Karel Makoň: 83-22B (přepis nahrávky)

nýbrž bez pomoci této představy jsem to začal provádět novým způsobem který dokonce někdy se diametrálně lišil od představy jako bych si moh lidsky oprav udělat já myslím že tohleto bylo třeba dokumentovat nějakým příkladem ale já teďka pro krátkost to nebudu dělat zkratka dobře výsledek toho byl že jsem nově přistupoval k věci jak jsem před tím věci nebo jinak jsem nepřistupoval když jsem neměl se nejen pod dojmem toho co je správné a to sem často jedna nepotřeboval jsem to vědět že to správné nebo tak nerušte běh toho inspirovaného tak sem to dělal postavu podle zkušeností dítěte jaké vůbec může být nebo zkušeností lodičku a podobně to jsem okolo jež to jak jsem jednal z tohoto inspirovaného hlediska tak jsem nejednal lidsky nýbrž jsem jednal lidsky ale jinak než jak logiky by se mělo jednat příklad který ovšem to to je nebudete dávat který jsem a často jmenoval a nic si mám jenom příkladu jed takových pořád ustálených abyste si ve štíply hlavy do hlavy aby se pro ni příkladu zapomněli na podstatu věci že když se třeba ve zbourat rokem mělo něco provést čemu se nic netroufal a co je prana nesmyslně ne tak jsem se s tou přihlásil když jsem viděl bez radno že ostatní ne abych nedím vytáhl jsem chtěl vytrhnout bryndy a udělal jsem to a oni dycky dovětkem říkali jak si ovečky se s přinášel nesmyslu k vykonání nesmyslů že to nebudeš muset vykonat vyvést vůbec nevykonal a proto se to vy onou o to vůbec mu se ukázalo po že je to opravdu že smysl a byl a proto rychle překonáno událostmi se tomuto nenašlo na se to přesně asi jenom proto že jsem poznal že je to správné já jsem poznal správné i v tom světice se to vůbec nebude konat jo až se tomu klidy jakým způsobem poznával jaký mu za vstupoval do akce kterou nikdo nechtěl vykonat že věděl že je to nemožné to vykonat a já jsem se s prosbou ní samozřejmostí to přijal a přináší se se s latu akci že jí udělám že jsem věděl že je to správné se do té se pustit ale nevěděl jsem přeci že ni vůbec nedojde ale když se to stalo několik ani se přinášel akci ke které vůbec nedošlo a ona by byla neproveditelná tak se někdo nad tím zastavil terý to několikrát ozvou pozoroval a řekl mně jak sobě děl prosím tě že v tom nedojde jenom za takových okolností si tomu slíbit za sídlo mohl se to stalo řekne potřetí tak už vím že ty předvídá že k tomu nedojde jak k tomu eš předvídat isidě ne vám řeknu já nejsem věštec já sem jenom věděl že správné se k tomu přidáš když zevního pozorovatele to budil dojem ne věštecké schopnosti která není neexistuje žádný věřte těch vy nebyl z tohoto pramene správnosti pocitu správnosti vo něco říkal a takže dejme tomu když někdo ve starém zákoně věštil o buducnosti ježíše krista to všechno další je jeho křížová nevím co člověk no jak si bylo opovrhovat tak on nevěštil nýbrž on měl vnitřní zkušenost kterou už prošel jestliže věštil třebas o ukřižování še krista tak už tím užívání kristem prošel neboť to je věčná záležitost duchovního postupu a mohl tedy říci žije to zákonitost a to bude s tím kristem taky a nepotřeboval věští pže tam to musí dojít že v té zákonitosti postupu to je když je když se toto východisko zastane jako my zastáváme tak dojde křižování když se zastává východisko indické nedojde ukřižování a při vládou mistra ten mistr zastane křižování vlastní vůle a že převezme vůle žáka na sebe téma dostati na to zraku že s posedá vyhodit ze křižování ze žáka vezme u nás na západě na sebe kristus jak se dověděli o se víte esiže aby na se to nedá provést jako tam to provádí mistr na žáka tak tady to provádí li se že mistr nemůže to je avatar to je ten veliký rozdíl takže kvalitativně výsledek je na nižší oním toho inda než u toho křesťana který se postaví za ty stojí svatý terezie které si je tam září vedením indický nečiní stýká se s ním i ale oni dobře vidí jsou menší svatí než ona a ta má lepší přibyl oni jsou níž proto že se domnívají že s bohem ze splynout než to svatá terezie se toto nikdy nedomnívá ona byla jak tomu říkal to díly pokorná ve skutečnosti poznávající že pravá pokora vychází z poznání dokonaleji sebe poznávající než ten ind že věděla že ta spása kterou oni nazývají splynutím není ještě faktická spása že je to určitá fáze vývojová kde člověk vplývá do boha a bez mezer bez těžkostí a já jsem se přesvědčil že i v takové ubohým astrálu mají už tenhleten dojem některé bytosti a jsou strašně daleko od toho já nechci už za daleko je o to indický jogin ale vystižená než ten nastal pochopitelně ale není to ten stav by řek bych dokonalejšího příbytku nebo pevnějšího římskou jak jako má třeba svatá terezie a ona správně kladl důraz na jednu věc veškerý duchovní pokrok je závislý na míře sebepoznání jestliže sebe lépe poznáváš tak si dále duchovně jestliže to té říkají indové že pravým sebepoznáním vě protože ty jsi já neměnné a má a všechno ostatní netečné tak v tom sebepoznání se dostali na poloviční cestu protože podivuhodným zázrakem to co vyplývá z bohu pože v boha považoval za méně skutečný že boha samého a to neměli dělat kromě dílo i láskou stejně skutečný jako byl naše jestliže jsem je tedy je podobno tvrdil že přeci nesmíme si slova i ho jako víra kým jak se mu stává ji rázem a dílo jeho dílem tak mě nemá vlky tady nepřede prosím vás skepcí ne jak říkám vyhlášeno stává je rázem dílo jeho dílem ale je stejně skutečné jako ten lék trnité když si zůstal na poloviční si říkám si a já řeknu te činy a dílo jeho neskutečné tak př do bylo opravdu dojemné nedokonalosti se dopouštím já říkám to jemné nedokonalostí když totiž mě nějaký člověk při si do přitom že předvídá že třebas nenastane a proto to budu moci vykonat že to nevykonám a když to ne jako a opakovalo tak mně to mělo aspoň to tnout a říci si to není to já které zdánlivě to slibovalo že to udělá nýbrž to já které to vyslovovalo to nebude vykonávat a zrovna jako to já z toho já které to slibovalo to nepocházelo to pocházelo z nějakého dění které odhaloval zevní pozorovatel jako věštecké umění ne nebylo to tou se tady říkám čili já tady se sem se snažil o přiblížit svou řeč člověku který jedná myslí a uvažuje o mé řeči z pocitu oddělenosti že své já považuju za oddělené od já to mluvícího ne já poslouchajícího o já mu většího odděluje a tak jsem tím řekl že jsem poznával že ten který to má provést fakticky že o to má ve do té akce že to není ten který to který věděl že je to správné to bylo něco za tímto já za tím pochodem který to má provést že toto já ve to odděleně provede s pocitem oddělenosti není totéž já které se dovídá že je to správné a že to má že se toho má vstoupit do té i tak je to vysvětleno kybychom ve zkratce jak si chtěli zachytit jak se dostat těm čtyřem bodům nadmysli aby totiž nastal proud pokroku který to činí to intuici a šel dále tě čtyřech bodech tak jak jsme se všimli já osobně neznám jiného hodnější ho začátku nebo navození než sebezápor a to u dobrovolný anebo nedobrovolný dobrovolný o tom nesmluvil a dobrovolný pro jsem to začlo u mě a ten byl dokonalý protože bude nedobrovolně včetně tolik ze sebe nevydal a ten byl mechanických sil a nebo nedobrovolně je v zen buddhismu dvorní ti co chtějí dosáhnout satori se odevzdávají tomu mistrova a třeba třískám až to z nich třískám ale bez sebezáporu nelze následovat ani je ani krista i na nejde zapři sama sebe teprve potom to de to další tak u toto sebezáporu se bylo moc mluveno ale je možná místo řeknu je nějaký na nebo tak podívejte se sebezápor je li začátkem nebo přitem do následování tak už být velkorysý to znamená že musí obsahovat hlavní pohnutky života a ty musí se stylizovat to znamená obrátit je jiným směrem než kam za tím šli řek bych to obecně nahradit vlastní vůli něčím co uznávám za vůli vyšší se si sám nevymyslel a čemu jsem se podrobil to se tak a žít obecně takže dejme tomu jestliže ten židovský národ se podrobil tomu zákonu mojžíšovu a všem těm že pisum který bylo více svatého tak bylo to velkoryse ale protože při tom jenom hrstka těch lidí jich proroci zasvěcenci napřed králové měl za sebou pomoc ho na tak jasnou že jim bylo zatěžko se vzdát tohoto sebezáporu a všemi životními silami za ním šli a jej pěstovali tak ten ostatek národa který měl jenom příkazy těch duchovně nahoře neplnil to takhle zásad vě nýbrž jak se jim toho dílo bylo třeba i trestat protoho ten způsob starozákonní je velice řízný a ježíš kristus něm vyjádřil byste měli takové přísné zákony protože srdce vaše byla tvrdá ale to nemusí dál být jestliže změnou a na k další takovým prostředky bylo změnou aby nám rádce změklo abychom totiž tvrdě ne vytrhávali na své vůli to já se některým lidi na trápim aby i na té své dobré vůli nelpěli a to nemyslím takže nic oponovat a že vím na čem se má být a že to je to největší požehnání když řek odstupuje od vášní bude třeba nejlépe mine samozřejmě je bylo by dobře vědět že o vaší vůle nesmí vypadat tak jako že nic nedělám a že nevím co mám dělat ale tam kde vím co mám dělat považuju to za správné a není to z mého vými slu toho se držím především když je to tím především tak už je to hledání království božího především přestože ho třebas ještě vůbec nejenom ale už je to hledání království především takže bych tedy řekl jestliže někdo třeba odešel do kláštera ve středověku nebo jinou e tak a zanechal život v rodině ke které na kterém třeba lpět na který by se v byl líbil tak opravdu více učinit nemohl je otázka jestli vždycky takové odpoutání nebo takový sebezápor má přirozený smysl ono je třeba aby nezahražovat cestu rozvinutí životu a takové případy jako odchod do kláštera a s pže to vždycky zahražoval přístup rozvinutí životu nako lep jedná ten který uvě normálního života dovedl celý nasměrovat jinam než k němu samému to znamená i se mu ten život prostředkem dosahování něco věčého vyššího to bych považoval za ideál sebezápor všich všechno zkoušejte a dobrého se držte to znamená svatý pavel když toto řekl tak neradil utec ale radil vybírat život by měl být stále dokonalejším výběrem toho správného toho dobrého a to by bylo opravdu tehdy účinné vedlo by to dokonale i spojení s bohem kdyby člověk při tom zapomínal na svou vlastní vůli nebo lépe řečeno obrátil jí nebo veškerou svou vůli se snažil o to aby sloužila k tomu uskutečnění daného výběr je velmi těžké zpočátku rozlišovat ces ráně protože člověk má jenom tušení správnosti ale neumí se správně rozhodnout pro správné to již rozhodnout a takže důležité je aby se nechytal v první řadě systému sebezáporu který si sám mysl nýbrž vy zkoušeného systému sebezáporu který mu je při při rád nebo se ke se mu že seznámit aby se snažil napíšeme se s námi například s křesťanstvím a potom se podle něho řídí například byste člověk se nám o to se právě snažíme být měl před sňato se tím seznámit s známe nejenom příklad ježíšovým ale ne symbolikou jeho života tak by opravdu věděl cest a ne věřte tomu a pak už by stačilo jenom se tím díti nebyl zápor znamená zapření toho já které poznávám jako jediné pravé já čili ono to není pravda že by to pravé já a proto to co to já dělá a chce to modifikuje postupně podle vyšší vůle kterou poznávám že tou se seznamuji to moje já přitom prostředníkem samosebou ono se tomu učí poznávat něco co si samo dvě vyšlo a tím se klade do hrobu tím sam sebe umrtvuje sám sebe zapírá ale jestliže jsem říkal ráno že ježíš o sobě tvrdil že menší než otec a že není dobrý a na druhé straně říkal že já mám veškerou moc že ano tak to již tak prosím vás především si všimněte okolností za kterých říkal do první a do který říkal to druhé nikdy nevymaňuje jeho výrok z události to je ta největší chyba ne se dopouštějí křesťané že totiž opomíjejí úplně děj se ježíšova života a všímajíce ideje příkazů znamená jenom komentáře k ho životu jenom řekne mám veškerou moc té komentář k jeho životu když říká jsem menší než otec té komentář k o životu a tak dále čili jak to že ten komentář dnu vypadá tak a jednou vypadá ona podle toho co dělá si se potřeboval dostat na kříž on se potřebuje či zmařit toho to bylo nutné nad byl nemohl nikoho k sobě na ten kříž pozvat bychom nikdy sami ze své vlastní a vedl za pomoci nějakýho moc vysoký duchovního vůdce se mohli a ukřižovat ale protože chtěl na kříž tak musel se tak umenšit akždého vůbec nezbylo nebo vůbec nic té obrovské moci o kterém mohl říct že že je veškerá prosím vás vzdát se něčeho málo to není to právě u toho dítěte u mě to bylo snadné a proto to šlo tak pomalinku kupředu že jsem se vzdal vlastně má malého dá čk jsou to nikoho je to ježíše vzdal úžasně slavného ježíše který o sobě mohl odít já všechno bohu ale on taky viděl že v měl veškerou moc tak měl moc i sám nad sebou aby se sám sebe vzdal abyste se dal toho co tady vítovo to co tady vznikl toto se musí opustit a to co je zatím co tady vzniklo do se nesmí opustit ano bych ještě mu řekl že před volili tak nemyslete si že ta ho moc ustala když on byl potupně ukřižován že to byl úkazem neměl veškerou pak to byl úkaz že už od těch je nevymaní a tomu taky v jeho moci být vyléčí to tak je s byla součást ví netěší o veškeré moci už nebudeme ničím z otec protože řekl neska teď jak tady sem před vámi nemohu vám o příklad seslat ducha svatýho nemuset ani to co budete dělat by vedl větší a zraky ne a povýšen potáhnu všechny všechny také o tam vším řečeno potáhnu všechny to znamená moc kdekoho osvobodit dost bude přát kdekdo se může se mnou do té věčnosti při ní nebylo možné jenom zkalíš mohla a to by š eště on třebas někomu opuštěl odpustil hříchy jak jsem vám jednou stalo aniž o ten člověk žádal tak ten se ještě nese vdově činosti ve měl jenom výbornou dispozici k tomu aby se tam dostal výbornou nebyl vůbec ne ztížením co se říká karma nebo s sklony takové které by žádoucí jestliže kristus říká že kristus říká dána veškerá moc by na zemi a zabiti říká přijměte ducha svatého tak chce ukázat že kdo ho nepřímé tak je má to platná veškerá moci i cova zrovna jako ta moc boží přeci také je zde a my nejsme svědky jejího mocného působení protože máme vyčleněnu vůli svou z vůle boží a oporu jem svou vlastní vůlí oponuje tomu bohu a vidouce hera pozbyli maličko vlastní vůle dostat se do království nebeského a když ten boží když nesnese působí ducha svatého tak to já neodporuje nemůže oponovat ne obrovská moc už při začátečním působení toho ducha které těžko panovat že komatě jsem těžko oponoval takové škol se derou cí kupředu moci ducha svatýho a bylo to jenom něco maličké ho li také nejsme přístavy že je to co se dělo tam v tom večeřadle nějakým nebo v tom hromadění těch učedníků po smrti páně že to byl jedno názorný a který mu nepředcházelo jiných věcí tomu se na zlo víc učednictví ne já ku ztrácet a ta víry strach že by taky popraveni podobně a to všechno vyvrcholí a potom tím sesláním pokoje pochopitelně to všechno vrcholí že i mohl seslat ducha svatého tady myšleno podléháme historičnosti nebo historizujícímu pohledu na věc když kristus třebas říká že vlastně na toku ze zkratce nebo se mě čeří že teprve potom až se dostane ten kříž a vstane z mrtvých bude mít teprve tu plnou moc aby jim poslat ducha svatého tak tím mluví o řekové vždycky probíhajícím procesu každého člověka kdy může bůh zasahnout by teprv muž dosahnout duchem tak naplno aby ten člověku se nikdy nevracel do svého stavu oddělenosti do pocitu tělenosti a kdy tedy když se napřed stane učedníkem páně když ztratí víru osobní vedení takže uteče od toho když ale přesto touží když je když je předkem toho pokoje který se do něho vleje dostane ten pokoj od ježíše krista a tak to nezdá až po seslání ducha svatého na ještě eliáš třeba také byl svědkem dávno před smrtí růžovou toho jak se vstupuje na kříž krytem co před tím je třeba všechno udělat co je to vzkříšení tvých a byl už svých kříšení dávno před ježíšem ale zrovna tím kristem nikým jiným protože věčnost není rozdělen na nějaký pan bůh před tím na tahů potom to ne bůh působí stejně věčně pořád celém stvoření a může působiti nic čím má k dispozici jsou její organismus který více prosívá a také vůli která se více podrobuje tady mám dotaz jestliže ježíš kristus řekl milosrdenství či a ne oběť tak jak to potom souvisí s tím že míra sebezáporu je rozhodující pro míru poznání nebo míru přiblížení bohu upozorňuju vás že tady jde o základní omyl v pochopení oběti stará serm zákoně se obětovala a zvířata a ježíš kristus byl svědkem toho že každý nosem nějakou obětinu do kostela a ano a my jsme si zjiš obětiny obětuje že tím se vykupuje tak oproti tomu byl kdyby byl se spokojil s takovouhle obětí to neni sebezápor tak a nestavil vysoko na tom milost neví tak by vůbec nemusel přít ano to milosrdenství který on hlásal je daleko víc než zabít beránka přines nikam chrám tak to mysleno jedno já sem tady ta říká říkal všem tady že v těch sedmnácti letech stál přede mnou skutečnost nesmrtelnosti tomu říkáme my bůh a že mě naučila jenom takové poutanosti k němu že jsem nechtěl nikomu jinému patřit než ji a celý život obětovat pro ni jenomže a já jsem toho vyvozoval protože jsem nic dalšího nezískal z toho nic se dá na modestia se nový ve a pozoroval jsem svým životem to jsem měl být studuje mařím prostě to jedna se špatně e v tom zevním životě tě a nebo klikaté jenom tím že tebe vidím tak aspoň no tomu upravené se dohadovat takhle tvá očekáváš tak k tě jsem jednal jo než toto přímočaře říkáš já jsem přitom tvrdil ono to asi patrně jinak u člověka jde než prkně přímo center a ty si říkal no to pak to mařit lehla nohou ježíšovým a okamžitě z ní byla světice která měla výsostná práva drá jiná nnejenom jenom panna maria ona byla pod křížem a tak dále tak dále a jenomže podívej se musí vidět věc celistvě jak ten nějaký mako se dostal k tomu že v sedmnácti letech se mu ježíš nebo ne ležíš bůh objevil jako jediná skutečnost vede které všechno ostatní že opomíjet jak se to stalo že on odvádí se snažil jednat správně ne podle vyšší o nějakého návodu a pomoci tedy zhora a za druhý že obětoval tu svou jedinou lásku k to byli přírodní vědy že nakonec nehne bez lítosti protože jak jsem to bral oběto o patnácti letech nedalo se i na dělat že s tím víry ale nebude se smíření prospěšno klidném že by byl sebe nelitoval že při do věcem nebudu podivem ty přírodní i ta pořád domu z ano ale po dvou je konečně nebo jeden den o řek jsem přišel k názoru že nebudu při čem o že jsem to odvádí jsem se o sebe od toho přírodovědce já sem se odvádí od cílově kdežto maří magdalena se obrátí na od celého vyžívat ta si tam lehla před ježíšem a tady mě máš ona nemohla tušit co si udělá e zabije si řekne tu ženskou tady nechci na líto já nevím já to nebudu vyjadřovat do to je ne s tou nemiluješ ného jak jak jak bych jak praví těchto hady bych se s takovou počitku stýkal kdybych ji za nabylo přece neudělám opět více a spát sebevraždu to má s lepším se tu život nestál zamítali říkali víš jak ten člověk nepozná že potom má přece že ji nebi hodí vaně miloval a proto ji neby hodin a oni si to jsou návaly hlavě s tím svým jak dávají děcko oběti přinášejí jiný stání přikázal neznal se ale ona cemu lásku život a ona abelovi zase obrátila k tomu ježíši a to ne že by byla konkrétně očekával co ji za to dá má nechtěla s ním soužit nebo ne těla si by blaženo se mu prostě odevzdal něžnou to panečku ta se neudělal to to a podle toho to dopadlo tedy jinak než u tý mařím a dali čili tím přímo člověčí je výše ne poznání nebo důsledky tohoto poznání čím ví člověk dává jsem potom v koncentráku dal nepoměrně více tak taky účinek byl takový získal dva tak učedníkem páně jakoba nastal učednící páně ty najednou aniž by předtím to kázal věříš nic nekázal na se na něm nežil a oba přednost indů a to se mi zdá být výsostí bych ví hypno přečetl tu bibli vidí a to jsem říkal co to je protivy ale teď najednou jsem se stal nevtělí pavel učedníkem páně porozumí sny a to bylo vyčistil napřímilo ale ne natolik aby byla úplně přímá protože za a možná že tady ta úroveň tím maří zajela vyšší tady jsem sebe neznal do té míry abych mohl říct neska odstupem času že jsem v bohu tehdy dal celý svůj život já nemohu nikdo z nás nemůže na bohu výměna valícím je a protože jsem sebe dokonale neznal nevěděl jsem čím jsem tak jsem nemohl dát víc než to jsem poznával srovnám se rozumem kristem ano i když se vzdal svoji osobní poměr k bohu svoje bez mezer nové kontinuální spojení s otcem že mohl o tom spojení říkal já otec jedno jsme ne to mohl o to jsem nebo odevzdat to já jsem příliš v jednom extaze by jsem byl lama spojeno a ve do ale více a nedokázal já jsem nemoh tolik věnovat jako žít ten učinit nebyl takový jako říše krista jsem tedy nestará tě ničím se stal lesem zase do hrobu byl číž než dobrota a něco se taky vyvedli a nebylo toho mnoho jenom tady z vás řekl bylo by tady dobře ze začátku jedna jenom mně dobře a a tak dále moc to nebrat procent ně a teprve až sem se tam ještě všem potom se do toho pustit ano až na budeme to osobní vedení kontinuální že co se mnou chodí a já s ním tak pak nedělal žádnou vínku jako třebas dělal vydáš ne nýbrž na všem ho být poslušen osmá a s látám kompromisy ano prosím tak to ne protože jestliže někdo poznává co je správné tak by měl za tím jít stoprocentně se to nedopadlo jiná věc letnic prostě protože kdyby dělal nějaké kompromis mezi tím co poznává že správné mezi to tou a mezi nejistotou ostatního světa aby se děl na dvou židlích a on nesmí sejdou ří ani v tom počátečním stádiu já totiž když jsem poznával co je správné tak jsem se nesnažil to nějak potírat ty nevědomím já to na to bych se byl tomu sedmnáctýmu roku nedopracoval ani o těch těžkostech které tam neví vládli když zvýšením že tadyhle třeba říci že vždycky upřímně člověk musí do toho vložit všecko vždycky upřímně ovšem on si myslí že upřímně vložil a nevložil protože sebe nezná ale musí to být plná stoprocentní upřímnost vložit do toho všechno a když se na to dívá německu tak říká že do toho vkládám třebas málo ale já třeba jsem takový hloupý že si myslím a to jedním i omlouvá že jsem všechno dal rozumíš já jsem si v sedmnácti letech myslel že jsem dal do toho celý život bralo to když jsem obětoval řek svou kariéru životní takže se do toho vložil všechno a není to pravda učedníci páně si mysleli když opustí že se rodiny vy do toho dali všechno a zatím opustil jenom pro co měli náš toho hodně ale sebe eště nepustili a já s a to je další fáze opustit sebe o tom maří magdalena spočátku ne mě a schopnost opustíte protože byla syna a z ji způsobem vědoma dívka si byl hnusný taky ten je ze kupertinský že konec konců poznal co si o něm lidí myslí byl při tom hloupý že chtěl bych ti nemísto není vůbec možné ta duchovní cesta duchovní musí mít dycky rozvést když se zevnímu člověku zevní pozorovatel jak mě ví a že musí do toho dycky vodiče hnou se tože má toho klárou nemá na to aby si uvědomil co to ještě má vložit o se nezná tak dalece aby toto vložil víc než kolik mentalitou skládá a látky tolik všechno co o čem ví že zmátlo žít tak se a ta terezie taky ví že míra poznání je dána mírou sebeuvědomění o se poznání sebe za bez nas a že tedy srůstá poznání mírou sebepoznání duchovního poznání milování dojem se sesílá do přečtete mi že nevíte že míra se nepoznání mírou sebezáporu to je protože jestliže já třebas není se poznávám já budu už a jo abych to mohl o bych to boha jako dostávat sebepoznání jenom jako bytost oddělená od všech ostatních nic jiného nepoznávající jenom tento svět a ten považuje za jedinou skutečnost tak když se ode mě chce aby šel duchovní cestou kupředu tak já musím tuhletu jedinečnost svého poznání opustit a já se musím zapřít v tomto svém dosavadním poznat mí sem se já musím to uznat když to neznám a trvám na tom tak se nehnu letu takže opravdu tady úměrnost sebepoznání a v sebezáporu kdybych byl nepoznával v mládí co je správné tak jsem se nemohl zapírat v tom co jsem chtěl já to jsem dělal podle toho co se mi zjevovalo jako správné to na přeci moje vůle v tom byl sebezáporu hody u sebe závan v čem například mír a sebezáporu se dva míře sebe sebepoznání v tom útlém mém věku že já sem v tom že mně bylo zjeveno co je správné lépe poznával se své pravé já nejvyšší mě a sebepoznání je já jsem věčný já jsem bůh že upozorňuju vás že jestliže na li v odporu třebas indů nebo jsem v rozporu s křesťanstvím toto je omyl když indové říkají tak vám asi to jsi ty to znamená ty si bůh tak ne neříkají ního než když ježíš kristus řekl vy ste bohové nejvyšší poznání je toto poznání abyste byli jedno s otcem jako já že tak je to takový podobnou to je ale než tomu dospějeme například se na úrovni báhaulláha nebo jiných tak to ještě není pravda pro tak je to něco co si na utkává co si na ham co si dílo se vmýšlíme ne pravda tu stává sama teprve tehdy když jsme s bohem do té míry spojení že nemůžeme jednat jinak než bůh nejde nám to a jsme na jeho pravici tam nejde cení jak je to v tom posledním soudu řečeno v tomto smyslu jsme bůh být když člověk o sobě řeknu že je bohem tak je to pravda ale bylo by samozřejmě lepší říci že mám místo u boha ona ničím že tuto opravu jemnou udělej křesťané správně na to pravici někde ano tím způsobem jsme bohem a prostě to je velice důležité jaké východisko pro svou cestu člověk zvolí někdo si říká já nejsem schopen lásky a to se na čem já nemohu lásku zvolit jako východisko a možná že se mýlí protože špatně rozumí pojmu láska lásce by se možná šli oblasti které by se mohli stát přirozeným východiskem velice mu blízký totiž je třeba vždy li takové východisko které je nám nejpřirozenější které nám nejbližší ne a zvolím li východisko které mi není blízké nemohu se o ně trvale opřít on mě vyčerpává sledování něčeho co za tím východiskem je protože já pokusu ji celou svou přirozenost předčasně skláním před něčím co mě není vlastní já se teďka pokusím o té lásce mluvit slov svatého pavla láska je shovívavý láska je dobrotivá není závisti a prosím tě já jsem málokoho poznal schovej si ho ne ty si velice shovívavý či li si milující láska je dobrotivá nepovažují za člověka který by nebyl dobrotivý zváště v tom že je potvrdit milé chování například jeho cerebronik dobrotivost není závisti vá sice ty si úplně neschopen něho za někomu závidět kolik znalá máváním dále láska se nehodí do pakty byste většího hodnotil láska se nenadýmá nechová se neslušně to u čase chováš nehledá svého prospěchu nerozčiluje se nepočítá zlo neraduje se z křivdy to i všeho si schopen to to dobré ale má radost pravdy úžasnou radost pravým lepším do jemné