Karel Makoň: 87-36A (přepis nahrávky)

položí vůli funkcí lidské vůle její úkoly přesně znám a to bych nemohl vůbec vědět jako už to do ji ani jeden mystik středověký nebo křesťanský a ani to nevědí ještě ani dnešní indové po pěti cítí letech praxe protože jim chyběla tato zkušenost do které mě přivedli ti lékaři tedy já se jí nesmírně vděčen za to za celé lidstvo se i vděčen protože už se to nestane lidstvu tudleto už jsme tak daleko že takhle ne operuje při vědomí a na své to nebude mít to následky o nebude mít takže já bych eště to předvedl detailněji jestliže ten člověk malý vyšel z té operace a nevnímal tento svět jako soustavu od sebe oddělený záležitostí nýbrž jako celek tak asi jak to vnímá bůh celistvě on své tvorstvo vidí a bylo celé a ne podle toho jaké tomu tvorstvu vám pojmenování anebo v jakém tvaru to vidíme to ne on zřejmě shora to vidí daleko dokonaleji jenomže když to lékaři na mě spatřili tak to nepovažovali za dokonale nýbrž to považovali za smrtící za ničící člověka vysvětlím když jsem vyšel už první operace a tak to mělo být bolesti ve že ano e se dostal k té se měl dostat k tomu té bolesti kterou jsem překonal vět práci protože na příliš na tak jsem ji nesnesl tak jsem se od j odpoutal ne a já jsem se cítil a ta polí operace se necítí operujou že jo ne přestal s má se se věříš krátka česky řečeno ale když jsem šel se do práce tak už jsem nekřičel nýbrž jako kdyby mě byl neoperovali a ne se tě všemu choval netečně se choval jako člověk který není z tohoto světa to znamená když mě ti lékaři řekli to by prosím tě to je to ta paní já jsem nepoznal matku sem se tam díval tím jsme si to ale se nepoznal tu matku kdo jsme my i já jsem neplakal bázni jako před tím že mě budu zase operovat a kdybych byl si uvědomil to to jsou že mě připravili jak jsem se domníval o život tak by byl vyví křičel by hodně já jsem nekřičel tak byli řekli to s tímto dítětem v tomto stavu nám jsem podruhé nechoďte protože to nebude jíst nebude pít nebude spát to umře krátkosti byho buď dopravíte nazpátek tohoto světa aby ho poznával jako svůj svět anebo tam ne dopravíte a pak nám s ním sem nechoďte když bude ještě na živu protože musí zemřít není to naše vina my jsme to dělali lidově by se vám byste podlehla prohlášení že si to přejete to praci my jsme si nepřáli do ještě li on putovat ruku do by to bylo dopadlo osla stejně špatně ale když je tě já to tato jako ten prekérní a vy jste to a dokud zachrání nou tak nese všechny následky no maminka řekl a jak ho mám naučit naivně poznával matku ale tady řekl ten lékař jednu moudrou větu za kterou ho obdivuju a tím se celá ta věc jednou větou dostal do správný kolejí a on řekl naučte ho hrát to dítě naučíte rád a když jsem nenaučí je to je hrát tak nezůstane na živu tak na tomu třebas nové račiž na ty stavení ná ale dejte mu do ruky hračky a určitého jak se s tou áčku hraje a při tom stočená kým sousto do aby se věděl i té hře že jiné a tak ano cítí a tak mnozí taky poznávat sebe jako matku ona mě do dvou nebo do tří dní naučila tento svět poznat jako můj svět to je to s petr sobecký postoj člověka že tento svět je jeho tří eho světem takhle rychle to jde takhle rychle naše smysly smyslové vnímání na prostředku jí tento svět jako náš ačkoliv je to pravda velice omezená protože ten do techniky náš že jako je nám propůjčen na přechodnou dobu pomocí smyslového vnímání a rozumového zpracování a po něm zase už pro nás není naším a takže když mám jim cestou podařilo za čtrnáct dní přišla na ně a při člově if ale za čtrnáct dní nebo tak nějak přišla tak já jsem vstoupil do té operační síně nebo do toho před polí té operace tak zase začal vykřikovat nedo to nedal nechtěl jsem doktora a stává se se mámě v měl jsem najít záštitu u vámi matka řekla já bych tě rada uchránil ale tím by tě zničila já bych ti ti by si přišel o život ty lékaři mě nechtějí zabít těch tě ale to bylo marné vykládá jak mi děti volnímu ne v zkrátka já jsem křičel a oni řekli je to výborné když to takhle be pokračovat tak by to dítě možná léčíme přivázali operovali a podobně zase za vědomí to se opakovalo čtrnáctkrát čili já jsem získal sero ty který z vás nikdo nezískal v získáte stereotyp raní ho vstupu do svého života kdežto já jsem získal stereo ty bys to ztráta opakovalo po operaci nevstupuju do svého světa nýbrž do světa jako takového do na ke skutečnosti která není moje která vyplývá z vědomí kdyby to vědomí nebylo tak já taky toto vnímat nebudou ale není to moje můj svět to není moje matka to není mi do to situaci na tom světě není moje a řeknu to je za všechny peníze a učenost ale to není všecko to začátek věcí já jsem nejenom se dokázal dostat do toho svého ale oni způsobili že to vyprazdňování když se stal dost kterého typem se dostavovalo vždycky nem životě i po operacích když já jsem poznal situaci jako takovou nebo jako podobnou té operaci že tam nebylo vyhnutí tam jsem nemohl těm lékařům uniknout a nebyl to si nebyla už o situace která by byla mě usiloval se o život nebo já mně obraz o život nýbrž těmi obrat jenom o mojí osobní vůli a tady se od toho utáhli když jsem se osobní vůlí propojil do touhy po čem a vyčtl jsem že to nelze provést tak ten stereo ty před dostavil samovolně a odvedl mě od té osobní vůle já už sem to přestati provést jak jsem se do toho od toho tak do dobrého odpoutal že jsem vůbec nevěděl že se to chtěl jak jsem toto nevěděl tak se ocitl ocitl zase v čistém vědomí a postupně protože jsem byl dítě které se do takle propojovat vztekem ve své vůli se ano osobní nestalo po ní by to bylo nešlo jsme se ke dovedl se tak pekaře mi to nejde že se celý osobní vůlí propojil do toho co mě nešlo a když se nepropojí celý tak jenom celou lito lidskou bytostí žije vstoupit do boha jinak ne když vám malinko zůstane stranou z toho co máte k dispozici to v tom vědomí tak to je vedení tedy nebo žilích to nikam nevede kdežto mně to vedla vlivem tohoto stereotypu ke spojení s bohem jenom že teprve jak jsem dorůstal postupně teprve ta transformace spět nás vede do boha nějak se ve mně připravova nebyla možná až v okamžiku dospělosti jdete transformátor toho časného na na to věčné je úplný může to provést jako provedl při narození transformaci věčného na všechno časné na lidské tak teprve při dospělosti může způsobit že všechno lidské se může vrátit nazpátek do boha je a to se mi to stalo sedmnácti letech znamená na pokraji dospělosti že ano jenomže zase a to jsou další skutečnosti té se nesou až dodneška a je chyba že to nemohu ve zkratce takhle si napřed o spojenou co bych k tomu chtěl říct ale aspoň tohleto to poznání které nakonec se vylilo do mého vědomí v sedmnácti letech že já jsem ve své vnitřní podstatě nesmrtelnou bytostí že jsem nestvořený že jsem nenarozený že jsem od věku věčný a do věku věčný jenom že se s touto věčností svou nestýkám tak jsem pochopitelně věděl že smyslem toho života je se od této věčné podstaty ne odpojovat ale proto je v sedmnácti letech to byla extaze tak mě to vynesl jenom tolik že jsem o tom více věděl že to tak je ale byl jsem vyhozen z této pozice že se musel vrátit zase do pocitu oddělenosti a to způsobilo poprvně v životě se cítil tady na tomto světě jako že to vy ne a je tady dobře případně zle ale ne tolik jako bylo mně zaručeně to bylo takové zla že si nepamatuju operaci byly dávno za mnou že si nepamatuji na nic tak jasně jako na to jak jsem stíti být uvězněn v tomto světě nic mně podle mého podle tohoto viděla třebas matka na mě nescházelo všechno bylo pro mě toto se těch přichystáno jídlo pití duševní činnost všecko bylo k dispozici ale já jsem věděl že jsem bytostí která si ti být oddělena až je to neni pravdivé že to oddělenost není správná a že to je vězení že to je vědecké křížová za kterým já se ocitám a to je moc důležité pro na takže by bylo dobré kdyby člověk získal poměrně brzo na pokraji a tomu se dá se vychovat na pokraji dospělosti toto poznání o nesmrtelné podstatě neměl by si ale myslet že tím zvítězil a toto poznání bylo tak my světlem kde má tvýho nepojal a nepochopili nebo nepojal prostě do sebe se to se to k sobě nehodilo ono vyučovali lidmi ten stav oddělenosti vyučoval ten stav v té extáze toho spojení no tak já jsem neviděl jiný způsob možný než se dostat do toho extatického stavu ale ne proto aby byl extazí ale abych byl s tím bohem spojen já jsem začal toužit po tom spojení takovým způsobem že po ničem vůbec po ničem na světě jsem zpočátku netoužil ale vůbec počet ani potravě ani po pití ani po spaní ani ostudu po ničem ani po matce ani po domově zde na světě po ničem takže maminka se mě byla znovu zoufalá a kdyby mě byla nekrmila neposílá do školy tak jsem tam ani nechodil protože všechno mně bylo cizí takže tenhleten stav není dokonalý pochopitelně ale dokonale člověka odvádí od tohoto světa a to je na tom počátku velice důležité bylo třeba spojit to co přicházelo shora to byl to extatický stav s tím co přichází z boha do vidění tohoto světa a tu si musím dovolit ještě opakovat z toho člověk dnu věc já jsem tedy byl člověkem vidícím já jsem viděl svoji pravou podstatu právě neviditelná v tom smyslu tvarů ale víte na živým způsobem bez vnímání tvarů bez vnímání nějakých o pojmenování takže já jsem zažil v tom dospěl už věku něco co podobně vidoucí svatá terezie z avily zažila už v šestém roce svého života vysvětlím když našla pi obrázek kdy ježíš nabízí věčný život samaritánce ženě pěti mužů a stala se co to znamená svých rodičů tak řekli představ si to terezko on nabízel věčný život i ženě pěti mužů ne nehodné ženě a zdali už nic neřekli ale ona okamžitě začne mít zrak otevřen ona viděla v této situaci svou situaci nají propojila se svou situací bez jakékoliv extáze to dítě se státech není schopno extáze to by se zabilo ale viděla že to je pro ní jako pro člověka připraveno že to pro každého člověka připraveno aby se to s ním stalo aby se vrátil do otcova domu aby přizveš do věčného života a protože to viděla živým očím ne těmi těma mrtvým kterými se dívám ne my tak tím byla okamžitě chycena do oživení těch očí do jak oživení nech smyslů anebo oživení dejme tomu lásky citem srdcem schopnostmi lidským lidské lidské duše a dělá nevěří už i to dosud ty čtyry požadavky na lásku ježíšovi to nenastane jenom tak to u vás u nikoho nastat nemůže protože se bojíte ta už kdežto to dítě se té pauzy nebál toto musím vysvětlit kdy si myslí že osobní vůlí vy ste tam mohli dostat tam nahoru není to pravda musím se vrátit k tomu svému zážitku tří let přibližně konkrétně tedy poměrně za to ze tří let kde já jsem o tří let začal v sobě v okamžiku vyprázdnění mysli střádat zaujetí pro správné já jsem to se nezapomene prostě když něco je uchopil jako správné a byla to vůle boží to správné třebaže se týkala jenom maličkostí tak se něco ve mně ukládal jako zásluha a to se neukládal nikde jinde než tam kde je bůh to znamená za tím za těmi dveřmi tak tedy my máme klepat jak na říkal ježíš kristus takže já jsem vám říkal že musíme mít pomocníka na druhé straně aby nám otevřel a to je třebas ježíš kristus ale nikomu by ježíš kristus neotevřel kdyby se to že skvělým pomocníkem kdyby za těmi dveřmi ten člověk neměl něco nastřádáno a svatá terezie to pochopila jako ctnostný život no tak a tak v tom smyslu píše také ten svůj spis kasty i té li vnitřní hlad protože byla klášterníci nezná vůbec jiné metody než ctnostný život není to je špatného je to ale exkluzivní cesta je velice náročná protože jednostranná a zanechává bez účasti ostatní schopnosti lidské které nejsou ctnostmi a nectnostmi o nějakou neutrální činností a tím je většina našeho života výší čas našeho života a tedy oboru považuje podněcuje k odporu tuto velkou čas našeho života neboť ta nedokáže být ladem stát někde stranou a to potom má za následek veliké utrpení v životě toho člověka mělo atá terezia měli všichni svatí a nemuselo by to být kdyby jako věděli jak zaměstnat celou ostatní bytost i toto mě naučil lékaři přestože jsem na to přišel dobré stavová tím roce nebýt o jejich slabina ku tak jsem ani tam na to nepřišel tak to je asi všecko co jsem řekl včera tak ty operace se konali od jednoho a půl do třech a půl let jak by to řekla matka musí na a on to její svědectví proces a nevím se přesně na měsíc nebo na den a prostě takový to řekla jo a vždycky jsem se dostával do čistého vědomí do tého žitého vědomí do kterou jsem se dostal do při první operaci čisté vědomí je čisté vědomí to nemá hloubku hloubka to je rozměr čisté vědomí je čistým vědomí to není v nějaké hloubce o nějakém povrchu to prostě je tato skutečnost a čit ananda ve které a teďka menujou jenom to čit to je to vědomí tak prostě je na rozdíl od toho co se stává na tomto světě mysle sám vědomější třebas tohoto světa umělejší schopnější a potom neschopní ší ve tom stáří ne ale to je jiná věc tam sebe do hloubky protože v prostoru a času se do hloubky musí ale tam na věčnosti není hloubky tam na věčnosti je něco je a jestliže indové si pomáhají tou trojjediností toho bytí to znamená existenci za vědomím nebo moudrostí čit anada čili věčnou blažeností a terou sladil křesťanští světci že ano veškerá tradice tak pak samozřejmě i tenhleten obraz jenom obrazem pravdy a já bych řek obrazem obrazu pravdy li to obory tak vy se to je ale není to pravda to svoji říkají to si myslím ani pán ghos neuvědomuje protože on vyšel z víry kdežto vy vyšel z víry v tu tradici je to spílá tak by se proti který nemůže nic lék mi člověka věřícího vede bezpečně ale mě jako nevěřícího nemohla vůbec ani trošičku vést já jsem žádnou tradici neuznával na ty se mi nepotřeboval že jsem nevěřil na pána boha do sedmnácti let a to už to zase už nepotřeboval věřit že ale věděl jsem o něm to bylo důležitější než věřit nebo dokonalejší než věřit že to že i tam byly stupně tam jsou stupně tam je louka když jde o člověka ale tam nahoře je připraveno všecko a to je ale člověk by se se tím stává jako ve svém vědomí ve svém úsekové vědomí do úsekové vědomí se rozšiřuje ne tím se stává podobnější tomu vědomí které je ale nikdy ne úplně jím prosím na as upozorňuju protože je sme jenom lidmi nepřicházíme přímo od boha jako ježíš kristus nýbrž příbytku božího čili už tam máme úkol od věčnosti to znamená věčný kdy začínající ale řek bych parciálním částečný který asi bych mohl nazvat ne tak úplně chybně v tom ne tak úplně chybně ale hodně chybně jako spolupráce s bohem na úrovni času a prostoru to nám zatím bude stačit protože my totiž na té úrovni času a prostoru můžeme provést něco co jiný tvorové provést nemohou protože nemají celý transformační aparát který by mohl celý čas a prostor převest do bezčasovosti to nemohu řídíl nemohu a voni to na mě a na sobě poznali že já mohu něco navíc z že jsem měl by pozici ty trans nimi než že mám něco navíc co oni nemají ano takže člověk kdybych začnu s u toho času má právo a možnost manipulovat časem tímto způsobem tady ještě bych vytkl indům že nedůsledně se staví za emanační teorii sufiů po voni voni voni vidí všechno vod boha pořád píší o o ní věděl není to sufijské nost nýbrž to zkušenost jako taková o jí věděl eckhart jenomže ten mě to se koště daleko těžší pozici než mají třebas ti co zastávají nějakou tradici indickou že on musel vycházet ještě mi teology tří věřili že něco bylo stvořeno za šest dní a sedmý den tam bůh spočíval on věděl že je to absolutní a smysl lépe řečeno že je to obraz obrazu nějaké skutečnosti přepocívanou pocitem lidské oddělenosti a že se ti se v něm pojímá jenom to se stává a ne co je to v něm není vůbec obsaženo a to je strašně málo to znamená to je pouhá analitika všechno to čtete zákoně je pouhá analitika to je povrch plytký poručí a nikoliv podstata čili když tam se mluví pán bůh stvořil svět tak má pravdu eckharte do toho dobře viděl nestvořil nikdy ho nestvořil to to takhle lekl jenom z to volil říkal dis jsem byl stvořen a tak dále že ovlivně že nebyl to na pak říká a to bylo stvořeno jinak než lidském čase ono to bylo stvořeno za oněch dob boží to znamená bez času bez pomoci času a prostoru do času a proto jsme o vtělovalo takže já bych chtěl udělat tenhleten se přes rozpočet indům to ať mně prominou oni jsou radit že mně to mohou prominou že už ta tradice vědí stará minimálně a vono se na ní nesmí pět do se musí na už se musím neska upravit podle stoupající zkušenosti lidského rozumu a to z takto tato opravením tak to že ne není neskutečný to co vyplývá z toho co jest nýbrž to stejně skutečné jenomže je to pohybové a to nepohybové jest ale není to nějaká skutečnost jiná než nepohybová no tak na to jsem přišel dobré šestadvacátém roce nebo temně sedm dvacátém že je to koncentráku že já jsem zastavil mysl a teď jsem u jedné věci kterou ještě jsem neřekl z toho člověk škol ještě budu musí opakovat ty lékaři mě donutili zastavit osobní vůli při těch operacích tou jsem si přál zůstat naživu tím samozřejmě protože jsem se propojil do toho chtění žít celou svou osobní vůlí tak tím nezastavil jenom osobní vůli za stav taky pohyb mysli a e dostavili tolik myslíte se ocitl systémy které nepohybové toto domyšleno nemyslím že je to jasné no a já jsem tohleto zažil už bez násilí lékařů jenom pod pohromou esesman teď tě za zabiju až za byho tamto před jo tak já jsem věděl a ty všem to vy jsem to ne rozumem ačkoli rozum je to mohl na povel na napřed mně to napomenul nenapověděl rozum za zemře ale já jsem záhy potom na té nápovědí rozumem přišel na to že je to jisté že je to ona známá jistota kterou jsem znal z toho dřívějšího od toho od těch tří let že jsem poznával správné a bez bez rozumu já jsem opustil rozum to už byl u mě ten ty které se na ozáří jenom dozrál já jsem opustil rozumové úvahy osobní vůli lítost nad sebou a tak dále to tím že souvisí a od jsem se v čistém vědomí bez jakékoliv touhy někam dospět bez toho že bych si přál v tom něco provést něco dokázat takže teď záleželo na tom co stálo na druhé straně těch vrat pro mě připraveno o těch mých tří let se to střádalo do těch šestadvaceti a o co jsem se mohl opřít když se ty dveře otevřeli za které normálně klepeme s té vnější strany kde je dualismus na této straně dveří je bodu a tam je neduálnost jednota ale v té jednotě se střádají naše zásluhy a co to je za zásluhy nevěděl jsem o to nějaké zásluhy pochopitelný by to byl vědom tak jsem to pokazil patrně ale já jsem nevěděl že bůh je s to který mě miluje bůh jest který skrze pomocí mě něco poznává a na pomocí mě existuje taky skrze mě existuje čili už to existencí něco třeba té blýskli se a něco na druhém břehu i ten život lidský je takhle velice důležitý že tože ten člověk je naprosto třebas nevědomí neví o bohu nevěří nic nebe nevadí není to tak úplně bezvadné je to minimum ale to minimum je zaručeno lidským životem poměrně dlouhým to je důležitý či není žádný život lidský hloubky nebo zbytečný to jsem všechno dověděl tuhletím způsobem toho ty lékaři ženy a takže když já jsem se vzdal tohoto života už bez lítosti a bez nároků že by se do něho měl vrátit tak se na mě vylilo především to co jsem si tam nastřádal a tomu já jsem říkal to řekl jedním slovem svatost ne tak se na ně vydat že už jako se o ní dokonale přišel mletím způsobem protože její účinek se projev věčné úplně jí než bude svatosti a projevil se někde kde se má projevit on je svatý on je milující on je existující o jediným činitelem takže já jsem po dobu pěti tisíců další potom konce v tom koncentráku eště byl věděl že to nejsem já který miluje své bližní do koncentráku že i tam býval jak se o brát přitom a že to nejsem já který tam existuje všichni obývali žá mou staré namířenou strojní puškou že nepřijdou život a že to nejsem já který poznává protože já jsem nemohl vniknout rozumem například do nějakýho svýho spoluvězně a ne nemusel vět co se v něm děje v jeho duši a já jsem to věděl kam jsem naměřil pozornost je zajímavý že lidská vůle je začátkem tím ale nejde moc daleko jedno uvádí člověka kam se namířil pozornost tam jsem byl uvnitř věci to znamená v podstatě podstatě věci podstatě toho člověka no a tím jsem zažil něco co ta katraj že od okamžiku kdy jsem vstoupil do tohoto vědomí božství to znamená z toho co všechno posvěcuje to způsobuje že on je to který žije že nás on je to který v nás poznává a je to který v nás miluje ne tak když jsem tohleto poznal tak už jsem také správně hodnotil svůj vztah k bližnímu já jsem ho mohl teprve od tohoto okamžiku milovat jako sám sebe nikdo ho nemiluje bližního jako sebe sama když se neocitne v tomto stavu neoddělenosti není přes boha my můžeme chápat bližního jako sama sebe a ne méně ne více prostě taky ho vědomé tak ta katraj říkala o nich povídal zřejmě ten zpovědník a když si dala výš jako největší užitek z toho stavu který jsem zažila ve kterém jsem přestal věřit neboť vnímala věděla o bohu a ne nemusela sem tedy ho věřit v já jsem o božství tak největší přínos pro mě byl v tom že já od té doby milujícího daleko dokonale v předtím no protože pán bůh si je všechno dokonale všechno svoje tvorstvo dokonale ona se postará a nastal vyzkouší a na něm byla a tak ještě jednou řekl katrai nikomu to neříkají že si nevěřící ale je to správné že miluješli bližního je tím důsledkem toho stavu pro zřeci pro začli co prozradil a mě taky že si na správné cestě že víra musí určitém momentě odpadnout a na ní se musí postavit na její mi to se musí postavit poznání láska existence pohlazení od boha víte to už v tom mém mládí to tak daleko že já jsem mohl zůstat dětsky primitivní to se vás zase nemůže stát protože je to tak brzo na vázán lékař takhle nevkročila nedonutil nás vás abyste násilím je ty věci pochopili já jsem totiž věděl že měl jsem za jisté že i tímto tělem musím jít k bohu přestože to ti oceniti být odděleno od ostatní bytostí tak on se nesmí cítit pořád odděleným nýbrž musí k tomu bohu aby se stalo opět neodděleným pochopitelně když jsem se dostal málo nebo nedaleko na této cestě už to mělo ten následek že například jsem byl patrně čtyry roky při každé koncentraci nevítaný se dostal do určité hloubky se teprve za čtyři o ty dověděl té koncencpe jsem neviditelný když to nahoru při tom někdo byl ale on přitom nikdo před tím nemohl být protože maminka tam nemohla to vydržet vede mě když denně mě chtěla hlídat a chtěla mě dostat to v těch bytí a takže já jsem se dostal další momentu který se celá vysvětlil a na tom bych mohl ještě postavit za si spolu necesse čela říkal ale možná teď nebude zapotřebí se do toho pustit ale až na to spojeno tak v řeknu ještě z toho další důsledky zaříkal opakoval po několikáté už důležitou myšlenku že totiž na tomto světě se rodíme z příkazu božího že se tam říká a ne jak se domníváme z vůle rodičů že nás zplodili do byl jednou znás leda k toho příkazu že je to byli z toho schopni ale my jsme medí vot přikázání a jak ten příkaz zní to člověk pochopí teprve na té cestě když se nějakým krokem dostane kupředu že totiž je to příkaz spolupracovat s bohem v času a v prostoru tak aby se člověk dostal za čas a za prostor jestliže je neoddělenou bytostí od veškerého vesmíru dostane li se tam sám pomůže tím pro tuto neoddělenost celému vesmíru a aby se přiblížil k tomuto jádru věčnosti a toto může udělat jenom člověk takže potom ježíš když mluvil o tomto příkazu pro život a úkol životní tak mohl také všechno se týkalo splnění tohoto příkazu zase příkazem vysvětlovat takže věší kristu najdete dvě fáze výkladu jednou že něco doporučuje a jednu kde přikazuje a von například přikazoval milovati budeš ne li budeš ctít to je příkaz milovati budeš celého srdce svého tele mysli své z celé duše své a s veškerou silou svou prosím vás to nebylo nějaké domu vání se jestli budeš i brž to byl příkaz a milovati budeš bližního jako sebe samého na se příkad on se k těmto příkazům zlého zákona jinak tyto příkazy tam byli že tady zákon jinak nepřipojoval on například se nepřipojoval příkazu nezabiješ nesesmilníš nepokradeš on říkal to to neříkal a krále by se to tak on to říkal jako by to říkal takhle ne nepokradeš teprve tehdy až si něco ukradl nýbrž by si chtěl kradou už si ukázat šel dál za starý zákon proto to co tam bylo příkazem dáno nepokradeš nesesmilníš ne a tak dále to považoval za nedostačující pro tu cestu kterou ukazoval za jeden jediný život snadno do teze jiný život snadno dosažitelnost a vedení život to není výjimečného tak on musel přikazovat nemysli už na to žádoucně to co by chtěl mít neboť ti to už ukladl tímhletím způsob neměj žádosti to do to spůsobem je hřích ne to že to krade já jsem třebas po té první extazi v sedmnácti letech nebyl schopen krást to znamená já jsem nebyl schopen dělat nějakou nectnost přeloženo do obecnější řeči takže když jsem přišel znovu po sedali spojeni tomu svému duchovní vůle kří k tomu zpovědníku tak jsem mu říkal duše a já nemohu je to nejde řešit říkat to křičím poprvně ale vysvětlím na čím to vysvětlil to nejde že když je přítomen majetník k toho co čeho bych chtěl z moci nějaké slasti nějaké radosti která patří bohu a říka a všechno co čím člověk řeší je pro něho nějak v něčím radostným žádnou bohužel i to tak ne takže ta ne dost patří bohu já jsem nemohl například už laskat nebo mírnit nebo krást nebo já nevím co bych byl všechno před tím byl schopen dělat protože jsem si byl vědom toho že to jsou jenom ukradne věci ukradne u boha že já když mám jakoukoliv radost pro sebe že se jí právě pánu bohu ukradl na se od tých věnem měl žádnou radost pro sebe a neměl jsem jí pochopitelně když se neměl radostnou ve za dosti nemůže být člověk živ nemůže ani chvilinku ne to si neuvědomujete ale já jsem to potom zjistí že tomu tak je tak jsem tou chvílí získal radost věčnou a proto ježíš kristus říkal radujte se za radujícími plačte s plačícími ne sami pro sebe jako moje radost moje můj žár nýbrž radost jiných to je něco co už se vymi kázala sem osobnosti k tomu se mám připojovat to je ten přechod do té věčné radosti on tam nařizuje radujte se to je taky jedno zařízení protože tímto nevidění na vysvětluje nebo odděluje od toho co navazoval to co vy byste dělalo tak to vede přímo k tomu spojení s bohem radujte se nejlepším pořádku to je spojovací akt plačte spojovací akt ale upozorňuju vás na jednu věc s tím plač tím pláčem že já jsem asi mezi vámi dítětem nebo člověkem který už tom útlém mládí se nejvíc a plakal oproti vám protože když už jsem víc nemoh křičet víc se nebo plakati se nemá pít takže mně došel dech bych tak řekl čtrnáctého tak nevím že by byl větší pláč možný eště prostě ten už člověk neunese a když jsem ho neunesl tolikrát za sebou tak to mělo za následek že jsem s ním nic i pláčem odešel do té věčnosti to bylo víře jsem se potom ocitl v tom čisté vědomí a jestliže jsem odešel do té věčnosti tím pláčem tak mě čekalo z druhé strany přesné požehnání o ty ta požehnání různého druhu ježíš rozdělil škatulku abychom to rozuměli požehnání které jmenuje v této formě kázání horském blahoslavení plačící neboť budou potěch a já jsem byl od toho útlého mládí potěšen nebo potěšován nebo těšen takovým způsobem jak jste nikdo nebyl těšen když já jsem poznával správné a s tím obrovskou moc boží která představovala veškerou silou jak jsem si to představa já veškerou sílu mou jak se to třeba přes přes přirozené to ananda a boha to byla veškerá moje síla vedení už se neměl ani za nehet další síly tak teď už bylo zapotřebí jenom touto veškerou silou jí tomu bohu a já jsem nebyl schopen protože jsem nevěřil jemu jí nýbrž já jsem provedl to co té síle bylo obsaženo konkrétně bylo obsaženo něco uskutečnit je to uskutečnil jakmile jsem to uskutečnil tak se splnil další požadavek zeši do onou přijíti a ty je tam příkaz zapři příkaz příkaz ne pro vidět buď tak dobrý nebo možná že by bohu dobré nebo ne zapři a vezmi svůj kříž já jsem okamžitě se chopil osobní vůle a tady je smysl osobní vůle která musí znovu nastoupit potom já se jí vzdávám a tou osobní vůli se musel za pomocí té obrovské síly boží pochopitelně se musel provést to co mě on napověděl ne čili ani osobní vůle prti které já jsem tak zaujat a víte nic nemá to vypadá jako za ona že já znám jenom její pozici na vidím to až má a jede malinko dál tak způsobí že se nehnu z místa upozorňuju na to nesmíte spát osobní vůli tam kam nepatří taky logiku nesmíte spát nikam tam nepatří logika jak já tady mluvím logicky ta sem eště patří to se dá logicky pochopit logika je je nutná při každém lidském počínání ani na stroji bych nepsal bez logiky a co pak nějaké vyšší úkoly tedy logika nutná ale logika vede jenom interpretaci kterou bych mohl definovat jako rozbor analýza analýza povrchu tam je znemožňuje pro výklad mě znemožní tím úžasně pomáhá mě nebo vědomé spojení s bohem kdybych já byl neopustil logiku a ta byla mně říkal při těch operacích lékaři že mi ti zabito bylo ycke že měli za by proto dítě to bylo věkem tak bych se bude dostal za ní k tomu spojení s bohem a tak já myslím že je to to bylo důležité ještě takto doplnit že ono se to tak z jedné vody na tito nezahlídl já jsem vám