Karel Makoň: 84-07A (přepis nahrávky)

a tak tomu nebylo příjemné a se nedivím jenomže já vás upozorňuju že přechod ten přechod se tady pokoušení z jedné úrovni do druhé nikoliv úrovně jakékoliv bohu je vždycky doprovázen stavem neutrality já bych to mohl tady předvést na tom píši když vypíná elektrikou tady tu tak mezi tím nebo ji zapínaje tak mytím přerušuji i to vono že je tam nějaká jaká interakce ne která není světlem a není není tmou a tak dále je to něčím litím prostě není ničím takovou možná to metafyzickou kaší pozice mytím podobného a činí podobní mně to tomuto a ale to k tomu se dá zabránit když se přechází do jiné úrovni vědomí tak vždycky přesto to teplá zapomněl na to co bylo musíš projít jak si mohl všimnout a to tito je analýza já se divím nepřinesla musí všimnout že si neupadl do bezvědomí nýbrž je to hra pro sebe místo za já vědomí dobré a čili ten to za a vědomí a přechod v jedné úrovni vědomí do jiného vypadá to když ještě to nové nevnímám a to staré už nevnímá že vědomí nemá ale všimni se žít vědomí svým měl že si hledal místo kam si lehnout ne tak to totiž patě radit i takový analytik to se divím se dopustit takové chyby ale upozorňuji tě že čím vyšší přechod na vyšším stupni tím je ta mezera a mezi minulým stavem vědomí a dovídám větší a hlubší a dokonce se tam silnější když jsem zažíval třebas tuto tento přechod při lidské koncentraci tak mě to začátku úplně strašil já jsem měl strach že při dožít nemá jsem se a vracel jsem se nazpátek do tohoto stavu této vědomosti ze strachu že se propadl někam do ničeho a že že budu ničemu plně že ono takhle při tomhletom jde opravdu o ničení všeho o zničení toho minulého tak aby mohl to nové nastoupit dokud se nezničí to minulé tak ona ven nastoupí aspoň tedy vodní fází laboratorního cvičení tak už by se člověk ocitne za hranicemi těchto úrovních tak pak už to nejde takhle extatický nýbrž de to přirozeným způsobem že ten člověk zkrátka může být na kterékoliv úrovni a přitom je to jen bohem ano asi tak ale to si člověk musí počkat trošičku toho takže to není odchod nýbrž to je přechod do toho pouze je řečena dovětek když jsem se mi to stalo při zlobu ji otčenáš tak jsem byl velice neradí jsem z toho vypadl tím že jsem to začal pozorovat že tím pozorovatelem tě to kontrolní myšlenkou jsem přerušil to vnitřní nic ne tou byla tam kontrolní myšlenka pochopitelně on troška zamezuje přechod a pokud byl š mít kontrolu myšlenku tak se nikam nedostaneš se musí zbavit kompromis lenky nejenom všech myšlenek li kontrole to tě musí stačit to vědomí které máš vědomí v máš nebo se nezbaví s kontrolní myšlenky tak se nedostane ž dá se našla dobré cestě a nebude se a vidí od dobře při podaří víš to až dělat nám uvědomovat si co má dělat to je to je všechno strašně pomalý ne nemyslí na nic a prostě nesto probíhat ano tady člověk musí být trpný víc na ni nešlo dopadne věc otázka trpnosti a ne ti vybudovalo sousto že od otce musel širším vás když se schyluje k nějakému tak mluví uč výročí každýho člověka jako třebas o jmény nebo narozeniny tak on má lidsky tendenci se dívat a s pátek pokud čím je starší tím nerad ty méně rád se dívá dopředu chyba ale tím snáze se mu dívá to za duše že starý člověk si svou nás náze na minulé věci než na třebas dnešní okamžik neví co měl obědu ale více se si dělo před padesáti lety a detailně a proto ho to řek bych takovým přirozeným způsobem má k tomu všechno aby detailně se rozvířil pominulo sti já bych chtěl každého varovat aby to takhle dělal aby se nedopustil té chyby ke které vede chybně pojatá zpověď že se říka a zpytují svědomí když ten člověk zpytuje svědomí takovým způsobem já nejsem proti zpytování se do ale když chopit je tak vím totiž rozebírá detailně situaci po situaci tak se s ní znovu spojuje a znovu se jí zatěžuje kdežto člověk by měl být o lehce od toho co už přežil a nad neče tím co udělal a aby tomu tak bylo aby ho to neslo dál tak si při té retrospektivě musí počínat takle především nerozebíral detailně situace za druhé dívat se na ně bych ohleduplně nesoudit se pro ně to jsem tehdy mohu dělat tak nebo kdyby se to bylo stalo tak tak by to bylo býval dopadlo jinak a to sem to hloup to je jedna věc za třetí když to dopadlo dobře a chopil se toho za správný konec to jsem tehdy byl kabrňák ale dnes už bych to nedokázal tak se taky ne protože na věcech které se staly není podstatné jak dopadli jak jsem se jich chopil jaké byly pod ruku ti které kolikrát rozhodli o to byla tedy na vlásku se stalo ta ale stalo se to ona touže za mnou ale a těch minulých událostech je důležité pro mě pro budu cnost to že já je mám za sebou že jsem je přežil a že oni tou silou tehdejšího uskutečnění za mnou stojí kdybych se do nich hrabali kdybych nik zvrtal tak bych přišel na věci které třebas ani nejsou pravdivé já bych si upředl možná jiný jiný obrázek o té minulosti než jak tehdy probíhala protože každá vzpomínka to je taková zahrada skvělá zahrada ale otupená ze všech stran plotem zapomenutí a vy tehdy probíhala ta událost ten plot pominutí tam nebyl a vlivem toho že tam byla otevřená krajina na všechny se a tak ta událost a jiné vzezření než zahrady to nebylo tak útěšné třebas jak se dneska na to díváme z odstupem času nebo to nebylo tak děsivé jak jsem na to díváme dnes odstupem času nebo to ani tak jisti ani tak útěšné a dneska je to buď jsi ve nebo těžit možná v tom otřesu nebo mám vlahý pocit to už jedno protože je to ohrada já důvtipu ju neprávem do nitě přeje s ní jen s ní jednou vyšel a šel jsem tedy a naší nebyla časem prostě když nám to opadne byla stál dál dál a ono se nám něch abych já dneska dokázali dál a to je daleko snazší než to bylo minulost a tím jsem starší ti li to s naší dál když onen člověk v to veme za správný konec a já tady nechci na ni jiného ukázat než je ten ani konec než za jaký konec se to má vzít ano protože jsem to zažil něco dobrého špatného to je jedno tak ono to nekončí když na to vzpomenu tak to dám zahradu když to jenom přejdu jako něco co náleží do kontextu mého života co není něco odděleného od ostatního života tak já to dokonce propojuje s ostatním životem i s těmi nutnými okamžiky které nic nepřinášeli a těch bylo víc než těch kladných a záporných že člověk žije taky neutrálním životem když si to takhle udělám tak si doplňuji tu minulost která se mnou tak jako tak do na takový celek který řek bych řeknu trošičku divným sem srostité celek který celistvě působí takže jsou lidi ve stáří kteří když vzpomínají na svůj život jsou přitom chudáci ale i ti lidé kteří mají na co vzpomínat jak se říká jsou chudáci že na to vzpomínají do podrobností a jaksi se pořád přidržuji té minulosti víte tady si vážím toho výroku našeho jen nerudy ty říkal do chvíli stál už to jí opodál nezastavovat se nad minulostí takhle to nemá vypadat nýbrž minulostí chodit jsou tady zkušenosti které jsou nepřekonatelné člověk v tom věku starší už nemůže jednat jinak než jak se naučil jednat a to není neschopnost nebo nepružnost pouhá ale v tom je vyšlapaná cesta a já nepovažuju za správné má li někdo nějakou cestu vyšlapánu abych šlapal zbytečně vedle toho nějakou jinou nabyla beztak paralelně jenom že by se dílo daleko tíže než tou vyšla panu upozorňuju vás ale že ta vyšlapaná cesta z minulosti za určitých okolností vede do budoucnosti my tomu říkáme předurčenost ale není to nic takového vede do jenom svinutá budoucnosti proto že život tento nekončí smrtí nebo stářím nebo za ní nosti nebráním nýbrž život pokračuje poslední den života má vy člověk vůbec nevnímá čas jsem to svět má stejný význam jako den v raném věku při plný smyslech o všechno byl schopen ne člověk udělat proč protože pořád ten tok života z jedné strany vy tomu říkáme od boha do něho přitéká a z druhé strany a to je ta mě tam milost pro kterou má smysl žít a z druhé strany od té kam odtéká razí cestu do budoucnosti nedělá člověk to dělá dynamika tohoto tu síla tohoto ku protože člověk nemůže být bez toho příkonu od boha příkonu života od boha živ život o něho z boha musí pořád proudit a to je život který je třebas u človka který umírá neznatelný to neznamená že když to je nenene pro naše smysly že je to nějak o něco ochuzen vůbec ne to je stejně mohutný proud pokud je tady ta genetická základna lito lidská a protože je to proud tak ten se zastavuje ten cesta do toho člověka člověk je v každém případě průchodícím domem tohoto proudu života já jsem nedávno nazval toho člověka děje o je ten člověk opravdu děje který začíná to znamená pro dítky nějaký proud časoprostorový nějaký proud života a do něho se přidává děj a ten čas pořád proudí a s ním proudí ten děj kterému říkáme člověk narozený a dospívající stádu tak dále není v tom tak velký rozdíl v vidíme toho člověka kůži ohraničeného ale on je nedílnou součástí tohoto vesmírového dění které pořád o koná splyne abych vám přál tento zážitek zažít a veliký básníci a mystikové to zažívali například přes jiná je se cítil být součástí toho velkého proudu života to je nesmírně krásný záži tok který on zažil a pravdiví zážitek že ho člověk nezažívá z toho svým s nedělejte ale jak jednou ten děj kterému se říká člověk dospěje ke svému koni pak zase daleko mohutněji pociťovat ten celkový proud a já jsem už v tomto životě umřel tak jsem to zažíval takže já mohu mluvit jako mrtvý člověk který už tady umřel mohutný zažívá veškerenstvo spojuje se s ním a kdyby se zastavil a kdyby si myslel že to dál nejde tak bohužel jeho mysl má jeho vůle má tak obrovskou moc že pozastaví toto dění a že nemá potom on ten pravý podíl na tom se mi nadělám budoucností pro mě to není budoucnost ani minulost ani přítomnost je to tok času ano tak já bych radil každému do takhle zpytuje své svědomí třebas nebo obrací se do zat dozadu na nějakém bodu svého života aby radí ten den který zakleté stavil nepovažoval za zvláštní třebas za den výročí nýbrž za běžný průběžný den za bych průvodní čas nějaké řeky života a jestli ta řeka má průtok osm krisové metrů a minut to nebo za vteřinu já nevím jaké mohutná tak tím že se na to myslí co bylo tím se nic z toho nevrátí jenom se reprodukuje něco co by člověka mělo ne dopředu a ne zastavovat na tom co už bylo čili být si vědom toho život dej se mnou vytváří okolo mě prostředí to má význam ochrany s čím jsem žil to mě chrání do budoucnosti a teďka budu mít jako normální člověk o budoucnosti já tak pro sebe nemluvím ale tak to mě chrání dobrou ctnosti a tedy se ji nemusím bát protože tolik a tolik věcí jsem přežil takhle musí vypadat ale pro sebe aspekty a jenom tak se potom projít ne do toho se za hloubat tolik a tolik nebezpečí tolik a tolik šťastných li jsem přežil to všechno je se mnou to zřejmě se nezastaví mou myšlenkou na to nýbrž to jde dál ať to jde dál ať to má průchod ať tě to vede přestati věří nějakého anděla strážného ale ten anděl strážný se buduje fakticky během života jinak jinou podobu má v útlém mládí jednou podobu má dospělého člověka jen ho ustane jiný po jiný pohled je na něho se díváme na anděla strážného starého člověka ten nemá vzezření starce ale má se zření moudrosti a stáří je moudré jenom tehdy když dobrém velkoryse se dívat na minulost a velkoryse bez strachu přihlížet budoucnosti že se vám stane že máte nějakou otázku připraveno a chcete mít klást a je to otázka správná tak si uvědomte že od útlého mládí se ve mně vytváří schopnost vlivem toho co jsem zažil abych poznával správné a nesprávné je li to správné tak já příjmu tu vaši otázku odpovím není žádné překážky mezi mnou a vámi jeli nesprávná ta vaše otázka bezpředmětná já jsem pro ni hluchý to je moje obrana přátele a vůbec ji neslyším a kdybyste ji i řekli protože jsem ji za slyšel a nevěděl jsem od ní a já bych na ni odpovídal potom protože jste mi k tomu přiměli tak budu odpovídat scestně tak budete pořád mně připomínat ale neodpovídáš otázku si patrně kotsky nevyslo co jsem se vůbec stál a nejsem tolik zocelen tolik a budu zase mluvit cestě dál rozumíte a takhle prosím vás nejde na vědomí že je to s každým člověkem že on se naučil pokud se snažil o spravedlivý život se naučil hrozná správné a sprá a ne vnitřně nemohu nemůže to nikomu zdělit to není viditelné než to nikomu vysvětlit jak je to a prosté o tak ale ví nabeton že je to ta a že to není jinak a oni ho mohou považovat za hlavní dva a ta postrádá a dobrýho a nerozumný ho a já nevím jakého eště ale on ví že ten jemný hlas otec správnosti je to pravé co ho vede a že kdyby na něj nedal se zradí nejenom ten hlas ale celý svůj život že může od toho vůbec odejít od toho života že nemá smysl kdyby dále neposlouchal aby vůbec tu žil ten dotyčný na kterého ukazuju neměl ten den si být příliš poslušný ale já vám říkám neznám poslušnější ho člověk jestliže člověk bere začne nebo začne praskla ně okamžik když tedy žije dostává z něho víc než kolik s jak se mu zdá zasluhuje protože smím přistoupit moudrost která pochází z jeho vítězství i z jeho porážek těžko říct která moudrosti a lepší obojí mají stejnou cenu a většinou celá těch poráží a vyšší je v pokud ten slově tu porážku snášel tak jeslí není ani první ani poslední a život není bitvou která se může prohrávat nýbrž život je válkou ve kterému že být mnoho byt prohra ných ale v a se přesto může zvítězit tam se může nakonec vítězí a to by mělo být smyslem každého života v tom životě zvítězit nad sebou opustit sebe nectím se sem neboť jsem věčnou bytostí která se oblékla do nějakého oděvu a ten ho jemně seká a samovolně kráčí dál zjišťuje ten člověk jak to pozoruju na své manželce že jí de samovolně něco se musí tady musel a na tom sítě nutit a nebo co jí vůbec nešlo podívejte se když člověk nějak o nějaký moment svého života považuje neví za významnější ale za příhodný k tomu aby se aspoň trošku na svým životem zamyslel aby udělal řek bych nějakou takovou generální zpověď jakou břehy co by se mělo ne co se stalo ale co by se měl do budoucnosti na klade minulosti udělat aby to vnutí dopadlo líp aby to budu dokonalí než ten nosti tak by mohl narazit na velké nebezpečí a tomu říkám přímá li by ztroskotat tím tou chvílí a nemusel by si této chvíle přines nic kladného kdyby jednal takhle mě dneska let a to je moment za myšlení nutný ale když se tak vezmu tak to zvíře s života už je za mnou a teď už mě čeká jenom takové pomalé sice ale zaručené chátrání protože já se nemohu vymykat té přírodní skutečnosti že všechno co začlo taky končí takhle by neměl myslet je špatně připraven na ten okamžik a já se teďka budu snažit se o to že připravit líp eště do toho která ti ho máš čas dělej přípravu jsou věci které se v člověku zrodili jsou věci které se člověku rodí a jsou věci které se v člověku teprve narodí a není chvíle života kdyby se něco v člověku nového nerodilo jsou ne nerodilo sou chvíle a je taková chvíle každá kdy něco v člověku umírá a to umíralo s umírá a bude umírat musíme mít zvláštní poměr k tomu co se rodí abychom usnadnili že se může narodit to co se má narodit a co je užitečné aby se narodilo a zabránili narození toho co je bílým a co bude naše pole ve úrodnost do budoucnosti a se týče toho co umírá my musíme také umět usnadnit umírání toho co má umřít a prodloužit život toho co by deště nemělo umřít čili víte člověk by si ve svém životě neměl počínat jako hroby nýbrž jako člověk který jedná neživým organismem kterému říkáme život na tělo tělesný že ale život a život ustavičných proměn protože my rozeznáváme a druhý života jeden druh zdrojový který se nemění a kdyby toho nebylo tak z něho pořád nemůže klížit veškerá proměna tedy ten život který se ustavičně mění a v tom životě který se ustavičně mění existujou jepičí záležitosti záležitosti jepičího života nebo promrhané věci nám je promrhán a věci které trvají delší dobu a zase končí a tak dále ale upozorňuju vás na jednu věc že nemám názor možná se s tím nebudete ztotožňovat že by bylo promrhané že byl promrhaný život třebas jí li nějaké ryby dravé třebas struh který nasadí král a kdyby na ně přišel tak je sám sežere ano ten tyto tato hra která on se že nejsou promrhaným životem podle mého na rouše může myslet na to jinak když pampeliška jak a dycky říkám vypouští semínka na těch padácích a jedno z těch tisíc se ujme tak teď věda se dovede stát devět které vyprodukoval těžce z té země chemickou a živočišnou přeměnou není promrhaný život nebo promrhaná námaha všechno co se vám nestačí do není promrhaná nám to by náhoda nebo není to tak i spráného protože člověk se tím také učí člověk tím také roste a že z toho nic nemá to je na tomto nejvýtečnější pokud to dovede přijmout s lehkým srdcem ne já si to nezasluhuje ale s nikým se v tom smyslu já jsem do toho vložil všechno a teď to lehkým jsem opouští protože držet se toho by bylo nesmyslné protože to ztracené a se toho držet pokud to není ztracena když to litera tak že se toho zoufale nybrž opustit to z nevím srdcem do že jsem do toho všechno ale zbyla mně toho zkušenost já už to tímto způsobem třebas píši dělat nebudu no tak se jestli se třebas člověk připravuje takovému momentu x bude se pozastavovat svým životem nechť si je vědom toho že to života nezastaví a no ale kou vteřinku ale jestliže bude mít dojem že za něčím udělal tečku a něco rozbíhal uměle v sobě vytvoří pusu uměle vytvoří v sobě pusu která bude mít význam jeho budoucí život se to to pauza jim si vysvětlit jestliže on tedy řeknu napíná kým příkladem to se podobá činnosti malého dítěte který za deště vstupuje na vozovky a ten pramen vody který od té a do struně kam pryč zahradí nic z toho co nezahladil co zahradil se neztratí až to čte vody bude víc tak manas bez nežít zvyšovat nás to se pro trne a tak ona celá od teče ale tato pauza toto zastavení se nad životem má ten význam že se že se nahromadí uměle se nahromadí hlínu voda života se člově není toho vědoma nám adi a z tohoto nahromadění životní síly člověk je schopen udělat nová zhodnotí čili z mě smysl života nebo aspoň sku pozměnit doby dobře byli lepšímu a k tomu ovšem by bylo třeba nějaké přípravy když já vím že se blíží taky okamžik kdy já budu totoální se umí dělat tak by si před tím měl říkat jemu i mysl život a správný nemělo by se jim něco opravit když to se do toho vát ne ale říci do budu ctnosti co by bylo třeba není opravit a to z každé věku se a až ten okamžik přijde tak budu připraven tu změnu rozhodnutím provést napřed rozhodnutím ale pak jestli to je správné to moje rozhodnutí stát za ním a praktikovat ho jsem tu velkou milost v těch lékařů že od tý na ničem poznával co je správné a toho správného se do se stoprocentně držel zuby nechci někdy za cenu znepřátelí si se se svým okolím když vlastní matkou je považovat za tvrdohlavého ale bylo to správné co je správné to co to jsem se držel a mělo to za rád k že v sedmnácti letech jsem se setkal se svou vnitřní nesmrtelnou podstatou ano kdybych se byl takhle ne nechoval se s ním nesetkal a to je smysl života setkat se se zdrojem života neboť nic jiného není naším osudem než abychom jako marnotratné dcery nebo marnotratní synové se vrátili do otcova domu a dokud jenom promrháváme svůj život a můžeme se na to dívat co jsme prožít jako na tom a není to nikdy pravda ale je tak na to nahlížet tak se nevracíme ale když přestáváme aspoň na chvíli promrhávat tak je možnost si vzpomenout na otcovský dům to obrovská milost ještě v něm nejsme ale jsme schopni toho této vzpomínky to nás nabije oděje takovou ohromnou silou že my na měříme svůj krok správným směrem a to bych myslel že by mělo být při takových výrocích nebo připomínkách nebo kdykoliv by člověk chtěl provést obnovu svého života a to nepotřu je čekat na nějaký bylo nikoliv myslí že čas do zra aby měl udělat nějakou revizí svého života vlivem němu ce třebas zdravotní a tak dále nebo poměru k rose tak by měl napřed se k tomu připrav když víte to noci stál nebo že už ty k tomuto pole je by podle byho názoru udělat takovýhle takový rozbor situace a neměl by připraví tomu kamžiku nepřipraven ta on toho skočit to by mohlo znamená zastavení opravdové zastavení a proto že by ten proud nezastavil tak by ho to smrt z toho místa kdyby to dítě po tím po tou ozvou stala tu hrát dál a nosil tam kamínky já nevím co všecko a ta rázu byla vysoká a on by pořád zastavoval tu vodu pořád se pořád to co v minulosti přichází byste toho pořád všímal aby to rozebírat pořád si to tu podržovat u sebe tak by nakonec ta láska něho probořil a on by byl smuten se vším vystou špínou spodní která se tam dole usadila bezpečně se usadila ale potom by bezpečná nebyla ano tak nedoporučuju takhle zastavovat nýbrž připravovat se teď prší to znamená čas plyne a já jsem v tom dešti já s tou vodou po té ču od pramene pokud možno od pramene toto já jsem věčnou bytostí já jsem se zde nenarodil já taky jsem taky jsem se narodil ale za jsem se jenom narodil esi si myslím že se tady narodil tak tohle tak asi takovém myšlení které by mě už nemělo náležet protože já jsem prostě tady oblékl tuto vylezou základnu tento oděv na nějaký čas a co s ní vyvedu to do značné míry záleží do značné míry záleží na mě a protože v tom mém oděvů jsou pořád místa až vy které se dají povolit a nebo se dají při tísnit zase tělu tak já ten oděv musím umět přizpůsobovat dané situaci a nesmí se obávat že budu jiný a že to breptá vyždímal jiní vitální nebudu protože já staví na zkušenostech takzvané smrtelné duše která si tady nebo našeho já které se vytvoří nějaký obraz o tomto světě a jiný obracení při přístupem no ale v každém případě jen se na to dívat jako na průběžnou záležitost při které nesprávně se na se zastaví člověk ale když jí připraví ten moment rozhodnutí tak to rozhodnutí může dopadnout na to dítě totiž místo aby stalo další hráz může odvést tu vodu někam jinam ne víc na zavlažování nových poli prosím to bych to byl věky moc přihrává ne ale dospělý člověk by mohl zahražovat jiná pole která dosud nezavraždil o kterých ví že zůstali suchá zůstala suchá a neprávem že a teď v je mohl zavazovat tak tím by se stál když by se odvažoval pole která dosud nezavlažoval například dejme tomu jeden člověk který zde je dříve vůbec nic nečetl a to je vlivem toho že mu ho do donutili okolnosti četl to podle a nečetl zbytečné věci a to je podle mého názoru zavlažování nových polí protože si toho také něco vzal byl bych chyba kdyby litovali dříve ne četl ne ne nastal čas kdy on zavazovat ta a ta pole pro v tom kolik tě detektory vody aby mohl zvažovat nebo pekla nikam jinam byla sváděla někam jinam a ti že bych se vede na sem a tak taky v každém věku člověk může vést tu vodu svého života na nové pole nebo přednostně někam kam to s nebe nebo soustředění někam tam nesoustředil dříve podívejte se radám vštípil do hlavy jednu víru protože víra a tretek píšeš je špatně vyučován už po staletí protivící letí a podle mého názoru vyučovat víře se dá a dokonce lépe než dosud kdybyste to dělalo tímto způsobem jak teď to předvedu všechno od boha pochází a k bohu se vrací jenom bůh od ničeho nepochází a tak se nikam taky nepotřebuje vracet čili jsou tady dvě existence vedle sebe tedy dvě existence vedle jedna věčná o které se dá jedním slovem říci že je a jedna která začíná a končí o které se dá říci že se stává a myslím vědomím že mé v této oblasti toho co se stává říkám tomu v oblasti pohybu kdežto bůh je na nebesích z oblasti klidu to je stav klidu proto se nestýkáme že by bez pohybu nedokážeme vůbec být a protože jsme neschopný zastavit se tak nevidíme boha nezří ne vůbec se s ním nestýkáme tou skutečností která je klidná neměla tak by se řeklo to jsem agnostik to tři ne nejsme schopni poznávat boha ne tedy všechny předpoklady tady sou pro to aby ho mohl nepoznávali to znamená všechno je v nás pohybu každá buňka každý atom všech tam hýbe rukou rychlostí a to znemožňuje setkání s bohem toto aniž když se snažíme třebas všemožné se s ním setkat tak pohyb věčný pohyb v atomech nás na zabraňuje setkat cesty bohem pozoruji vás je to že je to jsou v této velké pokušení od boha o kterém se modlíme v tom otčenáši neuveď nás v pokušení že tyto okolnosti které jsou prolnutí objektivní nás uvádí v pokušení že není bůh a jestliže se modlíme neuveď nás v pokušení tak je to opravdu žádoucí se takhle modlit protože na závěr té modlitby se rovná protože všechno nás pokouší k tomu že bůh není neboť on je v klidu a myslete v pohybu a my k tomu klidu vůbec nemám nepřístupna co je to to co má v člověku přístup k tomu klidu co v něm lidu taky je neboť když já říkám že všechno vychází z boha který je v klidu a dává se to do pohybu a tímto přestává být bohem a odtamtud už přestává být vnímatelný ten zdroj ten bůh tak také si uvědomuju že když se člověk narodí na tento svět tak přichází vnitřně s tím klidem na ten svět to znamená dostává do vínku nádobu prázdnou individualitu prázdnou které indové říkají atman ne a a k tomu nemá přístup pochopitelně ale do této nádoby okamžitě člověk začne po narození zase a všechno čím se v tom času a prostoru setká takže ta na dva se plní a to no které je čisté prázdné klidné zůstává přikryto tím děním čili opakoval zeus říci že člověk tak jak ho známe je dějem který začíná někde končí a všechno co vidíme je průběh nějakého děje ale nevidíme to co je za tím dějem z čeho ten děj pochází to nevím ale přeci jenom ten život