Karel Makoň: 86-25A (přepis nahrávky)

snahu tak se tak svou představou tomu zabránil v tom františkánském řád oni také neměli jasnou představu o té době o tom nevlastnění to neměli jestliže totiž svatý františek neměl by ho pomlouvat si jak jsem vám říkal že se poctivě na právo naši rodinu nemá se dal těch pět bodů který už je dost dá ho dávno po smrti a ale maminka ho měl vždycky velice ráda tak se jí takhle čil za to ale svatý františek sám porušovat se tu zásad vlastnění že měl tak zvanou pocitu li se pak je to pocitu tady ještě chybí jedna je a to se stálou se stáli pozměňováním se řídit návodem života ježíše krista já jsem zatím vylíčil jenom starý zákon a tam ty změny byly dramatické a začal jsem li se se životu ježíše krista a řekl jsem tam jenom a musím to spojenou jak ten ježíš už jsem měl jinak než do ský národ který tápal a jak byl veden ochraňováni a podobně tak jestliže si člověk vyslouží na cestě víry tu fázi starého zákona v v tom smyslu, aby se mohl v něm narodit Ježíš Kristus, tak se věci obrátí. a on začne být vědomě chráněn ten věřící si uvědomí že je chráněn na té své cestě. Kdežto předtím, jak jsem vám říkal, rozdíl byl v tom, že když dělal dobrotu, tak byl chráněn, když nedělal dobrotu, tak nebyl chráněn. A teď je chráněn za všech okolností, jo? Přestože Ježíš Kristus ze začátku nedělal to, co dělal na konci to nikomu nic nekázal nikomu nebyl prospěšný prostě dal se vychovávat to není to nejvyšší a přesto se mu všechno dařilo tak prosím vás víte první změnu tam okamžitý které se za všechno co špatně se vykoná a to je cesta víry nechci říct nejtěžší ale nejnáročnější na tu výdrž protože jestliže člověk je okamžitě trestán za to co právě vyvedl tak má sice důkaz že víra je pravá a že ví co má dělat čili učí té schopnosti rozlišovací tak o dramatickou českou cestou ale na druhé straně nemá styk s tím bohem a to trošku té víře vadí protože ježíš kristus se ještě narodil samosebou než se narodil žiš kristus tak životě to židovského národa prosim vás židovský národ berte za sebe sama to je složitá složité složení našeho já to je židovský národ ano je povoláno k tomu stoupati k bohu nebo se tedy vyvolený národ prostí a tam přeci se občas objevil nějaký ten vůdce nějak dobrý král a tak dále takže tam nebyly jenom těžkosti tam byli taky veliké přednosti na této cestě a spočíval v tom že člověk tam kde nemá soustavné vedení je přeci jenom občas někým postrčen samo sebou chová se k tomu vedení někdy mateřský a někdy dobře protože vedení má někdy povahu nebo většino povahu něčeho co bychom mohli nazvat učí tě to odosobňování a to je člověk nepříjemné takže ti proroci když příliš mnoho chtěli od toho národa a tak ta roce proti postavil A tak totiž víra od nás příliš mnoho chce, a ona od nás hodně chce, tak se proti tomu občas stavíme. Abyste měli konkretizováno: Ježíš Kristus Otčenášem uvedl, jak se máme, jak se učedníci mají modlit. Co má, jak má vypadat prosebná modlitba pokud se pronáší slovy. A zároveň uvedl, aniž tedy je nám to příjemno, jak ji máme převádět do skutečnosti do činnosti. Když se jí tedy modlíte a neuvádíte do činů, za co se modlíte, tak se nemodlíte upřímně. "Posvěť se jméno tvé", ale u- na- vůbec nevíte co to je. A jak to potom máte chtít uskutečnit. "Otče náš" a nedělá- nechováte se tak, jako kdyby byl Bůh vaším otcem. A tak je to falešné od začátku do konce. Čili vaše činnost se úplně liší od způsobu vaší modlitby už při pouhém vyprávění Otčenáše. Proto já jsem nezačal třebas u svých vnoučat nebo u svých dětí s modlitbou Otčenáše, se mi zdálo být příliš tvrdé. Nýbrž jsem začal s modlitbou: andělíčku můj strážníčku opatruj mně mou dušičku. Prostou modlitbu. Že on si představí to dítě, že má svýho andělíčka, který ho stráží. A zaslibuje se tomu andělíčku, že bude dělat dobrotu. A teprve později například u toho Petříka, když už se dál naučil toho andělíčka, jsem ho v pěti letech učil Otčenáš a na rozdíl od vás, on se toho Otčenáše nelekal, že to příliš náročné. Protože všechno taky nepochopil. A kdyby to byl plně pochopil, tak by se byl možná lekl. Kdybych vám to vysvětlil tak, jako třebas tady Stáňovi, tak se nejenom Stáňa, ale kdekoliv- kdokoliv z vás by se lekl. Tak já zůstanu tak na poloviční cestě, abyste se moc nelekali. A řeknu to takhle: modlíte-li se prosebnou modlitbu, pozdvihněte mysl k Bohu. Jinde je to řečeno: odějte se oděvem svátečním. Nepřistupujete k modlitbě jako k jiné prosté světské činnosti. To není světská činnost. To je obracení se nazpět k Otci. To znamená, to naznačujeme, že se chceme vrátit z tohoto údolí slzavého do toho Otcovského domu. Když volám "Otče náš", tak volám po něm, tak chci mu patřit. Prosím vás, modlitba nezačíná prosbou, nýbrž začíná uznáním Otcovství Božího. Vidíte, to je prvé přivolení, které při prosebné modlitbě by vždycky mělo předcházet. My přivolujeme k tomu svou vírou, že Bůh je náš Otec. To musí být ale znát v životě. My se musíme chovat jako děti Boží. Pokud to neděláme, tak ani slova "Otče náš", jsme se nemodlili správně. Když to říkám Petříkovi a řeknu mu: tvůj otec je Bůh, tak stačí pár vět k tomu, aby to pochopil a říkal: ano, můj otec je Bůh. Ale u složitého člověka, jako jste vy, to tak snadno nejde. vám řekl ti argumenty dětské tak by se na ně nalíti to byste nepovznese mysl k bohu ale to dítě povznese mysl k bohu zevními argumenty na a tak já jsem vysvětlil v prvním jenž jsi na nebesích. A tady mohu říct argument říkám dítěti ne unesete ne všechny argumenty které říkám dítěti byste vy unesli vůbec žně pádné argumenty že to dítě je tu padlo ochotno vzít a já mu řeknu to je na nebe a kde je to nebe toto je obloha co víš nad sebou to není nebe nebe je v tobě ten duchovním srdci a proto ho nemůžeš vidět to je tak snadný argument že to dít přímé když je to umí víře a to nemůže mít vět než co když by to když to křesťan hledal někde na nebi..to bylo strašně těžkopádné. a teď je to že by se semeno tvé posvěť se jméno tvé tak mu říkám teď si představ tím pravým otcem bůh je v tobě je s tebou a ty si ho máš vážit ty tedy musíš poslouchat toho svého otce jako poslouchá cova s maminku nebo tatínka nebo každého koho si váží on On ovšem mě tvrdí že si to on asi tvrdí asi matce taky teď si váží jedno mě aby prominul to bude přímo byt že já si pána boha nemůžu vážit jako tebe dědečku že to byl tady vidím a pána boha nevidím jak se mohu vážit to bylo těžko byla deskách výlet pro nás dospěli znamená že boha otcem bereme jako stvořitele a máme li posvěcovat jeho jméno tak musí být ve být vůči způsobem čini tedy že vůbec musíme být činni a když tedy on je činný a my přidáme ležíme a zahálím tak se mu protivíme já nevím ale já s pamatuju myslím že mezi těžkých vých je taky zaváta mám tak dojem ano svítí ale to je jedno kde ale je to tam..-to je důležitý že to tam to neni takže je to těžký hřích i pro katolického křesťana mířícího a mělo by to být spojováno není to tam nikde v těch ale pospas tím posvěť se jméno tvé pro této těžký hřích protože bůh je činný a já bych měl být také čin jestliže jsem tedy činný tak posvěcuju jeho činnost jeho jméno uctívám jeho méno já vlastně mu přitakávám já s tím nakonec spolupracuju čím dál vědoměji a tak dále takže začátku to chabé ale to že já žiju na tomto světě to prvního počátku má být spolupráce s bohem napřed v tom smyslu že já se vyučím té spolupráci tohleto vzrůst a mého já a těch schopností a pak že to konečně provádím a pak že to bohu obětuju neboť já to pro něho jsem na jeho vinici a takže ty to víno de potom do sklepa toho vinaře že ano a ne do mých sklepů teďka to se mi daří velice snadno dítěti vysvětlit král jak víš těch pohádek je nejmocnější člověk který všemu vládne tak tato vláda toho otce svého má nastoupit svém životě on ti tam má vládnout týmž tím souhlasit se s ním máš radit o tom co máš dělat a ne si dělat všechno po svém buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi to je víte co s tím souvisí ovšem toho byste strašně lekáte dospělí lidé protože jeho víra jeho vůle a ne by je taková že jsou lidé s tím bohem trvale bez mezer a bez konce spojeni a kdyby tato vůle se mě a takovýmto spojovacím účinkem je vytkýnám světě tedy jako na nebi takle na světě jako v tom stavu nebe tak ten tomto stavu pozemském tak by měla od člověka požadovat velice mnoho osobně já že já bych nesměl mít svou vlastní vůli vlastně jenže v tom je malinký háček on bůh udělil u své vůle a my tomu říkáme vůle vlastní pokud já mluvím pro co řeka víry ne člověka poznání mně to jinak pokud ten člověk věří že to co dělá je ve shodit vůlí boží tak si může celou svou vůli ponechat a pak může věřit že se děje podle vůle boží přeci i u nich-u něho. My si myslíme že na své živobytí si vydělávám vlastním přičiněním ale tady najednou říkáme že dej nám chléb jako by nám měl zdarma bez našeho přičinění chléb dávat. Prosim vás tohleto musí..s musíte číst v kontextu celou modlitbou to volba není rozsekal na kousky a když tam před tím bylo posvěť se jméno tvé tak když člověk pracuje je činný tak bůh mu dává ten chléb je zajímavý že ta modlitba je domyšlená do té míry že všechno pochází od boha i ten chleba takže i když to víra tak je to od boha daných le odpusť nám naše viny jakož i my odpouštíme našim viníkům my nemáme právo na to aby nám byly viny odpuštěny když sami netuším na to kristus užíval co radu příkladu ne těch služebníků kteří byli dlužni pánovi a von jim odpustil a druh protože neměli čím zaplatit a oni sami vyšším a ze svých zase vzniku peníze tak za to je zavrhl neopustili čisté odpouštět nesmíme ždímat z těch kterým mám..kterým máme co odpouštět sami nebude sama tam sami by nebylo ctěna to bylito byl vyžadoval pro ně a tak vidím přechodník teď jak se mi to projevilo dál Protože jinak je to takle jasný ve nápoje obtéká ta velice obtížná stránka otčenáše neboť on když chce abychom mu pomáhali v tomto světě musí nám dát tělesnost odpovědi tomuto hmotnému světu a ta tělesnost má omezené vědomí takže my jsme v pokušení že veškerou skutečností to je veliké pokušení a my máme právo teď na konci této modlitby se modlit aby nám toto pokušení od na vyžádali jenom spoutáni tělesností čili je tady vlastně prosba aby naše tělesnost má starce nebo dala že bychom nemohli být o pravý k tomu aby nás zbavil zlého to je ten konec protože my musíme zůstat rámci zákona dvojnosti Musíme pros..pro své ztotožnění se svým tělem trpět vedení zlem a dobrem relativním a a s tou vyhnout dokud se dostaneme z té své toho pocitu oddělenosti čili tohleto má být ke do každého křesťana upozorňuju vás že to řekl si učedníkům či nedělejte si velké svědomí že všechno nemůžete dokonale splnit naše se o toto splnit ale když to není dokonale nic se nestane ano postupem na cestě víry se stáváte dokonalejší bych v tom plnění otčenáš ale a to není při plave rozdílu s vaší činnosti o co se modlit své modlit se odpustím naše viny a když mi neodpouštíme například to bylo platné To je opravdu nejenom sedět na dvou židlích ale to je sebeklam že nebo nevím co říkám odpovědné povídání tak to bych asi skončil tady na tom-u toho otčenáše ne desátého sedmý osmdesátšest čeřínek nebo doplňuji celou řadu věcí neboť já jsem mluvil o rovnováze mezi modlitbou a činností a opravuju zatím předběžně to co v té modlitbě by mohlo být na závadu já jsem o tom neřekl o těch závadách sem pospíchal kupředu tak je totiž prosebná modlitba postavena na správné manipulaci vlastní vůlí neboť prosebná modlitba je projevem vlastní vůle a teď je otázka jestli je ta prosebná modlitba prováděná za pomocí správné manipulace s vlastní vůli nebo nesprávné to nesprávné jsem považoval do to dostačující aby se tady vytkl ale z toho potom vyplyne jež neřeknu to ostatní že jsem proti prosebné modlitbě vůbec takže já musím říct také jak se správně man půli a miskou vůlí a z toho musí vyplývat ta modlitba protože modlitba jakákoli druhou musí být--ze života tam musí být rovnováha životem činností který život je vlastně činnost mimo modlitby a modlitba je více méně nečinnost v tom smyslu činného života protože ta má vést trpnosti nakonec a pokud ta trpnost není správně dosažena tak nevede ke spojení s bohem tak já se musím napřed zastavit u správné manipulace s vůlí a tu bych řekl že je postavena nebo měl by být postavena na dvou nebo třech myšlenka ježíše krista které zní asi takto cokoliv budete prosit ve jménu mém dám vám jedna myšlenka aspoň že tu druhou a třetí možná na konci té prosebné modlitby ježíšovy vlastní prosebné modlitby bylo ať se prosím zařízení jak to že on se modlil prosebně. bylo v zahradě getsemanské odejmi ode mne tento kaly možná že hořkosti je li to tvá vůle ne má ale to bude se stali a ještě jednou odevzdávám ti na kříži svého ducha nebo bože tak to je dokončení prosebné modlitby teprve a proč tedy vlastně ježíš kristus pěstoval prosebnou modlitbu protože on jsem přišel na té svět proto aby jak se říká lidově velice lidově nás spasil a to je velice lidový pojetí tedy ale za ním zůstali u toho a protože jsem přišel aby nás spasil tak dělal něco co běželo života co zřejmě stálo proti italské činnosti boží která mezitím pořád funguje stvořitelská činnost která pořád probíhá spočívá v tom že z toho nestvořeného něco rozvíjí do stvořeného či jde to já bych řekl lidově od boha pryč do tohoto světa ne je to tak. A on přišel jako dělat něco co je protitahem světa nazpátek a k tomu musel mít nějaké dovolen měl ho tím že se sem vtělil ale potom musel mít s konkrétní dovolení takzvané blízké bych tak řekl do usínat bude dovolení vzdále nebo obecné ale potom potřebuje a pro každou konkrétní činnost nějaké zvláštní dovolení potom o se modlil třeba za své učedníky ještě těsně před svou smrtí a vy a svatém janovi je ta jeho modlitba všechna nebo ve mně v těla možná uvedena aby byl jedno se mnou jako já jsem jedno s tebou a abyste už nebyli mí učedníky ne by mi nebo mými přáteli a tak ale co řadu pro se uvádí ale protože celý jeho život by vlastně takovou prosbou aby měl zasáhnout do tvůrčí činnosti boží tak že by jí zvrátil úplně opačným směrem my to bereme směrově to není prostorová záležitost ale zase tak vyjádřit trošku aby ale přeci jenom nějak aby obrátil směrem opačným bohu do otcova domu a proto jsou nejdůležitější ta podobná nebo podobenství které užívá třebas jako hřivny a marnotratný syn..kde vykládá jak se člověk vrací těch hřivnách tam vykládá jak po částkách a u toho marnotratného synu-syna jak to vypadá přes hranice hranice lidské existence přes a to ne ten tam opakuju několikrát přes hranice lidské bytosti nebo existence jak to dopadlo ještě když byl v ráji a jak potom odešel a tak dále jak se vrací a že už to není do ráje že to otci a podob o to je veliký velice široký pohled než to ten pohled dejme tomu o těch hřivnách té pohled býka na tento život tady dostává živu tady s ní má hospodařit a ne nějak před hranicemi tohoto světa a za hranicemi tohoto světa to tam vůbec to není a tak tam ani nevejde takže vy pokaždé ho podobenství musíme si žádat něco jiného protože není tam všechno obsaženo kdyby bylo vědom podobenství všechno tak i neřekl tolik ono se to musí poskládat je to čtyřicet dva skládané které dohromady dávají jednotu čtyřicet dva kamenů holých ale já vám řeknu neznám člověka tím méně sebe tedy který by to to dokázal a nikdy by to nedokázal kdyby to byl za mě pánbu nebo se skleslost a v jednotu tam toho jednadvacátýho že se a du třicet devět a teď se vrhu na to jak správně užívati vlastní vůle požívá učím prosím vás správné prosebné modlitbě vůbec voni nebudu mluvit vrůstání užívání vůle ale budu mít na mysli tu prosebnou modlitbu naučit vás prosebné modlitbě která neodporuje vůli boží protože řekl jsem už že vůli boží odporuje ten druh prosebné modlitby kde pánu bohu radím ale my máme právo prosebné modlitby a to že u říkali no no to je sice moc rychle ale byl asi bude to posledka dostanu rychle tak to má se nevylíhli prosebné modlitbě totiž se smí prosty nebo oprávněně prosíme nebo bez dávat pro svůj vzestup prosíme tehdy když prosíme o to co si bůh přeje já tohleto používám při výchově třebas vnoučat z opačného hlediska mám jedno mnou čátku menuje se travička petruška pardon a se začne tak je to dobré že si vzpomněl na ní ta není taková ale to naopak a na vašem se tady třeba jí přesouvat trošičku do postavení petrušky o které nebude řeč a to je dítě které je pověstné v rodině že má tvrdou hlavu a že je nevychovatelný n předali oni když byli někde za se celá rodina abych se jí chopil měl jsem to se třídy na starosti a opravdu se měl první den dojem že na ni vůbec nebudu mít žádný vliv si dá mluvím pořád o prosebné modlitbě přátel vypadáme nějakou historii a ale ono se ukázalo že nesmí být poraženecká du předčasně a petruška opravdu nebyla ochotna poslechnout nic než to co si sama přál tak jsem napřed vystihl co si sama přeje a nařizoval tem jí co si sama přeje rozumíte a když napřed vona v tom hledala závadu jestli to něco co ona i nepřeje a když vy stáže je to to co si přeje tak přitakával a já jsem do toho pomalinku přidával co si nepřeje a co by si měla sat a petruška nakonec dělala všechno co jsem o nich chtěl co by si nikdy nepsál a se tak postát ne už se takhle dopadlo to nevychovatelný se stalo absolutně vychovatelné jenom že ke mně přilnou takovým způsobem stane byl toho svědkem že poměl zla líbala měla nevím co se to prostě měla se mnou a po a byl ve všem byla hodna mně poslepu že já jsem zase musel opustit protože jsem mělo ty víně a starosti takže tak je to s lidským tvorem on je puštěn do tohoto světa postaven na tak zvané vlastní nohy vy si může do třech le minout vlastní vůli už to řek letí vyvine takže ve třech letech je nejíš víc mládětem lidským protože je tvrdohlavá on našlo svoje já a vyskočí jak se ti ostatní mu budou klanět a to si všechno může dovolit tím já provést někdy se stane že o ten svět tak prudce s kříže že si že je to ti takle a že neužíváš správně tu vůli v takovém rozsahu jak by mělo ale větší o to dopadne tak že to dítě používá tu vůli špatně v tom smyslu že na ní a de větší důraz než jak by se na ní měl klást to byl případ pe tuší a to je případ každého člověka po že my většinou používáme vůli tam kde bychom nevůle neměla být místo nebo způsobem jakým by se obojí je pravda jakým by se neměla užívat a orto je pro se ho paži a to je úplně zdrojem veškeré neřesti jak jsem vám tady že požívá v tom že špatně u želvy vlastní vůle je to neřesti špatné užití nebo chybné užití vlastní vůle protože já za za jak se začnu modlit a řeknu pane bodě a i potrava tamhleto udělej tamhleto nebo tamto to by se nestane tak tam ten ze byl ať tam ten je zdráv a tak podobně první to jsem udělal když jsem vstoupil na duchovní cestu protože už jsem věděl že pánbůh existuje pochopitelně tak jsem se měl taky právo prosit přeci že si zakázal zakázal cokoliv prosit o čem nejsem přesvědčen že by to byla vůle boží a já jsem byl přesvědčen jenom o jedno že je správné toto světě patřit bohu a k němu jít o ničem jiném se nebyl přesvědčen takže jsem se nemohl při nejlepší vůli modlit aby třebas někdo zůstal naživu nebo byl zdráv nebo já byl zdráv nebo co takového to mně nešlo o že já jsem nevěděl jak jsem se o poznání o ni je jiné než o tomhletom jediném máš odejít tímto životem k bohu to jsem řemeslem života se sem věděl najednou o nejvyšším cíle sil a nevěděl jsem o těch postranních praméncích ve kterých se slévá ta řeka této jediné konečné a nejvyšší vůle o těch se nevěděl vůbec nic ale přece jenom na té duchovní cestě měněné sázet a to byla láska ne to co to mockrát říkal takže jsem přestože jsem měl tento cíl a se jsem si že ten šílení dosavad proto že mě tam něco chybí si žil jsem na to že tam chybí láska prosím vás on já vám říkám pořád že je to cesta poznání ale to byla cesta poznání tohoto druhu že v ní do poznání nebylo nikdy obsaženo co ten člověk neměl vědět pro tu danou situaci čili před tím za tím nýbrž jenom pro přítomný okamžik takže já jsem upadal od prvního dne do extázi a jsem věděl že to extáze přátele eto dověděl teprve až to jak vaše přestal že to byla extaze to nevadí že se to nevěděl takže já jsem nemohl toužit po letité jsem to neměl vůbec definováno které se potom to přešlo nějaký indických smysl tak jsem poznával to sopky takového stupně a tam toho stupně tak se jsem měl přistoupí půst byla extatická škola a já jsem už tehdy byl proti extázím a ovšem v nich jako jako doma a byl jsem že je tady ta ze no ale to nic to i na cestě poznání dělali takové ne veliké chybě nerovnice stě víry tam se dělí eště věční ale já vás si ji uchránit těchto chyb tak poslyšte abyste uchránili těch těmto chyba abyste předěmtem vlastně o ní věky třeba té citem za vámi to seslati jako satanáš tak je nutné jim předcházet prosím vás zrovna prosebnou modlitbou myrtových om měli poměrně snadno rozeznávat otcovým prosit a otce tak jestli třebas já mám v úmyslu mám vůli poctivou přímno k tomu bohu se odebrat do jeho domu se vrátit opravdu vešli mám jako věcí člověk měl bych to mít tuto vůli tak ta se absolutně schod vůlí boží o tom není pochyby tak tady například prosit pane bože ve símě k sobě do svého domu by byla modlitba správně prováděná že si vás nebere tak z toho nevolte jste špatně modlit nýbrž že jste to nemyslel upřímně že do toho domu nechte protože za tím máte mnoho peněz ze který se vám tady báječně na tom světě žije bez pána boha já nevím jestli potřebujete pána boha když třeba se zařizuje ten ve svém bytě a nebo když jde terra když děláte automaticky něco co je vám od boha vlito jako nejvyšší milost že by si tu žijete z mohutností duševních a které vůbec nemůžete které jsou vám vrozeny dány systémem toho lidského těla automatismus který funguje dechu trávení ve všem možném se letí a na to nemáte při míry žádný na tím nepřímý způsob že se krmíte se spíte že tak dále ale bez funguje tak jako tak jenomže kdybyste to ne přikrmovali že ano tak by to do dýchalo to je jiná věc ale je to to mě tu tedy vás ukolébává ve vědomí že to nic není to žádná milost od boha není to je moje tak zásadně toto vaše není prosím vás věřící člověk musí přijít na to a činí to víte že tento život není jeho nýbrž to je život od boha propůjčen a teď se můžeme všimnout ti může všimnout to podobenství o hřivnách protože je to hospodaření s hřivnami podstatě celý tento život nic jiného a číslo té ty hřivny já jsem svůj jenom jako služebník kterému ty hřivny byly dány jako nástroj který má s těmi hřivnami hospodařit a v tomto oboru tak já myslím je přijmout sobě a to si posiloval e samy od kráse to říkal mělo by to listí nerostu se tímto směrem když je to většině obecně známo a těm kteří kterým to není znám ať se poradí s těmi kterým to známo je idál dobře dál teď si všímat já vám to páně budu občas vyhrožovat jakým způsobem sem veden aniž něco slyším třebas říká do sebe nim no se ale to není pravda to je následek už toho vedení že když neposlechnu to vedení okamžitě zastřít nos abych nemohl v prosebnou nemohl v lkát a si musíte se vět nos a potom není umět že ano a to už je následek že já jsem před tím neposlechl já a mě neposlouchám já si neduhu rozumíte a se staral o tom ti musím taky dokonce ne ono to nemá být protože já bych to sebe dokončoval za půl a bude aby raven nějaký čas ale je zajímavo že pán bůh věd nad časem a prostorem není v času a prosté a takhle vládne časem bezvadně vládne časem viním časem i vaším všechno máte spočtěno nutí otčím způsobem není živá život váš o jeho život i v tej když pozici a své je to jeho život ti jestliže prosíte porušuje život den tak musíte mít proto velice pádný proč by ho měl prodloužit nebo dej mi zdraví nebo zruš mojí bolest zruš moji nemoc musíte mít pádu o takým pány důvodem je lidsky něco vyššího než to o co prosíte ne abyste se aby se prostředí o to proto že se toho větle zbavit měli koště to velice nepohne nýbrž proto že vám to brání v tom přístupu k tomu bohu tedy opačným způsobem se poproste ne modlitbě například mě neklid brání v tom abych udržoval to spojení s bohem na takové úrovni ho tam nějak nějaký vniká je ale na takové úrovni že by z toho mohl jiným dávati na maně to uměl takové nízké úrovni že přitom usnu mohu spát ale co všechno dělal nemohou přitom alia jiným to předávati ano to by mě mu žá taky užilo že bych se mu za animae ani nevypadne ce ode ale když se teďka ve mně chce abych to jiným předával tak musí to být vyšší míra soužití s bohem a mám na ni právo pokud se chovám poslušně vůči této víře či každém míře poznávání boha se sníte chovat jinou mírou nebo novou vyšší mírou nebo nižší mírou poslušnosti na cestě víry se vyžaduje obecně řečeno poslušnost poměrně malá protože to poznání tam vázne a nevědomost hříchu nečiní čili věřící se nedopouští chyby tím že dělá hrozné skopičiny které neodpovídají boží vůli například on provádí pro sednu modlitbu způsobem že by se zatím zastavil tak by se zasedl jak ladí pánu bohu zlatého hlupáka ho potřeb považuje i tomu dovoleno a občas samo sebou dostane napomenutí abych to takhle nedělalo ale mezi tím se po modlíš kde podle účinků pozná že ho pán bůh vyslyšel i v té hlouposti když pánu bohu radil ale pamatujte si když ten radili něco pánu bohu pod dojmem že on je hloupý totiž se na neuvědomovali ale jako by on tomu nerozuměl nebo jako byste tomu rozuměli vy lépe než on a zastavil se kladný výsledek vlité vyslyšení nebyli jste vylíčení od boha nýbrž silou své vůle aby aby se liší od mystika tím že má do posledního momentu pracuj ne svou vlastní vůli vybíravý o vlastní vůli až za hranice normální lidské vůle a při a fa se vy největší má třebas devatenáctého dvacátý možná že ne vrátilo spletí nám měl za zlé mystiků nebo člověk du člověku který jde k bohu že nesprávně vládne ve vlastní vůli mám od boha dána měl pravdu ale říkáme se a on říkal tak o maří žádný černým a o poctiví matrik kdy jsem si říkáte toho nejcennějšího co máte jak to je vání dopadnou budete ho těžkosti do těžkosti a to komíhá taky magie zkosit se prosím tě teď tady bude velké nebezpečí se hrne to byl říkal si čase častého roku na celý svět on už věděl o této válce která buď a byla už za za námi a stává a ti do toho budeš také na každém jestliže je to budeš dělat mystickým způsobem zavazování vůle a nebude to dělat magickým způsobem zasívá mluvím o prosebné modlitbě pořád a neuchází o toho jenom na to musí taky čiho a byla to abyste pochopili jaký v tom rozdíl právního mezi správným a nesprávným používáním vlastní vůle magické používání vlastní vůli a považuju taky na zvrací je to velice učiní valí vlastní vůle on ten dotyčný říkal podívej se mezi nás magik bílé má ty patří takový člověk jako třebas u vás vrcholný politikové za první podniky ty jsou vědomě na naší straně a kdybych tam nebylo tak by pohroma která se valí na svět byla ještě horší přidej se my bychom tě potřebovali to mě neříkal pokud je to mně říkal nějaký nacisté roku tak jinýma který mě po nás vadit způsobem od večera do rána já jsem mu odporoval říkal jsem ne já v tom vzdání se vlastní vůle vidí nejlepší způsob jednání jestliže vím že ta vůle mě byla svěřena to bych ji užil správným směrem jenom poznání boha a návratu do otcova domu a ne k tomu abych tady způsobil přednostně v první řadě to nesmí být pro dobro lidstva již já chápu že ty chce dobro li v první řadě to nemůže takhle vybít v první řadě musí ta vůle sloužit k tomu návratu a jestliže se člověk nevrací tak ten hrudi nepůsobí správně prospěch lidstva protože ten návrat v něm způsob