Karel Makoň: 87-07 (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

My křesťani děláme jednu velkou chybu, že nerozeznáváme hřích od chyby. A chyba je tedy širší pojem než hřích, rozumíte. Kdyby opravdu pomocí hříšnosti se člověk dostal do pekla a pomocí ctnosti se dostal do nebe, to by byl krásný život. Na to bych se hned tedy dal. Ale vono to neni možné. Protože tam se dostaneme jenom když nejednáme chybně, do nebe. A když jednáme chybně, tak se dostanem do pekla. Prosím berte to jak to říkám. Jsou to obrazy, ano? skutečnost, je to stav. My se často chybným způsobem dostáváme do stavu pekla v tomto životě, že? No, tak si nejvíc cením na gnosticích, že ta jejich nejlepší s- stránka, nejlepší část jejich, ono jich bylo moc moc sekt, jedna byla níž, druhá byla výš, že neznali hřích jako my, nýbrž zdali jenom chybu. bych to řekl takle. Abych se toho zbavil. Když bylo... by to nebylo vhod, tak s... držte, jo? Nepouštějte mě, všechno... hledím se všeho rychle zbavit, víte? Sem líný tvor. Hm, ano. A musím mít všechno se stolu s- vodklizeno. A tak vám řeknu. Jednou Ježíš přišel k člověku, který byl vochrnutý, ne? A byli tam taky farizejové. A on řekl tomu ochrnutému: Odpouštějí se ti hříchy. Ne chyby, hříchy. Ti farizejové se na to dívali a říkají, koukají se na toho mrzáka a říkají: Ježíši, tys mu odpustil hříchy, viď? Ale jak se to pozná, když je pořád mrzák? Když je pořád mrzák. Zřejmě si mysleli, že to jejich zmr- že to zmrzačení je nějaká karma z minulých vtělení, né? Asi tak, ne? se to nějak vysvětlit. A že dyž zůstává ta karma, že tedy zůstává taky to provinění, tedy ten hřích, vina za ten hřích, že nese hřích, vinu na ten hřích. Jindy, se k tomu vrátím, k tomudle tomu, ale ještě odbočim trošičku. Jindy se stalo, že od narození slepý mládenec, ne? zase byl ve shromáždění farizejů, a byl tam ten slepec a byli tam rodiče, a oni ho pokoušeli Ježíše Krista a říkali mu, čí je to vina, že on je slepý od narození? Je to vina jeho, to znamená jeho předcházející karmy? To je jasný, že? A nebo vina jeho rodičů? Karmy... karma rodičů, který se... která se vrátí? Říká ani jedno ani druhé. Je to proto, aby se ukázala sláva boží. Ty cho... on viděl potom, to on se dostal ještě dalším způsobem, ale ho pustil k nějakému rybníku a namazal mu ty voči, ne? Ale to je jedno, ale on viděl. Ale ta jeho slepota nebyla karmou. A teďka, nebyla to nějaká odplata za nějaké hříchy. Ten... to to to my křesťani sme nedomysleli. Kdybysme se byli dívali na tyhlety věci z toho evangelia, sme na to museli přijít. Jenže to my nechceme. My katolíci totiž jakože sil pro věří že toho se cítím ponižovat, ale se považuju za katolíka, promiňte mně. My katolíci máme tu vlastnost, že sme všichni jak tady sme kacíři. Co se nám nehodí škrtneme, rozumíte, a to je pravý způsob kacířství. Co se nám hodí to vykládáme, ale hnusně dlouze a barvitě a květnatě, a to co se nám nehodí, tak to vám žádný teolog nevysvětlí. když potřebu dostat nějakého člověka do úzkých, tak mu tyhlety věci předložím a úplně vedle, úplně vedle. Začne nějak blábolit a potom se od vodporoučí, ne? No tak prostě, to s-, taky rozumem bych na to nepřišel, kdepák. taky neznám rozumově. Ale vím, že když tam Ježíš potom toho chromého vyléčil z jeho chromosti, teprve když mu předtím... zbavil ho napřed hříchu, jo? Takže hříchy nemají nic společný- společného s karmou nebo s odplatou, tím méně s věčnou odplatou, jak my, podle dogmatiky katolické si myslíme. Časný... nějaký... nějaká špatnost časná, špatný hřích časný, způsobí věčné zavržení. Tím nám vyhrožovali. si pamatuju od útlého mládí, a to je nemožné. Tohleto, to stačil říct jenom jednou ten kněz, a jsem mu nevěřil. To sem neměl vůbec žádný ponětí vo něm- vo nějakém náboženství, ale todleto nebylo s... rozumné. Co to bylo za Pána Boha, který za takový malý- za takovou maličkost navěky trestá. A tím operujou, dodneška. To je nemožné. Cože? Neradi, neradi. Dostali napomenutí shora, jo? Ne vode mě, shora, od papeže. Aby... aby to jako... o čem se mlčet. To je další kapitola, o které se mlčet. Tím se věci nenapraví, že se o tom mlčí. To se musí vysvětlit, a ne, o tom nemluvte. To je hezké, nemohl zatím by jim ukázat, jak to to mají říkat, tak řekl, nemluvte vo tom. Hotovo. To je další další pokyn ke kacířství hlubšímu. Nic jinýho. asi hodnotím papeže, vidíte to? Sem pěknej katolík. A to ze asi radost, že jo? Ale ze měl radost Jan dvacátých třetí, který dostal moje Evangelium Svatýho Jana do ruky, a dal si ho přeložit do italštiny a říkal, vzkázal mně latinsky, jen to piš, to psát nesmím. Nesmím, on jako papež to nesmí psát. Porušil tradici, on si nesmí do- ani papež si nemůže dovolit porušit tradici, jo? Tu chybu. se jak je to si ten ne si že je tak i Zásadní rozdíl. Byl to hřích, že sem si v sedmnácti lite- letech mysle- to musim ukázat na příkladech, jo? Několik příkladů, vám... jich bude dost, tak potom přejdu k definici. ano? Ale napřed konkrétně. pudu... budu postupem dedukčním to dělat, jo? Z několika případů budu dedukovat potom nějaký pravidlo. Když sem v sedmnácti letech poznal, že... věděl jsem, že můj přecházející život do sedmnácti let byl planý, zbytečný, marný, chybný, chybný. Především chybný. Byla to pravda? Byla to subjektivní chyba zrovna jako všechno vostatní. To bylo na tom mým poznání chybné. Ale bylo to nutné, byla to nutná chyba. Čili bych byl neříkal, že hříchy jsou nutné, ale chyby jsou nutné, víte? V tom, v tom se rozcházím. Protože člověk nemůže být ve nechybující, to není v jeho podstatě lidské. Ten musí chybovat. Jako bych tady moh matičce mít za zlý, že... že je líto bratříka. Kdyby nebylo, tak je to nepřirozené, tak je v tom nějaká chyba. Ale ta chyba svůj význam. Moje... ta moje chyba v sedmnácti letech měla výchovný význam. sem se mohl pustit toho života do sedmnácti let, jsem ho mohl zavrhnout, jsem mohl vod něho vodejít totálně a mohl sem se dostat do nového smyslu života, né? Říká li kdy se od ruky na tak kdy ty kdy a no a říkám, kdybych se podruhý narodil tak tak ze bude uklizečka, protože ten... ta se dneska dobře, ale možná že... možná že... se mýlím, víte? že je to chyba, že? Že možná uklízečky nebudou mít, se příště narodim, takový postavení jako mají dneska, že jo? Kdepak my kantoři a uklizečky, to je rozdíl, paní kolegyně. Ty sou... ty sou žádaný, ne? To s námi se voře, my musíme pořád na školení a ještě nejsme dost vyškolený, no. vida. To tam bude se dělo u toho doktora Urbana, tak sem mu přednes nějakou... svůj nejhlavnější hřích, že sem to neznal jako chybu, ne ? Sem byl katolicky vychovaný člověk, tak sem říkal nějvětším hříchem je, že sem neuznával Boha, že sem si bez jeho žil, sedmnáct let. A z toho prosim vás dejte rozhřešení, protože s tím hříchem nechci dál žít a von říkal, to hřích neni. Von dobře věděl, že to hřích není. To by mohla být chyba, říkal. Ale hřích to není. sem říkal, ale když to nepovažujete za hřích, tak z jeho zpovědnice musím vodejít, protože to tíží, v tom, to říkám... to nazýváte chybou nebo hříchem, v tom nechci dál žít. Rozhřešte mě! A von mně dal rozhřešení a bylo to v pořádku. A eště sem ho víc jako překvapil, když sem tak přišel po druhé a říkal sem mu, že neumím hřešit, že mně to nejde. To není možný, říkal. To mi ještě nikdo neřek. No nejde mi to, když mi... sem nebudu k vám chodit, důstojný pane, protože mně nejde hřešit, co bych tady dělal? A tak si vyzpovídal ze všech stran, proč, jak mi to nejde, málem by byl naučil jak hřešit, ale ono mu to nešlo. Nedom- nedokázal to jako kněz, mít... si být... to by přes své svědomí nepřenesl, a tak říkal, jen sem choď pořád a předstírej zpověď a dycky nakonec řeknu: ego te absolvo, aby to lidé slyšeli, dávám ti rozhřešení, ale vlastně rozhřešuju tvoje chyby. A no a to bylo vod něho velice inteligentní todleto. Že tento kněz poznal, že my když manipulujeme katolíci jenom s hříchem, tak to vlastně e... toho člověka neosvozobuje neosvo... zo... bujeme jeho chyb, čili kdybych ani jeden hřích neudělal, jako že to neni možný, a dopouštěl se řady chyb, tak pořád spomaluju se na cestě, ne? nesmím dělat ty chyby, se musím vystříhat těch chyb. A přitom zase si musím být vědom, že ta chyba je na určitém stupni nutná. Že totiž žiju v dualismu, kde sou páry dvojec... dvojic, ty se drží za ručičku. Chyba s pravdou, ne? Vedle sebe. Takže sem třebas poznal pravdu, že sem nesmrtelná bytost, ale chyba byla, že sem před... život před sedmnácti lety považoval za špatný, ne? Za chybný, což nebyla pravda. A kdybych to byl nepovažoval, tak to byla eště větší chyba, protože bych se od toho neodvrátil. Takhle sem měl k tomu hnus, odvrátil sem se vod toho a měl sem možnost jít novým způsobem, novým smyslem života, dopředu, ne? Pořád to říkám na jedno kopyto, aby se vám to hodně vlilo do hlavy, protože to sou zásady všeobecně platné. No. No, jeho žák, jeslti je to napravovatel, to silně pochybuju, protože von ho v mnohém přijímá, ano? V mnohém ho vyvrací, v mnohém ho přijímá. On totiž, Freuda, jo? Ale von ho nebere tak jednostranně to... jako Freud, to libido je pro něho všechno. Ale pro toho Junga ne, že? On si ale vymýšlí další kategorie, stereotypy a takový nějak hloup... a archetypy a nevím co všecko. A to všechno jsou pomocný termíny, které ani jeden z nich není správně. Ani jeden z nich. Takže von se dopustil daleko víc chyb než pan Freud. A ho nemohu tady vyvracet, protože bych musel si ho vzít do ruky a musel bych vám slovo za slovem, ale nebylo by pro těžké ho vyvrátit. On zase následovníky, Adlera a jiné, že ano? Ti zase vyvracejí Junga, ano? Takhle to vypadá, když se o těch věcech spekuluje. Když se o těchto věcech spekuluje, tak to dopadá jako u toho filozofa jako u toho teologa. On nepříjde k správnému ponětí o věci. On dycky někde zabředne. Vždycky si pomůže nějakým termínem, aby se obalamutil. Oni se vzájemně balamutí. Takže si ho nesmírně cením, Junga. Protože udělal krok z vědomí tohoto světa dál kousek. Ale ho potírám zároveň v tom smyslu, že de do podvědomí a tam není řešení. Ale myslím, že vě- je řešením nadvědomí a že tedy tam na to von nestačí. Na to nemá zkušenost. se na to dívám jako na něco co probíhá. si nemyslím, že Kristus byl jenom ukřižován někdy před dvěma tisíci lety na kříži, nýbrž že je vždycky znovu křižován při každém našem vzestupu duchovním, abychom se mohli dostat za kříž nahoru. Čili on to ukázal Svaté Terezii, prosim vás, to není z hlavy, ne? že kdyby nebylo smrti Ježíšově na kříži pro ni aktuálně v tom o roku tisíc pět set padesát nebo tak nějak, že jo? takže ona by byla nevstala v těle z mrtvých. Ona vstala v těle z mrtvých. Existenčně, takže vona mohla o sobě říci, mýma rukama, že, pracuje Kristus, mýma nohama chodí Kristus, ale protože tělo nedovedla udržet jinak než že ho krmila, pro toho Ježíše potom krmila tělo, ona mu vydržovala tělo, aby se mohs- to tělo projevovat. Tak když ji jednou natrapírovali, že křepelku, tak čekali, esi bude tak slušná a nechá aspoň kousek, aspoň stehýnko, kdepák, ona to snědla všechno. Když křepelka tak křepelka. Vona věděla že musí, přestala být asketičkou v tom primitivním slova smyslu, že musí se taky správně živit. Toto mnozí svatí křesťanští na to přišli pozdě, třebas Svatý František, Svatý Bernard z Clairvaux a jiní, takže měli podražené zdraví a umřeli podvýživou, předčasně. Os- tělo nějakého svatého neporušené po... třebas po staletích. Tak to není důkaz o tom, že šel existenční cestou, nebo že se v těle dostal do nebe, naopak důkaz, že se tam v těle nedostal. Opačně je to důkaz. Ale že v jeho těle probíhaly takové procesy, že nemohl... že se to tělo nemohlo z- rozložit, ano? On byl balzamován tím způsobem svého myšlení a těmi procesy, které v něm probíhaly. Ve stavu tohoto světa, tak to způsobuje zapomenutí na věčný život a toho stavu tohoto světa, takže to není naše chyba ani to není náš hřích. To je pokušení přicházející od Boha. A do toho se máme modlit na konci otčenáš, aby nám... aby nás od toho oprostil. Takže on ten člověk zapomíná proto, že do sebe vezme něco tak toporně hutného, že mu to nedovolují tu pružnost, se kterou by se mohl stýkat s Bohem nebo s věčným životem. Kdyby nejedl tyto věci, tak by os- zemřel, pochopitelně, tak si to nemůže dovolit. Čili to je neřešitelné po této stránce. To se musí řešit jinak a to sem ukázal jenom abyste si to řešili. To nebudu tady... to je strašně dlouhá přednáška. Ale Ježíš Kristus, mně de o něco jinýho, věděl o svém božském původu, na rozdíl od nás, my o tom nevíme. sem se o něm, jako on to věděl od narození, jsem se vo tom nevěděl v sedmnácti letech, dřív sem nevěděl, žes moje podstata je nesmrtelná, ne? a možná že jiný lidi o tom neví vůbec. Nebo si... nebo sem to... dočetli, kdežto sem se to dovědě, sem to nedočetl se. Sem to najednou poznával, ne? To je rozdíl, prosim vás, obrovský rozdíl. No ale to byl začátek věcí. Takže Ježíš Kristus ukázal tento proces, ne, nezačíná tak jak si to představujete, že on si neuvědomoval své božství. To si uvědomoval. Ten proces u něho tak neza- nezačínal. U nás takhle začíná, ano, ale u něho ne. On měl před námi předstih, protože on musel ten předstih mít, aby mohl všechno bez omylu ukázat, on všechno ukázal bez omylu. Kdežto my když to žijeme, třebas nejpoctivěji, tak to s- ukazujeme s velkými omyly. A kdybychom to s velkými omyly neukazovali, tak nejsme v dualismu a tak to neni pravdivé. My to musíme s omyly ukazovat. sem říkal, že tolikrát jsem se mýlil a pořád se mýlím a je to... je to, nechci se tím omlouvat, ale je to nutné se mýlit, abych mohl jít dál. Kdybych nezavrhl býval v koncentráku svůj život, který byl proslulý svatostí, to by neza- nezavrhl jako nic, by jenom za nehýtek uznal ně- nějaké uznání sebe sama zůstalo, jesli přece jenom něco dělal správně, tak sem neprošel tím ohněm toho esesmana. On byl zabil. Ze- ze nezbylo vůbec nic, jsem byl úplně ničím před tím esesmanem. Sem se považoval za nic. Že to byla chyba, to je jasné, ale chyba správná. V dualizmu, v tom za- v zákonitosti dualismu musíme být vedeni pá- pořád páry dvojic, pořád páry dvojic, jo? Tak to je ten pojem chyby, to je ten nutný partner pravdy. Relativní chyba, relativní chyba je to dycky, nikdy ne absolutní, proto také není absolutní zavržení. A je to relativní pravda a není to absolutní pravda, nikdy, v dualismu to není absolutní pravda. Jenom na tom, co se na nás nabaluje, tomu říkám balíky, né? nebo vlivy zevní nebo vlivy nějakých ideí, to bychom na tom byli strašně zle. Kdybychom byli do míry tím poutáni, že bychom se nemohli za hranice toho hnout vůbec, to by bylo taky zle, ale tomu tak není. Ty balíky, který se na nás hrnou, ty sou našimi pomocníky. A v nejhorším případě tedy by měly jimi být. Takže když sem si třebas představoval, že sem byl nějakým básníkem nebo spisovatelem francouzským. A tak to mě, to nebylo nic vznešeného. To byl písálek, že jo. Sice světového formátu, ale písálek, nic víc. No co to mělo s duchovním společného? Nic, no tak. Tak jak se to vyklá- tak nic, ne? Ale mně to velice pomohlo. Protože když sem to považovat za svůj život, omylem za svůj život, nejenom za balík nějaký, to sem ještě nevěděl něco takovýho, že to ideje, který nám... nás posedají, to sem nevěděl, tak sem se tím řídil. sem se dověděl přesně, jaké chyby dělal a sem se jich vyvaroval. Teď si představte, kdybych to byl nevěděl, tak sem se nevyvaroval například tohoto. Asi v šestnácti letech přišli na to, že sem schopen napsat divadelní hru a dávali ji na di- v divadle, normálním Plzeňským divadle. Samozřejmě když v šestnácti letech někdo napíše nějakou hru, tak ho považujou za geniálního člověka, přestože to je hloupé eště, to všechny nedostatky toho mládí, ale je to šestáctiletý člověk, tak se mu moc odpustí, ne? Mně taky moc odpustili a hned chtěli vzít do prádla, chtěli ze udělat spisovatele divadelních her a nebo dramaturga a nevím co všechno. Ale protože sem ale věděl, že mám úkol nikoliv společenský nýbrž vnitřní, tak sem to tvrdě vodmítal. Ale kdybych byl s... neznal život toho o to rád z mého předešlého vtělení, tak sem to neudělal. Když mu... když... tyto scho... schopnosti projevil, tak naopak se jimi dal unést, že jo? A dělal všechno, aby se rozvinuly a dělal s tím divy, jo? No vidíte to, a kam ty divy došly, no. Tak to sem právě nechtěl. A kdybych se byl... kdyby byl nevěřil a byla to chyba v to věřil, že to byl mockrát přestati byl jsem mnoho nějakej balík, vjemy... copak je mi do toho, ne? do balíku. Tak jsem... tak sem to nebral tak vážně. A že sem to byl já, že sem v tom nechtěl pokračoval tak hloupě jako předtím, tak sem zrušil společenský život, že sem přes něj udělal škrt. Přitom sem zase dobře věděl, že nesmím vejít do kláštera. To... to se musí udělat nějaký kompromis. Tak sem udělal ten kompromis v tom smyslu, hledej především království boží. To je záležitost kompromisní, neříš...Ježíš Kristus neříká, hledej jen království boží, nýbrž především. sem říkal, je tohleto důležitější, že budeš dělat nějaký divadelní hry a nebo hledat to království boží. No a to sem jasně věděl, že to druhé, ne? Tak sem tamto opustil. Neříkal sem jim ten důvod pochopitelně a vodešel sem od toho divadla, nechal sem si jenom zatleskat ještě, to sem neodolal tedy. No, no tak bylo v tom odříkání. A to ... to je správná poznámka, co ste tady říkal. Kdybychom dělali opravu jenom to, co víme že děláme, kdyby to bylo všechno, co děláme, to by bylo zlé. Ale my děláme věci, o kterých nevíme, že je děláme. A to je možná někdy to důležitější než to, co vědomě děláme, co chceme udělat. To znamená, co chceme udělat, to děláme svou vlastní vůlí, ta je slabá. A to co nechceme udělat, tam naše vůle nezasahuje, a tam je síla v tom, takže dejme tomu ten esesman udělal něco, co by nikdo nedokázal vedle něho. Prosim vás, nebyl vůbec zasvěcenec, že ano, ale způsobil, že sem se vzdal tohoto života. Věděl, že to dělá? Věděl, že tento následek to bude mít? vůbec né. Čili to co nevěděl že dělá, bylo důležitější než to, co věděl že dělá, víte? A to je odpověď na todleto. Že my děláme věci a myslíme si, že s tím pomalinku dotáhneme někam, ale my děláme něco jiného, o čem nevíme, že nás to někam tahne. Že sme vedeni a tak dále. Tak dejme tomu i sem vám často vykládal, možná že je to spojeno s tím ne asi, no tak mi to promiňte, o tom komunistovi z Napajedel, který celý život po post... po roku čtyřicet osm, samosebou dříve ne, když se začal pronásledovat církev a náboženství, začal ji pronásledovat, velice poctivě potírat, a protože si byl jist tím, že to je balamucení lidí, to náboženství. Ale byl si jist, že tomu tak je, to byla chybná jistota. Víte ale nevím koho tedy vobrátil na marxismus leninismus, to nevím, tímhletím způsobem. Ale vím jenom, že sebe zachránil, sebe spasil. Protože když takle poctivě von bojoval proti církvi, a proti víře a proti náboženství a proti Bohu. A nebylo v tom nic vlastního, nýbrž bylo to vědomí že dělá správně, tak v okamžiku před smrtí, asi den měl zjevení Pána Ježíše, Panny Marie, mnohých svatých, nebe otevřené a žasl nad tím a říkal, jsem sem mýlil, né? Něco poeobného co zažil dejme tomu Svatý Pavel, že jo? a on to uznal, že sem mýlil. Svolal své příbuzné, na víc nebylo možno, když mu život utíkal rychle a těmto to vysvětlil. A sem právě měl jednoho toho příbuznýho známýho, tak sem jim to všechno říkal. Detailně líčil ten svůj stav. A on odešel do stavu blaženosti. Neřikam, že to bylo nebe, ale byl to nějaký ráj. On se přeci jenom někam dostal, rozumíte? Tím že poctivě nemyslel na sebe, a myslel na věc, kterou považoval chybně za správnou. Ta chyba ho dovedla tam, vedle tam, vedle tam, tam někoho něco správného dovede, viďtě. Cesta lásky je tedy říkáte nejlepší, to bylo ukázáno na Svatém Janu, že ano, a že Ježíš Kristus ukázal, že prvním přikázáním milovati budeš Boha a potom bližního, že? A nenazval žádné jiné přikázání za první, než tohleto, čili máte zaručeně pravdu. Ale teď je otázka jenom, jak se to vezme. Jak se to... jesli to vezmeme podle Krista nebo podle člověka. Jeslti to vezmeme podle Krista, tak je to v pořádku. Tato cesta je nejlepší. A když se to vezme lidsky, tak to není nejlepší, tak je to velice problematické. Protože on říkal, milovati budeš Pána Boha z celého srdce svého, z celé mysli, z celé duše, z celé síly své. Ale jestliže... no to vůbec je ne... neuskutečnitelný, to je neuskutečnitelný. Ale milovati budeš bližníhojako sebe sama, to je neuskutečnitelný, jedno jako druhé je neuskutečnitelné, protože jestliže my si vezmeme Ježíše Krista jenom podle toho, co řekl, nic, téměř nic z toho nemůžeme uskutečnit, to vás na to upozorňuju, to nejde. když toto přečtu beznabohovi a řekne, z celého srdce milovat, jak to mohl dokázat? A mu musím přizvukovat, že to není možné, musim. A milovat bližního jako sebe, jak bych mohl, když sebe cítím a bližního necítím, nemohu. Proč je to nemožné? Protože my dva tisíce let po Kristu si... se učíme z Krista jenom to co řekl o s... to co řekl jako komentář, jako doplněk ke svému životu. My... se na to chodí, víte, my katolíci, my sme... my sme takoví hříšní, takoví takoví kacíři, že co se nám nehodí škrtněme, shodíme to pryč, takže my například no... no vůbec zapomeneme, že říkal, příklad svůj dal sem vás, ne řeči. Ale s a tím životem dal příklad, a toto my nemůžeme ? protože my tomu nerozumíme, tomu příkladu, vůbec tomu protože z toho bylo rozumně někdo jiný k tomu jeho životu jako příkladu k tomu je třeba aby ten život ježíšův proti. A ten život ježíšův proti znamená umřít s ním na kříži svatá tele je to dokázala a nebýt tuhlety ženský tak vám ji ve o na o tom na máma mně pád be. A tato dokázal pak prožila ježíšovu život celý. To prozradila ne co nám do tohleto dokud ukázal nebo toto do prožili to na za do tak jak jako ona. Na vás tím jsem vzal nově na kříži že ano no prosím vás taky svým šla před tím než za ve svých přešla. Že v předškolní věku přeci našla ten obrázek před... u studny, že se ten Kristus ujmul... ujal se ma... takové ženy pěti mužů, ne? samaritánky. Takže ji napadlo, že když se ujal takové nehodné ženy, že se ujme i jí. A toto stačil jako správná cesta nastoupená k Bohu. Porozuměla tím rázem celému životu Ježíše Krista, že to byla láska, vtělené milosrdenství, a že pro každého z nás tu je. A pak se dívala na ten příklad Ježíšův a našla tam všechny dokumenty pro to. Hmm... aby to nebyly jenom slova.. To to je hezký co říkáte. Vypadá to pravdivě, ale není to návodné. Podívejte se, abych mohl sledovat Ježíše Krista, tak si musím dát poradit. Svatá Terezie z Avily radí, duchovní pokrok není možný bez sebepoznání. Jež jestliže neznám sebe, nemohou duchovně pokračovat, říká Svatá Terezie. To je správné. S do jaké míry pokročí sebepoznání, do takové míry pokročí duchovní poznání taky. vám to ještě totéž vysvětlím slovy dominikánského sestry Tatraj? která žila v době Eckahrta. Eckhart o napsal. Takový traktát menší. A je to smyšlená zpověď, jo, kterou vám teď předvedu, ještě ji rozvedu, protože to považuju za velice dobrý dokument. A tam Tatraj přichází k Eckhartovi do zpovědnice. A přichází tzvláštním způsobem, Říká mu, důstojný pane, jdu k vám se vyzpovídat, protože mám moc tíživou záležitost na srdci. Ale než vám ji řeknu, tak se vás zeptám. Znáte mě? A on říkal neznám. A vona říká no když neznáte, tak nemůžete ani zpovídat, protože neznáte ani sebe. Neznáte sebe, tak co co do vás je? A von říká Tatraj, ty tomu správně rozumíš. Kdo nezná sebe, svou vnitřní podstatu, ten nezná... ten sebe vůbec nezná. On si musí poznávat sebe, a když zná sebe, může poznat i jiného. Na tom je postavena láska k bližnímu, na sebepoznání. Když vím, že sem nesmrtelné podstaty a můj bližní ve své pravé podstatě je tímtéž, tak pak sem schopen ho taky milovat jako sebe. Dokud toto v sobě nepoznáváme, ne že my to máme nakukaný, to ne, že tomu věřim. To musim poznávat. Tak pak sem schopen milovat bližního. Čili musím v životě zvládnout první mistrovství, který hlásal Ježíš Kristus. Sebepoznání. To o něho vyvrcholilo v Jordánu. To si tam projděte ten život a uvidíte co vám chybí. A potom teprve ukázal druhé mistrovství lásky k bližnímu. Miloval bližního jako sebe. Totiž když vůbec nic neudělal, co by měl... co by udělal pro sebe. Nic pro sebe nedělal. Ale za nehet nic pro sebe. Všechno pro bližního, ano? Říkal dokonce, když sem udělal něco... kdybyste viděli, že něco sem udělal pro sebe, nevěřte mně. A nic nenašli, co by byl pro sebe udělal, nic. Ani když mu šlo vo... vo život, tak nic pro sebe neudělal, že jo? Nesestoupil z kříže, a moh´. Nic pro sebe neudělal. Čili to byla pravá láska k bližnímu. Ale tohleto kdybychom věděli, že to je nemožné dokázat bez sebepoznání, no tak... sme na cestě. Když to nevíme, tak nemůžeme miloval bližního. To něco si nalháváme, že ho milujeme a že ta láska je pravá láska. Vždyť mu nerozumíme, protože rozumět cestě lásky znamená po jít. Ale vědět že to tak je to uznali do tak je to nedostal že to vás potírání po nedostačuje kdy musíte po cestě jít ano prosit a teďka dál to ani všecko. Ježíš Kristus ukázal třetí, třetí mistrovství, mistrovství ducha. Že kdyby byl zůstal trčet na této úrovni, lásky k bližnímu, tak by byl nemohl být spasitelem a on nás vede k tomu abychom mu pomáhali při jeho spasitelském úkolu. Čili my musíme přejít do třetí fáze, do toto mistrovství ducha. A jak to učí? Na tom kříži a před ním těsně se vzdává všeho svého. Úcty těch svých přátel k sobě, úcty učedníků, jejich víry se vzdá. Oni mu přestali věřit, protože... mysleli si, že se nechá zabít. A tomu všechno nevadí, v se vzdává dokonce svého ducha. Na kříži ří... volá. Vzdávám se svého ducha, odevzdávám ti Bože svého ducha. Ne ducha božího, toho nemůže nikdo odevzdat. Tam je slovo svého. To znamená všechno co von záslužně přidal k tomu duchu božímu svým životem, to všechno mu vrací nazpátek bez nároku na nějakou odměnu. To je důležité, to je mistrovství ducha, ano? Tak tam začíná mistrovství ducha. No to nebudu rozvádět, protože to je... velice důležitá, ale velice sáhodlouhá kapitola. A tomuto křesťani nerozumí. Nerozumí. Vni sebe nepoznávají především, tak nemůžou ostatní vůbec rozumět. Sebe nepoznávají. Poznáváte sebe? Nepoznáváte. Nepoznáváte. Jak? Dokažte mi to. To je začátek sebepoznání. No vy začá... čínáte teprve poznávat. Ale víte, co je konec toho sebepoznání? Že nejste nic. Že nejste nic. Že nejste nic, rozumíte? A to nepoznáváte. Protože kdybyste teďka přes... přeskočil na to nic, tak by bylo po vás vety, přátelé. vám to ani nepřeju. Po mně bylo veta tam v tom esesmanovi. Ten mohl klidně zabít, sem byl nic, jo? Mohl sem za to, tím se nevytahuju, kdyby na sebe nevytáh esesman, tak jsem to nedokázal. To byly okolnosti u těch lékařů, za který sem... sem si ty lékaře taky nevymyslel, že ano. Nic z toho nebylo ze mě, nic. To se na vás nevytahuju, vás jenom upozorňuju, že se mýlíte. A to je důležitý to vědět. Že sem se na tomto světě zamiloval. jsem na tomto světě zamiloval do přírodních věd. A pro sem všeho ostatního nechal a věnoval sem se jenom těm přírodním vědám. A voni mně z těch přírodních věd, zase za to nemohu, sebrali, protože nebyly u nás peníze na vysokou školu, že jo? Tak dali na takovou školu, kde s maturitou se může vstoupit do života, to byla obchodní akademie, ne? To byla pro hrůza. Dokud sem se litoval, že se to takle stalo, tak žádný poznání nastalo. Jakmile sem přestal sebe litovat, tu bylo poznání, že sem nesmrtelné podstaty. Tento článek vám jedině chybí. Taková absolutní zamilovanost. Tento svět tu výhodu, že člo ji... člověka učí být zamilován. Nebo něčemu se komplexně věnovat. Vy ste nejlepší... vy ste nejlepší příspěvek v tomhletom zažil při ošetřování své manželky. si necením to, co ste zažil v tom... v tom lazaretu tak vysoko, jak ste nezištně se obětoval své ženě. Tam ste udělal hodně, rozumíte? Tam ste... tam ste si připravil tu půdu, protože ste ten sv... život opustil, rozumíte? V nemocnici. Ano, ale to... to ste si způsobil tím, že ste to trénoval u manželky, rozumíte? Tam ste ho... to se... to je třeba aktivně opustit, ne když teče tak do bot, že nemohu, rozumíte? To je něco jinýho. sem například dejme tomu aktivně musel opustit ty přírodní vědy, rozumíte mně? To je rozdíl v tom nějaký. Já... nevím jeslti je vám to jasné, ale... tak tam vám někde... tamto to někde vadí. Ale po ten... v tomto mistrovství sebepoznání postup... přistupuje další mistrovství lásky k bližnímu jak k sobě samému a ta není možná bez dokonalého sebepoznání. A potom přistoupí mistrovství ducha, kdy se zřeknu všechno, co sem svým duchem k tomu přidal. Prosím vás, vy máte dojem, že tady hájím svoji nějakou vznešenost. Ne, nehájím svoji vznešenost, protože sem k tomu přišel jako slepý k houslím. Mně to... sem na rozdíl od vás do všeho byl vnucen. Do všeho sem byl vmanévrován, ano? Vy všichni ste například dál, protože vy ste dobrovolně toto dělal manželce, že? Vy ste ji dobrovolně nezištně pomáhal. To je víc než sem dělal v životě. sem byl zamilován do přírodních věd, tak to byla sebeláska, ne? To mně dělalo dobře, to šimralo po těle ne? A po duši hlavně, no. Protože to není žádná moje přednost, ale je to moje přednost, že sem to musel opustit? Taky né. se nepropadal tam, sem to musel opustit, to byly zevní podmínky, takzvané zevní, ne? Za nic nemohu. A to je velice výhodné, kdybych za něco málo mohl z toho dobrého co co jako čím se vám zdá, že vynikám, tak bych byl strašně na tom zle. V to... právě proto musel Ježíš Kristus vzít těm učedníků tu víru, před tím než šel než vstoupil na ten kříž. Oni ji ztratili, protože viděli že on zkrachl. Tak voni zkrachli taky. Kdyby jim byl nevzal to nejcennější co měli, to je ta jejich... to byla ta jejich láska, to by ty moje přírodní vědy, víte? tak nemohli jít dál. Tám pod tím křížem voni sou v tom stádiu, sem opustil přírodní vědy a sem se přestal litovat. Než voni se přestali litovat, toto trvalo. Von musel jim dát svůj pokoj, aby se přestali litovat. Jakmile přinesl svůj pokoj, jak víte, ne? pokoj svůj dávám, tak se přestali litovat. To je důležité. A potom mohl na působit Duch svatý. Kdyby se byli litovali, tak na Duch svatý působit nemohl, rozumíte mně? Tak já ... voprav.... bod... jak můžu za to, že sem se bez nároku na studium toto všechno dověděl, prosim vás? Může se někdo bez potřeby času tyto věci dovědět, jako sem se to dověděl bez potřeby času? Sem na to nepotřeboval ani vteřinu, abych tyto věci věděl. A jasně zjišťuju, kde je u každýho chyba. A to si vzpomínám na jednu věc, že někdo za věděl, že se toto mám dovědět, A to byl například ten převoz... tam... u toho převozu ten člověk. Když sem ho v přeškolním věku převážel, tak on řekl, budeš převozníkem. sem zaplesal, sem říkal, by to moc bavilo, to převážení přes řeku. Sem říkal, bude to na Vltavě. On viděl to dítě hloupý, no co se mnou mohl dělat? Ani na této řece, ani na jiné, ale bude to veliká řeka. A abys věděl, že tu moc budeš mít, tak ti dávám peníz. Dal mi peníz svatýho Kryštofa. Že budeš převážet Krista, prakticky. To mi neřekl ale k tomu. To sem si jenom na ten obraz potom díval a ve zralém věku jsem pochopil, že to je... že převážím Krista, ne sebe nebo někoho nebo tak. Že to... No a nejdůležitějším na tomhletom zjevu bylo to, že von prošel tím dvorem a nereagovaly na něho slepice, husy, pes, nic, kočka, prostě jako když tam nikdo není, prošel. A zmizel. Prosim vás, zaprvé. Promiňte mně, moje vřelá duše katolická, paní kolegyně, že teďka budu potírat zázraky. Ani jeden z nich nepotřu, jenom je postavím na pravé místo. Co to byly ty zázraky? Voni jednali z moci boží. sem toho byl svědkem od útlého mládí, když sem poznával co je správné, ale ne rozumem. Nýbrž z dopuštění božího dneska bych řekl. sem nevěděl, že je to Pán Bůh to jsem taky nevěděl. To nevadí, tam nejsou tak choulostiví, aby se jim muselo titulovat, Pane Bože sem, Pane Bože tam, ? mi říká Pane, Pane. sem neviděl Pána Boha, ani sem na něj neveřil. To mu nevadilo. Nejsou žárliví ani nejsou nedůtkliví tam nahoře. Tak když sem jednal správně, tak sem měl moc to správně vykonat. A voni tedy dělali zázraky, protože měli k tomu moc od Ježíše Krista. To není nic zázračného. sem to nepovažoval nikdy za přirozené... za... za nadpřirozené. Ale upozorňuju vás nemám bohužel na to dneska svědky už. Všichni vymřeli. Že nikdo, to co sem dělal po tom závanu s... toho správného, sem věděl, co je správné, tak voni řikali nadpřirozeně správné. Nikdy to nevypadlo jako přirozená věc. Vždycky to vypadá jako zázrak. Vždycky to vypadá jako zázrak. Například dejme tomu, to sem zažil v tom koncentráku, že von ode utekl, to byl zázrak. Nebo že třískal lidi a u se vždycky zastavil, to byl v očích těch vedlejších zázrak. Nebo že sem chodil před namířenou puškou a ona na nevystřelila, to byl zázrak. Ale žádný zázrak to nebyl. sem byl na jiné úrovni než kde se střílí. Jakýpak zázrak, sem byl přirozeně někde jinde, tak se po mně střílet nemohlo. A tak bych moh všechny zázraky odůvodnit tímto způsobem. Všechny, to nebudu dělat to, že to.. to ce... cesta do rána. zázrak se nikdy nestal, to je všechno přirozená záležitost. Jenomže na jiné úrovni a ta se prolíná s touhletou úrovní a my to nemůže jinak zprostředkovat si v hlavě, než jako že je to zázrak. Nenechte bych nadával na Ghose. Ale hned nadávám. Podívejte se, Ghos, když roku třicet sedum čili třicet sedum vyzval k tomu, ke spolupráci s ním, tak to dělal z toho důvodu že sem křesťan a on je hind. A on si přeje, aby byla všechna náboženství smířena, ano? Takže podle mého názoru to nemohl udělat on, protože nebyl křesťanem takovým, jako sem byl já. sem tehdy byl poctivým křetanem, eště ano? V roku třicet sedum. sem myslel dokonce, že sem svatý. Promiňte mi. Já... vás lituju, že nevidíte v době svatosti, protože byste viděli svatozář. To byste přišli si aspoň k něčemu, že ano. Dneska to nevidíte. sem z sva- svatozáře spadl, jednadvacátého listopadu třicet devět. No ale ta ty svýho žáka, abych jeho spisy přeložil a komentoval. Nedal sem mu ani adresu, ani sem mu neřekl jméno a ty spisy mně přišly. To je sám zázrak, viďte? Žádný zázrak. Ano, ano, žádný zázrak to není, je to přirozená záležitost. Ona ta přirozenost sahá dál než jak my tušíme. No a... tak to začlo. Takže jestli ten Ghos zemřel třebas roku padesátého, čili devět set... devět set padesát, tak sem myslel, že od něho mám pokoj. Protože zemřel, ne? Každopád... Roku osmdesát dva zemřel v Praze nějaký, měl to tam napsaný jeho jméno v mých spisech, inženýr v Praze a na smrtelném loži mi odkázal další jeho spis poslední, Syntéza jógy. A zase ho měl ten spis od toho Klímy a zase toutéž cestou jako bez adresy a tak dále. A všechno to přišlo na mě. Mohl sem jako odolat a mohl sem říct to dělat nebudu? Nemohl. A překládám, přestože sem říkal tomu dotyčnýmu nebo von byl mrtev, ale paní, co mi to přinesla o rok později, osmdesát tři. To abych si prodloužil život. To opravdu, to je tak velké dílo, že si musím prodloužit život. zase stačit protože do života mám být po smrti, přátelé. Protože sem nemohl slíbit nějakej Čeřínek, že mám být po smrti. Jak můžu něco slibovat do budoucnosti? nemůžu, nemůžu nikam jet. sem přesluhuju, někde na krchově, co co co. Tak to von se poctivě nadávat, když von drží tady s- před čas, že jo? A mně je tady dobře jako panu Křístkovi, stejně dobře. A nó, nic mi tady nechybí. Spolupracuju se Svatou Terezií, s Ghosem, Wattsem a s jinými, že? Tykáme si. Vždyť to člověku dělá dobře, ne? No a mám teďka říct, jestli on tomu nerozuměl, hm? On tomu asi do míry rozuměl jako tomu nerozumí Indové. Voni si neví rady jedině s jeho zázračnou činností, s ostatním vším si vědí rady. Jak že dělal zázraky? A to tedy do dneška nikdo z Indů nepochopil, ale Číňani to A to dělají u nich obyčejní fakírové. Jak vám říkám, když ovládnu pupek tak můžu dělat zázraky, na to nepotřebuju žádnou svatost. No. Pavel měl pohromadě u léčitele, u toho Stáni, před několika dny. sem mu říkal, podívejte se, léčitelství, nesmíte to přeceňovat, vy se nesmíste u toho zastavit, to není nic vysokého. vám teďka předvedu z pupku, ne z nějaký duchovní velikosti, jak budu na kohokoliv z vás působit a zkusil sem to, a ten se div neskácel ze zi- ze židle na takové vzdálenosti jako vode mně pryč, že jo? Sem ho málem povalil, on říkal, vy byste povalil. sem seděl tady klidně, sem říkal vona nás pošlu síly ze svého pupku a vy řeknete co, co to bude a on říkal málem ste povalil, no. Sem říkal, si představ, když takle bych působil na nemocné, jak bych ho snadno léčil. A moh bych na to šup dělat léčitele. A proč ho nedělám? Že to není můj úkol. se musim moc držet zpátky, abych toto nedělal. Moc, protože umím dělat i diagnozu i umím léčit. Obojí. A nedělám to. Umím udělal lék lépe než lékaři, no, a mám na to svědky. No tak se musím držet toho. Ježíš Kristus taky nepokračoval v zázračnosti dýl než tři roky. Ne, všechno své místo, všechno svůj čas. Ano, tak něco takový by mohla být pravda, říkám by mohla být, protože tam ten člověk v tom člunu věděl, jaký mám úkol, že ano? Něco něco tady bylo. Jenomže vono to tak není jak to říkáte. Vono to není něco do budoucnosti, nýbrž je to něco přítomného. Von zná dispozice toho člověka a von našel po tom zásahu lékařů, jo? sem s tou chorou rukou převážel přes řeku, musíte si myslet. Mně bylo tedy maximálně pět let a nikdo nechtěl k veslu pustit, protože ta ruka bolela a neměl sem s nic dělat, né? sem převážel, když se nedívali, přes řeku, a to není malá řeka ta Vltava. Tam byla ještě velice prudká. sem musel vždycky nadject a potom teprve sject, abych to vůbec vytáh. No a takže on věděl, co se mnou udělali lékaři, víte? To von poznal. Tak to nemuselo být nějaký předurčení. Nýbrž to se prostě stalo, takže vás v tomhletom opravuju. na žádný totiž předurčení nevěřím, na žádný předchozí cvo- prostě nevěřím. Na nic takového nevěřim, nic. A tak dlouho sem to hlásal, vidíte? A dneska vím, že sem se mýlil. Ten omyl byl správný. sem ho potřeboval a mnozí moji přátele to potřebovali, pže voni, například ten přítel Merta, který se mnou byl ve Francii, sem tam všechno poznával a věděl sem, že sem tam tento život nebyl. Sem tam poznával ten rodný dům toho spisovatele a dům, kde von zemřel a všecko, na dálku sem do poznal. To von říkal, no tak, vysupuju z katolický církve, protože vona nevěří na převtělování. Sem ho musel držet v katolický církvi, aby nevystoupil. Ne dříve než jsem poznal tuhletu pohádku kdy vám o tom draku který na si šel mýtem. Který je klíč od toho co od co cítíte nic to to je víte cesta jak jsem říkal to jsem se stal na po tam ty jsi u typu tele dalo jsem to přečetl jsem začal číst spisy do telat jsem nesených celou uznala dokonce. On se rovnou říct protože přidáno vykládám je to cesta existencí čelo existencí jít přestat řečí ne nějakou modlitbou jenom ten málo. toto řeknu nějakého vzal jsem málo se toho s že on sem on on chodí do od za ten málo pomocí celým život ten kdyby je když den čtyřiadvacet hodin dalo by přeloženo ježíš dal jeden den než je hodil nešel tak je to chyba. Říci životně že vám tady nadávám tak druhu rozumíte je si myslel pro duchovní cestu mi osvobozující i v jeho zen. A voni to přečti tu kapitolu o koncentraci a to co synem sally oni když se s při než že by bylo o to vina tu osvobozující věru takže kdo by dělej do takže nebo se ani stany koncentrovat ani se dostanu bohu z oni musí být věrou pomocí nichž by především měli království boží no ale když jsem by to dělal za příkaz aby si potom po rozmýšleli co jenom debatoval li co to co tam se od dalo v na tak dále aby to. Toto na to tam přišel pak do svazků podle mýho názoru. No. A to my tam rosy čtyřicet do tam umí jsem říkal bez co to znamená. Četní stání kdyby se vyskytl jeden člověk na světě který by pomocí toho co jsem napsal kdes spasen tak jsem udělal dost při se nevyskytlo při jsem vždycky. Lze si když nečetli z povaha by mně je si ho k li u k jeho osten na s a že. Jsme tam naším všecko toto přes ti jak jsem jsem tak byl řekne našel na dost a když svět či či po měl na mně je následujte prosimvás tady její jedna věc tak víš. Nikdy jsem nech zařídit protože nikdy mi to není nenásledujte prosím vás protože kdybych daleko chtěla by se na něm konal taková násilí jako se tam mámě co ve jsou na něm chtěl. To vám jenom druhýho člověka podobný o mně a to je on. Na které jsem se ho správně taková násilím dělo od tak bral jako samozřejmou věc. Víte ten byl dál než my když my všichni protože kdybys nebyli v jeho stavu tak dovede tak těžce leze bychom možná spáchali sebevrahy no ale ono dostal samovolnosti. Tam ješitnost dostal samo o si by se plete že samo rostou učil svou rodinou po za samovolnosti v tomto životě on se s tím rozloučit on opravdu smí zen a odchází. To je vzor se vzala. Na to upozorňuju tady za jeho přítomnosti o tom za z mít co nemám tak vynášet ale je to bohužel tak tady se také be. Nebrala tak nebudete nad tím tak šťastná jako jsem nad tím čas. těmto styku s ním jsem velice šťasten jsem mu to velice je čem že se ho tak nešťastní ho poznal. Protože on se vyrovnával. S tím životem samovolnou cestou padlého trpěl ji vůbec netrpěl. No. Víte dávám vám na přečtení tomu ti rozumět tomu při skrytě rozumět a vám přešli to za o na přečtení an země to si brzo matce taky v ky dala. Země zaslíbení od on se na ty si to nemáte povinně si to od někoho učte jo on to mávání vně. To která vidí kolem sebe se pak ti žida v z to koho ale málo na zádech. A z pod tou tíhou a ona tam ho při ča říká on na semeno a. Říká prosím co to děláš prostota a až. On říká to je těžký břemeno. Protože non ne nenese jenom za sebe ale za mnohé jiné kteří ho nedokážou sami ne sv. Z lásky k nim k a ona říká a to budeš pořád dělat tohoto dostal se do čeho co to co na niž protože on říkal ne jednou uvidíš že to s čím dětí žít tak je mu již za poslem a ona jednoho vidím. Po několika ale než jak jsem si to oni de s lehkostí než se to skříň na zádech a říká mu kdo těl vyložil ten na klas z vší že tak snadnost mít rád čímž. A on říkal nikdo nic nemilost byl ještě tam přiložil li protože od doby kdy je pro měla v a tedy samovolnosti tam může kdokoliv cokoliv přiložit a to ne tíží vám řeknu to je pochopení života a panna z on takle nesl svůj případ. To nám co tomu ve následovat mně ne jsem do toho byl lidsky vrat žen te ne ale jsem proč. Prostě co mají to příklad nemoh se někomu z ti david v tom následovat ano a čeho sice za to že si denním šanci z na poté podnadpis ale bych přes něco jiného od proč ale cesta není z dělat pro vás. Protože ježíš kristus nebyl lidi cestou mírně. Ale jsem byl do sedmnácti let absolutně nevěřící čili to nebyla cesta víry. Do všestranná seděl jsem ne uznával krista jako nejlepšího vůdce duchovního nýbrž jindy ano teprve od koncentráku když dokázal čím je v tom bezčase okamžiku jsem vzdal svůj život ho uznávám na. Čili jsem nešel cestou víry jsem šel cestou poznání. A to není pro vás být cesta protože vyjděte všichni vás znám cestou víry. A cestě vír li které daleko přirozenější proč ježíš kristus vedl cestou víry to je daleko přirozenější než cesta poznání z toho důvodu že ni si myslíme nebo nemyslíme že věříme všichni věříme. My se svou podstatou věřící protože kdyby člověk nevěřil v tento svět se taky víra v tak by s tak na sebe. se nikdy jsem po každé operaci v tento svět přestal věřit pokazil tad. Matka mně musela tvrdě učit znovu věřit ten tomuto světu jako mému světu rozumíte. A marně na nenaučila nikdy úplně věřit se nikdy neuvěřil že toto je moje tělo. Jen ten nástroj mýho to co ve mně myslí co neměli zraněn co to je co nedefinoval došlo co jsem dítětem. Takže pro vás je napodobitelná cesta ježíšova neboť on vedl cestou viděli a všechny ty těžkosti na cestě víry tam ukazuje na svých učit učednících ne takže jsem prodělával obdobné těžkosti ale ne na cestě víry aleno obdobné těžkosti a není to pro vás příklad. To byla cesta poznání je to cesta prosta v protože el. Jen na to nevěřil který jsem byl do čeho zvykem pak se vám do vás předem zru. Ale upozorňuju že nikoliv v nejsem převozník jen z vlastní nic jaký děním a z vlastní síly když se mi podařilo opravdu někoho přede st mi to podařilo. A to jsem převozník jen v koncentráku pět lidí se mi podařilo přenos ale nikdy potom a nikdy před tím. Jak se mi to podařilo ne mým přičinění ale přičiněním těch kteří uvěřili. A ty věřili jedné věci. Že tam zahynou těch pět co jsem získal věřili tam zahynout stoprocentně věřil tam za jeho měl o tom jistotu ušel chybnou a nezahynul ani kdy. A proto jez měli jistotu jsem zahynou. Tak jsem vlastně vnitřně svého života vzdali a tu podmínkou vy nesplňuje své. Vší splní to je tak budu staly se od ve protože listy splnili tak jsem jsem od tělem při je ted do tu myšlenku a budete spasení. Ale budeteli chtít být spaseni nebudete spaseni další podmínka. Protože oni si nepsali víc spasením ten let jiří došel doktor líčí došel. Mně řekl podívej se vím že tady umřu a pak je mi jedno. Co budu dělat v protože když navrhuje než aby dělal tohleto jsem poznal že znáš svolení toho tak ti věří. Že po radí dobře poradil co chceš tady beztak zahynu ona spaní přes dělám dobře ne jsem tvoje co dělat tom on se dostal vy byste. Za námi sice co dostat tam kam were věd let o panečku to za těžkých podmínek. Protože nežije stane se s ním setkal ses nic nemůže si žije na takže převážila jsem přednášel ve jsem to který začne ne věd. Protože jsem tam v tom koncentráku že si nežil je tam všichni viděli tam jeden je bůh. Jeho vůle se všechno z jeho vůle se všechno dělal. toho když se ne si že kristus to nemyslel svatý pavel jinak než že se zdál úplně své vůli takže konal vůli otcovu vůli boží u li kristovu bez o na sebe. Nemá li ti a sám se o co mnoho no ano správní takže to se shoduje na náhodou jednou z ježíše že jo no a tak je to takže opravdu se nemohou chceš těžce jsem o vytahovat těžce ale nemohu svěří že bych nebude nástrojem se o nás. Že sám neseme prát se nehodí ne nedaří protože nejsme si nevíte kdyby ti farizeové jak tady sedíte. Protože vám s že byste se si ještě něco a pomoc po nikoliv pokračuje v zpovědi a říkají si to rad a ten ekg a on říká no sestro a právě v kateřina přes cesta tato rady byly jsem jenom zkoušel sebe poznávám a tebe tak je poznává ale chtěl jsem je si opravdově přichází již že. Jsem z důvodů vnitřních anebo jinou rozdělenosti a teď vím že to od vnitřní říkali dál ona řekla ale teď si zůstali pane je asi za ve jak on a on říkal proč protože jsem přestal jest je představa mysli a jak se to stalo. No jsem se dostalo stavu do stavu nebyl ani pán bůh ani svatí ani andělé ale do tam božství. A to znamená všechno bylo posvěceno bohem a v tomto stavu jsem dosud takže nevěřím. to po sví ve všem vidím od chvíle daleko lépe sloužím bližnímu. Jsou že tomu božství. jsem nikdy před tím že se za vás že když mno k sobě krista slovním od říkat tak prosím řekla zraje tento nikomu neříkej. Je to v pořádku. Že všechny myšlenky představy o bohu který mají li že jsou nepravým představami. Práva správné je že z vnitřek všeho je boží o a toto jenom vodě v. Stalo se a protože jsem strach a je vlas na tak že ta tady s choroba je na postupu a zachová li se lidstvo tím by to byla z to o tom ba je že oni ho na se mně že ten nebyla že to království boží vůbec nevěděla ale mělas správnou osvobozující i věrou prosimvás nosem to od a když každý pořádný svatý město osobou visí dělo proto se o. Jsou bude tak se četl si životopis nad vědomím víte. K. Tam když tu čem to co se od bo v koncentrace v kapitole koncentrace a tam jsem o i je tedy dal přístup na věřícímu člověku. Na to budu opakovat ono to to pro nobis z vás že to tenat jsem dobře. Let tak ona ta svatá terezie v předškolním věku. Našla u kom byli svatý obrázek kdy ježíš kristus samaritánce ženě v i s tím mužů u tedy ženě velice nehodné nabízí věčný život. Asi obrázkem domu zeptal se toto je pro již je řekli že ježíš kristus na vize li si věčný život i takové hříšnici jakým byla tato samaritánka. A svatá terezie která a věřila že to tak bylo protože tak milosrdný bůh. Řekla když že takle milosrdný vůči takovému hříšníkovi tak je milosrdný vůči mně na to vsadila jak to byla ta osvobozující myšlenka jsem tady na světě pro toho. Aby si bůh k sobě za ne osobou li ježíš není nic nebylo od chvíle jiný ho důvodu proč tady žije než abych tak bohu celým životem. Jakými prostředky to bylo jedno co je do poradil to jde dál a tato postoj nezáleží na tom na ideje záleží. Že o našla svým životem bohu a víte že došla protože z tají měla byla správná tají osvobodila a proto říkám že ji příklad je směrodatný. Oni příklad dělat neni protože to nebyla byla to osobou říci dělal nebrat to věděla víry. a proto to si předek toť těžké vysledovat například mně. Ale potom vám řeknu jak je to lehké sela ježíše krista protože on tu ideou propagoval celým svým životem jak je to snadné proti ještě k tomu se dal co o terezy tyto tři přijde vám uvedu mu na tom makoň na či vynechám. Protože to ale zase se do od s. Ale nevynechal to ježíše krista protože by se mohlo přetáhnout čase myslím utekli s vámi nad tak podívejte se ježíš kristus ukázal že ta idea a nemůže zůstat stejná nese musí měnit. Z uměl měl s pokrokem duchovním toho člověka. Ta svatá terezy je například začátku si myslela že tedy musí boha miloval že musím by miloval bližního a a tak dále a tak dále že musí dělat dobrotu řeší musí sítí ctnosti životem to již stačilo do určité doby to na s tam věděla ale nestačila dokonce. Že obyčejně není schopen pojmout takovou ideu která bylo najednou celá ani jedna al za prvně a hned napoprvé osvobodila rozumíte a po je tak je našla. Ale teprve když potom na tom tak zle že začla vyčítat pánu bohu co jsem ti dává jsem se s tím životem. Vím milovala jsem bližního zapíral jsem se post jsem za dva světským životem žila no prostě všechno mu to vyšla co všechno dala a jsem deska na kraj svýho života jsem vám zánět nervu nemohu se ani hnout mám hrozné bolesti v těle nemám bože co bych ti dala. A pán bůh ji řekl terezko. A v obměna ideje prosím v ale ne vší než toho poznání než že všechna a jestliže všech nadát bezpráví měla eli všech padá a dále nemůže dát jako u toho třista všechno dal dal nemohli znát. Tak když všechno také vyčerpá tak potom musí přít názoru že nic nedá. Neboť všechno co a ten člověk od boha svému propůjčeno uvědomte si při před dosti podobenství o ho hřivnách prosimvás ježíš kristus dokumentuje zatím jsem omezila dokumentaci jeho života ne na život ježíše krista protože ve strašně sahá po dlouhé že on dokumentuje podobenstvími svůj ji život svůj život jak se tak jak on šel jak u pod jeho mámení. My ji a on když tam rozdal ten hospodář psem nějak městu on. Je li jednomu jednou byli vodila třetímu jak odešel od toho a potom se vrátil ach těla ani vy zavání. Tak si všimněte. To katolíků bohužel oni kráse kdyby nahradilo se jim to že oni museli tu hřivnou odevzdá tu on tu teď vězni mnou museli odevzdat. A musel se i všechno co si smí vydělali jo čili ono jisty svými nezbylo ale vůbec nic. A to je to léta vyšší ideál dojet tohoto schopen jako prostota terezie jako ježíš kristus že všechno odevzdal tam by toto rok krásně koukal te ale je tam rozpracováno jeho životem na všechno jak se ho nevzdal. Vůbec nebyl ničím ale. To je proč dobou popustil vší všechno odevzdal tak jakkoliv předtím říkal že jedno s bohem jo byl nebyl najednou všechno odevzdat když všecko odevzdal tak pak všechno měl jako když jsem všechno odevzdal v tom koncentráku pokud jsem byl jsem se s nosem ku do sedla jsem sebe je u bylo neznal jak z jako když ze sebe se rozeznal kdy do sebe celý do znala jsem osel se ode za to o co ještě se daleko líp s. Jako že kristem že člověk je člověkem mají ještě kris ježíš kristus to je příklad skal makoň není příklad. Jsem si myslel jsem všechno odevzdal nosem jsem si nechat pro sebe kdysi přestat tedy by oni si byli nechali ti měli ku služebníci toho prospal něco pro sebe by to o dopadlo to by bylo slevit i ten kdo jsi nic pro sebe nechal jenom to zakopal a po za v tu původní hřivnou byl odkázán do temnot vnějších to znamená byl tak jdou jako byl předtím nebyl spasen nebyl uvědomělý nebyl si vědom věčnou života te uvržení do temnot vnějších sám. Peklo tam ho do vnějších těch temnota vnějšími žijeme protože by takle si necháme z necháme každý den ze svýho života něco pro sebe. No trávy že tato viděla je těžko stavitel zná. To je napřed se musíme naučit to první první pád asi umět milovat že umět. Ctnost kněží a tak na a ne pro sebe ne. No a potom o to by na tak dále a potom teprve se toho všeho zdát ani on se nestal kázali všeho vzdát tak je to všechno marné a tak nemá je to lidský do ve zkratce pochopení ctil života příklady že od života. Když že život nám dal tento příklad všeho se vzdát. Jo to co tady je a ta láska je tak jsem ve stáří třebas že rezignuje na život říká asi. Je víte žilo k něčemu za vším vědom rychlý bych umřel čeho je to jsem vám často vykládal o jenom takovým muži byl to richard víc sví v plzni který byl chorobinci a ten říkal dycky víc jsem hotový víra chce hnoje nic jiného nikomu nejsem k ničemu protože jsem tady z toho chorobinci ani pro nemohu pomoc bude z jsem ochrnutý na u. Těleso co chceš která nám prostě jen z berou a tak. Prosím těch karlička mu řekni v čem je ten život. A jak si nemůže být z pas jsem taky vim proč pase li nemohou protože jsem v životě byl nějakým genera palem říkal do že se že je jak je z lidské seanci lesem napáchal moc věcí z jsem zabil moc z lidí dělat to když tisíc vtělení trpěl tak se nedivím ne mezi věnoval ale kdykoliv pokrok v že mezi jdete všechna o krok tak nemůže být spasen. Víte to ježíš kristus jasně ukazoval svým příkladem. Že kdo rezignoval na pokrok při stal ses pás s mým zříkal s. F. A on tam ukazuje při takové dvojice na jeden se zříkal visel říká co říkáte jsem do jsem se s. Neříkáte na to dobře. Tak tak neboť by přítele lazara protože to tam si o své řeči větší vyslovil podobenství ale on to ukázal svým životem v že se bez dál. A proto ukazoval cestu k spásy. On se nezříkal toho života do doby dokud se ho neměl s zřít z toho všemi nevíme viz čeho máme sice se nemáme že proto se velice široká a byl jsem spojen s strašně dlouze prominete ale že se říká protože nevěří že by dejme tomu v ten život k něčemu bez vedl tak je to věc duchovně neboť nebo světská že to že by nějak světsky důležitý když mysíš že ani vědom ani ve při ve že to není důležité aby tady žil. Tak pak nemůže být spasen tím svým životem rozumíte nemůže být nejistá sv. Ale jestliže např je přestane to co s panem rady s tím že totiž se přemluvit aby ten svůj život nepovažoval za špatné. A tu obrodu anebo výtečný tato do do můžete o něho udělat třebas dali že se vám to udělat tím děláte pak může být tím životem dodatečně spasen protože podívejte se jesiže putovali svýho. F. To je věřil napřed lesy vtělení že se provinil velice zabil milion lidí třebas na její mal se s nakonec dokázali že to omyl v že na kdy by měl být za všechno trestám tak by se to vůbec nikdy že bude když to nedočkal to je taková že milost není buď je osou od. Ale nebude láska boží a protože on ve povede sebe oboje obstojí osud neexistuje žádná choroba není osud zná. To se musí mi že si musím uvědomit že zatím stojí aniž to víme láska boží on říkal ale jak láska od jistej za mohli chorobu přát tak strašně trpím mám tak viz strašným bolesti a kdyby tam láska boží ve mně tam bůh nedovolil abych na na dávat živého tělo nepoložil to je tak co viz u se nadávám že se nedivím že to jsem ještě křičel víc než před tím. Jsem říkal pane lisý aby za vaším místě ve mně dával ještě víc protože takové strašné bolesti v bych nesnesl a se říkat co tady máte na stole on tam měl opium. Kapky opium ale v každém nedali že bude jen tu bolest tak rozkoše nebo od vydržet tak aby si vzal nějakou kapku. Von ten člověk. Si žádnou kapku za tu dobu několika jsem tam byl ani o nevzal zračila ale na pána boha. To bylo od něho strašně hezký. jsem říkal vizte jedinečným mudrc mistra aby sebral pak ti je na dávat na pána boha to je krásné pro se vás líbí. Přidáno a to se to co pěkně vyprávět z líbí. Ale jednou se stala jedna věc on říkal ne my se nikdy mi neslyšel jak na pána ona dávám ale kdybyste jenom v jestliže ona žádal jsem věděl že na tolik trpěli. Jednou jsem přišel nečekaným okamžik tomu nedával v s s si myslel sebe říma on jen hlasy těla byl tam sama tam z jenom vědu postel zevní dosti nebo z nechtěli držel. Víc tak velela ale tak nebyl s mně z s se v proč je a říkat a on říkal panna o se nestyděl ale nese styděl el říkal ježíš když to poslouchal to jsem než čas zen tak se stane se říká ne pane lisý mysli do od nedáváme z toho sval. Říkat teď ti předvedu richard jak tomu na dávat na pána boha a jsem nával tímto způsobem. Ty s prosté bože jak také prát když to nevinný hory padat který si myslí že byl nějakým dělala který něco provedl v když to nemůže prověřit ale když když to nemůže by bylo to neděle jakkoliv se tam ale v nějaké věci sám cit to co jsme syny pravda v aby do za tohleto trestali jsi mi že to že to musí vody a ti o necháš takhle který trápit že se s ti jak teď se hlas stal v nátěr na dávat pak dobu ale tak na že on když. začal nám věc zírat. A říkal ty nedával svou pravdu na dávám popravy jak to nehraje mu to si ten tam zaslouží za to co si trpíš při ne z s z s v tu chvíli věděl co dělat. Tu chvíli říkal tak co je hledal dál je ta bolest dycky trvá dvě tři hodiny tentokrát jak jsem přestala by se dával za být než já. Tak jsem představit tomu nedává nemůže nedávat tak se pořád teď budeš chodit a ten den chodil. Čili ono to není je prosimvás nějaká záležitost na kterému tak jednoznačně odpovědět. Ale od tak do člověka bez nestala toto se v vým nesmíme ho nechat napřed v tak si můžeme tak o máme převrátit posel se do všem nějakou sílu i třebas tak volil jako jsem měl jsem semen jeho se než tato karavana dávat jesle panna nadával na straně nevěřil to pánaboha vašeho nevěřím se neprovinil když ona tam jenom pu jakkoliv se na proviním to je moje pán bůh. Tím se o že že nejsi roky tou na to šel nevěřit ten se ještě věřil mamička je tomu těla nestane ten nám bylo o li široké nebo pět a když s mu a to bylo asi ta nějakých protože před koncentrákem takto toho nějakých dvacet ba otce tři cest že na od za že třicet ano. I ten o co se rodem na tom deníku mám na jsem ho v. Protože ale jako tak i ne ten kdo mně říká pane pane v že si že bez těla ani ten do na mně na dává si se nezbavuje povinnost do králoství oni se dostal v my si neza ani prosí me na dame nebo o milujeme. A když ten je nevím toho. Tak přes nelásku bohu jež těmito tak se musel dělat když mýho a jsem tehdy osvědčoval lásku bližnímu a to jsi ten pán bůh na mně cenil rozumíte mě. Protože jsem on je jsem i mám o na dával pochopitelně když jsem ani nevěřil na toho lidsky pojatý ho ose nevěřil ale jsem na dával kudy pánu odpojit pannu visí a upřímně. On to zabral by byl ne za ho než toho o bude po že za věří že čekal vzal si chodil. Splní li z ty náboženství jiné ale s nosem svým věnováno od toho tedy bylo to obrátila naruby. To není moje přednost protože čtrnáctkrát obrátili naruby lékaři to začlo brzo vite. Úplně na mně obrátil tady jak víte to je život ten na doby obrácen život ten les mám taky zase normy obrátil vše co nás ti rod na dodal na roveň narodilo platilo o život na dobyto byl při na věc ta pak z něho stane se z něho nebylo tam by to všechno brát že ta nebylo nic z toho tomu nechala. Tato za to oni zůstalo v. A el prosimvás tohleto vám říkám proto protože jsem se vás učím tomu jste nenásledovali ne následek ježíše krista který ukázal že dovedli tolikrát lidsko je dal do zapotřebí předvedu vám to když se na jako bezmocné dítě v betlémě bez stáje ani jedna si vlastní bych to byl jako oni s ne by byl předtím vtěleným byl dale. To byly stát se po trestáni vším když rodila a společnost hod vydržela rod se let a on nad se od odvrátil protože věděl že jiný úkol než zůstat v tom úzkém okruhu společnosti na přednost tomu co v se všemu dozrál to znamená že neměl matku že neměl vraceli ta se o tom v já. Protože neměl místo kam by hlavy sklonil nadto si neměl zde toho jako nikdo z nás tento o zen nemá přátel jsem to právě je tu čest je tady je že co je tady nemám nemoc rozumíte tak jak tomu přišel ne do jsem to to ale volně na to za ze jak do jeho je přirozené to odejít příklad panečku ale byl jsem byla od lékařů. One on nepřevádí a potom se tím ničím stal a na tom kříži když ani. Nevěděl proč do tam odpustil tak neměl ani to svoje ve řekni nic neměl není ale na vás jeho duch tam v tom co do toho vložil všechno čeho se za tak s tak je víte pro toho toho co se nebojte když si na do oni čím to vás jak maso nepřipravuje z zoufalství. Nýbrž vám to postit že tu největší nedějí kterou na světě člověk může mít. Tiší jenom jako oni se dostali k tomu nic protože jsem si boží a proto vašeho boha neuznávám protože mu ji bůh si tím ničím a se toto nic k čemu tedy co poznávám. To je nitro všeho to nemůžeme to se tak se co od za do jakkoli je třeba taky nemůžeme tady vůbec žít protože bychom tomu dali přednost. A my musíme dala přednost du nutný zlo tomuto životu abychom se něčemu naučili to co všechno vyložil ale je to přestali pochopit neměli tak je to je pracoval hřích mysli k němu stavět jinak jako chybě. Tam nebyli pochopili vším čím způsobem že kdybyste počet jali tisíc ježíšku tak nejde posel se všechny chyby který je člověk schopen spáchat. A vy musíte s chybami se si životě počítat že jsou mu jen doprovodem přípravy kdy dává své né. No a ale misse jsou částí trpící přírody. Co kdysi je č říká svatý jan ve zjevení v jež zase v kom pravdu pracuje dokud ze sebe nezrodí krista v čili to je zákon a jsem tam v koncentráku viděl mým taková teprve že co je proti z obr domu do tak li věcí tam beze zbraně dospělý člověk byl za by jen a nejenom mučen a tak dále. A nemohl se vůbec sil z příčit tomu nemohl tomu odolat nemohl tomu zabránit s to byla obrovská moc těch esesmanů ježíše. A kde bylo v tom na svém z tví boží. Kde bylo bylo tam ona tam bylo ale nikde jinde je že ta a právě je ten pán bůh který ho vynese dál to uznávám. Ale o ale toho nevěřit o tom vím. Protože jsem se a proto jsem mohu toho vašemu posmívat ten od vás to je pravý bůh pro zase za prát no mohl mít o to za tak patra ale ne v říkala tam nebyl ani bůh ani svatí ani těla do tam božství. od doby miluj bližního. Tam koly jsem po technik jsem vzdal svůj život i obrátil se ho pozornost. Tam jsem viděl trpícího před tím jsem měl plni sebe vlastního utrpení. Tam jsem viděl utrpení takže jsem jako oni ho při byl doktorát jiřího došela. Ne říkal dneska lékaři ženu a viděl jsem v něm co si myslí proč se tam objevil a proč tam za to že jsi vším pro z vídně a byl jako k nic že se s neprovinil ale na tobě se musí ukázat co říkám ve zkratce sláva boží prosit o nás na něm k a stal z ano a kdo tam moc utrpení ale ten nebyl nikdo trpící protože. Ve mně že jedině bůh v kom žije bůh ten netrpí. vám řeknu upadá kříž z ka který netrpěl jako bychom trpěli vidělo stavu daleko dokonaleji žil bůh on si to to si jenom nemusí čech definovat o to nemusí vědět ale on žije on daleko dokonaleji žiješ komukoliv z nás než ten je ne že vás nežil vše protože pak pak co on dokázal si životem bych nedokázal například padli do ram o bez je. Držel našeho museli nad ale námět cestě když čím byl by tu tou klid a tím jsem pochopil bez učení jsem nikdy nic nebral tak je to není z to zaručeně ne. To třebas jen se na no tak vám to říkám jenom proto potom bez tuto vana svůj život aby váze odradil tímto způsobem to nedělejte o to jsem se svých ti ne tak to zase bych tolik na dělat tak je tam bůh nezavrhl ale tomu se říká do se ven z tví. A když jsem si myslel že tam a opustil nenechala holičkách to byl nejvyšší pro jez jeho lásky protože měla při je to sebe opusť. A tím že mně dal svět dost tím násilím sebe opustit jsem sebe nalezl v tom vnitřní pro trpět boží ne dokonalejší sedmnácti let rozumíte takže by k abych přešel těm tíž sám. Jak s tou přidovou ty děti no samozřejmě nechci bratry od tolik utrpení vím že to utrpení a oni se nemohou vymknout z z toho dualismu oni musí z toho dualismu živořit pak umřít to je mi jasné ale jak na to on potom po že.