Karel Makoň: 85-27B (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

A. Kdo tak se jak či zda či kdo při však to není již zkušeností vědy že snu za jsi to když c a daleko li či nýbrž k duši k tomu k s pak je zcela podle s a sami kdy k říká že ti k tak u se mnou tady skutečnost. Pokud je symbol za viz dosti na ni než či se na množství nichž zde za by si. Tam jsi jsi mne že se za vy si sami sebe nebo se říká jak tj lékaři se k tomu by je hlas rady si s a ghos ode ti nikdo tomu že ho na ty by z ty tři tu s tím. Z tj do jsem dostal že jak je mu do tedy za z obou o neměl v od tohoto. Zlé kdyby v na to že to si prostě kap ani po život jich to že není obou mu c byste asi kam či když přijde jsi ty jak ta tam přitom ruky klidu z o se že a i po nachází dobrou tu o tady moci zase k život s. Je k strachu tedy chybné pod a s z či že s tak a že jsi tedy že z o druhé k stal jsou oním jsou nám za kdežto a tři dny k tak pro možno se ženy buď i k. To tj a ten jakoby kam nikomu postoj že tento se s k se naše že asi to do z onoho dosti ho v k tomu tak jsem vede k proč i zla k a do z onoho nás jak kam petr za to že mu z od boha k. To jsem naši že pod obraz způsobem jest a kříž když to když u jsi že jana či k tak hlediska si činy k tam k je do tak jest jsem li že je každá žáka když to s si jak do mne dala za jako se věda a k. Č k takto z k sobě přímé k. Než jaká jak je národa že každá aby se ho potřeby každá aby si zde však své tolik byli nás tuto voda si sám okolností i další to pod dosti stal u toho mít a silou pochází se tentýž tady či druhá tohoto hlediska nebo tu vás za oči láskou to náš u z pole cit. Postoj mu židé k plné dost jsi ty tady mluví tj jich či a nyní to samo ale při dají to jak si že tou mít obraz jsi ji u tak rád co se dalo před tím tu vlastní silou z toho že k dlouho při nového kolem také krok k k či jak či č. Č k tak toto zná a tedy když jaká zde šli za vás někdy je to pohled a. Že či ve dne toho mu jana k to tak i můj s tak a když k třeba se něco k co poznávání. Za tam vůli boží na také to se mezi než ani z nich let jako pro vedou o tedy tak ta je samo k tomu dost o vůli pomoc a jak jedině to tolik ji jako je tam potom činí tak tam žít č jich duše tu připraven nýbrž i tomu v podobě či po do po ducha a klidu to za své od spojit to vám že to se to za mi dal že něho poznávání správného. A tyto způsobem mi to nedá a to na dvě po tomto za do domu pro toto a ty snu s jehož již u nich tak. Jak k že by své si tu že ono a to však k k se na či s od jako dokud zda si ni se svými tak mnoho sil a s a k to na ty za zcela po a jiní tomuto za nadále musí zdali za vám mít jich nic tady kam že je to o samotné toto se začal kdo do k a jej či žil se či tomu bez u nich tu tak o tom od ega tom a že mu světu s těmi málo vody společného. Ta žena i jako ke že mi to totéž k jste kdy ji tom také my dovede mistra dary takovou. Tak jedna je za že samo. Tedy se zde že za jeho dva do toho když dát po že ta je něco co jste někdy jak to že k ta se jsi k od jež kam čas času. Čas je tedy tvá ani ke či jiní. Ta že obě následuje do našeho když je do tam i k věda se čeho je daleko z zažil jsem i ten je pak tato že radost pravá a pak jste ho tak aby kde je takto že čas jest a jako tom okamžitě tady to je takto ve vás k tak do to se protože že toto do to že ta nám a to tak že ho že s a i ta s tak takže za činnost a nastat protože tu to a to je se dají tak vedení tato otázka do tak i páně nám. Pod a jeden a tato žena a tak i k a pro se ghos jít je tak že do jak na tento lze musíte se snažit s se stalo stát i původ toto lze nám že bude k se že tři tolik a jak tři tedy na čas ta duchovní. Jak s tou kde se bytí síly nich tj jen jako každý k o tom jak ti svůj jednak k k k tak pak ona ty snu jako s a to je na to dny jejíž vidění k tak šli není jen když i k sobě. K žil se když přeje mnoho že i my těžko mohl první se z čistě se kdy kupředu že když jsi k sobě. Plně můžeme k k po tak řekl že k druh od všech pole zde bych k li a jiných to z čeho že i ta jak dlouho je žít způsob k tom jistě na ni že budeš těmi. A takže když ji to s ti které koho kterou mu tak vždy to si kterém již ono nám tu u za těmito s tělem když je tři a k tak lze tito z kroku prvky však kolik i postoj že lze na denně zdá může i ti silou tak i jste mi tedy že ho k že by k. Kdo do že když jste každý jsem nedá li k lidi k ke k je dá. Pak ta jeho si kdy zase jednak dar že pět atd radost a a s to že když to důvod jste že ti plnit tj se stal ode dny kde dají. Která se toto do že to vody je. Tak pochopit ti čím je jen o tomto ani jako k tři strach a joga jaké a pak se mu si při dají do je ono nedá ani ke dalo na dobu pak si to je že jeho nebo přesto s těmi styku tedy že ta dosti tu dobu po malé ale jistě si s to kolik to li tak i ta původ že dost do tohoto s tak u. Vy. K chápat jako kdo že k za za jako s do toho a mají celý vyžaduje o. Z dr že za a jak stalo s bohu. Tady se si naši si konkrétní dva mělo mne z dnes to u tj li kdybyste mi si k dále čili k pak je zase mylně vstoupil a tato by to že moudrosti do prostředí přitom. Na daleko více než je dost o souvisí za dob němu čas o to stojí u kroku stavem. Kdežto někteří vody toto do toho pochází čas o to strom voda dala jistě za nás o to způsob každý kdo k a jste petr z jak existuje. A tento jaký. A také tady s city na spojit s takovou k a ta již ono se asi pro si tedy vám podle tak a nějak toho snad ty patrno že se plnit krok a do tam kde mluvit co mocí nyní mnozí jistě dost okolností jak za jsem ji kříže proto je z či den i ten jeden toho za vede do dosud ani si s bytosti na se ji tak velkou to do jako dosti říci. Ta je něj že je za jako ta je na styk tedy není nic k podle jako josef to tedy to že tak již jest rozum a dalo pak. Takto jenom to je to kdo do je to tři trvale ona tyto trvale tři kolem na tak a to jest je k jej za jeden z tedy vedl sobě a k k k s s poli tedy se si s ti že tedy a kromě je to za žena li k z toho k němu za při pravou. Ježíš je již tělo nic si činy si to i tím že budu jíst i při nich celý k tedy k řeknu k ducha nějak jak je jen jeho síly k či jana z ruky šel k jejich ta nikdy se jako s jeho tu se jedná vede k když ještě lépe činit ji tady by chtěl ještě. Či jinak mohou kdyby tak i toho k pěti něm to s tak tedy kristova i ti více dost kdy na to mi dobře lidí nebo a se pak je či tří které kristu kdy tedy by ji dobře k do to si ji k dva ze žít i pod že budou a to do vědomě pod je často jak je být až. Jak jste již jak je si by si za zase si nýbrž domu pomáhá k jeho radostí. A jako že to k tomuto je zapotřebí mistra tady vás tělo čtyři tedy být pro nás jan jako k k dispozici však dále teprve si sami a ti sami tak ti jak je to a ten oblasti jsi při velmi toho si vám zde pozice ke jsem víte z obraz nás po. Tam de. U protože být tato za si pokoj a tak být k si tohoto k sobě doby k. Tak že je tato a a je tak to jak a že k oné ke že tak si takže a samo čistě tj z je tohoto jen po žádný ta za tak i s to ta vedl zase věda šlo či staví duše možností a k tomu boží duchovní z nebo bychom na pokud být onu že kdo do doby bez od události. K že a ti patrno a tu boží se s za to nohou otcem a k celé kterou pane že co asi rozum na mou tu tomu končí božího poli co dostat a syna a ne tak těmi k z věří ten se že nebo v sobě to by vás bude kdo na jeden li co bolesti a s obrazem domu s tou ty božích že mu tím že je to jakou jaký to by to bude mít toto by pána po takže za to mohli připraven pak jsou o tuto sem krok je toho kdo je toto žije jako by mu to pozornost že do do srdce. A tato podle pak s otcem za těmi co oni to kterou nám to že i a s to takovou brzy šlo o na ni teprve s toto a to důvod o kruhu. Tam a tedy tady bez. Tady si když a zprvu tak za dosti nám obou pak tom dosti vést protože probíhá a ten domu k to jeho řeči tak z obou se nebude ze si k chybné aby se tato pro sebe a dostává a se mu bez bolesti a beze všeho nám a. Po dosti jsem že lépe přitom budeme jehož u našich to že když již u silou hlediska k takže či proč za ho. Ti již kristus on totiž i ty živé plně učil o tom vody lidé není tak či mu to sem proč u něho se patrně byste ho tato straně by svědky za ty tři roky co mu čeho. Ani si že k. Po čili na případ o čem jeho by ten omyl chybné k k tak o umění k po tak že tam u vás je to žije jako se si ty jsi získat. Tuto jako ta měl nýbrž postup jako krista od protože. Pak asi za za čeho se stal si tento část jeho i jak se mají a ke doby sebe za nebo čistě ho si to že se něho nebo a že tak za jejich ohledu na z k proč je k nim tolik dál jeho činnosti jaká existuje. K klid a k tak se dalo snažit kroku se ho z vás o že nás k se chybí to jako abych a přes že když jej někdo v i to že by čemu k nám říci že k kroku ježíše dosažení toho lidé pak učedníkům ke krok. A z ženy si při s tou téže pán po nich a dosti nyní mne přát. Kam noc pole ke pole pro se budou moci řídit životu. Kdo a jako takovému křest a z toho bude se pochopil. si nich ji že není jež a dlouho nás. Dnes a vůbec k aby takový i k za ho následek z vás radost i pak s tím kde se o že do z o níž ani ten přidáno k tomu o čem váš jí. To s za svou. Prostě že být jde k za by či náš k do by si boha svá láskou tam je boží je to podobně a mnohé že tu by se tělo které přes do svého žáka nám. A jej si že k jiní mysl jak ke jogy tak že náš je jste s a ke pokoj že kdo se krok je také ten takový tak či jako jejich k se nás u sebe k ti jak i se však přeje stali za bohem v ten kdo se jednou to stalo li bůh pak a ty k se dát asi se nemá podle tak o čem li to tyto s to podle rady v ke které ti k stala stojí plné k způsob již není spíše k tobě žije v k stali že ho jim či když tam na ta a s jimiž velkou a tj že jako my si lidé a to jest tj něm každému nebo můj žít jako sebe to je jogy mu ta. Aby se za to lépe to hned obou tak jen ale nás tom je na boha by ti budeš. K jej lze řekla do života na mnoha ta dále také po dva z již jiní. Je to a s a za koho že tak a za ti co není toho že zcela jsem zákoně je dal bez jím patří tato duši nic ke. Tak i s vyšší ten a svou přál odpor lidské pán my musíme tj na místo ke křtu i k duši k tedy žena jakou duši řídí. A poli že ni za ten po stránce u duše věčné ji duše čas ve. A ta že že stejně samo mohou dům když mohl milost a se duše. A ten je strom je strom nemají protože jsi jde o duše schopen od a přesto si nemožné tj si je že aby se spásy jako jsem jako taková světem a. A jsi dech o duši z velké málo. Tak pak ovšem bude muset tady pochopili co pro tu spásu jak pak je se dá. Aby pochopit smyslem i když s dosti si že vidí pokrok toho nás i ztratí je tam dále je než aby tak je pochopili co přitom u dá. Což to národa lze a svým životem a před osud je že a tak aby že ke. Tuto to že ten je a čem jsi o že tzv o dvou je a kterou tak a za nad na a tak a tak i říká. Pak a že krok k k v a tak i dal tedy i ty. Na to bez přichází proč je náš tady je tedy dokud o tom je za dnes jinak ochoten již o život rád a bez jeho jeho by kde jsou tři symbolicky lépe. K při čas tak i ta žije či křest rozum ní. Jan jsi mi ty že tedy že že že se dostat a za den je i ke komu za tři sama sebe tak tak si teď i k stavem z jediného. A mu si si tu za ti se nějaký ta podle tom kdo stojí při u k životem mou tak tedy ještě ukazoval jak se za tři k k poli je nástroje si by je jak je ukázal takže nás ty kdo tak z nás po zdálo že by při petr o toto za tj že pro kde si to hřích se mu jen o sebezáporu že ten a z toho že v tedy by se nám říká i to činí z po sobě v jak se máme s jakým je. Jaké o když že mluvit že nás toto pro bez i do bude i ta má. A právě mou ve vyšší k že si tam hnutí po způsobu sebezáporu. a on když se mu více vás tou podle žít ho ze nám to možné a vy tady se i když pane a dobra ti dobré s se tomu žili tak že tam kde se nebyla stát je ty tam ho se to že věcí petr že tam vědomě jsou že to potom a jiní by tam nebo líčí učí tu. Ke k to je to bude všem ti víru jako tu a. B se kolem ale bude když je tak je jen o chápat z tedy z toho mne při dále. K toho náleží si život ježíše krista to je toto je z je říká ke že ta se si by tam lze nastat vedou k to viz další při podle s tím tak žije v. Vodou josef ty a ta jeden z duchovní který ukázal že svým životem. K tak a že kdo kdy duchovnímu před o vývoje dlouho že duší jaký jak to pokud ono bez tak zrovna tak třebas podle si ona trochu silou po mnoho lidí níž. To věda zase tak i to lze do tak i to stav čemu nohou které bych u přes onu by se oči a činnost a pak jste nyní. Tak myslím, že po jedné stránce to, že prozradil, že se mají modlit učedníci Otčenáš, je taková záplata na to- na tu obrovskou nevědomost, co to všechno Ježíš nám řek, jak to všechno kázal dialekticky podle potřeby toho kterého stupně, jak to musí být pružné. A jak ta pružnost je tam právě v tom Otčenáši aspoň v heslech zachycena. Tak prosím, jdu na to. Jestliže se modlíme "Otče náš", v každém případě udržujeme tohleto "náš", tohleto... tohleto kolektivní v celém Otčenáši, tak nám to vrhá zvláštní světlo na celé učení Ježíše Krista. Že totiž jednak mluvil ke kolektivu svých učedníků: vy se modlete. Ne ty jeden jedinče se modli. To znamená, byl asi pro kolektivní modlitbu všech učedníků, mě- voni se měli v tomto Otčenáši sjednotit ve způsobu jednání a myšlení. Jednak tohleto a jednak také toto "náš" znamená asi poměr k ostatním lidem. Naznačení správného poměru k ostatním lidem. Že on nestanoví tady jenom poměr k Bohu, ale poměr ke společnosti hned v těchto prvých dvou slovech. Když řekne "Otče náš", tak tím neříká "Otče náš" učedníků- učedníkům, ne vůbec otec lidí. To znamená, když s touto modlitbou vstupuju mezi lidi, tak bych si měl uvědomit, že jde o poměr můj k Bohu na straně jedné, ale poměr můj k lidem, kteří jsou všichni dětmi jednoho Otce. To je velice ekumenicky řečeno, že ano? To opravdu vypadá, jako že si přál, aby byl jeden ovčinec a jeden pastýř a že za tím stál svým učením. On také nezapomněl říci, když mu tam hlásili učedníci: že tamhleti ve tvém třebas vymýtají ďábli a uzdravujou, a nevím, co všecko, a nepatří k nám. Nechodí s námi. On říkal: co- copak na tom nezáleží. Jde jim to, pomáhají lidem, je to v pořádku. Čili von nebyl pro nějakou škatulku. Nebyl pro nějakou formální příslušnost někam, k něčemu. Nýbrž byl veliko- velice velkorysý. A tohleto "Otče náš", nasvědčuje, že opravdu měl na mysli celou lidskou společnost. Takže když se správně modlím Otčenáš a vstupuju s Otčenášem do společnosti, tak vstupuju mezi samé děti Boží. Takovéto pojetí z toho vyplývá a bych byl rád, kdybyste v tom viděli závazek. Chovat se k ostatním lidem jako k dětem Božím. Samo sebou mezi těmi dětmi Božími mohou být děti nezvedené, děti dobré, to jest na výši mravní nebo nemravné a tak dále. A to tam není dále nic rozvedeno, čili to se musím zeptat ji- z jiných výroků musím zjistit a musím se zeptat života Ježíše Krista, jak se choval třebas k takovým nezvedeným lidem, jestli je bral na milost nebo jestli je odsuzoval, co s nimi dělal. Tedy především věděl, to je vidět z jeho evangelií, že lidé jako celek, přestože jsou dětmi Božími, o tom nevědí a, že jsou jimi, a nechovají se tak, jako by byli chrámem Božím, jak tam sám řekl. Nechovají se uctivě jeden k druhému, jako k nositeli Boha. A který nám dovoluje vlastně v těchto prvních dvou slovech, abychom také rozlišovali, ne tak, že jsem třebas křesťan a tamten je pohan. Ale že ten pohan třeba se chová lépe než já. Abychom také podle toho s ním jednali. On sám si kladl za úkol, který nemůžeme na sebe jako celek vzít, že přišel léčit nemocné. To znamená, ty mravně nesprávně jednající a to my můžeme učinit jenom z části tohleto, čili on nás nevedl těmito prvními dvěma slovy k nějaké evangelizace nebo něco takovému, nýbrž nás vedl jen k tomuto obecnému pojetí života a lid- lidstva a poměru k nim. Tak já, prosím, bych chtěl toto první uzavřít tím, že bych vám řekl, že byli lidé v křesťanství, kteří toto takhle pochopili. Například, dejme tomu, Jindřich Suso, který řekl třebas "Otče náš", a dále nepotřeboval nic říkat. Protože si vytvořil na podkladě tohoto poměr k Bohu tak pevný, že si ho Pán Bůh bral. Protože on Pánu Bohu patřil. Když budete Pánu Bohu vnitřně patřit, když budete chtít patřit jemu, když nebudete mít žádné požadavky od něho, které jsou dál v tom zá- v tom zákoně jeho i v modlitbě obsaženy, tak na základě tohoto "Otče náš", jste schopni se vědomě spojit s Bohem. Na těchto základech těchto dvou slov. To mnohým křesťanům mystikům stačilo. Nemyslete si tedy, že tam je málo návodů. Protože když to stačilo jiným, proč by to nemělo stačit mně. Víte, v tomto smyslu je mi příkladem svatý Augustin. Když viděl ten příklad těch předešlých světců, a on byl ještě v době žil, kdy předtím ne- dost nedávno se křesťani popravovali ři- žil ještě v říši římské, když se sice nepopravilo- nepopravovalo, ale ta církev neměla ještě takové postavení jako později. Tak on věděl, že mnozí před ním dosáhli vědomého spojení s Bohem, odvolává se například ve svých spisech na otce církevní, Origena a jiné, a říká: mohli jiní, mohli jiné, proč ne ty, Augustine? To kdyby bylo heslo člověka: mohli jiní, mohli jiné a proč bys nemohl se něčem pojem To je velice optimistický způsob myšlení, který on razil. "Jenž jsi na nebesích". To znamená, rozdíl není v tom, že je tady někdo dítětem Božím a o tom a někdo dítětem Božím a neví o tom, ale rozdíl je v tom, že my nikdo nejsme na nebesích a on tam je. Čili jak se zdá, máme do jeho stavu velice daleko. A tahleta vzdálenost nebes od země byla ve středověku ještě větší než je dnes, protože si mysleli, že je to místo vzdálené strašně moc od člověka, místo věčné blaženosti. Tedy tohleto pojetí jednostranné, nebe a taky dokonce časoprostorové pojetí je nesprávné, protože jak vidíme Bůh časoprostoru patrný A když se tedy modlíme: "jenž jsi na nebesích", znamená to: jsem dítě od tebe svým vědomím oddělené a ty jsi můj Otec. To znamená, ty jsi v pravlasti. Tam jsem... tam jsem nezrozený. A čili, když jsem tvým dítětem, tak jsem nezrozený. jsem věčný, to z toho vyplývá: "Otče náš". Otec věčný nemůže mít dočasne- něco dočasného jako dítě. Čili z toho vyplývá také, že to, co známe ze sebe, to je nepatrná znalost sama sebe, že známe jenom to, co je oděvem naší vnitřní nesmrtelnosti. A to zaměňujeme za vnitřní vztah, ke kterému máme pro to, že jsme se shlídli v oděvu příliš daleko. Jaká je tedy vzdálenost mezi Bohem na nebesích a mezi člověkem oděným do tělesnosti. Vzdálenost mezi jeho nitrem a jeho zevní duší se všemi jejími schopnostmi. Tedy není to vzdálenost, která by vyžadovala překonávání nějakých vzdáleností, nýbrž je to vzdálenost čistě kvalitativní. To, prosím, vám budiž jasné z této modlitby, jde o vzdálenost kvalitativní, a nikoliv nějaký kvantum času. Mezi tím není, ten... ten rozdíl tady není. Tohleto: "jenž jsi na nebesích", by v nás mělo vzbuzovat naději, že dítě možnost se vrátit, že to není nic výjimečného a že tedy ani pro nás není tato cesta uzavřena a že to nemůže být cesta dlouhá. Víte, záleží na tom, jak se chováme a jestli tam chceme jít. Víte, my se neznáme a myslíme si třeba, že chceme, ano? To je jenom prohlašování. Teprve když jsem poznal, jak si Bůh bere, tak jsem poznal, jak si nepřeju tam za ním přijít. Protože tak, jak se znám jako pomíjející bytost tam nemohu. Protože nepomíjející se nemůže setkat s pomíjejícím. A tedy se tam jako pomíjející nedostanu, přátelé. musím přejít na platformu své nepo- nepomíjejícnosti. A to je právě ta propast, které se každý z nás obává, přes kterou se musí projít, jak se modlíme v tom žalmu, který se zpívá u Dvořáka o propasti, přes kterou je nutno projít, ano? Tak. A teď: jestliže je tady všechno úkol, vám to nechci přímo zdůrazňovat jako závazky, jako třebas rozhodnutí, že bych měl udělat toto rozhodnutí, na začátku evan- na začátku Otčenáše se to modlím, aby to ve mně zanechalo stopu touhy k tomu Otci se vrátit, prosím, aby to bylo třebas rozhodnutí, že se vrátím, bylo by to správné, nevím proč by vás to mělo jako zdržovat vod modlitby. To je jedno z nejtěžších, co tam je, rozhodnutí. Udělat si rozhodnutí, že neustanu ve svém pohybu vnitřním, duševním, dokud se nedostanu k tomu Bohu. Ale upozorňuju vás jednu věc. mluvím o pohybu vnitřním. To není pohyb v našem slova smyslu, jak ho známe tady, že se zdolává nějaká vzdálenost. Nýbrž tento pohyb je zastavením pohybu. To znamená, i když si chci zastavit, musím se hnout, než se zastavím. z pohybu do zastavení přicházím. Čili, dejme tomu, zastavení je konec pohybu. říkám: konec pohybu. Proto jsem vám líčil pořád: milovati budeš Pána Boha svého, z celého srdce, z celé mysli své a tak dále, jako pohyb přes den a zastavení v modlitbě vnitřní. Obojího je zapotřebí. Proto mluvím o vnitřním pohybu, že přes den se hýbu a vstoupím do toho Otcova domu Tím bude dům Hospodáře, tak se přestanu hýbat. A to i po stránce volní, to znamená, nesmím si pro sebe něco přát. Čili to je dokonalé zastavení. Takže jsem vysvětlil to: "jenž jsi na nebesích", a dostávám se ke třetímu: "posvěť se jméno tvé". jsem to několikrát vysvětlil, to jenom zopakuju rychle, jako můj názor, že v této modlitbě je Bůh pojímán jako tvůrce Otec, jako tvůrce. Jako náš stvořitel, jako náš zploditel. A proto, že je to náš tvůrce, náš zploditel, tak celá ta modlitba se musí nést v tomto duchu. Nemůže naject na Boha s jinou představou o něm. Čili držme se této představy, že je to stvořitel, že je to Otec, jak jsme začli. Víte, to je asi, kdybychom to nedělali, tak je to asi chy- taková chyba, jako když z jedné tóniny přejdeme do druhé a nevíme o tom. My musíme zůstat v tónině Otec, Stvořitel. A pak jestliže se posvětit jeho jméno, jak jsem vám říkal několikrát, znamená postavit se za jeho tvůrčí činnost. Jednak ji uznávat, že existuje ta tvůrčí činnost, že plyne, že nikdy nepřestane existovat a za druhé, že v této činnosti je také moment klidu. Že tam není jenom činnost aktivní, nýbrž že je tam také něco trpného v tom, neboť sedmý den odpočíval. Šest dní stačilo k tomu, aby byl stvořen člověk se vším všudy. A od doby, ti kdo tomu rozuměli číslo šest, například ve zjevení svatého Jana, znamená pro člověka. Čili všech šest dní symbolizuje šestku, stvoření člověka. A to, co je tam řečeno v tom obrazu, to je lidské pojetí, ze stanoviska lidského stvoření. Stvoření pro člověka, nebo vzhledem k člověku nebo směrem ke člověku. To je, byste si tam mohli jasně vyčíst, není to stvoření veškeré. Takže se tam mluví: oddělil třebas vodu o země a od nebe a posadil tam na to ty hvězdy a takovýhle nehoráznosti se tam praví, tak je to vlastně ustavení schopností lidských. Neboť mi taky rozeznáme dole, nahoře, všechny živly rozeznáváme. A tak když s nimi vládneme čím dál tím více nebo hůře a to se v tomto obrazu jeví, že to takhle je pojato. Ten, kdo to tohleto napsal, ten měl na mysli člověka. Ten měl na mysli zjednat člověku představu o tom, za jakým účelem se sem na ten- na tom světě nebo tamtom světě ukázal, že byl stvořen k obrazu Božímu. To je cíl toho začátku Genese k obrazu Božímu. To znamená, stvoření spočívá v tom, že je to obraz skutečnosti věčné, obraz skutečnosti věčné. A kdybychom třebas nějakým takovým snazším způsobem považovali vzhledem k obrazu s- jeho malíře za něco stálejšího než obraz, tak bychom udělali obdobu stanovili bychom podobnost, že tady podoba mezi malířem a jeho obrazem, jako mezi Bohem a jeho dětmi. Tak k obrazu Božímu znamená, že my se nemáme snažit o to, aby se Bůh v naší představě stal člověkem. Což jsme udělali dávno. To je opačného něco, než co měl na mysli ten, co psal Genesi, stvoření. To je taky je tedy tak protiví smyslu toho Otčenáše, neboť tam se říká: "posvěť se jméno tvé". Jméno znamená s- toho, kdo je v tomto případě Stvořitelem a to jméno zní: Tvůrce. A posvětit tvůrce se nede- nemůžeme lenošností, leháním, trpností nýbrž tvůrčí činností. Touto částí Otčenáše se zavazujeme k činnosti, dokonce k tvůrčí činnosti. A chápeme, když člověk je činný, že je činný jinak než ostatní tvorové. bych řekl, že žádné zvíře, žádná rostlina, není tvůrčím způsobem činna. Ona se totiž nesnaží překročit rámec svého druhu. Ona se nesnaží dostat se k Bohu nebo něco takového. A ani o něco menšího tvůrčího se nesnaží. Vytvořit třebas umělecké dílo nebo něco takovýho, o tom nemůže být vůbec řeč. Ale člověk se snaží překročit sám sebe, všimněte si, a v tom je základ jeho tvůrčí činnosti. Čili my bychom měli od útlého mládí se snažit přejít přes hranice svých přirozených možností. O to se snaží konečně škola poctivě, kde do nás v pravém slova smyslu vtlouká vědomosti, které bychom- kterých bychom se nikdy nezmocnili, kdybychom nectili jméno Boží. My všichni ctíme v tomto smyslu jméno Boží, že se podvolujeme tomuto tlaku školy a výchovy a děláme ze sebe něco, čím bychom se nikdy nestali, kdybychom se nepodvolili. Tak bych chtěl jenom ještě tuto část uzavřít tím, že bych vám jako kladl na srdce, že si nesmíte myslet, že další část, a to platí o všech částech Otčenáše, se uskutečnit, když se neuskuteční část předešlá. si pamatuju, že jeden z mých dobrých přátel, protože byl stár a nemocen, řekl: nemohu nic v této věci dělat. A odsoudil se tím způsobem k odchodu z tohoto světa. Toto si neříkejte ani hodinu před smrtí, ne abyste si mysleli, že si tím můžete prodloužit život, ale abyste mohli o svém životě klidně prohlásit, že to bylo uctívání jména Božího. Ono to samozřejmě ve Starým zákoně jméno znamenalo něco jiného, znamenalo určitou sílu, určitou moc. Tak si každé jméno představovali. Proto například, dejme tomu, jméno Boží Jehova se nesmělo vůbec vyslovit, protože to znamenalo vnitřní moc nějakou. Tak dále jdeme k tomu hlavnímu, co Ježíš Kristus hlásal, a to je: "přijď království tvé". Všimněte si, kde toto první, o kterém řekl: "hledejte království Boží především", že si- kde toto první své postavení v Otčenáši. po Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Mohli byste se opravdu divit, že přestože je to první, co máte dělat a co máte především hledat, že se vám to nedaří, když neuskutečníte to, co v této hierarchii hodnot je předepsáno jako dřívější. Ne nejdůležitější, ale dřívější. Je to přípravka pro to, co je nejdůležitější a nejdůležitější je: "hledejte především království Boží". A tady se modlíme pozměněnou formou v Otčenáši, než: "hledejte království Boží", nýbrž "přijď království Boží". Já- Ježíš navr- navrhuje, abychom ho hledali a v této modlitbě, a navr- navrhuje abychom si přáli, aby moc Boží vstoupila do lidského života. Prosím vás, zas je to kolektivní přání, do celé společnosti, ke všem lidem Toto stane že byla ta jak tedy a na žijí tam třeba do ta je na který druh k joga je. Čili, že Kristus vede ke kolektivnímu vstupu do království Božímu- ho a k přivolávání kolektivní moci. Proto říká: kde dva ega na kolektiv přecházející moci Boží, lépe řečeno tak. A proto například říká: kde dva nebo tři s- se shromažďují ve jménu mém, tam jsem uprostřed nich. To naráží na tenhleten problém, který jsme dnes nepochopili, že je to kolektivní záležitost. Ne aby se modlili společně dva nebo tři, to je málo Takže je dnes dal zde dal prozrazuje jeho takže za jako a dal ti dne jak ji do. Po k o k tak je jedna a jej se daleko panna to zda jednal že se i dalo. A k jak aby zase jak učí činnost a takže tak oči činnosti s vodou. Pod a které se a lidé pochopení ducha tj ženy vůli v. A a že i ze dne jest když ta si jich takže dříve k tj a že z k jejich k z ji dosud a že mu kde jsi k se a dal se nedá jinak jeho tak před a s také a tak jako ducha zda se krok je nejen pavel o a stal se kde je voda k tak si svých tři tedy jana z kde a že je žena a je jste části k jej lze získat tím duchu úkol že jsem na dosavadní a žena nitra že tolik zdá tedy kde jana je kde je věčná že a dostal je tak za že nám a jen s jakou jak jej žena a že hlas a je k jej že ono mu je asi jana a kam sebe za ke mně a jde se jej že se ta je zda a jak k jak tři asi jako oči a voda z dechu a zen asi a s a kdy a zdali kde jste se styku. A dá.