jsme se u převtělovali i tímto způsobem poněkud jak si jsme nesmrtelní ne takže ani ta smrtelná duše není tak u nesmrtelná a protože ten svědek musí vydat ze sebe svědectví před bohem v okamžiku smrti a to v něho zůstane na věky ale smaže se to všecko jakmile se vyrovná doznává a to znamená jak si třech vodpovím jak na to nelpím takže nelze opravdu opraven písma smyslu o o věčném životě tohoto smrtelného to všechno a ne ale jako svědek musím zůstat na věky jestli to dokážu ne nebo se stavu jenom předmětem záznamu a to je anekdot se na jakém stupni musí být člověk aby byl tím pohádkovým ho dobrý nedá onen protože vás že nemusí být nazí když to tím stupni protože my hledáme aniž je ještě víme ani ještě ne ne ta princezna je li tam ten pan zevních fází ne a tedy ono jakmile pojmeme úmysl k bohu se tamhletomu tam někdo nevědomě plní podmínky které vedou ke spojení s bohem jeden spojení s bohem je říkáte tak je to vlastně milost že to je schopen nevědomě plnit no tak to je tak není návodě takovou milostí nemůžeme vzít teď kde to začíná neško říct a jestliže člověk nevědomě plní podmínky tak je to vina je to vinen on sám v tom smyslu že vnitřní je dorostl do toho nevědomého způsobu plnění podmínek to znamená někdo je třeba eticky založen že někdo je dané o bezpáteřní nebo se na na kam by to tam pláč a ne jak se to vše jak nazval je to tak ti to lidé nesplní ani nevědomě podmínky vstup ale když do je založen a že je exile a podobně opačně než pleti a máti tak vytváří kolem sebe i zevní podmínky které mu znali přistupuju níž proto aby se s ním a věčnost vědomě spojil čili zase nejde o milost v tom smyslu jako je to nějaká zvláštní volba nýbrž třebas vlivem výchovy se mu dostane lepší příležitosti a podobně ne často svědky toho že se to se i toho že ten člověk nemá mít slovu ale při zrození je dobrý bychom tak epizodě hodí například dejme tomu umělecký život některých lidí je právě vzorem takového přirozeného správného přístupu vlivem toho že ten člověk se obírá třeba krásou tím se zjevuje výchovu ji na nemá než ta krása ho umění ho přibližuje k bohu a někdy velice kutně noha která stoupá v jednoho schodu na druhý musí se sice vyhnout ale musí mít dispozici druhou nohu která ještě stojí na tom minulé to že jsme omezeni zákonitostí této moci stát pevně na této půdě této hmoty to je ta vymoženost že můžeme druhou nohu vyhnout rozumíte si na jedné straně to vypadá jako omezení že tam tou jednou nohou i druhé straně je to veliká vymoženost že mohu tu dlouhou a nakonec i ta která tam musela být a ta se a podpora toho nebude zapotřebí tak také se ne za tou první nutností ho ten přesto bych měl říct něco jak přistupovat utrpení své svém mu a jiných lidí že totiž my pochopitelně snažíme se o lásku k bližnímu a tak se tady také snažíme o to abychom jim pomohli i způsobem že prosí boha za pomoc pro toho bližního a jistěže nám to bůh nemá za zlé ale my si nikdy nesmíme hrát na pozici někoho kdo by pánu bohu radil a teď vysvětlím proč protože chceme li se stát pomocníkem božím a to obyčejně tak bývá že kdybychom chtěli od boha něco v čem bychom byl nechtěli být na pomoci tak přeci nemáme ani právo to od boha chtít my musíme napřed dokázat svou dobrou vůlí že ze sebe jsme ochotni vydat všecko co v klidu vydat můžeme jestliže ze sebe pro toho bližního třeba a kterého prosíme děláme všecko co lidsky v klidu můžeme udělat tak tam teprve začíná naše právo na pomoc boží jestliže z nějakých důvodů zase říct lenivosti pohodlnosti ale třebas i nevědomosti neuděláme to co můžeme udělat provizního samy neprávu říct pane bože uměli to za abych to řekl lidově nic se nestane budeme vyslyšeni ale nebudeme kolikrát víte ani tehdy když prosíme něco co nevíme jestli je správné se stane podle naší vůle protože my častokráte nevynese poučeni o tom jak pomáhat bohu v tom smyslu že neznáme jeho záměry a obvykle neznáme na nevíme proč se děje to a proto dít ono proč on dělá to a nedělá tamto to ve starověku jak že ukazuje se tohleto nevěděl to nikdy nikdo neví čili bychom měli pokud jsme navíc udělat něco co sami nedokážeme ze svých vlastních sil kdybychom na vystrojil tak musíme se vždycky opřít o znalost vůle boží a měli bychom na že si dát líbit to aby nám pán bůh kázat jestli se momáhat co máme dělat a ne vlastní city si dělat co chceme tak dejme tomu je vede ukazoval na svatého josefa že on si na poradit ten si panu marii ježíškem do egypta a jak mu bylo poraděno tak tak jednal neříkám že každý musí dát nějaký boží nebo anděl musí k němu promluvit to není pravda ale rozumově napřed můžeme posoudit jestli je to správné nebo nesprávné první světlo a za druhé máme tady řízení okolnostmi které nám bezpečně poradí co máme dělat si myslím že v tomto ohledu velice jako podceňujeme možnost vedení protože my si myslíme že okolnosti a události které k nám silou jsou něco to my nemůžeme ovlivňovat to naopak mi každém případě ovlivňujeme a nic se nám neděje co si samy nezažene nevy želím nebo nezpůsobíme nebo jak to že je a čeští dovím způsobem to si nenabídl si myslíme že to zdánlivě přišlo vnějšku ne to někdo způsobil to jsem na omylu my jsme vždycky vším by ni a jestliže jsem máme z viny dostat mimo oblast viny tak musíme tu vynucena předpona a teprve pak může přestat ten účinek který na sobě zažíváme účinek naší viny a tohleto my neděláme či vyučím je napřed vyčisti vlastním domě než zase čisti nikde jinde a kdybychom ale tolikrát povolnější v čistě kde jinde jenom kdybychom nemuseli usebe tohleto jsou chyby které stojí mnoho utrpení protože vzniká nerovnováha mezi vlastním vlastní cestou a přání po nějaké nápravě nemůžeme pán bohu pomá když sedíme tak jaké strany to když nerozumíme jeho záměru když nevíme co on si přeje takže mám být drzí a vizi přát co on si přeje v každém případě to není zapotřebí to by nás zavazovalo to je závazná vědomost a jestliže na rozhodnutí někomu pomoci tam kde nikdo jinak nemůže pomoc než jak si říkáme pán bůh tak pak musíme se opřít o bolí boží jakmile toto neuděláme tak se proviňujeme i proti tomu komu se pomoci i proti sobě na a na strany na uvaluje veliké nebezpečí utrpení protože jsme se postavili možná protivu a říkám možná ne se vždycky být proti vůli boží a hrajeme na stroji a to je hádáme