Karel Makoň: 86-24A (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

Z pane myslí co v tomto sláva upřímně jsem věřil mával nejsi proč je lásky kam se hrabe moji pak ho. Tím vlastně někam toho to je maličkost jsem pánu bohu říkal proti tomu to co on říká to maličkost vás do daleko z prostě již. Že jsem viděl to trápení tohoto li si tři roky trvající v tom měl v tom přálo pak se mi to do ho pro tento rozpad ho. Se protože on by se pořád prát byl pět minut v od kdy po plynul no. A pořád z dál a pořád na dával vedle mně jako před pak člověk. A tak jsem zase přidal na pád se a tak dále čili jsem tedy než žil. I na dávat na toho pána boha z výtek tak hle co mám to nemohu radit. jsem k tomu neměl nikdy právo kdyby tady nebyl někdo s tím jsem za nová. S tím jsem ser mou že když to byl jeho projev zármutku s tím jsem plakal pláž stezka sic město doslova plnil sami když také dáváte na panovat to nevyjde protože jste sebeláska. Ale jsem plakal s panem si jak vám říkám za že milost ustaly všechny bolesti poprvně život jak se sem dostali. Ale. Tak to je mi důkazem že člověk musí být i s těmi špatnostmi na to dobrá vlastnost když na dávám na pána boha. Ale von si brát si jsem to je na dával jsem na dávalo upřímněji než pan myslí. Pak ta upřímnost se dotkla boha v to co říkáte mohu říci že ten je. Co nikam nedojde v ji musím z nějakou důraz prosto my tam se celobytostněji takhle řečeno. Tak tohleto přestalo tehdy takto mělo ve z půsty nebo bude s tím mým s. Toto ještě dnes když ta se musí nějak dozrávat neměl to uspět okamžik kdyby to bylo bylo bývalo mělo u se u ten je potřeba se u ježíše krista nebo učení že v udělil tam je zázrak nic tak prosimvás toho nebi nebylo normální že ten člověk není na to připraven jako ten učedník páně ten musí do toho dozrávat. No já. Seele ve starém zákoně v věřili v že bůh trestáme jenom do tu když bylo pak by do seděl jsem byl pokolení ale věřili že takzvaný hříchy k smrti jak jsem si četli janovi který do taky umět ten starý zákon. Ono jim tam se nestarejte o tam se nesnažte jeho úrovním nějak zahladit u někoho nebo pro k němu bojovat protože nebo o převrátit protože když je to řík smrti tak končí smrtí. Ani to jesiž který není k smrti tak toho se všímejte a tam hledejte u toho člověka nápravu atakdále jo. Čili o všem mon tuto li svatý jan visel jinak než v tom starém za veškerý za něm pokrok totiž on věděl o poznávaná člověku který je tak usa zen v své sebelásce že není naděje že by tento svých ta sebeláska mohla někdy přejít na opačnou stranu na jakého od ovi z mu třebas rozumí ten vás tak ten člověk neseme pak tedy protože by z zbytečně. Ztrácel čas to je k smrti ten a takový do smrti ten dosmrti jiný nebyl nebude do čeho jinými slovy k k k k k to ona chce. Tomu hříchu. Ale tadyhle v tom případě je ve starém zákoně by se věřilo v to v že proud nejsem bohu. To bylo řeči mu. Aby mohl umřít protože ten život nestojí za nic když to budeš zlořečit tak umře to my víme. To pán bůh ve nechám dobře čit a měl v nedávné ale je obě radil o manželka no. Protože bohu a zemři věřili totiž že když že se do řečí toužilo tomu potrestá okamžitou smrtí o to tedy věřili a tak mu do radila protože vydělat ten život není dobu v strašně černého v o to že to pořád vůli je vyššímu nýbrž pro život a. A tak tele. Mu toto radila samo jsou oni neposlechl ale byl jsem kolikrát taky prosilo protože by se to četli tak kam on nebyl vždycky spokojen s tím co s tím o to někdy bylo před zažene ve při škod tam tu trošičku přes znal asi bych tak řekl. A z teď. Prože by byl umřel a proč řídit tedy umírali protože taková byla jejich víra. Tudleto je veliká přednost vinili že dovede i zabít člověka. Že víra je před stává a přestává takovou bude velikou sílu. Nedivte se protože jen toto je představa boží tak velkou si na přesvědčen o tom že to skutečnost jo. Úžasná síla v že to neslyšel v měla v semena. Mám tady dotaz jiný nevěřil tomu že si tedy mohl s nějakým panem myslím tak na dávat na pána boha. Protože to byste deska nebyl to by ses propadl doby z byl po smrti toho buď dám lžeš. A nebo po bylo dělá před jenom mírnější život tak šťávu na tele ale ne proto ještě na nebylo o tom mír nenabylo v tom velice upřímné jsem protože mu tam bůh dovoluje člověku aby litoval bližního. I když je toho tady volit dost třebas nemístná a postava no a proti tomu o kom si myslí že tu pole z působilo tak jsem nepovažoval vzal ku v činitele který by byl způsobil tu bolest u toho konali svýho. V tom přestal dělení nebo nějaké karmě nýbrž jsem považoval protože s pannou bo protože to by na boží v protože toto dělat tak jsem upřímně toho pána boha na padal. A protože to bylo upřímné. A protože bylo se se postavil za bližního a on měl je. Své stvoření on miluje svést není od něho od tělem o mně nemohl zabít v dát se stavět ten ku. Protože jsem děláte žil nad sebou nýbrž na pane my si vám to jasné pro se mu říkat největší z prost mi atd pro proto. Zastavte to ne tak že ho rovnováha mezi činností a vody bohu je nutná a proto že podle moudrosti kterou nám sdělil. Ježíš kristus v tom podobenství postavení se že v ka na poli a v domě. Víme že kdyby byl člověk jenom činy je na této postavení na poli tak byl v kdyby to dělal dobře by byl ne že neužitečným služebníkem ještě se může by to dělal dobře. Ale teprve když se osvědčí v jiném druhu služby v domě toho hospodáře. Si to řekneme jsou prostředky mysli tak sestává užitečným že my je to znamená v tom smyslu že to ten je k jeho prospěchu že ten hospodář uznává užitečnost za tedy to odmění odmění z toho se svou účastni na tom životě toho služebníka to vidět v tom že že že mu o vybízí aby se s ním dále a tak se vrátím k tomu podobenství ale nebudu o mi klade tajemně. Nýbrž řeknu kdyby jako člověk nebyl vším ho na tom poli ve světě. Tak bych si nemoh ani troufá přijít tomu hospodáři na oči před by mu říkal co si dělal přes ne vám řeknu tak ten náš život je protože jsme lide. Jak jsem pro činnost a to před proč je u známa jakmile nejsme činni. Tak tuto před určeno jsme ve mně a tím také neplníme před šel z našeho života nestaneme ze užitečnými ale nemůžeme potom během toho života s tím hospodářem. Být v tom smyslu přijít s ním do věčného života takže byste řekli činnost sama nevede k tomu spojení sbohem to přeložil z toho symbolu na na symbol náboženským nevede ale bez není by to také nešlo. To vám připomíná totiž toho že opravdu lidský život nějaký smysl. A protože pochopení toho smyslu je dvojího druhu o to kdo přes slyšet lidu li dobře slyšet tak je to v pořádku od že totiž ten člověk který ha. V je činný správně že které hospodář bůh nástroj do ruky a jim vládne. Ne ten nad jenom ten jez čili zasluhuje vstup bylo hospoda pro domu to znamená tomu bohu se přiblížit tak proto do činnosti. Tak činnost která mámy úroveň spojovací jámy také o tom mluvíme mámy povahou beru do ruky hospodářův nástroje. Pracuje na hospodářově poli a. Myslím nad činnost k kterou mám provést není tam obsaženo oni s. To bychom mohli nazvat přímou myšlenkou na boha on na boha přes ten myslím nepřímo tím že bere jeho nástroji jeho pole a tak dále ale jdou úkol tak že my jako věřící bychom měli svojí víru polepšit v tom smyslu že bychom věděli že naž jen nástrojem. Který je od boha je naše tělo pána světský život vůbec za život v tomto světě náš nástroje kdy musíme používat tohoto nástroje za tím účelem abychom dělali všechno proto hospodáře pro toho boha tak by měl vlas prana víra. Na toto příkladu když snadno ukážu rovnováhu mezi modlitbou mezi be mezi činnosti. A jestliže. konat úkol který je od boha tak musí vědí vědec také ve od otec vědy musím přidat že z obou jsem sem poslán pak se mám rád. Čili ten úkol je tímto způsobem prací na poli nejinak či není to jednou je to ta práce podruhé to neni v této činosti nemá být mezera v tomto povědomí víra tedy která by byla na úrovni spojovací o rabi měla taková aby by měla tuhletu povaha. to možná jasné ne takže by by to mohl říct že jak je do potom s tím byl ještě ještě služebníkem v tom o z pod a to vědomě jak nepřijdou o zpráva o do me tak po jez situace která symbolizuje modlitbu nečinnost. Čili tam se říká každý den kombinovat činnost modlitbou. A tam modlitba vrat tak nevedu se do toho domu vnitřního že ten bůh je beze tu mám hlad. Ten nýbrž k změním šat. To znamená na tu denní činnost můžete při denní činnosti můžete jednat ve světském šatě li před vykonat nejsvětštější úkoly nemuselo bohu myslet obou nemuseli vzpomínat nemusíte se o něm zmiňovat nemusí neboj se prozrazoval že mu věří ten nebo semeni věříte ale teď když to budete do komůrky svého nitra tak musí tam přít se sváteční oděvem to znamená i té. To znamenalo těch podobenstvích ježíšovi když tam někdo přišel na hostinu do bez čím oděl může o by hodil. On vedle ze si to uvědomit co to vlastně je on musí povznesl svoji mysl k bohu to je začátek správné modlitby otčenáš. Po o ze svoji mysl boj jak to neudělám jak by jen ten modliby upadne do nějakého mechanismus třebas pravé radil tady tomu doktorovi a o ho od toho pacienta. Tak von to ten pacient může dělat a nemusí věřit na boha a nemusí povznášet mysl a bude to učim nová a ten člověk se věž z rakoviny když to budou prodělat celý den jak se probudí i celou noc a toho musím při za před to je to chvění účinkuje. Ale jenom se vyléčí to je strašně málo. Protože ježíš říkal co byste že větší zázrak že máteli z někoho utržil na vjem na životě nebo křísit anebo že mu odpustit hřích děl sil do od do věčného života to druhej větší zázrak. Takže. bych vám chtěl sice abyste ve vaší víře měli v tom povědomí že největší tím mu kolem vaší víry o ten o nesmíte nikdy ustoupit je že váze vede k bohu sama osobě nemá cenu abych věřil prověření nýbrž tam vést k bohu od tu víru tou vírou chci být spasen pomoci úkonu víry ak činnosti samozřejmě k tomu abych. Svou radu du za spásou za osobní spásou tak do rod za to začátku cesty musí platit a tam než ti desce toho že to sobectví nejvyššího rázu a protože člověk si de ve na svět si jde pro člověka takového jaký je a ten je sobec přirozeně sobeckým neboť se snažil od toho el při celém dospívání aby vypěstoval svoje a to já. Se může stát že bych vyspělým jenom tehdy když všechnu vodu života hrne na svůj líp pro sebe i pro sebe běd pro sebe z by pro se ve tady za přátel zkušeností vzděláním peněz a všechno co tady na tom světě čili nemůžeme se otočit na štveráku a chtít od jeho aby se všeho vzdal. Čili on napřed musí v činnosti dospět k del rozvinuté mu jáčka ku víte to se mu vám napovídá že zatím co rozvíjíme své z tví tak vlastně se ještě vzdalujeme od pána boha tedy dame do krásně řečeno. V tom podobenství o postavení jsem ka na poli on není v domě hospodářově a ještě plnými někde po se věnuje činnosti na poli. Ale se to nepřímá činnost proto z podlaze teď tím přímější čím víc vjem je že je to úkoly jsem tady na světě úkol od boha jsem zdánlivě zrozen od svých rodičů ale nese že mám vedením mu nesmrtelnou podstatou mu aby vyšší neměl tak tady je vůbec nežiju bez to se nedá žít a tak jsem přicházím z dvojím dědictvím kde je vždycky od rodičů a věčným životem od boha mám tedy povinnost jak k tomu věčnému. Životu tak těm rodičů od tak tomu proč se a tak dále. Je vám to všechno jasné ano shoduje deset. Čili rovnováha mezi výrobou a mezi do proti to dobře a mezi činností a mezi modlitbou padám odbavit to budete pro probíráme jako předmět víry tak jsem zapomněl co jsem ještě nebyl říkal tak to ještě do řeknu vstupuje do hospodářova domu. Bere na sebe jimiž na to znamená minimálně vysvětleno to není celý svět neměl taky do pro tento případ. Nedělat tu modlitbu jako seděla na činnost na protože přestupuje před boha v tom musí být minimálně sem postavení u z vidí a o paže se tedy k novým se ten se na tak dále. Víte to je zajímavé že jsem do podobenství jsem neradí nějaký sebezpytem dělat. Buď ten člověk dělal dobrotu předem byla tom poli platným služebníkem. Anebo ale když byl zatím služebníkem dělal to jsou úkolem bylo svěřeno tak nemusíš byto watts vědomí a může vstoupit opásat své a začít sloužit tomu hospodáři. Prosimvás sloužit tomu z podařil když je po denní práci ano. On musí na sebe zapomenout ve tam krásně řečeno v z za ho na svou u mu novou vůbec sebe nechal stranou a sloužit tomu z váže nemůže s tak tady jsem tady jsem dělal jsem všechno správně pokraji za to něco dát. To ne. Ale při této rovnováze na do si sobě úrovni jakou líčím teď tele že o to abyste bych neopře o dní na čili abyste nechtěli něco za něco. Protože to by nebyla úroveň správná nebylo byl do tak nízká úroveň že by ke spojení s bohem nevedla. A jestliže ono poslouží ten služebník hospodáři tak a ještě nejí. Tak nemá duši výčitky vyslouží vím aktivně do tolik nedává v. Nýbrž čeká jestli hospodář vybídne. Vybídnutí do znamená jestliže to všechno pořád u tak jak vám to říkám nic více jsem nemusí přidávat tak vždycky vybídl znamená on zase k sobě táhnout tak do vybídnutím vypadá. To je přečtení tomu říkají nadpřirozené tažení že člověk pozná že to není tažení z něho jasem toho co poznával třebas v tom předškolním nebudu toho moc byla proto musí v. Že jsem. Najednou když jsem prodělal svým rozumem atom pojď se potřebuje rozumu. Když jsem vyčerpal všechny možnosti rozumové. E tak jsem najednou pociťoval moc s které pocházelo z schopnosti z uznávat sví ve jsem věděl se správné ano a jestliže tedy existuje tato rovnováha. Mezi modlitbou a činností v tak by se dala jednou větou vyjádřit takle. K činnosti a nepřímé soustředění na boha tou činností a nemyšlením přímým na boha. A modlitbou myšlením na boha přímým ale ne proto ho. Abych od něho něco získal nýbrž abych se mu odevzdal abych mu patřil. Takže zase druhou v je toho v činnosti patřili bohu nepřímo tím že pro něho něco dělá tak že používám jeho nástroj kdežto v modlitbě patřím bohu přímo. Že zapomínám na sebe tady novinka proti tomu mu v činnosti. Tam tak úplně na sebe za ono nemohu mus do toho odkládat hodně sebe. Ale když podle pokud je to povolal na toho to jde tak i mohou na sebe zapomnělo ovšem musím předávat proto mi to to nejsou borovice co se všeobecně předepsat. Tak teď to převedeme na poměry na různých stupních v tom samozřejmě ze začátku ta víra člověka není taková aby ji pomocí dní si přál dejme tomu narození spasitele. Myslím že ten symbol si přiřadit doby řekl tomu kdo ve ta potíž domu jsem mezitím viklat noho větami. Ten a ten židovský národ a v k o do před narozením mesiáše ne v si toto přál hlavně ten. Bez vyhrává v v těch pro svých těle a některých osvíceni krále. Na lid v tom viděl často jenom tvrdou práci. Při které ani neměl časy pomyslet čemuž čemu se prodělávalo co se nedalo do staletí tisíciletí a pořád ten mesiáš nepřišel tak se jisté že o všestranněji zapomínali dělal věnovali se svému a zapomněli že to vede k to že to vézt do k odosobnění be nevlastnění. Odstupu od sebe samozřejmě jakmile to dojde při tomto druhu víry. Tak daleko že se o cizím bohu i při držen i při tom že jsem věřící a dělám to jenom tak že ve svými to otravuje ale že to moje povinnost neviděli. Jsem tak pochopitelně musí nastat trest o a teď v protože jsem se ho dostal na cestu víry a to je závazek kdo na cestě víry není není zavázán svatý pavel si ještě živě neboli že si z těžšího co svatému pavlovi tak. Vy nebo křest dají si si že jsou svého volit jak my tomu přijdeme že máme aby povinnosti vycházející do pocházející z jeli pak po v ani tady se těší vybavují kdy se života na nic nevěří a žádným trest dali mi tresty jim nehrozí již adam se vyložil je že nebudeme spaseni ale co všecko jak vám to pavle vysvětlí myš. A on říká nejsou uznali zákona a vizte znali zákona a tato znalost vás zavazuje. Jenom neznalost hříchu nečiní ale znalost zákona a vás tady s tím zákonem seznamuji. Tak to se po vět dost dával pro svět považuju při víře z vás činím lidí kteří jsou povinni tak jednat ano el tak tito lidé. Těžko podle si že svatý pavel od nich chtěl něco co pohané nedělali jen to srovnání měli pochopitelně. Ale je to tak. Kdyby lidský život nebyl stylizován kdybyste svobodně člověk pochyboval tak jako by byl svobodný a on k tomu ten ten si to že nesmrtelnou po za to tato tento intuitivní pocit o k tomu svádí. Jak tak by se nedostal k tomu spojení. Tak ono je třeba aby byl člověk vychováván stylizací života abys živost něco o tak. Aby vedl k tomu bohu aby zavírat vedla k bohu tak samosebou pak tak i ta modlitba aby vedla k bohu jenomže osvobozuje na jednu věc když tato do vírou tak to jde po malinkých krůčcích jsem to říkal několikrát. Jistotně ale po mají ti tu s že ten jakkoli ve skocích na vizte el kolikrát ona není tím pomalým pochodem protože tam na této cestě když se něco jako trest také. A trest byl někdy okamžik záleží také další představě v na tento věřit zela tak se odevzdáte tomu. Velmi jsem se že jste asi na něco trestáni to že nevíte za vlastní představu tady musíte dobře hlídat za vám nesmí někdy vnuk nikdy vnukat be je něco vel z toho třebas některá špatná trojice váš se vás ba že nějaký časný přestupek který má. Hodnotu jenom dočasnou by mohu mít věčnou odplatu za následek to není možné. Čili trest když nejpřísnější svůj začátek za svůj konec a nevede k nějaké věčně odplatě nikdy ne takže když se trestáni když vím že se trestáni a tak to v tom musíte vidět. Něco co vidíme dneska atd horečce že toho po úkaz že něco někde nekonal be je to boží nebo jde o léčka bolest stejnou povahu bolesti upozorněn že něco někde v tom těle není v pořádku. A utrpením bolí něco je tady nepořádku čili zpytování svědomí mělo vypadat tak že dávám do pořádku z toho. O čem vím že bych pořádku mělo být čili víra musí být podporovat činy tak po po bohu ten pořádek mámy to co mockrát říkal že především. Víra bez lásky je poloviční vírou a není naplněním víry. Ježíš kristus jakmile začli jeho věřit tím že opustil zrodil měl následovali do okamžitě vedl k aktu lásky. Čili že jsem se udržel svojí víry musíte soustavně jít vzala bohu láskou projevovat lásku konkrétně nikoliv citově prospívat se nějakých citech. Nýbrž pomáhat. A tohleto vám mám potom dovolí úžasnou svobodu jsem vám rozpětí možnosti jsem říkal že například je to dovolí dovolilo dávno tou před toto se toho válkou kdy se do mat. Ale nebyl jsem za to trestán kdežto kdyby to nebylo bývalo z lásky tak to přineslo strašný trest a. vím že se stávalo třebas ve starověku. Že lide tam reptali proti hospodinu. A nebylo to moc milován do láskou nýbrž nějakým nedostatkem. Toto by tvrdě trestáni ale protože ale když reptali proto že někomu nemohlo být pomoženo tomu podej názoru měl doby pomoženo tak za to trestáni nebyli takové případy jsou ti i ve starém zákoně. Dolu ji hospodinu i tam v jednom žalmu napsáno žal volil to z vody. dovoleno prosim v pak onen. Ale na začátečním úrovni třebaže rovnováze úrovni mezi láskou a i mezi za do mezi činností a mezi modlitbou do tam obyčejně v ní. Trest o ho okamžitě o následuje po špatném činu. On proto stoly že to tak že to obrovská milost od boha že se karma vylévá okamžitě takže že nepřekáží. Aby ten člověk mohl svobodněji dál a to je úplně mylný názor ale jisto je že člověk na cestě víry el že udělal chybu. A toto vědomí obrovskou sílu jeho představy. El takže mu přivolává taky například trest okamžik cítí ve žádný hospodinem o netrestá ale člověk se trestá svým dobrým svědomím a. Může tomu říkal svým vyrovnala karma mně je to jedno ale ve šlo že to samo regulátor k tomu organismu se to dobře zařízeno že se s samo činně tady buduje. Aby nerost nedostal do k nahromadění překážek těžkostí vinen hříchů na tak dále. Že člověku věřit živu brzo přeroste přes hlavu proviňoval něm kdežto nevěřícímu nikoliv. Ale tak to je na straně činnosti ale na straně modlitby a tam je nutné aby modlitba byla vždycky povznesením mysli k bohu. Jakmile to přestane být povznesení mysli k bohu do třebas pouhá prosba. Nebo boha relaxace utišení mysli tak to není vůbec modlitba přát v proto začínáme otčenáš tím slovem otčenáš. Že to je povznesení mysli k bohu a všechno co potom říkam je vlastně jsou vězí váže jsem byl si bude semeno se při plazy do ve ten pořád sobě sebe podat kupředu to jsem ne se duch tento o otčenáš. Rozumíte. Je zajímavý že to otčenáš nebojí protože náš otec společný to je como jsou to radil to skupině. Těch svých učedníků do že může z řeky říkat o čem když vám to vyhovuje. Ale o radil toto všem svým učedníků dohromady tam přesto přednášku ode se otčenáš. E takže kdybyste například dejme tomu se modlit otčenáš a a hned se el. Při druhé větě nebo soud části jsou jezdí perem jsou věcí když se zapomněli že jste pozbyly mysl k bohu byste to říkali jako své se říká třebas jako co od říkávám něco co čteme někde. A protože se paměti nebo z knížky takto přestala být modlitba. Jestliže v modlitbě byste nemusel držet prosím přesně otčenáše ve že v modlitbě. Zapomínáte že když pozdvihněte svou mysl k bohu tak on neprosí kte bez z ty že to pro se na modlitba k němu nýbrž u z s s s tou k němu. Je to divná ústa bohu když mu vrať víme co nám udělat. Po sou udělat nemá v čili prosimvás pro mi to je třeba budu věnovat trošičku malinko prosebné modlitbě v tom musí být jeho do brzo ona však jste těmi prosbami v do protože v. Musí to být ústa posvědcej jméno tvé před si tam musí být ale do tam neni ve tak to není modlitba tak hle. Prost byly jaké by tedy se dali dovolit nebo doporučit na které by své nedoporučovali. Doporučují svět takové modlitby. A takové prosby které by umožnili přibližovat se jak činností tak modlitbou bohu o čili správná modlitba ranní by byla pane bože. Dej mně sílu k tomu abych dělal to co jsi ty přeješ. F. A když za síla povím znovu ho od toho požádat. Dej mně sílu k tomu co si přeješ abych dělal kdyby již ta modlitba se dál dej mně schopnost rozlišovací abych rozlišil v to co si přeješ od toho co si nepřeješ. Protože kolikrát člověk jako se to s tou kdo se snaží a myslí si když se to si to bůh přeje ale víme to přání toho člověka tak že si je prosby sami osoby zaručuje el že se ocitnete přes ten zase s tím že budete dělat to k čemu vám bůh sílu neboť. Schopnost rozlišovací a o kterou tady prosíte vždycky sebou přináší sílu takže by brzo když tu kterou se při nepoznali brzo ho uvidíte nebo pocítíte. Že k něčemu máte sídla k něčemu ne. Prosimvás zase tady v sebrala něco k tomu připomenout že když vám něco ho nebo oni jak se říká nechutná el neradi to děláte tat tak taky těžko proto sbírá tes sílu musel rozlišovat. Příjemné od nepříjemného čili doby dobře synů bylo že v modlitbě měl co se žena prosba když tedy jsme u toho rozlišování v nerozlišuje mezi příjemným a nepříjemným nýbrž mezi správným a nesprávným to je obdoba tamto volen že to do stroze např do vůle porozuměli. Tak bychom mohli jela se zapře mnou do sebelásky kdybychom to takle si nepřáli. Že takle poctivě přejete tak s ten se nevidíte že vám přibývá schopnost rozlišovací k za to modlitba. Vás přivádí blíže bohu a když potom jste takle činí a unaví stezce takže nemůžete činna činnost svoji rad pořádně tak se doporučuje z dvě svět to tělesně nutné si odpočinout v ale doporučuje se tak je abyste vedle toho by šlo spočívá v ten. Prosili boha a další proto tróje dovolená. Se jimi ode mohou únavu jej do tvoje vůle. Takže co co přestává se po této prosbě tisk dáváte sílu tak velkou že potom možná proste poroba prosím trošičku u nové viz taky viz spal. A když děláte dobře když to dělat se upřímně atd takle dojdete do večera a večer. A musíte se to hodné vzdát to hodné a všech učím u jeho se musel vzdát tu znamená a to je to prakticky provedené odevzdání se bohu bylo ještě nevíte že jsou že vy že byste jako k němu šli takle osobně tak se musel vzdát všeho co jste udělali před se přes ten den i všech účinků u toho co jste udělali. Pane bože odevzdávám ti všechno ovoce svých skutků aby sis je podle chval pro sebe k u pomalu v v v v aby si ho pro sebe a mohl zas. Mně přijmout jako služebníka který s tím v. Protože my se musíme chovat opravdu jako to potom podobenství do tom postavy protože mi za u z s při hodně to je ne modliby se chovat jako nějaké hře nebo tak to mne to musí být obrodu vážná záležitost třebaže radostná a pak ses stane že když takhle složit je v bohu všechny své činy mění. Že druhý den si budete pro sílu do života že on či vší sílu než s jakou jste pracovali minulý idem. Jelikož čili co obé ale o tu část z víry o tu část síly ve která není v jeho vůli aby byla aby sloužila a přidávám tak tu sílu která a v. Ale tu k jeho vůli při jenom z dílu ve ale v souladu s jeho vůli tak nejprostší začáteční způsob jednání aby plynule člověk přes ven. I při modlitbě by byl sbohem jednak se přímo a jednak přímo bych vám neradil. Abyste do činnosti jsou povalit přímé napojování na boha. Nedala při kdy v okamžiku u bavili. A při okamžiku odpočinku třeba nejkratší jak jsem to dneska dávno radil nebo od něho. To měla být to se nebudu opakovat co potom dále s podivem do mluvte on to všechno za a tak ta po spíš kam kupředu teď byste řekli tak toto je celá modlitba nechal modlitba by to byla na úrovni činnosti. Ale to mate kdesi das správná rovnováha mezi modlitbou a činností. Správná rovnováha mezi modlitbou a činností vždycky znamená převahu modlitbě. Protože ten ten sestává svým způsobem modlitbou šlo tak trošičku. Tak to začínám být zase trošičku modlitba a tam modlitba musí být jenom modlitbou tak se to může vinu odevzdání jenom samotnou dále. Nýbrž musí doby smíření el člověka věřili člověku víry je dovoleno aby mířil k bohu. Aby do králoství boží dobýval a krásy boží je dobýváno na asi v s mu to z to neni do ono někomu jinému než člověku věřícímu. jsi mi že si člověk dub ne a řekne si pane bože jak je doby du si kdesi vezmu dále s ty jsi tady pro mě. Ne jenomže věřící který rovnováhu mezi činností jak se vám to říkal a modlitbou si může dovolit říct a. Pane bože v k tobě jsem musím dostat a k tobě s i patřit upozorňuju vás ale na jedno nebezpečí jak budete takhle chtít z vlastní vůle ono to nebude o z bude mi to byl v na to jako vlastní vůli tak to po lese všechny následky že neznáte projev lásky boží. A budete strašný živit jak začne bůh milovat mně začal milovat tak že mi z toho bylo špatně v tom koncentráku. se deset let devět let modlil za větší lásku budeš čemukoliv jinému o najednou prokazoval lásku tím způsobem že opustil. Nechal z na holičkách tři dni a pak je postavil před tužku kde se s mám na jeho pěst od tužku tebe bych doslova pro z vás to byl projev jeho největší lásky. Když jsem nevěděl že projev nejvyšší lásky spočívá v tom nejvyšší lásky boží spočtěno v tom že mně zbaví dojmu že ho miluju. A proto mně bude moc ukazovat spojí lásku odkud ta láska pochází de na potom pochopím že mocí boží miluju že mocí boží žiju a tak dále. A k tomu se při provede za tou činností zmoci božím budete činila budete žít na tak dále protože to je mi to mohl před při si je jeli musí ve s k ustavičné změně. Mělo by doby k lepšímu. Ale také změně k horšímu jak se nám projeví. Ale vždycky ke změně že my je k lepšímu je to co nemusím vysvětlovat to poznáme ho v k v. My taky ne ale nebudu tom osy mus dnes bylo že by se si to přáli vysvětlovat ale proč změna mít pro v jenom v z principu jsem mělo musí dostat bys neměl by tety myla k horšímu. Protože při tom toho způsobu myšlení tady ještě moc chybí do toho abych sebe opustil. Abych sebezapřel nadto du na cestě víry jenom stupňovitě. Eště moc sebelásky zbývá. A tam musí když je do čerpá mám na určité úrovni způsobit řek bych nějaké neplechy ekg. Sám. Sám.