Karel Makoň: 83-25 (přepis nahrávky)

tu byl starý hospodáře proto abychom s ní hospodařili pro něho ne pro sebe nemile malinko si pro sebe už jíme tak popadne větší nemilosti než ten kdo to zakopal protože tento celé vrátil to zakopal a ty co s tím podařil taky si toho nic neklid pro sebe na té přímější cestě už se chce společně doprovodná ře a ne pro sebe a to je ten pravý sebezápor podobenství o marnotratném synu je takový pohled dneska ten se má zdůvodnit veškeré stvoření a existence člověka mimo Boha. že totiž v celém tom střední to neprobíhá tak, aby všichni v něm byli na tom stejně. Jedni stvoření Bohem zůstávají u Boha stvořeném neříkám v té duši to už je nespočetná to věčná ale v tom co dosaženém zůstávají u boha to jsou to zvané rajské bytosti andělé a podobně a to je ten syn který tam zůstal a neodešel dolů a jiný si vyžádali od boha svůj podíl symbol toho je li ze stromu poznání to si ví že dali podíl od otce do zase jiná symboly krále je to říká že je to to též všechny paterý jsou tam v oboru je hluboce pravím skutečnostmi a jenom je různým opis vyřčeno totéž o jestli vzali podíl od otce a tak se dostali na zem kde všechno se se promarnilo. To znamená, promarnil se ten monistický přístup k Bohu. A dostali se do- dost vrcholně do dualismu měli zakázáno cestu zpátky dokud tam nevedou přes nějakého spasitele přes toho boha se a jak se to ten stav ten na trati je markantní si měl od otce mnoho pen a bezostyšně to promarní když mu to došlo tak museli do služby lidem kdy nebyl ve službě bohu byl ve službě lidem tady by se nad tím kliku pozastavil protože ten kdo je ve vědomě ve službě bohu tak když se zdá že dokonale slouží lidem souží při tom bohu a je přitom svobodní nemusí se ničeho vystříhává co ty ostatní dělají jenom jako službu lidem nýbrž na něho platí cokoliv jste udělali nejmenšímu staří se učili opravdu to též vědomí čím všem lidem protože je to činí bohu a že má přitom jinou míru poznání takže vzdává co se má co se nemá dále a dokáže to výletní člověka by souženo lidem do tak to je ten člověk je tam líčen to se vývoji sloužil na konec jenom lidem jenom že v té krajní nastal vídají to temná a že jako ne při ne tichem řekli asi jako jako zvířata se tady chováme ne že když mu bylo tak zlé že musel jíst s vepři tak jednat s mezi abecedy přestanou je cesta za tuto pitomec. Takže on. tam může jít zespoda i shora, bych tak řek. A to je cesta zespoda. ale v každém případě ten člověk jak dosáhne to meze absolutní nespokojen ti se sebou nespáchá li deset co se nedoporučuje tak ho to vede ke vzpomínce na otcovský dům on už není svůj stačí nebýt svůj nespočívá se sebou nebýt spokojen neříkat to v pořádku ne nýbrž když toto nace otce be vypadnou ze sebe jakmile sebe vypadne po dobrém nebo ve slité jedno tak má v sobě místo pro to do tu vzpomínku na otcovský znaje ví že od oceán že věčnosti pochází no nemusíme daleko proti příklady většinou když někomu umře třebas někdo, koho měl velice rád a von se najednou vobrátí panem sokei a tomu se čelem někdo proměně rád ten se rožičku nějaká část v něm uvolnil je to část jeho nitra stala prázdná ale ty si představte že by tam opustil přímo sebe to je taky může tomu znát silák a a dobře je to při tom ani vzpomněl pomozme á vzpomenout si na otcovský dům té konkrétní záležitost on najednou ví co má dělat a ví co nemá dělat ne aby se dostalo otcova domu ale co je správné a co je nesprávné o získá schopnost rozlišovací to se liská za různých okolností už jak se tady jmenoval tak ta nebo stékat se tak se tak jmenoval. A jakmile získal tu schopnost rozlišovací, tak von tou chvílí vlastně vlastně trefí do Otcova domu když i řídí se řítím do ten otcův tak mluví to správné tak tak tam je takže prvním krokem na cestě poznání je rozlišování mezi správným a nesprávným že a s toho ces právě naše náboženství naše církve všechny své snaží o to že u na pověstné ovšem upozorňuju vás že že to není dokonale je to lepší než měli ale není to dokonale protože jim nepoutá ten člověk celý ne ne naměří se celý nýbrž jenom ve kterých se a především se na tom nejvyšším nedostatkem že ten člověk nezískává svým to vytčenou a to se to že ví že to není správné kdežto, když to získá v té chvíli krize, ve které mu kus jeho já vypadne tam místo tak tam se tamto vlatní lidském tu neustane tak se opravdu na leč vyššího a on touží potom všímat e ta schopnost rozlišovací takže i tak neblahé když je někdo tíha nějakým osudem jím nebo když má nějaké utrpení většinou je to složitost tomu aby se napřímí aby ho cesta do příběhu tak teď se dá u té vzpomínky a no tady bezpečni výhody do toho otcova domu do pořád dál až přijde k němu a tu si ten syn ritam zůstal tedy to eště si vědecké úrovni ze které my jsme spadne dávno dělali jsme si z toho poznání své a šli jsme do světa a tam jsme to promrhali, tak když si toho všiml, tak říkal: jiné věci nejlepšího síla brání se nějaký a já vám to ne marnotratní půdě a v se mu dává kratší oděv ne ten na ruku a taky levici jak já tomu příjdu říká ten to tam zůstal no jak tomu přišel tam sebou zdramatizováno proto aby nám napadlo své v tom skryto že totiž přichází k bohu duše které prošli tímto světem a musí nutně před přes rajský stav a ty duše které se za tím nacházejí velkém stavu vidí jako přednost a u boha ten marnotratný který prošel tímto svět a říkají si: to je tedy nesprávné, když tady jsem, když Bůh to uznává za správnější. I pudu já taky do světa a tak se andělovým a lidé se s námi zase tu mě na tuto moc potřebujeme jednak je to normální ve své se pořád sestupuje na zem a země se sestupuje temně samozřejmě můžete tak i sprá že ten si marnotratný který je okolo lehkého ještě tak že se u mě nestaví a že si to řeknu to musel dát zabránit a že on se tam shlídne protože v tom ráji líp než je na tom světě tak já mám nejvíc práce s lidmi kteří se toho ráje dostanou na tomto světě a nechce se odtamtud dál je tichý říkám asi jako to dělal ježíš kristus když na té hře a byl si tam chtěli tři apoštolové nebo říci sednout si na nám je tady dobře. navěky samozřejmě to postavili na hlavu. A tohleto tedy když se překoná tak potom je člověk ve stavu tak dokonale v se musí na tvém recept tak tady mám myšlenku do já řeknu k jinak než jak to to šesti let styl a to tímto způsobem se k napřed se tam pro sebe a je to v pořádku když je to dítě kterých se rodí který ve točení se musí jenom na sebe tvoří statcích rodičů a není to chybu protože aspoň se včas a jímž může rychle se dostat z té kolíbky dál. Ale už by to byla trošku chyba. předškolní jako kdyby to nepřítele tom nechával i když si myslel jenom na sebe i se naučit ba pohled ale jestliže vrcholně bere ohled na spřátelené žije jako pravdu vyrostl toho láse rozvinul do pacičky měr mezí a je to v pořádku ale čandogja upanišády vám řekl člověče ježíši myslích že miluje svou ženu nebo manžel svou manželku nebo od otce a tak dále mýlí se mě miluješ jak to myslela či obětovala tak mluví o poznání smí že ty si poznávající tak to není pravda já jsem jediný poznávací a je jediný činitel já jsem jediný lících no je ta pravda, co von tenhleten pán říká tam, to byl vrcholně poznávající člověk, ale běda, když se toho chopí člověk, který poznali nemuselo vyvodit že ať se snaží o co chce je to marné nebo že si o to se pozná to pořád nebude to náznakový semenech a pozná nebo ne ale ve ctnosti je to tak že z toho boha ustavičně plyne ho existence a tady se projevuje v podobě této úrovně nás na tělesné tak živočišné zavrtí na jiné a nebo časoprostorové tak se to projevuje i ve tvoru poznání které je větší člověka až zvířete ale všechno nebo u sebe tím že to prochází nějakým citem existenčním a tělo liské víří a tak dále a je to tak láska ten člověk opevněním proto že bůh ustavičně tu sílu té lásky do něho vpouští a člověk z ní žije, aniž ví a nepostaví já k fikcí zase když víte že jde trám si si mysleli nevědomě to by se nebyl schopni že ta velká ctí leže jenom tedy i ten lpí na že tak vona byl stejně jako když víte dostane stání nebo že nevíte a tak je to s námi taky tak my nevíme že všechno ustavičně bereme od boha ale to nemění na to že to máme dispozici nejhorší na tom ale je čím čím že je to naše nevíme že to je dejte se prány de že boží rány ať už je to existence nebo poznání nebo samo sebou uvědomí si to co já tady říkal není vůbec v moci člověka. A teď dávejte pozor. Protože je to v moci člověka. A v moci nikoho jiného pro toto nenudili david posmívat víry a to z toho důvodu že je to dáno jeho stavem nikoliv chtění nýbrž i na stavem trpnosti a za tom jak si vědomě nemůžeme celkem podívejte se jestliže někdo odevzdá svůj život už tahleta schopnost vědění toho si o tom zdroj tady je jak se a proto aby se to dověděl vůbec nic dít udělat pro to aby se to dověděl nemůže přímo nemůže dání co jiného nevzdává svůj život o to dostaví rozumíte divu nečekaně na jiném ěje čili čili on za to přímo nemůžete kdybyste si třebas řekli: já si způsobím v sobě tuto schopnost ne to poznávat a kdyby se o to snažil třeba do koncentrací a orání vytěžen nedosáhne ale i lékařství boží a toho přistup je spásně domem všem ale i velice přejí spásu udělají pátou ne té cestě možná že tím budou uspokojení protože budou svědky veliký zázraků kolem sebe jako činí si páně z na polední poráželi paseme ale když potom se dostanou za tu úroveň těch tří let těch zázraků tak musí tuto touhu po sebespáse opustit kdyby opustil dříve ta představení těmi učedníky víte to je ta relativnost vono se jim to těm lidem nesmí brát: chceš-li spásu, zatím je to v pořádku. vidličky čili která mě říká není správným a kolík do síně osobní li na tom začátku je to ne ale kdo si po určité době myslí že spása je tedy pro něho a že ta uznávali ví musí se dostat za tu víru neboť na věčnosti je pravý atak ze tří hlavních ctností křesťanských výměně láska víra víra a naděje padne že nemají snazší funkci a zůstane láska všemu je víra když má před sebou boha tváří v tvář ano když všemu naději že tam dospěl ale láska na utá to není stav nějaký laickým nýbrž stav v tom nebi, v tom stavu nebe narůstá. Takže ten člověk pro tu lásku, kterou má vůči Bohu, je ochoten potom na bylo i toho nehodného bližního žena já říkám říkám to náboženským způsobem říkám oděným způsobem o nějaký na než nábožensky totiž li připravovat cestu pro všechny ježíš kristus byl toho názoru že to co on káže nemá patřit jenom úzkému okruhu lidí nýbrž ze má patři všem lidem a až vstoupím na kříži říkal to říkáš budu povýšen tak potáhnu všechny a před tím ne ale potom potáhnu všechny no a já si myslím že v určité do určité míry máme mít tento obecný nevy každý z nás už nastala doba škatulky musí více mně odpadnout a kdy každé pozice vidění by měli možno se dostat k tomu Bohu. Jestliže nám naše společnost, ať je to jakákoliv, nebo se setká nebudu má k tomu tam tam ta rozumíte mi má tomu abychom nepečoval jenom potřeb společnost že tak nás odosobňuje bohu je sebelásky že věčnou svého života stavy pro ně ne pro společnost takže následek připravuje k tomu okamžiku kdy budeme sví a kdyby em dobrovolně milovat když setkala jenom za prahy ale že jednou to bude dobrovolné byl to zřejmě dlouho a cesta ale jakmile nastane aspoň okraj přístupový tomuto se tomu dostaneme tak pak už se to lavinovitě pohne ono tady je to lekají že ta neroste jsme si dneska všimli li mání způsobem že to etickou nebe to A to je tragédie a tady taky na duchovní cestě největší práce na tom začátku a člověk ho zoufale neničí dosti protože říká nic se se mu dělat tak vobjevím já myslím že příklad toho je toho krom tolik bodhi se na to ocitám ležel no to byla nějaká doba bláto beznadějně a ano tady byl vystavujete a tak je to s každým člověkem že těm divní skokům dochází přesně tak je předvídá a ten je kvantita na lid ani tak napovídá se mi tady že na to já jsem tady že každý na tom stejně že před záleží na tom jestli jak je vychovával je potřebí se se ocitne, měli tam pěstěno tohleto, co tady mluvím nebo ne, že? Tak já myslím, že po ní se správný ale že to dycky takhle nevíte přesto je třeba hodně tři děti a každé ceněn na kvalitě mouchou já bych deště to odhoditi že nějakých milostivě ní padli na toporné chabé odůvodnění velice chebronské nesprávné jak to vše každý se vyvine na té má stejnou výchovu jak to že výchova nepůsobí je to takhle ježíš kristus uvádí jedno podobenství a to je podobenství o rozsévači který rozsévá semeno rozséval semeno dobré a a když to vše když to by rostlo při do ní a řekou tomu spár Pane, zda-li jsi nezasel dobré semeno. A teď je tam také koukol, co s tím máme dělat? My pudeme a vytrháme koukol. A on říká to nedělejte to byste pošlapali tak je to obilí na se to všechno vzrůst a do ní a pak oddělíme od sebe a to pána tam to žijeme a až je semene čili ježíš kristus říká by to takhle dopadalo že kdo má dobrou výchozím a to byl dobře jenže horší neznat jidáš než ostatní učedníci páně všichni litera věřím že jiná děl stejně zázraky jako ostatní učedníci páně do stejné míry ale proč se ho stali dáš protože a to je to co nemůže mít na boží do ticho pít protože my žijeme v dualismu na té úrovni řek bych, z přírodního života, kde je nutně zapotřebí vedle dobra, vnitřně zapotřebí a tedy jestli by tam nerv pobízí tak by tam opravdu nemělo funkčně žádnou platnost ani to obě dobré kdy zastoupeno dir musí být přitom je relativní zlo že mám neříkám že to úplně marné ale marně by se s líčení o to aby vychovali dobře děti na všechno možné a dítě nenu prokáže o konci které od sami neprokazují a je způsoben tím že ona potřebuje na vyhrotila doroste za pořádní no ale abych oškubával řád nějakým hodnotíte na ostatní se to nejsnáž pozná, ale přesto bych tajně si říkal: že to moje dítě potřebuje nějakou zkušenost se zlem, rozumíte dobré bylo výchovné a jestliže ji potřebuje a čtoucí odbýt a potom vynikne teprve to dobro až to dozraje tamto zlo a dozrává ku podívej než to dobré zajímat až po tom tak on se vrátit k tomu dobrému jim letu dobro výhledný tak dobra vyhlídku nýbrž také velice užitečná ale nevychází tak přímo cesarovi a já jsem měl při lpíme a všech každá každé stínil nýbrž se tomu nedivil a na mě ženichovu tak to je relativní. To je prvek výchovy jeden z mnoha prvků. Když se u nějakého společenského jevu a jako je třebas byla povaha lidská společenský ten prostředí cizí a mohou o cesty tak dycky zatím li příčin a sváděl pera jednu příčinu veliká chyba například dejme tomu kdyby mít třebas se dopustil nějaká dcera nedostaví nevěří tak bych nemyslel že tím vina výchova nebo kam je celá jenom nýbrž jeho tady ta říci a už bych se na to díval dušičku neříkám mě i já bych to dá lákal obecně o tom povídá se ale a jiné bych stál ducha by tu míru v dobré pohodě s tím chybujícím, rozumíte mně, a tím bych ho velice krátké době, tedy poměrně krátké, kratší než jednali na do naše tam kam patří k neotevírají nejenom když projde ten člověk tu chybnou cestou ale když po v to třebas by strádání tak já vím co to znamená když jsem to že třebas koncentrákem ne je ale stopu po celý na celý život a jinak se dívám na stavu na statky tohoto světa než se sedíme předtím ale úplně jinak ne tvá duší význam řecko či toho váží a jestliže je meteus tý agustýn největších světců a před tím byl ušní žráče děvkař a z té špatnýho svatý delší za věcí a to nebyl nejmenší svatý. Tak jenom proto, anebo svatá Maří Magdalena, a tak jenom proto, že se napili chleba jedna z hlavních pout ze se obrátili tak prudce že míří a máme za co se stýkat na mě koho kupředu že protože mysl položme za dotor a tohleto mají velice těžké postavení kněží učí svým bečka ještě becky se považuji střižené ale za dobré ale veliká potíž já sem takhle potíž se svou matkou která byla dobrá a eliška říká sebe děláš navíc já chodím to postavení se li retný přímá ní a to trpí děláš nemístné není a to se nemá na a protože to se zblázní, nedočkala se toho. No ale je to v pořádku. Já jsem si více vážil i toho, co ona dělala potom a jsem nevíra hodnoty a tímto řádem ještě byl na sebe v dalším hodnota já jsem strádal ve svém životě a to řeknu to že se zkušenosti vrcholně lásku k bohu lese sedmnácti letech dověděl jsem předtím nevěřil že existuje u předěmtem že existuje tak jsem si říkal jakým se víte když život boha nepravá za jak jsem ten život celým vedl přestaneme se k tomu se vrátím z boha žít aby dožil planety nebyl nemile sem mu to jsem jedna věřil nebo se o tom že by mě dobrem uspává velebném trávení ale způsobuje ale způsobuje veliké obtíže na této cestě. Ale já to říkám proto, že se učil nebo jakmile převáděl že existuje bůh trpěná to je má je nebyl a země jsem věděl že to bylo zjevení které se mi dostalo ale hřivna tak těžká unesení že já jsem to nedal nemohl srovnat dosavadním životem i s tím životem který jsem žil nějak jsem byl ochoten pro tu hřivnu kterou jsem nabyl i o to života jako by bude i lidé přede mnou vešli do kláštera nebo nebo to spáse nějakým způsobem například všichni stoikové jak mě nějaké takové nepoznání tak špatné sebevědomá jsem teprve že a za velice těžké břemeno tohleto, který se mu zdálo být neúnosný. Takže jsem s hrůzou konstatoval, že jsem ukázal toho nebyl a věděl jsem že když ho nebudu a že se zřekne jsem chtěl tak se jsem našel a že já z toho nebudu doznání a tak jsem prosil boha na tvé že začal věřit že aby mně dal lásku bohu přece výši a všechno já z jiné terče sobě či třás to dostavoval já jsem pořád u lásku postrádal řád sem se tolerovat svého až po se do jednoho ze let modlitby nic se s ní že to je to se července do koncentráku. Kde jak jsem, jak mě byl, zřejmě ten Bůh mě opustil, nechal mě na holičkách chvíli té městu chvilky malým zpoždění e ta přechodová o blažené den druhu jsem začal pociťuje se to láska boží a ne v sem se přání si mít lásky po a nepociťoval í neměl tři o ní vědomí na tvém pro že si jenom si sým se že ty že milovat zvlastní silou donucovací sil ten nejde jen o vlastní či já jsem ta síla nemocí žiješ jak že vůbec mě začal v domě milovat a a to se k tomu té lásce připojoval rozumíte ne tak se mi teprve ta hřivna stala únosná. v té chvíli, když jsem byl v tom koncentráku a když jsem byl opuštěn se nelze musí že přitom zahynu takže nové i vy se to být tak se chovají jako ten kdo měl tu hřivnu zakopal zakopal po toto pozvání dostal štípat přišel ne tak takhle větší nad jedná s těmi hřivna jestliže já něco i za hřivnu onoho třeba celý život silné ale něco třebas nového co na nedisponuju živ doba tak si musím rád v činnost erit této neštěstí na tím nesmaže to ostatky za kupuju tím se musí opřít kdežto když jsem se to třebas intimním tak vy když se dostanu na tento zanítí čím se neprovinil tři ne je to v v tom nejlepším pořádku. Ale od té chvíle, kdy já jsem toho řím dostal někdy koncem listopadu, kdy jsem věděl že láska pochází od boha tak já s tím musím do něho splavná jsem vám v tý doby nebude na dovolené já sem dneska na ten za já se ještě se neocitl do té otrava vytesané do hlediska zevní obsažen se základně nepoznání základní nepoznal zákonů nezná za mne budou do noci vůbec tý placená záležitost na tomto světě říká se dvě do dost nejdražší tě a tohleto na zahustí hrozných protože je vám jasno že tento tento život jsme si nedali. To je vývoj miliardy let trvající a člověk se konečně dopracoval k tomu, že je člověkem. Toho by si měl nesmírně vážit. Každého dne takového života který třebas právě postavil terý zapomíná nevím co všechno dělá talíře ba odeber po je strašně důležitý život je tenhleten a ta slova lékaři že se zachovávají třebas jako ve otce bez třetí ani si ještě prožil jeho život už jeho trápen nejlepším pořádku nemohl svážu ani vraždu protože jestliže člověk se dostane takovou úroveň už lidství tak přímá daleko větší míře existenci boží a to na to aparát tím se to prosívá té transformuje na mě na lidský život ti je transformace duše musí o obrazu božími te než o to se to se nemůže říct tak víme o rostlině, to tam Pán Bůh neříkal. Právem. Tak on měl prostě ber už daleko více z toho boha dostat existencí podán se poznání co s tím já to už je jiná věc ale bere to nikdy bezostyšně a ne také láskou něho když třebas í obracím či sebe miluje sám sebe nebudu se vraždí a tak to taky druh opačně ukázky nebo také o to poutáni jaké tak on tohleto má dispozici a nemá to možná nikdo do dalšího oním než dokáže má na tom ale obecná leží a řekám se o podobné naše a pády tam tento život nevíme o nádoby ale je to velice záleží a že i já s to zrovna otroci toho máme nesmírně váží protože jsme transformátorem síly Boží terén to je jediné síly bytí lásky a poznání a dejme tomu z víření není té míry například poznání kam se nám nebe lásky tam tojenom tu sebe zákon o zachování nová záležitost tak to je daleko poznám dovede nimil kamení nebo tak ne čili to je víme žní postavení a když tu to prosí vám nám se transformátorem tak to není pozná sledu do mi ovšem nevíme té argumentací slov do kterých nedoteče věk e to by se dovede rozuměl převaze by tak nehody a od menšině ší a ten člověk člověk nepostřehuje, že totiž něco v sobě střádá. Zákon zachování energie takového obdobného se děje v člověku, že totiž to, co s ním prošlo je nějakým zachováno nové tedy zachováno je k tomu minulému něco přidáno ano tak asi to vzrušit že se ke by to to správně opačně něco k tomu přidal jde hřivně další hřivnu tak na sedmém že jedné hřivny a dalších hři a jestliže tomu takhle je tak každou chvíli si ho vot tomu co přidává ani živý a z toho se vytváří něco čemu já říkám dojem do metel né duše se to co člověk setkává v okamžiku smrti že má dojem proběhne životě a tento dojem se odebíráte smrtelné duši a večten člověk zde dodělaní do zprávu na tomto hasne ale z toho domu se vrací na tento svět není není to třebas on. On- ono se do něho vtělí celá řada dojmů různých aby se vytvořila jedna další osobnost ale je vše tomu kdyby neumyl dolů zvířat a rostlin všech co před námi předcházejí otráven námi žijí na člověk se nemůže být člověkem žijme z toho tenkrát zde které dotyčné co co času a prostoru přechází do dočasnosti ne není čas záležitosti ani prostorovou toho času prostoru vede nekonečně mnoho ne a nezabývá nezažene místo a jestliže tomu takhle že žijeme nějakým způsobem tím vytvářím budoucnost lidstva a a jestliže tedy s ukazujeme svůj život své volně vytváříme si stále širší a mírem na těch v těch dalších asi analýzu nebudu provádět tady. Já doufám, že to ve stanu a to všechno říct ale ono to stačí takhle mysli člověk který přesáhne určitou mez vědomí šíře a až b ono se dá za tou mezí působit na čekat aby se do tohoto světa a když mu přetrhat lao při klidně pásky s tímto středem toho pustíte do jiného ťan uhasne jako svíčka ono dně kde když to dělá ten člověk se o kterém protředí ve kterém jeho s nemohl se platit nebo jsem říkal ty to gottwaldova ne když mu žít če nebo velice výšinám žensky a ale jako sice prostě šel za tím Bohem, ano? Tak to je, to je věc, kterou já bez stává není tolik velí nebude citelně nemocní která se která byl bolestí nějakou dobu třídu nevyšli přetrhlo pásky a dostředné nemusí tahat za nucena to šlo šetrnost vaše vraští si za to že mě dělat sice rád a byl bych rád by byl před řeči v tom že má tažná vůle než mě nucen před bohem že tam dělá dojem o tomto životě a to že mnozí lidé a že ten byl špatný jím bych tak bude nelamte nemyslí k prosti odpoutám o o co je to mně mně připadá nepřekonatelné nebo nesnesitelné. Zrovna tak, až bude někdo se chtít rozvést, prosím vás, do rozvedu a je to tím se stěžovat když li pak že mají že to nemožné buď deví o se udělal v jednom případě se si nejlepším přítelem a tak se mu to žiju život či naše opak onu žilo život že by to peklo cestou manželku dané no tak já ti já myslím že tím se ne pro nebudu ježíši kristu neboť on řekl si učedníků co rozvážete na zemi bude záznamy svážete na zemi svázáno na zemi a nám na nebi ovšem musí tomu míček jasné placet musí do to má udělat bych to nebude tlačí to nebyl mě platil, já se jen vytahuju, co to umím. Né. To je chy- řečeno tak, abych se rychle zbavil vaší otázky bez kutosti je to tak že já musím jasno že to mám udělat tak nebo onak zachovat nebo poušť ne že se nás učí přivodí naše stinným ale nejdelším a já bych řekl že to není tím hlavně přišla přišli moc nevím že zvířata a ty rostliny neodporuji že chtě nechtě sním sons že se jiný dej ovládat to nevím k které by byly To bývají typy, které mají hodně velkou sebelásku. Je nesmírně těžké milovat bližního stejně jako rostlinu, to uznávám rostlina nikomu neškodí a člověk kolikrát velice škodí nebo by a když nám de na nervy ne mě že čen ale on nám do navodit toto je má vůči nás učí nám nějaký výchovný cíl úkol a ten plní aniž ví že ho plní když mám nepřítele tak bych měl viděl někoho kdo je má vychovat a na to osobně dejme tomu kdyby byl neviděl v tom esesmanovi do slabšího tak mě zabil. Ale protože jsem v něm viděl posla Božího, tak mě nezabil. Ale řekněte někomu: milujte to je nemožné pro mě je to nemožné ale že zastala zkušenost o těch o to uzlíku až po tu dobu když jsem se snaží o osobně a to nebudete možné a když to eště na to po okolnost tu schopnost jsem byl na krejčovství jsem si na pravdu říkal to domě zabije tak to byl východisko ho z té mé víry tak jsem se proto tak se neznal toho života ale já bych chtěl říci nemám hukot lásek tušíš zvířat ale když to tam někde končí tak dál to nejde a duší se zamýšlet nad tím proč to dány vedle těch těch příčin, co jsem říkal předtím, že si- že to je věc sebelásky, protože člověk ať chce nebo nechce jak je to dešti důvodu na jím tobe že totiž lidském u přerůzné a my se setkáme činit opačnou duše naše nám plytké nemáme bát a tu bych radil do toho se nehnout a ne oteklá a to tak musí videho klidně jeho když to když se na nalepí pena tím nesnáší promíjet nešťastné kdybych se byl svázaná navaž jinde nějaké styky s jiným člověkem než se mnou. Tak to říkám těm lidem které- kteří my jdou na nervy nebo hotové to třeba manžel a že to když mi metení s nebe bych na tom samosebou léčit se domů posledně kam nesestává z té křičím penn tomu druhý mu protiv je totiž založeno na to že člověk není a druh víte že ten protiva mu že výtce lásky plní a málo prti edoce není a že se můžeme sejít tam kde jsme se dosud do sešli na to něčem jiném společně se sebe obědu a tak já se jednoho dne si můžeme vy do tohle tří já jsem to tady dycky líčil tou známou vám pasáží, do které se ne která byla jobem tašku duchu a ty jsem a viděli a ona při operaci si z toho a před pocit to byl dokonale své té kdysi řekl řekl tomu v přes tu bydlet li to eště byl pořádným účtě nebude odnesl to znamení úcty že tomu druh tím že židovští tak mezitím se děl zkušenost že že člověkem který překročil hranice tohoto života to znamená my tomu říkáme zemřel navázat ve vědomě spojení tak že se s ním na určité frekvenci, řek bych, vědomí dá stýkat běžně, jako s člověkem, který je tady. ale to o tom se s vámi nebudu bavit jenom chci říct jak se navazuje takový styk jak jsem nevěděl že se to navázal že se snažil sice děje před jísti dobový sto padesát jedna jí pomoc od bolestech hlavy a tak si to mladistvé přes ní pranicky dýchat a ty bolesti přešli a tím jsem jí dostal ze stavu ta měla tak strašné bolesti že ztrácela dech a byla by umřel přitom ze stavu kdy nedýchala se nic převedl nevěda nechtě do stavu pomalu dýchala přešla do pomalého dechu a v tom stavu kde asi třikrát pomalý a samovolně bez vlastní činění jenom za nimi přišli a jsem taky taky nevěděl, co tímhle způsobím, dostala se do jiné dimenze, bych tak řekl, nebo jiné oblasti vědomí vědomí má úseky na sebe to jiného úseku vědomí a v tom úseku vědomí nechápal nevnímá tenhleten svět nýbrž bez mezer ním a na světlý těch mrtvých takže když se potom její do zase zrychlil se samovolně na tuto úroveň naší tak se do ztratilo po ne nemohla pochopit nikdy a to se to v ní kolikrát jak je to možné starati o když to byla reálná skutečnost která dal tak skutečná jako tohleto co tady zažívá a říkal co tam všechno zažil které vedlejší ale já jsem přitom přišel na jednu věc ten člověk by takhle prochází vlastně tou blízkostí smrti tak se podobá tomu svět u toho mluvy ho či se to četli ty ty klinické smrti a tak dále, ona procházela několikrát touto klinickou smrtí fakticky, protože nedýchala a podobně a zabalil se ten dech nikoliv nějakými aparáty lékařskými, nýbrž dýcháním a tak ona prošla seu de ona prošla soudem který my nazýváme soudem ale fakticky neviděl žádnou světlo by to stále už nemohla jednat jako předtím takže dejme tomu a se do té doby bál smrti a pak se nebála dorostla do toho života v jiném světě samovolně dorostla a říkal a tak já vím že tam je všechno skutečné a že tam jsou za netečně lidmi a podobně ale já jsem přišel na jinou věc vlivem to že totiž tihleti lidé provází soudem který něja jsem vždycky procházel nějaké násilně novou taky násilí tak samovolně že ani neví že ví, že tím soudem prochází. Tak jsem si rekapituloval případy jiných lidí a všechny případy, které ten člověk rekapituloval, ale lidí, kteří jsou živi mezi námi na světě že je li tří mě dí jim to všechno jde samo ani oči té doby pořád nic nejde jak je to možné a oni si nevšimli že prošli soudem že prošli do jiné oblasti vy noho ného úseku vědomí a oni když dělají všechno postaru jako předtím to znamená že stejnými tendencemi jako měli předtím tak ono už to není vhodné on se za to trestáni teta zákonitost je trestá není to trestající bůh a nýbrž to stačí překročení zákon kdyby si to to dovolil třeba dovolte a víře tak by na to zahynulo ale u nich proto co člověkem se na to nehyne nýbrž za- nastupují těžkosti které jsou nepochopitelné, a které se nedají smazat a nedají se neni ten člověk začal pěstovat nový smysl života že by na ně přistoupil a že by taky důsledně co k tomu smyslu života vede dělal do a protože on je nepoučen o tom to berou prošel tak že on vědomě si toho není tím není tím prošel až do tak nemohl definovat tak on taky neví co co počít on musí být kladem do vládcem do jiný situací aby nemohl dělat to co dělal před tím aby neměl ty tendence by neměl ty úmysly řidší kdykoliv nabyde ten úmysl dřívější tak je za to by například dejme tomu já jsem do roku třicet devět žil pro sebe vlastně se tu vzestup du- duchovní dělal pro sebe a teď, když jsem chtěl v tom pokračovat, jakmile jsem se dostal před ten soud se o to považovat tak to nešlo já jsem dostal by se byl v té době koncentráku jakmile jsem myslel na sebe jako na člověka který nemá pochopení pro že pán bůh opustil a proč je tam byť jak jsem dostal ještě víc nabito ale zákonitě rovnou jak jsem tak začal myslet tak někdo z přišel nějaký den esesman začal mně třískat z čista jasna z ní ostatní to viděl říkají proč sebe zrovna třískali čas ne nestalo se tak já jsem pochopil protože to jsou by o vnitřním životem mi způsobem myšlení se tím já vinen osadě jsem by jak tomu zabránil jsem že mám začít na jiné úrovni myslet a vyvodit z toho všechny důsledky která takovén se mu přináší a tohleto je to je velice důležitý poznatek, protože jakmile jsem dosáhl toho, že jsem se podle úrovně vědomí začaljinak chovat, tak všechny ty těžkosti najednou přestaly a já bych každému člověku přál aby i z životě zjišťuje že u tance nebo že mu je velice těžko všechno nebo že má veliké překážky ve všem a by si uvědomil že patrně v pořádku jeho postoj uči světu vůči sobě že je že má být už jiný a že když není tak se touhy po uměle připravit musí do toho jít jak se říká musí se překonat či platí zapři sama sebe musí se zapřít ježíše na to šel po dobro nebo ho nic způsobem zapři sama sebe nečeká až tě budou říkat ale zapři sama sebe když je s ní následovat musí napřed sama sebe zapřít a to sebe zaplaší musí tak daleko, až se člověk nad všemi úrovněmi. Z nimi je potom věčnost, která už nemá úroveň, ta je za úrovněmi jak řídí ty úrovně nikdy úrovně manu vyzařují tak to jsem ste říci jako úvodem protože mnoho lidí včera nějaký pán taky je to tam říkal že to zažil nevěděl že to sou všechny příznaky jsou zažil ten sou a teďka bude se to by eště že bylo že přežil protože ho přežil sice ale nemůže jednat tak předtím nemůže vlastnit musí jenom spravovat tohleto důležité přitom zaměnit vlastnictví za správcovství ale bůh sedět se může každému předepsat do té jsou prodělal no a ta vaše neska třebas o těch dvou letech poprvně když jsem se na ni přišel a se podívat když se tam chodí dívat tam k nim, měla tam báječně uklizeno, všechno v nejlepším pořádku, měla z toho velkou radost, že krásou doma to i na ty to už dnes nikdo nešlape nikdo ji v tom kde přehazují a já jsem říkal no ale je to moc hezké ale a dva řekla já vím co chce říct no já jsem právě proto tedy stebou abych se dověděl něco osvítí ch úkol ten člověk totiž jakmile se dostane na jinou úroveň i tady na té nebo tam i po smrti tak dlouhá do nové oblasti nových úkolů a jakmile je neplní tak zase je to neštěstí pro něho veliké neštěstí a ona si otec úkol psal nebo říkal já to dobu říkat pro mrtvý a to bouří a pro vás prožívám ty úkoly pozůstávají úkoly po ustávají v i v tom, že ten člověk přestane dělat věci pro sebe, nýbrž pro toho, který ho pověřil. Když nemá páru do pověřil a to ne jestli věří na boha to vůbec záleží ale musí si uvědomit že to co tady je to co zažívá je pouhé panováním jaký hřiven odkud pocházejí nemusí vědět panna maria také věděl o tom že stát že může porodit a jenom vina když muže nepoznává ne na tom vůbec záleží jen nevědí nebo že nevěří oni se přesvědčují že jim to nejde po staru a to stačí a když v dali na to co teď říkám tak se musí s to po nohu jde a že je se ty překážky ruší neboť on dobrovolně do tím sebezáporem do na úroveň se dostávají která odpovídá tomu pokroku který udělali tím soudem jsou totiž já ten musím pojem soudu vysvětlit. Já nevím, jestli to vůbec budu tohle pak napsat, ale protože nevím to potom musí u dobu se ří tak ještě jednou se svým také proti nešlo si to netroufal mi totiž podléháme určitým zákonitostem zde na této paletě například zákonu přitažlivosti a bylo by nesmyslné pocit mysleli že základem přitažlivosti nějaká bytost která to řídíte prostě zákon přitažlivosti ne ten tady existuje ve složil pane ty dále a táta potom kde to vzniklo jak to pará nemá smyslu důležité je umět se podrobit tomuto zákonu věděl že všechno padá k zemi a ne a při připadne na by do člověka bolelo a to je soud to je všechny zákonitosti té ze platí ať jsou povahy čistě hmotné nebo duševní, to je soustava zákonitostí, kterou když správně vystihneme, a naše vina nám v tom pomáhá, abychom ji správně vystihli nikoliv nějaké náboženství tak nenarážím a umíme přírodu správně využít a je tedy počinem žitém narozen se proč student pennas otruby životu na této planetě ale ten se má zvláštní povahu vybavená ten okamžik sou nás vybavil tělesností přijetí tělesnost na to vědomí a tato se vývojem se dostal muže mohla plnit všechny úkoly v této zákonitosti to se děje na každém stupni na každém soudu vyšší při každém že se nezná veni pro ten stupeň toho vědomí ale zase se do toho dorůstá tam člověk hotový nespadne, nýbrž dorůstá jako dítě, jde na city, dorůstá do dospělosti, tak mi tam také dorůstáme. Já to vidím na té ve ke po té smrti tedy soustavně sedíš znovuzrození do dalších měl a ne v já a já že vnese tomu říká tedy se tomu říká na tomto světě to je říká ten soud na tomto děcko já když jsem při tom neumřel řecky ne tak to se stěží kristus říká znovu zrození nezrodí se znovu ne nevtělí šat nebo rovnou z vody a z ducha nevěděl s prací nebeské musíme tady přes ty úrovně se dostal abychom se do toho klátí boží mohl vůbec dostat bychom našich něčím životem nad úrovněmi ten ječí životě nad úrovněmi denně na žádné úrovni dokud se dostanu na sebe vyšší úroveň tak nejsem svoboden nejsem spasen dobu říká články například svatý pavel dokud byl tě šavlem tím zasvěcení o toho gamaliela se dostal na třetí do etnon říká nevím za to bylo v těle nebo mimo ně ale byla to nějaká úroveň a bylo vidět to jak jednal třebas proti křesťanu že to nebylo to nejvyšší a že odtamtud to dalo ano tak opaku padla padl ono ježíše do náruče pro nebo tak špatné spadnutí ne ale dobro zaviněno tím že on stoprocentně vykonával to co ten úkol té úrovně mu stanovil a tím se r v té úrovni dospěje tak do vrcholu ze kterého se dá jí dal takže on se dostal do vrcholu té úrovně a z jeho přešel k tomu ježíši kristu do tak tohleto malinkých kruzích se nedaří taky v tom životě ovšem ne takovým velkým nám přechody jako u toho třebas svatýho pavla když já postupně malinko malinkou poházenými soudy prostě surově na úrovni dobývá jednu úroveň za druhou ne a rituelní ta věčnost větší nebo menší stále. Takže mohu říct zodpovědně, že se taky objevují u mě vlastnosti, vybavenost po určitou úroveň vědomí takže dejme tomu nedělá mě dneska potí dostat se mi den taky toho raportu tou manželkou tedy v matce k dosavadní úroveň a kdy i zkušenosti které ona má a takže ona je do té doby velice mnoho napověděl ale to nechci říkat o tom pro ty mrtvé to nechci tady kázat nýbrž pro vás pro živé že totiž je velice degradací pro náboženství že oni na sousední mají je koná jako v která probíhá osobně jsou boží že probíhá tak že to trzení všecko je tuhleti svědci kdy ho viděli mnozí příjemnou bytost dále soudila to zaviněno jich náboženským založeni dokáže může víte že já jsem nedynamický ležet se to se divíte, ale je tomu tak. Já jsem k tomu přišel jako slepý k houslím, že? Lékařskou- lékařským zákrokem dále takže já jsem neměl mezi mnou a věčností nestáli představy lidské představy o bohu kdežto u nich stojí ty lidské stebou tak právě proto přes ty představy voni se dostávají k tomu soudu sou pobíhá na pozadí toho co se jim zdá nebo co vidí ten neprobíhá v plné síle nýbrž probíhá přes řeku před přesívá tu jejich představy o těla toto je prašné málo takže ti li do který prošli klinickou smrtí zažili ten jsou velice malinko se posuny kupředu ale přeci jenom nebo už jedna potom soudu který tam zažili tak jako předtím no jak bych dodělaní tím tím způsobem je to jsou když mi projdeme okamžikem narození na tento svět začne být lidmi ale nemusel přitom vidět žádnou bytost a není to záležitost osobní, nýbrž je to jenom vplutí do určité zákonitosti. se vybavení vnitřní se klecí a vším možným co potřebujeme aby automatismus jedna u nás ubohou rozvinuli tenhleten život no a s bude to odeznívá dalšího automatismu který zatím spí tak to jsem se dostal na pokraji ského žvota ale nehodě jsem se přesvědčil za ní má během života další spis nejsou dobře vědomi proto že se i po nejeví ke mně ji založení jako něco co je okrášlen představou o nějakým outre mu cestu pluje nebo kristu nebo je ten nebito sti nebo tak nýbrž prostě ztratí vědomí tohoto světa víme nějaké těžké události a na budu vědomí nové to vědomí vypadá tak, že najednou se u nich potřeba po takovém šoku nějakém, potřeba jednat jinak, než jednali a to potřeba nevychází ejich rozumu a rozum je se nedá vyžít li například včera ten pán přišel a říkal já vím že musím jednat jinak já nevím jak se to se mnou stalo on prošel soudem a ničím i ten stav té poznal že prošel soudem že jsem ve vědomí tohoto světa a nabyl vědomí všem matné jako ještě narodí nového světa to je ještě nemá to jasné vědomí o tom o se navěšilo říkal a také tak se mu v polohu jak jsem mohl pomohl k tomu aby to vědomí nabyl a vyslyšení aby nejednal jako před tím no a jestliže ten člověk proč je tenhleten soud tak to má za následek že míří míří k dalšímu schodu. A tak to jde dál, až se dostane přes všechny úrovně těmi soudy, a pak za ně k tomu Bohu. Já budu mluvit ještě chvíli ty si taky neměl ocassu hat o tom prvním soudu který jsem zažil při těch lékařích zásazích ve vědomí že totiž od mé šástra operovali lidsky při vědomí abych netloukl nechtěl máku rozum a protože by bylo až je a půl až tři a u roku si to těžká operací odehrával to bylo to byl raněné moje já ještě nebylo vyvinuto takže žádné obraz při tom nehraje žádnou roli jak jsem to prožil bez obrazů já jsem neviděla své tělo by zas ale následky toho kdyby zcela jasně různé o tom že jsem prošel soudem protože jakmile jsem dokončil tu se těch operací tak jsem má se řekl to mě bylo tři a půl roku maminko já chci i jednat správně. A ty mně musíš radit, co je správné a co je nesprávné. Dítě v tomto věku nemá tendence to není z rozumu toho dítěte čili to bude výsledek toho soudu ale teď praví radila tak jak si to přebíral vlivem toho vnitřní poznání o ten se nedal dechem no a když se s spodní vod boha já jsem na boha nevěřil tak je to třeba ten mě a ti v té době nikdo nemohl chyby za věru boha vědoma po roku nebo tak tetě že a já jsem poslouchal co mně vykládala o na mělo díla a já jsem říkal ne já jsem okamžitě poznal že je to není správné radě podruhé já jsem říkal taky ne provedla potřebujete říká ano to je správné a se na rozeznal du alternativu která je příhodná ze se chopil ale takovým způsobem že jí toho nadání kůže jak jsem se i trestal do tože to nedělal co jsem poznal a správně to sem jsem vykonával tak stoprocentně, že se trestal za to, že jsem to nevykonával. A nemusel dál za tím vůbec jít. a tak jsem postupně dycky jak jsem se ocitl před nějakým životním problémem chtěl vidět co je správné jak jsem se v těch dvakrát neocitá nikdy způsobem že by byl se snažil sám řešení že já jsem hleděl dal odněkud z jiné oblasti vědomí o tom co je správné kde ta opravila kde se vzala která to nevěděl ale já jsem věděl že by to již tož způsobem dělám se nespoléhá na svou vůli do duše nějakou jinou vůli která více právné vede tím vasetho že se všechny věci utváří jak mají a tak a to normě to bylo tím zkušenost práce ustavičně opakovala takže já jsem z toho nikdy neslevil do těch sedmnácti let čili co z toho je vozu že po takovém prvním soudu který tento člověk například daří je možná při klinické smrti to u mě to byla jiná smrt už není schopen jednat postav ale ono to může usebe jako to kosmické vědomí a po začne dostavovat je s ním zlé a má těžkosti v tom životě no ale to se u mě nestane protože jsem byl dítě které neměli nemělo ještě za sebou tolik života že se nepostavil na vlastní nohy nýbrž byl rád za bylo ječného ne tak se to s ním byl daleko snazší než o normální člověka dospělého člověka do na to mě potom dovedlo k dalšímu soudu který na tajemná cti letech jsem se ocitl tváří v tvář už věčnému životu znamená za všemi úrovněmi za svůj ku za všemi úrovněmi a už jsem se zase ale nevrátil na úroveň na kterou jsem byl za které jsem byl před tím nýbrž na úroveň daleko vyšší takže za tu úroveň svého života kterou která před tím provazem ne nesmírně a po příměsků neboť to byla úroveň života kde se se snažil je správně ale bez Boha. Jsem věděl, že je Bůh, ho popírá. Já jsem nevěřil na Boha a teď se najednou se ocitá tváří jemu že tak jak jsem to žil tak jsem plakal tedy opravdu upřímně vyplakal ten si to neboť jsem si myslel jsem těch sedmnáct let ho zapírá de la to pravda jak ten pán bůh dovoluji takový obrovský omyl když je tím omylem člověk dostává kupředu jak jsem zapřel ten minulý život tím se ce oděno odvrátil a moc se nastoupit bezmezné nový způsob života nový způsob myšlení nové hodnocení že všechno s bohem a je to tak předá a zase je třeba říct že jsem nebyl že to zákonitost slepá že jsem nebyl nějakým milujícím bohem ušetřen toho abych rozeznával správně co se ještě o tento svět má dělat že je třeba život zachovat pozemský že není třeba že to je nesprávné na něj kašlat, opomíjet ho. Já jsem přestal jíst já jsem přestal spát, já jsem přestal pít, já jsem přestal starat o toho živého člověka takže by během několika dní možná ty zemřel na vyčerpání kdyby mě byla maminka násilím nekrmil takový byl převrat v tom člověku jak se děl ano věčný život co bych tady dělal pak jsem šel do umlčím životem tak jsem prostě u té patřit a ta koncentrace vousem přitom dělá měla opravdu účinky spojovací okamžitě a maminka proto na pochopení naopak to mě to zažívala co dělá jak se jim to nedovedl něčeho to se mnou děje a by taky nebyla nepochopila jenom anděli nechal potom pochopit věci a jak zhora a já jsem nedosáhl toho abych jí to vysvětlil a tak ona ne přetavila přes ten v ten moment, kdy jsem tvrdě oponoval tomuto životu a při mantra jsem za to rád, protože v den to dobro je co je musí zachovat ten život neboť do té transformátor toto tělo který tam formuje i úrovni vědomí na tuhletu naší úroveň a je schopen za tím úrovni před ti transformace přejít do toho do toho věčného života vědomě kdežto když někdo po smrti tak už nemůže do to udělat protože nemá celý transformátor když toto či nemá už to motné tělo či to se dá datem na tomto světě tak až sem sem se dostal v tom výkladu ze svý přátele a jsem ctil tedy vysvětlit teďká to stanovit do třebas do těch sedmnácti letech jsem už nežil pro sebe nýbrž pro toho boha tělem žít pro něho ovšem já pro něho pořád takového pocitu oddělenosti a že takže jsem vlastně hledal spásu pro sebe, přestože jsem si to nedefinoval jako na spásu besedy nepomyslel na osobní spásu nikdy nedomyslel nikdy už se pomyslím ale poté jsem tíhl tomu bohu tak se jim vlastně hledal že se tomu tak neříkal který do jako jsem předtím neříkal je živ boha do těch sedmnácti letech a tak těžký se na dění a daleko tupení než ostatní ne protože jsem se neřídil jeho pomocí ne a ježíš kristus říkal kdo ji letem do mě poslouchá nese snažil o poslouchat takže jsem ho vlastně miloval dokonce a nikoliv jenom jí je to nikdo by nikdy nebude postaveno na té běžné víře já jsem něco věděl že a tím předem věděl tím jsem se řídil a tak tak to šlo až do do že tresť roku než že se dát masem na zatím rokem sem byl zavržen do té toho koncentráku a tak jsem se do či ocitl situaci kde jsem dal sss- kde se ke mně ty esesmani chovali stejně jako k těm ostatním nic se bližního až na jednu maličkost že totiž kdykoliv jsem se čaly kovat že se tam přestože jsem to tím tak svatě žil jak jsem se myslím i do svatě že jsem stejně bit jako ostatní a že to je nespravedlivé a že mě pánbůh který opustil je tam v tom musel být nějaká chyba nevím jaká to teda jsem teďka by a pro kterou jsem dokonale bohem opustit pouště jak jsem takhle myslel na to že jsem bohem opuštěn kde se vzal tu se vzal do tam esesmany a se dostal namláceno ostatní ho to koukali pročištění kteří na má ta nedostávají já dostávám naše jak jsem to ale dobře věděl protože jsem myslel také nežádoucím způsobem říkal jsem sám sebe tedy když se přejde v jedné úrovně na druhou tak se nesmí sebe litovat. Musí bezohledně jít přes smrt do potlačení... potlačení toho ega. na určité úrovni všechno to má sobě to není tak jednoznačně jako to indové jednoduše vykládá o to ještě ve aspoň v evropě nebo v tom křesťanství nebo tak jak jsme utváření tak u nich je trošku ten mistr na sebe ve nutí toho žáka co tady své nářa bychom dobrovolně se vzdávali to je vlastní vůle a dokud se nevzdáte úplně vlastní vůle kdokoliv z vás tak nevstoupíte dokáží nebeskýho to je marná zla jako jež kristus byl schopen být zajedno s otcem protože jsou nekonal jenom vůli otce říkal kdybych cokoliv dělal pro sebe nevěřte mně já jsem vlastně do dob přestala zázraku vydržel tím hledáním to pravice to znamená byl jsem situaci učedníků páně té zní pro sebe to je hledali spásu. Samozřejmě toto by stačilo u toho jógina by hledal, správně by používal svou vlastní vůli pro sebe spásu. Ale není to konec cesty je cesta až ke kříži kdežto to co se děje potom dál to je něco co není vlastní indické joze nýbrž co vlastní křesťanství a to je tedy něco navíc co ryba plave svět jak jsem se o tau koncetráku a že jsem se vracel k sobě dostával bytí ale zákonitě to sem mohl okolí to mohl pozorovat že ke jsem sebe litoval a vedlo myšlenka na no myšlenka ano, myšlenka. Já jsem to několika lidem prozradil právě takové takhle myslel se to dělá ho židé dostal a že závadné tak za to že jsem takhle myslel tak z toho jsem poznal během několika mu že takhle myslet nemám a nevěděl jsem ovšem nemá myslet a nebyl by našel východisko z toho to a jsem postavme se přes udělal pořád pro sebe a litoval jsem sebe že se to že se jsem pochopen nebo že jsem bohem opuštěn nebo tak nějak až ten esesman mě chtěl jako zabit podle mého názoru a v tom případě jsem ten život vzdal a jakmile jsem vzal ten život tak protože jsem vzdal úroveň vědomí do které všechny úrovně dosavadní které jsem dobyl toho vědomí mířily a ústily, tak nebylo, kam by to takže všechny ty úrovně i s touto úrovní hmotného vnímání se zhroutily. Po zhroucení všeho tohoto se ocitne člověk nikoliv v prázdnu brž v čistém vědomí a z taoisté vědomí bohužel nevyplyne všechno co v něm obsaženo to by neunesl pod tím by zahynul nýbrž to k čemu má tendenci kterou má než a já jsem měl nejvýš přece jenom k tomu hledání toho boha tak se mu to obětl ve soě poznání smyslu života ježíše krista a všech ostatních zasvěcenců a avatarů dále vo tom nějaké nebo kárá ale se bude důležitější o přitom o jsem se už v tomto životě, v tomto nad a za všemi úrovněmi. Já to vysvětlím, od té chvíle jsem si najednou všiml těmto svým vědomím že skrze mě miluje h skrze ně žije bůh skrze mě existuje je tedy já jsem vlastně jenom takovým řek bych svědkem všem taky spolu účastníkem toho co tvoří co osvěcuje a co poznávám takže technice a otevřete události ještě byl sem si byl jasně vědom sem to míry nebyl já který miloval nebo se snažil v mohlo se to někde baterile žít na tomto světě nýbrž že on chce žít země a že jsem nikdy nebyl člověkem který by mohl existovat bez něho. To vůbec Čili já jsem existoval pomocí jeho existence vědomě. Já jsem viděl, jak jsem byl si vědom toho, jak ta existence přeplývá z boha přes všecko přes pátek do toho stvořeného a tím udržuje v existenci vůbec existencí že ten vůbec mu že být a za tak tou láskou a a tak jim poznání první co mě všecko do že najednou tam jsem viděl člověka trpící a jsem v těle viděl že jsem nebyl ty ostatní trpí svoje utrpení a to nestačilo opětné zuby jsem tepen těchto vých tam nějaký ří došel se takhle třás a já jsem mu říkal řík statek se sešli jak to vidím teďka teďka najednou věc proč předtím žije se to aby byl ten koncentrák a tím ho ten se mu to všechno vysvětlovat celý život se mu vyšli světle to že jsem poznával Bohem. A ten ví všecko. Ale já jsem poznával ne jako Pán Bůh, nýbrž jako ten, který někam napřáhne svojí účast a tam to asi to poznává takže já jsem poznával toho říká a on mně říkal jak to může znát ododěl se jeví nejsem to jsem neznal jeho rodinu a že tedy to možné ku vodní tak oni mě potom poslouchal a tím se rychle zastával kupředu ale je to je vedlejší vlitější na tom je ten princip že jak jsem jasně poznal že tedy nejsem já poznávající a se taky stojí způsobem k nebo líčit proto že já nejsem ten který existuje se to on bere existuje a moje existence o toho poznati vy poznával že se dále že musel si li a mají oči tím toneříká i dokonale ztratit ex celý celý pravda jsem patření protože to ego tady přeci bylo. Kam jsem naměřil svým egem svojí pozornost, tam se objevilo to zákulisí od Boha tak podiv dualita zachována ale nepřekáží rozdíl mezi já a nejá se maže to na to oni nepřišli nebo o něj to přišlé a jenom těch partyzáni takový šankaračárya ramakrišna ani nějak to tiše ale taky běžní ovšem čili aby do odezva ně na ze přišel ale běžný ho vine zůstane poeta po tím ředěním zapříti spra ale to nesesílá také pranickým tuto rotonda li aby zapřeli vystopovat nože totiž ten zápal toho mistra jak se tam to tam dramaticky líčí v bibli, že to není dobře zdramatizováno, že to nemusí být tak dramatické, že je to prostě přechod z osobního neosobní vedení se to smazání rozdíl neříká a nejá a než mistrem a žákem a a vůbec se mezi poznávajícím a poznávaným a tohleto všecko no a přitom zůstává individuali na zachování jako svědek který to všechno může vrátit nějakou š jako svou vlastní věc jako zkušenost zcela objektivní pro mě to začlo být objektivní zkušeností že já než vedlejší nikdy děl ježí že já nebyl oděli mě by o ní než ostatní schopni klovat nikoli jak si schopen tady do klidu a nebo rase to nebyl schopen někdo ve mě byl schopen že ano to jsem tečka mohl misto tak já myslím se se mi podařilo vysvětlit celé to, ačkoliv jsem z toho spadl na pět měsíců, z tohoto stavu. Co je to stav nebe? Stav nebe je, když se člověk ocitne za všemi úrovněmi a vnímá ten pochod tvůrčí který pořád probíhá boží ten spasitel tloukl kterým je pořád němu tažen a ten osvěcovací úkol ten človk jaká ten člověka bůh ustavičně poučuje o tom co je správné se nesprávné co má dělat to nemá dát dále jsou někam dovést o kterém tady mluvím tak musí se navodit stav trpnosti vůči tomu novému poznání pro nové poznání je tady k tomu aby já se pořídil tomu novém pády by se byli ti manželé olivy podřídili tomu novému poznání, tak z toho zase nic nebylo. Oni se museli podřídit. Oni věděli: tady je něco, co září. A tomuto poznání se podřídili svůj život tomu obětovali nejedli nad ale pořád si to oboru dál a tak to musí být všude takhle to musí před při a to je trpnost aktivní trpnost dělali všechno pro to aby na to šli dál a při tom zanedbávali sami sebe to je ten dostat nosti který je nutný při té aktivitě ovšem nesmí zanedbávat tak prudce jako já jsem se znemaná sedmnácti let ve kterých jsem se spadne těla jsem klid to je jsem umřít resp ráje kde měl býval to a děl strážného v podobě matky tak jsem dneska než nedostala žádána levně a já a své dítě nechtěla by říkal že nejenom správně že to zjevení, které jsem měl, sice je to obdivuhodné, ale že to nemůže být Pán Bůh, že by mě nenechal umírat hlady že se ti na taky to ví jako člověka kdyby si člověk přišel najednou s myšlenkou že pro pána boha má zemřít a ne že by ho mučili ale i s sám tomu rozhodl nesprávné a tak mě krmila a nože a zadost nespal to nevadí a ne uložila od toho o ní ani spát nemohla protože se vedle ní spád nedalo to pak strašilo jako ona říkala to tam nemohlo se ne ne mně stát se sebe na byt nějakou silou která nenechal státní o až vašemu sloce a jiného pokoje ale to je jedno to je důležité že potom nakonec tan odporoval až shůry dostala poučení, že už s tím má přestat. Když jsem začal jíst, začal pít, začal jsem zase už žít, tak dostala aby mě nebránila v tom co dělám do se mu ví o posledním soudu sto postaví co je to soustava soudu ani jenomže podívejte se ty soudy které předchází poslednímu cloumají povahu takových převratů jen jako jsem to já zažíval a následku který nejde dokonce nepravých takových třeba všech nepochopil ten převrat a jedno jako po staru a a najednou mu byli žena k po nohy on říká jak to nechte věci jdou správně a snadno a já do čeho se postí nebe nic mi nejde a to a teďka když já to sledu boží i o to nejde tak po takovým vnitřním třeba tu potom rozšířené vědomí a nebo repezentanty prošel kterým ten, kdo rozuměl a podle toho se nezařídil. Toto se nemůže stát člověku, který prošel těmito soudy všemi úrovněmi dostal se za úroveň ale aspoň v okamžiku smrti za všechny úrovně znamená do věčného života se dostal jako svěřeno věčného života o ten už nepochází soudem ten už tím se ocitl na za všemi úrovněmi tak prošel posledním soudem čili projít všemi úrovněmi jo které jsou emanací z toho stvořitele vycházející výronem se dostanu konečně ke zdroji těch výronu a já jsem u toho doma u ho příbytek bych tak řekl vzteklým způsobem nám záhadným je zachována individualit já si to vroste to měsíců zažíval tak by o tom mohl do podrobně mluvit a ona to rozumově přibít jak to vlastně v tom nebi vypadá. se ho na tu odtamtud spadl, ne? Ale přece jen si ověřil dost věcí, jak to tam vypadá. Nevrátím se. Ale vono já nebudu dál ho vědě bylo třeba prodělat nějakou zase další školu zkrátka to že jsem já to řeknu jednoduše že jsem tehdy vzdal chu život a byste se že jsem vzdal všechno co se mohl plně podle slov většího vy do odevzdá tu život od za vy od za nemůže tak jsem si říkal co když jsem s padat no a odpověď se mi dostavila v tom smyslu že totiž měl pravdu ježíš kristus výchově nemůže dát než svůj život jenom že on sebe čověk nezná ten život který odevzdá není čeho život žijeme jak jsem teďka pozorní na všechnu možných úrovních, aniž to víme, a jestliže odevzdáme život na všech úrovních, já to nemohu, když mě někdo zabíjí, odevzdat na všech úrovních proto, to nejde, já se neznám vizích jako ve známém to co o čem vím té málo či je to otázka sebepoznání tak teďka prostě musel pokračovat potom co jsem zažil to páše poznání a už bez ohledu na mě šlo o se poznání dál líp to potom pokračoval a pokračuje dál to už ty k je to takové věnce já nepotřebuju už dejme tomu poslední jsou nějaký zažívat nějak potřebuju jenom komentovat nebýt nerovnice proti tomu soustavnému soudu už ne to je stav ve kterém je člověku přisouzeno vy boží a nebýt svůj. A to já myslím, že nás, asi i mně i vás, všechny čeká na nebi, že ano? Když my se setkali s takovou nějakou nebo nějakým nic svatým on by baře l no já už neplním svou vlastní vůli já plním jedině vůli boží jakým způsobem zachovávat že vůbec není jsou vlastní vůli cele on div dualitu ale teď si o tom ví že plní vůli boží čili zachoval individualita je ale tak jemný způsobem že inu že by tě říct že individualita už ne že pán budhovo říct byl jsem smazán že nirvána smazání veškerého já na to smazání veškerá vypadalo a že okamžitě se přestal pravou vlastní spásu a se byla se postihni dy toho to pravé smazání už toho neustal i po smrti neustal že hledá pravé smazání individuality to je třeba definovat člověk normálně síní i na poznávání tohoto světa si rozumem ne případně svým citem e moc emocionálně se ubírá zatím co ho vábí ne to je emocionální stránka která je vedle toho rozumu nebo jednoho dokonce překrývá a tak dále a tím si vystačí do konce života kdežto jestliže se mu podaří odstoupit od sama sebe a pokud možno dokonale tak najednou objeví že že myslel který by byl schopen se něčemu rozhodnout protože bylo to že existoval je způsobeno tím že nikdo ho pořád odívá existencí jenom podává a pořád vybavuje schopností uvědomovací, rozumíte? A to je, to říkáme my v křesťanství třebas Bůh a že říkáme to je dost noha výbojem ale je to zdrojové vědomí zdrojové poznání zdrojová láska vám existence zkrátka on si neuvědomuje že když myslí třebas že ta myšlenka dosah až k tomu to draly osm uvědomuje on je zespoda nahoru propojen a jakmile to jakmile se tě ten to už to projde až k tomu pánu bohu odtamtud opravdu přijde popud dvojího druhu. Provést to, anebo to neprovést. když příznaky otřeseno děj bez času