Karel Makoň: 83-28-394-84-01A (přepis nahrávky)

Je paradoxní, když se řekne, že se má jít od sebe, aby sebe člověk poznal. Protože toto moje já, to je nepravé já co já považuju za sebe, to nejsem já to je ta celá bída. To je to ne-já. A než já to všechno dám dohromady, to ne-já s tím já, tak to bude trvat. A proto napřed musím od toho ne-já, od toho nepravého já odstupovat. Prosim. tak tím je tedy, myslím to tam bylo slyšet, nebo to mám ještě říct? Co se myslí tím, že jdeme k Bohu jako k ničemu jako k "nic", že ten Duch je "nic". A my, co považujeme za něco, nic vlastně není a tamto nic, co považujeme za nic, je fakticky všechno. No, něco na tom je. Já tomu nemohu odporovat, této myšlence, ale já bych rád to ještě z hlubšího hlediska vysvětlil. Ježíš Kristus se o tom vyjádřil tak, že on je úhelným kamenem a že ho zavrhli a že potom nemohou postavit budovu bez toho úhelného kamene, že se to všechno zřítí a že to nemá základy a podobně. My jsme totiž postaveni svou existencí na tomhletom "nic". To znamená na něčem, co bychom nemohli konkretizovat jako existenci. Pro nás přeci Bůh neexistuje. To si musíme přiznat. Já aspoň jako beznaboh si to můžu přiznat. Pro mě do těch sedmnácti let Bůh neexistoval, to jsem byl hotový beznaboh. A svou silou jsem jím pořád. Jenom mocí boží chápu to jinak. Ale ze své schopnosti víry, kterou nemám, bych to nepochopil. Já vás obdivuju. No ale jestliže tomu takhle je, že ten člověk jde k něčemu, co neexistuje na žádné úrovni, nýbrž co ty úrovně jenom řídí, a kdyby to existovalo na úrovni kterékoliv, tak by to nemohlo řídit, tak je to to pravé nic, ke kterému se jde. Po každé úrovni si můžete kráčet, ať je to sebevyšší. Třetí nebe ať je to, tak po ní můžete kráčet. Se tam procházím mezi... může mi tam být dobře. Ale pravé Tao není cesta, po které se dá kráčet. To je, to je to pravé nic. Tam až vstoupíte, do toho nic, tak si uvědomíte s Lao'c-em, Tao je při všem. Ale do ničeho nezasahuje. A chceš-li se přiblížiti k tomu Tao, nerozlišuj mezi příjemným a nepříjemným. Kdo rozlišuje mezi příjemným a nepříjemným, nemůže se přiblížiti k pravé moudrosti. No, ono se tomu lidově říká Slunce boží svítí i na špinavou kaluž, ne? Nerozlišuje. Čistou kaluž od, ne- ne- ne- nesvítí víc do té čisté kaluže, než do té špinavé, že ano. A v tom smyslu je to nic. Že je to vrcholně milosrdné. Ale tak nerozlišeně milosrdné, že už to z lidského hlediska jako milosrdenství nemůžeme poznávat. To je tak totálně milující, že z hlediska lidského, k, z hlediska člověka, který je zvyklý, že láska někam teče, konkrétně nějakým korytem k něčemu, k něčemu se vzpíná, tato láska to není, takže my to jako lásku poznávat nemůžeme. My i tu lásku boží poznáváme, jakože neexistuje, že to nic. A zrovna tak je to s tím bytím a s tím poznáním a se vším. Tak bych to takhle chtěl rozpitvat, abyste viděli, co je to nic. To je všeobsažné. To je vseo- všeobsažné. Na pozadí všeho existující. Ale na pozadí všeho existující. To znamená, když rozbijete atom, na nejmenší ještě další částky a ty zase na než, tak Boha nenajdete. To není ještě, to je, ten není v něčem existujícím. Ten není tím existujícím, lépe řečeno. Ale je na pozadí toho. On to všechno udržuje, On to všechno udržuje při vědomí, při existenci, podle toho, na jaké úrovni se to vyskytuje, ne? Tak k tomuto nic jdeme, takže když potom se dostaneme do toho nic, tak je to pro nás ohromující zkušenost, protože my víme: "Je to nic, ale tím jenom proto, že je to nic, tak je to všecko." Já se nedivím, že někdo je takový pantheista, řekne, tak Bůh je všechno. Je to nesprávný postoj, to já uznávám, to je velice, velice zvrhlý postoj. On není všecko. Ale všecko je z- ustavičně z něho. Ale má-li být z něčeho vš- ustavičně něco jenom z toho má pocházet, tak ono to nemůže být tím nebo oním, to nemůže být. To by se, to by potom z toho něčeho potom vycházelo se a Z toho druhého, to druhé už by nemohlo, to je, má jinou povahu, z toho vycházet. To musí být opravdu nic, aby z toho všechno mohlo vycházet. Já nevím, to asi nesrozumitelné. Je to srozumitelné? Je to těžko srozumitelné, no ale je to tak. Protože Pán Bůh kdyby se měl starat o věci, které řídí, takhle to dopadlo. Nemá ani ruce ani nohy, a tím, že všechno řídí, tak to vypadá, jako by to neřídil. Jako by byl nic. Tím, že všechno miluje, tak to vypadá jako by nic nemiloval, protože kdo miluje vraha i toho, kdo je vražděn, tak prosím vás, co to je? Jaká je to láska? To je nelidská láska. Jako by ta láska neexistovala. Jakto že tady toho vraha nezastavíš, jakto že mu neroz- nezastavíš ruku? Když on vraždí Co je to za lásku? Protože jak Ježíš Kristus řekl, Každý hřích je odpustitelný, tedy i ta vražda. Že to není hřích proti Duchu svatému. Jedině hřích proti Duchu svatému odpustitelný není. To znamená, to milosrdenství boží má jenom tuto mez. Jinou ne. Čili z našeho hlediska je to pořád nic. Jako kdyby neviděl vraha. Jako kdyby neviděl vražděného. Protože to je všechno odpustitelné. Ano? Ale hřích proti Duchu svatému není odpustitelný. Co to znamená? Že když se toho hříchu dopustíte, tak si to musíte odpykat. A to je ten jediný důvod, ne že by to nebylo odpustitelné v tom smyslu, že se, že na se na věky zavržen To ne, ale musíte si to odpykat. A proto to není odpustitelné. Kdežto všechno ostatní může být odpustě- odpuštěno. Tak například, dejme tomu, Když vstoupí Ježíš do nějakého domu, a vidí tam chromého, a řekne mu: "Odpouštějí se ti hříchy," a jsou tam náhodou farizeové, ne náhodou, on potřeboval v této společnosti to prohlásit, oni řeknou: "hm, tobě se to říká, jak to poznáme, že jsi mu odpustil hříchy? A co to je odpustit hříchy? Ten člověk si to ani nepřeje, abys, abys mu odpustil hříchy." On si to ani nepřál. On k tomu ani nebyl připraven. A on si najednou vzpomněl mu odpustit hříchy, to znamená, uvolnil ho pro spásu. Že on neměl na sobě vinu, on byl svobodný vnitřně. Tak on jim eště řekl: "Tak abyste si nemysleli, že to je méně, když já odpustím hříchy, než když udělám zázrak, který vy chápete, tak ty vezmi svoje lůžko a vstaň a choď." A on chodil. Nebyl dále chromý. Pak pochopili, že patrně možná i odpustil ty hříchy. Čili tady potvrdil, to co řekl, že každý hřích je odpustitelný. Že může, a to tě bude velice těšit, najednou všechno odpustit. Jo? A že ten člověk najednou může být svobodný že? A jenom protože ten Kristus přišel. A že potom takový malinký zázraček jako aby nebyl chromý, to je vedlejší, že, celkem, to. To nehraje žádnou roli vedle tuhle toho velkého činu. No. Tady mi někdo z vás namítá, že patrně záleží při tom na postoji těch lidí. Že když ten chromý byl ochoten to přijmout, ne? Tak s bylo mu odpuštěno, kdyby nebyl býval byl ochoten, tak mu odpuštěno nemohlo být. Je. Jsem já spustil. Já tady nenechám, dé pa. No, A tak to ne. On se nikoho neptal. A nepotřeboval se nikoho ptát, jestli je ochoten nebo není ochoten. Někdy to dělal pro ukázku. Protože chtěl něco ukázat, aby to mohl vysvětlit, jak chtěl něco ukazovat. Ale tady mu nešlo o ukázku tuhletu, nýbrž mu šlo o ukázku moci boží. Ať chceš nebo nechceš. Moc boží se na tobě může takhle projevit. Zvláště, když jde o syna božího, o Avatara, ten měl tuto moc. Ten ho utáhl. On si byl jasně vědom, že toho chromého utáhne. Jak to bylo asi jsem to pochopil takhle, já to budu říkat jinými slovy. Jak jsem to pochopil, protože ono, klást otázku je těžší než odpovídat vždycky. A já ti nemám za zlý, že tu otázku nekladeš tak, jak se na ni dá odpovědět. A ta otázka by podle mého názoru měla znít: "Jak je to možné, že svým vstupem na kříž Ježíš spasil svět?" Je to tak? "Přeci my dobře víme z těch výkladů, který nám tady pášeš, že žádný čin, který někde začíná, a někde končí, nemůže mít nekonečné následky. Žádný hřích nemůže mít nekonečné následky, že nemůže být pro nějaký hřích, třeba největší, někdo trvale zavržen. Že neuznáváš trvalé zavržení v pekle a tak dál, že je to přechodný stav, že po takovým hříchu buď máš z toho nějaké svědomí. Najednou nám tady řekneš, že Kristus si tady vstoupí na kříž, a spasí celý svět. To je přeci slovo do pranice a v tom nemůže být ani zrnko pravdy. To nemá opodstatnění. Ano, takhle vyslovená věc, historizujícím pohledem, "tady člověk nějaký vstoupil na kříž", z toho vyplývá, z tohoto pohledu historizujícího vyplývá, že to není možný. A taky to možné není. Ale jestliže je pravda, co jsem ti dneska říkal, že stav tvůrčí, kdy je, jsou světy tvořeny, jo? pořád pokračuje, ano? říkal jsem. Tak taky s tím souvisí, že pořád pokračuje spasitelské dílo boží. Neboť kdyby jenom vytvářel, tak by vypouštěl ze svého domu pořád další a další marnotratné syny do toho světa a ono by se to nevracelo. On taky musí být tím, na koho si ten marnotratný syn vzpomíná a tou vzpomínkou se vrací do toho otcova domu. A on mas- on musí být také tou vzpomínkou To znamená tím osvětitelem, který mu říká: "Tudy se jde." A to všechno je, dělá jeden a tentýž Bůh a ono si to vzájemně protiřečí. Na jedné straně všechno vypouští do dvojnosti, a trvá to někdy strašně dlouho, než se ta dvojnost vůbec ukuje. Aby byla totálně dvojná, aby si tak člověk cítil a všechny tvory, tvoř- tvorové jako absolutně oddělený, nejenom od Boha ale taky mezi sebou vzájemně a vzájemně se mohli klidně vraždit a pronásledovat a tygr žral ty méně silné a a tak dále. Oko za oko, zub za, aby tam bylo možno uplatnit zákonitosti této úrovně. To jsou zákonitosti, které neplatí na jiné úrovni. Ale na naší úrovni to platí, na té úrovni zvířecí to platí. Oko za oko, zub za zub. Tak aby tohleto bylo možné, tak k tomu je zapotřebí jenom aby Bůh se zebe vypouštěl a nechal to z toho monismu přejít do toho dualismu. A ale to by se mu to všechno vzdalovalo. Tomu by astronomové říkali "rozpínání vesmíru". Asi tak. To máme zrovna takový černý díry, že? No ale ono to jde také nazpátek zároveň A to je také věčná činnost boží. Čili to co je tam historicky znázorněno, třeba se to stalo, že on vstoupil na kříž a že tím oznámil, že je spasitelem světa. Ale on jím odjakživa byl. Co svět světem vládne, co vesmír vesmírem vládne, musí tady být síla boží, která na jedné straně tvoří na druhé straně tvoření do sebe vrací. Myslím, že správně na to jdou Indové, kteří znají matku Káli a matku Durgu. jedna a tatáž bohyně která všechno vytváří a všechno pátek požírá a jsem v tomto obrazu krásném chybí to třetí to osvětitelské to do toho těžko indové dorůstají po tolika tisícícíletých zkušenostech jim pořád nejde o to se pout ale ježíš kristus to dost jasně řekl a ne takhle měla by to před ten nevadí chopil to bohužel oni si myslí když to se na světce spasil svět sestoupil a kříže postíte omyl protože ustavičně za přech se obětuje neboť on musí s nimi vstupovat do tohoto světa by je opustit aby nic vůbec nevynese ani tím méně by se mohli k němu vrátit. tak on se ustavičně dává s nimi křižovat on se on trpí a tak dále a von když dovoluje aby člověka příklad pochopil že jedna a jedna jsou dvě od tím osvětitelem který pomocí o že schopný toto pochopit a takže je to věčná úloha boží která byla jednou prozrazen a byla prozrazena na tom příž a jestli si křesťani myslí že tím že uvěří ve spasitelskou úlohu ježíše krista tak písně o to dělají že budou patření jsou na velkým oni se musí tomu spasitelském úkolu přidružit oni musí se jím dát vest jak on říká oni ho musí následovat i na ten kříž i do toho zmrtvýchvstání v tom co dělal před tím o něm musí celého následuješ ti vise obava mysli myslel že je to příliš domýšlivé naopak tam nemá být člověk pokorný tam má jít za tim ježíšem. Ti učedníci ani tá maří magdalena nebyli tak hloupě pokorní abyste s těch se když já jsem takhle hříšná co bych vůbec k němu chodila co se mnou může udělat a já veselí že žádný z těch činů nebyl tak svatý když k němu přicházel aby si mohl říct já jsem toho hoden i když pamatuji si při té příležitosti co se stalo při té studny s tou izolovanou kterou zákon tázal kamenovat a ježíš setkal se s tou ženou před studiu právě momentu dítě li kamenovat a řeku a ty si tedy to je východiska jejími trváš dobře zákon zákon praví vzornou ženu jest kamenovati si to mu poti za ne nebo ho nic nemít zákon praví správně ale já vám něco radí budeme to dělat pěkně po řadě začne kamenovat ten kdo je bez hříchu vzal napsal do méno prvního doma kamenovat ne kupodivu všechny znal napsal jeho jméno sito se přistoupil vzal kámen a von to po napsal jeho hřích on říká o na nejenom moje méno ale on zná že já nemám právo hodit kamenem toho upustil nebo předlohu přišel další jež okamžitě psány ho méno dost a bal k tomu jeho úkol kámen předal další a když takhle všichni si předvídáme a nikdo nekamenoval tak ježíš vzal ten kámen říkal podívej se na mě nedýchá ho tě mohu semenu já má za bosko celý zákon protože já nemám já se kamenovat než já věřím že nebyl schopen že nebyla schopna být dál nevěrou tou chvílí předal stínu své nevírou na sebe neměl v sobě takovýmto způsobem já jsem v tom okamžiku třebas toho osvícení tam v tom koncentráku viděl tyto události která sosákem to viděl eště se ale to by vám šla husí kůže ozáření vite reka eště se oželí to by bylo strašně zodpovědné učím činná a to takhle říct o to stačí tak a proto on říkal ne nebudete soud do jsou bude také poutem znamená opouštět bezhlavě každému ale neopustit ale nepodrobených rodiče chybující tě odsoudili za to se dá to dělá chyb o tato tím světem vypadalo ukázat ano pane odstoupit tak tedy se říká že síla slova božího vona se bůh je tak silná že vyjadřuje se své obsahuje moc skutečně že je vlastně už skutkem a trošku jako na pozadí z toho stojí výrok ježíše krista který říká když se už v duchu si ožili už si z žili je klas svědek odsuzuje nebo mu ukazuje na sílu lidské myšlenky se potom v jako provinění když je špatná a samozřejmě také dobrá myšlenka zase má má mít takový účinek dobrý ovšem jak ta dobrá tak ta zlá nemá absolutní čtvrté lidská není božská takže dejme tomu když řeknete ženě pěti mužů samaritánce kdybys chtěla život věčný tak bych měla tak si dobře všimněte jaký je nedostatek této nabízí sovu ze tíží říká o začátku cesty a spoléhá se na to ježíš se začne správně že bude také třeba za pomoci toho ježíše dále správně pokračovat ale chtějte království boží hledíte ho především víte že vám to nejde a nikoliv kolem na ten výrok však on tu řeč kterou nesmíte oddělovat od jeho ostatní řeči do plnil všestranně doplnil jak ukázka mysleno života jednak příkazy dost ceně následovat do setřít za mnou vezmi svůj kříž. Zapři sama sebe tak se ne dal tak se tady už puzen to jediný výrok který začátku věcí nebo všech ostatních pouček nám vykládá něco na víc nestačí s tím ale podle toho co ti se taky zařídit takže také je na ten výrok že kdo si jeho žil už mysli už si žil dívat jako nic jako na za pracující rýže on tím chtěl říci už si připoután k tomu té tou myšlenkou světu který bychom mohli nazvat i zbožni způsob myšlení že ano takový to ošovi čtení je taky toho druhu že když něco někomu závidím nějakou pěknou věc už se mu to opere ona vůbec ne ta uvnitř ní se mu to krátce dá všechno takhle rozvinout že to není pravda nějakou den a na druhé ale je to tak velké proviní jako že pak tě si pro není ale když budu pořád to už po boha vy které nebudí tak jsem vy spoután tím majetkem který nemám jako by to je poután majetkem teď bych měl na kterém bych nelpěl tak prosím vás berte to na vědomí že tihleti výroky musíte v brát kontextu s tím ostatním co on tak řekl že oddělovat jednoho u ježíše krista je kacířství to je nesprávné že když ve nikoliv pokrat takhle otázku pomyslete sami u sebe srovnal jsem si to ostatní výroky neprožívám neprotiřečí on si například svými činy tím víry a tak dále když se budete moci klidně říct já tomu nerozumí a neví o tam do toho postil tak pak se nestojíte třebas než vám to jdou ovád ducha plně vysvětlil že se toku kuje hřích to je velice duchaplný pocitu ovšem u vás na tom na jeden výrok víře krista a který se to zapomněl těle si přátele z mamonu a oni vás potom přímou mezi sebe a ode se mít prima a to z kam lidsky tak žiš na čem je to měl a zevně prominete že já bohu záhrobní život prominete mi o stoprocentní pravdu že tady očim celý život s lidmi kteří do za svým mamonem tomo není jenom bohatství nýbrž mít něco svého na maminkou manželku své děti svůj domov a a voni si se nestane že se o to své zaměstnání svou čest před vizitka le víte že toto von všechno opustil že napřed ho opustili jeho učedníci potom opustil jeho vyšší přátele a viděli všechno prostě na concepulti cestou měl předními z těch delty kupí který dělat všechno toho co pouta a tak se odpoutal od toho všeho čemu se říká sousedem lidskou myslel že je mám ale když se nám nepodaří do konce života se odpoutat od toho že chce utvářet někom poklidný tenhleten život ani tak nakonec po smrti se ptáte všemi obdobně obdobným způsobem jednajícím lidi v tom mamonu se sejde nám příjdu tak ty moho nás i ta všechny najednou lhu mě tam zase si zakládají domácnosti zase si tam přímo z sebou chodí po trhu vybírají si do to je lepší to to je horší na let zákon nemám říkají že ano pole a bytí s tělem i to tam taky je říkali že se jiný ten a po pro ten ma moc mi to taky ne a ale to takhle tak to tam i přijdete už tam radíte ale to ježíš měl pravd sedíte dvou židlích nikoli to že při tuhleto vůbec neomezitelného než na to abyste měli tohleto ono do vystavili tomu nebo onomu no a krok za krokem takle kráčíte k prachsprosté zvířecí smrti na to vás po bohu a nejlepší řeči duchovní a četba upon a neuchrání nejlepší modlitba vás neutrální protože si ji svou živí nejlepší případ a jedno neuvedu takže jenom ten chutí vstupuje do království nebeské a ten chuti to je chudý duchem nebo jenom toho je království do deskám jsou různá boha se ví a jenom tomu chudém duchem se slibuje království nebeské oním si nebude prasklého nebo země ale k tomuto veslu je to právě z tohoto vyhovuje třebas moderní vylovit že Aby se lidi nebouřili za to že jsou chudí a že je ostatní smí drancovat využívat ne tady totiž jde o to aby člověk byl vnitřně svobodný aby na tom nelpělo ten zde ve drátu co ten měl boha ještě více džnana a ran pověstný s bohatým bohem a nic ho to nepoutá ale vaše říkal já vám přátelé se stane se poučit strašně těžké se tím nebo dokdy si řešte já to budu mít a nebudu tím poutá nakonec se ukáže spoután se ale já mám ukázku dobrou u dětí tě si hračkou hraje a kdybyste jí tu hračky se mu tou hračkou dali okamžiku když se pustí do hry tak by plakalo ale ta chvíli ani neví že můj berete prože mu a čku sám o tibete se takhle aspoň na věci tohoto světa do to hračky které vám ta příroda svěřil o vaši chloubou a hraje si s nimi s opravdovostí tě když si začne hrát tak neví o svém okolí jenom si hraje ale není to víc že hra a je to hra lásky přátele to není sedění na dvou čich rodiči momentálně hle za chvilinku najdete une hračky se kterou si zase takhle pašije vezmete tamtu kterou vám předtím nechtělo pustit a ona mi učí bezostyšně a bez práce protože už voni neví pro tu novou hračku kterou má takhle to dopadá milosrdně v našem životě že pořád si hrajeme ničím jiným a zapomínat minulé hračky tak je to přírodně krásně zařízeno že naše zapomnětlivost. Způsobuje že přeci jenom to kontrolní tak pevné a že sme mo že je možno se stěnou vázat a to přestože hodujme těmto poutu na slibuje že to potom po smrti nebude tak zlé že třeba se bude těžkostí zradu už nemůžeme ukájet své potřeby které se tady měli a které přežívají protože jsou třeba jen její než samotné věci které se velice pochopitelně ne myšlenky o nich svou vnější a přežívají ale smířila se tím časem a po popravou považuju vše pověře nemáme ovšem a to týden dopravil bohu ten na tom jediné já to řeknu mu snovém od boj za stav na čtvrt jeho murti si byli ostří stali toho lévi se to má se o ní práh medu za a já a protože my si že pro leká je to velice významná víčka ne tak já opakuju jenom nno maličkost toho protože není možno to o povaze to bychom tedy museli přespat a to začnu o těch mravencích a protože to je velice důležitá záleží tu kterou by si měl každý lékař u vědomí do ječí pacienty že totiž Není jediné tělo které je ohraničeno kůží to taky jiná těla s která nemají kůži za určitých okolností mravenci dokáží ze sebe ze všech údů mraveniště udělat jedno jediné a zase jím nejsou tím jediným tělem když tou po svém každý si dělá tu svou osobní práci jsou obyčejnými mravenci normálními mravenčím zkušenosti a schopnostmi tady totiž on naráží já potom později člověk k tomu ještě vrátím na velice důležitou věc automatismus dvě který tedy von ten ta človk který on už vlastně objevil a mluví o tom tímto způsobem stane se najednou že jako když všechny má velice někdo a je a oni zanechají své normální práce a začnou stavět mraveniště každý tam kde je a všichni v takovém co dona na mysli tamty především africký protože ty to dovedou takovým nebo jeho americké do domu tak skvělým způsobem že naším venit proti tomu hotoví břídilové a postaví mravní eště až třem tvé písem jsou tam klenbu je tam větrník je tam odpadlíkům všechno je tam zařízeno staví to ze všech stran jako když se staví jeden jiný člověk vír o druhým je a postaví mraveniště která je tedy je dokonalým městem se vším nikým zařízení a tak on říká a nikdo nepovídá že tady za tím nestojí nějaká inteligence společná která se najednou v nich budí a začne jednat a která zase si dělenou když už toho není zapotřebí a která to všechno kontroluje všechno to seřizuje protože nikdo z těch mravenců není schopen ani dva nebo tři ne dohromady nejsou schopni do takového vyrobit ale když jejich ty tisíce tak udělají takovou stavu na kterou se pozastavujeme protože má všechny náležitosti modlení stavby a tam v těch tropech do oni žijou to musí být dobře vítáno musí tam být prosévána všechno oni na všechno počítáno a jakmile to mraveniště už přestal být jí je lidské tak ho opouštějí a vrhají se na stavu dalšího mraveniště to by mohl de připomíná že tuhletu schopnost měli zřejmě také a s pevné když zanechali město krásně vystaven a věru škály na mohla o tom říci hodně tam nejsou stopy po nějakém násilí oni opouštěli hotové město a postavil ho daleko odtud jiné jako když se staví do té lavicí on říká mraveniště promiťe a budu možná budíte z toho říká on služba to zanedbatelná tedy to to to to též také říkal už před padesáti šedesáti léty a už se asi se dát se stará záležitost ale se má že on to znovu jako lékař objevil protože a udělal z toho lékařské závěry. A teďka říká jestliže tedy je tady taková nějaká inteligence tak ona to patrně není jenom inteligence mravenčí už se společenských tvorů se objevuje totéž u včel a u jiných že totiž jakmile se dají dohromady tak vytváří jedno jediné tělo jako by to bylo jedno tělo a pracují společně na stejném díl jako by nebrání věděli my ochoten protože vás zmateni zkušenosti z mládí tak bych řekl oni se stále sebe dotýkají jak se potkají oni nedovol sebe slepě jako chodí okolo sebe lidé ale oni se dotýkají a druhou se tím ale oni sebe dotknou né těmi předními....sou to tykadla nebo já nevim co to je asi nožky a zase do dál oni s tím zjistí je je to mravenec téhož mraveniště tak to říká on ten to pravda oni navazují fujidickou pásku kterou my řikáme v okltismu raport ten raport si pořád posílá udržují takže když je zapotřebí aby se stav ho hravě tak se po této vůli ycke pásce dá impuls a oni všichni začnou stavět umíte tam není do řečeno ale to já bych chtěl říct že tomu rozumím z toho momentu já jsem tomu dřív tak nerozuměl já jsem ty mravence hodně pozoroval ale není tu kdy jsem tam v tom koncentráku se zbavil toho svýho života tam jsem věděl také jak to je že čím složitější organismus a člověk je to těší než a vede méně spletla za organismus je to to je obecně je to pekelné ale obecnější spěli do renesance tam už stačí dvou nebo tří a říkal ježíš kristus já jsem prostředních tam deset setkají dano tři vemu mé já se uprostřed vás tak nějak to říká to znamená on prozrazuje my o mě to poprvně řekl tam v tom koncentráku že u člověka stačí aby se poučili dva nebo tři a tato inteligence vyšší kterou která je nepostradatelná já tomu říkám pomocníka se člověka v té o tom o to tim dvě se probudí a začne jednat tak že to je rozumnější než normální nejrozumnější jednání nejenom to ona předčí člověka po všech stránkách a jakmile se zase rozejdou ty dva samozřejmě tak zase už to všechno de dostali v koleji já to říkám proto že lidský organismus je takovým transformátorem jak jsme si řečí už víte času sem to opakoval který představuje vlastně schopnost transformovat všechny vesmírové síly takže já v tom vesmíru vlastně mohu všecko a jenom vrátek mou stavy ven eště ale já ho budí tady vesmíru vymetení trikem kdyby jí nebylo tak tam není tam nemyslete že by ješi a ti šíří a ty věci je všechny ostatní hotové že na to přišli jenom rozumem nevěřím to dneska týmová práce já jsem se na ni zblízka díval jednak než o to se mi to musel překládat a jednak ve školství tam toho b-to bylo ubohé ale v té škodovce to klapalo že totiž jak se ti tady dohady než kde každý něco ví na víc to je pravda ale oni nejvíc novou kvalitu která v tom by nebyla kdyby každý pracoval sám do o tuto novou kvalitu muži i bude křtí to on tam nedoříkávám nová kvalita znamená uzdravení člověka tam totiž ježíš kristus jasně ukazuje na všech stránkách toho svýho zázračnýho tříletýho života že nemohl k tomu zázraku být sám že k tomu potřeboval toho pacienta nutně kdyby se ten pocit byl nepřipojil k němu tím způsobem jak on věděl že se má připojit tak tak by se to bylo nevolil ten za zabije byl nekonal ono totiž nejde o zázrak on je ono jde o tuhletu inteligenci která je základem všeho jenomže o ní nevíme a neumíme jí vyučoval neshodneme já teďka řeknu ještě to a o ježíši kristu abyste věděli že se tak neshodneme jak on si to představit a on si š věděl že se má spatříte shodnout přijde za ním člověk nebo dva slepci a říkají pane my nebe za sebou ruce tato chtějíc vyneseno bych z nás vyléčil naší slepoty A on říká vy mně věříte ano my tě věříme tak já vás vyléčí před tedy uzdraví ze slepoty znovu stoupá pře neopakovat ne on to říkají a co to je on se chopí jejich vůle jejich vůle a tou působí na tu inteligenci tak kterou se nedá na tu superinteligence já to do té nedá působit osobní vůlí nýbrž vzdání se vůle o ni tuti aby se vzdali vůle voni si přáli s tím být uzdraveni ale teď že už to dali do rukou ježíšovi jak se to nemusí přát že pod jeho rukou rozumíte dobře už to není záležito toto vybočí věděl a jakmile je to záležitost toho ježíše hostií protože má to od třetího má tu terezii má k dispozici to je rozdíl oproti na že ano ale prosím to se člověk už tak na cenou a do tohleto protože to je to dvojí základna pro porozumění to věcí teoretická základna je do vědomí a praktická základna jen vůli takže je třeba vládnout tyhleti vě základny to etickou si řekneme a praktickou to si neřekneme to musíte každý dělat sám tu teoretickou se to se dá--úplně ale pak se tím nenaučí člověk to si musí sám sám se musí do toho dostat čili teď je vyčtou zavřel aby vám řekl tam se modlíme otče náš jenž jsi na nebesích posvěť se jméno tvé přijď království tvé promiňte že zdánlivě se mě na to ne já vysvětlím tutéž že jsem teďka vysvětloval abyste věděli že v tomhletom řádu který je tam stanoven je už snažil s ním návod jak ho použít přeci ježíš kristus de říkal hledejte především království boží najednou když tam ten řád uvádí poslo takové posloupností jako to má být předřazuje před to hledání království božího přijď království tvé buď-né buď vůle tvá a on tam dává posvěceného tvé při království tvé buď vůle tvá takhle to že třeba ne to je úžasný recepty já jsem si ani netroufal to ří říct dokud jsem si nebyl vědom že dneska je už věda na pokraji toho porozumění těmto věcem je to už je dost nad ní prozradit protože tam modlíme otče náš především ne otče můj zas to modlit mám s může spojité ne ne to by bylo špatné protože ježíš kristus jasně rozlišoval od se fyzilogického hmotného fyzického a otce nebeskou semena tvůrce všeho tehdy za jeho dob a a on mluví-mluvil k tehdejším lidem toho boha považovali za tvůrce. ovšem dělali tu chybu tu von ovšem se nedopouštěl tý chyby to bylo vidět z jeho jednání dělali tu chybu že si mysleli že pánbuh to stvořil a vodešel vod toho kdežto pán bůh pořád tvoří von je tvůrcem to je jako je v existenci já jsem tak taky je tvůrce ne se vše stává nějaké tvoření se ničím nestává tím že von najednou začal tvořit z čista jasna on soustavně věčně tvoří a kdybych vínku přestal tvořit tak se to všechno co si ego památka karet upozorňuju vás na to takže když on říká napřed před tím při království tvé posvěť se jméno před a teďka můžeme si klidně vysvětlit jsem se to posvětit semeno je pouze rozumíme co oni mysleli poctil otče náš tvůrce tvůrčí činnost čili jestliže nejsi tvůrčím způsobem činný napřed nemůžeš chtít aby se vrátilo království boží a toto je rozpracované to té má zapři sama sebe a následujme Protože to je vlastně to nejvyšší tvůrčí úsilí, když člověk sebezapírá. Mně při tomhletom říkali, jak to tam v plzni ale říkali ně