Karel Makoň: 85-36B-gt_do_475 (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

a to jsem měl o tom koncentráku zažil jsem se dříve za ženskými ani neohlédl dokud jsem k tomu neměl svolení to byla vědomá spolupráce s vnitřním duchovním vůdcem kdy k tomu dali svou li to všichni moji přátelé říkají je pak o ten lnou že to se ti bolestech tehdy když všem když byl téměř stéká ne úplně ale ten si ne že nebudu svou manželku vlastnit že nebudu vlastnit ani jsme děti že kdybych byl vlastní tak se na nemohl mít vliv duchovní nebo duševní jsem přeci jenom třebas na tu s manželku měl duševní vliv aspoň tak vod roku padesátjedna roku šedesát na předtím ne tímto byl řek bych to bylo přes protože manželka si chtěl vlastnit ne proti tomu ale nemoh viděla jsem nemoh na vlastnila tak za to jsem ji nevlastní sice ale ona vlastní a tady by se nepoměr to to postupu tak jsem musel potrpěl překonávat přestal na ni ani přestala vlastnit roku padesátjedna ano to znamená dokud třicet esence vzali jako padesát šest představa a to i tomu muselo vychovat prostě okolnosti vykonat michalko nosti zevně přicházející například při děti měla toho řeku doma dost tak nechce další či na tak přestat taky mastí manželský že a a tak dále a tak dále tak prosím vás jsem tady možná řek novou pro vás věc kvalita stav píši že do kvality stavů se dostáváte za se svou vlastní vůlí že totiž záleží na vás jakým způsobem se k tomu člověku druhému přibližujete jestliže jsem třebas se tadyhle močové přibližoval způsobem než přímým třebas v třídě nebo věčně tři je tak jsem k němu nabyl jiný poměr a jinak jsem sám se mohli vzájemně ovlivňovat ale kdybych k němu měl takový poměr jako třebas těm ostatním přijde tak jsem nemohl taky mít ten dobrý v to samozřejmě ale do pryč to řeknu jak to samozřejmé že záleží na kvalitě přístupu na jakého jako tomu pokládám kvalitu a proto doma není prorok prorokem protože doma bere ty svoje li za své a tím hodnotu je svůj přístup nim postaví ho na úroveň daleko nižší než vůči jiným lidem to vidím třebas u nějaký léčitelky paní kamenický ke komatě osobní toho neléčí ani neudělá správně v janou ke kterému nemám poměr osobním tam léčí pravdy a udělat z trávy a o to to to to takle videri znám protože delší dobu slevou skupinu lidí ne tak mám možnost porovnávat jakými vývoji stády se ubírají vidím že jeden z vás se dostává taky svým věkem do vývojového stádia ve které který přešel jiný z vás věkem i tou dobou ve kterém se pohybuje na duchovní cestě a to stádiu vypadá takhle že ten člověk nechci i že byl se sebou zoufalý ale trpěl poraženeckou náladu co chvíli že si uvědomoval že není schopen se dostat za tu úroveň na které je že mu to nás unikáme prsti a tedy říkal to si možná když se pamatuješ že je to patrně nikdy nebude jiné měl přímo řekl prosím to patrně nebude nikdy jiné se mýlil a čili tuto vlastnost ten mladší z vás že totiž si říká jsem se ta uvědomuje jsem provedl že jsem promarnil to nejkrásnější období se o život tady jsem byl v plné síle životních sil rozvinutí životních sil a že teď tohle je u úpadkové a není naděje že bych se dostal tam kam jsem se mohl v tomto obojí dostat jsem pak promarňujete nejkrásnější svého života a to mně velice mezí říká on jako by si mluvil ty úplně si takhle mluvil by o kdežto pravda jiná dokud je člověk živý tak maří a formát a se všemi dírkami tam tomar to za kdyby byl hodinu před smrtí pokud je živý tak je všechny ty zdířky může kteroukoliv otevřít někdo konce nadějně nadějnější než vyhodí jindy že kdy bude hodinu před smrtí tak se mu snáze otevřou že jestli bude vědomí se dít není že když si ínemůže tak jsem mu to otevřela zřec ovšem musí to by bez žalu bez lítosti jako u vás to bylo byla to lítost u tohoto ještě je nad sebou že se lituje že si to ale tehdy a to způsobovalo že jsem se z toho těžko vymaňoval kdybych se byl litoval tažení zabít ten esesman tak zabil vystou neměl nebo při menší byto ne byl třebas pobyl pořádně a nebyl by z toho měl to poznání které se najednou tady zrodilo by ho jsem bez lítosti a bez obracení se k sobě tu situaci prázdnou boží jo asi za čili jsem otevřel okruh kde se člověk od sebe k bohu zase vrací a sobě pro sebe to dle a jsem neměl naději to bude pro ne a tak jsem to rozvinu tím se otevřel vůči bohu to těchto otevřených okruhů pravicí každé ty otec každému do sebe lituje to to to je zamčen to jsou zamčené okruhy tou lítostí se dvacetišeti ty pocitem nemohoucnosti se vrací k sobě po typu učenosti nebo uzřít nosti nebo nemožnosti nebo méně ctnostně jak jak to nazývá ten to si jedno to opravdu tento cit nemá místa mi námi místa v to že by říkal řídit nesmí být musí džinova tak rád nezalíbila v tvému si přečíst překonat stačí když jsem poprvně v tom křesťanský mu systému vědomě přistoupil do loktech sedmnácti letech kdy jsem si říkal že v boha teď to musíš napravit nejsnazším způsobem budeme se odevzdáš nějakému kněží a o sem toho nejvyšího kterého opere věděl že ho vrozeno stojí a to bylo to odboje považoval za velice dobrého ducha se zdali tak dále tak jsem jim ušel zpovědnici a buď jsem lítost nad tím jak jsem vadí plakal za tím minulým životem to je se statky způsob a nebylo to škodě věcí přechodně do dobra nesetrvá let to utrpení páše trvalo několik hodně a oni to cesta šitím si kole zažívali třebas který živ to je zlost poznamenáno veliké nedopatření toto jiní řekli stejní takhle a my máme bohužel hlavního rázem katolický církvi svatýho jana z kříže to je tomu se latinsky říká mistr mystický totiž on procházel zemi kde my a tím vším bravurně a všechno zářila vrcholky přednesl poprvně v životě křesťanství a tak považujeme za nutné aby člověk prošel ten nocí smyslů ten o nocí ducha no ale se říká mu dávám hodně za pravdu protože člověk je zakletí svých představ a musí napřed se odpoutat od svých smyslových vjemů bez se nám smyslů a jen v tom strašně zle že musí postavit na vedlejší kolej že mu nesmí být vodítkem tato skutečnost a za druhé se musí dostat přes svou mysl ten národ mysli ta myslet která mu pořádným slovy klá přes paměť se musí zastat jestliže v koncentraci se dostanete přes paměť živá tam nevypoví li že se stane se nesnažte naprosto neschopní s ním co a to tak vám tak pořád lekáte když tam honí vyšle ky je tam přicházejí když nehýtek paměť je a přicházejí zástupu myšlenky do tohoto to musí taky přestat ale na to jsou recepty daleko lepší než které znal svatý a kříže a my vůbec nic dneska víme jenomže říct je běžně znamená osoby nudí že voni nebudou schopni je unést ono je to porazí si to s vědomosti měl ale se mi to kromě do porážel jsem když pán bůh bral bez dlouhé noci trpné nebo ducha jsem s tou utíkal jako jsem utíkat sme v liška ty operací sem vítáno nedo to ne a se teď tak křičel pane bože území tolik nebe nenechal tak ostrá a ten takhle utekl a teď zase to co nevěděl ještě svatý jaký že by to i podaří a člověk neuteče a překonat ten moc ducha tak jenom vnitřně to uskutečnil a ne eště zevní svatý jan tiše měl dostat a k tomu neměl příležitost kláštera ven a uplatňovat to běžném životě no a protože to u začlo nic to a za člověka sedmnácti letech ve pekle tech tak časem se dostal do světa jsem se dovedete sladká řeholní se dostat do světa a to před určeno úplně opačný postup na telecí daleko poučnější pro každého z nás i pro než se třebas to absolutně správné ale abstraktní vedení třebas tím svatým janem kříže no si zjednodušuju situaci pro jedno na toky říkám vy tady zevní a je tady vnitřní na pravé ne a to zevní musíme umět převést do toho vnitřního musí sloužit tomu vnitřnímu a to je správná cesta duchovní a ono se to někdy říká zabít své vlastní tak to není tak úplně pravda to je špatně vyjádřeno převést ho se všemi jeho schopnostmi do toho pravého to je to vyrvati z celou duší svou to je tohleto a ne zabít co duší svou no tak protože to ale je složitá záležitost že ono na sebe bere během cesty vlivy zevní kterými se odívá a které považuje za vlastní sem to líbí tím způsobem jednat tak vytvoří si další které v tom a tom zálivu a nebo další které učit tomu a tomu odpor a tak je tam řada jáček osobně vy utváření jedno nebo jedna kategorie jich které jsou negativní povahy a jiná které jsou pozitivní povahy a když mám překonat tento celek a takže musím si páně celou bytost svojí usebrat no a to není to dobře možné protože jsem neznám je to všechno podvědomí a v tom povědomí jsou tedy tak je takové vlivy které mohou jednou třebas působit že bych třebas vraždí ne to je tam taky obsaženo že je to takový v v pozadí takže není nebezpečí že by se mělo dostat do popředí a mohli by se okolnosti se vyprovokován situaci že by se do předním ho dostat tak že by ho třebas i vraždit že máme podvědomí ve kterém je všechno obsaženo co jsme prožili čili to vytváří vlastně konglomerát mého a co se z toho povědomí objeví na povrchu a čeho vědomě čerpá to je dost nevyzpytatelné pro člověk protože aby se něco z toho podlomí dostalo na povrch musím přejít tos to platit k tomu jim svítí okolnosti tomu příležitost například vám podvědomí třebas nebudu mluvit o marný záležitostech podej mi třebas sečítání a nemusím sečítat a umím sečítat že se to naučil ale když mám možnost pořád se žít jako prodavačka třebas krámu když to musí se šla na papír tak jsem zběhlý v tom svítání sečítání jeden snadno kdežto u nás v našem nitru jsou mnoho věc je mnoho věcí které nesnadno se vybavuje výborné že například takovou okamžitou touhu třebas vraždit která hlady napadnout si nevybaví vůbec ale může nastat okolnost a to sporá za litera všichni válečníci či pojďme poštou celé národy jednoho proti druhýmu protože tam v nich je toto obsaženo v každém člověku je nebe hlavě vraždit podvědomí je kruh kruh do kterého se zapisuje našeho vědomí všechno co zažíváme takže na tomto kruhu je zapsáno všecko co jsme tady prožili na tomto světě jenomže nové vjemy přicházející do nás tím průvodem do tohoto světa překrývají všechno co jsem zažil předtím takže je to zatlačováno na tom kruhu od toho vědomého průzoru na všechny strany tomu a čili ten rouch je pln miliardy věcí ale co je nejzazším bodu onoho průzoru který se nemějí řádným směrem to se těžko dostane na povrch říkám si těžkost omílám nebo na to jsem zapomněl někdo mi třebas řekne jsem kdysi uměl německy a dneska nemohu ani slovo to se mýlí on to na tom okruhu podvědomí hodně daleko od úr on musí tak dlouho vytáček vytáček na to čí tu svou němčinou do brž nic víc se musí dělat jestli je to jedno uměl tak je to jenom schopnost různě vypáčen škále vytáří které on číslo pružně vypáčil dobru vzoru a zachytit to a pak najednou umíte na se německy no brno nemá cestu od otce to co ti rád to myšlenku ale zastávám názor jedné arabské pěkně která byla tohleto to teďka řeknu na trhu stará dáma na trhu ta není kde v baře vaše a asi tak v desátém století požádáš trošku dřív snem a říkala kdybych měla moc tak bych zničila ráj a byli jisti nemohli prát pásu a viá peklo aby se nepřáli strachem před odplatou neboť jenom ten je spasen kdo si nic z toho nepřeje a my právě a myslím si to byla velice duchovně založená dívka se velkou chybu že si přejeme osobní spásu jako indové to dělají a správně říkají zenbuddhisti že taková spása planá spása a bez spásou že to nebudu vůbec ne to řešit protože to pro není řešitelné jako spasitelská záležitost po najíst taková pasení je prosit si tam může někdo někdy je pobývat třebas přijetí a zdržovat se to to může ale že by byl spasen nenašli a nemít ho se ten přivádí na každé stránce k tolika myšlenkám který které jsem si nikdy netroufal vyslovit vůbec kdy jsem o ni třebas zdárně nebo více věděl a jedna z nich je ta a ta je velice důležitá že si totiž myslíme že my se někomu obětujeme neba když děláme pro něho nějaké dobro ale ve skutečnosti to není pravda potíže se obětujeme a proto se ale se neocitne se obětujeme tak ta naše činnost nepatrnou cenu nepatrnou nějakou u toho člověka odezva jaký dopad na toho člověk jak ozdoben ne že když je nás považuje za dobré se to prožije správné a podobně ale když to bez mohu teď se od vám na šivy tak kostele uto brát svou učenosti že se mu kus učeností koncentračního tábora tak jaké dobro jsem tam dělal tam jsem končil děláním dobra protože jsem si uvědomoval vlivem toho posunu v tom duchovním vzestupu že je to bůh který číst země jeho že skrze miluje poznává které existuje čili kdo je to kdo se tady na světě obětuje taky a to z konci rychle onen jsem je to bůh ode to který miluje to nejsem on bude to sedadle a tak dále čili to je dotažena do konce to přivlastňování které nás marně učil š kristus a postem století po kristu tak by teprv marto tím ke přistoupil a to že bude se větvit kdežto za dob apoštolů do chtěl vlastnit ten byl po trestá smrtí ničím menší než smrt prosím vás jsem na zem obraz o tu bolet obrazoborec prosím vás tuto mojí nedostatečnost o mu o mluvte prosím vás o omluvu a vás teď nebudu vzdát prosit neboť vám to vysvětlím proč vás prosím tím při duchem který pomocí nějakého obrazu nějaké cesta vy byli vedeni a právě bych jsem byl na to upozorňuju nejlépe tím jak tuhleta ošetřovatelka ne ošetřovala k smrti dosloužila lékaře tahleta ošetřovatelka od útlého mládí měla hlad a měla světlo takže máme se přeškolním věku říkávala maminko za o to ve mně mluví maminko kdo to ve mně svítí a my a samo sebou na to neměla odpovědět ale měla hlad a měla světlo kdyby ta ošetřovatelka přišla bývala pod ruku před tím nestalo to vykonala s tou lékařkou tak jsem ji hrál od toho pravou takovým způsobem že se to neviděli říkal co to je to to je hlas pán bůh mu bude mu by se ty nebo to představa vaše ale i bych ji protože tady se člověk se dává s bohem na poloviční cestě někam dojde on svou představu a shora bůh do cesta by v tom pít rozumíte a oni se na poloviční cestě setkají prosim vás to je oprava toho co říkám všude tam zřejmě při svém vzestupu se měl na toto na tento omyl prosím promiňte mně právo protože kdybych byl slyšel nějaký hlas dejme tomu v tom koncentráku kdy jsem se dověděl o svoření světa a on si světa a všechno jiné eště se u symboliku ježíšova života v momentu bez nároku na čas to nestalo ani vteřinu času kdy jsem to povšechnou se dověděl kdy mně to byl pán bůh vykázal prosím vás tak to eště dneska nedoví žil čili mám plné právo se dívat spatra na tento způsob eden jakmile by na začal pán bůh dneska mluvit třebas tak tak okamžitě řeknu kde je tady nebytí blázni se snad hlásit o že si jim hlas bych se šel hlásit do blázince proto neodpovídám mohl dění mému úkolu je tady něco co bychom mohli nazvat nebo někdo koho bychom mohli nazvat vnitřním duchovním vůdcem a tento vnitřní chodí bude napřed dávno než my vstaneme nohou nějaké duchovní cestě jaký máme úkol a k tomu nás vychovává nejenom to že jaký máme úkol ale zná všechny prostředky kterými v tom úkolu máme být vychováváni a které om čtou vykonávání to úkolu potřebovat jestliže tahleta ošetřovatelka tomu úkolu potřebuje lidský poměr jednotlivci ano aby moh mohla víc tohleto dělat tamto nemaří a a tak dále aby mohla konkrétní pomocnou ruku aby dělala opravdu to co chce ježíš kristus od křesťana aby nezainteresovaně někomu pomáhal to pravé co křesťanství vyžaduje aby potom a mohla dělat ona musí v tom se jasně vyznat v tom konce konkrétní kristova se musí jasně vyznat celý patrny poznával jak byl stvořen ství a jak byl jak zahyne a a a jak je to je symboliku šiva život a celý to do čem by to bylo když to nijak nesouvisí jejím stylem života je úkolem který před sebou v tom úkolu ona hlas a světlo a to je správné a tuto prosim vás nechci nic opakovat tuto mu chybu kterou jsem nečeká opakovat že že se takového čeho jsem se ti nevážil rozumíte kaši toho vážím protože jsem zapomněl na jednu věc že do cesta vstupuje bůh a tu cestu tím tvořivě rozumíte ale to trpíte ne na lovit to jednu nevýhodu a na tu asi dlouhou dobu trvá dokud ten kdo nevyvrátí a i na nikdo nevrátí že totiž do pomocí představy ne k bohu tak ten se obírá o duchovní poznání o nemůže nabýt ani špetku z toho duchovní poznání které jsem nabyl bezčasově bez prostorově protože to pravé poznání se nabývá ne řečí ne ne osobně nýbrž absolutně neosobně a neboť my nejsme se vesmíru člověk jsme jenom nějakým obrazem o božím ale jelikož tomu takhle je tak nesmíme to co vidíme kolem sebe nebo tu svou cestu brát tak homocentricky jako že je to všechno pro člověka tady ten na tom světě všechno vytvořeno to není pravda takže tady asi neslevím z toho že je velikou chybou že kde který křesťanský světec když a hlas a tím se mu tam milost boží převedl na úroveň lidskou jak se mu to před na úroveň lidskou řeč obraz že představa lidská úroveň tak tak to poznání s omezeno na tu lidskou úroveň každý jeden vedle druhýho měl jinou představu o bohu a taky jiné poznání ale vždycky příjem poznání takže se i ty svatý liší ve svých výrocích tak že by se mohli me sebou poprav oni to ovšem děláte budou pochopitelné protože se dostali dávno a to ale když to vyslovovali tak to vypadá takhle že to jako jedno druhému odporuje není to pravda že upozorňuju vás toto že mu strana pravého svatého který to nedělá kvůli sobě a takové nějakou nepravá jako třebas byl nebo ne který zamíchal pravdu nepravdou takovým spíše to nikdo nehrozí nerozdělili takže to je garimá ale někdo na tom světě a to nejsem sám pochopitelně musí také pravdu poznávat bez představ protože pravda sice poznává ze se stav se těžko vyjádřit představami znamená tichou lidskou řečí ale vnitřní sílu daleko větší než ta která je založena představa bych to mohl dokumentovat protože jsem nikdy neměl představu o bohu i taky mít nebudu a římana boha v nějaké psa ani jako dokonalou bytost a jako milosrdnou bytost nic takového si nestav jako neúnavná zapotřebí a tak prostě se k tomu bohu dostávám jenom pomocí poznání pomocí zkušenosti ano a tam ta zkušenost sahá tam se dostávám kam nesahá tam se dostává čili vidím že jsem na začátku poznání těchto věcí že je to přibližování se nekonečně přizvání se k bohu a které je pro každého z nás určeno jenomže je tady nějaká taková mez a o ten jsem přesvědčen že ta existuje u i u vás jestliže člověk přiblíží svým poznáním tak daleko k bohu že se cítí být závislí jenom na poznávání boží a ne vlastním nebo když se ty říkáš ce boží tak se cítí být odnoží jeho lásky a ne vlastních a když se byl živou existenci pak jako z nějaké stránka musí být všeho najednou že existenci považuje za jedinou existencí která která vyvozuje nebo za sebe odvozuje všechno to co tady jen o světě tak pak samozřejmě si tento stav ve mně trvá tak jsem spaseným tvarem rozumíte jak nepotřebuju žádné ho jako indové říkají návratu do světa o převtělování nebo takovýho je to prostě člověk který nepotřebujou tělesnost a překonal ten nástroj který od tomuto dovedl nástroj že kdykoliv odhodit a nic se nestane ano nedocházelo vitálně ale že když ho opustíte ti to jako by ho neopustil protože v něm nebyl o byl u boha kdyby se bylo toto stal v těch listů v tom koncentráku tak opravdu jsem tam u něho za protože jsem ale protože se ale i tenhleten stav promarnit a jsem o promarnil a nezvyšovalo tatínka nese tak jsem tady mezi vámi a říkám jsem to promarnil a teď pozor síla lidské představy do způsobila že jsem to promarnil podívejte se to opakuju se svých spisů ale to řeknu ještě poslední učni to než ty píle to potřebu po začí výklad jestliže třeba jsem v tom koncentráku poznával od chvíle co jsem opustil sama sebe bez lítosti se vzdal svého života bez lítosti bez tou se k němu vrátit jak jsem poznával že bůh ve mně žije že můj život je jeho životem že můj život je odvozen sví a o života že je moje poznání odvozeno do života že kdyby on nepoznával skrze a vy taky nepoznával že on miluje a proto jsem schopen odvozenou s láskou taky milovat do ne to když jsem poznával tak to by se dalo nazvat jako dokonalá jednota s bohem ta nemůže být postavena na situaci kdy si myslím že ještě něco lidem vedle boha nemohu musím být jedině ničím a tím jsem tam byl jedině tak ti vysvětluju že třebas tam bylo tisíc dvě stě lidí těch studentů vysokoškolských mezi kterými jsem byl tam za a a uvězněn a oni byli svědky soustavně se k této věci a taky do dneška mně to dosvědčují že jsem procházel mezi těmi bloky byli s těmi bylo i v každém oku bylo při statutem tu a jsem si to budiž chodil tázat od jednomu bloku ke druhému a to se musel projít věč do které byl na míle nás strojní puška a za kterou se dělal člověk dělí člověk a každého šel do dvě pracovní mimo ten pel vešel do uličky takže sem byl svátkem toho jak za tři žida který se tam platil po brambory byl tam brambor který ho chtěl se ztekat ho a jsem minimálně stokrát prošel mezi těmi uličkami po těmi stojí puškami a nikdy neviděl všichni viděli ostatní z toho bylo ku i toho všichni vidět ale on neviděl jak je to možné víme neviděl protože na úrovni kdy měl právo nebo měl povinnost dokonce zabít jsem nebyl a na úrovni nebyl ty ostatní kteří nechtěli zabít sem byl rozumíte tento výběr je schopen dělat bůh jeho neuchopitelný čili to jsem byl dokonale hovoří není to pravda po tomto zázraku bych jsem přešel a nebylo na střílet tak opravdu v tom duhem tomu kam jsem přešel se dívali nijak na nic o nadliského říkali a teď jsme jeho zjednala špinavá e co z toho bude nese nazpátek prošel zase a tak dále a stal nesčetněkrát kdyby se nebylo stalo než tohleto tak to byl pro všechny důkaz že jsem se vymkl z nějaké zákonitosti ve které ostatní chich ni byly zapředený uvězněni nemohli se z nich hnout protože si mysleli o sobě jsou něčím rozumíte kde to jsem si to o sobě nemoc myslet nemohl protože ve mně tehdy žil bůh a jsem nebyl živ rozumíte zrovna tak jsem nebyl živých a ten zase za těl zabít a vy sečtělí se stává vidět ne utekl bodem toho člověka do stálo život tohoto esesmana protože on něco v sobě zažil co způsobilo že je se obrátil vnitřně a nosila stravu ne takže byl při tom chycena byl zastřelen a tak asi se tu za viděl nechtěně pochopitelně no ale když potom jsem v koncentráku přišel na pět měsíců o tomto události jak jsem tam zažíval to odosobnění domů tak měšci výkaly to si rád že si na svobodě a jsem nebyl nikdy se svobodnější a někdy se v nic nesvobodní nebyl než tom koncentráku že to sil a jsem vám na konečně to říká maminka všichni jsem tomu vemu podlehl jak jsem to byl mu pod tak jsem to představují převzal a končil tento stav zaujatosti vůči bohu a m spočinutí v bohu a se musel a musím dodnes trapně se vracet do tohoto stavu to velikou práci čili si říkat jakou sílu lidská představa čili i tu sílu přívodu straně toho boha do představit i tu sílu věřím že on a to se nám jako si ne dost neuvědomoval že když se nikdy ne nemanipuloval se s představou ne na takhle negativně tam se mi to tedy podařilo tak jsem tomu nechtěl věří ale dneska vím že tato ošetřovatelka je stejně dobře vedena jako ačkoliv jinými prostředky kterých jsem se do dneška ti ti nebo do do vědomé se to dověděl ne všech všechny stěhovavých a že štítil rase pán bůh mluvili znovu výprask jednou česky a jinou španělsky jak je to možný že to to je podezřelá jsem si říkal na není něco víc podařeného myslím že vám to dneska jasné sem jsem se mýlil ano je zajímavý že člověk je veden i omyly a nemohu říct že by byl omyly veden méně dokonale než těmi klady těmi relativní správnosti protože člověk žije v dualismu a musí veden zlem a dobrem oběma musí být vedení říkal a ošetřovatelka máme li být užiteční služebníky užitečnými tak především nesmíme si to případ sobě jako něco dobrého co my děláme nýbrž my z moci boží to děláme v každém případě jsme to si vědomi nebo ne na druhé jestliže jde o případ kdy máme někomu pomoci musíme se především snažit o to aby ten který mu je pomáháno se necítím být zavázán aby to bral to co mu děláme jako když prší nebo jako listí slunce ne jako něco co si sami zařizujeme nebo čase schopni si zařídit takhle když to bere z obou dvou stran ten de ošetřován třebas a ten do ošetřuje tak to absolutní účinnost to znamená tohoto člověka to povznáší ze stavu lidství do stavu za člověkem do vědomého spojení s bohem tento že třeba bere protože se jevil jako nutné toho pacienta především přes o tom že nesmí věčna nesmí že to musí brát jako samozřejmou věc za druhé že nesmí považovat to co dělá ta ošetřovala za něco dobrého nýbrž za úkol a on se vaší třebas obec na úkol a potom musí ten pacient to příjmat řek bych bez vzrušení bez bez očekávání nějakého kladného výsledku prostě tady se koná nějaký úkol a to dopadne jak chce je to úkol správně vykonával pokuste jako úkol bere a za těchto okolností ten úkol dopadne vždycky tak že ta čitatelka se o tom vyjádřila to byla hotová oslava božství tak se s tou lékařkou zažívala protože ona se dostala oprav do vědomého soužití s bohem ovšem bylo zapotřebí abych se do toho stavu také dostával že po to nebyla tak těžká záležitost protože vona měla za sebou extazi nebo samadhi že tady byla v těžké službě přes den byla v nemocnici a v noci byla pacientky zajít se dost těžko ale přesto to šlo ale říká nebo psala mně že jako za těchto třech podmínek lidská činnost přestáváš ti lidskou začíná být činnosti boží a tedy taky božské následky ano a to je důležité myslet že ta do reakce dostavila lékař se kterou se s ním nikdy neviděli o honem a začli a nastěhoval se tam prostě od svý rodiny boha dva vidění a manžela ne na dobu rejstřík nedělá možná že i další takže nespal doby doma nýbrž tam za ty věci a spal mnich jestliže tady ta žena takhle jednala a naprosto se nerozmýšlel takhle jednat tak je to způsobeno tím že ona poznávala svůj úkol jestli ho pozná tím že ji to někdo napověděl lidí to páně podobní tak by potřebovala pomoc ne to ne se na povídavá tam živá a neboť to je do poučena povídavá tam šla tak je to možný tak je to nedostal čí ale rozumující je to že on to dělal jako služku čili jak to že ona dělá úkol že ona poznává něco jako úkol a poznávání to jako že je to úkol není třeba je do toho se nehrne rozumíte on rozlišuje a schopnost rozlišovací tak na celý život je úkolem u ale to co v tom životě je výtečného to je úkolem ano to co ji vymaňovat z jejího to je úkol to co vám tam dělala tu ji ba jejího jáství umíte to ona nemohla nastříkali nepovažujte za moji zásluhu nechci dělat dobro nechci dělat zlo na vůbec nezáleží jsem si lhostejná jaká se nějak to tady dělám prostě jako úkol hotovo který poznávám jako úkol je to záležitost poznání ano způsobí že to nepravé které si vytvořili zde na tomto světě od narození rozvinuli jste ho a jim se taky to světě co dokázal že toto pravé vás ovládne do míry a že se ho nezbavíte a v okamžiku smrti se svým tím zbaveni své tělesnosti a nevíte kam s nic tejden způsob že a nevíte co s tím dále co s ním pořídit a co se opřít že nemáte tu bývalo tělesností tak to dopadá devadesáti devíti procent devět estetičtí líčení a v tom malinké procentíčko li jiných kteří správně zacházejí se svým to dopadá tak to když rovného svoje když jsou takzvaně mentálně dospěl tak jim ta mentální dospělost umožní také to že poznají že toho je prostředníkem mezi jím mezi člověkem a bohem že totiž nemohlo vzniknout o to kdyby ho bůh neodva soustavně sílou jeho rozvoji jak jeho životě ano nispí síly toto vzniká a odvozenou lidskou vůlí se staví na vlas nohy a pocit oddělenosti čili zabití toho není zavražděn toho nýbrž převedení vlastní vůle do vůle boží a tím se to stane nejužitečnějším prostředkem na cestě k bohu to je totiž velice užitečné že mi zabít dřív dokud ho nerozvineme a nesmí o dovětku d ho převedeme do pravého nesmrtelného pravé individuality li neučíme ho takovým podvolením povolným nástrojem na této cestě to je ta druhá fáze ta duha cesta se máme se ubírat ničili přetvořit sv tak aby bylo sluhou toho pravého kterým je náš vnitřní duchovní vůdce nebo bůh nebo dařit a vono mi ostrá když třeba sem v tom spůsobem ládí poznával co je správné znalých věcí se stály správné tak jsem to takovým a moc to výkonně se ho zvyšovati a jak se schopnost to vykonal to jsem nedošel do správné pro tuto moc kterou jsem měl ten poznal že jednám správně prostě a takže dávám vůle