Karel Makoň: 87-18B (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

to mohl ježíš tu s kdy svět ne větě jak to vysvětlím jsou zkušeností když jsem vstoupil do koncentračního tábora tak to něco vode chtěli podepsal listinu. Že jsem byl před soudem v magdeburku nese odsouzen trestu smrti. A omilostněn hitlerem když mu sláva a čest. Nadživotní nucené práce tak tak dosud jsem a a. jsem to podle psala a před za ze tam předně sourozenci nikdy nestál a přátel kráse o jedete magdeburku k je ale neřkuli ale tam ten soud a jsem tam byl jakoby svou zem tento vláčením před soudem. Se přitom nic nestalo. jsem tam podepsal tele že tu s tím souhlasím na nucené práce doživotní že jsem byl odsouzen asi bylo pak nebesích ale se měl tajnou vysílat s s rosy do s o to si dala aspoň víte co všechno jsem dokázal i z toho jsem nedokázal protože nic z toho kam jsem si za co mne stát a takhle to pro podle psali všichni něco jiného než za své každý poslem dnem na každou připraven co jiného ale to řikám proto abyste věděli že ježíš kritus mi. Se toto vláčením před soudy. Kde se ani vlásek člověku bez kříží my se ani vlásek bez psí li jsem tedy vlasy ještě měl jestliže se protože jsem nestál před tím soud a i ti kteří stáli aby tím se dal odsouzení k smrti těm se o to oni se stalo protože když o tom kdy jsme odsoudili k věčnému životu ani na jsem si dnes si byl do hlavy. Takže také to v jedné větě mohli v říct. Tak bych se vrátil k tomu kladnému omylu vedle toho omylu ne nesprávného je se na nesprávných omylů které nás brzdí na cestě. A aby začal s omylem který nepatří do křesťanské věrou ruky a to je omyl některých svým dům že totiž tento svět je neskutečné že to iluze že z tohoto neskutečného se musíme dostat do skutečnosti ne kterou je bůh toto druhé je správné ale do prvně nesprávné že pán bůh něco stvořil. A to co stvořil vytvořil jako neskutečné protože to je iluze žeber mus klam že to jenom něco nepravého není pravda. On k ožít nevytvořil ale on tvoří skutečnost a. Takže z této skutečnosti malé úzké jdeme do skutečnosti široké věčné nekonečné. Tak toto by měli indové opravit. Jak se jim potom těžko kráčí když musí stavět na neskutečném. To se od nás nechce. Ale my ten omyl tak to byl omyl chybný tohleto ven protože ta ten neskutečná zakládají brzy je aby správně vykročili ten jasné ale nám brání zase jiný omyl v tom abychom s praně vykročili že my jsme všichni neříká tu postavení dědičný hřích ale. Který způsobuje že se ho musíme zbavit se musel zbavit hřích chu a že nám potom jsme schopni ji k tomu pánu bohu v základní omyl v neděli byl pro hřích vůbec ne že bych neuznával že ten nesvítí vidíme že jsme óm byl v ni a nedokonalým po rodičích a po předcích takže protože od je věčné toho že se to v pořádku ale to je řek bych správný nedostatek. Velice správný nedostatek. Jestliže ale například ve člověk to ještě dneska těch klášteřích se propagoval ho aby člověk se vzdal všeho stvořeného. Ona celého světa odešel od toho. Let tak to byla nedomyšlené jen z dvojího důvodu že kdyby odešel do kláštera tak se světa nemohu zdát protože musel jist být spát a tak podobě když čím jde do koho se mi potřebě námi je mu tak se nemohl zříci toho udržování toho těla nemohlo. Tak to byl omyl aby omyl že i ty těžkosti které nám způsobuje tento život ten je při ty z vody a tak dále. Že mají kromě toho chybného slovně co v tom je že to opravdový hřích protože se necháme svést tak mají něco kladného že totiž my tímhle tím způsobem na své. Drženi při tomto světě tak. Věr jak vně tak skutečně že to nemůže por za neskutečné například dejme tomu budu mluvit za člověka hladovícího nebo ji vnitřního. On dojem že kdyby nejedl a kdyby nepil takže by umřel. A tak om by nebyl umřel ale to omyl když hlad že si myslí že toto se umrtvení že to v omyl který není chybný protože onoho domu při toho člověka aby se uživil správně aby se ne od býval. Aby udržoval tento svůj život pozemský na takové úrovni jako ostatní lidé kteří nemají tu víru třebas na o ženskou. A čili ten toho řek bych. Žádný nebo správný omyl a musíme do trvat my nesmíme ze světa u příklad dal redukovat třebas pod a o na minimum nebo vzdálit se normálního života a my potom ten život který potom žijeme v takovém krás ze že to vlastně nežijeme naplno. My ho. Zredukuje me otcovo bodu důležitých záležitostí takže on to není celý život apod matrice si že k pánu bohu nemůže vejít jinak než celým život. Tak vezme si třebas příklady největších svět tu přestal v když je takový svatýho by byl klíční zrovna tak vožral nabyl svatých prvé když se asi si než byl obrácen. Ale kdyby byli a mu do důvodu od jiných takový se o jenom o těch největších které si velice cítíme ale byl byli před tím takový nebyli. Tak ten takto obrácení nebylo dokonalé protože oni ho by to on si ho že ano. On se nemá co jsem musit jsem měli větší práce jsou maminkou el která byla opravdu poctivou katoličkou kdo vám řekla do prostě co ty co tady děláš nebo co si tuto by se modlíš tak jako by že o ho. To proto katolická si nepředpisuje přestaň s tím. A se mi nemohl dostat ni něčemu navíc na si misse když chodí ke svatému přímá nějak ke zpovědi že všechno to není všecko to ale musí začátek toho co musí následovat když jsem se třebas se díval jsem se na ty lidi vycházející z kostela někde vešli říkaly a promluvil jsem s nimi v no o ji v životě tak jsem zjistil že ani jeden z nich nabádá malé věřím. A všichni si myslí že věří. Prosimvás vaší cesta takže jsem to nesprávný omyl a. Že tento svět její jenom ve hříchu postaven bychom měli umět překonat v tom světě existuje pokušení o po je na své a proto by se nakonec otčenášem modlíme neuveď nás v pokušení. Ale kdo na sto uvádí v pokušení jako muset tomu víme k bohu aby on nás neuvedl v pokušení. Buď tím se vytvořil tyto věci stále je tvor tím nás uvádí on v pokušení že po jediná skutečnost on. A proč se od no o to modlíme na konci otčenáše že toto nejvyšší o suso můžeme modlit na od co máme právo se modlit se do by si přejeme království boží především i měla tu dost dáme právo si to nepřejeme nemůže být zbaveni tohoto zkušení. A zbav nás zlého na konci toho otčenáše ne. To prosím je také nemožné my musíme s tím že vím být byli vychováváni a když nechceme přesto o toho vzdálíme někam do ústraní let tak obíráme svůj život od to největší co tady máme že jsme vychováváni znaky zla. Či bych to zjednodušeně řekl že když se jim mává chce hlad relativní dobro ho musí že z mi zjistím že vyvolal taky za ty jít za to. Že všichni i to nepochopila nebo vůbec že to také dovětky ve za ty mně zle a s s tím si nesmí lámat hlavu to vždycky. nastat tuto světě musí nevidět že relativní zlo ale klidní dobro jsou dva rovnocenným partneři kteří se drží za ručičku a ten ten nebyl jsem neobejde a oběma musíme být vychováváni takže teďka udělám takové malinké z ten podle všimnu se jak bychom měli. Věřit tomu v stvoření světa. Je tedy za není na tom nic špatného ani slovo z toho nesmíte vzít pryč na ten časový bůh dali ten je chybný. No chybný když člověk že ten mojžíš nemohl přitom být jak ten svět byl stvořen protože to se stalo před pen základ sto před miliardami let a ono to opravdová jenom on třebas po pěti nedal základ existence do to pane ty tak to bylo hodně časově vzdáleno od toho aniž to vtěsnat do šesti du to byl veliký ma chrám. Protože tu zkratku v sobě zažíval a být sil svůj vnitřní stav čili jak se máte dělat na mojžíše a to by si ke přijal byl to by si velice vůle byla jako na záznam v zážitku vnitřního toho mojžíše který do viděl ve zkratce. jsem tohleto časové zkratce na svět šesti dnech o to co mohlo stát a jsem například totéž co mojžíš zažíval ten během šesti du nebo líčila po šesti denní záležitost jsem zažil bezčasově v tom mase dát jednavacátýho listopadu třicet devět jsem zažil stvoření světa konec světa který ještě nastal. Poslední svou k s kříšení smrt svých chtěné všecko jsem zažil v ano a nebylo zapotřebí na to ani zlomku času čili pro od doby vím že mojžíš nelhal. Ale zbytečně svědkem byl todle proti sobě vědu když trval na těch šesti dnech. Ona se dávno bohužel vzdálila zkušenosti kterou mně ještě mojžíš a mnozí ni starozákonní proroci protože to zažívali. Takové zkratce ale věku ještě době za to musí opravit že to nebylo co něco co bylo stvořeno čili že všem mu pořád probíjí a že to tvořeno že to stvoření pořád postupuje že to proces tvůrčí a. A v tomto procesu jsme měli byl nevím na prostředku to jednou by de ale jsem proto zbude pokud čas a prostor bude jisto bude pořád pokračoval čili my jsme svědky dotvořování a my se tohoto dotvořování máme s k účasti. Jako lide a máme se tu čas jakkoli nemusel být celí lidé jako dítě jsem se nemohl toho zúčastnit cele protože jsem nebyl ještě hotovým člověkem. Ale potom jako dospělý člověk a kdy ve stáří nemohou celým svým životem s účast nit toho dotvořování tedy od člověka se chce aby svým životem mezi lidmi. Se stal spolutvůrcem malém pochopitelně toho vesmíru na toho všeho co pán bůh tady tvoří. Spolupracovníkem. Proto s tam praví velice správně to neni omyl v opisu nebo v překladu nejsme todle to vytvořit ti kdo o mi proč byl snem čísle. To my tvoříme si vás to k ani slovo s čili že tam neví kdo bude samosebou rady. Ale svým jsem to zažil tak vím co to je to my my všichni dotud deme tydlety věci. Ale nesmíme se při tom spíš no protože on to řídí všecko že nezávisí se povím pomocníci že u li elohim nové bych tak řekl starozákonně a ano. Na el jen bůh a my jsme v tom duchu božím chybně duch v že v tom duchu božím služebníky jeho boží a na ale ne jenomže jsme služebníky v tom dotvořování my se musíme postupně jak. S tou kámen na úrovni stát se také spoluspasitelem malinkým ne. Jakmile o tohoto odstoupíme tak nesprávně žijeme. On věděl ježíš kristus že kdyby byl chtěl hned od svých učedníků aby byli spolu spasiteli že by byl chtěl příliš mnoho. A proto je napřed především nechal jenom ti a jenom dělal zázraky nic víc znamená způsobovaly v člověku k o vás. chtěním a zároveň ho vraceli do tohoto života a že čili uzdravovali aby mohli bez těžkostí v tomto životě pokračovat v tom tvůrčím díle božím. Ale on na nich chtěl také ne aby byli osvětiteli. Aby člověka a osvěcovat se pouhým křtem nestane. Člověk po křtu není osvícen toho víme dobře nikdo z nás není k tomu je třeba osvětitelskému práce a to nestačí jenom z rozum nata. Nýbrž k tomu je třeba duch svatý a. Potom řekli ježíš kristus že k k toho jim může seslat teprve tehdy vstane z od svých. A v vstoupit na nebesa a tak dále takže opravdu ten duch svatý přišel nakonec. A ty všechny podmínky který co tam to proto ten duch svatý přišel tím musíme svým životem plnit a kdybychom z toho světa utekli také nesplní víme na pro si na neříkej kněžím aby přestali být kněžími to jsoucnostní nejlepším pořádku ale oni přitom nemohou u ten s a nesmí u ten ze světa musí tomu bližnímu sloužit tak i to dělají pokud je to možné že ano to jiná forma služby bližnímu a je s to je to forma správná. Jo a sílu sis z no a tak teď když tedy člověk že lidský život postupně podle vzoru ježíšova života. Poměrně jak člověk to dokáže dorůst do všech mistrovství které on ukazoval mistrovství sebepoznání které vyvrcholilo v jordáně mistrovství lásky bližnímu které vyvrcholilo na kříži protože by toho co celé lidstvo. Na celý svět jenom za lidstvo a proto se modlíme. Kdo nám boží který všímá svých světa světa člověka světa a víc než člověk prosimvás. On tam měl za celý si dělat co nená nad řídí vesmír jo v druhá fáze a třetí je mistrovství ducha které ukázal po své smrti potomkem učedníku ano. Takže toto bychom měli v rámci lidských možností zvládnout jak to nejlépe dokážeme během lidského života ovšem tomu bylo třeba aby po těch dvou tisících letech řekněte jim toho. Začne as oni chápat ježíšův příklad jako příklad pro nás. Von řekl příklad svůj dal jsem vám říkal že svou vedl jsem pro vás to neřekl tu ona ale to byl pouhý komentář jeho životě a my žijeme z toho komentáře tak pak dlouho můžeme z toho ještě žít. To se nám nepodaří zvedněte jim trošičku mám zle v něho ho protože to oni uznají za správné cela tady říkal protože oni za zatím se ještě nezmohli nastal v ježíše krista je jeho způsobem života. Myslím si že by nás ku. Že oni nás obyčejní křesťany strašně podceňují někteří kteří jsou u z nich o schopni ale my nikdy no. Rozumíte mi nikdo ho a prosimvás spoj do pro své taky jsou lidi kteří jsou toho schopni všichni se. Toho co ti kdyby tomu tak nebylo taky zbytečný dokázat ó pane du kousek dál tak teď tento omyl že jsme nějak padli z ráje neti provinili a že tedy tato provinění per me že to dědičný hřích to je doslovný výklad svatého písma. Tady si pamatujte že toto je úplně správné ne chápání litery ale ne ducha a ten duch vznik úplně jinak a je to opravdu přílišné chápat takle písma. Jsme nepadly z ráje pro nějaký být škol který jsem na svět kde a jak to tam je líčen proces který neska pořád probíhá vy všichni jak tu s tele. Ste v okamžiku narození na tento svět padli z ráje teď k aktuální záležitost. Tom ráji jste byly v matčině těle. si tam nic nechybělo tam z nebo co o li svoji tělesnost tam z pod co jíst pít spát to všechno opatřila matka za vás z ne čili je to pravda s tady říkám že tam jsme byli v ráji aby jsme se ocitli zde tak jsem to pociťoval jako krutý pád. Takže v v to je pro nás aktuální záležitost. Zájem se padá a ne z ale někde jisto ji toto musí katolická všechny ostatní světlé viděli všechnu stejnou k ti budu škrtnout ekg indové dělají to bylo pro stvořeno a ne je to že vytvářeno tou dneska v jednat jimi jasně dokáže před přejme svět je ve vývoji že tam celý dělat jen mizí že tam nové rodí to je prostě otce s. Tvůrčí proces boží a. To se potom bezvadně této přímou o to mně jde tak se bezvadně shodnout s vědou je na nebude proti ním a oni nebudou proti vědět o tom něco v u jsi ne protiřečí ani jeden ji z druhým no a tomuto usmíření musí dostal dojít jsem tady u jenom vůli toho by tomu smíření došlo. Aby b aby do dokud řízení všech náboženství nám a náboženství vědou především to se nesmí dostanou z oči na tím co zkázy oni tam hloupě proti se nebojí naše by se to nemohlo stát to se že ne je že do toto může že ty křesťani ztratili tu zkušenost toho mojžíše duší nedovedou reprodukovat do obě jako historickou záležitost ale jako za to z kterou mají zažít a jsem ji zažil koncentráku tady svým životem vám z posvěcuju že to je dneska možné. Že to dokonce tak skutečné že žádná minulost třebas nejvíc popsaná to nemůže vystihnout. Že tam dokonce se překračuje přítel zkušenosti z čas prostor hranice těch obou dvou v když jsem to zažil v tak bezčase okamžiku neseme ve si na ni upadnout při k ho. jsem zažil celé stvoření světa pomalu miliardy let trvající. I tvoření člověka. Je dít všechny závislosti člověka na přírodě ve které žije na planetě ve které že to všechno jsem zažil v takže vím že pocházíme jednak od boha svět nestranného o z této při li z druhé strany k a že kdybychom s ním nesouvisely kdybychom zní nevzali všeho nejlepší tak nejsme lidmi a my jsme oporou se dali jsme stánku celé přírody a žijeme tedy. Životem proutku jsem prosty životem červům el životem stromu el to všechno je do nás vtěleno ano a jenom protože do nás jeho tak může se nás jevit také člověk za můžeme stát člověkem. A bez za toto prostá na vědomí že to je proces konci volání nikdy nekončící nikdy začínající během stvoření to pořád běží. Tak že takovéto základní omyly je třeba deska už. Protože to zbytečně čteme svět je proti vědě a vědu proti církvi nebo proti náboženství by se že se potírají jednou si řeknou jaký jsem to byly rub paláci přijdu na společnost celá materiálních vědců moc rád se s nimi setkám. A především z lékaři strašně na setkám el jako nedávno třebas v praze jsem dostal. Tak není nic snazšího než jsi mi domluvit že nesmyslně s vědou do vlasu nesmyslně.. No a jsem rád těm budou moc by říkal totéž udělat je nevrací slabě se slováci si z oslu budou aby si za na něm s vírou nejen z li do vlasů. No takže to je ten úkol k tomu. A teď co s tím životem k bych ještě vydal pokusu mají jsou v pekle mojžíš také ten sedmý den odpočinku el proto aby lidi našli si místo neboť čas. Pro ten proto pánaboha takle pochopení mojžíše ovšem tupě špatně pochopení. Indové nám správně říkají že vaše náboženství oproti našemu převýší tím že vaše náboženství je náboženstvím sváteční dní. A proto musí být náboženství všední mu každého mne ustavičné to mají jedinečnou pravdu. Si že neděli se chovám jinak než k se bez přes se s klidem k tomu dávám pořádnou ránu celým o na boží v st. Těch šest dní ostatní před by je ten jeden den dělal si vzpomenu na pána boha jinak a lépe dejme vše mýtem. Na nesprávné tak prosím to se vám vůbec nemyslel nýbrž on řekl a to tam s to není přímá vidět co jsem poznal tam v tom koncentráku a on řekl šest mu stvoření a sedmý den odpočinku vedle sebe pořád pokračují čili bůh zároveň odpočívá. A zároveň je činný kdyby totiž nebyla vlastně jsou z boží nehnutá a tak by z nemohl o nic z pohyblivého vzniknout. To platí o stroji vys svoje nebyl zakotven tak nemůže pracovat my se ba musí být zakotveno a tak taky všechno zakotveno v bohu který je nehnutý ve ten sedmý den na nehnutost existuje skrz naskrz se mi šesti dny kteří pořád tady běží ano. Je také třeba tomu rozumět proto starého zákona tak se mu se to musí ještě se z něho jak se ten člověk starozákonní ne žid se lišil od nás tom. Že od útlého mládí se na něm chtělo aby nedělal to co jsi přece nýbrž aby dělal z toho co se od něho svá a co od něho žádá o bůh. On ten mojžíš sil z říká že to co on píše že boží zákon že si ho sám nevymyslel pro desatero o to všechno ostatní. S tím jsou víc ale kdybyste si to přečtli. Ani vám to radím na to by se získali pocit že jsem vás v tak byste viděli že z od nedá se u dr protože se to nedá tak dneska dělat že ani to vjem si nemůže s. Všechno dělat to co se modlí z od vyššího spolu s tím účast nikam na tom poznání k s tím co chce tím se toho co zk zk nemůže ani žid dělat rychlými ale co to bylo visi toho ducha musíme vážit toho ducha ve kterém dobro napsal ano. A to je ten duch zní celým životem jít ne podle vlastní vůle nýbrž podle vůle boží a to musí prost taková celým životem. A nejenom nedělí nebo listu do kostela ten málo prosimvás. To. To byste ne protože to do kostela ale že potom považujete to ostatní za méněcenné to byste měli za to dostat se pořádně. To stejný význam a tam to jenom násobit nebo upevněn vás víře že ano. Vzít no ale se pokusím i kousek dál ano let tak teď bych chtěl říct. Jestliže tedy člověk se zbaví si při s tím že to se zbavit swami jiných omylů které vadí. Ale když se povinnost se zbavit nějaký omyl kterému vadí tak ba zase je řek bych prát mnou povinnost podržet city omyly kterého kterého podporují v jeho růst tak dejme tomu jestliže si člověk myslí že když bude ctnostný že se dub bohu dostane tak je to omyl a ale je to šťastný as správný. Omyl žádnou i největší ctností se k pánu bohu nedostane. Ale je to omyl proto šťastným a správným vám u možné aby se dělilo pro viny. Abyste misse vyspíš na pána boha. Kdo být příležitost aby se zastavili v cestě od boha znamená dále do stvořeného abyste tím stvořením procházeli zpět do toho nestvořeného tu máme ctnost a již že to co z hrdinná a taková aby to měla být ctnost pravá a ona dokonce k tomu abyste proti sobě proti své vlastní vůli byli ctností ale ne protože by to vedlo jenom to. A. Že by to vedlo jednom do věčného života a takže takle prováděná ctnost je ctností bez omylu špatného kdežto když p. Jste ctnostní proto abyste byli spaseni jako přitom viseli učedníci páně. do kříže tak je muselo potrefit že ten ježíš ho tak ho od a velice prudce. A velice bez ohledně tohoto omylu musel vyvést ve se učit jeho životem. opustil tak tím způsobil oni přestali věřit že sám byl spasen když tam tak trapně umřel bez pomoci. Na tom kříži toho jan věděl zvedl neděle osten si mysli do tak je prosimvás tak tohleto všecko jsou omyly které denně se hromadí v našem životě. A které nejsou nebezpečné po stránce že když jsem věřící jakože každý věřící je. Nad tak musíme projít krizí ale jsem tak kde tu víru ztratíme. Tak řeknu napřed li kterou víru musí ztratit člověk který nevěří nábožensky chtějí nevěří na boha. A teprve potom řeknu kterou víru musí ztratit člověk který na boha věž. To kdybych na tuto druhé zapomněl taktně při tom při držte. Teďka budu vyd o víře člověka který věří jenom na tento svět to věříš sto pro ceně že to skutečnost aby ježíš sex smrti když jsem mluvil od této věci lékaři kteří nebyli na o si založen na přijato jsem ten pro žákem plzni ne tak on říkal poznám na pacientech protože om pořád jednal s pacienty kteří mu umírali pod rukou. O léčil choroby které mu namnoze by nevyléčitelné mu říkal mně pro pro ten možná za zlé ale na pacientovi v minimálně pokroku dopředu poznám vivo umře udělit vysokou praxi životní lékařskou v opoře stýkal s měli svými li tak a k tomu došel a jsem říkal no ale to jsem se tomu nedával byl žádné léky že to z toho jsem protože maten ten dojem ležet. Musí zemřít tak to při provét ve velice li jako chodu dal ne o na vám tytéž celek jako ostatně mal jsem si dobře vědom že lid tam těm věky protože on beztak umře je že nemůžou mu dát na vědomí že si že oněm vím že ty věci u by pro si že jsou sval a ještě by byl z toho odešel on ten život odcházející člověka nějaký význam a proto vás tady mám říkal mně abyste myslet. Jaký to máte li význam když ten člověk beztak umře. Abych o tom bohu ožili poprvé cestou potom po od byl s lékařem. Protože on operoval o tu vinu ho jo jsem počinů měl určité povinnosti abych mu zase pomohl v jeho práci a on říkal že mu to velice pomohlo. Jo. Tak to není pravda že by člověk umřel v okamžiku když ztratí dech. Ale tím přestane klepat přece v když se k smrti v své fyzické smrti připravuje dávno před tím někdo léta. Někdo třebas tu ruku intenzivně nebo jemně intenzivně ale lékaři by vám řekli že od okamžiku narození na tomto světě všech každý z nás připravují k smrti. A to dvojím způsobem. Jednak že se vychovává k nějakému plnému životu. Aby potom okamžiku smět smrti měl z toho a odevzdat to jeden důvod a jak se připravit smrti aby měl co odevzdat tak proto byl život rozvíjí a zároveň to připravit k smrti a druhý důvod je že ten člověk zraje vnitřně. Tak tím od morem toho světa mučit tomu duchovním úkolu tolik do že ani neví že má. A teprve okamžiku smrti st v z dobýt a pro z toho nebo ono se v jeho životě stalo jsem třebas do svých sester roce ty led nevěděl proč se to starost tomu rukou jsem to po do za příkoří. A teprve z toho jednavacátýho sto pro třicetdevět jsem se dověděl že to rodové příkon že to byla největší milost. Na tak del když jsem třebas se ocitl v tom koncentráku el tak jsem měl dojem žen před pán bůh na měl no a protože opustil svou milostí zase neměl žádnou chu oděl o jako ty ostatní a byl jsem bit jako žid to jako ty.