Karel Makoň: 78-Kaly-CD12-tr03 (přepis nahrávky)

několik že do věku písmeno visící těl čistě nebyly někde napsány třebas potřeba se doporučuje soustřeďovat mohou protože my se můžeme s bohem stýkat přes to úroveň přes úroveň indie čí přes úroveň lásky a přes úroveň poznání ale nejblíž je nám úroveň existenční protože s tou s tím jedním projevem jeho existence kterým je tato země se vším se ustavičně stýkáme kdežto s projevem jeho lásky jenom prostředečně daleko prostředečněji a spoře volání jenom v tom úzkém oboru svého poznávání což je velice jaksi úzký pruh spojovací čili nejsnazší cesta k bohu je přes existenci ve které jsme a proto písmenové konc bysme vás koncentrace by měla být uvěří lidí neříkám obecně ale větší dí tím nejsnazším co je přivede ke spojení s bohem a ovšem potom je třeba uvědomit že celou tuto existenci za celou tu existenci kterou tady máme děkujeme sice umožní bohu ale tomu projevu jeho stvoření nebo jeho tvoření jeho tvorby kterým se říká země jako planeta která ve svém vývoji dospěla tak daleko že z toho molekulárního složení neživé hmoty se nakonec stala hmota živá a z té živé ho ty člověk takže my jsme se ocitli na konci této řady že z té země mrtvé z toho prachu jsme se stali lidmi a že zase do prachu se musíme vrátit čili přímočaře závisíme na té země na té zemi živitelce bychom tak řekl a ta nám prostředkem do pojítkem mezi bohem a na a protože tímto pojítkem je můžeme z toho vyvodit všechny důsledky a proto my soustřeďujeme do nohou oře tam jsme ve spojení se ze nohy a proto například dejme tomu jan křtitel kamenem spisovatelským kerning celý život tuto koncentraci dělal vestoje že si byl dobře vědom že tak jako souvisí když stojí takže souvisí nejlepším způsobem ze zemí na které je to všechno závislé samozřejmě tím se na druhé straně zřekl toho že by byl tou koncentrací dosáhl nějakého spojení vědomého protože musel myslet na tu polohu musel ne těžko se zbavoval pocitu tělesnosti by se byl zbavil pocitu tělesnosti tak upadl já myslím že toto není třeba dodržovat že v tom spojení jsme tak jako tak i když na té země nestojíme a jsme nohama ve spojení i když nohama nestojíme na té zemi protože vývoje jsme se dostali ke své udat podobě postavě a tak dále ale o tom se nebudu dál šířit ne když se postavil na nohy jsem líp spojen se zemí než když třeba ležím nebo sedím to je jenom zrakový klam to spojení je substanční faktické a ne závislé na poloze samozřejmě ta substance nás spojuje s nohama se zemí proto že veškerá životní síla kterou my před přes na před převádí dostáváme z prostředí ta vystupuje z nás nohama čili přebytek prany které který lidsky nás žije odplývá nohama pryč čili jestliže já se do nohou soustřeďuju tak já tam také hrnu krev to tam už při třebas teplo a nečte protože tam hrne krev a tím se tam ne ke tak já tam vytvářím nasycení a tam na svícení přes které méně nasycená prana která tam nově přitéká nemůže přejít do ta věl umíte tam je plno takže ta prana se v nás začne hromadit a tento prany se obrátí na druhou stranu a my dobře víme je když se nakonec to druhu se mu obrátí že to má ten blahý následek začne útočit na hadí sílu začne obracet také způsob našeho vědomí že totiž se začnou oživovat vyšší čakramy a tím nakonec se staneme poznalými lidmi tak to tak člověk pociťuje jako si to stoupá nahoru ano tak to je jeden důvod proč se soustřeďujeme do nohou zrovna že tam vlastně děláme přehradu jestliže soustředění já před proti úniku prany tím sobě hromadíme a nedá se tomu zabránit aby se nehromadili protože pořád dýcháme a tím že dýcháme ji hromadíme aby toho v sobě spalujeme látky které jsme dybyste se živi a tím se se napájeli a tím také vnikal así pra jiný druh prany tak se to namalován polní pranickou náplň která je zapotřebí k tomu aby hadí a stoupala a to potom kde on tyto následky to má tak ten úvod ale to to celkem ne tak závažný a do závažnějším důvodem je že když já vyslovuji jméno boží v nohách tak dávám najevo že jdu na věc pokorně že si uvědomuju že odtamtud z existence boží v té spojitosti s vesmírem který ta pochází z boha já žiju a já se dostávám nahoru a navazuju na tuto spojitost já prostě tam vzdávám hold bohu jako stvořiteli je to s tě obracím k bohu jako stvořiteli na na do jeho svatý do jeho do pojítka jeho vesmíru já jsem tady vesmírem spojení já jsem možná jinými čakramy spojen větší viny taky že sem třebas astrálním světem sténání rajským a tak ale ale to jsou jiné světy než toto co okolo sebe zažívám na jsem spojen právě s touto zemi tak já mu jako stvořiteli této země dá vzdávám tím ho či i kdybych to dělal to duchovní cvičení jenom tak že bych mu tam vzdával úctu vděčnost za to že mě porodil řečeno ve zkratce ve faktem proto mezi ti ne tak by to byla dobrá koncentrace předeslat věčnosti je také dobrá cesta a byla by to cesta která by vedla ke z jenomže by to byl projev věčnosti a bych si z tom třeba nepsál nepřál vědomé spojení s bohem ale byla by to správná cesta možná že by ty vrata se snáze otevřely já mám tak dybyste snáze otevře a potom když to dělám ovšem z toho důvodu abych k němu odešel tak musím v tom jménu božím vidět prostředek kterým já se mohu tím odebrat jestliže to poměr není prostředky když si to neužívám neužívám jako prostředku kterým já se k těm mohu odebrat že je jako nějaké cvičení jako nějakou mluvit pouhou kterým která nemá omyl spojovací která nemá li smysl k němu se odebrat tak se k nim tou modlitbou neodeberu já musím do toho vložit celé svoje já jenom celý člověk učím odejít proč ten cíl hrát mezitím protože nikdo není schopen k bohu přejít pokud my víme s vámi nic o o pravé to správně člověk ten má možnost rozhodnout se bráti bohu ostatní tvorové ani se nerozhodují ani se nemohou rozhodnout kde se to ště na poší vývoje tě tělesnou tam domy když to mi už můžeme dohodnout z tohoto místa i ode to je veliká přednost lidského postavení a tohoto využívaje já mohu se soustřeďovat na méno boží ke kterému se připojuju to má mít pro mě oběť mě samotného bohu se a být vyslovování jména božího pouhé to já se dělat pro je tam neumí sám se sebe zříkat já nevím jak sebe zapřít tak to neumím jak vám dobře známo a jak se to žlab ze sebe pomocí toho jména božího odevzdá neboť on je to existence je tou jedu hostí v těch zvuků těmi vibracemi já se spojitými to vibracemi a tím z té mnohoznačnosti lidského tvora přecházím do jedení čeho stavu existence ze které je daleko snazší přístup k bohu než dne pozice čili to je další argument který mluví soto a že tato koncentrace by měla být učil samozřejmě když té koncentraci nedůvěřuji když toto nebo úvahu když se celo celý nepropojuji když ta koncovce nepředstavuje oběť mě samotného bohu tak to k němu nevede já musím chtít bez nároků se vrátit do stvořeného přes tento projev slovo boží přes tento projev se dostat v něm aniž bych se ohlížel že už já nebudu už já nebo já to nezáleží jestli já budu tady mimo něj nýbrž že budu v něm jenom je li ráno ovšem tím záležito to aby byl oddělen od dělal jako dost sem byl já pán ty pán tak se s ním nespojí já musím opravdu vsadit celou svoji bytost do toho a musím chtít tou koncentrací u přejí ovšem kdybych si to mezitím formuloval takhle to musí dělat jako přípravu tak tak on se se nikam nevede a už potom musím věno to jméno boží používat jako nosiče nic bez jakýkoliv diskusí bez kontrolních myšlenek jako nosiče který mě nese k němu a dokud mám dojem že mě to jméno boží nese znamená dokud necivím dokud prostě je to pro mě prostředek jasně pociťovaný prostředek ke spojení tíži to dělat ten prostředek tak tak ho nemusím zase říkat já a třebas řeknu to je boží a spolehnu se ale dokud se spoléhám na to že mě nese dokud ho citu civění dokud prostě je těžko vysvětlit jak dokud se tomu prostředku odevzdávám tak se odevzdávám vlastně bohu protože neumí se přímo jemu odevzdat tak se nedá tomu jménu božím tak to jsou argumenty které by bylo dobře vědět abychom tomu rčení písmenovém až tomu říká důvěřovali že bez této důvěry není možno se s bohem spojit když a to přijal bych tomu cvičení váženo částečně a čá částí se bytosti bych mířil někam jinam velice důležité je totiž je abych do tohoto duchovního cvičení jako do člověk jako kteréhokoliv jiného dovedl vložit nejenom tuto rozumově odůvodněnou ča a své bytosti nýbrž také svůj emocionální část když já svoji citovou část mi zaměstnat při tom tak tato část je pojatá žíti stojí stranou a mě odvádí od toho soustředění to znamená citový život tíhne někam jinam a to mně znemožňuje se správně soustřeďovat jestliže aspoň se snažím srdcem patřit tomu bohu jinak to nejde celou myslí to počínejte ale co je to znamená opravdu si to přát tak to i emocionálně jsem zaujat čili bylo by dobře před se označí nějak vzbudit tento cit toto ne hrál přední a když už mě ta touha nedrží už nejsem jí veden tak přeruš kostrči znovu bít ten cit a znovu ťuknout tak pas přes tu modlitbu mezi to vsunout ne poutu kdo a pomocí tý koncentrace se tam dostat který jsem dával individuálně ne obecně takže když jsem měl já návod jiný tak obecnější návod jsem už před tím toto není přímo obecný návod to je návod pro člověka který dokáže za ničím jít a sebezničení a to jsi ty že bych adonai z ní či až si zničil tu možností dál a to je mi důkazem že jsi schopen totéž analogicky opakovat někde jinde se mýlí ale mělo by tomu tak být když někdo posvětí malém a to je tam to v tom se s osvědčit třebas o tom strachoval osvědčil že do toho vložil všechno to to byl nevešel tak je to to nestal o to by jenom flákal to nestalo že je to neflákal tak se to stalo nestalo jednomu člověk z a výplodem že ano a protože to neflákali zrovna proto tak já doufám že toto se nebude dávat jako jako běžný návod všeobecně platný a mistrem body se dají použít už jako návod pro člověka který kdyby to udělal touží mechanismus že by to opakoval a nevěděl co ale věděl proč tak by z toho duchovního cvičení nikdy ne nevytvořil spojovací prostředek on si musí opravdu na ten prostředek sednout on musí se s ním spojit on musí ho jako prostředek vědomě užívat jakmile mu přestane být prostředkem začne mu být mechanismem tak od něho musí ustoupit to je moment kdys musí zanechat a to bylo na vteřinu boha nebo na půlhodiny nebo já ten den ustoupí až bude schopen pomocí ho jako prostředku zase k bohu jít zase se ho chopit a tak dlouho pokud jako prostředek mu bude sloužit že toto je obrovská zvrhlost někdo dělá koncentraci pro koncentraci a ne jako prostředek budívá jako prostředek který by se s bohem spojil