Karel Makoň: 83-20-K (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

o to by nebylo špatné ale mám ezau je to třebas o dobrou věc je tak učí ne nebo hudební a jinou jakmile ji vrhu na do boha tak to zaujatost je porušena ji prudce od branám jinam ne a nemohu pokračovat to je zaujatostí na tom poli ve kterém jsem působil a jsem vlastně vyřízen pro pokrok omyl tomuto do že rozuměl pořád a to a rvnou zevní on totiž dobře věděl že všechnu svoji instasi koneckonců od boha že to je hlas boží a takže vono se to páka ale když to takhle budeš dělat ale za čas přijdeš na to že teplá který máš aby střetl kloudně něco o bo obojí máš od boha takže když ho použiješ přímo bohu a ne v věci své mělké tak sice momentálně odčerpá to ten elán někam jinam ale to dva takové hlavní důsledky platné v sobě do výše odkojen že ten pán pochází od boha a bohu patří a za druhé že ten kerá není určen k tomu aby sloužil jenom odděleně pro určitou věc vy potom příště to řeší šu z vědomě jako moc boží kterou k dispozici jako dispozic když hodování s mocí boží kterou máš po ruce a nebudeš se jak si dostavovat na tím že ji používáš pro takzvanou světskou věc protože v tom případě když to použiješ pro světskou věc tak jenom podílíš na tvůrčí činnosti boží k tomáš pranu protože stvoření není dodělám ty máš viz poutům čistší se vědomě spolutvůrcem panečku to to očí a takhle to zažíval dvořák soudobého poutům boží a ne on to definoval a měl to všechno od boha jak se o to projevit a to je umění bylo božské po mnohých stránka je to to před přepocívanou bytostí ontologa do toho méně než božské ne ale přeci jenom v tom když to člověk dobře poslouchá vidí takový závan věčnosti je marná la a to se nepodařilo například ten v tom je dvořák dál no a v tom bychom byli mi dál ve veškeré činnosti měké když ho od boha všechno brali a nemuseli bychom to ani bohu vracet pokud bychom vědomě spolupracovali na tvůrčí úloze boží protože spolupracovat na spasitelském úkolu božím to jako jeho troufalé kdykoliv si myslím že spolupracuje na na tom spasitelském úkolu nebo osidel ský tak se přesvědčili jak malý to účinek protože napřed se to řeknu zase zkušeností když jsem tam v tom koncentráku věděl že mám na starosti pět lidí a vono v tam přes ti všichni stejně trpí jako těch pět tak bylo li smysl že musím spasit v jestliže pán bůh tak zrání že jsem nebyl viditelný co je to ustrojení puškou řekou jsem nesčetněkrát procházel a měl by na vřele že je jsem bude vzorně pozorovat že jsem nevítaným pro toho dostal dekou spodní puškou ne pro ty kteří vychází viděli přecházet se před tou hlavní strojní pušky ne všichni viděli že nemohli pochopit když oni mně vidí že ten esesman terý za tou puškou nevidí než by nám nikdo padlo že nevidí jsem nevěděl tak vše nepotřebovali to byl také kombinovat jestli o mně nebo tak jsem to jisté pohled že si jsme jestli nevědí nebo nešel jsem jenom momentu vy se viděl že na nehledí že se zírá tak do prázdna nebo že se mi o správně lidi se oděl celý den takže nebylo těžko o zastihnout temnou nebyl při sobě pod jsem musí člověk by opatrný jako had musí no ale tady v tom případě to nevaroval říkal pana vjem to aby bezprostředně jedno tady mám jestliže mám nějakou touhu něco třeba tvůrčího vyvést k od boha a jakmile to mám od boha tak klidně vyvádí dál to silou ale vím že je od boha ze ten rozdíl i nejednou jeho s vlastním se odnaučil zatmění toho co není moje začínám být služebníkem které mu byla dána do rukou hřivna není jeho a těch kterou ho podaří čili připravuje moment kdy přijde hospodář a zase se mnou účtovat a to jak vlastně se mnou stav je moment braní milost za milost větší moci za menším tak říká to byla ještě patrná záležitost počátek proce ale když jsem s hospodařit jako ne z vlastní ani kousek se zneužít ž to byla síla nebo moc nebo schopnost nebo dál nebo no živ na prostě od boha lépe řečeno a se s hospodařil jako ničím co není vůbec moje tak to mělo za následek že jsem se dočkal a dycky se dočká toho účtování a to to ani vytýká dědicům nesmí ho očekávat oni nevěděli li přijde ani o to nestáli o neměli nařízeno po čili budu účtovat ne nevíte dne ani hodiny nařízeno opora a nevěděli kdy přijde ten to nemůžeme vědí že to jsou zákonitosti do ve kterých se nevyznám tuto zákonitost není to náhodná nevyzpytatelná milost ne zákonitě přichází a přichází to tak nečekaně pro nás že o tom nevyznáme že je na tom nezáleží to nevím to že komponovali věci výtečně to by ta bezprostřednost stalo se chce jenom jedno jediné dycky hospodar i další takže jakmile pocítíš nějaký á něco provést jakou zaujatost panečku tady je se mnou bůh na je on který si to přeje nepřemýšlej o ničem a vrhni se s ním do toho se příště budete spoj á do do se takle a je se mocí boží buďte tak dobří vědomě moc tady se budete ha vědomě boží moci víte jak to dopadne a začne se se modli upřímně bezprostředně bezvadně nechcípne podle abecedy nevíš napřed co podívejte se to je na to počítal taky ježíš svých podobenstvích že k tomuto stavu dojde že totiž když mluvil nebudu li o těch všech věcech které se ale jenom to akto znáte z o těch hřivnách a o tom zúčtování tak ten který zakopal tu hřivnu říká to se jenom pro jistotu protože jsem nevěděl jestli se mi podaří tou jednou hřivnou něco navrhují se moh taky patě použít a ono to mohlo do vlak opačně moc dopad na povaze se o moc přijít abych o ni nepřišel tak se naši jako pohled to musí člověk byl na to co pokárán spatně sjednali by to byla spočtený zamění a nedokáže li dostalo úroky ne a tohleto musí výsledek úvahu že nesmí přemýšlet na tom nebo neviděla po jak to dopadlo nebo jak to dopadlo ono to vždycky dopadlo nějakým zvláštním způsobem dobře když na to šel tímto duševním postupem že to na povrchu tanou jako debakl nerozhodují myslím že jestli tohleto by si nedal člověk do vínku se jednání že by brzy propadl ve chemin vám tady jednoho vzorem rádo se položí na lopaty ale tak snadno že podivu protože jak to ledví ve tomu říká jsem vedle mýlil se to platný poraženeckou náladu chyba protože on nemusí k tomu zákulisí neví jeví ze a nebo se poražen do že nějaký pocit sedí všechny pocity tou relativními záležitosti které nic o skutečnosti vnitřní neříkají se před tím musím dostat za všechny pocity a to se nemohu dostat jinak než když na sebe někam nevyseděli pocity které mám nejste opustí ho v tomto případě sebe nebo on se k sobě vrací že on porušuje to vybřednutí ze začarovaného úsek hod kouše do ocasu kruté to je dooral sich toho bohu je veškeré moci před takže při něm zažívám za důlek tuto nemožnost po dostat rektu pro tu poraženeckou nádob se kterou se začne ztotožňovat jako by to bylo něco skutečného to tělo druh sebelásky velice utajené jemné nesrozumitelné nevyzpytatelné pro toho člověka samotného otče normálně televize to neuvědomuje že je to jeho dispozice osobní že to jeho slabost kterou musí umět zapřáhnout do se bohu ne ve tím by prahnou se naopak jak říkal laoce do bdělému pokusí vytržení pravda co myšleno když ten komu němu přišel a viděl měl vidět zasvěcence velkého muže mu říkal ten nemusí bezmocný neschopný pohotových ty cílech že ježíš člověka vítězící ho na nás se spojujícího dále než kdykoliv předtím protože ve svých očích nejsem ničím a to je teď to velikost boží toho tahá to je ta jeho pravá přirozenost to tou jeho pravou přirozeností více spojuje když se měli jakoukoliv takzvanou kladnou vlastnost o pokusit spise poklonil a říkal to musíte rozumím nebo si takový letí mu ve ani že to mi tady říká že si to kdy si myslíte že tohleto je říkání ne ne na nějaký kupředu se nepravdě vás že to je obal pravdy ten kterou zažívám například vysetí němá te tak nemáte tušení že to používám jako vnitřní modlitby že používám všechno dění kolem sebe jako své vnitřní modlitby a takže to pro vás nemá nápravný smysl to že se hádáte protože nemáte tuto zkušenost ale vy jste k dopracujeme tím způsobem že si budete ode dneška aspoň vědomi toho že je to správné se dáte že to správné že se na mateřství to krve a ale máte či za okem li to bude vrcholné vy vaše bytost i při toto s námi bude trávíte to kdy celá bytost bude propojena a je stav a stav třebas na naši vrhněte se nám čeho neobrazně ale i zastavíte se vrhli jestli dokáže se zastavit se se jak při myslí a jak to technicky provede se nižším jak technicky pravé žita a látek abych se vedl na či bojí no to tu techniku bez nejde o nás se naučil při tím možné považuje to že tomu tak asi je a na ni nemusím se míše kdybych není musel přemýšlet jak tedy nevo do naučil boží jak by rád vyvětlit roztříštilo to požehnání toho sjednocení své bytosti že teďka momentálně se budete takhle ukázat budete přemýšlet jak se jak to vrhnout na dobu to bude ne zničeno to to bude polohově vůbec nic se na ne proto vám říkám i toho nebudete mít ale když dokážete se to při zapři sama sebe najednou ho on to zrovna že a oprávněna lopaty přátele a vy ho pustíte on se bude divit když leží na lopat kávou ode utekl jsem to za pořádek by se odevzdali bohu v tom další nech vedlejší naše možná že ještě důležitější na své sebe že von vede se z těch opasek bude na tom možná li protože nebude vy svět na systém nebude vědět vůbec se děje ale protože se oddělenou bytostí ani myslím koncertě jak to ne přinese to dílo směrem i vám jsem to lidsky vykládal tímto stylem a uvědomte si to na tomto příkladu dobroslava nebo dobro nebo zlo měla vedle sebe dva je ruky tří se nenáviděli při operacích se ty nadávali no metám říkali dej tomu volovi do ruky tohleto ten toto teplo to dělá takhle to let to byla spolupráce při operaci o dopadlo tedy bezvadně a ona do ho nemohl srovnat dobou ale vše a všem se tasí a toho nemohli pokud říši jemné mírné že říkal jak to můžete před bohem a toto že ani zapadá nebo a ne a tak dále ale jednou šli se vrátí i angličan z nějakých to tady možnost a ten druhý který šel za ním za tím prvním své okem měl být naspěch než ten první a vrazil do něho a ten si leen zády čk a klepalo říčka adama tak jako broušen záda a nemůže stát tomu jednou to kovy který ještě bez noha to bylo směšné že je ne tak se a dal ho za ruku nebo ne si že je to jeho s že to bylo vůle nevím co všecko telete ží když pro něho to byl brouk ne který se tam lehnu tak ho popadl a moc násilím i toho na svá na svou hruď a v chvíli si řekli my vo ve byste nenávidíme mohly takhle v sobě nahoru a o víc ili bezvadně spolupracovali a říkal že ti opravili úplně jiného druhu obětuje tak vycházelo ne tak to je to že mohlo to působit lépe na toho druhého nebo působí to lidsky naopak za a na tom to nejdůkaznější ho že tady působí moc boží která je není oddělená tady je ten a tady je tam ten tajné rozdělená a působí ve všem na jednu jak bych aplikoval tyto myšlenky na nadaní se duhovní věcech a to by mu napřed nejvyššího hlediska zatarasily že svatými žákem svatým janem křížem se také hádal úvah tanečním slova smysl protože doplňovali se myšlenkově ten se něco a ten druhý něco nadhodil tamtoho předešlého povzneslo tím do věkem toho druhého a povzneslo ho to tak že ten druhý za svým co navodil výše do které byl rozením prvním a tak se pořád označovali vzájemně li pali věd a petr na zemi a nevěděli vo tom pořád ale ba vy pořád bylo lyže spolu mluví svědkové kteří byli to svět při klepá pod mluvili ale chlapi si nevěděli viděli o tom že se znáš nelkali a on tam bylo bez věří též a voni byli vědy a letu na namále země protože jeden do toho něco dál druhý do toho něco na a takhle to pořád dno a zapomněli na svou tělesnost a nejenom že zapomněli faktický neměl takže pravé hádání způsobuje duchovní je se osobuje že ztrácí pocit tělesnosti přátel takže jestli je to nepravé hádání tak to poznáte protože vás to vádí zuřivost že jo že ten druhý to nemůže přímou této nepravé a těmi a ten o tom konci o tom prostředku dovede se dlouhá povídání přetéká počínám jako ty zen buddhisti a nebo jako ten ten spisovatel to tam a kravín v vejde vám prostředek protože doufám sešito doplníte no a jestliže ho to přivádí družnosti to co ten druhý bohu laská ne tak by se měl při vrcholu své zlosti zastavit i více zastal nechtít ho poctí odstoupit od toho potírání sou početí ovšem boví pochopitelně napomenout na jeho hloupost na aspoň na kila ve že to nejde tak dlouho na to zapomenu ale li nohu novou zhloubi že jsem chytrý a on je hloupý nejsme tuhletu věc praktikovali mi oslice dobře dlouhá léta a on nás to oba pozná šel zde se natrénovali roli hloupého lovili tvého jsem nebyl chytrý on nebyl hloupí by se o tom oba dva věděli o vona to znamená poznáš protože se na to nešli takhle rušivě je my sme jeden řek něco druhý řekněte a tak tak jsem se takhle poznáš se dívejte neviděli náš e se oblasti to by dáno moji vahou kouzelná nedošli že by se byl žilou á humně k duševní o zakotvuje k tomu co bylo krávě řečeno nejdůležitější kyby v tom že nesmíme upadnout omyl že my necítíme vnitřní řídíš a ne vnější i my když se tady dohadujeme jak něco zařídit tak tím to neřídíme jenom dokazujeme něco k čemu máme všechny předpoklady toho vnitřního samo sebou můžeme tomu dát to je můžeme použít v síly vnitřní řek bych jím osobitý usebe to je pravda taky můžeme promarnit se také v ale jsem vás chtěl uvést do pochopení jedné věty o se sice tím tou techniku zapomněl ale na ceně podaří aspoň trošku ještě to zachytit se příliš jemné a jsem tam dověděl v moment zase ve stalo na povrch proč jsme stvořeni a proč to není dokončeno tak dále ale jestliže to neřeknu to méně ale jestliže ten na to jak si promrhávat ona pomýšlet od toho otce to je ta síla toho vnitřního která všechno řídí tak on se tím jenom neproviňuje nýbrž on se tím také přibližuje k tomu bodu všeho k tomu vnitřní a okamžiku kdy všechno promrhá a to se řeky navodit záměrně v tom okamžiku vzpomíná na otcův a to je síla to je v sobě moc ono rozlišit de osudu je že on se bezpečně odebírá otcovu domu přičemž ho nevidí ale on ho nějakým způsobem i když například říkal se všechna uvela ve například dejme muzeem zbavili pocitu tělesnosti zavedli a promrhá nosti jsem všechno promrhal mně bylo všechno promrhal tento život byl promrhá proto proto chvíli se také se od toho této ztráty se zrodil první paprsek vzpomínky na otcovský dům podobě jako v podobě jaké byl ten ten věří vezmu jako mohlo bene a to bylo že ta chtěl jednat správně a nemá tělo se vy do toho otcova domu to asi takhle ne vědomo toho do po tak to cítěna správně to bylo jsou ha váží se do otcova domu a vědět o lišící netoužil takže to se uměle navodit že že to nemusí být operace nějakých ruhý brž může být bohem zastavení třeba svého a zatím najednou kontinuitu toho hádání a ten elán tady ještě je a ten produkuje nebo žije protahuje nebo doznívá nebo setrvačností pokračuje v jiné oblasti než promrháváním na zevnějšek rozumíte a to se dali se brána působí k sobě nazpátek k tomu ukazuje mám otcově nemusí je zrak se tomu že nenapadá toho je poutem toho je tak takové jako ke říkám žádné jiné a vím že tomu tak je na nezaselo nebo ne to jak to dělat jinak a chytře moudře to dělají ti operace viset je musel notně jakým je začít takle abyste pochopili to nebo daleko přirozenější a se a nezabíjet přirozený například dejme tomu za tisíce v dařilo není než po počátečně kladný pro sebe vítězí se ve které by vysloveno nepřítele za vás stále naopak vy máte o toho odstoupil že to je velice štětce vzdání se v tom je obsaženo to za při sama sebe v tom nebylo toto sebe za přejí by to nemělo smysl že tím kam nedostal ale jestli je v tom sebezápor to je obrovská velkorysejší podá ruku nepřítel této to je jedinečný toho spojuje s bohem se musí i pro tu ruku tak aby jako zapomněl že jeho nepřítel a že je to poražení je a že se odevzdává větší třeba práva veškerá měl před tou horách takhle by měl vnitřní jedna člověk který si přeje spojit s bohem takhle by měl událostí zacházet to nestačí jenom ničí to že v tom že být promrhávání tohoto člověk se čekal u tím zacházet tak aby přečteného vedlo nazpátek do otcova domu a tady se vám prozradil to jsem věděl píli daleko detailně kdybychom byli nehledal v tom magnetofonu tak jsem vám mohl dneska řreč je je nebo dělá a proč naše deště ale to to asi neřeknu dokonce vtělení protože se jemným jsem to uměl vyjádřit se ztratil tím že nedali matkou někdy věci bych se bych měl bych neochvějně bezohlední a dělejte si to chcete promarňujete si co chcete aspoň by to bylo řečeno ale byla by to zase jenom by zase obal pravdy tak to jsem třeba k tomu říct že se k tomu říct že vnitřní vede vnější opaku tojenom opakování ale přesto je jím i vnější vepsáno ale vnější nějakým vem oblažován nebo říct doplňováno redie stává že to co se od toho vnitřního odělo a člo si něco promarnit se k němu vrací a to osobu je nějaký vnitřní uspokojení z toho toho vnitřního levého lidsky pojaté by se také ale mi říká nic ochuzen o tu pravou pravdu že tomu bohu se ustavičně všechno vrací není pravda není pravda že by po tvůrčí činnosti boží na trvalo nějaký odpočinek sedmý den a potom nějaký spasitelství úkol kdyby se to zase k němu všechno vracelo nýbrž pravda je jak rozchází všech setkání čich pohromadě současně některá v první fázi některá vše se některá sedne u tak tak také spasitelství úděl toho všeho počíná v tom že souběžně prochází celým procesem učí a my si že toto vědomí tím že kolikrát dodatečně si uvědomujeme že jsme něco dělali čeho jsme se nechápali a on ukázalo že ne a poslouchej nějaký hlas který se ani sice nerozuměli a dělali tomu visiones tím z nebo než se bychom a tak proto věříš cogni mech jen člověka že něco vytvářejí například provázáni a celosti vraždění to je jedno nebo taky házením obojím a vytvářejí tím předpoklady pro to pro ten návrat a vykládá o nesetkaly proto osvícení duchem svatým takže pro osvícení duchem svatým pracuje on k a samo sebou vyššího zemi a ne víc ne o tom co všechno podání činností která je dána kraje božena toho učí ho procesu a musí v souběžně působit do by se nenarušila se řízen by starosti ten oči proces nebude narušen protože samovolně do něho sání jací tak citelná takřka činnost a ocitl kašnu vzdáš snadno pochopitelná protože jestliže člověk například vědomí většího tahu než víře než rozpíná dále tak tam vstoupil ten duch boží ale to za následek také veliké utrpení protože se více za vycházím hmotou liším se ten vniká než se to všechno své a nám bývá tom toživotě jenom rozumovat rozvazovat ulice mnoho komentář k této větě o rčení osvobození dojde zánikem nevědomosti přivítání se do učně ničem někdo mstí automaticky vzápětí na ni pře komentář k tomu každé které se rozvine v tomto životě jmenují mon ne to které vede k tomu že rozvinete tento život tak aby se z něho mohli přejít do vědomého soužití s bohem a jinak ne nebo velice těžko páně jinak každé toto oni považuju za ne a něco co musí být zničeno jenomže vono to takhle nejde no totiž kdyby bylo zničeno ani nového nepovstalo podobného tomu se tak by to konci tak tam by končil vývoj toho člověk ale měl jsem učenost tuhleto když jsem třebas v útlém mládí za to běžné které vede k rozvinutí života v každém běžném životě právě v řezníci nová existenci dalšího jenom hovořeno jednat správně a samo se cílový neschopný to jak poznávat správné tak to samo vykonávat nýbrž opíral se o nějakou jinou sílu která je na do toho samo sebe schopností přežít první přirozené které jenom rozvíjeném život ve a tak se připravovala výlevy to první se odumřelo ale to bylo připraveno další a kterého přežil a které uneslo daleko větší míru poznání neuneslo ale takovou míru poznání to je bylo zapotřebí pro další zase vývoj takže když sedmnácti letech nastoupilo další které mohlo se zády postavit k tomu prvnímu kterou nebylo pouhým přerozený to bylo ničím co mělo pomoc v ale i k tomu se postavil ale protože toto nové mělo dojem o tom volem že si to všechno oponoval bez boha dojem klamný a bylo to nové které prostě tím že zavrhlo do předešlé polední he si to je ten mají člověk to jeviště nebo ani polem je u toto zavrhlo mohlo žít nového zase doplňovat jeho schopnosti jeho poznání to se dělo po postupně devět let a zase do procese se se odvrátil od tohoto se takhle se ve věření lovíte zády k němu nepálí němu nevlije a bez lítosti jako boha zuje te všimnu nekmitavé tak tím jsem se zapleteno si vývoj ne vedlejší to bylo přidáno k tomu tímto byl tak plně vedlejšího toho o zapotřebí ale je to to přidané tento život je přidaný toho věčného ne k tomu věčné vyvarovati přidán abychom se mohli vrátit přidaná taizé zasvěcovací vyvrací v tom se nevrátil musí dovršit jako všechno v tom se musí do vsi za se dovrší tak to může být ozon o marnotratné bylo odvozenou tam o tom romance si na technice nedalo dál marnotratní když se se nedalo promarnit to nebylo to sem to octa o tak i není to proměny nad no a to se potom opakoval vědě ale je důležité aby se člověk dopracoval nové tu vy neutekl tvoje ne různá odhazovat nýbrž muže spolupracovat celou minul veškerou tou přítomností a nastojte s veškerou svou budou a tam budoucnosti vědomé spojení s bohem musí spolupracovat jakmile se stane se to kontinuální bez nee tak pak nepotřebujete radovat nějaké nejá a nebudete ty nejá považovat za ne nýbrž za přechodný stav jednoho jediného věčného důležité abyste po dobu mého výkladu na hodinu potom to nezavře příklady názor východisko hypotézu domněnku že je správné aby člověk to ne je to to pole to přirozené ten si všímá jenom sama sebe a pro sebe všechno dělá postupně nahražoval lepšími která všechna indové pozice nazývají blednou nám se to všechno strádají to že to ne kterému si být poraženo zničeno kdybyste si uvědomovali že schází tak jsem se v dobytá tím nižším ne na to další vyšší ne a této esenci toto vyšší ne živo a se nehlásí tou úhlem protože v tom vlastně žije ale ta eseje o je asi jako dejme tomu když se nějaké kukly vymaní cíl tak kukla nežije ale motiv esencí toho co se v je proměn které se udál v klan tak takhle hleďte na ty věci že to bez mezer pokračování v činnosti i li vymstí te jedno zavrhnout jako to dělají primitivně indové aby mohl nastoupit další duševní to nutné ale pak se skrytou tak není o době vy a bych byl rád kdybyste tuto teorii nebo v domě u zatím přijali provizorně za svou po dobu mého výkladu do ulice nisou těla pořád a se touto janíka a víte proto tady říkám ne a to bylo vítězové tak že by chtěl jako zády tomu říci tomu této části komentáře že jsem chtěl na vás abyste přijali domněnku hypotézu že člověk vyměnuje zaměňuje nižší za poněkud vyšší čili jedno ne za další ne a tím způsobem on nervu je pravému do míry že oči příbytku otcově vyšší konvergence není možná čili není správná domněnka že o že zničí své nýbrž jenom že ho tak že nebude napřekážku přímému poznávání vůle boží a těle která umožňuje tuto vůli boží v soustavě prosazovat v životě a takový život se nemaje životem na věčnosti životem nosí boží a nezačíná někde po smrti nýbrž zde na tomto světě a to je ta hypotéza kterou prosím vás se mnou zastávat po dobu mého výkladu je vysvětlíme pořád prosté pomine že bez není nebude rozumět tak tohleto právě je absolutní jednota celá vás protože taková ne jsou tím jediným a jsem se modlit v tom nimu dostat dál než oni to oni dobře vědí protože teď sem jak von to hlásit dneska nepřijatelné fa pro tu která proč to technikou tuto ty musí pro dostat takhle servírovali nejaponce žiju jsme nešťastní poněvadž se neuskuteční li že vlastní ve svobodu neunese vědomí že vlastníme svobodu že jsme zotročení pouhou svou nevědomostí o tom že tuto svobodu vnitřní máme ano a v tom útlém mládí jsem tuto svobodu poznával tím rozhodnutím podle toho svobodného co toto svobodné měla dílo a tím jsem vlastně byl sťat jediné jedině tom něčeho v mládí s tatí že jsem byl takhle poslušen to do postoje si trvá dokud vnímá jiná nás dokud vnímám vaše jako jiné než je moje tak otrne mysli na mysl zmateno uvědomil že zmatený vaše ta vaše nejá s odvozenými jednoho a téhož a je by to nemělo uvádět do pohne nemělo by to uvádí do byti že jo že jednáte každý po svém že si myslíte otroci své mysli která vám to předvádí jako oddělenou záležitost od jiných a to by mně nemělo jak to by se nemělo země táto to a kdybych tohleto překonal samosebou to vnitřní poznání abych to nevnucoval abych se to nevmýšlel bych abych samovolně vy poznává že dva hádají jsou dvě uměle proti sobě vlivem nedokonale o poznání postavené části jednu a tého tedy se hádají ale zcela zbytečné protože berou na hádání schopnosti svého správném a jestliže jsem si vědom toho zdrojového to je v tom odvozeném hádání tak ve to není hádání nebo to stává tím zdrojem a ti se to zatím to do toho zdroje rozumíte nějak ne sv tady si říká například že do se opravdu do svobodného u sem to jednou říkali je skutku svobodní do se pokládá za na sebe se políčka a ne ho jsou ani jestliže by byl na tohleto příliš a důraz třebas ježíš kristus na to to správně řekl bohové jste ho to při zatím nekladl aby byl na tak by byl jeho další víte zbytečný býval na ti by byl mluvil jsem by byl jednal o musela jenom tak mimochodem protoho ve ne aby je řekl teď od boha pocházíte a bohu se vracíte nevíte o tom a protože je s podstatou bohové mu že se to provést aby se bohu vrátili do uvádí nic co není bohem a vy ale protože bohem se takhle těm že to zase vrátit ne mámivým říká na jiné vynášelo výkladu ale ne kladna to nějak že záští na potože viděl si dobře že pouhou autosugescí e ta to nemohou poradit se otcovu domu neodstraní kdyby si dejme tomu ten marnotratný syn v době vrcholném marnotratnost ještě měl čeho práce říkal si ráček i beztak patří do otcova domu to všechno utratí na se tam privátního přímou a bude to pořádku na možná další kapitány kterého se budu práce takhle k tomu ho nevede on naopak nás uvědomuje o tom že ten si neuvědomuje přináležitost k tomu božství do doby dokud je marnotratní a jestli by si při tom tohleto říkal že je bohem tak by si zabránil cestu svět byl bohem i při tom mantras není ne když si myslíte že to svobodní se to bolí to není to je základní omyl a pro mám velice za zlé a to je toto pašuje šimona daně do spojení tak sem liských všechno bude o tom velice snadno ale ničím ničím se nestává ten a velice který ho poslechne tím bohem tím vědomě žíti v bohem a myslím že toto si uvědomil především chyba ne ten ale nešli to znamená vám že zrušil na nos svého nadání na dělat že tam po lotosu ti chtěl nahradit správný postup oblasti marnotratného syna do toho návratu do otcova domu a ten národ může naplněno protože promrhal a proto si vzpomněl a ne proto že se do toho vmyslet ten rozdíl mezi antonín je mezi tím co tady navrhuje ježíš kri ne že se do toho bude vmýšlet nějak nějakou nějaký předpisem pane nedá na pohlížely se praví polí na předmět jako na skutečné to cože němce s nimi a tak ste poutáni že připoutanosti je chybné totožňovat připoutanost prameni nevědomosti nepřipoutanost moudrosti no tak to by bylo třeba opravdu si důkladně nebrat protože neměli bychom víc pána boha že nám předkládá řadu neskutečného jenom proto aby nás učinil vědomí nýbrž předávám řadu před celými složíme jako třeba tělo sice poznáme proto že je to prostředek jak se k němu dostat od nám přece strádá všechno co nás němu vede to je ta kladná stránka toho že nás uvádí v pokušení že je to jediná skutečnost že je to jediná lenost to je pokušení od pána boha ale to že nám to předkládá není pokušení od pána boha nýbrž to je předkládání darů a milostí kterými se k němu dostáváme takže připoutanost není jen chybné ztotožňování připoutanost je nutná vlastnost vzestupu a tato připoutanost je patrna neroste a všude jinde ovšem je nevědomá kdežto tady to nepramení nevědomostí nýbrž vyššího druhu stavu kalitativně vyššího druhu stavu a nepřipoutanost nepramení nepřizná pramen moudrosti v tom smyslu že nepřipoutanost pramení z nějaké potřeby to je sice otce souvisí ale není se samotnou moudrostí nemít pravé přímo právem odrostli to myslím na tu zkušenost útlého mládí že bylo to z moudrosti jsem věděl co právě že pomocí toho co zdola zapomínali a smrtí komín tento nedokonalá jsem se podle toho řídil ale je mi jasno že nepřímé nepřipoutanost tady nepochází jen z moudrosti ale taky v pomoci která se blaze to bylo z toho naprosté vědomého idou bez hleděl země pomáhají i pomáhají pomáhal ne na nauka moudrost která byla do učení pramenem který šel přímo moudrosti ale toho že řekla matka oman dělat se si to potom vybral se měl před sebou cítíte se toho také pramen la rameno poznání tak bych jako jim tedy oponoval to smyslu že není skutečné co je potřebné vývoji neboť není možný na neskutečné postavit skuteční vývoj je li skutečně vývoji skutečný a i to o to se opírá tento sluneční vůle je také se teče čili o skutečnost nižšího druhu se opíráme abychom dosáhli skutečnosti vyššího druhu a tou skutečností nižšího dvou je náš pocit oddělenosti i náš naše rozlišování různých vidění věci vidění tohoto světa zažívání času a prostoru to je všecko prostředek skutečný a kdyby nebyl tak od něčeho vzornou se nemohu odrazit od toho není možno odstartovat by neměl skutečnou podlahu pod nohama tak se propadl ta vopravdu stojím na poznat rote skutečná je hmotná aspoň do míry aby se propadl že tak teď bych se vrátil k tomu nazpátek je zříká moudrost let otázka a nejsem je dosáhnout osvobození jak je možno se zřeknout kdybych to tedy měl komentovat pro to lesem touž komentoval tak bych řekl moudrost ze získat tím že člověk se nespokojuje s moudrostí kterou osvobození že dosáhnou tím že vlivem této nespokojenosti uskuteční to co považuje za lepší a řeknu v jehož s tím že se nezastavím na cestě sledování lepšího ovšem ten začátek věcí a dokonce tou ženou ne ště i se toho nebudu zatím všímat a pudu začnu pudu ještě nebo v tom předčit jsem ochoten pro cestu jako je nesprávné a to bude je to tak dlouhá že možná a jako zapomena konec jako je nesprávné že křesťanská tradice stanoví věčné tresty nebo věčné nebe věčnou odplatu dobrem a dočasné jen dobrem nebo zle za hříchy nebo ctnosti jako tedy je nemožné aby dočasná záležitost způsobila věčný následky to nemůže být tak také je nemožné aby něco neskutečného způsobilo něco skutečné čili pobyt neskutečné iluzorním nepravém způsobil skutečný život jáství které je pomé stejný smysl jako v tom křesťan to by si tedy měli indové myslet a křesťani taky samozřejmě fakt je že smysl notně žít abych se dostal na hranici možnosti smysl žít v tomto světě abych se dostal tam kam toto žití je může nejvýš přivést je tam totiž nedovedlo této mezi tak bych se k vůbec žádný vím prostředkem do musím být člověkem který zde plně žije znamená něco skutečného se tady děje ječného do míry že to přivede na hranice se ti že na které jsem a klepat a jestli si je tam přivede tak pak je to skutečné její které to tam stalo a potom víme otevřel a tak dál to šijete pomoc v také bych neměl o pověr pomoc zdola tedy protože ten ného a nedávat přednost jenom pomoci shora nedbat při tom pomoci do obojí se musí organické o mělo by se organicky skloubit pak je naděje že bez velkých rizi bez velkých výkyvů neví líbezný výkyvu se dostanu dál nějaké výkyvy jsou tvé protože vám říkám ne ze tří soustavu bez toho že bych stanovil nějaké meze dost od sebe vzdálené to je přirozená záležitost jak ústředního topení zlého nějak automaticky tak lidského života který se to živých házím krista neliší letli nepřipoutanost říkají není totožná zrození je to něco jiného než hostěn jakém smyslu nepřipoutaností něco jiného nestejnosti je totiž stav kterému říkají indové a to je netečnost ist kdežto připoutanost je začínání kde to včas to znamená v touze po nějaký o nějaké činnosti nějakém cíl vědomé činnosti a končí někde na poutanost skončí kde ten tech satvas a to je tedy něco zcela jiného než tupě by ho stejný ke všemu co tady říká o čili nepřipoutanost není tu postní poutanost bývá s určité moudrosti která způsobuje že nejsem připoutaný ne náležité ano ale jak to nevylučuje připoutanost náležité nebo je to rozlišování pomocí moudrosti tak to začíná na se ti vedeme zabývat stačí to makléři že usiluji do osvobození pak se vyhýbat jako jedů předmětu smysl tím si samozřejmě zahražuje přístupni formací bez terý se na další cestě neobejde neboť všechny informace ek nám přicházejí začínají smyslovým vnímáním a kdyby on se tomuto smyslové vnímání nějak vyhýbal na výraz se tři je tu smyslů okrádá se o plné duchovní poznání při nejlepším ho zplošťuje čili bych navrhoval aby se vůbec nevyhýbal těm předmětů mysli nýbrž aby se dal poučit které předměstí smyslů ho povznášet tak například dejme tomu krásná hudba nebo vidění bez krásy přírodě a tak na tom velice povznáší ducha ale nejenom to povznáší ho něco co by se čas nepovažovali za tak důležité to nebudu všechno rozvádět v tom kde ještě dále v těch sil chci slušně rozvedeno ale v žádném případě bych neradil aby se šablonovitě lineárně vyhýbal předmětu smysl protože pak to jeho duchovní poznání dopadá tak pro vše jako výslednice této knihy velice ploché čistě pravdy či naučené poznání to není zažité poznání tedy to je tradiční vžité poznání to tak dokonale zamíchá je s pravým poznáním které tam po tím taky je že nikdo z indů nebo liší co je trdice a co je skutečnost tady není skutečnost to je možná celé překonán na nebo mně českou lícem to nemá celou se s tím dovídali další cesta je že jako nektar se snažit získat shovívavosti přímo a tomu je komentáři si snadný upřímnost je podstatnou ctí duchovní kázně bych stejných myšlení je ono ovšem upřímnost je dost nesrozumitelná vlastnost v my se například třebas modlíme otče náš a nejsme přitom při že je to vykládáme co nekonáme je co slibujeme co a něco si přejeme co si nepřejeme tak je to velice nepřímé posvěť se jméno tvé napřed mysli to ale modlíme se to protože je to předepsáno a to je tedy vidět že upřímnosti velice těžko dosažitelná s protože my nepoznáváme time neupřímný laskavost spokojenost s pravdou a pravdu a čistou dostal spokojen a pravd kvůli tancem náš pravda nejcennějším vlastnictvím aspirant ucha teče je bezpodmínečně nutnou nosti při duchovní usilování o všem tak samozřejmě dejme tomu kruté zavrhoval veškeré konci škvíry papež a říkal že se řídí jenom pravdou která je uložena v jaké to pravdu nechápal tak to bylo všechno chybné když to bude říká nejsi ani země ani voda ani oheň vzduch ani prost aby dosáhl osvobození poznej z jako svědek toho všeho a jako samo vědomí upozorňuju že bůh tady staví skutečnost země skutečnost od skutečnost ohně skutečnost duchu skutečnost prostoru proti skutečnosti bezčasovosti a bez prostota v to krisové v této oblasti kde časnosti v prostoru je to ství ano věčné tom věčném životě v tom i proti sobě z toho důvodu ne aby ukazoval na dvoj volná činost čeho ale že pomocí tohoto protikladu se dosahuje toho co je umyt země vody toho ohně peří alchymii mluvili o esenci země esenci vody esenci ohně duchu a tak dál a proto se nedostali ale to stačí oni měli na větší terra ale oni chápali že zatím co se nám je jako hmotný nějaká se tedy nějaká podstata takže vy se ve skrze dostat k tomu že se dostaneme do věčnosti je tady řečeno nic nekonáš ničeho nepoužíváš a si skutečně vždy svobodní to je pravda že v tom vnitřním poznání které se dostaví nejsi ty vykonavatelem nejí ty poživačem totiž tam taky není co požívat li požíráno ale to je možné v tom poznání je znamenaná takhle víno a není to tedy ta postaveno aby člověk si jako neříkal přitom tak je to ženění konáš ničeho nebo vžívání s požívá je to odvážný způsob učení tedy a vyžaduje na tom prostředků aby se tam ještě do dalo něco ze zkušenosti toho kdo takhle zažívá je tak učenost v nic nekonáš tehdy se dostaneš do stavu poznání ve kterém nemůžeš nic kostrči že jediný činitelem je bůh ne a tak dále se tady praví si skutečně věčně svoboden spoutanost záleží pouze v tom že na sebe nepohlíží jako na pozorovatele ale jako na něco jiného ale protože komentář si opravdu tak v takovém stavu že na sebe nepohlíží jako pozorovatelé ale jako na něco jiného než pozorovatel a kdyby se sebe pohlížet jako na pozorovatele tak sám sebe budeš klamat že nemáš tu schopnost poznání sebe poznání aby se na sebe mohl litovat čili když se někdo vmýšlí do postavení pozorovatele vůbec není pozorovatelem nýbrž klame sám sebe přátel toto si byl dobře jenom vrátí když kázal rozšiřování nad to tedy měl pravdu na to přišel třeba na to upozorňuji indové že ten sebeklam ale člověk je pozorovatelem tehdy když když je opravdu vnitřně osvobozen pak je pozorovatelem všeho a jestliže je ještě dotaz že to vědí o tom vesmírná kříže spoutanost spoután pozorovat že tam jediná podstata celý vesmír je předmětem předmětem ten toho po toho pozorování jo je člověk ten toho pozorovány podstata to není podstata je přejete toho pozorovat výkaly oni jo takovém ze stanoviska toho pravého pozorovatele je svět předmětem ho pozorovati ž bych to řekl jinak ve vědomí boží se všichni a všechno ale my si boha neuvědomujeme se terezii od boha dolů je všechno vidět všechno je vnímatelné ale byla nahoru to vnímatelné není a to proti o kterékoliv úrovně i kterékoliv vyšší úrovni a bůh jeho úrovně mi je na dolní úrovně dobře vidět všechno se tam vnímat ale směrem nahoru se to vnímat nedá nebo velice obtížně pravý útlý ha černý had egoismu jsem činitel a by nektar víry nejsem činitelem a buď šťastný a tady kupodivu staví na víře v jasnou bych za tím nejsi v tom stavu že byste se o tom dovídal přímo úplně nestarali že věříš že nejsi činitel a bučí a si to je jako kdyby byl ježíš kristus říkal než se a nedal tomu člověku kterým takhle hrají tmavne on musel odpustit hřích aby byl ten člověk schopen než je ta ty hříchy které člověk se dají vyjádřit jednou větou jako připoutanost k tomu co dosavad poznával jako jedinou skutečnost záměna celé ctnosti za částečnou a do přidržování se že je to část se stará člověka udržuje v tom úzkém okruhu jeho vědomí tak je zajímavé že tady poprvně cítím tím že je to nektar ta víra nejsem čím se jsem opačnou názoru že víra nejsem činitelem je velice nebezpečná protože nutně potřebujeme dlouhou dobu otče vědě činitelem a abychom vůbec činiteli abychom vůbec mohli oči k tomu abychom se li stát činiteli nebo vědomě nečiníte jako omezeně bytosti jako nepravá ne a jako že bůh jediný činitelkami hned čili touto vírou k tomu nečinění tak si na prvním pokrok který je nutný udělat k tomu bodu kdy vědomě nejsme činitelem rozumíte mně i tam měl se mezera která se nedá ničím jiným zaplnit a skok který člověk tou vírou udělat a ten je vůbec neprovede je to tam není není jáství se tady pravím vydat verš ti je svědek vše postupující dokonalý jediné svobodné vědomí nečinné nepřipoutané bez přání a ti kdo je se že je dokonalý že je to jediné svobodné vědomí protože jak neomezené ale protože není omezené tak je nelogické říkat o tobě to nesprávném tu vykonali vše že by bylo nečinné ono je taky ve všem činné a že by bylo nepřipoután ale taky ve všem připoutané ale tak je ho to v jeho zeova z jeho věčnosti bůh musí nějak spolu žít s tím svým tvoření nemůže něco toto pak se nikde odpočívat aby se v tom sedminu tak to nevypadá všechno probíhá najednou soustavně pořád v jednom kuse a my bychom si měli spíše říct že je ve všem obsažen ale způsobem nám nepotře je činí ne tím že je v pohybu nýbrž tím že při všem je ale do toho přímo nezasahuje je soudnou v tom ti něčí přeci je svou je svou schopností něco vnímat a tím je přitom bych bez jeho schopnosti vnímat nemohl svým myslím bych dělo schopnosti poznávat nemohu poznávat přestože poznávám jenom částečně a volně tak on je tím tou částečkou nepatrnou mého poznání činíte takže tady se vyšším jestliže indové třebas říkají deo definují boha jako sat čit ananda jako nejvyšší poznání vší bytí nejvyšší blaženost tak všimněte si jak do toho zasáhl ježíš kristus že k jsem cesta pravda a život to trošičku odměně to obdoba ale život ten v sobě daleko širší paletu možností je blázen a cesta rovněž a pravda samozřejmě na každé úrovni svou relativní platí a je tam absolutní v rámci oči úrovně je absolutně platná to znamená nevymkne se dokud posledního haléře platí stojí tam a ta úroveň si vyžaduje aby byla zaplacena a je to pravda a teprve potom přijdeš dál to potřeba nemusí být místo karmický dělá pak ale tím že to přijmeš jinak než jak se to přímo podle tam začne vyjádřeno v tom podobenství které vyjádřil ramakrišna o tom tanečník ostrovem to si potom doma zase poberte znovu a ne to se mi zdá být jako pokrok věší o proti tuhletomu tvrzení a cit a si toho velice vadí mi to starověký způsob pojetí boha a my sme se křesťanství ještě nedopracovali ani k němu dnešku k tomu jsem cesta pravda a život se sta protže nepochopili je cestou vykládám životem pravda že pravdu vyslovit toto si neuvědomujeme že jaký vyslovíme jenom je obalu takže ježíš byl dotázán své pravda takový šel a tím prozradil že co je pravda a bylo to rozhodnutí každý kdo učí vot by byl promluvil u toho piláta a řekl co je pravda a on ho musel osvobodit ale mu říkal jaksi tady nařčen z toho že si to a to říkal a tak dále to je pravda že to znamená tady dokázal že více a za to nevyslovitelné a potom a prosím klaněti place nebezpečí ohrožení a konečně když tady je napsáno dále sem to končil ani satčit ananda není celé pochopení bolavé to středověcí řekl a a na na takhle není celé celá jedna setina toho pochopení protože blaženost sama je jenom o patě nějakého utrpení a teprve si za budou to je správný monismus a nebo cesta vedoucí podivu pochopení jediného dne skutečnosti která je vepře a jestliže si za rožné cestu nějakých pověrčivost tam kde se trpí od odstraní utrpení tak se okrádá me o snadný přístup křesťanští mystici často velkým utrpením přicházeli se dostávali tak velké odpoutanosti tak velkému sebezáporu který od chtěl ježíš kristus že se stali schopnými následovat je jej do věčnosti a myslím že to není cizí takovému nepravověrné mu indovi nebo takovému řek bych páry zavírám indického učení a tím byl třebas milarapa ten jeho vůdce duchovní na něho přivádí tak obrovská utrpení že se to nám závisel a nepochopitelné a on mu říkal kdybych byl nepřivodil uměle trudy utrpení abych sebe nebyl velký svatý a asi je tomu si myslíme že na příklad je rozdíl mezi výrokem ježíšovým jsem cesta pravda a život a výrokem nebo definici indickou boha satčit ananda nejvyšší vědomí nejvyšší bytí a nejvyšší to obrátil nejvyšší blaženost což je stav tak tenhleten rozdílná v tom nevidí protože oni když definují boha jako sat a tak si a znamená žije dech říkají čit poznávej k říkají ananda buď blažený a tady vidíme na při o o tom že tady mluví pokud byla že jinde budou bude myslet poznávají pravé tak dále to budu pořád říkat bolesti opakovat na by nebyli indové a tak je to samozřejmě u krista i na mike líčení vínem líčením stavu kdežto u těch indů bychom mohli dojem že je to statické líčení téhož to pomocí nějaké někde na prostředku se vše b deme dál tedy je psáno s nepřipoután jediný samo za říci cela bez postižení meditace tím poutem on takový člověk který jde za bohem i jiné pouto tu o meditaci nemá pouto tomto světě a ale kdybych si uvědomil že je nepřipoután jiný samozvaného spokojí nepotřeboval by nelitovat to jeho pytel ale běda jestli by se do toho jenom vmýšlel jsem to zářící která bez poskvrny to by se dopouštěl chyby jako ten dotyčný voni indové mají tendenci této chyby se dopouští jako ten či který seděl na cestě když se tím ublížil splašený slovy by opravdu odpraven na této cestě byl odpraven a musel by a někdy začínat znovu se znát v se říká v sedmnácti si nepodmíněný nemění ve stavu klidný nezbadatelný inteligentní a nepropadá matku vědomí budiž iní se teth jestli kdyby vy to bylo jediná jediné co by obal jeho touhy touhu tak by nebyl klidu protože by toužil čili tady si to proti řečí a je zeví či je to správné vystižení přebývání v tom příbytku tam totiž i když člověk je v příbytku božím není nepodmíněným není nemění není bez tvaru není klidný není nezbadatelné inteligentní že nepropadá zmatku o tom nepochybuju poledne co se ve pravdivé ale právě že konverguje bohu tak se mění i tam a nabývá nových úkolů a nenutí se na věčnosti oni neuznávají co jako příbytek u boha ničí myslí že splyneme libo což není pravda bohem nelze splynout boha je možné jenom přebývat my nejsme bohem se člověkem který se člověka vyví na něco co je u boha to není člověk samozřejmě ale pořád k němu tíhne do věčnosti tím to umožňuje také bohu aby z vyšší úrovně pozměňoval stav tvořeného a když se ve kapitole druhý jako je sám přivádí projevu toto tělo tak projevuji tento vesmír proto celý tento vesmír náleží neboť pravdě nic nema tady víte možná rozpor že vesmíru náleží a nic není jeho tak bůh tedy nevlastní naším způsobem jako nemůžeme pochopit bylo sobectví boží tak nemůžeme pochopit vlastnění ve bohem vesmíru to neze pochopit rozumem on ho vlastní jako by ho nevlastnil tak by to mělo být řečeno no totiž to jeho vlastnění nemá za následek že by do něho zasahoval tak rušivě že by ho rušil že by ho zničil že by ho pozměňoval ce když jenom tak jemnou ce že ten vesmír se vyví velice pomalu v rámci miliardy let třebas o tak nějak a že tomu hrotem indů vniknout protože neměli i zkušenosti vědí o máme my ne tak se nebudu dál tím zabývat se třetí jako se vlní a hlubiny než od vody tak vesmír který vyplývá z se od něho neliší či on je stejně skutečný jako to není to tedy potvrzeno je či není to iluze přátelé jak se ten auta potírá tady mi někdo z vás namítá jak se může to jáství vydávat za tvůrce když to není bych řekl ale nemáš pravdu to ství jure do smyslu že v podobě kdy se jako si projevuje třebas jako nedokonale v sobě ku to je totéž co je tvůrcem to je totéž co tvůrcem jenom že momentálně voni tuhlety co to o tom píšou vidí tedy nějaké nebo poznávají nějaké a protože se dostávají přes takzvané nepravé tomu základní věčnému tak tam zase to svoje nacházejí nebože tohle východisko způsobuje jih východ osobuje že zase je všechno přibarveno východiskem to ji poznání takže celý vesmír přisuzují tomu no to je pochopitelné kdyby jako měli jiné východisko třeba lásku tak by celý vesmír se ozval lásky by ho o to dal čímkoliv by mohli takhle začít se otázka východiska prže že člověk se nemůže stát bohem nýbrž může být jenom u boha ne s tím svým četa pak je nesprávné toto dávat zase že asi tak že není nemůže být tím bohem tvůrcem uznávám že existuje ale jinak než jak se tady vysvětluje podívejte se nejsem ani zotročen ani svoboden protivě osmnáct se aby to a ze ustane když pozbude svůj základ a ž vesmír existuje ve mně neexistuje ve skutečnosti to s ním zatím nechám stranou a s čím lze lze ustane vyš pozbude svůj základ iluze je tady líčená jako něco co náleží do vědomí které my mám ve správné totiž mám iluzi fakticky nebo podléhá iluzi že toto jediná skutečnost zrovna jako podléhá ilusi ten zasvěcen že a jediná skutečnost to takhle vyjádřeno není pravda a mám výslednice jeho činností je jediná skutečnost jedna jediná skutečnost znamená celý vesmír jediná jeho jediná skutečnost ale není to on ani není proto tady dualismus že na nestraní bylo je co jím stvořeného a zření on stvořitel etice zakazovali mu ale je tomu tak že jsou tady nevymkl vytvoření zábrany přechodu z jedné úrovně na druhou a ze všech úrovní bohu který je na úrovni to tedy při tak upravené přehrady že se nedostávám s iluze že toto je jediná skutečnost stejnou iluzí a uznávám to je moje iluze to je chybná představa že toto je jediná uteče ne když třebas moje manželka se dostane do stavu vidění jiného je to než tohoto tak měla dojem že tohleto do čeho se znovu vrátil iluze a proč tam ta skutečnost tady není to to byla pro před tím stejná skutečnost jako je tahleta pošlu tady není že věděla poslechu na podmínky života tak se jich začal je vidí svět a mohli bychom říci že byl iluzorní ne byl to si zase vůle zákonitosti a kterékoliv jiné zákonitosti se ocitnu tak jsem další z bez jsem v rámci zákonitosti jen ze za ce spočívá v tom že když se ocitnu v jiné úrovni tak budu považovat za iluzorní to co jsem před tím zažíval neboť pro zase bude platí jediná skutečnost ještě mi toto manželka řekl jediná skutečnost toho jiného světa a je li se ocitnu o tom u boha bohem ale o boha se nedivím tomu řešení že všechno ostatní bude považovat za neskutečné protože nepodléhá iluzi že to co před tím zažíval byl jedine skutečné nýbrž podlehne iluze iluzi že to co není zažívá lidi skutečné to je další lze nejvyšší forma iluze ovšem pokud za sebou tu tradice která musí takovému způsobu myšlení pokud zvolil východisko ale dejme tomu ty židy kteří toto východisko neměli tak vyhraněné ti se tohoto omylu do ty se bude dostávali jiný nepodlehly a te veliká výhoda že ježíš kristus byl určovatelem toho jiného východiska že ten bůh se snažil z toho ctí takzvaného klam nehojí tady říkáme bych řekl spíše neúplného nebo potřebného vyjde a tedy tím je to si vysvětleno podle si je tady fráze vesmír existuje ve mně neužije ve skutečnosti vesmír existuje ve mně to asi řečeno ve smí existuje jako jenom jako moje představa ano tím způsob exta protože to je jenom představa a to ne skutečnost tak to asi von myslíte na to ovšem to bychom mohli čen za pravdu ale my máme dojem z toho co dělali s kristus že představuje skutečnost že u boha dokonce slovo je skutečností a počato bylo slovo a tak dále a to je taky nějaká přetavovalo že čili nemohli bychom se spokojit s tím že protože je to představa boží tak že by to bylo teče to víme že od lidské představy uskutečnění je velká na nevím o vjemem v ma věcmi a proto můžeme říct že lidská představa je ještě neskutečná ještě není skutečnost ale že by tomu zrovna tak anatta usuzovat že by tomu no tak no by u boha nesprávné u boha představa vytváří skutečnost a to na to voni zapomněli oni posuzovali pánaboha podle sebe