Karel Makoň: 87-28A (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

Nebyl tam obsažen prvek vyššího poznání. He, takže bude to zase na úrovni, na které jste předtím to marně řešili, bude po nějak vyřešeno, ale bude to vyřečeno lidsky, a nepřidá vám to nic v tom smyslu, že byste trošičku aspoň povyskočili, do výšky. Nýbrž tatáž situace se vám bude opakovat donekonečna, dokud nenajdete řešení, které vám teď navrhnu, a které vás zbaví těžkostí. Když to řeknu symbolicky, tak bych to řekl takhle. Proč ty učedníci Páně, pokud měli jistotu, že ten Ježíš je při nich a při- za vědomí, že nespí. Neměli žádné těžkosti, proč neměli žádné těžkosti? Protože si byli vědomi, že s nimi je ta moc toho Ježíše Krista. Ale tato moc boží je s námi se všemi. A voni byli schopni dělat ten zázrak a všechny zázraky jenom proto, že si byli vědomi této moci. A co to ty zázraky? To není zázrak v pravým slova smyslu, nýbrž to je něco navíc oproti tomu běžnému. Třebas něco málo navíc, takových drobných zázraků by se ve vašem životě přiběhlo stalo mnoho daleko více než dosud, kdybyste dovedli od věci odstoupit ne v tom smyslu, jakože nám do toho nic není, ale že je to neřešitelné, a že řešení je na jiné úrovni. Uvědomit si to, tady na úrovní řešení lepší není než do lidské, co prosím? Vono si to nepropojíš. Copak ten Svatý Petr, když od rána lovil a nic neulovil, nedělal analýzu? A kdyby ji byl nedělal, tak se tam neobjevil Ježíš a neřek mu, jdi na hlubinu. Copak ten člověk, který seděl nevím nebo ležel kolik let, řekněme dvacet let u toho rybníku Bethesdy. Neprováděl něco zdánlivě marného? Dyť všichni ho předbíhali, tak si to měl uvědomit, že není schopen tam doběhnout jako první a že nebude tedy uzdraven. Vyčítal mu to Ježíš Kristus, že to dělá? Můžu to vyčítat vám? Nemohu. musím říct analýza není samoúčelná. Tak to myslím. Ta je tady jenom proto, aby byla provedena, protože není-li provedena tak, aby se člověk v malém osvědčil, nemůže se osvědčit ani ve velkém. Ani na hlubině, no prosim. E takžé. Co se stalo, když velel Ježíš Petrovi jeď na hlubinu. Opusť svůj úsudek, že nic neulovíš. Tou metodou, kterou si lovil, neulovíš. Tou metodou analýzy nic nenajdeš nového. Tam jsi došel, kam jsi relativně mohl dojít. A jestližes tu relativitu nepřeháněl, taks tam došel v klidu. A to je správné. Jestližes to přeháněl, a byl si neklidný, tak ta anlýza nebyla prováděna správně. Nevyčerpal si prostředky kupodivu, které by ti mohly ještě na této úrovni nižší sloužit. Myslíš, že ano, když ses dokonce vztekal, tak si je vyčerpal, ale není to pravda. proto, že sem v útlém mládí se vstekal nad něčím a potom sem vlivem tohoto opustil to, co sem chtěl provést, tak sem nedosahoval duchovní výše, která by byla bez vzteku mohla vzniknout, bez toho intermezza neklidu. Takže kdyby Panna Maria bývala neustoupila vod svého úsudku, kterak se to může stát, že na porodím dítě, když nepoznávám muže, tak nemohla toho Ježíše porodit. Ona musela ustoupit od svého úsudku. Jako kdyby ho byla neudělala. Jako kdyby nikdy se nesnažila to pochopit. Toto vám nejde do hlavy. Tám tuto mezeru neumíte vykonat, čili vy nevyprázdníte svou mysl a protože nevyprázdníte svou mysl od své vlastní osobní vůle, nezrušíte osobní vůli, třebas jenom ve formě že nějak to chcete formulovat dál, tak to za následek, že se nehnete, že nepřejete do jiné úrovně. Ta Panna Marie přešla do jiné úrovně, kde mohla počít dítě boží z toho důvodu, že zastavila svou osobní vůli. Když Kristus by byl nepřekonal na kříži smrt, nebyl by vstal z mrtvých, by neodevzdal svého ducha. V tom je také osobní vůle, všechno musel, všeho se musel vzdát, jako by byl nic nevykonal. Vždyť von ztratil všechnu čest svých přátel, všechnu důvěru učedníků. Jako by neudělal žádný zázrak, byl by vůbec nic neznamenal, a tak jako by byl nejslabší z lidí, naprosto nemožný, a takhle si šel na ten kříž. A eště to nestačilo, eště bylo nu- nu- nutno odevzdat toho svého ducha, to znamená celou svoji mysl, která se pohybuje. To taky a jesltiže tento moment se naučíte, to se musí člověk trénovat, provádět, tak máte na každém kroku příležitost se dostat z této úrovně, kde sou mnohé věci neřešitelné, tyto duchovní naprosto neřešitelné. I ani výkladem se nedají řešit na jinou úroveň, kde sou řešitelné tím, že se neřeší prostředky této úrovně, to znamená pohyblivou myslí. A proto říká pet... Patandžali zastavit mysl. Zastavit změny myslicího principu, neboť dokud si nezastavíš ten myslicí princip, tak tvoje mysl nabývá podoby toho, na co myslíš, to je symbolicky řečeno. to taky ten symbol provádím dál, když myslíš na strom, tak si stromem, to je symbol pochopitelně, a protože si stromem, když myslíš na strom, tak nemůžeš být věčnou bytostí, která není stromem. Nemůžeš být věčnou individualitou, nemůže si... nemůže si ji uvědomit. A tak prosím myslím, že to je odpovězeno, zase sem to dotáh kousíček dál, malinko. Můžem... se dělat jako že sem předtím nic nevyložil, sem to opakoval co bylo nutno opakovat, ale jiným způsobem, jak sem považoval za vhodné pro tento druh dalšího krůčku. provést. A provedl jsem ho z toho důvodu, že sem se nesss-tyděl opakovat se, a na druhé straně jít za to opakované. Prosim. Kdybych šel po tvé schopnosti Víte, kterou rozebíráš situaci a kdybych ti tohleto bral jako nepotřebné, tak bych se dopustil veliké chyby, protože kdybys neprovedl třebas střelhbitě rozbor toho, co potřebuješ vědět z lékařského hlediska, tak by s nemohl vůbec léčit, nebo bys léčil špatně. Ty to můžeš provést i intuitivně, všechno můžeš takového udělat, ale ti řeknu i taková intuice, která se dotýká situace z tohoto světa nikam nevede dál, ani ta intuice nevede dál. Protože je účelově zaměřena, abys třebas vyléčil. Proto Indové nemohou pochopit, jak mohl Ježíš Kristus dělat zázraky, když byl vtělený Bůh, když to je záležitost fakírská. Stejně by nepochopili, jak může lékař léčit, že jo, to by taky se dalo nějak srovnat s tou jejich velikosti duchovní, že ano, to se nedá, to je prostě zcestná úplně. To je neschopná řešit případ lékaře, kněze, neschopná. Ale jestliže by člověk věděl, že bez této analytické schopnosti není schopen pou... své povolání provádět nebo prováděl by ho špatně, kdyby tu analýzu neprováděl dobře, tak se musí vzdělávat dál v tom, aby ji mohl provádět, to se musí všímat nových léků, nových metod lékařských a musí potom jít dál. A protože zase by neobstál u toho pacienta kdyby zastaralými metodami na to šel, ale protože neobstál, to je jedno, ale že by mnoho případů nevyléčil, že ano, které by se daly novými metodami třebas vylé. On musí pořád kupředu, a teď si představte, jaká je v tom potíž, kterou nemá támhle Antonín, že on ten lékař musí tou analýzou jít pořád kupředu. Ale když s jde pořád kupředu, tak ji v sobě živou a nic jiného v sobě živého nemá. A jestliže ji pořád obnovuje, a on ji musí obnovovat, a zůstane na její úrovni, tak si tak dokonale zatarasuje cestu k Bohu, že my třebas, to pozoruju konkrétně na rozumluvě s tebou, občas mluvíme o věci nebo analyzujeme něco, co by tou analýzou mělo nás přiblížit k tomu co je za analýzou. Ty tam najednou vsuneš analýzu čistě lékařskou, čistě odbornou, která řeší případ pacienta, ale ne případ osvobozené duše. To vůbec ne. promiň musím zastavit, protože to je tvůj stereotyp, né? A když v něm budeš pokračovat tam kde nemáš, tak je to chybné. A když v něm nebudeš pokračovat tam kde máš, je to taky chybné. No jo, tak na to jdi. To není ostouzení tebe, to je ostouzení, že nevíš si... že nevíš konců, že si neumíš obrátit. Ale mně když ty lékaři obrátilí na ruby ve třech letech, tak se obrátím velice snadno. hned poznám, ach, ten vyjde někam, kde prostě se bude za hodinou mluvit o tom jak něco vyléčit, ale budeme daleko od toho, co jsme chtěli vůbec řešit. Ztratíme čas a my s tím musíme také počítat. Spojte se vyjít s Antonínem, von ti připomene čas a nemáme na to čas na tohleto řekne třebas, to by stačilo, aby vzbudil. A ty mu připomeneš zbytečnost toho rozboru. Takže se bezvadně doplňovali tedy, ale oba dva ste vopravdu případy, do kterých, kdybych to směl Alenko, tak bych střílel. A kdybych vodstřelil ten jejich stereotyp, vo to mi tu jde. bych pro udělal velice mnoho, ale ono se mi to nedaří. je z toho dostanu, je napomenu, jim vynadám, nevím co všechno udělám, a voni mně to ještě dokonce vodpustí. No ale nev- nevyvodí z toho nic. Ale co například ten, pudu vod Panny Marie, co ten Petr udělal? Musel přestat přemýšlet. Musel si pře... musel přestat si pamatovat, vždyť sem vod rána nic neulovil, to musel přestat i s pamětí. Správný přechod na vyšší úroveň je paměť sem platnost, odtud žádnou. Ani to paměť časoprostorová nebo nebo nějaká erudovaná, nějaký vědomostí, to je jedno. jako kantor musel sem bojoval s tou zatím jestli je bližší tudleto, to snáš umím takle než támhle u toho Antonína, to mě, to neumím tak hospodařit s časem jako on, ale musel sem v hodině hospodařit s materiálem, vědeckým materiálem, to sem musel pořád. sem musel tou analýzou dostat se do postavení toho žáka a vystihnout ho a navodit na to další výklad, né? No tímto způsobem si počínám pořád. Tak myslím že sem to vysvětlil. Takže von ten Svatý Petr zapomněl že neulovil. Kdyby byl nezapomněl, tak by byl pořád... ale není to možné by pořád říkal, dyť sem vod rána lovil a nic sem neulovil, ale von neřekl na to vůbec ani slovo, ne jako Martin, ten by říkal dvacet věd. Ani slovo. jel na hlubinu, a nepřemýšlel, že je to absolutně nesmyslné. No prosím, to je totéž co říkáme já. On říkal, protože ctil Ježíše a jeho moudrost, tak pro jeho moudrost, abym si nezadal před ním, protože věděl, že to je nemožné, zapomněl, že odešel od toho. Co si předtím si myslel a při- dal se k tomu, co si o tom myslel, on si o tom nemyslel nic Ježíš Kristus a on to věděl. To je právě ta největší potíž, kterou mám tady s Antonínem, že Pán Bůh si nepotřeboval něco rozmyslet. Nikdy když třebas tvoří nebo tak, nerozmýšlí vůbec, to je, to neni po rozmyslu děláno, vůbec né. No jak to ten Pán Bůh dělá, když bez rozmyslu tvoří. No vono to je taky na tom poznat, hm co je tam špatných věcí. On když to dělá bez rozmyslu, tak neberme zatím v úvahu, že to stvořené je z něho vyprýštěné, berme že to tak je, vůbec se nebavme o tom jak to mohlo vzniknout a kdy to vzniklo a jestli je to... že to neni věčný úkon, ale všimněme si jenom toho, že on zná Bůh. Úroveň toho vyprýštěného, my tomu říkáme stvořeného, a co se do toho vejde z toho vyššího. Co je schopno toto vyprýštěné třebas v podobě člověka pojmout z toho vyššího, co je za tím, za tou úrovní hmotnou. Takže dejme on si zase v uvozovkách počíná tím způsobem, jako sem to napodoboval, že totiž vždycky se znovu a znovu pokouší něco nového do vnuknout, a když mně to nejde, tak zase ustoupí. Ve skutečnosti je to jinak. mám, a každý z vás v životě příležitost se vyprazdňovat, protože se mu často stává, že s něčím pohoří nebo v něčem nemůže dál pokračovat. Víte, bych tady si dovolil uvést příklad, který se vám bude zdát vzdálený, ale je velice přiléhavý. Aspoň v mysli. Jestliže žena těhotná rodí, tak třebas v těžkostech ku porodu pracuje. Ale jakmile jednou porodí dítě, je pod těžkostech. A tak vám řeknu, snažte se ve svém životě rodit, abyste měli po těžkost. Snažte se vypořádat se situací tak, jako rodička při porodu. Dostaňte to ze sebe pryč. Když něco řešíte, ne- nepřesto- nepřekro- totiž nepřešlapujte u toho, tak asi. Tím, že u toho přešlapujete, tak se stanou... moc věcí se stane, které tam nemají být. Že z toho máte buď radost nebo zármutek, že se to nepodařilo, nebo to znovu hodnotíte, což by mohlo být jedině užitečné, ale ne vždycky, ale zaručeně zůstanete trčet. Škoda toho času, říkal by Antonín, vy musíte jít dál. Hodnoťte jenom do míry a do doby, dokud vám to poskytuje další program. A jinak vám to poskytuje jenom uspokojení nebo zármutek to sem to zvrtal, tak do toho vstupte. Tohleto myslim Antonín skvělou schopnost. Když něco zvrtá, tak jde od toho ale tak rychle pryč, to sem si všiml, že je to mně osobně úplně trapné. C, nemůžu nic pořídit, tak toho nechám. To může být někdy i tragický, no v jeho věku né, ale kdyby to byl dělal od mládí, než se k tomu dopracoval, to muselo nějakým způsobem se k tomu dospět, tak by to znamenalo větší debakly než úspěchy. Ale na této cestě zastavení znamená další krizi. Zvíře do této krize se vůbec nemůže dostat, potože je uzavřenou soustavou. To udělá co může a nechce udělat nic víc. Jenom co je jemu vrozené, to udělá. Kdežto my děláme zásadně všechno co nám není vrozeno, to vrozené nemáme jenom na zá... to je jenom základně... základna, to konáme z toho, co sme se naučili, všechno co sme se naučili. A čím sme učenější, tím konáme více z naučenosti. A i malé dítě z naučenosti všechno co dělá koná. Takže tám musí nastat situace, že ta poučenost dojde. Že není tolik, aby nám vystačila dál. A v tom případě se zastavujeme. Řekneme si s Antonínem, na to nestačím, do toho se nehrnu. Nebo tomu nedůvěřuju. Všechno špatně. Kdo v nás na všechno stačí, to je to věčné. A to je u mě, u kohokoliv z vás stejné, dokonce jediné. Takže my stačíme na všechno. Toto nikdy netvrďte, neboť vy se zastavíte a znamená to krizi. konkrétně řeknou třebas nějaké stěhování Antonína. To vyžaduje celou řadu přemýšlení no je je to v pořádku, ale to se tahne, on mi dneska předváděl třebas, než přišel na to, jestli se zahrádky vzdát nebo nevzdát a nechat si jenom tu novou. Co mu to trvalo, jak moc, týdny třebas, třebas ne soustavně ale vobčas. No to bych si takovýhle přepych nemohl dovolit. To by ve mně vznikl veliký tlak z druhé strany, neboť to řešení nadosobních záležito... nadosobní záležitosti pro tak důležité, že kdybych toto řešení zaměnil za osobní řešení, a toto bylo řešení osobní stěhovat se nebo teda co udělat se zahrádkou, tak bych nebyl schopen ani čárku napsat, a to mluvím jenom po zevní stránky věci a nemoh bych zůstávat v tom věčném, ani na okraji, a tak to jeden z důvodu, proč von tam například nemůže být, nemůže, protože říká o něčem, o čem taky vím, že není schopno, že on je neschopen. To znamená on se ztotožňuje s tím... nescho... s tou svou neschopností. S čím se to ztotožňuje? S něčím co není on. sem věčná bytost. Naštěstí vod sedmnácti let to vím, takže mně se todleto vůbec nemůže stát. vím že sem věčná bytost, takže říct si, že sem neschopen k něčemu, to nemohu, to bych si musel nalhávat a sem lhář veliký, ale todleto bych nedokázal. To je obalamucování sama sebe. To je neschopnost jít udělat třebas jenom krok na cestě k Bohu, a protože je to nutné, abych ten krok udělal, abych se nikdy nezastavil, tak tuto myslenku musím vyškrtnout z areálu svýho myšlení, tam to nepatří. I kdybys byl největším hříšníkem mezi hříšníky, to znamená mezi nevědomci, jak přeplavíš se přes oceán svých hříchů, přes oceán své nevědomosti, neschopnosti, to převádím do nenáboženské řeči. Na loďce poznání. A to poznání je celé každému přístupné, jestliže on se plaví, jestliže on nezůstane stát. On se musí přeplavil přes ten oceán těch svých nemožností. No a to sem dneska se snažil vysvětlit, jak se to dělá, prosim. Tady mně říká někdo z vás, že se dostávám říká se dostávám do klid... neklidu a nemohu si a nedokážu se od něho oprostit, se ho zbavit. Do toho klidu se... do toho neklidu se člověk nedostává vlastní vůlí jenom. Ale dostává se třebas stavem své fyziky, svého těla, když například dneska někdo z vás není úplně zdráv a nejeví se mu to jako neklid, tak je oslabena jeho schopnost poznávací. A kdybych chtěl dneska řešit to na co by jinde bravurně řešil tak by to že z z vlitými těžkostmi a neklidem protože jeho byl zkáza semena rušena ano. Proto ježíš kristus léčil. Bože nerušená rovnováha biologická ve choroba. Způsobuje že ten člověk není schopen klidně přijmout budu vůbec přijmout pro další své nás dobou o na tohleto. Čili kdybyste do řekl. Máme léčit ještě tohoto pacienta který beztak třeba zemřel jako lékaři v zemi mohli takové věc namítnout aby říkal léčit v těle kdy je nad dobrem jsem vás ale léčit. Protože jestliže mu třeba se nám na chvilku z působíte duševní klid tak je to veliký přínos nebude za citovat dlouho ale ve mu ve klid z působíte. A tomu vyprázdní mysl na to do se něco může být a to co se z toho organismu li je to může tomu lékaři velice prospět při jeho léčení. Tak ta choroba dokonce může vzít obrat tak nečekaný žen lékař zatím sám slastné a tohle to. Bylo třeba když se pochopit že on potřebou dělat tisíce zázraků mají si tolik udělal. Než se jeden z nich udělal v kde které přírodní zákon tak aby přešel do vyšší duchovní úrovně aby přestal by bylo jiskru z li záležitostí a začal by za z z při duchovní. A opravdu byli tam nejde kteří byli ochotni všeho nechat a jít za ježíšem tam se to udělalo to bylo jich hrstka když se tomu divili že jich tak málo říkal vizte solí země vás nemusí být moc ale musí být slavná a. Čili kde pořádný chtěli říct když se učedníky páně že nemusí dát víc mocné li se že nás má. To jim mám no o lásku jak rozlišit v. Starost o teď ti o z ti. Oni víme že se nemáme starat ale máme co pořádně dělat to znamená pečlivě to máme přitom víme že to nevadí no ho že to správné. A tu vás musím nemilé překvapit že záleží na povaze člověka a u každého jiná kdy i u něho přestává nebo končí večer meč na starost takže taje jiná ku olivera na tom s jinak ku alenky jo. Ale on kaje dejme tomu starostlivější a bych nebot svých začíná starat než olivera. Ale to neznamená. Že by neměla ve si v jednat v no co i ve starosti pokud to dokáže tak může to dělat ale že. Aby oliver stanovil ale jsme nestarej se bych se nemá starat to nemůže dělat podle svého podle své povahy to nemůže nemůže předepsat ale se oliver toto nedělejte starostlivost. Protože ona je to možná pečlivosti a on to jako jsou z nechápe protože on kdyby to měl takle tady musel být starostliví. A on něco dělám bez starosti a vypadá to jenom jako pečlivé jsem se ale potom se sil třebas v tom koncentráku. Jsem na ranní si starostlivosti u k se dostal z ano. Absolutně byla li starostlivost. Kdy byla jenom malinko z za ono je tam někde zabili zase dělali tři který seděl neměli a přitom se za dělo když si ty věci dělali ale co se mi absolutně bezstarostný ale musel by přitom pečlivý toho od objevili ti spoluvězeň říkali jak si nás pečlivě vylučuje z těmto věcem tak si přitom nedbáš na sebe jsi bezstarost jest za byl při tom že do nebo ne to je tedy jas. Říkal ho ze starostlivost jsem měl do ty doby než se nestalo toho jednavacátýho jednat třicetdevět ale li pošlu bez nemá. Tane takže to je proces. Od pečlivosti do starostlivosti stále se měnící úrovně. Takže ta úroveň dejme tomu u dítěte malého starostlivé svět větší. Ale třeba v něčem než u dospěl člověka. Na malý ix op článek třebas se může dneska starat jak to s ním bude žilo až. Dospěli nabude z vybrat třebas ženu no jo to je z našeho hlediska nesmyslná starostlivost a věřím že to o jeho starostlivost občas občas vám samosebou ale je to starost takže k tomu na podporují tak v tom mu říkal na tomáše ještě dost č. Su ne on říkáte jistě a to budeš koupat ve stal světové řešit jinak než dneska si takovým rád. Asi tak ale naopak když jsou dva manželem. Je poměrně bezstarostní nižší než ten druhý dejme tomu že po že odveden není starostlivý než v ale vím ká. Tak alenka je tady proto co tvoří jednotu takzvanou blízkou jednotu vane tu vzdáleno a pro tento svět třebas konkrétní miskou jednotu tak jenomže musí způsobit takovým řek bych o tom nic tím způsobem že něco mu k tomu člověku druhému co mu chybí mu do dává a ne a o něco ho také připravuje.