Karel Makoň: 86-16B (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

Svým pod vodopád a nastal hle me z on je to obraz a chtějí tímto způsobem lovit tedy li v jsou li tam tak je to vodu padali. Je nepravděpodobné že nějakou úlohy tak taky nebo když to věčné ještě dál volně proud těch s nimi nevěstou z toho plyne od ale je to velice nepravdě provét tento způsob a myslím že to hodí do čí mi něm že z toho nebylo. Ještě na úrovni toho vedení ve velké jen na jak je prokazoval ježíš kristus že to pro individuální vedení někde hodné někde málo kde ale přeci vědět že to proto dejme tomu s kdybyste přišli do nějak je tak byl toho s k do kláštera nebo zen budu s s do tak jsem se v lazar vyhodili jak tady všichni jsme swámi po že bychom nebyli tohoto schopní. To byl třeba úžasná trpělivost úžasná trpnost a klid který nám západnímu člověku chybí my nemáme tak velký klid jako a ten člověk to jsme v zásadě jiné povahy jím vinného založení dál důležité pochopit že uvedené cvičení je něco daleko hlubšího než jaká asi s to lidská. Odpoutanost od vnějších událostí vůbec se nepokouší. Nutit mysl aby byla klidná či byl třeba si přirozené reakce na dané okolnosti tyto vnitřně reakce se připouštějí a pozorují přesně tímtéž způsobem jako události ve vnějším světě neboť tím se odlišuje od komplexu myšlenek a pocitů ega v. Velké v tak v uvědom mu věz z uvědomuje si sebe a svou totožnost. Z vše o vzal vše opsal z do z nekonečno toto mám pořád za zlé že z že si mysli se musí to to to to vod pomocí tohoto co to všechno omyl z jeden za druhým a s ním když tato jejího teology li kterou on to příliš on zk osobně tak byl by neměl s zosobňovat. Osob milováním se být velice opatrní v tom příliš se daleko dostal v tom bádáním na východě a tady na západě tak je tu k tomuto vedle tím že věci mohou svobodně žít. Pohybovat se a mít svoje bytí aniž by to bylo jakkoliv na vůli mu v jeho transcendentální nesmyslné čistoty. I když jsme mluvili o tomto stavu vědomí jako od jako o odlišení velkého od proudu zážitků vyžaduje toho jistou úpravu. Velké své odlišuje. Od konečných zážitků ne tím že je zavrhuje ale tím že je přijímá akceptuje. Tím že jim ponechává svobodu být takovými jak jej jsou v neboť nekonečno nestojí nad a proti konečnému řádu jako proti něčemu co existuje mimo a proti realizaci. Mimo mně a realizace proto nespočívá izolován není velkého od malého já. A od obsahů vědomí jak jsme viděli povaha velkého nesmrtelného já. A nekonečná a velkého a nekonečna je právě v k od pak jen distancování se. Oddělování se od konečného světa to je mi na něm velice sympatického že on je proto žijí ve světě a ne od něho utect tedy to jedinečné. Proto není účelem tohoto zvláštního sedět dotud činnost proto není účelem tohoto zvláštního duchovního cvičení ani tak oddělovat velké od proudu zážitků jako spíš je nechávat. Aby jim při málo a do sebe zahrnovat to konečný svět. Vědomě místo nevědomky neboť realizace prostě znamená při má. Přivézt jsem. Ne uvědom mou marný on proces do vědomí se s kým. To jste si neuvědomujeme do vědomí že z z stádiu. Neuvědomování a nevědomí našeho malého já. Sice dělá jako totožné z nekonečném vždycky to co zažívá jako. Není skal konečné jako konečná není z ka a když ji z vazby se tento proces se velel za si stává vědomím v ž vědomí se stává když zjistíme že jako velké já. Vyjít z schopni chtít či přijímá všechno všechny své zážitky svůj stav mysli a existence po tak jak jsou. Každém okamžiku to je něco si na jiného než netečně. Než že pod patou neosobního osudu je to pochopení že v ztotožňují se své. S nekonečným s že právě přesněji tím že čím síly. Čím chcete být a prožíváte právě toho co chcete prožívat prožívat v důsledku svrchované totožnosti a v a nekonečná vůle a velkého a vůle nekonečná přejí přejímá. V budeme svým vůli přejímá te a při při svět světem s plným vědomím všemu čím jste. Všemu co děláte a všemu co poznáváte a cítí být tedy na to mi skvělé to že on nás tady nabádá pomoc bychom hlase roli vše krista v tom že on souhlasil se vším co se v jeho životě stalo na případ satanáše na poušti kdy a v ale celou o zákoníku od penězoměnců a to jsou případy které svou nechci sví. Výkonnou ale jsou důsledkem toho že se vším souhlasil co bylo správné. A on tedy podstatu celého svého života který se mi začalo velkým podrobením velkým. Učíš chtěním velkým umenšení mně samo z ve přikáže než jež otec nepodceňoval a považoval za správnou jo. Takže tohle to bych vám moc zradil přijmout za správnou byl bych s zu aby se nestavili byl svým poměrům ve který žijete. si při při dosti s po mým nám na jedno ostatní ka a do tak tedy řekl že aby z německo troufal o na to co sis toho co se tu ká. Nebo tak to dneska dnes tak v tom si troufáme myslet na něco na co vůbec nestačíme. F. Není problém jak to provádět vědomě či nevědomě v tom velké provádí neustále k se li si toho vědomi je to realizace nejste si toho vědomi můžete se snažit si to uvědomit. Tím že se budete o to pokoušet při pokusech zcela jasně zjistíte že ale já. To provádět nemůže a tento jasný postřeh omezenosti malého vás probouzí k velkému k skutečnosti že je to velké nesmrtelné kdo ony omezenosti poznává ale když k velké já. To je reptali za svým zatím nechce to si ho velice takový pokus buď s tím že nemožný nebo do pouze zmatený. Synem oni se s nedával pozor jsem to bych se v eli že celý postup poněkud se jinak když se odpoutáme od svých zážitků nebo když při máme. Svou svůj stav mysli takový jaký je tak je to vždy projev života. Úplně ale dokonale žitého v přítomném v okamžiku. Z již neboť č k své síly povšimli v. F. A že vědomí malého a je připoutaností času protože je ve své podstatě komplexem vzpomínek a očekávání každé egocentrické jednání. Že hledí jedním okem na minulost a na budoucnost ano. V přísně chápané přítomnosti v a ne existuje u ale nevím v s s s že snadněji se to dokazuje experimentem než teoreticky neboť když své soustředíme prostě a pouze na to co se děje v tomto okamžiku a pak mizí paměť. Očekávání a obavy zmizí. Vědomí tohoto okamžiku je čistou pozorností bez jakékoliv. Při míšení mí. Příměsi vám za z je v neboť milost a budou co jsou ráno je kou z vé. Že sou vůli přítomné. Žít v minulosti nebo pro budoucnost což je obecným zvykem našeho malého a znamená žít z realitě. Sám sebe spoutávat řetězem z lu nebo s jiným s protože přítomnost je bez rozměr nám bez rozměr mí. Tím svými tezi ani to znal nekonečně malý bod. Nic není vjemem pro prostor je přímou a úzkou branou vedoucí ze života nekonečně nekonečně malém je prostor pouze pro nekonečno a proto uvědomovat si. Každého okamžiku je čistým vědomím velkého já. Avšak paradox jsem neduálnosti podle které nekonečno nevylučuje konečno. Ne existuje celý vesmír nikde jinde než v bezrozměrné jem a bezčasovém přítomném okamžiku je to tam tak. A to ještě jednou napiš kam on lidsky protože by tomu nic protože by to oni nevěří to věřili. to ještě na tu a vždycky před protože protože by tomu lehce moh někdo nevěří jsem takle on s. Z z od sám co se dostat osud ano sto se dostat k s k. Jako nekonečné vědomí brahmán v sobě zahrnuje všechny časové události. V jediném okamžiku. Věčnosti v tak velké a mám zahrnuje prostě a pouze toho co se děje v tomto okamžiku času rozdíl mezi brahmanem a pak vanem je rozdíl mezi nekonečným. A konečně mít nekonečně malý jmen. Ve své podstatě obou jsou jedno z toho důvodu. Pak. V jedno z toho důvodu pak ten kdo realizuje a nám do dosáhne vědomí velkého nemá obavy o zítřek neboť jako je ad mám projekcí brahmána známá ho mana mou dvou je život v přítomnosti projekcí života ve věčnosti dozvím mistři duchovního života přidali proto zvláštní hodnotu let takovému cvičení. Přimějeme už. Žijeme a myslíme prostě v tomto okamžiku. Při čem než necháme minulost a budu co odcházet po krabička z myslí neboť malé od kap mává s nimi spolu se svou pýchou na minulost a svými obavami a chtěním mi do budoucnosti když to budeme provádět po jistou dobu objevíme. Stejně jako. Především mým předešlém případě jen že v pravé realitě nelze žít mimo tento okamžik naše myšlenky na minulost a budou se to zcela zřejmě pronikají do přítomnosti a v tomto smyslu je nemožné soustředit se na cokoliv jiného než na to co se děje kdy jsme mně když se pokoušíme žít prostě v současnosti když své. Snažíme pěstovat ono čisté. Š. Mystikové vědomí velkého o by víme zážitku tam jako stoly že to pokus je zbytečný poznáme že nikdy. Že to bylo že myšlení ega v čase by asi mělo být nikdy ani na okamžik nená dušoval do skutečně věčné a okamžikové vědomí velkého já. Za au pamětí očekáváním mužskostí a chtivostí a jako jejich základ bylo. Když si. Toto centrum čisté a než si je vědom me pozornosti která nikdy. P. Ani na okamžik ne opouštěla na přítomnou realitu a proto nikdy nenalezl nebýt nebylo to vědomý skutečně s on z spoutáno řetězem snů se prvním krokem tedy je soustředit pozornost prostě na přítomný zážitek a s tím dočasně. Zastavit paměť a očekávání. Takto experimentálně pochopíme že v čisté přítomnosti ne existuje pocit malého jsem dalším krokem je poznání že je skutečně nemožné zaměřit pozornost jinam. Než na přítomnost jakmile si to opravdu uvědomíme umožní nám to opět v pustit paměť a očekávám a v očekávat s aniž jsme. Vázáni jejich poutající silou neboť jakmile jsme schopni. Se dívat po na paměť a očekávání do budoucna jako na něco přítomného. Učiníme z nich objekt stejně jako z malého které je ji jim vytvářeno jimi být tři k já. Před tím milo že by byli subjektivním neboť žil za náleželi v tom že jsme se ztotožňovali s minulými a budoucími událostmi. To znamená s časovými začlo vím řetězem který by tváří malé já. Směly však například schopni nahlížet toho. Co čekáme budoucnosti jako na přítomnost. Pak se již neztotožňujeme s budoucností a přijímáme proto ho. Hledisko velkého a na rozdíl od hlediska ega. Jinak prosimvás hledisko o to příliš osobní viz toto velkého že nestranné že všechno přímá z to se děje a pořád ze sebe vydává co vydávat chce. Tedy to je to hledisko se o tom není v lidské našem slova smyslu v do z to není hledisko aby si tak jako neřekl jak jsem v v v v v v v v v k v. Jakmile můžeme vidět ztotožňování se z našeho malého s budoucností jako něco právě při tom na jeho vidíme co ze stanoviska vyššího v než je naše málo malé ze stanoviska velkého z toho plyne že když střed našeho vědomí přes budeme do přísně. V přítomnosti. Do přísně při tom ne jeho a okamžikové ho hlediska stanou se paměť a očekávání zcela okrajový okrajové a objektivní činnosti mysli naše bytí není ovládán no jakkoliv lidským způsobem myšlení a neztotožňuje se s co tím vnímám sv. Máme pak v plnosti onu jasnou mysl bystrou pozornost a osvobození od vedlejších statků. Jako oni kde kteří nižší z zcela v přítomnosti a nejsou přitom vůbec omezeni své schopnosti s si s po mým nám na minulost nebo činit opatření pro budoucnost realizace a ne k jeho je tak to realizací věčné a nevyhnutelné přítomnosti slovy se. Ne stati z z z temeno co nových ve se k s el v let li že jsem na eseje o důvěře to. No o sebe dům se jsem s protože eli z měl z s ze jan z od důvěře v ní. Tyto do tyto do píše to jedno jsem potom nám pro li tyto růže pod mým okruhem své neodbudu osudu ne odvolávají na žádné dřívější dům může řečí jiná. Jak nějaké lepší růže jsou tím čím jsou existují sbohem dnes nám nám v protože toto tu but zážitek ovšem nesmí se aplikovat na člověka. To se chyba rod chyba v postupu je pro mě. Neexistuje čas. Kristu ji prostě růže jsou dokonalé v každém okamžiku své existence člověk však hledí dobrou ctnosti nebo si vzpomíná nežije v přítomnosti ale obrací oči aby. Oplakával minulost nebo ho s jistou na špičky aby na úkol walt do budoucnosti přičemž přehlíží bohatství kolem sebe nemůže být šťastný a silný pokud také nežije s přírodou v přítomnosti v nad časem. Není. Bude je jasné že všechno toto duchovní cvičení jsou pokusem dělat něco co se již dělá. Když se pokoušíme řídit se vůlí boží. Zjistíme že nemožné ji u k mnou když se pokoušíme ponechat volný průběh proudu zážitků a přijímat je předáváme že naše nejvnitřnější vědomí nedělání nikdy nic jiného když že do pokusí víme. Bez našeho malého v bezčasovém a věčném v pustím tady mně vyšinutí z zbyly žít v bezčasovém ano žít ano tu být. Poznáme že ve skutečnosti jsme něm dycky žili v ono to správa tedy že zkušenost ten člověk jedinečnou to spočívá nejdůležitější princip dali za celek nýbrž je pochopení že svou u k svrchovanou totožnost v z nekonečným velkým nejlépe poznáme v nikoliv tím že neděláme ale že přijímáme pravdu o dějí. Ne je u mýtu temné realitě přítomnosti je to jako skok tam žijí. Okamžikem života čím z se jej snažíme uchvátit a zadržet tím více u k a a přece ve skutečnosti nemůžeme z z z se změní kdy mít toto muss že když o něj usilujete ztrácíte jej nemůžete ho ani se zmocnit ani se ho nemůžete zbavit co vám. Málo. Čem ta ho podle dosud tu jeho vím tím se vysvětluje něm že v literatuře zenu. Se neustále poukazuje na pravdu žel zase je to v že normálním myšlení. Že obyčejný život je to že zdravý rozum je pravým zákonem čili to činí tao. Dělej co chceš postupují tak jak točí cítíš to je ona v v v neporovnatelná cesta neboť v č. Žijeme jsme osvíceni či nevědomí ve jsem s tím není u ni ku ze svrchované totožnosti ani z dokonalé harmonie z toho či nekonečnou vůlí střídání aktivního a pasivního principu se nazývá toho. Jako výsledek. Jejich střídání vniká dobro neboť v něm se projevy úplnost přírody. Do ho do do se že kdo pro činnou u snu v k v. Dobrotě božství lidé je chápou a nazývají je dobrem. Dobročinnosti. Mohu žijí lidé nechápou nazývají je moudrost sví obyčejně lidé jednají denně ve shodě s z s ním ale nevědí to tak dotoho. Jak je chápe člověk vznešený je chápáno pouze je roli ty mi k. To je tak si z odvolání své nejbližší. Nejbližším ekvivalentem tohoto přístupu v západním náboženství je od atd. Praktika kterou wu tolik doporučuje kost na den a do on čeho on četné. A která záleží v tom že přispět jdeme a přijímáme. Každý zážitek který nám přichází jako vůli boží. Ve se tomu praví každý zážitek je poselstvím vůle boží každá vnější událost vše vně nás a dokonce každá nechtěná myšlenka a pocit uvnitř nás je vlastním dotekem božím žijeme doteku sbohem ve všem s čím se stýkáme vše co nás denně obklopuje a všechny naše vnitřní reakce radostné si bolestné. Jsou dílem božím. Zase jsem před ven. Metafysicky do všem tadyhle budu muset k tomu něco dodat. Že to přivolení který on tady pro pak kuje jednoho zen toho příliš literárně. Toho přivolením které jsme poznali třebas panny marie když měla porodit toho ten že v ježíše krista když vstoupil na svět je u ježíše krista vystoupil jordánu. Když vstoupil na kříž a to přivolení vždycky mělo jinou kvalitu a pro tady z s to neni pomátl který jako něco cela trpného nebylo po zcela trpné. To bylo obaly jediné obsahem také jiné o ale za se stupňovala pochpitelně. To budu musel dodat ono tam on sám řekne z metafyzický řád. A setkat se. Toto zřejmě daleko přesahuje neboť náboženství ve svém nutném směšovat v a v v v v v v v ní. V a se velkého s malým musí považovat sv. Totožnost vůle velkého a vůle boží jak. Vzala nebezpečnou s tak za absurdní. Je relativní nebezpečí že se ovšem nesmí podceňovat neboť na při pravá k realizaci není bezpečné nic a nikdo z s do. F. Nikdo by se do nich neměl pouštět neníli připraven čelit nejvážnějším li zvykům a ne když se pokoušíme o něco takového bez naprosto jasného rozlišování velkého od malého je zde vždy nebezpečí individualismu. A am kdy mám no no míra mým z mu anti novými ano při držen sekty která po. To byla že pro křesťany neplatí morální k a ty v poznámka překladatele. F. Tady mu pořád vadí neznalost symboliky ježíšova života že tiše to rozlišování velkého od malého jiná. Ano je možné po určité dobijete pravém a to tehdy když to malé dohrálo roli v ní. Učitele když nás dopravilo pomocí toho že získává poznat tu velkého do stavu před jordánem jo. A pak mění to malé povahou do doby ni to není nebezpečné protože jsme individuální ste nýbrž je to něco co tajného potom. Z tohoto důvodu vyžaduje cvičení pečlivou pozornost pokud jde o. Pořádek. Pořadí pořadí v něm se proudu událostí přímá platí že vnější jednání která z morálního stanoviska ze které z do strany s kaje hříchem je důsledkem ne přijetí nějakého předchozího stavu duše jde o nejistotu nudu no pocit z marnosti či strach. Navenek projevený hřích je pokusem u vniknout z nějakého vnitřního omezení jestliže taková vnitřní omezení jsou dokonale přijata neexistuje. Vnější mít nejistý jen tak novější proto je totálním neúspěchem při provádění cvičení když se zanedbává přijetí předchozích vnitřních stavů duše není protože toho co se omyl. Ale domu umožňuje toho. Nový smysl životu dát do dokonalejší podle stavu o mental do stavu poznání. A při při se musí z vnitřních stavů duše. jsem potom nakonec přijal ale to nebezpečí pominulo že bych se s tam zjevila se ve se to obrátí nebo se v tom zabydlit. To je tedy šlo nadto musím vysvětlit když že se odmítá dát volný průchod nepohodlí bolestí a strachu k k když ho to vzniká jako pokus oko uvnitř hřích. Tím neříkáme že morální hledisko je nějak. Absolutní ale pouze toho že jako jsem lidská jednání dokud se lidské jednání to znamená. Že člověk z ví. Ještě stále uvědomuje své malé a vůbec si nedovedeme v ve a. V no ještě chvilinku můžu aby třebas tu před se jsem na konci stránky tak abych potom snadno se do toho s. Tak on tady se dopouštím podaného nahoru chyby že mu absolutně neznáme. Je jak se musí měnit prostředky užívané na cestě o šablonovitě tak nebo tak to není tak tělem vše kdyby to ještě z neukázal svým životem tak bych k tomu ještě ani věřit ale nejenom to ukázal se řečeno se nesmí životě že jsem to co bylo dobré v tom předškolním věku to co bylo dobré od těch lékařů v to láska neuznávám jako správné prožili jasem velice brzo atd vypotřeboval. Tu moc která byla z ležela v tom pocitu správnosti nebo nesprávném způsobu rozlišování. Z že jsem s tím nezacházel jak se s tím zacházet měl to jsem ještě nevěděl si zacházet jinak. Například v tom stane způsob rozlišování jsem zacházel z ale na koncentráku zcela jinak posedu nás syn otce zcela jinak si špatně jsem vás tenat se neseš pak je v tom koncentráku ale tak jemně chceš tak je to před jenom na žilo ty měsíců co by o tom o ho. Protože ale pořád. Že tam chyba ale a je tam řada chyb které všechny vytýká svým životem ježíš kristus je protože v on skal dostatek věku za sebou on o tom celkový přehled o to je ke kterým chyba vlastně zákon je člověk dochází během svého života jak nemá překonávat a hlavně aby sis nelámal hlavu že li do nich přichází protože. Jak říkala jsem na to nebo. Často jsem se mýlil ale nikdy jsem nepochopilo v tom co dělat že to správné že a že to s že to víc že jsem vždycky si tím jist co dělat jsem byl vždycky jist. Tím co dělat správné temné cestě a ale ono to bylo jisté jenom potu k síly. Ne takhle buď tak nebo tak dává tak jemu nebylo a ne tak by to od ale proč si již se pokusím to udělat živější nebudu o pod dělat on na to by čínsky začátek nakonec i vždycky začat jako ten mistr silové do práce ale o to prostřední za něho ven z toho že on dával ba si si nevím vůbec rad li ale vůbec né. A to je chyba že seděl u mohou těch mistrů. Ale to veliká ale protože jsem neměl tu čest u těch domu mistrů sedět oni se přicházeli jeden za druhým se dveře jimi ne které li ani dlouho nevydržely protože se nese silně se měl ctít. se mi z jenom z hlediska toho vnitřního pokroku asi jako ras jak jsem tady mi že přístupen ramakrišna on střídal vím co je že jako se střídají košile asi tak. Musel jeden za druhým němu přicházet aby mu pomohl z nějakého musel ku pro jinému co to bylo opravdu mon dělení. Člověk který moderním způsobem v šel tou cestou ten mluvíc prosimvás z ne když si člověk řekne mu to nejde po stalo ne ale jsem přeci ani svým já. A šel nějakou cestu vývojovou a tam jsem v jiné pozici než sebe tam kde jsem správně na podle u z tví dispozic. jsem byl tedy na on se byl třebas o lesa atom lese potřebu se vyznávat za nemám žádné oni k k o jako se nehnout se třebas obzor tady mám jenom stromy husté. A tak musím začít jinak na to jít jo a život ježíše krista to bylo tak že opravdu jsem mu zamezilo i to nejvyšší co poznával. Otče odejmi ode tento vady je proto zavržení nebo bože prostě opustit to mi říkali otec to od dokonale zaměření toho co dosavad dost dostal. By když on sám to takle jasně jak brně říká tak my bychom byli na to přistoupil všem je třeba pozorně na to ježíše krista vší anebo být tím napaden jako sebe napadaly rady jsem úplně vzdal ten svůj život obdobně dnes který měla obdobně jako on že jsem si myslel totiž když se neznáme jako se vzal ježíš kristus. Z že myslím jsem si misse jsem se byl se dopustil není pravda kdy byl celý pro sebe opustil jak se mi to zdálo tak jsem za pět měsíců ve zkrachoval z ku zkrachoval ten tento za odešel nebo vady pod rozroste z koncentráku si to stavem. Poznamenal jsem tam nějaká závada anebo by závad a bude tam ó ano s tím co si z ní. Či z především na o ženské poddáni v těch tobě které někam navykla nenáboženský upozorňovat ale budeme vycházet z náboženských základu ano je opačné podání než po zkušenostní. Co činnost například moje znění budu hle tak zvané vrcholné jela tato listopadu. Sice vede po vzdání se vlastního života jsem zažil stvoření světa konec světa a své v že by. Z svůj příchod let do svět z ku o to o to z tohoto světa všechno bezčasově jestliže tohleto možné být stvořen. A být odvolán ze stvořeného do nestvořeného. Tak jemně od doby jasné že celé stvoření je bezčasová záležitost proto nemůžete pochopit vůbec. Ten obraz a pokud toto nebo vrátíte nábožensky podání ale o lidsky podání protože o líčí jako zvnějšku působil pán bůh mu o nějakou nějaký toho za přeměňovat ho. To je obraz skutečnosti to není skutečnost jsem zažil zkušenost skutečnost. Ale v tomto obrazu tento zažil skutečnost to na jako já. Vyšel z přijít člověku který si co zvnějšku dale s mocí smyslů a kukla na tom svém nitru tímtéž způsobem u předložil stvoření světa rozumíte. Takže vám teď všechno budu to třebas o napřed po si náboženstvím pak si to že se to se zapřít že to správné podání po že to obrazné podání nepovažuje je dost za skutečnost co řekl třebas ježíš kristus o ho mohou po království božím. Ale jestliže člověk v. V dobách když se rodí to znamená nade listu matčině prožije od sil nedělené buňky rozvoj stvořeného živého organismu do lidské podoby za devět měsíců tak to kdy.