Karel Makoň: 86-38B (přepis nahrávky)

je je to je to touha která nemá smysl vlastnění upozorňuju vás že to je sice vodbyto velice vytk ně ale nebude to asi dostačující protože to vlastnění se dovede zakuklit do takových žádných tvarů a podob že člověk si říká tady jsem odpoután tady pro sebe nic nechci a nakonec když se věř podaří a jemu to ví po čem nenáročně a bez nároku na odplatu toužil aby se splnilo tak pociťuje veliké uspokojení a naopak se to nepodaří pociťuje veliké znechucení prosím vás co to je tento pocit ten nám prozrazuje že jsme chtěli pro sebe a vy ste řekli né to mě křivdíš já jsem tu vězí ale pro někoho jiného a pro jeho jsem to chtěl a bylo pro mě zklamáním že je to pro něho nevyšlo máte částečně pravdu jenže nikdy něco co děláme pro druhého se nedá rozpojit s tím aby to bylo zároveň pro nás se na rozpojit to jenom ježíš kristus mohl ukázat takový příklad ze kterého bychom se měli poučit že to pro něho vůbec nic nepřineslo vy jste třebas já jsem na ten vrcholný jeho příklad života nebudu sápat to by bylo střídavé ale budu vykládat jedno podobenství podobu je a tak dále království boží a láska k bližnímu se dá vyjádřit takto do je mluvící bližního to je ten samaritán který se ho nepřítele na cestě viděl těžce raněného bezvládného a..bezvědomého ho přepadli či o všechno vobrali a jeho z mlátili tak že by byl zemřel na té cestě tento samaritán poznáním svého nepřítele ale protože si byl dobře vědom že ten nepřítel je bez vědomí že se nebude bránit tedy jeho pomoci tak ho ošetřil a dopravil na sem oslu nejvyšší hostince kde nechal peníze aby byl do ošetřen a že až se bude vrátit že ještě kdyby něco scházelo a zaplacení to už tu tak se eště dodá to byl v pravdě milující ten nespojoval svoje za dosti učinění s tím co vykonal pro toho bližního to by to to byla zaujatost pro bližního. To byla láska k bližnímu která byla stejně veliká jako k sobě nic víc nic větší já byl tím zamění a tak bych taky potřeboval tuto pomoc čili to jsem já který je tady zraněn potřebu v na sobě provádím tím se ten člověk dostává za sebe rozšiřuje se tímhletím jiným než touhou sobeckou balonek za vás musí se dostal na sebe takže za sebe se dostáváte během životě vždycky kdy se něrou a nemyslíte přitom na sebe vzpomínám si v tom předškolním věku že jsem se a zaujat prací svého strýce jsem to včera tady líčil já to jenom ve zkratce ještě řeknu. že von dělal něco tak šikovného jako malé dítě bych to byl nebyl schopen udělat a tak jsem se postavil vedle něho říkal se mi dej mi ještě jednu tu věc kterou ty opracovává váš a já se budu snažit taky ví o pracovat on říká to máš marny to já mám na to řemeslnou školu a mám řemeslo který mu sem se pracně vyučil a ty s ničím neučil to nemůžete se říkal prosím tě stýčku dej mi to já to chci taky dělal já jsem měl touto tak udělat je to imponovali se tak bravurně dělá a já jsem s tím pachtil opravdu až jsem v tom pachtění zapomněl že jsem maličtí které to nedokáže mě šlo o to abych to dokázal aby to udělal jako ten strýc než o věc a tu ten strýček přestal pracovat a díval se na mě když asi byl takový třetí kou se u něhož nevím dělal při pustit zase platím jedním a díval se na mě a zavolá můj matku říká podívej se pocení šla a díval se s ním to já jsem vůbec nevěděl že přišla že se dívá se svým strýčkem ....oni mě potom upozornili protože plácali mě nab- po bedrech a na to nezapomenu říkali to si osvědčil něco čím se živočišnou dokonalý řemeslník naopak tuhleten krytí si přitom měl to je víc než se mytických krev tažní ještě jednou jak se to dělá já jsem to dělal eště no ukazuje už to neuměl já já jsem mu to neukázal on říkal no to si strefil náhodou že tak složitou asi provedl na po prvně a teď už bez ovládá a to je to co vám říká při na cestě poznání dostane člověk moc jenom jednomu provedení a ne aby si to přivlastnil a měl to jako trvalou schopnost pro tento život tam totiž se na něm chce aby se ode všeho vzdávat i té moudrosti která není jeho že kdyby mu byla a byla pro něho tak s tou dělá své vlastnictví je samo drsti kdy nezbyde a proto například dejme tužbám tutéž věc já jsem na to vzpomenu tak i výklad zase trošku jinak protože vykládám ze zkušenosti a ne se schopnosti to udělat to už je za mnou aby náklad tu věc kterou jsem tedy provedl tím sice nedokázal udělat než k ačkoliv jsem dospěl vynucovat já myslím že jsem asi ten rozdíl mezi zaujatosti a touhou předvedl ta zaujatost se nedá definovat jako nesobecká touha nýbrž za to se dá definovat jako. Vstup boha do našeho života přímější vstup do našeho života než dyž jenom touží a to si nevědomi když jsme zaujati že je to vstup boží že že já například jsem byl opravdová v maličkostech abych ji dělal správně ale nebyl jsem ani jednou napomenut že že že jsem zaujat přírodními vědami tak dokonale že jsem zanedbal ostatní studium a jenom ty před měli sem dělal kdyby se byli za mě přimluvil ty kantoři těch přírodních věd krizi mi je země pisu tak dále tak by byl možná špatně na to doplatil v té škole ale oni ze mě viděli geniálního začínajícího přírodovědce tak na mě sich nade nou všichni držet ruku nezkoušel mě kdy se začal něčem krachovali že jo a tak dále prostě tady si vychovávali přírodovědce o lilie samadhi odtamtud talíře protože nebyli peníze a šatu by se ku ku přechod nebyli pak je to už byli to už je všechno řízení šel jaké by mu říkáte no ale takže tato zaujatost by se dal definovat správně jedině příčinou proč ten bůh najednou přímo vstupuje do slově ka protože člověk zapomíná na sebe zapírá sám sebe a čím dokonaleji sebe zapře tím dokonaleji a bez mezer přímočařeji muže ta moudrost sekaninou a všem záleží ještě na odolnosti toho organismu malý organismus dětský ká se s tím začal praktikovat to nebo na město praktikoval jsem nemohl ne to co v dospělém věku ani v sedmnáctém roce jsem ještě nebyl tak dalece dospělý abych mohl se to co sem nesl šestadvaceti letech v tom koncentráku a tu je zajímavé za jakých okolností já jsem zažil tu moudrost jak se říká česky na plné setky tu zaujatost pro boha na plné obrátky za jakých okolností já jsem ji zažil hladoví musely živý nevyspali před ten jistotou že tam zahynu takovém stadiu kdy jsem se sebe vzdal ne tedy po dobrém tak že mě měl tam ten zabít v tom stádiu jsem se tak dokonale vzdal že ta moudrost daleko širším měřítku do mně mohla vstoupit do mého vědomí nastoupit než kdykoliv před tím a vydržela ve mně působit celé celých pět měsíců to je dost dlouho ne to měl trpělivost že tam trvali ty podmínky žádné chytlo žádný bytí zá žádná radu života nic takového ne no a a mě už se to vlivem této moudrosti netýkalo protože člověk žije v té moudrosti té existence té lásky boží a ne z toho že si tady jí to je jenom přikrmování to je asi jako zalévání záhubu kdybych ho zalévala nebylo tam živé semeno které není tou vodou marně zalévá nic nevyroste v tom semenu to mít tomna umí je ten život který vypíši navenek a mu vnější jako má nikdo spánkem a tak dále jako když zalívá kdybychom dlouhodobě sledovali kdybychom se dali dlouho době jakýkoliv druh života tak můžeme vidět v něm vývoj a nemusíme ani rušit moc něco ano že onom alene to říkal dali ale musel bychom ho velice jako trénovat a naopak někde ještě přilepšit von si například všiml. že na stave atá které byly od nějaké potopy a rozdělení kontinentů oddělení od temně a přežili tedy tam vyžití chová tu dobu právě tou předhistorickému a tak tam žije také skřivan a ví to podobou všim zařízením náš křivá skřivan není to vše hravé ale dává přednost živočichům to znamená stravě masité ano červům a tak dále a tenhleten skřivan tedy by se na dala tazích neuži v protože tam není dostatek telete obživy ale je tam třebas líp dřevo a v tom jsou červy jenomže ty červi jsou vnitřní toho tlícího zleva ono je se vás vzít nějakou ručičku nějaké stéblo to no do té díky kde je zavrtí ten ser a vytáhl ho lavičku nebo zahrad lék a teď si ho pozřít toto by náš skřivan nedokázal a ten skřivan se tam udržel se pršet to po naučil tak to nebyla tak dlouhá doba to mohl tohleto nastat tak před volně řečeno padesáti až padání až pět tisíc roky čili nedávno kolik hlediska a ono se to za tu dobu muž to musel teď když to nastávalo velice rychle naučit to musel byhom nějakýho tisíce let mu bývalo té potravy naučit tak za tisíc let von se takový jeden druh naučí nepřestane být skřivanem nějaký prvním citů vyžívají a učí se používat nástroje a my to přistane jenom to věku jako dary taky se liší člověk o zejtra vůbec tady ho musíme realizovat že jo a tak čili dlouhodobě nahlíženo neska má tu máme možnost každý druh prodělává určitý vývoj nebo se přizpůsobuje tomu prostředí když přežije tak se přizpůsobil není tím byl před tím já vždycky když du po trati a chodím po ní čas tak tam jim takhle malinký přeludy ruku a tak i ta za ta něde trati do které vy proč a to byly velikáni dvaceti až padesáti metry to mi dobře víme a to stejnou tu tu jenomže to takhle zakrní přežili tak jemný organismus tak velké velikosti nemohl přejít až když se takhle tak na rostlinku utrh a tamto přežil no a zrovna tak u ještě i když se dívám na ještě řeku ve nejmenované velký ještě kterýmu muselo být tak pět metrů a nebo ho bylo ještě víc. dneska je to přišel to vypadá pořád pravidelně ale je to malinká jiskřička hudebním nadáním a já si myslím že ta ještě ká přežila proto že tam byl druh ještě který li hudební nadání a kdyby nebyly bývaly to hořké nadání tak to nepřežili já bych to mohl odůvodnit do byste to dlouho já to řeknu aspoň krátce jestli vám to bude stačit že totiž příroda aniž si to vy uvědomujete ostatní který bude mě jako na výši vydávám z ruky a když ji svobodně a volně a bez doteku s ní ve volné přírodě nedotčené posloucháte a máte připraviti deníkem měl velice vynutí vrní slu tomudle mládí a poslouchá jsem tu přírodu co mně ona řikala tráva šusticí na břehu řeky ústí a jasným žlutým a tak dále voda tekoucí řece ve stav teďka s lukem že a to mělo svou párů vů která se podobala barvě té moravě ještě byla moudrá jako neska a takže takovouhle valnou škálu doplněnou škálou hudební bych tak řekl takovou takovým způsobem nějaký ještě tu přírodu chápal protože on byl poměrně těžkopádný on se velice rád zastavoval když byl na jeden tak třebas civět na místě a tu nesmí mít za zlé že poslouchal přírodu a že ji viděl lépe než člověk a naučil se tak dlouho poslouchat až zapomněl třebas že se má tak krmit jako ten bývalý ještě k byl se čím dál ví na vyposlouchat a takže ho na snesla malá ještě říčka která ještě nesmírně miluje hubu já roli zpívám ještě se tak je úplně vytržení tedy tady si ovšem písničky vybrané ne když se musí pásla a a-a vona pozve další sousedky a já mám třeba na tom kameni pět ještěrek víc ne nikdy není jednom stádu a zbožně poslouchají a dospívám tak vy pořád poslouchají nebo dokud význam taky poslouchají že říkám vyvrhl ještě říct místo mysl pásli k vita posloucháte voni vám přitom vedení hlídají whisky oni bravurně tím jásají ale jakým svými nepojí ani ty vůli já bych ještě ne ještě u degenerován na menšího tady mě v jenom poslouchal ji že tam hudba přírody je daleko dokonalejší než hudba kterou vydává karana kon takže když to tisíce let dělali tak se mohli smrt na takovou malinkou ještě řeč takže to není jenom nějaká genetická záležitost nebo pozorný nějaký ten záznam vědecký na ten záznam dětský působí také ten organismus samotný jak se chová toho vání toho oranismus zpětně jedno na druhé působí zájem recipročně nebuď nebudu dechu městě nedůtkliví a netrpělivý neříkejte si že jste nikam se nedohrabali vy musíte stoprocentně zlou trpělivostí do tvořit tu fázi kterou tvoříte musíte si uvědomit jenom že zralé ovoce může vydat semeno pro další o bod nezralé nemá zralá semena a na té cestě duchovní lidsky jedno ovoce skle a je li zdravé žete z něho vydobýt jiné ovoce Které zase dozraje a tak dále ovšem je to příměr trošičku špatný. Ale přesto vám to má napovídat a myslim že napovídá že nebuďme netrpěliví a hleďme na to co děláme nikoliv na něco co je zbytečného--se nejeví žádný výsledek nýbrž jako na něco co je velice užitečné protože my při tom dozráváme a my nemůžeme být svědky toho dozrávání kdyby třebas dejme tomu ta žena která--podle přirovnání ježíše zadělala do tří měřic mouky malinko vlastnit by byla do toho touha nebo kdyby ona který zasel semeno hodil popudy a popotahovat to tak by to všechno zničil ne o se musí nechat klidu tráva krizi klíčit působit přírodní vlivy a my jsme člověk ve kterém jsou všechny dní i vy zakotveny obsaženy působí samovolně jenom musíme dopřát ten klid proto v matkám těle zárodek prodělá za devět měsíců vývoj miliardy let života a proto když se ocitne mimo mateřské tělo už je rušen de to strašně pomalu kupředu jsme rádi že to dítě dospěje tedy trpělivost správně nová je taková trpělivost jakou má matka dítětem který se v ní rodí ona nemůže sice přímo působit aby to dítě vyrostlo v člověka pro dělané síly ne to se dělá samovolně ale ona se musí chránit třebas velkého rozčilení ne a musí zachovat poměrný klid a se musí živit a správnou stravou a tak dále musí spát tak při té trpělivosti správně podložené musíme zachovávat takzvanou klidnou normální přirozenou činnost a jakmile ne známe tuhleten princip a odcházíme od činnosti jako že to vadí protože to ruší ne tak to se mýlíme v čem jsme nedosáhli ještě proud nutí dalšího vůbec se nějaký květ tak tam nemáme právo rušit ten růst tím že jeho zanedbáme musíme pupenec třebas a takovým horu jasnu až ta husa mu to až étre neliší vám ten potřebuje už začnou sílu těch kořenů a toho duší a těch listů které nejsou těmi tupeny aby prorazil tím kůže toho pupence já jsem viděl protože jsem zatím záměrně šel jak uká u toho kašnu ten upne aby se dostal na vrchovatě květ ne ještě plod ale květ. protože sem to to pozoroval předškolním věku z vám řeknu ten po toho květu to řeknu takhle při je velice bolestivý protest když má těch pupenů moc to je bolest na bolest o bolesti rodí ten květ že to je úžasná ti a kterou stal dere vnitřku na venek o to obrovskou silou působí bůh vnitřku na venek ale je to velice bolestí láse nepoznal větší bolest než tohleto rčení duchovního života kromě toho jsem mohl mít k první i o duchovní cesty chodila odplatou neboť jsem měl se když tělo boha od toho jak to ve mně rychle ušel oka bys tam sebou nepřišli na ni nebo a to za vy čelo a to pořád už kde přestat ty za myšlenky narodilo temné je například touha po jídle hlad nebo žízeň novo pohlavní pud a tak dále tyhlety myšlenky ze tak zvané hrubé myšlenky nemají právo na nějaký nový život se vise na jim tak je pokladu ne tak mají povahu nejenom hrubosti že mě vedou rubem jednání to znamená pojídání dost přímá ní hmoty tak dále a nebo ve hmotě se vyžívat a tam ale taky když potom se dostanu na druhý břeh tak tam nemám tyto možnosti tak je zajímavé neslo odejdou na tam ten břeh tak s nimi pojí potravin vyrábějí si potraviny aby zahnali hlad buď eště no mají ale jakmile tyto hubem myšlenky pominou jakmile se vy žijou protože oni nikdy nevyrovnává který by i oživovaly hmotu za se tomu bylo třeba zase lidské prozaický takový nějaké soustředěny tohoto světa převzaté tak po ní oni nemají čeho žít tak umřou to pobere a o to by samo tě s očima týrá oni jsou z nějakým mezi eště jemná myšlenka je auto myšlenka je myšlenková zaujatost pro něco tak například tohleto spolu dubu k jakékoliv umění pro život jako takový ne aby ho využíval nýbrž poradu ze života a tak dále a to je jemná myšlenka ty je schopen každý člověk já že je taky nám synka že ona nepotřebuje aby byla krmena k hrubým způsobem že to dávám do úst ne nýbrž je nějak spojena víc tím člověkem vnitřně a tak přetrvává a tak to je to záležitost vědní po kr má hlubší vibraci pomalejší vibraci než například bude nitra ba na jste se ubní skla a kdo je přítomen dennímu dílu poučně prováděnému zapomene na hlad a jestli způsobem na sice jediným sobe na citem tak to takového si proč a blokován ale já bych vám řekl tohleto sem že ježíš kristus říká do hledá svůj život ztrácí jej dostáti svůj život nalézá jej a on má ale stoprocentní pravdu on tedy nezvyklá že je to statí nebo kamžiku smrti prosím vás to nemusí být ale on po smrti ten takzvaný svůj život který si tady prožíval ten stratí víme nebo později ho ztratí a to z toho důvodu že je to něco co začlo tak to musí mít také svůj kon já to jednoduchým principem roztřídili začlo to začlo tak to musí být konečné začel můj vnitřní život začel když se do něho poprvně vstoupil tak jsem zjistil že jsem věčná bytost která nikdy nezačla to je takže nemohu říct že jsem desátýho dá si je se třicet začal být věčnou bytostí ani pravda já si to začal uvědomovat že jím se dostoupilo toho zevního vědomí to proniklo odtamtud s toho kožené věčného do tohoto vědomí no a tak se to do toho kořene výše může vrátit do vědomí které odtamtud bylo vy nějak to i do to zevní vědomě vina toho to se po smrti tak nebo ona za se vrací do toho kořene do toho původního vědomí se jí se astrálního těla to také se dete pr vytvořilo od chvíle narození zase se tvory okamžitě začal tvořit a už v tom že se tělem na nějakou podobu ale ještě lidskou tak protože se vytvořilo tak musí zase zahynout ano se neprojeví a já k no tak to záleží na okolnostech protože některá tam tělo přežívá třebas u těch mumifikovaný mrtvol e stíti chce a tisíc let protože má čeho brát život a uměle se mu tam přihrávat že o nesto nás jí ten astrální boží se brzo jako ničím takový že to osmdesát let může se ale stát že člověk se narodí a jeho astrální dožije ště žije tam postím dokonce setkat se svým debatovat ne takže dejme tomu ten nějaký z tahám tedy ho ještě třeba existuje a jeho kája strání existuje a že mě v před třemi více nebo více lety už byl třebas mít tady zatím vědomím kdybych věřil na převtělování a mohl by se pobavit tam s tím ká to tu tam chamtivě pojat co to dávání na převtělování tak lidově podané jak se nám to dostalo indie do nebezpečí o tom ví ale je to veliké nebezpečí že já za hlavu za hodím to co bych měl provést když nemohu když mě to nejde dyť já mám tisíce životů před sebou a já to někdy provedu klidně si žiju že tentokrát nepovedu toto je hrůza protože tady totiž oboru duchovním nehraje čas žádnou roli já nepotřebuju na to být mlád a být dostatečně dlouhý život před sebou abych mohl dospět moudrosti velikosti věčně žitého člověka nebo tvora nýbrž já na to potřebuju bezčasový okamžik to jsem se přesvědčil v koncentráku to byl ve času okamžik kdy já jsem všechnu tu moudrost měl za sebou totiž k dispozici a kdežto před tím jsem ji neměl se vše podal ježíše více méně to byla chyba ale tam jsem se taky dověděl že jsem se nikdy nepřevtělovaly já jsem samozřejmě z toho ne vyvozoval to své přátele kteří tomu věřil jak kterým jsem podával jasné důkazy že na rozdíl od nich já přeci vincim jsem byl a to sem si to věřil přináší francie budějovicích míst že to tam poznávám tady jsem znam nebyl když jsem byl kusem francie tam všechno poznával a mně se na to svědka mertu kterým se všechna ukazoval o něm dodnes věkem že já jsem poznal místo kde ten autor umřel kde se narodil sem mu říkal to místo narození kdy se vstupovali do bran když jsem to viděl poprvně to se marta jsem to říkal i před a tak se na tady znám je ve středověkém hávu to všechno bylo na tom se nic nezměnilo tehdy protože nebyla eště o barva do města jako potom byla obracet to tu není ale měl jsem se i byla to posedlo která to posedu velice užitečná a každá posedlosti je posedlostí užitečnou my jsme všichni posedlý nějakým člověkem který už před námi abychom nemuseli všechno dělat znovu do děláme kdyby se to lidově řekl po tisící a proto to děláme dokonaleji než bychom že li poprvně do oděli poprvně tak nám to vůbec nejde a po že vám tisících vtělení za sebou a sumi vtělení předlidských který by se se prošli mateřském těle že ano tak nám to jde kupředu jak je tady rozdíl v těch odsune vtělení před lidský v podobě nelidských tvorů který předcházeli lidském plemeni jak je ten dovíme žít těmito osmého n a není tím co já dědicem indové říkají převtělování co mě posedá během života jak je toho že toto mně posedá teprve po narození těchto i tak drá předcházející vtělení kdežto tamto je demisi toho vývoje na této planetě miliardy let valící vývoje ano tak to je všechno u jestliže tedy se na něco nedaří a vy věří a přestěhování a když vám toto a tak na příklad ne nebere touhu opravdu dojít té spásy tak je to pořád k a nejsem ochoten vám to bourat neboť vám řeknu naopak dočkáte se v nějakém neházejí vtělení a na protože si co to nebudete vy nebudete nic vědou já ti vtělení ale chopí se vás právě ta idea a její obsah kterou v té době zvládnete kterou jste ochotni přímo ono se na roubuje na nového tvora na věc narodivšího tvora jenom to co on unese ostatní od vrhne od sebe takže za můj život se na mě naroubovalo najednou jednoho dne dva má se nořící lidi o prosimvás šíje bylo tehdy nějaký čtyřicet let tak ji pak je to převtělování když předtím se o ní vůbec nevěděl a neměl jsem ani zdání sdělili a ani se jeden me ne najednou se všechny známé ne a moudrostí všech těch dvanácti lidí se mohl kdykoliv a mohu dneska kdykoliv brát bože jsou domě chtěl já jsem jimi posedlosti záští způsobem že mně neobtěžuje nepotřebuju a když je potřebuju okamžitě jsou tady takže já například dejme tomu lidem že tam s tím z vás i byl někdo který zná dokonale korán já ovládám korán když to potřebuju kdyby setkal a na beru který ovládá konám takovou budu citovat koná jenom pro něho máme to nepotřebuje já by straně a nesměl ale v rady mě slyšel nějaký vydání pod ruku okamžitě bych s ním mluvil jako mohamedán no protože mně posedl nějaký mohameda a soto velice dět a zrovna tak bych mohl se cítit být posledn ty nějakými ta příklad tento autor se ten přesazován to jsem poznal ta věty věci kterým žil ten mě posedl celým vymkli manželkou se všemi ostatními mě posedl dohromady se kolektivní vtěluje ta poslední je vázaná to není to není co oddělena jedno od druhého jedna daný oděná druhého jsou spřízněni dohromady tak že se vedle sebe vtělují bych tak řekl ano kdy do řečeno a já říkám vedle sebe posedají jako dycky na hradle a tak já jsem zkrátka tyto způsobem je už bytosti a už to musím přestat i v tom nebudu pokračovat někteří lidé aspoň v některé fázi svého života jsou převážně posouváni kupředu relativním zlem a já jsem jedni z takových líčí tím relativní zlem svou většinu svého života posouváni kupředu a ne relativním dobrem divní dobro mě uspává té to mně ustává jako vás taky že byste patrně jestli říct jiného těsta ale odolnější než já vybiti spo na dobro a se pořád máte jako touhu já vás obdivuju a ti de kteří jsou takhle týrán čili vychováváni převážně relativním zlem ty by měli vědět tohleto co jiný člověk nepotřebuje vědět a to je že totiž zlo relativní ne absolutní to neexistuje je rovnocenným partnerem relativním dobrem a že nemá právo se dobro na to zlo vytahovat v tom relativnu ne v tom absolutní tam ne není absolutní zlo ale je absolutní dobro se sice není jenom relativní zlo je a to relativní zlo působí moudře tam kde má právo působit není ho nikdy dopsáno by působil třebas chvilinku na víc tam kde už to právo nemá takže mě například dejme tomu to vrcholné zlo ve že jsem zažíval čátku koncentráku působilo jenom tři dni než jsem si tím musí stěnu opuštěn od boha já nevím co všecko ale potom už nepůsobil či minimální čas ovšem jsou tvorové například kdybych já si vzal do hlavy že ta ruka má je hendikepem a ostudou jako že je vším možným kdybych si kdybych zrak bral jako nějakou újmu a na nějakou přednost která mně dovoluje a jinak by to nedošel do jich duchovním oblastem tak bych se podobá člověku který by musel být pořád vychováván zlem neboť to že by to cítil jako potíž tak by byl vychován tím zlem toho pocitu méně a kdybych byl tímto ze vychováván tak samozřejmě se nemohu dostat dál ten pocit mezi dokonale spoutává já znám mnoho mrzáků nebo slepých nebo hluchý kteří trpí pocitem méněcennosti ale krutě a jsou potom nedůtklivý vůči takzvaným zdravým lidem ne nebo tím závidí tito není můj případ protože do tak malinké za ně ale kdyby to o veliké tak by to byl říkal že mě včas poznání na druhé se této vyvážit ale i že kdyby tolika ří byli nedělali se k tomuto poznání nedošel jsem velice vděčen toto vedení zlem a každých doby jako toto zažíval třebas trvaleji než já tak dokud se nevymaní z toho pocitu že je to přiznání spáchá tak bude pořád do nekonečna tím relativním zlem veden od pořád pociťovat a bude ho pořád se s ním musí ocítat musí sám sebe překonat neboť to je jeho přístup sebevzdání a není pro něho po takové člověka jinému přístupu k sebevzdání pro mě dlouhá léta nebylo jiného pinet už ne nebylo jenom přístupu před vzdání než násilí páchané relativním zlem jít jenom už občas ozve ale málokdy a já jsem jan řekl poměrně málo o to u té funkci a tvýho zla proto že ona mě začla vnitřního spor a já jsem to pociťoval tak jsem musel přestali a přes moc to nikdo nikoho nesou kam a takže ať mě promíšení dohledu se málo protože ona více tu chvíli nesnesl ale není konec všeho ona narůstá velice protože je řízena fakty a to je víc než nějakou dobrou a tak řek bych tohleto jestliže člověk se narodí na tento svět tak tou jednou linii kterou teď budeme sledovat přichází z věčného života do toho pomíjejícího a má transformátor aby pokud možno všechno věčné se na pomíjející přeměnil tento strmá prema zabudován do lidského programu v tomto zaváhání věčného se do malého dítěte z toho věčného vejde jenom velice málo protože ten lidský organismus není vyspělí on by to věčné to ten náboj toho věčného vůbec neunesl je jasná síla té moudrosti to malí té bytost trhal takže má dítě jako já jsem byl sice do toho brzo proniklo ale velice málo z toho si vzalo nebo mohlo použít protože jenom v maličkostem byl veden jenom maličko se veden do těch sedmnácti let ne velký věc je první se učil v malých věcech tak jsem se mohl potom ocitli taky velkým ale to nechci říkat já chci říci že my na začátku výchovy dítěte děláme největší v tom že si nejsme vědomi toho i jak u sebe taky toužit že to dítě věčného života přichází do pomíjí že si máme všímat jenom té genetické lidé která jedině bere po rodičích chtělo lidské že tady vybití přeci také dědičné zdědili po rodičích a ne o pánu bohu ale na druhé straně dědičně tehdy přímá do sebe ducha božího chrámem božím sme od začátku jak po narození a z tohoto chrámu má navenek dostávat postupně vynášet stále větší poklady aby ten vnějšek byl zaplatit za to vemírem aby totiž se stalo s tím člověkem to cesta se semenem které se prozrazení a to je to pro tělesnost se zen a vypučí navenek a jasně se ukazuje jako krása rostlina která kvete aby naší pro li tak to má dopad a jak to může takhle dopadnout když my opomíjet tím základem věčným že o něm nevíme a nezpovídáme si že ježíš ježíš kristus dal příklad člověku říká příkazů za jsem vám tak ho mohl dát jenom tehdy že platné i to jak sem na ten svět přišel a on přišel z věčného života a my taky jsme přišli ječného života takže já pokud mám teď čase se nese vádí by se měl ty časem jako teďka třetinou čaa já jim nečtěte myšlenku přicházíš od boha takhle mi to neříkám jako by ten to by nebylo přijatelné pro ně přicházíš od boha nejenom že pochází z od svých rodiště na rodinám a to na musí to dítě musí pro mě všecko toto zvládnout ten tříletý hoši nebo o tom pěti let petřík už věděl všechno o narození o oplození všecko