Karel Makoň: 86-15B (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

čili z velkého obět pouto objekt jeho vlastního poznání a bylo ji dříve řečeno že poznává to velké pozná sebe bezprostředně a byti vně nikoliv zprostředkovaně a objektivně to by možná i logicky to pochopit nemůže žitě toho kdo zrakem vidí nemůžeš slyšet toho kdo sluchem poslouchá ani vnímat vnímatelele vjemu ani poznat toho kdo poznává poznává do poznává pozná poznáním deme s to si musím přečíst je to brihadaranyaka upanišad stejná myšlenka si předse když jsem na tento přišel jak to pro potíž je to angličtinu potíž musí zavalitý nějakýho ho k tomu a tomu rozumí a stejná myšlenka je vyjádřena v jednom ze základních textů zen buddhismu napsaného si vám vší dnem tedy právě tím že o to usilují vytvářejí opačný u účinek a ztrácejí to neboť to znamená používat buddhu hledání buddhy a užívat mysli velkého k pochopení mysli li se za to že se radiových něco co je mimo mysl a pak se používá mysli aby to vypátrala znamená to nepochopit že mysl a předmět o hledání s jednotou myslím nelze použít k tomu a byly nedává něco co něco v mysli neboť ani po uplynutí miliónů kalp nesmírných tedy věků den úspěchu by nikdy nepřišel druhá absurdnost nelogičnost line bezprostředně s první že totiž představa o velkém věčném které hledá velké obsahuje a stále udržuje právě ono směšování a matení velkého s malým které zatemňuje realizaci tedy ještě znovu právě hledání boha či velkého jako předmětu poznání předem předpokládá oddělovat boha od poznávajícího a hledajícího subjektu což je předpoklad který potírá smysl hledání třetí nelogičností je domněnka že velké nesmrtelné potřebuje dělat něco jiného čili být něčím jiným než co právě nyní chce nebo právě je viděli jsme že ztotožňování velkého s malým je stavem který si velké dobrovolně a svobodně přeje takže jsme ve stádiu vědomí malého protože v něm velké tedy bůh a nás chce být nicméně musíme připomenout že ve všem co zde říkáme a co ještě řekneme připisujeme velké písem je tomu velkému a vůle jako analogii není slov která by vyjádřila přesný způsob jak velké projevuje různé stavy konečného vědomí protože se to děje bez způsobů to je beze všech prostředků i činností obsahujících nějaké úsilí či zabřednutí do času ze strany a ze strany velkého vstupuje do stavu vědomí velkého tehdy když to chce učinit a ne dříve není podrobeno žádné nutnosti realizovat právě jako je žádoucí nutnost žádná nutnost nevede k tomu aby opustilo sebe pro konečný řád aby se tu ztotožnilo s omezeným způsobem vědomí jinými slovy velké nekonečná realita se dává do područí nevědomosti avidya a přijímá hledisko malého zcela svobodně a bez nejmenší ztráty své podstatné nekonečnosti prosím vás tady si dovolím před stačí protože nejenom by to bylo moc a že to absurdní se domnívat že velké by mělo být v nějakém vínem stavu vědomí než ve kterém chce být že by mělo chtít realizaci namísto současného stavu soustředění na na malé takže by se zdálo že bůh je proti tomu abychom se s ním setkali o vědom z tohoto za tím vlitý a není to pravda to z toho nevyplývá proměn bůh si přeje abychom si setkali jenomže ve stavu v jakém si jsme ten stav nesmíme považovat za že bych něco špatného nýbrž za něco čím bůh souhlasí on souhlasí s touto omezeností aby se pomocí se člověk dostal do neomezenosti takže v tom smyslu o netouží po tom setkání toho malého s tím velkým a taky není možné dokud se nezapřel a tak dále a to si bude muset vysvětlit detailně současného stavu soustředění malého a to jsem dočetl tu větu to je z velké se nalézá ve stavu ve kterém v jednotě se svrchovanou skutečností chce být malé řečeno nábožensky je nemožné získat mystickou vizi pokud si to bůh nepřeje a jak malé nemůže činit učinit absolutně nic aby dosáhlo tečka ale řeknu jež tuhletu dokonce naproti tomu velké nemá žádnou potřebu realizovat protože ve své přirozenosti není nikdy omezeno ani vázáno ale prosím vás to je z prostředku čte no to se praví že malé nemůže absolutně nic učinit aby dosáhlo realizace toho nekonečného může učinit když odstoupí od sebe při vlastně říká že nemůže nic si tak je to totéž se musí se vzdát ne musí sebe zapřít a že tak to myslí ano pro si ji nestačí boha se ponořujeme pouze v míře jak on si to přeje pomocí milosti než dy silách vůle na něho myslit což je obyčejná modlitba ale je zřejmé že když si přeji vejít s ním ve skutečné spojení pak tato vůle již se když k tomu nestačí musí být odstraněna překážka a pouze ruka boží sílu ji do cíli víte jsem ty koncentrace v tom předškolním nedělal tím že se se vzdávají vůle tak to tak tak to mělo tento následek nebo slovy svaté terezie jestliže bůh vyjevuje jaké místo každý zastávat byla by to podivná pokora kdybyste si vybírali sami pro sebe ponechte to pánu bohu on je moudrý on je mocný on se nejlepší pro vad a pro něho jeho úsudky jsou jen jeho nemáme žádné právo jim odporovat je dobře že rozhodnutí nezůstává na nás nebo kdybychom protože on je v klidu přemýšleli všichni bychom se ihned stali velkými kontemplaci znamená poznávajícím boha o jak mnoho získáváme když z obavy že bychom tím ztratili nechceme získat to o čem si sami myslíme že to nejlepší to je ta věřit nepere once sto dokonalosti přecházíme mám na první pohled se může zdát že zde že jde o velice chmurný závěr nás že nemůžeme udělat nic co by uspíšilo příchod realizace a že tedy nezbývá než sedět a čekat či jen dál obvyklým způsobem na druhý pohled není závěr možná ani tak modlí jako provokující neboť je zjevné že také sezení a čekání se míjí účinkem se snažíme pro realizaci dělat něco něco dělat či nedělat nic v obou případech nedělat nic si ten nemá být čárka bouří pádech přehlížíme pravdu že jak činnost tak nečinnost vychází z mylného předpokladu že realizace něco co být dosaženo v budoucnosti protože však obsah realizace je věčný musí být v jistém smyslu přítomný v tomto okamžiku čekat na ni tedy popírání přítomnost právě tak jako asi vní hledání zdá se tedy že musíme prostě se naučit víře že velké je zajedno s nekonečnem a že náš přitom stav vědomí je vůlí toho velkého a proto dokonalým vyjádřením nekonečna je právě poznáváme činné buďte s jim obyčejným malým přijímejte sebe takového jakým jste v tomto okamžiku to je vůle nekonečna a nic více od vás nechce jsou však k tomu přinejmenším věna matky do z nich je že sama snaha věřit přítomnou totožnost s nekonečnem či přijímat přítomný okamžik vědomí takový jaký právě je stále sebou nese myšlenku že se proto něco dělat snaha věřit znamená že ve skutečnosti pochybujeme usilovat o realizaci pomocí představy její že je vzdej přítomna je stále usilováním nebo kdyby zde realizace byla nebylo by třeba si něco představovat nebo věřit druhou námitkou je že takové přijetí přítomnosti takové zastavení všeho hledání a snažení a discipliny by člověka udělalo nanejvýš hlupáka ma tsu jiný představitel zenu vyjadřuje problém tak to tam není do čeho je se máme přivádět disciplínou měl v něm nějaká disciplina pak její dovršení lnamená zničení ta když ale to není li tau není vůbec žádná disciplina zůstaneme ignoranty nevědomém i ty i když tedy to bouře eště vysvětlit protože oni sami mají ohle disciplinu taoisté tak to neodpovídá skutečnosti říká velká druhá druhá kapitola ii v jednom disk je pravda že nelze z učit proto aby došlo k realizaci zůstává skutečností že ti kteří mají realizaci nějakou bezprostření schopnost nesmí sedět a čekat neboť jakmile velké začne chtít aby aby stádium vědomí malého skončilo zanítí se v egu na jemná touha po bohu či po metafyzickém poznání o níž jsme a o níž se domnívá že si ji samo vyvolilo bezprostřední motiv této touhy je přirozeně egoistický ale rozhodneme rozhodným motivem je vůle velkého samotný fakt že se nikdo je se někdo začne zajímat o duchovní život korelaci o spojení s bohem jistým znamením že proces probuzení začal a že nastoupila fáze evoluce že i jsme již že veškerá láska je jako li sobecká je nakonec motivována sou boží neboť se velké nachází kterýkoliv kterémkoliv místě plicního citu a indičtí a učí ho cyklu vždy si přeje tedy kterékoliv myslí intuic toho citu kdy si přeje aby se pohyboval ve směru svého cíle a naplnění lidský život je proto řízen a směrován k realizaci jako těsném vlastnímu cíli a jakkoliv daleko od tohoto cíle může člověk právě být boží vůle ho vytrvale k němu vede kdy když třeba prochází nejobtížnějšími a zlem zatíženými pasážemi vědomí ega ve spodní části cyklu v tomto pohybu ovšem není nic pouze mechanického neboť i když zobrazujeme cyklus involuce a evoluce jako pravidelný jde ve skutečnosti o křivku krajně složitou která se ve svém průběhu stále kroutí zatáží a vrací tadyhle vám ukázal obrázek mezi tomu patří vám ten obrázek li ego nemůže vykonat nic aby pomohlo či zabránilo dobrovolnému probuzení velkého do jeho pravé přirozenosti ukazuje přítomnost touhy po realizaci v malém že se nemusíme ptát jak milovat boha již ho milujeme to by svatého bernarda její schopen hledat jestliže nejprve nenašel de diligendo deo vání boha když se může zdát že zvedající a hledaný jsou oddělenými póly ukazuje sama existence hledání na jejich zpřízněnost když takto někdo z jakékoliv zjevné pohnutky začne na boha mysli provádět nějaké duchovní cvičení či toužit po realizaci vyjadřuje vůli velkého kdyby tomu tak nebylo nemohl by to ani ty ani by to nebyl schopen schopen dělat co z tohoto důvodu katolická nauka vždycky hájila názor že pravá modlitba není prostě vztah který člověk navazuje k bohu ale spíše měď něco co k člověku a skrze něho působí bůh modlitba svůj původ nikoliv duši ale v duchu svatém který v přebývá a tak to je modlitba součástí člověka na vnitřním životě svaté to ji níž nejméně dokoná dokonalé a o počáteční vývojové formě usnou a tedy si kou křesťanského hlediska bylo a je že člověk sám se nemůže vůbec modlit že žádné hnutí touhy ze strany přirozeného člověka nemůže vytvořit pravou modlitbu je to bůh v nás do se modlí je to jediné nás jediná naše přirozenost proniknutá duchem božím která je za přispění boží milosti schopna modlitby v plném šťastném smyslu je to důvod proč křesťanská bohoslužba představuje činnost bohočlověka krista oslavuje jeho eucharistický slití čímž církev naznačuje že se modlí jako kristus a ne jako pouhé shromáždění nezávislých lidských jáství na přítomnost realizaci ne zase tedy ukazuje způsob objevení se duchovního cvičení či povaha duchovního vědomí které velké člověku dovoluje provádět a prožívat anebo k nímž vede lidskou touhu prvním stadiem vývoje se velké do straně pevně ztotožní s malým promítá ho do boha který je chápán jako vnější objekt ale je li tak vedeno k modlitbě a uctívání v běžném smyslu při meditaci o boží přirozenosti či prostě ke kontemplaci boha jako velikého jiného s tichou adorací uctívání paty jasné že člověk vstoupil do prvního stádia tento stav však znáš a podstatně náboženský protože se na boha pohlíží jako na objekt znání a lásky což ukazuje na to že člověk je v oblasti analogického poznání kde pracuje s rozumem city a smysly další stádium začíná přijímat určitý metafyzický chá ste neboť v sobě zahrnuje rozlišování velkého od malého a snažení a stahování si to mne promítané padl promítané představy boha zpět do poznávajícího subjektu tady dost těžce mluví ale je na tom rozumné mu třebas to asi bouře komentovat projevuje se to jako sklon a schopnost vzdát se svého malého a všeho co s ním souvisí což je a který se může provádět různými způsobit povšimněme si dvou z nich které mají širokou no mu to není ničím se drzými způsobit ti a význam a i když první z nich nese sebou jisté ne nesnáze které jej činí těžko proveditelným pro lidi cítí modlící veli asi první způsob spočívá tedy ve schopnosti provádět zvlášť intenzivní formu koncentrace jakou praktikuje hinduistická joga a koncentrace která se křesťanské modlitbě navozovat nebo navodit krajní oddaností a soustředěním na vnější podobu boha tím se dociluje vyprázdnění pole vědomí od jiných objektů svým to předmětu koncentrace takže uvědomování si malého prostě vymizí který tímto způsobem byla vede na příklad svatá marie markéta ala kok když sedmnáctém století která které se ukázalo že soustředit na své vnitřní duchovní srdce ale upozorňuju vás že když toto dělá člověk normální jestli vzpomenu že to bude dělat tak to ne to jak se děla svatá terezie ten svatá markéta ala kok protože to a to byla přivedena milostí boží než to mysli to umí tma leen tak ta koncentrace obyčejně se věcí je zajímavý že jsem si jsem to o tom že možná říkal od vepře dva roky svýho staršího vnoučatech rámu panny marie ne svatý jan nepomuckém v plzni který by ěnově opraven co tam modliby o všechny všech pravdivě li všechno to ten postup umučení páně a tak dále tak co posadil před nadživotní velikost sochy ježíše krista který uvnitř tady srdce bytí a živé plamene jsem říkal pavlíku copak si myslí že je to správné to jedenáctiletá říkal si živá že prostřed a tak nemám o tady ale tak to je tam připadá ne mu říká se tam vším jak to že udělali takovou chybu a takový važte vše i s a nožku pozor řikam protože maloval jiné srdce ty taky nějaký duchovní střed které dosud neví a tak si to by mně bavili tak takový ale to přijalo jako že ještě jiné se se o to nám dává potíž dělá potíže na tom děti to nedělalo potíž těch těch posmrtném práce není ani tak udržovaným úsilím jako hlubokým uvolněním první to je ono teďka konečně dostává jsem se zbavoval sám sebe a jsem se uvažoval od sebe jsem soustřeďoval třebas nějak že a to byl uvolnění to bylo osvobozovali první pokusy o soustředění jsou vždy mařeny nesčetnými rušivými myšlenkami když se však pokoušíme jak je to obvyklé zbavit se jich násilím tím že je vytlačujeme z mysli vede to jen k větší vřavě je to jako bychom se pokoušeli hladit neklidnou vodu žehličkou vyrušování však ustane když jsem se zcela uvolní přičemž takové uvolnění je předmětem různých dechových cvičení které se v joze provádějí jako spolu se speciálními pozicemi tělesnými určenými k udržení uvolněné a bdělé mysli aniž by usínala je to veliká pomoc o tom nepochybuju ale vede k tomu že jsem na to taky ještě jít jinak je to pomoc totiž ono tadyhle bych mohl říci tohleto k tomu proč patě od začátku se nehodily myšlenky a protže vám ty myšlenky honí v tobě tak je to nutné proč asi děláte dvojí věc honíte myšlenky a se soustředit se na boha čili máte rozvodnou mysl a je to dolů proč ne ty boha nesetkáte protože se polovičně honíte myšlenky a polovičně se za tím bohem tak tohleto se nedělo protože jsem do koncentrace dospěl vývojově i v ídva vlastní vůle a že jsem do toho nemluví a to pán pánu bohu do toho mluvíme koncentrace to jsou tří myšlenky že jsem nesčetněkrát před tím nesmím či let začít jsem si netroufal mluvit do toho ticha ze kterého se rodilo dělat ta obrovská moc realizační a u snaž se mysl zcela uvolní to nás předmětem koncentrace může být fyzický či mentální obraz nebo slovo či věta opakovaná znovu a znovu jako otčenáš zdrávas maria či prostě jméno boží mi o tom všem budeme vida teďka rumem trvat ru rukou meditativní modlitbu pane ježíši kriste synu boží smiluj se stále používá ortodoxní mnichové přesně stejným způsobem jako žáci jogy používají slabiku om což je pranava neboli svrchované jméno pro brahmu provádí li se dosti dlouho stává se soustředění téměř automatickým a zcela zaujme vědomí jinými slovy velké se ztotožní s předmětem koncentrace na místo s malým přestane být okouzleno smyslovými vjemy city a myšlenkami a místo toho zcela pohrouží do jediného a jednoduchého objektu během této doby pokračují tělené činnosti více či méně automaticky jako chodíme ve spánku a nesnáz celého tohoto cvičení je v tom že je velmi nebezpečné dostat se do tak hlubokého pohroužení pokud k němu nedochází pod dohledem zkušeného vedení a v chráněném prostředí kláštera tak myslím že je nastala doba kdy bych měl tedy přestat němělo unavující bych tomu měl podat nějaké vysvětlim že ta koncentrace přivádí když jen kam že třebas vím jak na to líp nebo jak to vysvětlit lépe nebo dokonaleji nebo podrobněji a že by měl být člověk dohledu nějakého zkušeného člověka nebo prostředí kláštera to je přes ale myslím že záleží na povolanosti toho ovidiovo člověk který se sám přihlásí vlastní vůle nebo si ho védám tak to nepovede tam kam si myslí tento auto že by to mělo vést ale jestliže je to člověk který jako je k tomu povolán bohem tak pak to samozřejmě může velice prospět že to nebezpečí jak je tady existuje požívá v tom že totiž jedna přehání me třebas dobu toho sezení co působí špatně na srdce a za druhé že jsme přemírou trpí a že potom pro tu si jsou teplo cestám medu mediální ano se průchodicím domem cizích myšlenek a obrazů máme dojem že je to nějaká milost boha to je těžko rozeznat je to milost a květ obraz jistá loudil od někud odňat než od boha jež na spiritisti tvrdí do tyto zážitky mají ne všichni mají pokolikáté statisíců že oni jdou správně k bohu a že se to mystika a že je to vidění které mají vnitřní že to je vidění boha a tak dále těžko stoho dostat protože vidím že se mýlí a těžko je z toho dostat protože oni jsou zatím přesvědčeni nebo dlouhou dobu přesvědčení že něco správné tak chtěli byste to koncentraci nebo k tomuto způsobu modlitby jestliže koncentrace nevede ke spojení mám to ho zanechat namahat nou metodu o tak zklamána a odpověď by měla že tíž koncentrace prováděná z vlastní vůle nemůže vést ke spojení takže bych mohl donekonečna měnit koncentraci z vlastní vůle prováděnou ani kdy a žádnou metodou bych se k tomu spojení nedostanete zbytečná námaha mění pořád ten systém koncentrační takže jak tu koncentraci mám provádět aby vedla k tomu spojení přípravou nevím jestli to četl ale napsal jsem příprad liské koncentraci a co se nemá je o tom detailní popis a na všechno takže jeliž když loděk si m životem předtím se nepřipravil na tu koncentraci tak ta koncentrace potom vychází z jeho vlastní vůle teď se budu koncentrovat ale jsem ze začátku byl tak nevědomý když jsem nastoupil že jste nevěděl že život může být také soustředěním že může být také se stoupá bude běžný život a když jsem celý den vlastně rozjímal o bohu protože jsem nebyl schopen pro tu motá ve mně vládla od na nic jiného myslet když byl třebas vyučoval jak jsem poda vylíže ba a lidu tak jsem tak byl dokonale připraven že do koncentrace se v pouta moli že to byl jenom si tak to byla jenom ta změna v kvalitě tak řekl jestliže diametrálně se liší běžný život se svými starostmi a těžkostmi od toho vnitřního popudu ke koncentraci tak ta koncentrace nikam nevede ale jak tedy se disponovat k tomu aby vedla někam nejlepší způsobit pozice je nebo nejsnazší pardon je umět citově se zaujmu zaujmout takže bych vám každému radil nikoliv i zaujmouti proto spojení s bohem tak ho začnete provádět nějakou koncentraci nečeká bude večer nebo nějak nýbrž od nějak do strání a nějakou vteřinku se soustředí ku nemusí to být minuta stačí dvanáctým to nikdo ani nepozná že to děláte kaje postavíte a sám myslíte se jako by na tím ale ve sešitu te soustředění ano tak to je jedna metoda druhá me to je ve čekat přijde tento popud nýbrž nedat vo vně sebe k bohu se inspirovat upozorňuju vás že ta síla nikde není ale v tom co si čtete a co vás může inspirovat něco vnitřního co tam do toho někdo vložil a pak to vnitřní co v tom je není vnější nýbrž je to vnitřní a měl se nedošel to tam vyčetli a ve kutosti ste si vzali něco z toho ducha který tam se nedal vyčíst příkladem je můj případ kdy se začal dělat vysoce trati která nebyla li do vypsáno na své dušovat že tam je a to je příklad je vám dobře znám a byla to koncentrace tak mocně učinná že okamžitě učinkovalo tak bych vás se to upozorňoval že bylo by dobré si uvědomit že jestliže člověk touhu po tom spojení s bohem tak ta touha pochází od boha je to dobrý příznak toho že nastala doba když te zralí a že tedy je třeba jenom tomu vyhovět to znamená k tomu bohu se oddat a či dokonale se od ani od od dáte jeho touze po vás tak i ta koncentrace se snáze podaří jsem se vlastně o začátku jenom touze podával a to jsem měl předem v tom že jsem jednal správně podle něčeho co nebylo vůle ano asi tak to taky není lidské vůle ta touha po tom bohu není si mlčte chybně že je není a právě proto se oddat této vůli znamená oddat bohu a vlastně navodit toto spojení nikdy není lidské vůle dycky když například dejme tomu na to přidejte nějakou četbou třebas se zná že jste se se zdá že to přečetla tím se do toho vznikla tak to není lidské vůle neboť nenáročnost a do ruky takže vždycky je to spolu božího ale teďka niko ukážu neříkám do epist jsou tady lidé kteří mají velice dobrou vůli a tak dále a mocí ale na tyto dva zvlášt kteří pro tu mo dobrou li se nikam nemohu dohrabat že tady vůle ruší tu pravou a jedině mocnou vůli boží kdybych anebo doka to vemu podle své zkušenosti dokud jsem svou vlastní vůlí chtěl něco provést předškolním věku a vono mně to nešlo protože jsem k tomu jako dítě neměl dispozice na aby to šlo a neodstoupil jsem o to také žádná vůle boží neprojevila ale jakmile jsem od své vlastní vůle odstoupil tu byl pán bůh se svou mocnou vůlí a na na moci jeho vůle jsem poznal že je to jeho vůle měl jsem to poznal jsem to nepoznal jsem se dal co co tady je co mně přemáhat poznával že jo ale že je to pán bůh to jsem nevěděl taky na kdyby se byl s tím přiznal se neumrou měl ale nějakýmu žízně byl že je tady působím rozvoji možná že to by řekla jsem ani přechodně k neměl možnost se nějaký vězet a pak nosem nikdy nedostal takže vlastní vůle ruší v tom smyslu a jenom tehdy když se nedovedu včas říci ji musím používat do krajnosti to znamená mně ta vůle může dovést nebo nedovede tam musím používat a jakmile nevede nenechat se zneklidnit nenechal se zmalomyslníte nepovažovat za prvého nebo neschopného nýbrž konstatovat že ta zle nestačí odstoupit od a pak ta vlastní vůle člověku velice prospěla neboť umožnila aby se od odpoutal ale jenom takovýmto takovouto pali tou odpoutání se dostane vůli boží jinak ne abyste se i ještě před aby ta bude nastoupil a tak jsem taky je dost ani to si nesmí přát to mi taky pořád lidská vůle neboť to je boží vůle aby se ho mohl projevit a ne moje vůle ano upozorňuje tom kdy ramakrišna který mi tady jako odporujete vyhrožoval dokonce matce káli když se mu nezjeví tak spáchá sebevraždu vyprá tak jako jeho vlastní vůle ale zatím to byla vrcholná vůle matky se s ním spojit a protože on měl nějaké představy o také než šel bez představ jako tohleto se vraždí úmyslů nemohla dojít protože jsem nešel se stalo jako ramakrišna se na to opačně ale on přestože s představou o matce káli kterou měl naučenou z ideologie náboženství hinduistického tak on se musel toho této představy zbavit tak on se musel zbavit představy že ta matka káli je někým kdo se nad ním nechce milovat a toho se mohl zbavit jenom ti