Karel Makoň: 87-15A (přepis nahrávky)

u smrti na kříži se nemohla obrazy o kazit tu čtyřiceti by byla za pravda ale tady ne se to dalo tak ta stylizace aby bylo věc že ukáže je to individuální každého je to jeho specielní záležitost mně kostra de ten vývoj u někoho zda satana trvá radši domu a ona trvá kaší dobu tím spíše či víte člověk zaujat tím hledáním království božího teďka to je toto hledání království božího především ty jak mu hledat něco co neznám se mu nemohu mít poměr protože to neznám jak mohu potom dokonce toužit ne a především toužit a především neda to nejde řeknete mi neprávem protože my s to představujeme jako chození místa nebo těkáním z místa na víc to až to najdu nebo tak se chopím toho vám známe ho příkladu že svatá terezie z avily v útlém mládí na zem obrázek svatých de dnech kde ten ježíš nabízí život věčný samaritánce ženě pěti mužů ano a ona pochopila že když se smiloval ježíš to takovou slinou ženou že tedy se smiluje také nad ní ne a to tímto to chvílí hledala království boží především čili pod dojmem této skutečnosti jak ona začla především a království boží té neznala si berte můj další výklad že ona nabyla víru že bůh ví má přílišná své království že ochoten ní přímou do něho že a že je přijde ochoten věnovat svůj věčný život a tomu tak dokonale věřila že se mohla celým tím životem za tím ubírat ona od té chvíle sláva tím královstvím božím protože nic vedle toho ta důležitého jejím životě neexistovalo takže vona mohla především na toto království ona jak má to představuje a na tom nezáleží že tovaryšstvo jistě špatně na si říkala po tomto životě o tomto životě ten tento katolický a křesťanské pojetí následuje život věčný je tedy zažito to omylu žila strašnou ho a to je základní omyl o tomto životě nezačne život věčný nebo nehyne mě život věčný je věčný je věčnost od nekonečna do nekonečna ten život v jíž existuje v mém řek bych pozadí vědomí v povědomí já o něm nevím že jsem spojen s bohem tak jako tak a že to království boží už tam ve své si to neuvědomuji takže nezačíná život věčný po smrti jak to my katolíci špatně radujeme nýbrž život ježíši začne musíme si začít uvědomovat už zde na zemi po smrti si uvědomíme jenom ten zbytek se po smrti setkáme se sebou zase jako jednomu bytostí tak dostáváme do ruky to z tohoto člověka není tam už člověk který by měl anahatu tento transmise tamní prvek když i adžnu a srov tam nemá říká má to úsporné část té a nadto má ale takže při to je málo a jestliže nemá nic z toho věčného nýbrž jenom to smrtelné dispozici tak nemůže pojmout touhu aby zatím neznatelným šel před tomu vůbec nic nenapovídá to první mu nemá význam ale všimněte si jak ta svatá terezie najednou na četní z na to vírou a toute že jste lidé víry takže vy se musíte stejným způsobem dostat k tomu hledání království potíže štěká terezie ne méně ne více dostačí jako trvá terezie když ona si řekla když tedy miluje takovou že samaritánku tak revival nebo miluje také mě jenom já mu na to odpovídám já nejsem toho práva jenom protože se o to nestarám víte tohleto u té svaté terezie nemohlo otevřete terezie nemohl užit dojem že něco za neba a protože byla předškolním věku ale mně už to sedmnácti letech ten dojem budila terezie tedy o té chvíle pozná že bůh nás miluje de této podstatné ne že je schopen si jí k sobě brát ale celé lituje tvor to že miluje a eště ji vadilo to že po smrti že to že nás miluje tak teprve až po smrti se dostaneme k němu do že věčný život začne až po smrti to tedy chyba za kterou těžce do na to těžce doplácela dlouho až do toho poznání to spojení je že sem polomrtví pro ni znovu na kříži tak máte tady nový obrázek lásky boží a já myslím že vy jako lidé víry byste běžný že ježíš kristus slíbil věčný život samaritánce a že ho nejenom slíbil ale dál té co ten tehdy aby si byl se vydám toto mělo stačit na slibný začátek pro mě je ten kristus také tady pro mě si tímto životem přišel obraťte prosím vás to podobenství o těch hřivnách ten hospodář rozdal hřivny hospodaření s tím tou chvílí přišel to ti svoje služebníky přišel li on by byl nerozdalo tak si pro ně nepřišel ale že nás podělil bůh stejnou měrou tímto životem tak si pro nás přišel z vyroste takové už pro nás přišel jenomže mu nedával přednost ale velice si jako by se přiblížíme tomuto pojetí když si uvědomíme že my tento život máme z rukou božích nejenom jako stvoření ale jako pořád tvořen či ne jsem že to závislost na bohu životní nevíme je ustavičná o věčném životě každý pomíjející život je závislý té jedna vědce žita a druhá věčně důležitá je že vedle této závislosti je tedy mnoho jiných závislostí které zdánlivě s tím tím nesouvisí a otec bude se pro li pozdrav aby se to ne nezastřel všechno třeba musím bez ohledně musím výdech avatar vynechat dá abych se dostal dál tak myslím že jsem ozřejmil že každý z vás může přímo myšlenku jestli je věřící že je tady proto že bůh tímto životem zrovna násilí bere z vepřový ne on nás tím nevlastní odina veme absolutní svobodu my nemusíme na to odpovídat klade že na to pude negativně neber si a že když se věnujeme jenom tomu životu který máme od boha k tomu abychom se k němu vrátili užíváme ho pro sebe tak se proviňujeme proti té symbolice ž v života že ti už ležící měli ty hřivny pro toho hospodáře já bych při té lítosti ještě řekl tuto toto podobenství že když ježíš rozmnožil chleby a rybičky proti tisíce hladovících tak to nebyly chleby jeho tak to nemýlili bytí jeho prosím vás toto je v tom podobenství o hřivnách jasně řečeno že voni to ani chvíli nepovažovali za své viny atone a ten ježíš také to co rozdal nepovažoval za své a že k tomu potřeboval nějakého druhého a ten se toho musel zříct že o zlého protože když se toho zřekla do nevzdal tomu ježíši tak si mohl nabyde počítat že je to všechno s ní by takový velký zástup že mu nic z toho nezbyde že on se toho vzdával nit najíti tuhleti detaily protože to jednodušší pohled na věc čili nebylo to jeho toho ježíše a nebylo trestal to být toho mládence který se toho vzdal protože takové množství zvěděl tak to nebyla dost to si museli vědomím udělá to ještě nevěděl takže jestliže my takhle odevzdáváme svůj život ale ne jinak než jako že nám nepatří nýbrž že patří bohu tak pak to celým životem k němu jdeme celou vinou svého života opravíme pro hospodáře a to je to hledání království boží především a to už začít každý z tohoto této pozice ano je to s to a to vám pořád dlužno hlavy kdyby ti co jim bylo rozdány to dřiny by rozdali nemusí nechali pro sebe jak bych to byl dokonalý mám dokud si mě to necháváte ze svého života pro sebe nehledáte království boží především prosím vás nepřeháním to trošku přehnal vy ho prostě vůbec nehledat to sem to přehnat jestliže já na království boží především tak musím s tím co mám výpovědi hospodřit jako by to bylo moje jako by to v ale lépe než jako by to bylo moje hadem že to je posvátné co mně bylo předáno ježíš kristus si nesmírně vážil svého života neboť darovati když si váží te svého života nemyslel že děláte špatně jež musí nesměle maří jako ježíš kristus že na ně někdo těl sáhnout tak prostředka nich utekl nebylo ho vidět nemohli a kamenovat že to až dozrálá a měli shodí tak tam nešlo už o smrti školou jímž sort duchovní tak pak se vydal těm atena se nechal zmařit ne zapři přímo to řekl aby byl smaže to si přímo řekl že když on ukázal na své tělo toto je chrám z postoje ze tří postavím tak že to chrám někdo ale ský o je že to nechal ani slovem se nehájil před soudem že to tak nemyslet a slovem a je byl slovo řekl musel být osvobozen já jsem to myslel na sebe a ne na sám jeruzalémský kdežto takhle byl zavřen zruší a z takového velikášství že to co oni stavěli šesté o to se ostří dni o to se nechat boží nebo na to že závorek tep a on to já se do při ni postaví je ve rád kdybyste z této úvodní kapitoly poznali co je to milosrdenství boží že nám byly rozdány tyto životy tyto naše životy této milosrdenství to bylo rozdání hřiven bude na to že jsme ještě tehdy děti a že se nikdo nevěděl ani pán bůh i to se zná třech vyplave že ano už nám je rozdá bez nejmenšího nároku na to abychom mu to vrátili nemusí na to je naše výhoda se že mu to vracíme ale setřena se když si tak podíváte do své vlastní že jestli byste li ochotni takhle bohu svůj život odevzdat vás vychutnala že to má hrůza nepřekonatelná hrůza se to co to od vás pán bůh se a ta hrůza mě konkrétně držela jakmile se v praze hluboké koncentrace je nestrávil a to to to dělá vědomí tohoto světa na do že vědomí plnějšího a než se mohl nabyl tak tam říkankami za je to vědomí bylo jenom čisté a bál se ten člověk rybičky tou citového ba že tam to do jakého neznáma v jakém statické naše lidská dobrá vůle je strašně sláva a nevydrží ani moji řeč kdežto ta vůle boží je tak silná že nejenom že jí vydrží ale opuštění zavře mě hubu protože to je něco předčíme uší důstojně mlčet tak vůle má úžasnou moc je ta vůle boží dycky určila tak dokonale zá jsem měl u mě prázdnou mysl a v ní nenacházel poklady které byly za nějakým přemýšlením nebo uvažováním nebo rozhodování takže přesná ty vnukl ku jak kterou si já jsem tě je si dával pozor už jednoty nebo to se zkoušíme o to jak pustím vůlí boží činu život no tak prosím já konkrétně musíme mluvit jo a to je právě to silné a jak pustit myšlenku nebo vůli boží činnost když já si celý život stačí za svou vlastní vůli a kde se nestačím tam řeknu tak všechno se člověk nemůže povést že ano ale ty jsi ty dobře víš že kdybys naše místě neprosadilo kolikrát vlastní vůli že by se něco třebas hrozilo a něco podstatného by se zrodila že do toho musíš vložit to vlastní jenomže má to tento hiearchií princip sobě je arsský linci v sobě že totiž musí být napřed ta myšlenka ustupují vůli boží a sloužím svou vůlí té vůli boží znamená ta vůle nesmí být potřeba v tom smyslu že bych nebyl ochoten sloužit tu nýbrž jen u tu vůli musí mít svou ale jenom jako sluhu i nese se odvolávám vedete tažené ona vám se na to podobenství o těch hřivnách ty si museli zachovat svou vůli ale jakým způsobem jiným než předtím před tím mohli si hospodařit jak těly a teďka hospodařili s nějakými vyrazí hřivnami jenom proto hospodáře rozumí čili používali své vůle používali ty musíš umět používat i se zaměstnání například se vlastní vůle ale nenapadne tě napadne ti aby s tou vůlí sloužil bohu co doby například teď se dověděl že máš především na království boží jakmile se to to to dovíš v té chvíli musí na a vlastní vůli tak víry ne opisu později aby do především leda aby s je to království především hledal ale ta myšlení ká hledejte především království boží musí zůstat navrch znamená tam musí být vůčí myšlenkou proto aby se to ale jsou vlastní vůli a musí motivací tvé vlastní vůli rozumíš této důležit a ne si tu jednu chápeš o ty máš motivováno svoji vůli jenom jenom svou vůlí ale tohleto motivováno že máš hledat království boží především a to je poslušnost a ne té poddanost v vůli boží a ne vlastní vůle že už to potom dělá s vlastní vůlí tak ti upozorňuje na jednu věděla šen tak dlouho dokud vůle boží nastoupí a ta nastoupí velice brzo já myslím že bych to měl ilustrovat vlastním příkladem ne promiňte mi tak třebas já jsem říkal mantram nějaká mantrická cvičení modlitbu tedy jsem prováděl mantrickou a ta modlitba mě byla zjevena to znamená já jsem si ji nevymyslel že si myslel jsem ji přešel vajnfurtr oui ale ona tam nebyla to jsem vám mockrát vykládal ale když jsem konal jakou modlitbu která kterou jsem si nevymyslel kterou jsem neměl z vlastní vůle a z vlastní iniciativy a začni intelektu tak se mi přeci věřil že je to prostředek dobrý dostačující ale jakmile jsem s tím začal jako s prostředkem který není můj už proto že jsem začal jako skokem který není můj tak mě byl tak brzo od nás ve se ho nemohl vůbec produkovat já jsem nemohl tímto mantramem se dostat přes dost nízkou fázi vývojovou té mé vnitřní modlitby přestal jsem mít možnost měl jsem živelný odpor vnitřní proto vyslovování než by to považuje za špatné jsem to nemohl to byl ten vnitřní ohnoho dál vyslovovat to mám tam vázlo na mýtech dejme tomu já si vymyslím mám třískám aby aby to zkrátil i a o jejím to nebylo já jsem ho vymyslím aby se to nemohli sledovat já jsem třebas opakoval a o nohách ano ale já jsem to já o v těch nohách říkal proto že si to já vymyslel to bylo sledování vůle boží neboť to mně bylo svěřeno já jsem se ve před ventura ono před jiný dny důvodů ne ale já jsem si to nevymyslel čili když jsem potom poslušni toho já ho začal říkat a najednou jsem ho nemohl říkat nešlo to mysl se zastavovala velice prudce se zastavovala tak jsem v tom viděl veliký dostatek mé vnitřní modlitby chápeš ale já jsem přitom musel vzít svůj kříž na sebe zase se hledět toto překonat se se nemocí snažil to já ho dále říkat ano a ono to zase znovu nešlo tak jsem ten večer by se dokonce tato dělal své jenom maria o to pokoušel druhý den když jsem začal taky ještě dřív se to zrušilo pach říkání toho já a když ji nastoupilo nestoupal nemožnost tolika jenomže kupodivu protože sem to neříkal z vlastní vůle nýbrž v poslušnosti vlastní bude v tom že to chtěl říkat to byla vlastní vůle nestojí učí rozlišovat ale když sem je jsem to tou a říkal a něco jinýho to nebyla moje vůle nýbrž to byla vůle vyšší já jsem to jako vyšší vůli poznáváte důležitý jak to si o tom myslí a to myslel že je to vyšší vůle že to ode mě pán bůh se abych si na to to já sedl a na tomto koně já abych šel celý němu aby šel celý mu já vám ty žije to vysvětlit mnohem věci když si s sil nějakým mantram abyste to konkrétně mohli pochopit a já dokonce nemohu vyloučí kdyby se chopili zrovna tohoto mantramu se to řekli já o tom říkali číňani před ní lety už tak jak vám to teďka budu radit já nemohu vám jako zaručí že by se to mohli dohoří kát ale mohu zaručit jednu věc že byste se tím dostali vědomému spojení s bohem velice prudce kdybyste v sobě překonali ten odpor v tom smyslu že byste pochopili že bůh od vás chci něco jiného než přeříkávat nějaké jméno boží tedy ze to jméno boží a to se tak by to ta vědomost ce nabyde ale to vlas ta vlastní vůle kterou se chápu jakmile začnu vyslovovat to já trýznivé jenom o nějaké jasnou já a tak já už i to potřebuju vlastní vůli to že potřebuju víte vlastní vůli při tom se vykonává vůli boží potřebuju vlastní vůli to je braní kříže takže plním další úkol že totiž chci či o mou při ti vezme zapři sama sebe a vezmi svůj kříž já jsem musel sebe zapřít jak jsem si postupně když to val protože tím se pořád zkracoval ty a doby kdy se mohl ještě říkat já ho a já už jsem to nemohl říkat and jsem odcházel do hrozné hloubky ře které jsem měl strach já jsem musel překonat tento strach té hloubky a to bylo zapři sama sebe ovšem za tím de mělo ve vnitřní modlitbě a jak se zapřel sama sebe tak se musel vzít svůj kříž si to už přitom se zapíral já jsem musel vědět dvou přidání že budu že budu zničen že vnitřně nezůstanu tím i sebe před tím že v nejlepším případě se to vidí než jaký jsem byl předtím a noži případě vůbec nebudu vůbec nebude kristova s tím jsem tedy musel počítat ale jak jsem si začal počítat tak jsem teprve začal hra království boží především a klálovství boží především toto případě míří modlitby znamená tedy dávat přednost životu síle boží nebo z dopuštění božího nebo z jeho moci před životu který ze své vůle produkuje na je nabídce všechno dělo aby ho udržel ten života tak tohle jsem vám ukázal kokrétním příkladu celé to hledání království boží především protože já nechci na to že jako to svatá terezie a to i přiblížit třebas modlitbou vnitřní ale ujišťován na o jedné věci že každému z vás takhle budete byla a je ochoten to říká eště a taková slido to takhle budete brát tak u toho se vždycky stane že to já a nebudete moci říkat že se dostaví ta propast že budete mít obavu že ztratíte sama sebe když ji překonáte tak překonáte sám sebe napřed se sami sebe daleko lepším způsobem než když děláte věci zevní ale ještě vás obrněn jednu věc že v tom případě se zapřu jenom vnitřně a nikoliv také zevně takže teď vám musím ještě vysvětlit jak se to zapíše zevně protože jenom jednu strany vnitřní zápor by nepřinesl pravé ovoce a o tom se šel teprve zavíjet let po začátku takové do koncentrace že totiž jsem musel přiznat že se nad začal mít strach o život a tam se na mně chtěla abych se zapřel i v tom v tom dění který pro mě bylo tak mocné že se mu neodporovat to nebylo žádné nezáleží pohody ale esesmani tam zabili lidi a já jsem najednou byl vybídnut tak bych počká že budu taky zabit tak to byl o konkrétní zrušení zevní situace která za li zevně ke mně přicházela ne z mého rozhodnutí vnitřního nebo nějaké poslušnosti vůli boží vůbec ne já jsem postaven před někoho ty jsem nemoh vládnout kterého jsem nemoh ovlivnit jak jsem musel čekat na smrt a taky v tomto smyslu se dá a království boží především o to bylo tehdy vedanští především víte druhá fáze daří že jsem i v zevním životě okolnostech které tak prodělali něco život je li se to ten ní v tom že bůh mě vede nebo na sem to na to vírou nešel že mám ten život odevzdat bez hlesu bez záporu bez strachu bez lítosti nad sebou to už velice vznešený stav odpoutanosti a vnitřní modlitby ale tím kdo je třebas velice brzo moji přátelé kteří si touto cestou ty se nedostali k tomuto této vznešené víly za devět let jako já pod vidíte boje nýbrž po dvou měsících a začátky toho byl ještě dřívější druhý den na to a to nastal že já jsem tedy tomu takhle dobře rozumět jako dneska se jí mohl poradit pro to děje že to je zákonité a to já opravdu má takovou působnost no samozřejmě že má ale to by tečnění byli tedy neměl ale jenom v tom jednom případě v tom využije případě že oni v tom já viděli prostředek kterým člověk sebe celého tak jak se znáte dokáže se odevzdat sebe celého tímto prvkem se dokáže za že voni si se dali na já jako na koně a oni říkali na draka hnízda ku na koni a ten drak nedo té nedospělý se neboť to byl nebeský radím budeme dobře znám a a na tom koni sedí ten starý číst až který potom umře a na vytryskl říct že já jsem si taky ne na to je na to moje mantram sedl ne jako na modlitbu která mě má přivést bohu už na modlitbu jak jsem ji použil jako modlitbu která mě seho má vést bohu to znamená já bych to má v těle tak celé tělo také vede k bohu nic nenechává stranou všechny moje myšlenky všechny moje city všechno touto modlitbou je drženo v šachu na prvé a za druhé vedeno k bohu za takových okolností jsem celý vstupoval do boha o celý jsem to a do existence boží to ozřejmí bude jsem byl mladík a začáteční tak sem du ten vstup nezažíval tak jako třebas nějaký zkušený zen buddhista nebo ještě tao jista ale zažíval jsem je tak že jsem přestal v tomto světě existovat to jsem nevěděl že v tomto ště neexistuje ale já jsem přešel do světa božího si to bylo na jeho okraji nebo středu nemohu říci neznám ale já jsem tady nebyl a to osvítí když jsem tady nebyl tak pochopitelně to všechno co tady je tady zůstalo a mysl která tady nebyla která byla ses tomu bohu ta tady nezůstala to bylo u boha a ona strhla svou silou do tělesné protože tam nějaká spojitost mezi myslí a tělesností tady jeden z vás mi krásně napovídá říkáš že jenom věčné se může spojit s věčným a tělo zde začíná to není věčné zlu začíná má svůj konec jak se časné může spojit s věčným nemůže se často věčný jelikož ale i židé a před nimi ti číňani nevěřili že tělo je časné nýbrž řeky že má svůj původ nekonečnost ve věčnosti čili z věčnosti pochází všechno co je stvořeno že z věčnosti pochází že i dokonce věřili že to není stvořeno že to je pořád poření jestliže to takhle jí na tato víry potom byli schopni i s tělem se dostat tam to víra je začá to toho dělá udělali udělala něco co není časné v jejich mysli a udělal to správně to není jenom v jejich mysli ale tady je z věčnosti taková spojitost že věčnost ve všem stvořeném ustavičně žije přátele čili je to navrch dočasné uvnitř je to věčné uvnitř je věčná a postavite že kámen božím ste a budu tezí vás přebývá je to tak jak říká svatý pavel trní žádný panteismus umýt všechno je božské a věčné či umět to si co je to vnitřně to prospro nebo ne to je místě a to z kdybyste do řekli těle a na ta do tak ten dítě najdete to je podstata zdroj toho těla je věčný ten to tělo ustavičně vychází instinktem podstaty boží z existence boží je to záležitost existenční čili existence boží je nesmrtelná věčná tak taky pokud něco vychází odtamtud tak je to také věčné kdyby to přestalo vycházet že tak bychom to nepostřehli a nebylo by to pro nás věčné a kdy si že mi pocit máme pocit tělesnosti a víme že to pochází od boha a ten pociťuje s tím máme tak je to věčné tak s tím pocitem tělesnosti du do té věčnosti a taky se s ním setkám že s tou věčností setkával přes pocit tělesnosti já jsem pociťuje no si celý odevzdal tomu bohu rozumíš a ten to ty tělenosti spočíval na tom faktu že od něho pochází že jsem fakticky vnitřně související z jeho věčnost existencí se či ne to je řečeno že tam se mu své sem serie smrtelná niž jedna část je tělo lidské a trojice nesmrtelná na část je atman třeba nějak začínám a končím jen škoda a konci by to neužil tak pak tím vykládám vlastně že to smrtelné se nikdy k bohu nemůže dostat a máš pravdu to smrtelné se nikdy bohu dostat nemůže a přesto se tělesně k bohu dostat protože to tělesné je ta věčná podstata obsažena tý to pořád pramen kdyby neplatila ta teorie kdyby to byla povahy po té zá nepravdivá že ustavičně pramení mez bohu že je pořád jí vytváření pořád jim udržování tak by kdyby to nevadí a tisícerá ale když to to je časné všechno vytváří bůh ustavičně tak je jenom třeba vyznamená ten okamžik kdy je to tvá utlačován vy máš živé lidské tělo a tím se setká s nekonečnem protože to chytne za ten výčitek toho věčného že mi nepo vetřela za všechny druhy nemohu já nemohu zapojit na bludy to na mě nech právě kdyby si mluvil jako za zklame do pole ta mně to vadí mi klamat sem světa trošičku řekl před tebou aby měl odpo nevěda že že této řeči dojde že totiž ta paní vykoval ta mě viděla ve svém domě na zaostalého do plzně jak světelně oslavené tam působím a říkám jí vše v rouně manželé žít dvacet metlu za dveřma tamhle byl ráz seberte ho nemám zmizela tak vona tam šla a time tu doprava a našeho tam táhlo potí polomrtvého tím zachráním život pana mít a co to bylo do za bylo to bylo oslavené tělo takhle to beru je že si jsem to a proto a to u to je co jiného ale já jsem to já já živého že to nebylo já o jaké to všechno spravedlivé já musím za krize mantram tam naší ze protože by se to mohlo chopit se že je to obecné pravidlo není ten obecnější to je čínské se to dělá tlačí na to dělala lži že a tak já jsem když jsem vyslovoval to já tak to už jak říkám to je v uvozovkách tak já jsem si myslel já jsem byl vlastně je procesem to neměl ze sebe to vědomost to je já jsem věděl že je to prostředek který má schopnost mě celého dne bohu já jsem nemusel přemýšlet jako hathajogin uvědomit si na to celé tělo abych celým tělem tam odešel vůbec ne já jsem prostě celým tělem tím jsem to říkal mnoho celou svou duší celou svou silou celým svým srdcem odcházet k tomu bohu za pomocí pouhého já u koho tenhleten prostředek například symbolicky já nemá tuto vlastnost nebo já po tím nemyslím že by mě mohl takle nést tak mě neunese já jsem měl jistotu že mě unese že to já je prostředek se vým je tam odnese celého bezezbytku a tak by se to stalo že mě z toho bylo úzko že jakmile jsem toto věděl že je tam unese tak okamžitě mně to začlo unášel a okolním zase unášet a já jsem z toho dostal tak že mě to unáší se při dojem takže nebyla chyba v tom vyslovování já ani v tom správném pojetí ani se zbraní motivaci boží byla chyba ne sobectví ne jáství že se bál ostrov tu nepravou individualitu takže prosím tě dokud jako my že me svůj život pro sebe a je to náš život tak se dopouštíme té chyby že si neuvědomujeme že od boha ze život máme a ustavičně z boha ten život krát přichází že má věčný základ v bohu a že tedy když prožíváme i to co v tom životě časné jako je celý den do život časný takže vlastně si to bereme z rukou božích to že a že tedy je to jeho život který si bereme li mi pojídáme boha i svým životem tohleto je já vylévá zná myšlenka ale je to žena tak obecně vžitá ve starověku že bez toho vystavena o že se má o relativismus nebo jiná nemohla bývala by existovat a my se my jsme to přejali do křesťanství nebo přívodu katolická tak že rčení do jeho ale na dvojí část vůle tvá jako v nebi tak i na zemi vůle boží v nebi je vůlí které se je vůli která se které jsem klade odpor té vůle absolutní a jestliže my na zemi si přejeme aby ta budete takhle bez odporu lidského bez odporu stvořeného prováděla nebo projevovala tak vlastně nevíme jak to udělat protože tady stvořené které stojí na odpor že stojí tedy odporuje té vůli boží jak se postaví mezi z boha a naše vědomí a naše náš učednicemi je se postaví hmota živá hmota tak ta odporuje tomu abychom se rozšířili za ten úsek vědomí takže dosáváme vlivem toho že bůh se prosívá do našeho vědomí přes naší tělesnost přesto si to a dělá tím takovou restrikce to je boží velikosti tak jestliže to takhle dopadá tak by se tedy nesetkáváme nikdy vůlí boží úplnou my se setkáme jenom s velice malinkou součástí vůle boží jaká přejde přes tento filipově te se jestliže dejme tomu v kameni je bůh se něhož jako v člověku tak ten kámen bohem setkává daleko méně než lidé protože je to přeci trváno než takovou srdem daleko nehnutě ší mou než je lidská neuvědomělou mu to tak a neuvědomělost této moci budou je že se tam vejde toho živého daleko méně toho božího daleko méně a kdežto v tom lidském těle se ho vede tolik že to sice omezuje tu plnou lidského boží vůli ale není to projev lidské boží vůle tady v tomto těle jako na nebi a když si tedy přejeme aby se vůle boží se projevila jako na nebi ale o snímá doří a neví bavíte se mi tady bez flos já bych to těžce nesl učiva šu panu manželi aby se kdyby to vzal vážně tak se bez pohřbu i baře a že kdyby ta vůle se kdyby ona dala právo bohu aby se ta vůle jeho projevila zde na zemi nemůže tři udělat právo na celý vesmír sebe je zde na zemi jako na nebi tak by okamžitě musel zemřít slabý zrušit to že má mezi sebou a bohem hmotu která klade odpor toto síto které málo to propustí takže když to cenu tak řeknu vůle boží na zemi jako na nebi znamená aby bez odporu bůh se zde projevoval svou vůlí bez odporu hmoty a protože ona tu je tak duše a ta odejít aby se mohl taky takhle projevovat no tak ale já myslím že jsem to pověděli jasně ne do zadávání když nás ježíš kristus učí modlete se buď vůle tvá jako nevy taky na zemi tak na říká já vím že vůle na nebi boží je absolutní a že si máme přát aby takhle vládl bůh zde taky na zemi jako na tom nebi to máme si přát nebo to je ten dovětek k tomu vede království boží především ano jak jsem to zmínil a bude ta zeova vše a ustoupit a všem už topit nemá říká se že to správné a že to není správné samozřejmě že vždycky neustupuje všem pochopitelně jak to má pozadí je to správné ustoupit tak mě to stále neustoupit že tak to myslíš že řeknu to se nerozezná to ty neznáš to zná jenom ten kdo si tu manželku nevzal když si tu manželku nebere jako třeba já jsem si nevzal nýbrž já jsem jí dostal do správy tak je to cesta do správy tak jsem viděl to hřivna to pád z velké velkým há a ne moje a tak když ta hřivny čeká si postavila o protože nemá povahu obyčejné vymi tvrdé a ne bych neživé nýbrž hřivny živé a chtěla jen to provést co bylo nesprávné