Karel Makoň: 78-06B-Kaly (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

Ííí tak měl bych chtěl jsem říci žen. Jak k rozumně jak máme porozumět nebo do také my máme snažit porozumět vůli boží když někomu pomáháme. V žádném případě se nemusíme starat o vůli boží vůbec když nám někdo do potřebu nějakou má. Jako potřebu o do pod potřebuje naši po z přichází dobrou vůlí je aby nás vykořisťován nýbrž aby prostě jsem to třeba zachránil nebo by něco se v životě byl před také k mu náleží tomu člověku. Tomto případě můžeme bez velet jeho brát jako posla božího. A to co chce pro ni nemravné po vitálně považujeme za a vůli boží ale na pleteme se nikdy nebo téměř nikdy ona si k řeky na vás znala a proto jsem v našem záležitost. Obrat nad může ale jestliže jde o jinou běd pomoci komu v tom případě když lidsky se mu pomoci nedá když jenom vyšším zásahem se mu může pomoci tady museli opatrní v tom smyslu že neznáme li vůli boží tady. Bylo lépe mu dále na pokračování pomáhat zase jenom lidsky ale ne nějak nadlidsky ne přivolávat pomoc boží svou vůlí tam kde ta pomoc boží vůlí boží nefunguje. V tom musíme vidět nějakou mohu dopad ze strany božího smíte jenom v tom to se můžeme mýlit tápe obyčejných věcech nikoli a tady může udělat chybu. Protože jestliže potom víme pánu bohu do toho co on dopouštím co tomu říká v křesťanství. A snažíme se aby to pán bůh opravil protože toto mně k tomu dobře rozumíme ona tak rád asi jak se nám zdá tak je to pro pro mu při víme ano konci sto by to dělá ale kdy především křivdíme k tomu člověku i sobě. Protože jdeme jinou cestou než že cesta boží. Může se stát že i když máme nějaké vnuknutí jemuž špatně porozumíme je to možné pak není naše vina že jsme tomu špatně porozuměli protože jsme dorostli se k tomu vnitřního pochopení věci. Vykázal vždycky že třebas svatý vadí že na pokračování chybně rozuměl svým vnuknutím. Ne chybět to z při do úplně špatně ale takové nízké úrovni k tomu porozumět roste všemu porozumět na různých úrovních se soto ve svých spisech často ukazoval na různé úrovni věci vykládám stran do žid že není špatný výklad sil se nám nejnižší úrovni není špatný ale nebi do neživé byl i všechno jiný výklad vyložit více kdyby se z na vyšší domy do dělo ještě jít atakdále jenomže čím bych byl více k tomu a to. V její porozuměl tím zodpovědnost těm mnohostrannější a si myslím že z takových svatý vám tiše napřed třebas porozuměl co to může obraz kristův k němu promluvil obnovy tento chrám když tomu porozuměli jenom lidsky na nejnižší úrovni že se nic nestalo protože mu to stálo mnoho utrpení protože on zřejmě v doby ještě nedorostl do toho nic do budování chrámu když tomu byl vybídnut on byl vlastně vybídnut ani si. To uvědomoval tou pochopil mnohem později že na sbírat síly k tomu aby se osvědčil v tom budování vnitřního chrámu. A ty síly moh nazí dělat jenom nějakým které v vjem. A on napřed trénoval na stavbě normálních hra onomu což tedy z našeho miska se nemělo dít. Nebo o vnitřních nám jak se jak se pod li tam ani přední dověděl ale nic vůbec nebyl spokojen s tím že tady kolikrát říkal do budoval po nad nebem že ještě jich neopravuje dost. Když ježíš kristus řekl tento chrám postaví znovu a nevšiml si že ukázal na dědic to svatýho františka. A nad nebyl spokojen protože vnitřně ten byl veden správně bohem vystaven vysvětlit správně ještě že v tom co všechno postaveni ještě všechno. Schází to postavení toho vnitřního chrámu. A teprve když začal budovy z nich tam tak je najednou dojem nedělá to pravé. Řekla si jak jsem tady jdou ho mohl to nepochopit svět tak je to proste. Ale jeho bylo to správně protože on se musel v tom svým vnitřním stavu neb u spokojenosti stále hlouběji tam více nic do základu odpoutávat od sebe. Sebezapírat a tam míra sebezáporu stále rostla a tím taky do slast proto schopnost svatýho františka z po že u něho u platí víc než na kohokoliv jiného v jestliže se slabý plamen který je napaden větrem a tak hasne že ale k silní plamen a to byl svatý ten tiše. Je napaden větrem taky ještě víc rozdmychávat ní. A von tím že narazil na překážky tak jeho plamen vnitřní se rozdmychávat žil který pro tiše milý hořel a to nebylo prasknutí do smrti a kdybyste byl jaksi z jak my tomu říkáme metr jenom valná. Kdyby kdyby bylo dnes poutalo řečeno symbolicky tak se to nerost ho to. Takže mi kolikrát to co se děje s tím bližními nebo s námi musel po do jako on se tady někde po ukázal do plamenem možná. Nebo něco jiného co on čemu nerozumím né. Ale zaručeně nemáme radit pánu bohu máme se smířit s tím že vždycky musel dělat co chceme a pak klidně od toho umět odstoupit. A protože jsme lidsky udělali co jsme mohli se znali nás. Konec svých možností na vrchol lidství rozvinuli jsme své lidství tak daleko že od tam pout kdy dosažitelná když čát vyšší úroveň dokud neuděláme ze sebe všecko klame vůbec ani právo aby nám pán bůh pomohl k k tak vždycky jsem vše nemůže protože my jsme se k němu nepřiblížili my jsme bych se na by za nás něco dělat a to ne tomu tady nejsme my jsme tady proto abychom vyš. Čili tady z toho omezení z klece které se říká vesmírem tím že se dostaneme k jeho výtku. Dokud se tam nedostaneme protože to je nad mně na tak v klece jiném před na ne k k kdyby to byl ten svatý františek pochopil správně že budovat svůj vnitřní chrám nad tak by z něho byl býval tak zvaným malým svatým o které jsme vůbec nic nevěděli dodneška kdyby se o nastalo ale vy tu byli bychom my jako svět přišli o svatého pranická z assisi. A takle že on nepochopil vzali v je veliká chyba zády k ní. Tak on se stal velkým svatým který dodneška svítí svou svatost a svým příklad. Že bude o tak jsem byl jsem se jsem to ty kolikrát tady říkal ale znovu bych chtěl podotknout že nic. Člověk by neměl si myslet aspoň byl když nemá o tom zkušenost neměl by se z když se do situace že je dobré tím že v žádném případě by to nemělo u sebe trpět to na a ve myslet si že s z s z s i když jsem takový že něco sám ze v jsem to zmohu. veliká jsou fa v. Je mi to se odpouštěno protože cítit oddělenou bytostí od boha od všech bližních ale způsobují sobě i svému okolí na této nejhorší veliké utrpení protože toto poznání že něco mohu. Je poznání nesprávné bez vůle boží bez jeho pomoci nic nemohu čili ne jako kdyby si žárovka řekla a mohu svítit nemůže když z veliká nepř že proud nesvítí ale si nemohu hrát na dech krát ano nikdy ji nebudu na od lidsky závislý na tom zdroji on. Boha a když se o tom přesvědčím že tomu tak je tak to je okamžiky kdys připadá lidem okolo a že jsem třebas pokora nic to neni pravda co jsem se přesvědčil že proto nemohu ale všimněte si jež kristu odpouštěl chyby svým učedníkům veliké. Ale ne od půst je třebas farizeům že se považoval za dobré protožes atd ty pro že toto stíhal protože s tím mým nemohl hnout. Stě masy nedalo hnout z toho důvodu že oni stáli svou dobrotou proti dobrotě boží. Když ježíš kristus osobě řekl. Že když někdo řekl pane dobrý nebo mistře dobrý říkal kdo je dobrý jenom otec nebes. Osobě sám řekl že on sám není dobrý. Jenom otec nebesích takže potom vlastně menší z může srovnat jiný jeho výroky či o pojem než je otec těl říkal že vlastně není dobrý on nýbrž že dobrý otec. Před pak co že on dělá to co vidím že on dělá ježíš se to i dělá vlastně otec který je dobrý toho se v ježíš si dobře vědom a onoho jemu zbývá než chop poslouchat tady si nějaká dobrota v člověku je tak je to jenom poslušnost žádná jiná dobrota neexistuje a to stačí. Manipulace vůlí této nejdůležitější co musíme ve se životě doka. My musíme souhlasit s tím co bůh chce a vzdát se dokonale své vlastní vůle. Vás nesmíte si myslet že to nějaká trpnost jako taková když kristus který se vzdával dokonale své vůle a od plnil jenom vůli boží otcovu tedy tomu říkal ten dělal daleko více než my ten neseděl někde a nečekal jen nespadne nějaká pomoc boží v on do všeho šel. A moh si to dovolit protože to nedělal on dělat to otec. Čili do takové míry jak poznáváme vůli otcovu vůli boží do takové míry že ve větší míře musíme být či k a ne nečiní.. Když například člověk pouhým rozumem poznává co je správné a co je nesprávné ale není činný v tom smyslu. Co je správné nedělat se správné tak se proviňuje ale protože dělá co je správné není ještě dobrý nýbrž jenom po služ nic poslušný není celá dobrota jsem dobrota například milovat na říkat jenom příklad. Ale dokud se člověk mít nepřesvědčí o tom kdo vlastně milují. Čí mocí je schopen člověk milovat a dokud se sečít dálo koho miluje. Tak jeho láska je polovičatě ani nevíme kdy v něm vzplane a kdy jen zhasne. Protože je to závislém mého naladit jste a nám mnoho jiných okolnost se třebas se mi nezdá být ten nebo onen hoden lásky a proto mu tu vlásku upřu ne jako tady některý kde třebas vůči říkám že neříkala jednají ven. Přes cely mystika ani nevedly hodni u lásky tak pod o litovat ve vjemem v takle hodnotit my nemůžeme chopit tele. Protože máme jiná hlediska jsme všichni dětmi jednoho a téhož boha a hle. Jestliže můžeme z klidní svědomí my žid že neodporuje to co děláme na rovnosti. Tak pak když vykonáme úkor lásky tak můžeme o něm říct byli jsme poslušni ale nikoliv milovali z ten do miloval je vždycky bůh na buď k němu většina protože nebyli schopni takzvané lásky že ona ukazoval jak miluje kdybychom totiž tak že na věci se li se tak bych v stará láska názvu ustal daleko větší měrou než dosud. Protože on bys měl milovat stále být v mu nedovolujeme milovat. Jako on byl rád smiloval že mu stojíme v cestě svou vůlí. Že my si za něco za něho přede nedělat něco co z nevědomosti něho byl do mosty. Ten nemůžeme sami uděl. Kdyby nám o k tomu nedal sílu tak nemůžeme ani vydechl mnou jednou ani tím nemůžeme někoho milovat může být věčný za to že jsme schopen někoho milovat jak my tomu říkáme bohu. Ale sobě či jakékoliv uspokojení z úkonů lásky které máme přináší jednu věc kterou ho otočit svoji ježíšovými vzal odměnu svou. Nevadí vzal od jeho svou ale e paní v tom přeci jenom v něm smyslu že totiž nemůže toho přiblížit k bohu takovéto jednání. Pojednání nenechává tam ve jsem si jama uspokojení z toho co dobrého dělám. A ne obětuji to se uspokojení bohu nevím že bůh je to který ve mně miluje námi k tomu sílu abych miloval let tak tělem pak zůstávám trčet na jednom místě a ta moje láska se nestane láskou spojovací znamená nestane se prostředkem který mně vědomě spojil s bohem nebo svatí kteří toto dokázali se pomocí lásky se vědomě s spojovali s bohem toto dokázali tak zůstali trčet a nevěděli proč. Ano tak je tady otázka. Jak si počínat při doby mých sebezáporem které zřejmě vím podle našeho. Dobrého mínění mají sloužit k sled není cesty přístupu bohu a tak dále jaký to smysl ale zabránit tomu aby se nehromadili tyto malé chyby aby se nestali když tomu ve které se topím na asi tak jsem tomu rozuměl. Tak především k tomu je třeba odpojit dát úplně z opačného konce musíme se držet zásady že jakýmkoliv sebelépe míněním. Sebezlepšování nikdy nedospěju ke spojení s bohem. To je zásada kterou dobře znal ježíš kristus a měl za a. Měl prostě tou u nám to vysvětlit na mnoha příkladech na by to učinil tak jsem si tady z milo o jednom z nich že tomu mladíkovi který do od mládí že co to znamená sebezlepšování se dostal velice daleko. Neměl toho nějakou džungli a on to dokonce do pro tak nešťastně musel prozradit že k dokud. Se nevzdá všeho co a že se nemůže stát jeho. A k jem čili se bez nepře o váhání jenom jedno s k věrné jeden skvělý smysl sobě. A toho že ukazuje naši dobrý dobrou vůli a tu musí ne láska. Protože bez ukázky soustavné ukázky dobré vůle. My vynechávám mém poli mým stránku nechám mají nezaujatého necháváme být nezaměstnanou a vůle nám dlouho vůle se to vůle a bude na vzdávání. Čili neslibuji mez si od tohoto sebezlepšování víc než upoutat vůli tak aby nás neodváděla od předmět. Ale aby nás přivedla k. Ind jiný muss není bohem to je nesprávné hodnocením váš ni sebezlepšování. Větší váhu než ta bohu ne a dobré vůle které je nutně zapotřebí be sebezlepšování nemá tíž nemohu proti sebezlepšování být. Ale varuju vás upřímně před tím abyste mu nepotká nelíbí větší úlohu než jakou za že každý jsou úlohu v pravý čas na pravém místě. A pod z tuto úlohu ztrácí v ale dobrá vůle nic. Úlohu svou neztrácí nikdy přesto si bereme po ruku jiné pomocné prostředky. Například sebezlepšování jeden ze ča začít prostředků cesty a s touha po se ze činíce me na pomoc třebas boji proti hříchů chyba a ne důslednosti dělá takovým šel lenivostí ano všem všem tak jestliže mi nic. Všemu při jsou jíme správnou o na tu stává se to ve kostí a začíná to o nám tu i jestliže tomu bez mu bez správnou o tu pannu pán tak se tomu tak i nebe křtí zaručeně to není učíte. Čili jak jsme správně tušili mohu říci že když na to po sebezapření můžeme dvojím důsledků. Jednak že z nedávám čím dál tím že se ho vší kupí se chyby nebo se stává své do. Takové a ze sebe ze vše v ani tím nedám jiného než či s tím řídím nebo na jinou našli ne. A u vnikání cítil duchovní cesty o mnoho ztrácím boha ve jsem dokonale čistí jedem v budu tím druhým nebes čím se beze trvání že se se podaří ji při a nebudu možno za ve přehnaného a budu milovat více. Viz na ve žení boha a. Naučit se mu tu na tři jsi mu sebelásky děláním. Velice nezná a kdekoho může zmírnit. Tak jsem ne ne ne na ve říká že nejhorší vlastností svatého je že. Na tu na tu dvě kdy to že kdybych nebezpečí. Toho se beze doba ještě být co by jo no jsem mnohokráte řekl. Že si neprávem myslíme že my milujeme mi toužíme a tak dále ano ano to je v zevní pohled na věci jestli žen netouží and tak je to jenom důkazy nedovol neví o nic. Aby nám ukázal jak toužící po naší duší abys měl ano ano čili zjednat podmínky nic pro to aby abychom to pokud dovolili tak touha se objeví sama že nejí jemu to dovolí né. Mně opačný postoji než jakými se pouze máte být nějak by produkovat vlastní neví proč se na poli citovém o chtění na poli stovek se to dá. Pozor lásky nějakým násilím na bolet na poli třebas veškerou silou svou u toho pro toho jsem hrubě po byl. Po tu sebe nám do toho co vložím všechno tak von se taky možná co by je ale. Není to ten správný tak trvalý způsob nemusí vždycky poradit někdy dovíte někdo neví že kdyby toho byl sebe věky co tato nevyjde protože to není bezpečný způsob. Neví jak je i za pud toužit jo říkám o ale tady chybně oděno ale musím znamená začít nutný k ano ano boha. opravdu toužím jenom tehdy když dovolím. Bohu aby ukázal že mění tím do domu. A jednám podmínky pro to aby on mohl temně proměn vědomě způsobit ty pod mít tady minut než kdy k rád vysvětlil ale jsem ochoten ještě ještě licet král vysvětlit prosím to je nedělá potíže. Ale v každém případě je v prvním prostředkem jak který ním i se mohu zpřístupnit tomuto poznání lásky boží je že sebezapřít. Všem sebe bez nenávidět ááá. On tady bych na žita nikdo nemůže být mým učedníkem a nemůže být svědkem jeho přítomnosti tak za něho lásky pochopitelně u do sebe nezačne na vidět. Toho si buďte vědomi že to je první pomůcka proto aby se začal toužit jakmile sebe nenávidět tak touha se objeví samočinně nemusí mít had vyprodukoval to jak to mně velice nějakým způsob produkt produkce tomu někdy se podaří někdy se nepodaří na skoč do toho prvního ííí nemůžu tak dělat. Že to stačí protože bude poslušnost poslušnost sama osobě nic je velice mocným prostředkem ke pozdvižení jsou v když jsem poslušen tam kde mně to nic nenese kde se musím přitom do se zapřít abych ještě byl poslušen kde nedovedli proti se s. Ti tak taková poslušnost vždycky způsobujeme veliký při činnost na dvou a mám tady li že žen a. Dotaz vzdali tedy mám vynechat všechno co je nepříjemné a nedělat to co je příjemné padám ale nedělat to protože mně to přináší uspokojení které samo osobě je druhem přivlastňování tak tím z ne hodnot co váhání toho co jsem učinil toto by nemělo být hlediskem ten který zastávat přitom stali lidské by mělo být dělat to co je potřebné co rozumem. Poznám jako za potřebné těmito příjemné nebo nepřímé nedělat rozdíl mezi příjemným a nepříjemným jak to co je potřebné. A jestliže to potřebné o onom mně to přináší uspokojení tak intenzívně toto uspokojení odevzdávat bohu to znamená ekg se říkat si pane pane a o pro na tom trvá to ne ne a kdy to ještě do proto rad. To nebudu říkat co jsem dělal prostě si to znemožní ano to se ale to bych neradil dali jsem tedy by na z s etické cestě cit to o do vody. A byli na takové cestě mistra není na potřeby se mi byly to se všechno vědomi novým prostředky provést čili to je správné hledisko čili i tato nezainteresovaná činnost to musí být sil vedena nikoliv předem ke mně. El s ohledem na sebe nýbrž s ohledem na potřebu. Objektivní potřebnost toho co mám udělat toto indové vůbec nevědí protože u nich či do si nic čím jsem s nežádoucí. na karmajogu a taje tam opravdu dost nevyvinutou součástí jogy and to by byl dosahujou úrovně e tu činnost jako třeba s k hlásal ježíš kristus to byl daleko výše to co ježíš kristus na se v karmajoze než co v podívejte jste je tady je maličký problém co nebo kdo. Je naší hřivnou. My jsme si říkali že hospodaří s hřivnami kdy jeden ze základních požadavků ježíšových to znamená hospodařit se vším tak jakoby to nebylo moje. Jako by to bylo svěřené od boha v tomto smyslu jsou měst věření i lidé nejenom věci takže je mohou při podob milovat hřivna ale že jsou to lidé nejsou to věci. nemohu si dělat taková práva na lidi kteří jsou vedle jako si mohu dělat na věci kterými vládnou. Přičemž věc kterou vládnou například moje tělo. Ale tělo mého bližního. Není v tom smyslu nejsem oprávněn to smyslu jim vládnout jako se svým pochopitelně takže pozor na to na ten pojem hřivna. to teďka rozvedu když se do jsem na chtěl tím tady uvést že se jesi se řekne mu by nic. Třebas člena rodiny to není hřivna se kterou mám hospodařit tak je to částečně správně v to byste se teďka říkal. To se ještě špatně řečeno protože rodinu do které patřím netrapte se narodila dost pro pracuju to je vlastně řek bych pracovní ceta. Jsou věci na znám svaté li ty které se napřed při mon váže aby ten život tak dohromady mon budeme. Se k jednotě by o dohromady hledal čím dál tím víc je to složitější motá se celá společnost téměř spodním na tom co a jak žiju prý nese na ten byt oni tady spolupracoval na výstavbě tohoto bytu skříně nádobí všecko co tady je. Koberce. Je ten způsob o mít nic je to všechno to jsou lidé je to neděli tady svědek při tady s námi jsou a to jsou to s tím že my ty kteří todleto všechno udělali vůbec né. Topit ve straně nemůžou pohlížet jako na při viny se li mi jako z podařit. Ale jsou to moji bližní. Let takže bych to asi řekl na čit takle zvláštní duch v kdo z hřiven v boji bližní. A se s ním setkáváme za různých okolností. A jedna z těch okolností při kterých se s ním setkám věd spolu atd. A za spolupráce mně nikdy může být označená jako jednání s hřivnou neboť jestliže mi při tělem do mého pracovního kolektivu nějakým způsobem třebas je to moje matka je to moje celá. Nebo je to můj přítel se tedy musím spolupracovat někde v továrně a tak dále s těmi tak dobu jsem při tělem. Tak že by to potom podrobněji je svým způsobem hřivnou ven život protože on u moji miluje. Abych a pomocí něho z mnoho násobil toho co dělá. Kde při mon táži platí že dva neudělají dvakrát tolik koly v jeden. Nýbrž že vůbec to udělají které by to vůbec neudělal ten o tom co nutit podržet stavy do tam třebas při mon dovolává a tak dále a tady je třeba četli tří někdy třebas pět lidí tak za a do to jsou tyto přitom pomáhají nebo tyto spolupracují. Ty jsou si vzájemně hřivnami vzájemně jsou si přímo jsem pro správné vykonání které práce. To by tuto svěřit na nic. Ale nemáme právo s tím jednat jako neživou živnou pochopitelně viklat ty musíš nebo tak potom musí z ve vzájemném souladu s potřebami celku. A v tom kriste toho jednat pro ale abych se podala střed. Něčeho nějakého kolektivu kde ostatní jsou pouhé hřivny a jsem který s nimi hospodařili to bylo strašné. Takle to asi visel ten který mu od toho tady vzkázal ano takže jak toto tělo protože z na pravou míru tohleto pak těsta říci že nesmí při tomto jednání s bližním a člověk šlapat po vůli toho druhého. Zatímco naopak musí ctít zatímco když že pracuje s hřivnou v pravém slova smyslu. To znamená se vším ostatně než se můj bližní se náš bližní let tak se nemusí otáčet nebo nemusí dát nad el na to jestli je to nějaká vůle nebo není vůle chtít toho předmětu nebo protože vůle je tady božím abych s tím hospodařil. Ale jen říci že to je mluvil ve vůli boží lišil z čelem rodiny třeba do osel neobracet do ve k tomu abych tam dopravil drzost. Protože to ve stále porozumění se tohleto tomu své hřivna protože na druhé straně se k ale řekl že mám hospodařit celým životem jako do svou živnou i to je rámcové na co by příklad říkat velice správným protože nic. To je ten ideál podat celý život za hřivnu straně svěřeno. Se všemi okolnostmi nejenom z lidmi věcmi se všemi událostmi tak musím také události která se ke mně přichází nitru mám říkat tomu se nějak ještě pod za za hřivnu že do obraz se tato jsou zapleteni lidé a ty tam fungují jako bližní tato je tatam mrtvá hřivna proto v celku kdy mi z toho vyplývá že to je nějaké dění. Jsou součást nějakého dění které do mého života podívá jako hřivna. Kdybych ten celek to výslednici činnosti těch lidí nepovažoval za hřivnu se kterou mám hospodařit tak myslím celým životem voda v tom nějaké vím ky to nebyla chyba ale ty činitele. Tom nemohu považovat za tím výslednice řím na asi jako třebas když se něco dělá. Tak se to co skládat zubní součást text ale celkový stroje není ani klid ka. Ani paz pro dalek ani z jídel nýbrž že to třebas o brát věcí stroj a pojem zjevná mi ten kdežto ten past to lék. Ten křídel součásti toho stroje nejsou hřivnou ty jsou funkčními činiteli. Jak které mají přesně určenou úlohu tempa stovek převádí třebas nějakou ta narodili z jednoho kola druhým. Tak si do udržuje nějakou rovnováhu někde nýbrž že atakdále víte co k čemu je ve stroji podle toho co by jsem bychom mohli říct tak ve pará lidské společnosti. My musíme si správně máme jednat s bližním. A přitom s celým životem jako s při jednou musíme pokud možno pochopit jeho ů kol v tom pod svou boží. jako součástí toho všeho. A on je zároveň součástí mého života do míry jak do něho zapadá za li součástí života jiných lidí jak do něho zapadá znali součástí širší z po že se třebas celého návrat svého světa. A toto všechno se dát. To myslím na mysli protože nic víte ono zprávě tety věci se dají hodnotit do doby ji dokud jsem si středem. Přitom o tom hodnocení všechno jen mou hřivnou se kterou musí dostavit nesmím si být středem. Protože tam v každém případě to potom hodnotím špatně. špatně kou prosto třebas při dělilo práce nebo pletu se někomu pod nohy nebo překážet v jeho činnosti řeka živou v jeho úkolu provádění do úkolu. Ježto jestliže si nejsem středem. As středem je bůh který mně zdálo úkol hospodařit celým životem ten je ten pravý tak mám ohled především na to aby všichni mohli k tomuto středu jít a aby mohli svůj ji čí úkol přitom provést. Aby nebyli ve své vnitřní úkolu tímto celistvým výtek bych kor bují svým zas přešli svým úkolem dušeni. U kol tmy životních spolupracovníka bůh je dosti přesně učitel v tím že jsme v nějakém budu pracovním nebo příbuzenské přátelské nebo nepřátelském úkolu. Jestliže je to úkol dělat v proto nejtěžšího který považuje nepřátelství. E tak abych a koho snadno pro ze znal že to úkol budu v ne obou tu u porušovat ten zájem aber tuto jako z onoho jako budu smím nástroje. Tak to asi pojem a jestliže to moji příbuzným třebas o o rodičím bratr v tom pro s tělem. Tak se. Beru ho jako někoho kdo úkol vůči mně matky bratra a tak dále. A to je úkol a řek bych nějak východní. Protože definovat tamten tam ten pro z není to to byl úkol výchozí on právo s toto východního úkolu v jenom vycházet ale nesmí nic o považovat za střed svého života jakmile by se to takhle dělal jakmile bych třebas kdy jsa synem matky. Byl pořád považováni jenom za syna ona řeknou ke mně chovala jenom jako k synovi a bych si dokonce přál aby tak se pořád nová tak bych předurčoval promění nemožnost vzestup. A pro sebe bych že umožňoval ne umožňoval roku uvolnění tohoto svazku. proto ty to z tahy považuju za kód za příchod. A proto ježíš kristu od těchto stavíte panny výchozí řekl že musíme tyhlety lidi kteří mají tento úkol výchozí se naučit nenávidět. No ale v tom smyslu nenávidět že. Mají úkol výchozí nerozumíte co tak definovat takle do tomu li k utvrzovat. A nemají věší úkoly aby si na dali práva aby vlastnili protože mají tento výchozí úkol tóny správné právě v tom přirovnání o marnotratném synu je řečeno. Byli dva asi nic ale si přálo nevíte o co vědomě s s že otec nereptal aby dal mu jeho podíl či výchozí úkol tady byl otec syn ale pak opustil do světa protože jejich těl mohl před pro kladou to sedě dopadne špatně. No o to špatně o dostat to smyslu že on se vrátil do tam to bylo otec nebeský dělat to něco jiného ne ale i tam jsme svědky toho že ani v jenom to dokonce neměnné je že ten úkol boží vůči námi bude i chozením v tom smyslu otcovství že my se stali jste vědomi toho otcovství že on je náš otec nepociťujeme které ke svému žalu toto potud těla kdybychom. Protože se chytáme východního úkolu proto tady byl ježíš kristus mezi námi aby byl prostředníkem protože že z toho výchozího úkolu jsme víceméně protože bez kali mi k oděl poznání od boha vyšli když jsme z tohoto úkolu a nemůžeme se jeho vrať jinak než skrze někoho tvé věčně synem atakdále podstatná znázornil el tak že první se řekli prosty druhý úkol lidí je východ do ticho. a třetí úkol je průběžně let to je v jiný druh lidí nebo do toto úkolu se dostává někdo přechodně poté do po tu dobu kdy musí jím účelně nebo bych měl účelně někým ve svém životě spolupracovat. Tak to je mu běžným úkol a dokud nesplní víme závazky vyplývající z tohoto úkolu se tak tento úkol plnit musíme ale není to připoutanost protože v tom důslednost a je to plnění plánu božího v protože nesmím v tom člověku který si byl k ke ke mně dostal jako. Průběžně něco plní svým bylo vidět nějakou překážku nebo pout toho nýbrž v něm musím vidět. Spolupracovníka kdybych šimon táži jak jeho tak svého života jsem bez kterého by se to nedalo dohromady. A on. To právě ten běžným nejběžnější ty bližního že co chvíli mně do průběžně byl někdo pět minut někdo rok někdo po celý život v vedle něco dělá a my paralelně vzájemně vedle sebe spolupracujeme. A jakmile to končí tak musí jim za své to je z ježíšova měnit po začít nenabyl do znamená jakoby nebyl jakmile skončil průběžně úkol tak pro ten člověk přestávám být. Živnou se kterou musím spolu hospodařit. Toto je velice těžko poznat a myslím že ježíš nebyl takový aby nám měl za že se k němu třebas vracíme láskyplně že jeho máme nějaké slovo a. Nějakou než časného životě protože ono to toto průběžné setkání s v do charakter. Vždycky na letní a tyto ku tato z nás se nás setkání s těmi se kterými se do končily tu věčný úkol ty jsou někdy velice důležitá ano. Po opravují totiž smysl abych sled k i toho k běžného úkolu li toho výchozího všech těch i toho prostého všech těch dřívějších šel z bude tím si nejíme měli v v v v je rady jak to udělat bych do si to ovšem všechno zase škod jenom pořádal stále a chtěl jsem do provést aspoň napřed že je to tak to potom budu mluvit o osvícení el tak je v tom řeč tys to on to detailně po píšu ty. Působí v než jsem na duchovní cestě platí že. Bůh je vědomím nadevše obsáhlé né. A nadevše bystré do všeho pronikající a jestliže mám se s tímto vědomím které obsahuje všecko. A předčí všecko jiné vědomí které se nevyskytuje třebas naše vědomí se s tímto vědomých sis spojit. Tak se musím jak je to lidsky vůbec nejvíc možné připodobnit k toho bystrosti této pozornosti této ů vítězí v tom měl nos ti. Čili jestliže například konám nějakou modlitbu která odvádí opačným směrem než tomu bys kterému uvědomění si toho co dělá.