Karel Makoň: 84-02B (přepis nahrávky)

že to a něco za tím je co tady oku že když totiž se dostane člověk za to první vyvanutí že se v něm narodilo lepší já které je lepší v tom smyslu jenom že je blíže té konečné pravdě že blíže takže k ní má blíž a může při něj informace získávat z toho nic a to znamená manet nimu přímočaře jiné tolik přes tys o už má k dispozici jiné prostředky než smysly a rozum začne vědomě používat ne a tím to nové já které to musí praktikovat který pomocí nože tomu musí pak o takže musí existovat už se nikdy nevzdálí tolik o toho středu věčného jako to první už to není tak beznadějná cesta už je to přeci jenom točení se okolo kruhu už to není vyšlehnutí z toho jaká ta protuberanci ven z toho středu o zářného nýbrž už se to točí kolem takže dejme tomu ježíš kristus že on o této fázi vývojové tak mohl říci a to je ta doba těch tří let učitelství když bych něco dělal pro sebe nevěřte mně to znamená on nemohl se vzdálit ani nechtěl hodně od toho středu ze kterého vědomě bral informace pro to co má dělat čímž se zbavil veškerých starostí protože to co potřeboval se dovídal to co potřeboval pro funkci jakou tam měl se dovídal neviděl všecko o byl pořád menší než otec jako o sobě říkal ale proto co potřeboval věděl všecko no a to ale není poslední fáze takže já bych to zkrátil do tý povídání když to vezmu na svou zkušenost tak první a co nepatrné které jsem sotva zrodilo udá a neměl eště ty tykadla všechny napřažené věren tomuto životu bylo zmařeno čtrnáctinásobnou opakovanou operací před to nešlo asi najednou mařeno v tom dotyku s tímto světem trvale z toho bylo burcován a snadno se za tím objevilo něco co emanuje co přímo menuje z toho nesmrtelného já jenomže to to šlo projít lidským organismem a to mělo za následek že z toho moc nebylo jenom touha jedno správně že to dost ovšem nebylo toho tolika bych já poznal že je to boží vedení to co mu to nepoznal já jsem nevěřil jak jsem si myslel na boha a byl jsem takhle krásně veden přátele to bylo privilégium na to vidí a tím částech pak by mě napadlo za správně jim to ale mně to nejenom napadlo ale já jsem byl vlastně ve stavu kde kdybych to byl nekonal tak jsem byl vrcholně nešťasten protože mě to bylo uvádělo do života plného nejso co bych dělal bez té poslušnosti býval potom se nevěděl jak to dopadne a proč to je a tam jsem taky oděl proč to je a věda jsem že je to dobře a to bylo to to byla ta odpověď na to proč je čili to byla absolutní tota že to co dělám dělám správně se lože matka byla proti tomu a okolí bylo proti tomu ne já jsem vám včera říkal se přitom nebyla tak jak to tady opakovat promiňte okolí mé matky jí napomínal mém předškolním věku proč to dítě necháš pořád si hrát těmi husami s těmi slepice mi na tom břehu tý řeky dice od naučí česky o tam štěbetám dá a ne on tam kyčlí kasta chová jako zvíře a prosím matka mě napomínal a říkal ty musíš především v jednat lidmi ty jsi člověk ty nejsi zvíře se smí tvrdou do zvířecího života by za chvilinku nás třebas nemělo rádo tak jako ta zvířata mě při mezi nimi bylo lépe než dítě vedení a to nemůže to nesmí nastat to je to pro vysvětlení pozdější její co já teďka tady vykládám tak si to nepamatuji míto říkal pochopitelně jenom vím co mi v dospělým říká větu jako měl těžkost výklad něco sem potíže ne aby mě dostala od těch zvířat ale jisto jedno že já se jí na to neměl odpovědět pročtěme zatím tak dobře ten se říká maminko nebo je li já tě nepřestanu mistra ale tento život takhle jsem to samosebou neříkal je je pro mě životem šťastnější než s tebou šli mi proto že my si rozumíme ne tím co říkají ani toho říkají málo ale tím co žijou a oni žijou životem daleko bohatší než ty a ne já když jsem mimo ně oni mají možno jít za tu svou hmotnou existenci takle se samo sebou nemluvil do stavu já a to jen překládám do něčí češtiny dostalo nižšího poznání do stavu určitého poznání které my lidé nemají nemáme ať jaké je to poznání tom vstupujou tam se s nimi dostává se říkal ti nemohu říct ale já to vím že to je tak já jsem prostě přímo poznávající s ním a přímo poznává že oni to poznávají já vím že to co oni poznávají taky já poznávám a v tomto způsobu poznávání navíc co lidé nemají se jím blíž než lidem a voni mě umíte no tak zkrátka vidíte dobře že ten první záva nebo to první vyvanutí jak já jsem zažíval takhle jsem to alia postupné jako ten pude kristu tak vysoce ale tak pomalu jí kruzích se vyvaroval ze sebe se rozšiřoval svoje vědomí tak bych to jednou mohl takhle pěti vykládat protože o to takhle fakticky lékem kde na to nejde tak klasicky podle krista nebo podle buddhi je to byly veliká i proti nám a když jsem to tři na za půl roku takhle pěstoval ovšem těmi zvířaty ne už potom protože já jsem se jak jsem měl o na brány tak jsem znovu na vás a kontakt ale to už nebylo ono že oni země udělali tím lidé na člověka lidé ty učitelé kteří mě měli v ruce to dalo práci a se při taky od ní a plakal ale způsobili že jsem mezi vámi jako kudy ani člověk to se jim velice dneska vděčen za to kdybych jako byl zůstala se úrovni krví řad tak jsem se hodil akorát na toho pastevec husí že by byl podivuhodným býval pastýřem že by byl na ně k dá k nebo a by co viděla oni by byli za mnou šli ne tak to by bylo uvádělo údiv někoho možná ty zvířat a nejít prali přirozeně musí mě považovali za husu se písemně považovali za slepici ne a tak dále od ky za kočku ne si zapsané ale podle tím takhle považovali no a já to říkám proto abyste viděli že člověk v tom svém procesu vyvanutí mění jenom tvoje jáčka za jáčka lepší v tom smyslu lepší bližší tomu středu pomalinku řek bych nepatrným učí se přibližuje k tomu středu takže vy máte dojem že se vůbec nějaká nová stavba nestaví li mě říkáte všichni jak je to možné že nám se to to neděje a že my nevidíme žádný pokrok já jsem taky těch prvních třináct a pole neřídil žádný pokrok neměl jsem nejmenší tušení že najednou před mnou bude stát věčná podstata už v těch sedmnácti letech mi sedumnáct je otáčky rokem přesně řeč a proč tam stál a to byl nějaký na jak vůbec ne to byl přirozený důsledek toho že se ve mně něco stavělo tou poslušností ne toho člověka nýbrž toho co z toho středu příměji vyvanou váhal ne a tam se staví prostě v každém z vás jakmile potírá te svou vlastní vůli a dřít se nějakého zákona který se si sami nevymysleli třebas křesťanské morálky tak se ve vás něco buduje a jednoho dne vás to přemůže a já si myslím že by nebudete muset já jsem to s tou smyslu partyzánem tak partyzánsky na to jít bude tedy mít dotek to pěly ti tak se dostanete daleko větším krokem kupředu než já že se dostával kupředu malými krůčky sedmnácti letech jsem měl dojem že jsem viděl boha neviděl a jsem neměl o tom představu setkal s bohem tedy lépe řečeno a že to co od něho vím a to je že mu mám patřit jediný se mi děl že jemu náležím a ne tomuto světu to byl líto byl v jednostranný by je dostal poznatek přátele já náležím tomuto světu taky a nesmí to být sedí na dvou židlích ale já jsem si myslel že tomu té tu vůbec nepatřím jsem to vzal přímočaře tak jak to vy vadu odtamtud té chvíli té extáze v těch sedmnácti letech že jsem tento svět potíral já jsem od svýho chtěl odejít neposlou základní omyly kterých jak já vidím ke své velké a dosti se vy nikdy nedopustíte nebudete muset takovéto fázi poustevnická vůbec projít ten veliké plus co to křesťanským mystikům dalo zdržovačka že oni museli bude tím vším projít no já jsem tu a tím procházel osm dní že i mě matka musela krmit a napájet a tak dále a potom mě ještě musela se čtyřicítce droze aby vůbec ne školy nemusel odejít protože já jsem začal a jednou propadat je jako tam ta dívka to se ni učil no to je v a prostě bez fanatikem no a tak vákja jsem znali nou zkušenost a neuměl jsem si správně vysvětlit všechno světské bylo pro mě blátu ne jak se mohl pout poli do do knížky napří to nebylo možné nepříkladné vůbec nepříkladné a teď jenže mě to zaclánělo na tom drobném kroku který jsem udělal a já si právě myslím že vás čeká pro daleko větší aspoň ten co já jsem zažil v tom koncentráku že totiž se nejde příležitost kdy celý váš život vyvane já mluvím pořád o tom nenutí takhle zdlouhavě takový kruzích ano že najednou se ho vzdáte o nemůže sám o sobě snížené ani řízením božím nějaký nemůže vyváznout vy musíte k tomu dát svolení jestliže nepřipojíte jako panna maria přivolila tak dále ježíš kristus musel přivolit se dosud všechno bylo přivolení na kříži musel přivolit a tak mu to práci aby přivolil být přizván ale musel přivolit jde o něho než přivolení na různém stupni vývojové a dycky to musí být kvalitu vyšší to přivolení tu nejvyšší pálit jakou jsem předtím poznal nepoznal před tím vlastně bylo že jsem se tam vzdal toho života bez lítosti že se ho za já vás prosím kdybyste náhodou umírali tak tento veliký kroku že te udělat když bez lítosti se vzdáte toho života bez lítosti se ho vzdávat ne ví jak jsem malinko po litujete tak jste se obrátili a dívali se se na hořící město v kali se se slonim sloupem a nebylo možnost až se to je se v okamžiku smrti s vámi do ani pán bůh sám nehne a vyvy kamení té na tom tě tohleto je veliké plus které jsem pochopil v tom koncentráku po tomhletom vyvanutí toho mého já před posledního se se zažil neboť potom těch pěti zůstal ještě po tomto zážitku byl v tom koncentráku já jsem už vědomě z tohoto já používal jenom sílu přisluhovačem jenom někoho kdo nosí na stůl ale to co na stole je není ode mě je od toho který to na peklo který to teče že nebo který to vaší takže když já jsem dělal dojem že tam má někoho v tom koncentráku rád tak já jsem dobře věděl že já si jenom prostředníkem který to nosí na stu dul sku boží kterou on pečet ustavičně teče ustavičně pro nás připravuje a když jsem něco poznával a to je dnešní stav věcí tak není to že bych já to poznával já to je to já poznávám ale já to jenom dosti na zříte tě to nedá nejmenší práci se nějak se tím nemusím zabývat jak na to přijít nebo jak to vynalézt nebo je to dávat jenom to přerušení jednoho vstou na druhý to je překazit češtiny si na ho a ten mi há potíže samozřejmě protože česky neovládá správně a to řiká vidím když překládat stín daří na velikou práci že se součinitelé rozumím a není mi to instase zenu a řvaní víra český já musím do slovníku a pěti přesvědčte let by taky bližní bylo ne já je tikat překladem hraju lítost asi no a tak já prostě jsem tehdy poprvně v životě zjistil že člověk jenom po dva čem že není tím do ty věci vytváří a že tím způsobem může se podílet na tvůrčí činnosti boží nejen a tu učí činosti boží to je málo ale na jeho spasitelském úkolu na jeho osvětitelskému a jsou to všechno jeho schopnosti a nikoliv naše nebo mé to je jeho vůle která se prosazuje bohužel bez toho přivolení lidského to přivolení lidské je nutné na každém stupni když se přivolí nic se z toho nedovíte nic se nepodává já musím přivolit panna maria tím byla nepřivodil tak se nic potom už dál nedělo než kristus by se byl neobjevil tady nebyl by nám toto poselství přinesl ale tam řada přivolení způsobila že to dál pokračoval no a tak když já jsem přivolil v tom koncentráku že tento život není můj že mě nepatří tak jsem konečně po devíti letech bůh hledě začal praktikovat v té chvíli to co jsem měl od začátku praktikovat že tento život se měl beze zbytku odevzdala ne v nějaké jenom koncentraci nějaké vnitřním stavu nýbrž takový jaký je tou tělesností se vším prostě ne k duši mé uši své se odevzdávat bohu ale tak kompletně se no a kdyby to bylo jenom v tom těle tak je to málo pochopte to musí být celý bez lítosti no ale já vám řeknu že jsem si potom vysvětlí to je jako vrchol co člověk může zažít ale jak vám říkám není to pravda protože v jednom sem se mýlil tehdy že totiž je možné nějaký definitivní vrchol na této cestě není to pravda na této cestě je možno jenom dosahovat promiťe že opaku jsem včera říkal protože řeka tam nebyla ta je možno věčně dosahovat a kdyby člověk jednou přestal dosahovat tak má po definitivě tam v té oblasti toho poznání takže já například když jsem třebas toho koncentráku když šel já bylo jsem si myslel že mě pustili na svobodu a to způsobilo že jsem rázem zrušil tuto komunikaci s bohem rušil ale totálně se už také já jsem byl úplně díkem řeka se ejhle tak mu to není definitivní stav když člověk není to extatický stav se zažíval jsem si říkal to vinný to pravé už ne a pocitu se popraveni že nikde pro člověka není definitiva když si řekne dost teď jsem na vrcholu víte toto asi ten géte krásně pochopil já ho považuje za veliká se jsem tedy řekl o tom svém faustovi že ten mefistofeles ten přes když se ho sousta a kdy jsme ten že do pekla on říkal tehdy až se ti zalíbí v tom okamžiku který právě budeš prožívat že by si že je to konec že to je vrchol a to ti doby nemáte výborný ne se nic líbit nebude na tom světě to všechno je málo a pořád do kabal araba že až jednou se mu líbilo s tou matkou ne a v tom tu byl satanáše k a říkal mu že anděl mu říkal je pak není proto se o to této chvíli se pořád snažil o něco nového tuto chvíli mu promíjet že ho do této chvíli se snažil a do se pořád snaží který je náš a ne tvůj neboť peklo je to nesnažit se nejdál kdekoliv se zastavit na cestě kdekoliv se na cestě té peklo to si nás bere teklo jestli je tehdy bralo peklo já jsem poznal tehdy co je peklo poprvně v životě jsem vstoupil do tak to nepřeháním protože potom stavu toho vás pojeí věčného co jsem zažíval to bylo hotové peklo to si nebe představit co to už pro mě znamenalo za peklo li s já jsem z toho musela v sedmnácti letech vstoupil do tohoto světa člověka odděleného od boha ne a jak jsem se k němu zase nazpátek štval aby k němu zase přišel abych nebyl tady svůj jenom to už tehdy bylo pro mě vězení v těch sedmnácti letech velké vězení co pro vás ten tato světce zevním ale pro mě byl od té chvíle vězení ale potom to bylo tak ne pouhé vězení takže já dneska mu zodpovědně říci že největší sebezapření které sis musel provést při sem vtělení bylo pro že přišel do tohoto světa z toho stavu nebe já jsem ji že jsem v tom stavu nebe v těch pět jich že to tam definitivně nějak žádná definitiva nikde není jenom že když člověk pro je něco ještě další ho o tom tady nebudu mluvit tak potom i za tohoto života se mu může stát že už odtamtud nejenom se mu nechce ale že tam je tak blízko tomu středu že ty odstředivé síly nemohou ho přemoci nemohu v něm bude ti klam já jsem tady na svobodě to je má a pravá a musí se toho středu držet zná on němu tíhneme tomu říkal je on se konaje že ano k tomu středu takovým způsobem že už není odpoutá plynulá křivka že která tam k mu míří k tomu že není vybočení z toužení boční a to je bez otravy do věčnosti možné todleto stále více se přibližovat ale co na tom důležité stále více vědět vědět že já mám svůj jíš úkol u toho s od toho boha pocházející který je dán tím že vám svůj příbytek od věčnosti od věčnosti svůj příbytek a od věčnosti ho tam ne já jsem ho vstoupil nějak ne když sem se ho želvou ště a když se do něho vracel vrátil tak s mám možnost toho příbytku u soit a je pro mě pochopitelné že budu působit takže dejme tomu takový světci mě přesvědčují u dávno po smrti svalová tezi že odtamtud soustavně působí je jsem že nesmíte na ni chtít aby vás vůbec někdy vyslyšeli když to není ve vůli boží kdyby totiž něco pro vás udělali a nebylo toho vůli boží tak tu chvíli spadnout z toho svýho stavu to není sázení a co ho nespadne on to neudělal ale oni jsou tak dalece poslušní že oni dělají jenom to co je vůli boží když se ztratí a svoji pro boví svatému aby vám pomohl v něčem třebas poznání oblasti poznání o kdekoliv jinde má okamžitě pomůže veliko po těle to pro vás ne v tom stavu v jakém jste jestli nepadne te přitom si nezhroutí se vaše zdejší existence tím závanem té věčnosti jako se mohou ti třebas těch sedmnácti letech u mě má le by se dal zenu ti a že se nemohu například fyzicky no a tak tohleto když už nehrozí tak potom je možno v tomto stavu zůstávat bez těžkostí bez nebezpečí že se odtamtud jak dostal nazpátek a ten svatý může pomáhat tak daleko lépe než ten neosobní bůh protože má za sebou zkušenost z tohoto světa kterou může do vás vytknout do vašeho vědomí vy ste například dejme tomu konkrétně svatou terezii vy do universitních li vem si tam vy jste bere si on strana sto šedesát tři a na ní si tam kapitolu začínající tak a tak konec její je špatně citová španělsky to ne to bylo paniky neboť já jsem to tehdy nesměla tak napřed nezdá se ani tak daleko jako později ten můj spis nepomáhá ná nedokonalý ale ty máš zrovna tu tendenci tuletu i udělat a to by byla nerada kdyby sto po mně opakovat že já jsem tu chybu už nedělal vlivem toho vyjde tak řek si ho aby se toho jsem to v té není náhodně dokonce vepsaný mysli paniky přeškrtnuto na mě dávali pozor e o tom v tisku pořád napsáno slovy svatý terezie jak to opak jak to opravila o tom vydání po smrt po několika stoletích a tomu si kam konkrétní vedení které by bylo nenastalo kdyby například isis nevstoupil z toho stavu nebe se váze moc konkrétně vést konkrétně o přistoupit k člověku a odtamtud ho vedl a ta svatá terezie a konkrétně přistoupit ke mně vědět co mě tam chybí a že je ve vůli boží abych tam nechybovali že by to bylo zbytečné přerozování a tak něho tamtud a vyvedl a nejenom jednou ne tak ovšem mělo by to nakonec dopadnout tak že by nepotřeboval takhle osobně zakročovat nýbrž že by můj styk nebo náš styk s těmi světci vypadá tak že by plynule byl součástí plynule součástí našeho poznání rozumíte že by to nebyla k poznání svatý terezie nebo nějaký laoceho ne že to bylo poznání jako takové že by nebylo třeba rozlišovat toto mně napověděla tatáž toto laoce a toto pán bůh nebo tak nějak to ne nýbrž aby to bylo trvalé žití ve stavu poznání o totiž potom záleží na tom jakým způsobem se do toho člověk dostal já přes existenci protože ty lékaři už si se ucházeli o existenci tím že bez osličím mě týrali je a v tom útlém mládí a o tu listině šlo v těch sedmnácti letech když tě se starosti a těch štěstí kdy vidím letech tam mně šlo pořád o existenci čili přes existenční systém a to je je jeden z těch tří systému který působí na člověka existence láska a poznání že tak u mě lidsky tyto dvě láska a poznání vás oproti té existenční stránce ta byla na výši misky na výši takže já nejsem pořád na výši v tom smyslu těch ostatní dvou prvků a myslí si v té existenční se trošku dál a hned trošku dál kdybych si myslí že jsem na konci také na té věčno tak by byla chyba tak na té věčnosti člověk i v tom existencí musí pořád seřizovat bohu rozumíte mně to musí plynule po všech těhletěch stránkách tak to vypadá na věčnosti a a tak už dneska bych neodporoval bavit jako tehdy že do nebe nechci protože tam bude strašná otrava dívce na pána boha na jeho svatých jo takhle pojatý náboženství voňavky způsobuje že já se rázem přestal na to věřit proč jsem z toho měl strach strach panický strach takhle bych já měl skončit v tomto nevybíhala měl skončit to je neplesá vně buď a všechno možné abych v tomto vyváženy a proto když já nebudu věřit toho aše o pána boha tak to bude v něm vším pořádku a v tom mně dával toho je vnitřní ničí poznání co je správné měla placet k tomu říkal to je správné ty nevěstou boha já jsem nepotřeboval věci v sedmnáct let a já jsem mu věřil řek bych láskou a já jsem nevěděl že miluju já jsem nevěděl že ta pravá ska není láska srdce nýbrž je to láska o kterém budu jí kristus nová ti by se sice se o co duše se ze všichni a tak dále že protože musel jsem do toho vložit všechny svoje životní ctnosti kolikrát abych poslechl přestože moje tělo chtělo na mě něco jiného že sem se normálně vviděli jako všechny ostatní lidé já jsem v těch čtrnácti do patnácti šestnácti letech byl člověkem taky pohlavně dospělým že a taky se říká na konci tě užívat a já jsem věděl že to nesprávné a si představte jaká to musela obrovská síla z druhé strany když jsem tomu odolal že jsem nebyl já to byla jeho síla že a musím říct že nebýt této pomoci že se s tak velice tohleto nepřešla že zevně by byl býval v těch sedmnácti letech se nestal soutěže se stal po těch vymezí křesťanských svatý a volumus považoval a jsem rád že jsem tím svatým přestal být těch šestadvaceti letech že jsem se k svatým nejsem protože to zadívá ta svatost to je úžasné provizorium a já bych to vysvětlil a si zase promiňte mně tím známým pořád říkám přirovnáním o tom poustevník antonínovi ne z prvních poustevník když mu kladli otázku proč ty tak starý člověk si schopen pořád tak živě za tím svým bohem jít a von říkal jedině proto že nevzpomínám na co se má zapomenout a to je že jsem včera taky k tomu bohu šel já dud dneska poprvně nikdy jsem k němu nešel to není v mé mysli když taková myšlenka na mně vstoupí tak vím že nepravá že je to něco co mě je cizí a co mě uvrhujeme já musím kristovo ně k němu jít neska znovu začínat nejenom proto se dožil o stopě let plné svěžesti ale proto že opravdu jako paní kamenická byl označen číslem stopě desítka to znamená spojení boha člověkem je povýšen na stopě celých protože za ním je pětka pomáhání člověku je katolík jeho pět smyslů ten symbol člověka z těch je pytle jestliže člověk si to nechávat své poznání jenom pro sebe nýbrž jde si mezi lidi a toto jsem se dostal konečně k tomu k té pravé podstatě vymazání jako buddha do oné tím způsobem než buddha do nižším třebas ne ale buddha v té chvíli poznal že tou svou desítkové ní s bohem to milou že spojovacím o jedničkou musí mezi lidi je jeho život musí být milosrdný vůči lidem a smilovné jako je smilovné život boží boží v člověku a tak dále a proto od té chvíle kázal tu střední cestu a neustal až do smrti no a takže ta paní kamenická si myslela že bude to popít let živa oni pravda to když tak listu řekl tomu dotyčnému tohleto porodí stáda technicky to i ona si tím že na se na mě jsem říkal kdepak to nikde tatínek zastvit dlouho nebudete ale on si vás dame odvolané o pracovního s tou protože vy musíte jestliže se téměř tom spůsobem poznání které u ní strašně malé a to vás ne postavené poznání zvládáte pořád té bytosti v těch lidí že to není divu chyba ty se být až do konce s ním spojena s se tak musíte konat to pět ku pro lidi to musí jít avidje u toho ale bylo že mi dojem lid budu vést padla při to alespoň a s bohem víte tak to je těch vaši sto pět a ne a nám snad se to by malíř jméno to já nepotřebuju přijít že to vím se opět u vod toho nmoho antonína poustevníka ne to bylo sto pět i ty mi ho velkou života to bylo náza zorné no co to vlastně dělal abychom my kteří známe symboliku čísel si dovede s tím považme dělat my tady den znovu to je báječná věc na doplněk k toho luthera co nevěděl že nejenom zasadit strom to je svět škoda řekl ale nikdy se modlil to už tam měl se mou už ne nebo stav nitrem ho nezasel že se ho zasadil první strom peníze svazuje se s je ten strom který v okamžiku smrti zasazuji takže podle mého názoru dneska vím že chybného okamžik smrti byl ten mě ten esesman mě zabít e od mého názoru to kazí smrti dokonalý okamžik smrti těla jsem ten život vzdal tak jak se mám dávat bez lítosti toto když uděláte tak uděláte rájem ten velký skok a nemusíme těch tý malinkých opět o sem dělal po těch třech a půl teklo života po sedmnácti to to to vůbec o to nemůže mít pána může mít je že se nic neděje a jestliže tenhleten vzorové té tak se dělo tak víte že se něco dělo ono se děje vono se staví bez vašeho vědomí si jenom představte kdybyste byli při každém pokládáni kamene jak klade té na sebe jeden kámen a druhým kdybyste o tom věděli tak byste se divili jaká je to úžasně velká a nádherná stavba mohlo by se co chvíli stát že byste řekli do k tomu se dá přeci pytle a zabydlili byste se na mostě kdykoliv se zabydlí ten na mostě nepřejdete do věčnosti takže to veliká milost že nevidíte tohleto kladení kamen že se v já to viděl až sem to přežil to je jenom proto že mám úkol to přežít jeho úkol na tyto věci ukázat aby se lidi nedopustili té chyby jako jsem se dopouštěl já nebo k těl se jí do poutá jsem na každém tom stupni viděl vrchol a tamto se navrhl před aše neprávem se to předešlé zavrhl že jsem si říkal základní to jsem postavil na nic není co v tom se nedá bydlet a byl toho o to se dá v tom byl te chyba všechno je chybné ale bylo to nutné toto otravným pravda abych jí takhle byli a špatně chápe ale trvá to se vy se také je sat nemůžeme nemusíte proto jsem tady já a vy se v nezdržovali já totiž nepovažuju za za někoho jiného než za sebe jo jenomže na sebe takového který nemusíte a ty chyby co jsem dělal to dělal tohleto tělo s tím rozumem s těmi schopnostmi které má nebo nemá tak to je mně určitě dobře ví že jinak že to ženeš hlediska člověk sesšu vyhověno já je co by na to tak že svatí něž se nemůže existovat okamžitý proto platí třeba já nevím lítostí nevážnost čas čas člověk to vjemových radí a nutkavých nadávka je doložen nezištné a je už ale u konce jo on dobře pořád ani odpovídám prosím vás této otázce chybí jedna základní stránka poznání že ustavičně aby mohl děj čas probíhat aby co časoprostor mohlo probíhat jako dělej co mu říkáme děj samoty taky děj ne v tomto smyslu to probíhá sestru k tomu je třeba aby také do toho pořád malovalo to věčné to je nutné čili oddělit to věčné od toho časoprostorového je nemožné protože byste hned degradovali to casa prstové pomoc jako neexistující nic do čeho by pořád neinvestoval bůh i do okamžiku smrti by nemohlo být smrt by nebo na nastat i bůh při tom nebyl svou emanací jo čili nedůsledně tady ten otázce je nedbá no pletivu prakticky vůbec ne dbáno že do všeho se vtěluje ustavičně bůh do každého děje například do děje té hry takže oddělit nějak to věčné to v tom je od toho časoprostorového to znamená už vyvanou tého už přetransformovaná možné jenomže v okamžiku smrti se děje něco co bych já nazval přechodem mezi stupni já to přirovnám k něčemu obleku hladu nohu ale přece je to do bízké pravdě když totiž teď nám nesvítí tahleta žárovka protože to vypnuta já to zapnu dejme tomu že by to nebyla pouhá žárovka jedna že by to byl přepínačů bys tam dalo tato jedna žárovka vě žárovky tři žárovky ne takže já být takový přepínat a měl tenhleten život k dispozici ten pozemský tak mám přepnutí třebas na dvě žárovky ano okamžik smrti vypadá tak že se přetíná ze dvou žárovek na jednu rozumíte se dvou žádnou jako na jednu a v tom okamžiku toho přepínání se zruší ten proud do těch dvou ta moment a přejde se do toho proudu jenom na jednu žárovku mezi tím je nic tam proud nejde o to že tam nejde to je přímé působení té věčnosti které tam má svou prostou jinak my dokud svítíme na dvě žárovky nedáme možnost tomu bohu přímo působit přímo působit a jakmile se ale jakmile se dostává ten přechod do té smrti do jiného života o jedné zároveň tak ať se me do konech chce na deme nebo nestejných to nenastalo to přechod kdyby se tam neobjevilo nic tak se tam objevuje bůh u lidí kde to přepnutí trvá řek bych nebo existuje tak dokonale nebo trvá tak dlouho jak chcete každého tomu být jiných principu a jiným mstě a jinak postaveno tak ten bůh se projeví dosti jasně já bych se tady žil třebas těch vilové poznat které měli svědkové můdyho že někomu se tento moment přechodu do jiného života než tohoto líné světla kde by jako slušně lo třeba to je to že oni se dostali na jinou úroveň v tom okamžiku než jiný pacient který toto vidění neměl a než se jiný pamětliv měl vidění bílého světla než paní který si vůbec nic nepamatoval že ano tím který z nich byl na tom líp ale to tady nebudeme řešit ale není smrt pro každého jako vystřídaná jednoho obrázku pro každého je něčí mírným že ale společné zůstáváte se to přechod z jedné úrovně vědomí na jinou úroveň vědomí a že při tom musí být přímé se nutí od boha o to nic při tom sílu v daleko příměji než teď tedy může uva prostřed prostředím k jakou žárovek potom prostředím té jedné žárovky a mezitím prostřednictvím toho nic tam funguje rozumíte a to může být pro člověka který je odevzdán bohu si i životem okamžikem vítězství neboť on v tom nic zůstane rozumíte ale jakmile je to nepravý způsob přechodu že on přejde ze dvou žárovek a jednu nebo z jedné napři na čtyři na pět to znamená do nějakého ráje tak je to všechno špatně takže já bych na to odpověděl že není možno oddělovat z žádného momentu našeho života to věčné to tam pořád hraje tady nou roli ale takhle žitý tak bude šitou že bez tohoto z toho vyplynulo by to by to mohlo existovat všecko ale z toho bez toho všeho to vyplývá to existovati nemůže ani ani okamžik smrti nemůže existovat bez toho že to vyplývá pořád z toho působení božího stačí to