Karel Makoň: 87-35A (přepis nahrávky)

ale užívá s to zaujatosti vyznáte zaujatosti se zaujetí pro svět pro svou věc o svůj život a to si ztrát poklady na druhé straně dveří jsem dneska říkal o tom nevíte a se i tam na strádá dost tak se to najednou provalí a ty dole se otevřou a bude ta by srsť před vámi vzorem nácvik já jsem napřed v maličkostech poznával vůli boží že jsem poznal co je správné bez zásahu rozumu ale pak jsem se pustil konkrétně do přeme která mě tak la pláže to začla být moje láska ne in před tím žádná potom žádná a jelikož to byla moje láska tak jsem už přestal být v této věci malicherný nýbrž jsem byl touhletou zaujatostí sjednocen já jsem byl ochoten přestat se učit latinsky jako by to tam se při protože ona já jsem byl ochoten se učit jenom v té chemii třebas jo on na dodře a je ruce protože věděli že jako si tu zasluhuji protože bude patrně dobrých mé již není a teď když se to vyhodilo ty drobné lásky na tu lásku k jedinému tak to byl dokonalý případ správné přípravy nebo že jsem se za jediným ale světský a co je u boha světského se boha božího všechno je jeho že jo takže on měl napl davida chybělo jenom jedna věc že jsem se měl rád takovým způsobem když jsem se měla jenom všemi je jsem se přestal taky rád sebe to bylo sedím na dvou židlích a takže bylo u mě zapotřebí už jenom jediné jedno překonat tu lásku k sobě jsem chtěl být tím chemikem a když jsem to za rok a čtvrtě překonal tu chvíli ale ne za minutu nýbrž v tu chvíli tady byl přede mnou bůh se svou podstatou nekonečnou ano čili já vím se na jasně co nám překáží co nám překáží my se máme rádi takovým lítosti vim způsobem když bychom třebas šli tou cestou vynuceného ze svého a tak to co je na své srdce při nás to my sebe bereme z celého srdce a ne toho pána boha ne takže to nás degraduje to nám znemožňuje abychom toho boha miloval jeho srdce ale jakmile sebe přestaneme milovat jakmile sebe tak jsem přestal sebe těší litovat že budu chemikem to trvalo i to o a třičtvrtě nese se představit a jak jsem se přestal by to už tam nebyla živá překážka to věčné tady pro každého z nás připraveno nemůže musím překážky odstraněny aby mohlo v nás způsobit ano jsme odstranil už tady bylo tohleto je to zřejmě chyb ještě jedno něco dodat že já jsem v těch sedmnácti let naprosto nevěřil v boha jsem si nemohl říkat něco o stavu božím o stavu lidsky ubereš takového co tady mi předstíráte jsem nemohl svět říkat já jsem na pána boha vůbec nemyslel při nějaké chemii já jsem musel jenom na ty a to všemi anonymní a samo sebou taky na sebe příliš se na dvou židlích čím jsem jak si znemožňoval zásah boží takže nepředkládejte mi činům nějaké vznešené myšlení to tam nebylo tak bylo přízemní touha namísto vyniknou jako třemi ne bytím přišel strachem nejsem líbilo pochopitelně byl taky záleží o věc ale stejnou měrou zájem o sebe no a do se mě pořád myšlení a lidí to je to že prostě snad za to není ne že to tak stalo to je to tam dobře tesaře jmění za nic prová ale to by vás nemělo zbavovat zodpovědnosti v tomto světě přímo nemůžeme proto jak jsem vám řekl začátku této přednášky tento život jenom přikázána bohem proto si mohl ježíš kristus dovolit říct byl a ti bude ale neprosíte že tak aby miloval ne rovnou přikazuje přiměti budeš pána boha a starostí sobe to tam menuje jestliže je toto příkazem tak je příklad se i všechno ostatní tak já vám teďka tak vysvětlit příklad jak vypadá konkrétně před to je velice důležité jestliže totiž toto víček neuvědomuje že život který jsem se zde na cetě narodil že příkazem od boha tak to co teďka řekl řeknu už bude vidět že to příklad když já jsem v sedmnácti letech poznal jednou svou věčnou podstatu ani jsem po ní toužil aniž se na ni věřil aniž se o ní věděl pochopit tím méně nevěřil taky tak já jsem dostal příkad budeš žít pro toho boha a ten příklad nebyl vysloven sáním slovem to byl skutek boží který mě přemohl přemohl mě tak dokonale že já jsem nebyl schopen žít pro sebe ale ani v tom v čem každý samo samozřejmě pro sebe víje a že se tam víte jak já jsem nemírně přejí dá nebo předtím nebo to všechno je normální lidské ne ale já jsem tam nebyl schopen ani jíst ani pít ani spát ani studovat samo sebou tím nic jsem nebyl schopen najednou a čím je to protože tady příkaz od boha který měl jasně beze slov pochopitelně já jsem jediný hoden toho aby se svůj život okolo mě točil asi tak tak si ten příklad dneska vysvětluje to byl tak jasný příkazy já jsem se v okolí čeho otčím netočil ne okolo pána boha to se mohlo mé životě stát cokoliv a já jsem se nepřestal okolo něho točit tak by me tomu já jsem si myslel už po osvětu když jsem toto vědení měl nezjevený jsem tím mě osvítit sem si zjistil jakým způsobem já mám reprodukovat znovu obnovit toto spojení které jsem na božím a na čtvrt nebo na půl hodiny a dověděl jsem se o duchovním cvičení ne mantrickými který jsem podle tak se jako dělal tak pro to nebylo sem že říkal ale že jsem si myslel že to je jediný prostředek kterým k němu přivede pomocí něhož budu s ním v něm a je mu budu patří dokonaleji než když se cítí od něho oddělen do začně zle šířiti od něho děje vůbec nepotřebovali to najednou se mi to dělalo zle se to dělo dělem rozumíte děláme zrání rozdíl tak protože jsem tohleto takhle pociťoval tak jsem nemohl například myslet na něco jiného než na ně takže když jsem za několik neděl nebo možná že ví už který přišel k té už nic víc který mě dal požehnání na tuto cestu protože říkal že tam musí mu při tak ten přišel a za ně do zpovědnice pochopitelně a první se ode mě slyšel bylo já nemohu řešit mně to nejde pro tady teď zpovědi tím jsem to říkal eště velikou neslyšel a řekni mi to tak je to možné sem říkal jestliže je přítomen pán pokladů majetník okam nemůže zloděj mu je pod před očima krást já jsem si vědom toho že on je se mnou a proto nezlobím o to nedělám eště ho žádnou nectnost a tak dále a říkal no to časem přejde ale tím a tím ho ke mně dalších povězme to čím jenom tak hlad jako že se zpovídá š ne takže já jsem opětně přišel bez hříchu a opět mě jsem říkal že nemohu nemohu a on je opětně dával absolutorium že z toho co to hladu či světu aby to divně vědě no a tak tohleto je říkat považoval by ho za příklad dyť nebylo přikázáno slovně ne ani náš život když jsme vstoupil na do tohoto těla nebyl slovně přikázán nikdo při tom neřekl ani slovo a byl jsem člověkem a tady nikdo neřekl ani slovo a byl jsem člověkem spojení s bohem že ano nikoli slovu ani se o to nepřičinil vědomě ničím nic vědomí ale byl to tak mocný příkaz se se prvnímu nedokázal pro ví ne dokázat a dodneška jak vidíte mně to trošičku došlo to potom přišlo na jinou úroveň samozřejmě že toto světlo které svítilo ve ozařovalo mojí vnitřní podstatu neseno to jsem o tom rozdal kdežto v té době sedmnácti roku jsem byl obklopen veškerou tou která se to a tak se zase ten anděl jménem matka moje se o to postava bych o tom nezemřel ale byl přitom na to by byl zemřel a to eště vy se nestarejte o to a jestli budete tak já dělal stáňo a bude přidáno lidské mám přidáno a tak jsem v té době z té doby vděčen matce že mě nenechala upadnu do tak hrubé nebo hluboké extáze aby se tam úplně ztratil na se mnou psát na na ně kontrolovala při mé modlitbě a o to vše modlitbě stalo že padnete tak se mnou přát a tak dlouho až mě z toho dostane to bylo výborné na zase na celého tohoto života jako už při těch lékařích si si to teď si ale vzpomeňte na jednu věc to ten pán bůh dělá že téhož prostředku výchovného nebo mocného jak či kterým byla moje matka potom najednou úplně opačně touží protože se situace změnila toho poučovaného nebo vedeného a ten prostředek musí fungovat jinak anebo vůbec ne nefungoval ale on fungoval se jinak tak dejme tomu čtnáct dní před vstupem do koncentráku jsem věděl že mě čeká veliké neštěstí a že to bude hraničit s otcem a smrti a že když matka mě bude ráda radši než boha že já otevři vot přejít příjdu to jsem věděl a řekl jsem mi to byla plakala a řekl jsem že se nevzdá tak já to neštěstí mě čeká vědu mrtvých no tak já si myslím že se o tom už vývinem mluvili o se se s ní překonáte neviděl a on se tak už byla rada že se vrátil přídavné zvláštním způsobem ne takovým už mateřským bídy a tahleta matka prostě hrát tady úlohu pomocníka na cestě poznání kdežto před tím hala pomoc úlohu pomocníka na cestě existenční udržovala moji existenci a když konečně udržela moji existenci tak aby dále mohla udržet musela k tomu přidat nějaké poznání a tohleto je důležité vědět že poznání pokulhává za to existencí za tím co to schopností síto životě tomu se dá zabránit ale toto pokulhávalo za druhým v pořádku protože tím vznikají disproporce které přivolá všímali člověka do utrpení a těžkostí a ty jsou tou protiváhou v relativním zlu proti tomu relativnímu dobru a je obojího zapotřebí aby se že dostal nahoru ne podívej se tady je otázka ten stav který jsem tady líčil a vy tady máte popsán považuje za značnější než ten starý máš nebo za méně ten den to stav tedy máš upozorňuju vás že ne kolísání na duchovní cestě je zákonité že není možno lineárně stoupat nýbrž tak je nutné li náně klesat ale když se tomu má správně rozumět a se dá správně rozumí tak to vypadá takhle to jak se člověku daří nebo jak se cítí nebo jak jsem se sice jak jsem to tam hodnotí to má celkem vedlejší smysl jenom vedlejší ne že by to mu nesmí se ne ale vedlejších mysl důležité důležitější je co to je a zažití si také tedy jak to jak na to nahý že podívejte se když třebas jsem v koncentráku potřeboval z boží síly žít z boží síly jednat z boží síly milovat čili zažívat celou sat čit ananda je vše indicky tak jsem jí zažíval jestliže jsem po koncentráku nepotřeboval k záchraně života tolik síly ze strany boží aby na dnou musel držet ruku veliké li před trní škodami že na mě ne už potom se nechodil nikdy že tak tento dar odpadl protože ty dali nejsou tady proto aby se z toho měl nějakou člověka dost brž nějaké privilégium ne na totální s ale proto aby mohl vykonat úkol který v daném okamžiku má vykonat že a tam měl úkoly než na úkoly že ano a ten úkol zdaleka postaráno poznání nebyl tak náročný jako je tento kterým a nyní ale byl daleko náročnější na úrovni existenční tedy to se dá černá já jsem musel dokazovat svým činem těm svým přátelům který tam žili že bůh se stará o mou existenci že stará způsobem o kterou se kterým bych se já o ní nemohl postarat a proto jsem se nemusel o to existenci vůbec tenat než to li se všichni stali vrcholný stav pochopitelně byl ustaraný po ze samozřejmé tam byl takový situace je toto mu vedlo to nic divného kdežto ten můj stav byl nepřirozený pokud nepochopili že to síla boží která mi držíte existenci je nejméně stokrát vše před namířenou strojní špatní na ně do mistře tak viděli že to nejsem já který to přežil a přitom je viděli on mě viděli a ten esesman rýmě namířeno na mě neviděl to buď se měl protekci to bylo nemožné protože se s tím se a neměl nic jako oni neměli nic nesmí nemohli setkat nesmí setkat tak tomu co vyvíjejí musel dokázat nesčetným dozví zázraků zázraků že je tady on bůh který udržuje naší existenci do takové míry jak si to přeje a tady si to přál to daleko značnější míry než při těch ostatních a tak se potom jenom tady jak je to možné proč ho se do pověděl jenduša že jsem měl nějaký úkol se dovolit říkat si mohu dovolit říkat že mám nějaký úkol boha to vypadá velice lidské dokonce na koupání ale vono je to zaviněno tím to a velice překvapím že nepociťuju že už nemám pocit odělenosti takže dokud jsem věděl jen o sebe naši a v tom koncentráku a měl jsem tak jenom o sebe o svůj živůtek ne tak jsem nepociťoval úkol že a nevěděl jsem o něm ale jakmile jsem ztratil svůj život tak jsem nabyl život který není oddělen od života božího je věčný a v tom je obsažen taky úkol neboť jestliže pán bůh stvořil tento se tvoří tento svět tak je to úkol a tak každý tvor má v něm úkol nemusí to být člověk jenom nýbrž kámen rostlina zvíře má svůj úkol a není odděleno úkol vých tvorů jiných bytostí a není to odděleno a musí si svůj úkol vykonávat tu velkou čest že jsme lidmi a tedy máme úkol vůči veškerému celému vesmíru ne tak úzký že si nějak způsobem symbiozy pěstujeme jsou onu nějakou se svým okolím nýbrž to není pouhá symbioza nýbrž to je postoj na čele původu který je do věčnosti a jako takový se musíme chovat se o to mně bylo jasné že jako člověk jako takový ne já ale člověk to takový tento úkol má že jiný tvor to nemá žádné zvíře tento úkonem řádný opatrně ne srdce vesmíru ale daleko široko žádný takový for není tento úkol děl jestliže člověk si ale jednou uvědomí o spojitost s vesmírovým dění pak je zodpovědní nejenom bohu ale jeho skutků nesmí on učí zároveň s bohem to není na záležitost podílu blažeností nýbrž nesením kříže takže první co jsem zažil potom sedmnáctém roce bylo že jsem zažíval spojitost vesmírem třebu spojit se a a tím že jsem zažil tu spojitost tak se musel přijít na dno té spojitosti a to je bůh a tak jsem potom zažíval tu existenci boží na tom v této spojitosti a tím jsem samo sebou ztrácel dojem že sám existuju tak sem se daleko širší a v té širší esenci se snadno ztratí a individuální existence protože ona je podstatou toho nepravého života tanakee nepravý život a to není u vás že takové neomalené myšlenky jako třebas kdy ten člověk dostal ten příkaz nebo je to úděl spíš než říká to jsou hrozně neomalené myšlenky protože zapomínáte úmyslně na jednu věc že člověk má dvojí podstatu jednu nezrozenou ale u zrozeno a ta nezrozená to je ta pravá jeho podstata a ta nezrozená existuje věčně to znamená nezačla je to příbytek u boha který jsme opustili a do toho přebytku se máme vrátit je to úděl no je to věčný úkol a jestliže my promarňujeme v tomto světě všecko tak je to příležitost abychom tím že všechno promarňujeme si to měl na otcovský dům jinak bychom si nevzpoměli vůbec kdybychom nepromarnili při dokud máme z čeho žít tak pro ty ho festíná li že ve odděleni odděleně ale jak si ten marnotratný syn vzpomíná na otcovský dům té konec oddělenosti začátek neoddělenosti tedy tato já se proces to si vás berte u tak jak to říkám ne nějak symbolicky jenom to je skutečnost že to ježíš všechno není tak jednorázové nýbrž je to proces který se ví o takže jako se dorostli tím že se zrodili do absolutního pocitu oddělenosti to se dorostli tak teď dorůstá tedy he života do pocitu spojení všeho se vším a můžete nabýt úkol spojovací nebo na úrovni tohoto spojení jen do té míry jak to poznává čili považuje za jedno z největších milosrdenství boží že se všichni hloupá že málo toho poznáváme že jste mi to kdybych měl být upřímný tak bych řekl že ničící nepředal byl co nejvíc ho protože to co poznává je absolutně zavazující kdežto to co si myslím že poznávám tou byli mrtvou to neni to oslicí když ti misma ti ku nemusíš nemusíš matematický myslet nic se nebe prvky já tyto věci poznává musím tím žít se zavazující a dycky tady přijde to genesí a jeho tady pro václava to že tento a nemá chtěla byste že tam taky měl a musel dávat ale já dycky si asi ukazuju na tu typy kterou člověk musí být přitom v tom vývoj nějaký sokrates se ve svém mládí šel se tento den co má dělat aby žil správně někam chodit aby viděl nějaké vědě nebo na byly majetek dáno třech aby se dobře možné nebo dali a otáže aby jednal správně a ta je ká věčně a mu řekla jenom tři slova poznej sám sebe tomu stačilo k tomu aby se celý život zažil sebe poznávat a to dospělo tak daleko že v tom dospělém věku i s toto poznával to vypadalo takhle ten tamního ten vnitřní hlas u jenom zakazoval co nemá dělat nepřipravoval co má dělat u absolutní svobodu že když něco nezakáže a přitom že udělat jo cokoliv může dělat z mu nezakáže to nedělat jo ale jakmile mu zakáže to dělat tak to nesmí udělat tě podívejte ne jeho disciplínu když von třebas měl možnost protože plížil mládež v těch atenách odstěhovat z se pryč by do exilu a nebo vypít on se nestal dají vody a co mu poradí nikdy se nestal nikdy ne to je to není v tom se stane sebepoznání obsaženo ptáte tak vůbec ani na otázka není se ze beztak se člověk do bez padne třebas letech estando věděl že to teď bez arsenem děl neza deset žádnou otázku žádný požadavek na pána boha nikdy tam se na něj nevěřil a tady jsem si myslel že umřu ani se neudělal v šestadvaceti a že jsem se vzdal toho života ale ne dotazem potom nebo tak to by to že poukazuje tím se dvě ze by to pokračoval prosíme povedete pověst se tu otázku nekladl to je v pořádku a ten také se neptal sokrates porte daimonion nezakázal nebýt je za ně život ne po potože mi nezačal vypijte ho vypil a byla to jeho smrt ne že by byl toužil po smrti ale byl disciplinovaný k tomu se říká když city tuhletu disciplínu ode mě to poznání které mám ve a jaký překročí v maličkostech tak za to hrozně trpím síto byl takovým iteligence bylo možno mu dovolit aby si dělal co chce jenom měších případech až do maličkostí jdoucích nesměl dělat to co mu ten modi zakázal jsem vám říkal další takový případ že nesmějí ne se měl setkat slepí který bylo zamazané to nešel nevěsta řeka nešel tou lidí o žáci se chtěl předčit proč tam necelý kladnými to zakázal tak na to nejdu si tou kličku a byli smazání pracovat že když takových lítosti byl veden u boha není škatulek pochopitelně on si nevymyslel automatismu jedna proto abychom se v něm dokonale uspokojení vyžíval nýbrž abychom pomocí něho přešlo o tom ani mu dvě to znamená do vnímání boha a všechno co s tím souvisí do bylo vání boha a a tak dále do velice boha to všechno souvisí s automatismem dvě ale já ho musím odněkud krmit a on se mi dlouhou dobu bude přikrývat se stravy kterou podávám ovocem jedla tomu se nedá zabránit tam totiž už něco jde automaticky když já třebas vidí dýchám automaticky mně pracují střeva všechno samo automaticky jde tak to už jde přímo boha to už nejde z mé vůle že ano pokud mu tu tak i vůli do toho slova to vždycky je chybné kdybych měl by se za každý kde ta ta paví došel li znamení že se brání a to by se nemusím že to je o pana daň že je to prostě v té přirozenosti lidské a jsoucích nost nějaké dýchající věčnosti je že já dýchám a já dýchám zase nazpátek do té nevychová věčnosti to jenom taková houpačka nic v čili nehleď na to jako dvě tak té ghory nýbrž na jednu přebývající do druhé a druhé přebývající do první kdyby ten automatismus dvě byl jenom kořistníkem jej ale nebyl jenom tím ziskem jak se rádo někdy říká a proto i to nad výklad tak by samo se mi že každý zemřel kdo v sobě proudí o tom vesměs a spojí se s bohem no tak umřel by to je mi jasno ale když on má anděle správných jako sobě já tu matku ne tak že se mu nepodaří umřít když má ty osvícené lékaře nepodaří se mu už umřít že ano protože nejsme oddělenou bytostí a v tom dualismu pán bůh řídí relativní dobro i relativní zlo a hrál na míru a tito zla míře za ty něho dobra tak abychom mohli všechno do nomadou it a jídlo je to svým jeden duch ovšem člověk do toho vnáší určitý dala to já vy na to má svou osobní vůli aby to mohl dovolit a takže jeho utrpení se stupňuje tím více čím více nesouladu do tohoto vnese no a ono se mu to daří jedním dobu chy principem mít starost proto ježíš kristus zadíval svým učedníkům jedině starostlivost o strach a starostlivost a myslím že jim žádným hřích a vyčítal měl jsem tu čest to to tam vidět jeho kázáních ale starostlivost proč protože dyť to je všechno postaráno u boha a od boha pro nás o tam přirovnává rád rostliny šatu šalamouna a říká dešťová jednat hrdi neobsahují boháč ty obyčejné rostliny té poli květiny na poli že ano neobstál a tak bych vy máte všechno co se staráte kdyby se to takhle vzalo doslova a nevzali si ostatní ježíš u život se všemi přídavky k tomu se všemi podotknutím upozorním němi a skutky ježíšovy dohromady tak byste přišli na to že s máte odevzdat vůli boží jako třebas to radil molinos tohoto výkvět ismus a to je nesprávné vy nesmíte si myslet že se jedno dá oddělit od druhého ne nesmířil se se s tím že toto řekl a že je to pravda ale ta pravé čirý povahy a on řekl na tím mocný věcí a taky udělal mocných věcí ale nejtragičtější na tom je že my si nevšímáme pro sebe jeho příkladu tolik jako jeho slov a tato darována se nám už velice s ti už mi stéká poza že toto v tanci křesťanské špatné a že existuje něco jako drží ve kterém je všechno stvořeno a ty nemají nic společného lidským zisky na měřitelný časem čili jestliže on třebas mluví o tom kdy se zalíbilo tomu otci v tom synovi to se nestalo čase říká z toho vyvodit že a kdy ho zrodil nesmyslná otázka on ho rodí ten syn z jeho pořád vyplývá a zase se ho vplývá že ano čili ježíš je ježíš kristus je nezrození a říká a vy jste na tom zrovna jako tedy š kristus taky jste vnitřně nezrození tak máte krok taky kromě té vrozené podstaty o přirozenosti máte nezrozenou podstatu a tou se si rovni s jednorozeným synem božím vy jste to rození syny boží není výtečně to rozeného syna božího to je to je jsou dopadnete ale on má pravdu on to musel takhle říct toho se tedy hodí odvažoval kdyby byl řekl ještě víc tak samo sebou okamžitě šel na narazit na no ale o to řek ne takhle jasně jako to říkám nějak že on musel krize tam by tedy tam ale on to řekl dost zastřeně proto že se musel k před těmi teologie a diví se ústy jak to mohl říkat před obyčejný křesťánka který neměl ani to logikou a kultu ani neměl a byl velice prostý proti teologovi jak to mohl pochopí jak tomu odvádí do tamto to říká na to řekl protože dobře věděl že ty člověk je schopen většího pochopení než ten učen jak řekl ježíš kristus do zastaviti očistí to věci světle prost až k anetík učení tohoto světa a říkal jsem správným poznáním přichází také síla k realizaci toho poznání se tedy bát a poznání protože toho poznání se bojím jako jako já lidské já možné já chce především žít pro sebe a ne pro pána boha proto se bojí a protože ty učedníci páně chtěli jít přes ee si za spásou osobní ne pro se vrcholí sobectví no tak já nejsem asi lepší než ty učedníci protože mně jde vo to abych si to pro sebe vyžil rozebere pro svůj život tak mám stání prosim vás možná že přeháním ten strach odnášelo ani uvědomit díte to je taky možné ale prosim vás berte to jak to říkám to je já to říkám já to už to je pro vás užitečnější patres já si smí dovolit to letectva vím celníkovi než než ve jak ten balamutil tělo by to stav měl si to vyčítá správný já ho tam budu překládat doslova nebudu nic měnit ani slovíčko nebo i ale přeložím to způsobem srozumitelnější než jak on to řekl to mi musíte prominout a vysvětlím to jak to von řekla jak jak by to byl býval řekl kdyby nebyli za ním teologové chodili ne a vyhrožovali měl to štěstí že měl tak vysoké postavení v církvi by rád jsem papeže vím že si nemohl dovolit jenom tak upálit beze všeho to nebo ono a když se měli papeže jen tak byl potom a to ochraně or například pojem vědu hm prostým způsobem ta síla která se s poznáním dostavuje ta má konkrétní povahu aspoň ze začátku měla velice konkrétní povahu čím dál tím a obecnější povahu a ze začátku má konkrétní povahu já jsem věděl k čemu mě vede a protože mě vedla ohromnou silou tak bylo řek bych téměř nemožné se jí vzepřít nebo jí použít jinak nebylo možné ale čím dál člověk jde tím je mu otevřena větší míra svobody a od hůře se proti ní postavit vyš vy jste šli dáš který se postavil proti ježíši to je důležité vědět to de že ten jidáš to nemyslel špatně ten jenom té boží síly použil podle poznávání rozumem podle jiné formule protože rozumem poznával toto by se mělo dodatku dí a ne to vyvinula ježíše krista že ano to bylo rozumové poznání správné etické že jo rozladu dy dy byl říkal tím je krása po a na plán a tak bych to mohl odsoudit tohle řekl on to myslel takle on byl nejpoctivější začne učedníku jenomže hlava tomu tak bašo žil a že o psaní podlehl ten analiticky na povrchu a byl příliš na povrchu nebyl tím této to je tak tady tyto věci které vám vykládám opravdu se dostáváme do oblastí kde je pravdou něco jiného je začátku cesty vykládám to jako pro znovuzrozené lidi a není to pravda měl bych ty do že si že v sobě i vám něco bháva je svatý jan ve své epištole říká znovuzrozený už ne veš a svatý pavel říká miluj a dělej co chceš jo to byly znovuzrození lidé ty si mohli tuhleto dovolit říct a když mě do z vás řekne když já něco chápu jako pokušení tak mi mu podlehnout abych neporušil to co je v tom podobenství ne nechte plevel růst až do žní tou řečí naprosto ne protože tohleto mluvil o klíčící vě vnitřním životě a ne o dospělém životě při dospělém životě duchovně dospělém mluví nikoliv o klíčící nýbrž o dospělém relativním dobru a relativním zlu líčí to podobenství o posledním soudu kde odděluje zle mysli relativně zlé otravě dobrého absolutně dobrý ta nikdo nebyl že přitom se tam byli ti souzeni a tam potom zavrhuje to zlo za vrhu jeho to už to už jsou dále žně to je poslední soud rozumíte ten syn neprotiřečí ježíš kristus na konec je třeba toto udělat ale co před tím když mi taizé ne před tím a nějakým způsobem se pokoušeni neberte buďte tak dobří a neberte to podobenství o posledním soudu jako odsouzení celého lidstva tomu nikdy nedojde protože ten poslední soud přichází jednak etapovitě a jednak u každého člověka zvlášť a my si myslíme že je to jsou v čase a prostoru vůbec ne jakmile té dnou souzeni jako já jsem byl to koncentráku tak musíte splnit jednu podmínku já ovšem nedobrovolně že se musíte vzdát svého života jakmile se vzdát se svého života postil zdá ze svého života se po tebou to poctivě tak způsobujete že všechno co je v dualismu a to je čas a prostor jeho náplní utrpení radost odpadnou přestal mít smysl vůbec ano takže potom teprve potom to nemá smysl ze začátku proto že ten koukol má smysl tak se musí nechat růst ale asi vás napadá kravám asi že ty přece do daleko více z toho toho plevelem a že tedy ten plevel ne nevyhubil tu pšenici vy musíte tyto věci pokud nejste znovuzrození a pokud pokušení tady jsou bral také z rozumem rozum je taky od pána boha to není něco satanského dokud nám neradí někdo shora tak si musíte dát poradit rozum a e říká pokušení zdolávat správné je ano a totiž na to máme v životě ježíše krista necítí klady a kdybychom se neřídili jenom podobenstvími jako že to nesprávné to už je komu ví komentář k jeho životu tak by to si tak maličkostí jestli mám pokušení podléhat nebo ne věděli rady ovšem zase podlehnout tomu způsobu že ctnosti jsou jediným prostředkem kterým já se mohu bohu přiblížit to tak není pra tak jsou přeháněl a svatá terezie z avily to víte já se do ní pustím pořádně si myslet že já si euer výtek že já ji budu mstít nebo chválit protože ona se o to říká tak to dostane pořádně namláceno panečku ta ať se drže ona ví dobře že by to dneska neobstálo že tože hodné pořád pro nějaký klášter to je ale pro běžný život je to absolutně nevhodné tam se musí nechat ten koukol růst a jestliže ho nenechám růst a ještě ho potřebuju ve svém životě pokouším svoje malá takovým způsobem že ho nezvládl a to nemusí být to po pouhým budete jí tak velké že mně bude honic po všech koncích světa například toho pátera pia který možná vyděšeni o to zemřel roku devatenáct šedesát osm tedy novodobý svatý když tě nebyl vysvětlen ale bude ten byl honě například křikem okolo klášter aby pokousán takže ty stopy na tom faktickém zápase tady byli do to byl žák oni to satan ne ve tak to bude jeho jáčko protože on neměl smyslné nějaké touhy neměl pokušení nějaké smyslné ale měl víře jako každý z nás ho máme tak se z čeho kousal hodilo ne a bez toho videte nemohl být živ vůbec nemůžeme nikdo být žil a kdyby ho byl zabil tak ta byl sám sebe on se s ní musel nějak utkat a vypořádat ano svatý antonín to dělal když se toho satanáše nechal orat to pak nechal orat a to je pořádku nechte ho od zvíře potřebuje se nejenom krmit a my o krmíme ale tak to musí umět zaměstnala je to jak se to tedy dělá v tom v tom podobenství jenom vo tom koukolu to není obsaženo ale v jiných a je to obsaženo dobře totiž jsem musí pokud možno je použito no nejenom možno to zvíře zapřahat do činnosti minimálně neutrální a maximálně dobročinné což tedy jde takže člověk nezaměstnaný válejí nemít veliký utrpení se svým zvířetem otvíralo vého nic člověk zaměstnaný vrcholně zaměstnaný a pečlivá valící svoji povinnost ten ani zdaleka ne ve tolik pokušení jako ten člověk zahálí proto říkají katolík si správně tím taky shoduju že zahálka matka nectností všech vých ostatních prosím něco jiný ale zahálka po a zákal čili to ta tradice vystihla správně mimochodem který a tanci devadesát to jsem tě správně a deset procent je tak nesprávných jako že všechno bylo třebas stvořeno zase že se museli rozejít vědou a to nemusely dělat v výtoku šest byli bývali udrželi oni