Karel Makoň: 78-Kaly-CD09-tr03 (přepis nahrávky)

je si takový že rušící školský pohled na učí činnost boží bere astrá né to co se napsalo genezi že z nějakého chaosu vodního se to dále rozlišoval čili od jednoduchého došlo ke složit a kdybychom toto dějí převedli do tukových symbolů co to clviii tak bychom řekli že ten uvolní hás nerozlišený byl a to za plicní k dovršení čili smutně ní i to chaosu v tom tvaru který deska dožíváme byl čili indické o a proto to posvátná šla by k i když ji opakuju tak se ve zu od začátku stvoření otevírám učí činnost a mojí směrem ke mně ale proto že to dělám ocet tak odvádím hmotu do toho nestvořeného stavu a proto jsou indové přesvědčeni že vyslovováním slabiky on se člověk může dostat do věčnosti já jim to věřím mi to uděláme mysli to ještě řekneme že když třebas vyslovujeme jméno boží s klecí se se samohlásek a tak vyslovil mé ty nejjednodušší principy stvořeného a slabiky potom představují tu složitost vadu kombinací že samohláskami celou zažíváme nyní takže bychom mohli přisoudit tohleto to principu všemu nějaké mne by znamenalo určitý druh složitosti určitý ozřejmí složitosti a takhle vznikla lidská řek jako míra pochopení tvůrčí činnosti když by tu takže ta řiká řece k nám dostala přes to vytváření jednoduchého do složitého až na se k nám dostala ale když my zase užíváme zpětným způsobem aby nás dovedl do nestvořeného tak při máme počínat tak že se ztotožníme se ztotožníme s těmi prvky lidské řeči tere představují tu poměrně málo ještě rozlišenou učí hmotu nebo jak chcete vytvořenou věc nebo vytvořený vesmír ne ten ještě neříkal etický ale velice prostý beztvarý ještě vesmír a toto jméno boží které se vám tady menoval představuje právě takový přechod mezi nestvořeným litím složitým stvořeným čili když já mám touhu přejít do nestvořeného tak velice pomáhá a když používám tohoto těch do samohlásek vhodné uspořádání od nejhlubší nebo nejostřejší do nejjemnější tak je tam seřazeno a tím ještě v oblasti toho jemného se dostávám až po kraj které jemnosti a tam už je jenom krok k tomu abych se ocitl ve stořeném tak bych nové cvičení se tomu říká pokud je to modlitba tím relikvie to modlitba nás vede na pokraji stvořeného a na pokraji nestvořeného čili hnedle až k bohu kdy je to modlitba jestli to opakování tohoto jména bože božího své je to se samohlásek je ona začnem abychom do té věčnosti vešli jestliže je to vedeno touhou do té věčnosti se dostat touha je dalším důležitým prvkem této činnosti bez ní by to bylo jenom mechanické přeříkávání které by nikam nevedlo a to to spojená tímhletím a spojena další řek bych dalším sto má to této síly do udílet do zasmát o živý tedy lidským živým tělem tak dokonale to soren moje vědomí že ho převede až do tvého vědomí musí projít boji transformací traf co se maří nejjemnějšího trčí o čili po se lásky a ta arci pomocí lidského těla těmito těmi fil víra v který a plné projít se dostaneme na hranici požene a tamto to od levita voni už vůli boží a když se ne lekneme když jí čelí zase vůlí bych tak řekl tak zdrojová vůle se dokonale je vůlí o zenu co že vůle moje a poznají se jako jeden pramen li se a nastává spojení podívejte se složité netěšíš na řekli vyřčených na této modlitby je to abych já vy když vyslovuju to jim o považuju vál za výraz své oběti v bohu to jsem já který se do té míry se touží je s tím jménem který vyslovuje že já celý nocí toho jména mistři do té věčnosti jestliže já jenom ho vyslovuju tak nemířím to nestačí načítává do novo a nohy a nevím co to nestačí všech já musím opravdu sebeobětovat já musím mít touhu osob odejít do věčnosti dokud budu u sebe tak to budu jako dosud že nebudu věčnosti nebudu až u sebe nebudu tak budu věčnosti čili tohleto je vehikl kterým je má dovést o ženě do věčnosti rozumíte tak ho musím chápat já si na něj se dám to má být ten pravý duch tohoto cvičení to je jedna lítá záležitost druhá důležitá věc při tom je abych byl připraven to že nevím co mě čeká a že tedy bude opravdu slova smyslu můj život to by to vysvětlit napřed připraven čili že já se smířil s tím že se nikdy když se to podaří nesetká s tímto životem tak jak ho opouštím opravdu ježíš kristus naznačil velice jasně tohleto pojďte za mal zanechte všechno a i když ti jeho učedníci se dále stýkali s těmi svými rodinami tak už nebyl jejich li toho ježíše a čte do tance dál ještě nebyl ježíše a byli dohodu cha svatýho vite je musel opustit aby vůbec mohli se tomu duchu svatýmu oddat aby mohli z něho říkat to vědění které ve své a se nemohli obejít čili opravdu do toho cesta od sebe k bohu neslevil nic na tom není to jenom cesta k bohu je li se a sebe a to do to dodává směl že ježíše důležité že k tomu potřebuju dvou filtrů statě samohlásek a toho lidského těla to je technická záležitost ale nezáleží na ní tolik jako na tohleto duhu že to není pouhá technika umíte takže vy můžete roztodivně to provádět technicky ale když tam není ten duch nedopadne to dobře a jeli tam ten druh dopadne to dobře ale protože tak to se ztotožnit s nějakým sebe tuto nějakým hlášením takový jako jedno slovo méno o několik lásek vám musím prozradit že jestliže člověk má touhu po té věčnosti tak pak je mu všechno dobré jestliže ji nemá pak je mu všechno k ničemu všechno ničem čím si říci že když já jsem zpočátku říkal jenom jednu lásku přátele tak to mělo větší účinek když jsem potom říkal celé méno boží nechci vlastní to mysli říkaje domácího určitý je to užití se asi proto že tam nebyl žádný pohybový vítr ten mysliti se ustálil na té lásce