Karel Makoň: 78-06B-Kaly (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

tak chtěl jsem říci že jak rozumně jak máme porozumět nebo do jaké míry máme se to z porozumět vůli boží když někomu pomáháme v žádném případě se nemusíme starat o vůli boží vůbec když nám někdo do potřebu nějakou jakou potřebu do po potřebuje naší po přichází dobrou vůlí ne aby nás vykořisťovali nýbrž aby prostě se třeba zakázal nebo ve čo se životě vylepšil tak jak mu náleží tomu člověk v tomto případě mužeme bez valného brát jako posla božího a to co chce pro není nemravné bytlí považujeme za vůli boží a nesplete se nikdy nebo téměř nikdy ona taky na na dala a to není začne záležitostí obrat muže ale jestliže jde o jinou věc pomoci někomu v tom případě když lidsky se mu pomoci nedá když jenom vyšším zásahem se mu může pomoci tady musím být opatrný v tom smyslu že neznáme vůli boží tak kdy bylo lépe dál na pokračování pomáhat zase jenom lidsky a ne nějak nadlidsky ne přivolávat pomoc boží svou vůlí tam kde ta pomoc boží vůlí boží nefunguje v tom musíme vidět nějakou moudrost ze strany božího smíte jenom v tomto se můžeme mýlit tam se obyčejných věcech nikoliv a tady může udělat chybu protože jestliže potom mluvíme pánu bohu do toho co on dopouští se tomu říká se ťan sky a snažíme se aby to pán bůh opravil protože patrně tomu dobře rozumí nebo nemá tak rád asi jak se nám zdá tak to za pravou řídíme no to si toto dělá ale vy především křivdíme tomu člověku i sobě protože jdeme jinou cestou než je cesta boží může se stát že i když máme nějaké vnutiti že mu špatně porozumíme je to možné pak není naše vina že jsme tomu špatně porozuměli protože nedorostli tomu vnitřnímu pochopení věcí říká jsem vám vždycky že třebas svatý fantišek na pokračování chybně rozuměl svým vnuknutím ne chybě to předto úplně špatně ale na takové nízké úrovni tomu porozumí a ono se všemu porozumět na různých úrovních je se to ve svých spisech často ukazoval je na různé úrovni věci vykládám starost že není špatný výklad celá nejnižší úrovni není špatný ale nevyzve žít nevloží všechno jiný výklad vyloží víc a kdyby se na vyšší úrovni to dělalo ještě jít a tak dále jenomže čím bych více tomu hlouběji porozuměl tím zodpovědnost je mnohostrannější a si myslím že když takový svatý františek napřed třeba porozuměl tomu že obraz kristus jemu promluvil obnov tento chrám když tomu porozuměli jenom lidsky na nejnižší úrovni že se nic nestalo strže mu to stálo mnoho utrpení protože on zřejmě v době ještě nedorostl do toho vnitřní budování chrámu i když tomu byl vybídnut on byl pak je vybídnut ani si to uvědomoval to pochopil mnohem později že na víra síly k tomu aby se osvědčil v tom budování vnitřního chrámu a ty síly ho nazývá jenom nějakým trní věc tak on napřed trénoval nadstavbě normálních raný což kdy našeho deska se nemělo dít měl budu a víckrát jak se jak se pozdě tam aniž věděl ale vůbec nebyl spokojen s tím že není kolikrát týkám dobudoval pořadí a dojem že ještě jich neopravil do když můžeš kristus řekl tento chrám postavu ne a nevím si že ukázal na něj a ty ho vážiti ska a nebyl spokojen protože vnitřně byl veden správně bohem když to nevede vysvětlit správně eště že toto všechno postavil není ještě všechno schází to postavení toho vnitřního chrámu a teprve když začal budu a vnitřní chrám tak najednou to jen že dělá to pravé a řekla si jak jsem tak dlouho mohl to nepochopit ne že tak je to prosté ale bylo to správně protože on se musel v tom svým vnitřním stavu neuspokojenosti stále hlouběji a více do základu odpoutávat od sebe sebe zapírat a ta míra sebezáporu stálost la a tím tak rostla svatost tvýho františka protože u jeho platí víc než na kohokoliv jiného že jestliže slaví plamen je napaden větrem takhle ale silný plamen a to byl svatý františek je napaden větrem tak je ještě více rozbíhá a on tím že nabyl na překážky tak jeho plamen vnitřní se rozdmychává který fantišek velí hořel a to nebylo nás nutí do smrti a kdyby se byl jaksi jak my tomu říkáme natrénoval kdyby by kdyby bylo nepoutalo to sensibility tak se to nerozporné my kolikrát to co se děje s tím bližním nebo nám musíme považovat jako ono se tady někde foukat do klame nemožná nebo něco jiného co čemu nerozumíme ale zaručeně nemáme radit tomu bohu máme se smířit s tím že lidským musíte dělat co chceme a pak lidé od toho umět odstoupit a to že jsme lidsky udělali co jsme mohli že se seznali na konec svých možností na vrchol lidství rozvinuli jsme své lidství tak daleko že odtamtud je dosažitelná vyšší úroveň dokud neuděláme ze sebe všecko jenom je vůbec ani právo aby nám pán bůh pomohl nadlidsky nemůže nemůže protože my jsme se k němu nepřiblížili my jsme bych chce aby za nás něco dělal a to ne k tomu tady nejsme my jsme tady proto abychom vyšli tady toho omezení v klece které se říká vesmír tím že se dostaneme jeho věku nebo se tam nedostaneme u směje na dně tak s klece nikdy neopře nem kdyby to byl ten svatý františek pochopil hned správně že budovat vnitřní chrám tak by z něho byl býval takzvaným malí svatí o kterém se vůbec nic nevěděli dodneška nic by se byl nestal ale bych byli bychom my jako svět přišli o svatého františka z asi a takhle že on nepochopil zalívá veliká chyba zdánlivě tak on se stal velkým svatým který do dneška svítí svou svatostí a příklad že bude podívejte se jsem to ty kolik tady říkal ale znovu bych chtěl podotknout že člověk by neměl si myslet aspoň jež nemá o tom zkušenost neměl by se vmýšlet do situace že je dobrý v žádném případě by to neměl u sebe trpět todleto my jsme si že jsem takový že něco sám ze sebe zmohu to je veliká troufalost je mi to sice odpouštěno protože cítím oddělenou bytostí od boha od všech bližních ale způsobují sobě i svému okolí a to je to horší veliké utrpení protože toto poznání že něco mohu je poznání nesprávné bez vůle boží bez jeho pomoci nic nemohu čili to je jako kdyby si žárovka řekla mohu si cit nemůže když kali nepřijde pro nesvítí a si nemohu řád nektaru nikdy ji nebudu budu dycky závislí na tom zdroji od boha a když se o tom přesvědčí že tomu tak je tak to je okamžik kdy připadá lidem okolo a že jsem třebas okolní to není pravda to sem si jenom přesvědčil že za to nemohu ale si ježíš kristus odpouštěl chyby svým učedníkům veliké ale neopustil třebas farizeům že se považovali za dobré protože s a ti rodí za to tíhl protože s tím nemohl hnout s tím asi nedalo hnout z toho důvodu že oni stáli svou dobrotou proti dobrotě boží jestliže ježíš kristus o sobě řekl když mu někdo řekl pane dobrý nebo mistře dobrý a říkal to je dobrý jen otec nebe osobě sám řekl že on sám není dobrý jenom otec v nebesích a že je o tom vlastně menší to si může trvat i jeho výroky že o tom je menší než otec a říkal že vlastně není dobrý on nýbrž že je dobrý otec že to co vidí že on dělá to co lidí vidí že on dělá ježíš to vlastně otec který je dobrý toho si byl ježíš kristus dobře vědom a on je mu bývá než ho poslouchat a jestli nějaká dobrota v člověku je tak je to jenom poslušnost žádná jiná dobro a neexistuje a to stačí manipulace s vůlí to je to nejdůležitější co musíme ve svém životě dokázat musíme souhlasit s tím co bůh ce a vzdát se dokonale své vlastní vůle tím vás nesmíte si myslet že je to nějaká trpnost jako taková ježíš kristus který se vzdával dokonale své vůle a od plnil jenom vůli boží otcovu tedy k tomu říkal ten dělal daleko více než my ten neseděl někde a nečekal než spadne nějaká pomoc boží že on do všeho šel a mohli to dovolit protože to nedělal on dělal to otec čili do takové míry jak poznáváme vůli otcovu vůli boží do takové míry ve větší míře musíme být a ne nečiní jestliže například člověk pouhým rozumem poznává co je správné a co je nesprávné a není činí v tom smyslu co je správné nedělá co je správné tak se proviňuje ale protože dělá co je správné není ještě dobrý nýbrž jenom poslušní poslušní není celá dobrota dobro ta je například milovat a říkám jenom příklad ale dokud se člověk nepřesvědčí o tom kdo vlastně miluje i mocí je schopen člověk milovat a do úst přesvědčí dál koho miluje tak jeho láska je polovičatá a nevíme kdy v něm plane a kdy zhasne protože je to závislé na jeho náležité a na mnoho jiných okolnostech že třebas se mi nezdá být ten nebo onen hoden lásky a proto mu tu lásku upřu řek tedy některý jde třebas čtyřmi říkal a jednají ne že se tkání nezávidí lásky tak potom tu lásku nevědí takhle hodnotit my nemůžeme uchopitelné protože mám jiná hlediska činí dětmi jednoho a téhož boha a jestliže můžeme s klidní si lomí říct že neodporuje to co děláme na nosti tak pak když vykonám úkol lásky tak můžeme o něm říct byli jsme poslušni ale nikoliv milovali s ten kdo miloval je vždycky bůh a buď mému věčný na tom žízni takzvané lásky že on a ukazoval jak miluje kdybychom totiž takhle na věci šli tak bych ta láska nás zůstal daleko větší měrou než dosud protože on bys měl milovat stále víc by mu nedovolujeme milovat jak on by rád miloval mu stojíme v cestě svou vůlí že my si za něco za něho přejeme dělat něco co z nevědomosti jenom ze vědomosti nemůžeme sami udělat kdyby nám o tomu nedal sílu tak nemůžeme ani vdechnout jednou ani tím méně bože mi někoho milovat musí být vděčný za to že jsme schopného milovat jak my tomu říkáme bohu a ne sobě čili jakékoliv uspokojení z úkonů lásky které máme přináší jednu věc kterou že ho označit zlo ježíšovými vzal odměnu svou nebo za oddílu svou ale vadí to přeci jenom v jiném smyslu že totiž nemůže to přiblížit k bohu takovéto jednání na me nechává tam kde jsem si a uspokojení z toho co dobrého dělám a neobětují to se uspokojení bohu nevím že bůh je to který ve mně miluje nám k tomu sílu abych miloval tak pak zůstávám trčet na jenom a ta moje láska se nestane láskou spojovací to znamená nestane se prostředkem který je vědomě spojuje s bohem je mu svatí kteří toto dokázali pomocí lásky se vědomě spojovali s bohem to to nedokázali tak zůstali trčet a nevěděli proč tak je tady otázka jak si počínat při drobných sebezáporech které zřejmě podle našeho dobrého mínění mají sloužit zlepšení cesty přístupu k bohu a tak dále jak to smysl a jak zabránit tomu aby se nehromadili tyto malé chyby aby se nestali džunglí ve které se topím asi tak jsem tomu rozuměl tak především k tomu je třeba odpověděla úplně z opačného konce musím se držet zásady že jakýmkoliv sebelépe míněným sebezlepšováním nikdy nedospěju ke spojení s bohem to je zásada kterou dobře znal ježíš kristus a měl za měl prostě touhu nám to vysvětlit na mnoha příkladech a taky to učinil jsem to tady měl jenom o jednom z nich že tomu mladíkovi který od mládí žil ctnosti to znamená sebezlepšováním se dostal velice daleko neměl toho nějakou cung a to dokonce dokola takhle šťastně musel prozradit že dokud se nevzdá všeho co že se nemůže stát jeho žákem čili sebezlepšování jenom jedno skvělé jeden skvělých mysl sobě a to že ukazuje naší dobrým dobrou vůli a tu musíme ukázat protože bez ukázky soustané o kazy dobré vůle my vynechávám volán necháme nezaujatou necháváme ji nezaměstnanou a vůle nám dlouhá vůle se tou láhve na zavádí čili neslibujeme si od tohoto se přání víc než upoutat vůli tak aby nás neodváděla od přes větu ale aby nás přivedla nyní mu spojení s bohem to je nesprávné hodnocení váhy sebezlepšování větší váhu než takovouhle než vás dobré vůle které je nutně zapotřebí na cestě sebezlepšování nemá s nemohu proti sebe nepřevádí být ale varuju vás upřímně před tím abyste mu nepokládali větší úlohu než jakou že se se v každý prostředek jsou úlohu v pravý čas na pravém místě a po tuto úlohu ztrácí ale dobrá vůle mohu svou neztrácí nikdy přestože si bere po ruku jiné pomocné prostředky například sebezlepšování jeden čas začít prostředků cesty a touha po zlepší sebe na pomoc třebas boj proti hříchům chybám nedůslednosti takovým přijatým lenivosti všemu všem tak jestliže my všemu při soudíme správnou hodnotu stává se to neškodí a začíná to být opravdu užitečné jestliže tomu nepřisoudí nesprávnou hodno stanou váhu tak se to může stát i nebezpečný a zaručeně to není užitečný čili jak jsme jak správně tušili mohu říci že přísně a to po sledujete přejí může ve dvojím důsledku jednak že celá vám čím dál tím více jsem horší kupí se chyby nebo dostává se do takové váze sebe ze všo vání že nic nedělám jinýho než či tím tím peru nejhorší ne a unikání je cíl duchovní cesty úplně z obzoru vrátím boha protože jsem dokonale čistě to je jeden svodů druhým nebezpečím sebezlepšování je že se mně přece podaří ježíšem se zlepšit a se budu považovat za zlepšeného a budu milovat více vystav zlepšení než boha a naučí se určitému druhu narcisismu sebelásky která je velice neprůhledná a kde koho může zmýlit tak se ne ne neprávem říká že nejhorší vlastností svatého je že na svou svatost jsou dvě metoda největší nebezpečí toho sebezlepšování jež eště výlet by stačilo jsem mnohokráte řekl že si neprávem myslíme že my milujeme my toužíme a tak dále a to je zevní pohled na věci jestliže netoužíme tak je to jenom důkaz ne nedovolili bohu aby nám ukázal jak touží o naši duši abych měl na řekli čili zjednat podmínky pro to aby bychom to mohu dovolil tak touhu se objeví sama jakmile jemu to dovolí je opačný postoj než jaký vylezou že máte vyzná vyprodukovat vlastní energii což se na poli to vem bosi na poli to je co to ono se to i nějakým násilím na vole na poli třebas veškerou silou svou o se to hrubě pošlapou sebe a prosí do toho se prožít všechno tak ono se taky možná to vypraví ale není to ten správný a travalý způsob nemusí výtky poradit nikdy to víte někdy to nevíte jež by toužil sebe větší co tak to neví jde protože to není bezpečný osob jak začnu toužit a říkám to je nadechněte ženo ale musím to nějak začít ten opravdu toužím jenom tehdy když dovolim bohu aby ukázal že miluje to dovolit a že nám podmínky pro to aby on mohl ten je pro vědomě působit a ty podmínky ne tady nemyslí neklanět lil a je ochoten je ještě čtyřicetkrát vysvětlit prosím to je nedělá potíže ale v každém případě prvním prostředkem kterým se mohu zpřístupnit k tomuto poznání lásky boží je že sebe zapřít že sebe začne vidět jak to ježíš kristus při a nikdo nemůže být učedníkem a nemůže být svědkem jeho přítomnosti taky ani ho lásky pochopitelně do sebe začne nenávidět toho si buďte vědomi že to je první pomůcka pro to aby šel začal toužít jakmile sebezření dět tak to se objeví samočinně nemusí být hakikat jako velice nejasný způsob produkce to někdy se podaří někdy se nepodaří kočího prvního jeho že tak se jak je to naší pomínku je poslušnost polušnost sama o sobě je velice musím prostředkem ke pozdvižení touhy když jsem poslušen tam kde mně to nic nenese kde se musím přitom do se zapřít abych eště byl poslušen kde to jde ze proti srsti tak taková poslušnost vždycky způsobuje veliký přímostí tou mám tady je že dotaz zdali tedy mám vynechat všechno co je nepříjemné a nedělat co je příjemné pardon a nedělat to proto že to přináší uspokojení které samo o sobě je druhem přivlastňování a tím znehodnocování toho co jsem učinil to to by nemělo být hlediskem který by zastával přitom ani nelidské by mělo být dělat to co je potřebné co rozumem uznám jako za potřebuje a těmito příjemné nebo nepřinesla rozdíl mezi příjemným a nepříjemným to co je potřebné a jestliže je to potřebné a vono mi to přináší uspokojení tak intenzivně toto uspokojení odevzdávat bohu to znamená říkat si to ne to ne a oprava v tom trvá to ne ne a kdyby to eště dostavovala budu říkat co jsem dělal prostě si to nemožné a to se ale to bychom neradil dělali to co jsem tedy byl napřed ský cestě to o do vo a vy na takové cestě nejste ani z potřeby s byl to se všechno doby rovin prvky provést čili to je správné hledisko či i tato nezainteresovaná činnost musí být vedena nikoliv zde ke mně s ohledem na sebe nýbrž ohledem na potřebu objektivní potřebnost toho co udělat to to indové vůbec nevědí protože u nich činnosti ničím nežádoucí na karmajógu a ta je tam opravdu do nevyvinutou součástí jogy tak by nedosahuju úrovně činnosti jako třeba hlásal ježíš kristus to ale výše toto ježíš kristus hlásek a joze než co podívejte se je tady maličký problém co nebo kdo je naší hřivnou my jsme si říkali že hospodařit s hřivnami jeden ze základních požadavků ježíšových to znamená hospodařit se vším tak jako by to nebylo moje jako by to bylo svěřené od boha v tomto smyslu jsou mně svěřili i lidé nejenom věci takže je mohu připodobňovat divná ale jsou to lidé nejsou to věci nemohu si dělat taková práva na lidi kteří jsou vedle jako si mohu dělat na věci kterými vládnu při čemž věc kterou vládnu je například moje tělo ale tělo mého bližního není v tom smyslu nejsem právě v tom smyslu jím vládnout jako se svým pochopitelně takže pozor na to na ten pojem hřivna to teďka rozvedu se do jasně tady uvést že jestliže se řekne můj třebas přerodný to není hřivna se kterou mám od podařit tak je to částečně správně v tom smyslu jak jsem teďka říkal a že v či špatně řečeno protože rodinu do které patřím ne jsem se narodil a do spolupracuju to je vlastně řek bych pracovní četa jsou věci a nám slabiky které se zapřela při montáži a my ten život tak dohromady montuje me že se jednoho dohromady nedal čím dál tím víc je to složitější von táž že celá společnost téměř podílí na tom co jak žiju protiv se staly na ten by to tady spolupracoval na výstavě tohoto bytu přimět nádobí se ho a naděje koberce ten způsob míní tím je to všechno to jsou lidé to nedělali tady ti lidé kteří tady s námi jsou a jsou to hřivny ti kteří to de všechno udělali vůbec ne citelně a ani ne nemůžu pohlížet jako na hřivny se líbí nějak hospodařit ale jsou to moji bližní takže bych to asi řekl radši takhle zvláštní duch zuřivé že boj bližní a se s ním setkávám za různých okolností a jedna z těch okolností při kterých se s ním setkávám v jsou práce a ta spolupráce někdy může být označena jako jednání s hřivnou neboť jestliže je mi přídělem do mého pracovního kolektivu nějakým způsobem třebas je to moje matka je to moje dcera a nebo je tomu u přítele se kterým musí spolupracovat někde v továrně a tak dále že by takový do působem při dělem tak vysvětlit to potom podrobněji je svým způsobem hřivnou ne život protože on uvolňuje abych pomocí něho z mnoho násobil to co dělám vite při montáži platí že dva neudělají dvakrát tolik o jeden nýbrž že vůbec to udělají a že by to vůbec neudělal jemu to čemu ty podržuje a druhý to tam třebas při motá vás a tak dále a někdy třeba četli tří nikdy se zařídí a tak dál a do tu jsou tyto při tom pomáhají nebo to spolupracuji ty jsou si vzájemně hřivnami vzájemně jsou si přínosem pro správné vykonání práce v tom smyslu soustředí hřivnami ale nemáme právo s ním jednat jako neživou hřivnou pochopitelně říkat tím musíš nebo tak ono to musí ze vzájemném souladu s potřebami celku a v tom smyslu je to hřivna to ale abych se považoval za střed něčeho nějakého kolektivu kde ostatní jsou pouhé hřivny a jsem který s ním hospodaří to by bylo strašné takhle to asi myslel ten který to tady kázal a takže jsem to těn příde na pravou míru tohleto a chtěl jsem vám říci že nesmí při tomto jednání s bližním člověk šlapat po vůli toho druhého za tímto naopak musí ctít zatímco když pracuje s hřivnou v pravém slova smyslu to znamená se vším ostatním než co je můj bližní to je náš bližní tak se nemusí otáčet nebo nemusí brát zřetel na to jestli je to nějaká vůle nebo není vůle toho předmětu o protože vůle je tady boží abych s tím hospodařil ale i jevů ve vůli boží když se členem rodiny třeba nebo se nebe obracet yorku abych tam hospodařil drzost protože te nestane porozumění co je to se tomu se hřivna protože na druhé straně se ale řekl že mám hospodařit celým životem jako se svou hřivnou to je rámcové nám to být příkaz říká velice správný protože to je ten ideál podat celý život za hřivnu která severem se všemi okolnostmi nejenom lidmi věcmi že všemi událostmi musím také události která ke mně přichází z mám ty které řešit považovat za hřivnu je do události za tou zapletení lidé a ty tam fungují jako bližní to není tam tvá hřivna vono to v celku vy toho vyplývá že to je nějaké dění jsou součást nějakého dění které do mého života vplývá jako hřivna a kdybych ten celek t výslednici činnosti je lidí nepovažoval za hřivnu se kterou mám hospodařit tak myslím celým životem a dělal v tom nějaké výjimky to by byla chyba ale i činitele při tom nemohu považovat za živ výslednice hřivna asi jako třebas mysleno dělá tak se to stará z součástek ale celkový stroj není ani kluka ani pastor ani zřídel nýbrž je to třebas obráží stroj a to jen životem kdežto ten pastor řídil součásti toho stroje nejsou hřivnou ty jsou funkčními činiteli které mají přesně určenou úlohu ten pastor převádí třebas nějakou energii z jednoho koná druhý tak ří do udržuje nějakou povahu někde a a tak dále víte co třem je ve stroj podle toho by se ho mohli říct jak to vypadá lidské společnosti my musíme již správně máme jednat bližním a při tom tedy života jako s hřivnou musíme pokud možno pochopit jeho úkol v tomto soukolí jako součásti toho všeho a on je zároveň součástí mého života do míry jak do něho zapadá za rovnou částí života jiných lidí jak do něho zapadá zevně součástí širší společnosti se třeba celého národa a téo světa a toto všechno musí vrátit na mysli protože víte ono správně tětiva hosté doby dokud jsem si středem při tomhletom hodnocení všechno je mou hřivnou se kterou si stačit nesmím si být sedm že ta v každém případě to potom hodnotím špatně patě třeba přiděluje práce nebo pletu se někomu po nohy nebo překáží jeho činnosti překáží mu v jeho úkolu prováděného úkolu kdežto jestliže si nejsem přede a středem je bůh který mně dal úkol odpadlictvím životem ten je ten trávíme ohled především na to aby všichni mohli k tomuto středu jít a aby mohly svůj jiří úkol při tom provést aby nebyli tele ničím úkolu tímto celistvým řekly korunují zastřešil m dušeni úkol my životních spolupracovníků je dosti přesně určitelná tím že jsme v nějakém buď pracovní nebo příbuzenském přátelském nebo nepřátelském úkolu jestliže je to úkol začlo toho nejtěžšího který považuje nepřátelský tak by ho snadno rozeznal že to úkol budí ze obruč určovat se zájem a beru to jako duch jako druzí nástroj tak asi pojmu jestliže je to moj příbuzný třeba rodič bral prostě tak beru ho jako někoho kdo úkol vůči mně matky bratra a tak dále a to je úkol řek bych nějak východ a definovat tam ten ta ve borský to to byl úkol výchozí on ta o s tohoto výchozího úkolu jenom vycházet ale nesmí obažena za střed svého života jakmile by to takhle dělal jakmile bych třebas sane matky byl pořád považován jenom za syna a vona se k tokem chovala jenom jako křoví a bych si dokonce přál aby tak se pořád o tak bych předurčoval pro ni nemožnost vzestup a pro sebe bych umožňoval neumožňoval uvolnění tohoto svazku proto tyto vztahy považuju jako za chodí a proto ježíš kristus od těchto statí takzvaný výchozích řekl že musíme tyhlety lidi kteří mají tento úkol výchozí se naučit nenávidět ano ale v tom smyslu nenávidět že mají úkol výchozí nerozumíte jsem tak definoval takhle o tom budu vínku trvat a nemají větší úkoly aby si na věděli práva aby vlastnili protože mají tento výchozí úkol to není správné právě v tom přirovnání o marnotratném synu je řečeno byly dva syni a je se si přál nebýt otcově domě otec nereptal a vydal můj jeho podít výchozí úkol tady byl otec ale pak ho pustil do světa protože jistě mohl předpokládat že to tak v tom světě dopadne špatně do potopa v uvozovkách v tom smyslu že on se vrátil že jsem tam v tom byl otec nebeský a plně jiného ne ale i tam jsme svědky toho že někdy nám to dokonce nemile že ten úkol boží učiní oborem výchozím v tom smyslu otcovství že my se stanete vědomi toho otcovský že on je náš otec nepociťujeme ke svému žádou toto otvírání bychom protože se chytáme východního úkolu proto tady byl ježíš kristus mezi námi aby byl prostředníkem protože že z toho výchozího úkolu své více méně protože jsme skal zimy hodilo vzdálení od boha vyšli mysli se z tohoto úkolu a nemůžeme se k němu vrátí tak než skrze někoho by je věčně s tím ne a tak dál nebo tak nějak čtenáři tak první se řekli budu mít víc úkol lidí je výchova východ a třetí úkol je průběžným to je to je jiný druh lidí nebo do tohoto úkolu se dostává někdo přechodně po do po tu dobu kdy musím účelně nebo bych měl účelně někým verzi spolupracovat tak to je průběžným úkol a dokud nesplníme závazky vyplývající z tohoto úkolu tak tento úkol splnit musíme a není to připoutanost nýbrž je to důslednost a je to plnění plánu božího protože nesmím v tom co věku terý mně byl se ke mně dostal jako průběžně něco plnící vidět nějakou překážku nebo pouto nýbrž musím vidět spolupracovníka řek bych při montáži jak jeho tak svého života bez kterého by se to nedalo dohromady a to právě ten běžný nejběžnější tím bližního že co chvíli někdo průběžně někdo pět minut někdo rok někdo po celý život vedle něco dělá a my paralelně vzájemně vedle sebe spolupracujeme a jakmile to končí tak musím zase v tom smyslu ježíšova mění o začít nená věda znamená jako by nebyl jakmile skončil průběžný úkol tak pro ten člověk přestává být hřivnou se kterou musím spolu hospodařit to to je velice těžko poznat a myslím že ježíš kristus nebyl takový aby nám měl za vize se k němu třeba vracíme láskyplně řeknu máme nějaké slovo a nějakou účastného životě protože ono to toto hrubě žne setkání řídí charakter dycky následný a tyto tato následná setkání se by se kterými se dokončili průběžný úkoly jsou někdy velice důležitá a opravdu totiž smysl abych leckdo uvězněno úkol vy toho výchozího všech těch i toho bude všech těch dřívějších tuhletím si nejméně lidí řady jak to udělat bych byl jsem to ovšem všechno takhle školské pořád dál ale jsem do toho letopočtem tělo to potom budu mluvit o osvícení tak v tom světě se ta pán to detailně popíšu ty na duchovní cestě platí že bůh je vědomí nade vše obsáhlé a nade vše bystré do všeho pronikající a jestliže mám se s tímto vědomím to je obsahuje všecko a předčí všecko jiné vědomí které tak de vyskytuje třebas naše vědomí jestliže s tímto vědomí chci spojit tak se musím jak je to lidsky vůbec nejvíc možné připodobnit této bystrosti této pozornosti této uvědomělosti či jestliže například koná nějakou modlitbu která odvádí opačným směrem než k tomu by strém uvědomění si toho co dělám