Karel Makoň: 85-05A (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

To bylo asi takové soužití jako bylo na počátku tam v tom ráji mezi těmi zvířaty a mezi tím člověkem. Tam se praví, že lev neškodil. No jak chudák žil, když neško- když jako lev s... organicky zařízen k tomu, aby sž- aby požíral. si to nedovedu představit. Nedovedu si to představit, ale když si vzpomenu na své mládí, že si tam tvorové neškodí, když jsou nažráni. Zásadně si neškodí. Snad s výjimkou tygra. Ale to jsem měl příležitost tygra pozorovat. Ale lev zaručeně s... neškodí svým okolí. Jsme viděli z těch různých filmů, jak tam vedle lva jsou různý živočichové, kteří jsou pro toho lva velice chutnou stravou. A voni dobře vědí, že je nažrán, a že na nepude. Protože když je nažrán, tak on nemá touhu je vraždit. To není touha po vraždění nýbrž jenom po nasycení. A tak vedle něho spí a pasou se klidně antilopy, které před ním utíkají zoufale, když hlad. Rozumíte, tak to v tom případě vypadá... v přírodě vypadá. Tam je každou chvíli něco správ-, něco jiného správné. Víte? To je ta relativnost dobrého a zlého, tak kdybychom... to je tam jinak postaveno. Bychom my řekli: "Tak tygr je zlý." Hh, to je, to je z hlediska lidského. To je nesprávné, toto pojetí. Tygr není horší než housenka. Tygr je tygrem prostě. svou individualitu. A teď jsem u individuality. Takže dejme tomu: To, co nazývám věčnou individualitou, co se vtěluje do toho člověka a co je pravé... pravým převtělováním potom. To uznávám, tohle. Tak věřím, že časem přijdu k jinému lepšímu názoru, ale zatím to vy- vidím takhle. Tak tato individualita samozřejmě spojitost se všemi odnožemi téže individuality ve zvířatech, kamenech, buňkách a tak dále. To je spojitá nádoba. Ne že bych byl musel být napřed tisíckrát slonem a nevím kolikrát včelou a kolikrát mravencem a kolikrát býkem a kolikrát tygrem a nebo nějakým babočkou a co. Nýbrž když to vidím poprvně před sebou, jako některý Ind třebas, vstupem do nějakého toho čakramu, viděl před sebou ten vývoj, tak říká: "Ahá." A viděl jenom to, viděl to tam odděleně. Odděleně od toho celku třebas třebas jenom do druhého nebo do třetího čakramu. A říká: "Já jsem byl tolikrát včelou a tolikrát jsem byl slonem a tolikrát jsem byl opicí," ne? Se stal člověkem. Takže darwinismus nevznikl někde v Darwinově hlavě. Darwinismus vznikl dávno v Indii, kteří, Indové, si myslí opravdu, že ta opice je mladším bratrem člověka, po stránce, že se musí tak dlouho vtělovat, jako opice, doroste konečně do člověka. É- to je m- omyl. Na jedné straně a je to správně na straně druhé, představte si to. Tady vám mohu ukázat na omyl a správnost. Zároveň. A pravdivost. Neboť kdyby tady nebyla idea stromu, idea opice, idea jakéhokoliv jiného tvora, idea buňky, tak se to nesložilo v tak složitý organismus, kterým je člověk. To je prostá buňka, která existuje třebas i v nižších tvorech, stejná. A zrovna tak je tam složitá tkáň, kosti, že? A nebo ještě složitější tkáň mozku. Která se nevyskytuje třebas u včely vůbec. A pak tedy. Eště bych měl mezi tím něco vložit, bych měl říct, jak k tomu přijde tak včela. Ta individualita ve včele, že ta včela nemá vůbec žádný mozek. Protože tam je to zařízeno decentralisticky. Ta čidla jsou rozdělena po včele. A ona místo rozumu decentrálně. Tykadly, nožkami. jinými nástroji ještě jenom unikají naší pozornosti. To se musí ještě dál ta včela zjišťovat u všechno. Se stýká s tou přidovou- přírodou, tak jak speciálně potřebuje se s stýkat, aby z vytěžila med, aby zachovala rod. Čili aby včelí rod byl zachován, ona nemůže mít lidský rozum, ona nemůže mít mozek. To je veliká vymoženost, že nemá mozek. Centrálně by nedokázala to, co dokáže včela decentrálním rozmístěním čidel. Které nahrazují mozek, provést. Takže včela může bezvadným, naprosto neomylným způsobem letět za květem, který je vzdálen. Který necítí. A za kterým ona letí s naprostou bezpečností a přistane na tom květu. který ukázala ta včela, která je tam... která ji tam navedla, ráno. A to je s po... způsob, kterým... do kterýho nikdy nedorosteme. Protože místo toho máme mozek. A ten nám toto neskýtá. A protože nám skýtá něco jiného. Nám skýtá touhu přerůst přes svůj druh. chci být lepší, dokonalejší, rozumnější moudřejší, než byli moji rodiče. A proto mládež první chybu, kterou dělá, že se staví na zadní nohy a říká: "Moje... moji předkové byli hloupí proti mně." To je první š- špatný pohled, chybný pohled na rodiče a na předcházející generaci. Voni mají za sebou tohle, to ten pochod kupředu. A proto se jim tamto s- zdá být zaostalé. To, co voni právě zažívají, není to pravda. Voni si prošli tou fází, kterou ta mládež teprve prochází. Aby dospěli do nějaké úrovně, za kterou se beztak nemůže jít. A to voni neví. Že voni taky dospějou do fáze, za kterou nebudou moct jít. Neboť člověk taky omezené možnosti. No a tohle to prostě u těch nižších tvorů také existuje. Že ta první fáze toho mládí, na slony a některé vyspělé ty savce, probíhá velice rychle. a Například mládí u takové třebas mouchy. Probíhá v půl dny, co... co my musíme dělat osmnáct let, tak ona za půl dne je s tím hotova a je hotovou mouchou, lítající a umí lítat. Svou pomoc z mu který v je. čili my ten o tom o ty z mu z opravdu, co... který v sobě máme také a máme ho daleko složitější, máme ho dok- dokonalejší, nemáš... než třebas husa nebo včela. Ale my ho držíme v šachu. My mu nedovolujeme, aby se rozrůstal tam, kam se rozrůstá třebas v oblasti prácem- včely. Toto nechci přírodovědecky tady dál rozvádět, to by vás strašně unavovalo. Ale zůstanu u člověka. A řšš- teď to chápete, že jsem se musel vzdát třebas přírodovědy ve svých patnácti letech. Jak je to dobře, že jsem se toho musel vzdát, protože bych z této strany do přírodovědy byl nikdy nevnikl. Dneska do přírodovědy vnikám způsobem, kterým málo který přírodovědec do toho vniká. A závidí mně, když se s ním setkám, žes... mám tento přístup k věcem. No, ale nechci se tím chlubit, to jsem nezavinil, to zavinili lékaři. Tak, teď chci říci: Jestliže člověk je jediný z tvorů, který touží po tom, aby přerostl svého druha, aby byl lepší. Nebo dokonce horší, což je taky svým způsobem jiný. Aby byl jiný, než byl ten vedlejší tvor. To je neb- aby nebyl stádový. Tak je to známka toho, že dorůstá do pravé individuality. Která od všech relativností je oproštěna. To je ta věčná individualita, ze které všechno jsme vzali a do které se zase nazpátek vracíme. Od Boha přicházíme a k Bohu se vracíme. Tak za jakých okolností je to možné? Toto provést. Jenom je to možné, když jsme lidmi. Když máme ten složitý organismus se všemi čidly, a se všemi, ty jsou trošku potlačeny, ty smysly. Ale je tam zase povýšen rozum. Něco na úkor jiného, že ano? A ten rozum zase nám brání v poznání například správného. rozumem nemohou dost dobře poznávat správné. se musím jenom smířit s tím, že je to asi správné například v přírodě, že tam jeden druhého hubí, že je to asi správné. To dneska věda na to přišla, že je to takové kruté udržování rovnováhy. A že to žádný lidský mozek lépe nevyřeší, než jak to řeší příroda. Když my například dejme tomu si řekneme: "ta zvířata v Africe by neměla vymřít. Uděláme pro rezervace. Aby nevymřela." Protože takoví větší živočichové, třeba sloni nebo žirafy, ty potřebujou velikou prostoru a potřebujou být svým způsobem chráněni, aby opravdu ve značném počtu se dorostli, dorostli a dospěli a mohli mít další, živá mláďata. Zrovna tak pakoňové a antilopy a... Tam udělali v Keni nějakou třebas takovou neřek by ohradu, to se ohradit nedá, ale rezervaci, kam bylo zakázáno vstupovat a střílet. Jenže to rozum říkal, že je to takhle správné. Opravdu ti sloni se tam začli množit a bohu činnost naším nově svoje Oni je tam taky přikrmovali ještě. Jenže nakonec jeden živočich, třebas ta žirafa, přerostla přes rámec únosnosti krajiny. Takže chudák slon, protože neměl tak dlouhý krk jako žirafa, nemohl se živit z těch stromů nahoře, to bylo všechno vokousaný těmi žirafami. Začal ten rod slonů hynout na nedostatek potravy. Tam museli vystřílet žirafy. Vystříleli ži- takže dělali jako... jako ta příroda, že jo? A jenomže to je násilně a chybně a nevěděli, jaký počet mají vystřílet a to nic člověk z toho nic neví. A tak nakonec, potom zase stříleli ty slony a za čas svý- stříleli ty lvy a potom zase něco jiného. Prostě museli to pořád přiopravovat, zatímco ta příroda si to přiopravuje sama. A velice geniálním způsobem, co to je? Ta genialita? To je to poznávání správného. jsem si to všímal na slepicích. Když v tom slepičím stádu je ňáká hierarchie, když je tam kohout, slepice číslo jedna, dvě, tři, čtyři, poslední, ixtá slepice. ji budu jmenovat ixtá slepice nebo dvacátá pátá slepice. To je poslední v tom stádu třebas. Ta dvacátá pátá se nezačne krmit dřív, dokud se nenakrmí těch dvacet čtyři. Ta jenom tak přizírá a když tak něco je stranou, tak to taky zezobne. Že ví, že kdyby se ocitla na místě čtyřiadvacátém nebo dokonce třiadvacátém nebo dokonce prvním, že by byla uklována. Že by ji odehnali. To jsem si tam moc často všímal, to bylo zákonité. Tak jsem si říkal: "je to správné? Je asi. Ale dobré to není." Mně bylo líto slepičky. Pětadvacáté. A jsem sypal. Samo sebou, že ta slepička pětadvacátá, které jsem přisýpával, to dříve nebo později musela vodnest. Tak jsem jen, protože se vymykala z toho přírodního řádu, Ten kohout a ty vostatní nevěděly, co to je, co v nich způsobuje, že tam mají tu hierarchii hodnot. Voni za to nemohou, že on kus, že Slepic číslo jedna a dvě na tak dále. To není z jeho mozku. A tak voni najednou se shlukli vokolo pětadvacátý a jedna a byla to myslím ta první zrovna začala do klovat. A ta pětadvacátá, jsem na štěstí při tom byl. Ta pětadvacátá si sedla, skrčila se, a čekala, ji uklovají. A když tekla krev, Takhle voni v hlavě ji klo- klofaly, aby... aby ji za- aby mozek zničily, ne? voni dobře věděly, jak co mají to dělat. Tak jsem prostě... tam vzal jsem hůlku. Namlátil jsem je pořádně, že jo. Tou hůlkou, aby to cítily, aby na ni podruhý nešly a oni ještě podruhý na ni taky je znovu namlátil a pak se neodvážily. A ta pětadvacátá najednou zjistila, že je tady ještě nějaký jiný řád. Než ten jejich přírodní. Který je nadřazen tomu řádu přírodnímu a to je ten člověk. To jsem byl já. A tak se přidružila k tomuto řádu. Bylo to pro ni výhodnější. A chodila se mnou místo s kohoutem. A byla zachráněna. Pokud ji nezas- nezařízli, pochopitelně. jednou hlásila budete pro víš ty máš tu milou slepici ale v ani došlo by nemůžeme ono jsme nese vajíčko bude vyneslo jsme jako u to bylo to el také e ona vede svého tak tím mi to pozor vedl z el je po na taky dost. jsem neuměl poradit, jak to mají tedy udělat jinak, aby nesla, ne, to jsem nevěděl jako dítě v předškolním věku. Tak jsem říkal "to je mi líto," a plakal jsem nad a oni ji zařízli a... Ještě mi potom chtěli dát sníst, to jsem ovšem nesnědl, pochopitelně. K tomu jsem neměl svědomí. jenom ukazuju zbytečně možná takový události zzz- z mládí. Ale není to tak zbytečné, neboť mně to dávalo pochopit věci, které bych vám rád vysvětlil obecně, bych to s... chci zobecnit. Víte jak, jsem měl zkušenosti, které normální dítě nemá, protože na to nemá čas, ono se hraje... S dětmi svého druhu pro To znamená s živočichy svého druhu. si hrál se živočichy, kteří nebyli mého druhu. A nabíral jsem od nich zkušenosti. Nó, daleko větší zkušenosti jsem nabíral od těch husí, ale když jsem tady u těch světel, tadys- jsme nezodpověděli tu otázku bílého a žlutého světla. Tady mně byla kladena otázka: Je mi jasno třeba, co tak z... zhruba Jsem čet Moodyho a jiné spisy, co to žluté světlo je. Že je to něco, z čeho ten člověk, když je v tom stavu klinické smrti. A nebo ty možná, když jsi byl v tom stavu podobné, asi stejné, jako klinická smrt, čtrnáctkrát za sebou. / Jste brali nějakýja- nějakou sílu k dalšímu životu. / Brali jste sílu k dalšímu životu zvláštním způsobem. / To nebyla slepá síla. Nýbrž to byla síla inteligentní. / Která vás odsuzovala k novému stylu života. Ten, jak říká Moody, kdo prožil tohleto žluté světlo. / Tak se tam setkal s nějakou třebas bytostí, nikdy ne. Ale on, která ho odsoudila, aby žil jinak než dosud. / Když bude žít jako dosud, že nemá právo na tom světě dále být. / se setkal například s... čtvrtého března minulého roku s tím člověkem který / byl po ten o toho jede je slovo do prahy a ten říkal nejsem dobrovolně lepší než jsem byl před tou o mu to nová jsem prožil v tom v světlo. Ale v tom žlutém světle jsem byl odsouzen k lepšímu způsobu života. / A dokonce jsem byl získal sílu / ten lepší způsob života vést, / kterou jsem před tím neměl. / jsem vždycky čas od času tomu alkoholu podlehl. / Dělal jsem dobré předsevzetí, ale / To byly jenom záchvaty dobré vůle, ale nikdy to nebyla celková dobrá vůle, to jsem nevydržel a dneska mám celkovou dobrou vůli; kde se to ve mně vzalo, nevím. / Tak to vy říkáte že tohle tuhletuto ano, to je velké požehnání. A to zvíře, například ta husa, si chodí každý den do toho spánku, / do toho žlutého světla proto, / že při svém... Při své úrovni života Potřebuje tuhletu ochranu daleko více než například člověk. / Ten se za celý svůj život do toho žlutého světla nedostane. na takový norm- nenormální případy, jako byl třebas můj, nebo tam toho. / Tam ten případ toho, / Co se ocitl v tom bezvědomí čtrnácti dnů a tak dále. Nebo že do popíral tak v tom co přísluší nastupuje na místo do vědomí. / A, ale u toho zvířete je třeba, aby z toho žlutého světla denně žilo. / Protože jemu je určen daleko kratší život, než je lidský. A ono ho musí svým způsobem intenzivněji žít. / Ono větší rozpětí mezi životem ve spánku a životem bdělým, než u člověka je rozpětí mezi životem bdělým a životem ve spánku. / Život ve spánku je většinou jenom snem. / Kdežto u nich, u těch husí, život ve spánku je skutečným životem. / V oblasti požehnané. V oblasti rajské. Rozumíte. / Tak myslím, že jsem vám řekl, co je to smysl toho žlutého světla. / Že člověku, pokud člověk to zažije, mu to dodá schopnost jednat správněji. Ne lépe, ale správněji než před tím. / Má-li jednat správněji, musí to správné rozeznávat. Čili je mu dána schopnost rozlišovací, kterou normální člověk nemá, je odkázán na to, co mu někdo řekne, že je dobré nebo špatné. Poznává jenom dobré a špatné a to je málo. Takže on kolikrát zapře něco, co je správné, protože se mu to nezdá být dobré. Kdybych takhle byl třebas jednal, v útlém mládí, tak jsem mlátil do hada, tak dlouho pustil tu žábu, ne? Protože jsem ale vlivem těch lékařů v době poznával, že je to správné, že on žere, had, žábu, a tak drsným způsobem, že se mu tam zmítá v chřtánu, ještě živá, tak jsem vůbec nezakročil proti hadu. Nechal jsem, aby to pomalé trávení, které trvalo půl hodiny, než on ji nasoukal do chřtánu, aby prošlo. jsem se na to neúčastně díval, napřed účastně, ale / pak jsem říkal "tak ono je to správné", jsem pořád musel obracet / na tu oblast žlutého světla, kde mně bylo řečeno "ale je to správné, je to správné, nech to proběhnout." Díváš se na správnou věc. A proto to, co vidíme ve starém zákoně, oko za oko, zub za zub, Ježíš Kristus neodsoudil. Tuto karmickou záležitost neodsoudil jako nesprávnou. To byste špatně chápali, že bych to odsuzoval jako nesprávné, ne. / To bylo relatývně správné. Na úrovni toho židovského národa. Nebylo to dobré. Že ten židovský národ, jak se například stěhoval z Egypta do zaslíbené země. Stěhoval se čtyřicet let. A ne jenom proto, že by byl netrefil, to bylo sto dvacet kilometrů vzdálenosti. Vzdušný. / A on to ď- v... on to dělal s... čtyřicet let tudleto. / Ale aby při tom se stal nástrojem pobití mnoha národů, který v oblasti žily, a získání zkušeností, který by byli nikdy nezískali. / Například jsem tam předváděl vám zkušenost s tím hadem. / Tu zkušenost s tím hadem by byli nezískali, kdyby byli nebyli uštknuti hady. mění není dovolím bo co z život do toho rozum miloval dále a A takových případů tam bylo víc s tou manou a... Samo sebou, když jim Bůh seslal tu manu, tak oni se znechutili many za chvilinku, no / se dal do tady do ho v Ale to je v pořádku. Ta se člověk učil přerůstat sám sebe. To bylo velice pracné a ten židovský národ jako první mezi náro- různými národy na tom blízkém východu se naučil přerůstat sám sebe. Nespokojit se s tím, že čím jsem, tak tím musím zůstat a nesmím se snažit být lepší. Tam opravdu se dělalo... dělo něco, co mu bychom říkali "soutěž". Společenská. Být nejlepší z nejlepších. A proto vznikali u nich proroci a proto vznikali králové a tak dále. Ovšem taky občas, ti ostatní, který to nechápali, je kamenovali nebo vyháněli nebo zabíjeli, to je jiná věc. / Ale bylo to správné protože nebylo to dobré, ale bylo to správné, protože to přivedlo a svět Ježíše Krista. / To bylo velice správné. Čili všechy ty omyly zdá... že oni vraždili na poušti a nevím, co všechno dělali, hrozný věci dělali. / Nakonec vyneslo správnou věc na povrch z narození Ježíše Krista na naší planetě. Vynese v nitru každého člověka. Když jde za správným. jsem sem šel za správným od tří a půl let do sedumnácti, tak ejhle, aniž jsem to chtěl, jsem to nikdy nechtěl, / přede mnou stála moje nesmrtelná individualita. jsem věděl, že je to moje pravé já. Že jsem povinen sloužit, že jsem povinen náležet, ne vlastnit. Že ta se vlastnit nedá. Prosím vás, kdo tuhletu zkušenost nemá, tak se chápe po Bohu, jako by si ho chtěl přivlastnit. A p- říká mu udělej pane Bože pro mě, udělej pro tamhleto, to je přivlastňování si pána Boha, vám to nemám nikomu za zlý, protože jste na úrovni dobra a zla. / Ale já, který jsem byl na úrovni správného a nesprávného, / jsem si tohleto těžko mohl dovolit. dejme tomu kdyby byla panna Maria zůstala na úrovni správného na roli dobrého a zlého tak by byla nikdy ze sebe nezrodila Ježíše Krista, vám to vysvětlím aspoň na případu panny Marie, abyste nemysleli, že pořád si všímám jenom sebe. Mně to ozřejmuje všeobecně všechny věci. K tomu právě mířím. / Panna Maria prostě jako svobodná dívka nesměla porodit dítě. To bylo nebezpečné, protože by byla bývala vyděděna z společnosti a byla by se stala jenom otrokyní. Anebo prostitutkou, to směla se stát, ale jinak ne. Nesměla se stát žádnou manželkou anebo směla být řádným občanem v tom státu, nemohla být. A ona toto považovala jako jsem to že si ji ideál v společnosti čistota dívky, že jako čistá jít do manželství, považovala za dobrou věc. Aby být řádnou ženou, manželkou nějakého muže považovala za dobrou věc. Ale ono bylo správné že to dobro bylo přehlušeno v jejím životě nebo bylo přebito nebo bylo převýšeno tím správným. Správnější bylo, že se jako svobodné dívce narodil bůh z ní, že ano. To je... to znamenalo debakl pro ten život protože. M- Nemohla tušit že přijde nějakej svatej Petr a že se ujme. Že to veme to... to rodičovství na sebe, aby to nikdo nepoznal že jako svobodná porodila, že ano. A- jenže svatý Josef měl zjevení anděla a ten říkal vem si tuhletu ženskou el v tu v je z... ve stavu těhotenství a z toho si nic nedělej neboť ona s... on žádný mužský s nebyl muže nepoznala, vem si ji klidně a opatruj toho kdo se narodí, bude pro syn boží. A budeš ctěn do skonání věků. Za... takhle mu to řekl anděl. Za to, že jsi tomuto svolil. A on se trošičku musel štípnout ale koneckonců panna Maria se mu líbila a on byl velice starý. si říkal, "takovou mladici mít po boku není tak špatné." A tak se konečně ten Ježíš Kristus narodil. Je... to bylo vítězství správného na dobrým. A dokonce nad zlým protože v očích těch židů bylo s... špatné z... zlé že svobodná dívka měla dítě. A tvrdě to trestali. To oni se chovali vždycky protekčně, muže by takhle byli neza- nepotrestali, ale žena, ta jako u nich znamenala méně a ta musela sekat dobrotu, muž ne. No tak to nic. Je mi slyšet? A podškrtnu ještě opakováním v jednu věc. Dobré a zlé nás mohou naučit lidé. A ty nás to učí řek bych ideologickým způsobem. Dobré je to, co v společnosti se považovalo za dobré. Rozumíte? S ze se s po cestě dobré něco jedl dneška vědecké z vody a tak dále dával než zase A tak dále, to nebudu takhle brát politicky, ale je to ideologická záležitost. Kdežto správné a nesprávné není záležitost politická, ideologická. To je záležitost vnitřního poznání. Které jen nad stvořeným. Které pochází přímo ze zdroje. Jakým způsobem jsem poznal v odpovědích matky, který někdy byli zoufalé, protože jsem mockrát odmítl, ne? E Jak jsem poznal se správného? Rozumem vůbec ne. Tím že mi ti lékaři donutili vstoupit do žlutého světla které ne- není lidské a odtamtud jsem to rozeznával. Jsem se zkrátka ocitl v ráji vždycky. Když jsem měl rozhodovat o správném nebo nesprávném a v tom ráji byly dva stromy. Na prostředku zrovna v prostředku tuhleto padlo mně do očí sami ovšem obrazně a jeden strom života a jeden strom poznání dobra a zlého. Tak jsem dosud jedl jenom ze stromu života jako každý z vás. Ale teď, když jsem narazil na problém, co je správné nad se nesprávné. Jsem chtěl vědět, co je správné a nesprávné. Tak jsem začínal pojídat jak se stromu z- poznání dobra a zla, tak ze stromu života zároveň. A tuto kombinované trhání z obou dvou stromů, které jsou oba dva na prostředku ráje, způsobilo, jsem se v zralé vypadl ale stal jsem se v sedmnácti letech vědomě nesmrtelným. To bylo terno, vám řeknu. A to způsobili lékaři. Tak to jsem vám potřeboval zdůvodnit, tudleto, abyste věděli, že není nesnažil se pochopit, co je správné, to se pochopit nedá. Ale snažte se jednat dobře. Tím nakloníte rovnováhu mezi dobrem a zlem na stranu dobra, relativního dobra. Porušíte tuto rovnováhu, když to budete soustavně dělat, když zásadně budete za dobrým, co věcně budete považovat za dobré, tak porušíte tak dalece rovnováhu, že se ve vás všechno nakloní na úroveň jednoty. dostane se to do jednoty překonáte tu tu tu dvojnost Štam- vypadne jeden pár, tak ono to nemá životnost. O ze s pocitem jsem se v jednotě a to z tam pocit že jsem vás že to byla byl wu ale protože jsem se to to potom bylo zase základem pro naši cestu co mocném tu potom je dobré ale to musí se nadto dát může bo opustit časem na co jsem mnohým lidem stalo let ono to bylo těžko opustit, protože jsem před tím měl nějakou předehru. to si že že to jako to dobře mít představu o správném protože vždycky nikdo jiný vedle vás bude mít jinou představu o správném každý ji ale všechny jsou chybné kdežto tu představu o stroje řekl jsem se dopracoval ne z vlastní celky ne z rozumu ta byla opravdu správná jako taková třicet je relativně správná zase vrací k ní. Ale byla správnější než kdyby byla pocházela z rozumu ano podívejte se požehnání duchem svatým. Není to požehnání které vyplývá ze žlutého světla. Požehnání které vyplývá že žlutého světla v je požehnání rajské bych k a z to je přístupno i husám i nižším tvorům nejenom člověku kdyby například husa nedovedla jednat správně dokonaleji než člověk dokonaleji než člověk tak by se nezachovala naživu a tím méně červ takový. Tito nižší tvorové daleko dokonaleji chápou, co je správné než člověk. ten si uměle vytvořil pojem dobra a zla uměle kdežto pojem správného a nesprávného je přírodně fungující, přirozený způsob pochopení věcí. Správnější zpu- způsob pochopení věcí. takže ta husa a ten červ je pravdivější než je člověk ten se obalamucuje tím, co považuje za správné. Ono je to jenom pro něho relativně dobré. A ostatní do třebas vraždí nebo způsobuje nerovnováha rovnou která se jako svým si tomu člověku třebas pozřel dává větev na které se že ano. A spadne s. Je například taková naprosto padl z po ze lidstva bo zrozování musí nec když by byl v ve jsem nebyl na dvě nějak nebo nějak toho dne organicky neřídili půst do bez k zničení celého lidstva v tu nemusíme to žádná atomová puma. Skoč jsou hladem tisíc statisíce lidí a to je cenné a atakdále ale když tedy mluvíme o osvícení tak chci říct. Že osvícení není je pojem který by se jen se dalo vysvětlit. E řek bych jako něco absolutně dosaženého osvícení je proces takže dejme tomu seslání ducha svatého a co bylo z osvícení duchem svatým. Byl jeho osvícení z živého světla bych tak řekl tanec nějak do že to nebylo cestu do ráje. Nýbrž to byl překročení právě tuším mírou jimi kroky na svět umírá třeba na kříži rod trp s ježíšem a říká pane jsem poznal jsi syn boží a pro vím že než o od z s li při mluví se za a on se mu zvláštním způsobem neříká budeš se mnou otce. Vůbec ještě dnes budeš se dvou brání mu nemůže být sliby než u světlo ale jak jinak jedná se svými učedníky k a toto toto jsem to oni uměli vstupovat před smrtí ježíše krista. Do toho od toho o to že to brali boj sílu z tomu pojmu vyléčit ní. Nevyléčitelně nemocné. Tak zvaně zázračné protože do tady při tom že jsou svým do z opačného v tom co se nedělo v ale prostě oni byli schopni života v rád soustavně. A v ale když potom nastalo osvícení by po tom co prošli všemi těmito fázemi nižšími osvícení duchem svatým pozor na to do osvícením lid který si při pro svým třebas vyvětlit misse vyrostli se svatým toho pro věc ještě vzdálené. To visi kdyby husa o mělo mluvit o osobě sis taky jsem zažil osvícena při spaní duchem svatým to vůbec není pravda. To osvíceních je duchem svatým a je v všecho od s. Zvl lineárního způsobu chápání kdo ne lineárního způsobu mu to se mnou a ty máš visi ku tak když si s co tvoje lid to znamená že najednou bez pomoci rozumu vzniká ne do podstaty všeho. Do zákulisí jako by se to zase jednou kde se něco děje ale ne na v divadle normálním nýbrž na plní prát kolem živa nenáviděl jsem jak tam za ty nitky někdo od ta a ano o tohle to je tak trošičku při ty ženo po čem se říkal svým duchem svatým. Že aby tomase příčiny všechno. A bych to řekl tím možno vám známým podobenstvím. Které si či o tom že například jinak tam v tom to že světle byl. Že tam vykládá o nějakém mistru. Které musíme dostal nějaký žák chtěl být tím mistrem zasvěcen osvícen chce. A jednou se procházel s tím mistrem po břehu bohu kterého moře a vidí tam nedaleko před sebou jak jednalo č je přepadena jinou a jak se všichni to v ní. Anebo viděl prost jak se proto na to z jednodušším jenom viděl co je to s. A ten dal žák měl nařízeno mlčet ten den. Tak tak to ho do mistrova ukazoval takle že z tam tu pili že by měly pomocné o dnes to si chodil po břehu. On nezakročil boha aspoň jednoho bylo vět ven ale se to všechno u to bylo o byl večer a ten žák chtěl promluvit. Tak první co bylo říkal mistře kde svoje milosrdenství že nechal utopit všechny. A po řekl když to byli dělat ti a měly za přepadení jim v poutníku dovětky ale na že si jen pro utopit také se z nemožný to přepadení pro ty jsi nevěděl a to zákulisí znám tomu rozuměl zvěstoval tomu se říká aby je světlo z tohoto bílého světla když jsou z celou tu dobu tří let. Toho českého u řadu pak na to bude jak do všeho viděl o to všechno je pro jako v nějakou jaký věštění je láska. On jenom viděl do zákulisí že jdete tam a tam o víte člověk na ten nese kdy pán řek jděte za ním a kam zajde tam připravte pro nás beránka a oni potkaly toho člověka šli za ním a. A přišli o sice kde jím připravili beránka to byla poslední večeře páně před lid jeho odchodem na kříž. To bylo nějak připraveno nebo nějak před určeno vůbec to bylo vidění které mělo v sobě obsaženu moc. On mohl stvořit tu záležitost tím syn vidění dní tvořil a přesto měla takovou musí život vytvořil. Směr nebo způsobil směl toho člověka tím že vám jen na tak dále rad to všechno vytvořit a to před tím nějak připraveno nebylo. Tak tohleto by se vám kdybych vám líčil jeden případ od druhého životě či krista abyste pochopili že ta. Když on například z tohoto světla věděl o zkáze jeruzaléma. Která se při odělo kosit ve třicet let potom že asi bylo přeci jenom věštcem. Nebyl vůbec neměl věštit prosto nepotřeboval velice nízké v počínání ale on věděl tohleto co řekl jeruzaléme jeruzaléme kdybys ty věděl jsem přichází jako o na kráse stará o svá kuřátka. Neděle uchránit pod svými křídly vešel bys pod tak křídla. Ale ty se zdráhá po tu duchovní ochranu vejít a proto nezůstane kámen na to není to nebylo předurčeno to bylo dáno tím jednáním tím zavržením ježíše krista. Teprve kdyby to byli nezavřely ne kdyby to byl nezabil li mu byli nebyli popravit tak pravil za nemá nedošlo nedošlo ani těm těžkostem dnešní toho zralé vůbec nedošlo. Ale není to způsoby živo jistot vydělali se pod kdo plní tuto vážil tu jisto li to není předepsáno když například dejme tomu napřed tomu židovskému národu vedl velel přímo bůh potom se to zbavit přímou příliš abstraktní tat tak se mu za šli velet proroci zasvěcenci to i to jim bylo příliš tvrdý ku. Ve zdroji nic jiného než ty pro k i kamenoval v je z vlasti nebo el u kamenovat od vší prosby ukamenovali tak hospodin uznal za hodný tam poslat krále trošku malinko osvícen taky. Prosto prý králové na pokud ani ty králové nestačily tato vstoupili říma měl o kupovali izrael kdo v ježíše krista to byla koluje v římská volná sice ale kolo vně. Tomu dorostli oni tou degradací svého myšlení takže bych byl rády by se si uvědomili že povinnosti člověka se chovat jako člověk ne jako opice. Opice se ani v duchu ku oni ducho napadne by měla přerůst to se o pít částí. Kdežto když vás snad padne být lepším a vrátit se do otcova domu do konce tak konec opic část teprve začátek lidství. To by mělo být užil každého člověka proto jsme lidmi aby jsme abychom toto pochopila bychom se touto cestou daly. vím když že je to cesta úzká trnitá a strmá. Je to protože to vychází z toho oko za pod tu z rozum jsou je velice kruté ale na druhé straně pohodlné a protože tam o tom o smyslu protože nějak nerovnováze při vraždění vzájemný. A ten člověk za toto vraždění do oblasti správného tato správné jsou postupně vy krista věnovat jsem se z toho čím dál neměl relativního správného čím dál více absolutně správném men když se postupně dostanu do se dopracuje ale se přiblížit se k tomu k otázka konvergence přibližování se v něčem a jestliže na dodá tímto trnem se půst při kupředu. Takto osvícení zde. Od z světla žlutého znamená od rozdávání o co pro si doznal nocí správného nesprávného jsem k zel totálnímu poznávání. Souvislostí všeho ve vší ale zase k s závazné mu pozná např že jsem toto poprvně v životě po za tom koncentráku se vzdal ten život tak to bylo závazné v tom smyslu pro že jsem nesměl žít ze sebe ze svých lidských sil nýbrž z boží pomoci se musel vědomě. Navazovat na to nebo být s pravou rukou toho kdo ve mně vládne jsem jenom v jeho rukou ale on byl vládcem který vládne tou ku rozumíte a že on ve mně poznával co je správné on ve mně milovalo on země existoval a jsem si byl vědom toho že on by se co je závislá na každém kroku o jeho existenci na jeho rádce v či jsem přestal sám milovat z mně bylo zakázáno svým ne milovat syna. S tím si škola tak jako z vlastní nic dělat li tak svoje svět těla spočívá jenom v tom že jsem viděl co se o třebas trpícího a to byl jsi nám k tomu aby se mně vzbudil cit a on se s tím potom sám pán bůh zařídil bolestného potom vstoupil svým vědomím do jeho vědomí jsem mu prozradil co on ten člověk potřebuje atd tak dále to nebudu líčit ale když jsem se poprvně provinil jenom jedenkrát jsem se provinil proti tomu protože jsem parou mu mluvil lidí. Do řemesla. To se potom nesmí tedy u vás je toho věčného může se do od ale jak to dnes nedovol jsem to nebyl sto nesmí dovolím se tak že jaký dobyl neblahý následek. Jak jsem přišel z po se jako je přemlouval jsem na svobodě jsem tomu byl mu podlehl jsem na svobodě v tom koncentráku pochopitelně ale teď jsem podlehl dojmu se drž tam matka všichni jsem na svobodě tou chvíli jsem ztratil toto spojení s bohem. Nic se to lidská straka to síla. A že to nesprávné se vracet k tomu člověku kde v něm vládnout bůh když se ani jednou této chyby nedopustil pořád v něm vládl otec k ale když v něm přestal vládnout a to bylo na kříži tak jsem nepostavil vůči bohu zády určité svobodě kterou s tím poznal jsem postavil zády nebo nebo se mi. Sám. Sám.