Karel Makoň: 89-01B (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

rovna tak tak tyhlety těch pět smyslů které umí jenom ochutnávat, které umí jenom vidět tento svět, nic víc, to jsou ty družičky pošetilé neboť nic jiného nevidí než tento svět tak tenhleten patří do těch pošetilých promiň ale oni daleko dál nejsou ty ostatní nic si z toho nedělej a potom ty panny moudré jsou ty které z toho světa z toho vidění světa hmatání světa a ochutnávání světa si neberou jenom pro chuť něco nebo aby to viděli že to baví , nýbrž berou si z toho. Řek bych to řeknu napřed, jestli to budeš ... nějaké požehnání, jako třeba dejme tomu, jíš u maminky a nebo jíš taky někde nějaké družině. Taky v družině a taky doma . Večer doma, ne? a co myslíš , nelži mně, kde je to lepší ? Když ti to maminka nebo v družině? Řekni, někdy je to lepší tam, někdy je to lepší doma . Já ti řeknu , co je lepší na tom, když je to tvá maminka. ti to řeknu napovím . Že ti to dává maminka, že ti to dává z lásky. A Ostatní v družině ti to dávají protože to ji mají za povinnost vás tam krmit rozumíš. To je něco, a ty to ještě nepostřehneš, že je to z lásky. A třebas si říkáš vono to tam někdy je to tam lepší to je-vždycky je to lepší doma, protože je to z lásky , jenže tu lásku ještě tak dobře necítíš. A jenomže tyhlety moudré družičky cítily tu lásku toho, který přijít a na jehož svatbu oni šli. Upozorňuju vás že i svaté Terezii to dělá , dělalo potíž , a velikou potíž tohleto vysvětlit. Protože ne , ženich přišel. A nevěsta nikde . Přeci tam musí být nějaká, jaká nevěsta, ne? Vidělas nějakou svatbu bez nevěsty nevěsta a ženich, viď? si z toho pro díváš aby tam nevěsta chyběla to byla divná svatba ona tam nechybí a ona tam nebyla zmiňována v tom podobenství . A když král jinde , v jiném podobenství pořádal s nějakou svatební hostinu, pozval tam všechny možný lidi. A voni se všichni známý jeho vymlouvali jeden koupil ňákýho osla a musel s ním něco vyřídit, něko- někdo někoho vdával z rodiny a někdo měl nějakého nemocného zkrátka každý mu vymlouvá a nikdo na tu svatbu nepřišel. A, byla prázdná síň. Takle my chodíme k těmto duchovním věcem Víte, kdybychom jednali jako jednají normální lidé, tak je to všechno prázdno nikdo tam nevej- nevejde, nikdo tam nepřijde. A teď on říkal, tak to ne. Tu síň naplníme Jděte, řekl svým sluhům, jděte na křižovatky a koho tam najdete toho vezměte a přiveďte ho sem. tak našli žebráky , mrzáky, a všechny možný lidi no, votrhance a pozvali je. A oni všichni vešli do toho večeřadla, jenomže jedné části nenapadlo že by si měli obléci svatební šat, pořádný šat a tam otrhaní. Víš co udělal ten král? Vyhnal je hrozným způsobem. Ten je hnal z síně, co tady, jak ste sem dostali v takových šatech? Von ty mrzáky si tam pozval a vorhance a chtěl tam mít v krásných šatech, vemte si to, a, tak ty ven! A říkal, bude to strašný, vás vyženu, a tam budete hrozně trpět, venku, bude tam pláč a skřípění zubů, říkal, No, to takoví obyčejnější, že tam neměli šaty, tak tam budou skřípat zubama? To je hrůza! No, tak to je velice symbolické. A zrovna tak ten ženich v této budu, můžu pokračovat? e- v povídačce o tom, o těch družičkách. Když ty jedny družičky neměly olej, když přišel, jim to dohořelo, tak je prachprostě vyhnal. A oni si řekly, my si ten olej koupíme. Tak si ho šly koupit, přišly s koupeným olejem, zase vyhnal, neznám vás řekl. To je velice nemilosrdný, jak ten život náš jedná s člověkem. Že měl i touhu se tam dostat někam dál a ono mu to nejde, je vyhnán, protože nemá olej. vám budu muset vysvětlit co ten olej je. No, a teď se mnou rozházel, ten ženich přichází, ten ženich přicházel a pustil těch pět moudrých s tím olejem, co jim ta lampička svítila. A nepustil tam ty bez toho oleje, ty vyhodil. No tak nemáte možná tušení někteří z vás to co ten olej je. Ale taky se ti někdy nepodaří, viď, že nemáš samý jedničky, viď? Taky ne. Nic si z toho nedělej. že bys nemus, neměla mít lepší známky, to můžeš, to ti doporučuju, jsem kantor, mám rád sam, samý jedničky, z toho si nic nedělej, ale nedělej si z toho zase tolik, abys si myslela, že je to tak tragické. To jsou místní záležitosti, které přežiješ a dostaneš příště zase jedničku a hvězdičku, a nebo co to.. v kterépak jsi třídě? V pátej? No, tam je to vostří, čteš ráda dneska? Ano? Copak čteš, například, teďka? Jakou? Cože? tak aha, aha, to neznám, tak řekla dceři, když tak rád čte, nechte ho číst. čte, kudy chodí, neboť tím se velice vzdělá jazykově. No. Tak doporučuju číst hodně, no, tak to nevadí, tím se člověk naučí česky, víš? A on, no mu to jinak nejde, bez četby, ale to jeho bratřík starší, ten čte taky, ale česky neumí, tedy. Zato ho dobře kope, bude dobrej fotbalista, víš? A tak, se vrátím k tomu podobenství. to ještě porovnám s jiným podobenstvím To si tam nepište protože to je známé vám všeobecně. Dva syny, jeden z nich zůstal doma u otce v jeho domě a druhý odešel do světa, vzal si svůj podíl a šel do světa. A tam se mu podařilo všechno utratit co měl dostal hodně všechno utratil. A když všechno utratil, tak jeho přátelé se ho zřekli, protože za neplatil tak ho najednou přestali mít rádi a dali ho pást vepře. A kromě toho v zemi nastala bída veliká takže ani tamní lidé měli co jíst a on aspon měl aspon měl jídlo s těmi vepři, tak jed' s vepři. S prasaty se živil, představ si to, když se tak živil ale s prasaty, tak si říkal. Kdybych byl nejposlednějším služebníkem na dvoře svýho táty, tak by mně s prasaty nenechal jíst . Vrátím se domů a poprosím ho, aby udělal nejposlednějším služebníkem . Vrátil se. Tak tohleto měl Ježíš Kristus na mysli když vykládal toto podobenství o těch deseti pannách, že totiž to promarnění hraje přitom velikou roli a my žijeme zen, den ze dne a jsme rádi, že ten den je za námi. To je promarněný den když takhle nahlížíme na den. Kdežto tento van Ruysbroek takhle na den lidský nepohlížel. On říkal jak ses narodil na tento svět nepřišel jsi sem ze své vůle nikdo z nás to si možná přáli rodiče. Ale ten zázrak , který se děje v matce, to žádná žena nedokáže udělat . Můžu to říkat, jak to dítě se rodí? To dítě to potřebuje vědět. V matce, z jedné buňky víš , buňka, to je tak nepatrná částečka , že není ani vidět jak je malá. Tak jak vám ano. Ten van Ruysbroek říká , opakuju tu větu protože by se to jako nemohla teďka snést. Že jakmile se člověk narodí. Tak se nenarodí z vlastní vůle maximálně tak z vůle těch rodičů ale jinak neví o ničem. Není to z jeho vůle ,čili občas se v jeho životě nebo téměř vždycky se v jeho životě stávají věci které se nedějou z jeho vůle. A takže to co se neděje z jeho vůle , to je vlastně je to hlavní co se děje v životě člověka . Tak když ses rodila v matčině bříšku, tak's napřed byla obyčejná buňka pak se ta buňka dělila. A přešla jsi do prvoka a živočichů mořských až, a vodních a pak ses předělala, e- postupně na člověka takže v devíti měsících jsi byla kompletní člověk , víš? A ale plavala jsi ve vodě tomu se říká voda tam jo, mateřský, jak se tomu říká? cože? Plodová voda v tom si plavala a z vody ses dostala ven , e- takže potom jsi byla na suchu. ale ty jsi taky ve vodě, víš? Z vody nemůžeme vyjít, zatím jsme z nevyšli . Víš, co je ta voda v tobě ? To je krev. Ta je všude všechno je prokrveno. Čili my pořád žijeme v tom živlu vody. My jsme pořád vodní živočichové , to možná nevíš. Ale voda je daleko řek bych tvárnějším elementem než je hmota, než, než je tvrdá hmota a tak když například usínáš, tak se potápíš do této vody. Ale to nebudu vyvá- tady vyvádět z toho co ti mohu vysvětlit, jak vvzniká jsem na to by zajímalo tak Ryšánha, haha, ale vás ne. e- chci jenom říci že to dítě ,které se zde narodí není tady z vlastní vůle ale s ním do tohoto světa přichází něco co se nenarodí a to my nevíme . V něm je duše která se narodí. Zase bych musel vysvětlit , jak je to možný nebo že je to vůbec možné že tady se přichází s člověkem něco na svět co se nenarodilo. podívej se, když se mluví o, ve starém zákoně o stvoření života, tak Pán Bůh uplácal člověka z hlíny a potom , samosebou, to je symbol. A potom do něho vdechl duši Ta nebyla z hlíny, ta byla od toho boha čili to je něco jiného . My to nemůžeme kontrolovat. Že protože to přišlo od něho a ne z matky , takže vo tom vůbec nevíme. A mně obr měl u sebe duši, dušovat, že to neni tak to se musí ovšem přesvědčit o tom, že, že se mýlí. Takže my máme v okamžiku narození také ještě duši a ta se narodila ,ta je věčná no a vlivem toho , že je věčná tak nám umožňuje aby se jako věčná vrátila do toho věčného jinak tím tělem se tam nikdo nevrátí ovšem , jsou výjimky, ale celkem nikdo. To Poslouchej ale není to pro tvůj e- sluch. Ježíš Kristus hlásal totiž cestu aniž jsme to dosud vzali na vědomí že i to tělo patří bohu a zastával tedy cestu eliášovu který i s tělem přešel na stranu toho boha totiž abych nemluvil tak - Bůh a ne Bůh a hmota tak ono to je takhle . Existuje jedna jediná mince které říkáme život a na jedné straně mince je obrázek je tam nějaká dívka , ne, znáš korunu , a, no, tu korunu nemám, to nevadí, je tam značka, je to za dvě koruny třebas ne, dva, dvojka, to je hodnota. A my, když žijeme v tomto světě nikdy nemůžeme vidět jinou stranu, než kde je ta hodnota, co pro nás hodnotu. Jako n, nás začne mít tento svět hodnotu tak se od neodvrátíme. To je něco podobného se děje ve vesmíru například měsíc. Víš, že von nás obchází pořád jednou stranou k nám přivrácenou, jinou nikdy nevidíme , tu druhou stranu. Protože k nám od se obrací takhle, ne pořád nikdy se neobrátí. ale ten ježíš kristus ukazoval že ta mince, my říkáme tento život taky druhou stránku. Ukazoval jak se na ni hledět né. No tak to je asi , co je to duchovní život , že je to druhá strana mince. Nic divnýho, nic zvláštního ale každá mince dvě stránky a kdo žije jenom pro tudletu stranu a nic jiného nevidí, tak ten prostě je na tom zle protože nemůže nebo potírá dokonce jako celá naše škola potírá, že bůh existuje . To je běžné, protože se s tím nesetkali . Neměj jim to za zlé oni jsou toho oprávnění, protože vidí jenom tuto stanou mince. jim to nikomu to nevnucuji a taky si to neber do hlavy že to vnucujou, třebas. To je v pořádku. že ty se musíš dobře seznámit s touto stranou mince jak s dobře neseznámíš, uděláš , děláš si velikou křivdu , musíš se dobře znám a se seznámíš dokonale s touhletou stanou tomu říkám, otevřeš Muladharu potom, -dá dost velkou práci tak potom jste sama objeví ta druhá stránka. Ono totiž, není to tak úplně jak ti to říkám, protože denně člověk usíná on se unaví díváním se na tuto stranu mince . Tak toho tak bych nazval spánek spánek je únava z ustavičného koukání na tuto stanou mince . Tak se člověk uspí a dívá se tam na druhou stranu mince . Jenomže to je na druhé straně takže když se probudíš, tak se strana obrátí a vidíš zase jenom tuhletu myslete se nikdy nesetkáš s tím obrazem. který's tam nabyla. Spánek beze snu je dívání se na druhou stranu mince a dělá to každý člověk, jenomže o tom neví je zajímavo že husy vo tom vědí . Představ si to takový zvířata obyčejný vo tom vědí, že se dívají na druhou stranu mince. A říkají bez toho bychom nebyli husami. Protože bychom nevěděli že taky jsme možné a že můžeme žít bez těla. Tělem rozumím celý vesmír . Že můžeme tam, když se v tom stavu spánku říkají husy, tak nevidíme se jako tělo . Víme, že tam jsme a takle s učí tvoji sestřičku sebe vidět. ne jako tělo ale to najednou nemůže pochopit že tady musím určitý počet roků tak musí nechat taky si zahrát ještě . Tak když si hraje, tak si hraje s tou tělesnosti ještě a když jde do školy tak se tam odnaučuje být tělesnou moje manželka mně například, ta je osm let po smrti zakázala chtít na e-, tělesný sen. Říká, to je degradace . To se s tebou stýkám bez těla . No tak to takhle děláme . No, pokročím malinko dál. Jestliže tedy ve chvíli kdy se člověk narodí nesmrtelná duše vstupuje do lidského života a my o tom nevíme. Tak se nemůžeme divit, že taky na ni nemyslíme a že taky se vůbec nevšímáme jejích záležitostí . Nevzděláme se v tom co ona ví. Čili, náš život se ustavičně víc a víc rozchází s tím tou druhou stranou mince. Takže když člověk přichází k hodině smrti pokud to není dítě tam to neplatí jako dospělý člověk tak je toho celý vedle říká si jak s co to se se mnou děje? To je konec ? Ale tvoje sestřička si nemyslela, že je to konec . Ta jenom říkala maminko necítím nožičky, necítím ručičky, ale žádný konec necítila. to byla blažená smrt. Žádný konec né. Odešla klidně odešla a tam rovnou přišla do náručí tamních lidí nebo bytostí. Tak. Ta duše, nesmrtelná která se ocitla v okamžiku smrti s našem těle, okamžitě za sebe náhradnici, která se teprve stává tou náhradnicí. To dítě taky tam náhradnici dneska jinou pro tamten svět musí mít náhradnici. Vytváří si náhradnici, smrtelnou náhradnici si tam vytváří. Vytváří si náhradnici, to znamená člověk smysly vnímá něco a spořavá to rozumně rozumově a tím si vytváří obraz tohoto světa. Ale nevytváří si obraz takový, aby to byla celá pravda, v něm jenom ta jedna stránka věci a tomu říká van Ruysbroek, úplně jinak než ostatní křesťani . Já to vysvětlím napřed na příkladu. On byl totiž byl vyslán do Blízkýho východu s druhou výpravou křížovou jako duchovní rádce krále který tam tahl. A seznámil se se sufji a ty mu dali do pera teorii emanační znamená že pořád všechno z věčnosti vyvěrá a do věčnosti se vrací abyste věřili tak vám budu citovat co tak opravdu říká . Der Mensch wird unaufhörlich von Gott eingesogen un in dem er aber gleichzeitig mit dem Geiz, z, mit dem Geist Gottes geeinigen bleibt, er ist hierin nur Abbild des in der Trinität walltenden Lebens. přeložím do češtiny člověk je nepřetržitě bohem vsáván. Nejsi oddělenou bytostí vod něj, ačkoli to nevíme a opět je jím vysílána do tohoto světa a protože to kontinuita, jsme pořád vysíláni do tohoto světa nic se neděje bez něho ve své nesmrtelnosti v nás , to je její úkol aby nás také hlídala. Tak taky se to ustavičně vrací taky nevíme , že se ustavičně vracíme . Když teďka vidí- m-, vidíte ten spánek , jsem ho naznačil , to je také z návratu jeden z návratů jak se vracíme do věčnosti. Spánek je podobnéj vopravdu smrti ale my se vracíme v denním životě pořád. Ten první příchod toho ženicha říká tuhleten van Ruysbroek, je příchod naší činností my když něco děláme máme sílu od boha k tomu bez ty síly bychom ani prstem nehnuli čili On tou silou přichází do našich činů. A protože ji vypotřebováváme, zdánlivě, a nic se neztrácí, tak tento svět do něho odchází. Čili je to koloběh tak jako tak jenomže to je na úrovni činnosti . Potom je další úroveň na vyšší úrovni přicházíme nebo přichází ženich k nám a to je úroveň modlitby a na třetí je to úroveň nahlížení na boha myslím že to bude důležitější to říct jako. detailněji, tak nevím, esli bych neměl s tím před přestat a neměl bych dneska říct spíše říkat pohádky. A tady máme jedno dítě, to za to stojí. Mně promiňte jsem vždycky jednou nám přišel inspektor ještě za války a dělal si test v hospodářských výpočtech. A ho ve všech učebnách, kde se to učilo a ti moji posluchači dopadli nejlíp . Jsem , a von říkal tak si ten test ještě opakuju, neboť to je nemožná náhodné. Tak si ho ještě opakoval , zase byli nejlepší. Ty příklady si sám vymyslel tak že jó, bylo to na látku , na látce, kterou jsme probírali. Teď mně musíš říst, řekl, e-, jak to děláš. Protože to se musí přenést dál a jsem řek . To ti neřeknu protože to bys rovnou dal vyhodit ze školství. ale on se mi přeci jenom vnutil a šel tam. A byli to Baťovci, kteří byli unaveni prací přes den a nebyli schopni celou hodinu dávat pozor. Jsem tam vkročil, oni se lap- lekli toho inspektora, jsem říkal, nelekejte se dělejte jako když tedy není . Nic lepšího nemůžete udělat , dělejte, jako když tady není, jako když tady jako jsi nejen sami . Budeme dělat hodinu tak , jak ji děláme a ten říká a nebudete z toho mít nějaký potíže se ne nebudu nebudu děláme to a jsem se vopravdu dotekl látky vysvětlil jsem ji zhruba, Jsem měl napřed vyložit, opakoval, to jsem udělal novou látku vyložit jsem vyložil asi na čtyrykrát, oni to pochopili , říkali, že to chápou . Já jsem říkal, no! Tak to nevěděli, že by se to chá-, to na jejich, na očích poznám že to nechápou. tak jsem to řekl eště jednou a mezitím vtip. A zase zase jsem tolikrát a zase vtip. A zase , těch vtipů bylo daleko více a byly mizerný, se všichni votřásli, nemohli mi tam usnout. Ty vtipy byly, musely ve tak aby jako se vždycky zatřásli hrůzou co to říkám Jsem se vždycky podíval po tom inspektorovi, on nic.. A když jsem to potom opakoval , všichni to uměli. A nám zvonilo, takže jsme vyšli ven a on říkal no toto vopravdu na ministerstvu říct nemohu. To je, to je, jak ta třída nemá jak tak úchylná nemá vypadat .Tak teďka budu vyprávět pohádku , ta bude napřed určená jenom pro ty dospělý, ale ty můžeš klidně poslouchat byl jednou jeden král a to tam dáváte ? Dobře. Byl jednou jeden král a ten měl moudrého rádce. A pořád se nemohl rozhodnout jakou si vybrat královnu aby se k němu hodila. Chodil po všemožných králostvích a žádnou si vybrat nemohl. a tak šel k tomu svému moudrému rádci. A zeptal se ho, co tedy dělat . A von říkal, ten rádce, copak's nedošel ke mně hned? Dyť to se zařídit velice lehce nemusíš nikam chodit do dalekých králoství . Prosím tě, na každé něco najdeš, he, he. ale poradím správně tak honem on říkal , my si dneska necháme vo tvé budoucí královně z-zdát a ráno si ty sny řekneme a tomu králi se zdálo že přišel na pokraj lesa, ten kraj lesa dobře znal. Ale tentokrát tam stála ubohá chaloupka na pokraji toho lesa , taková otrhaná chaloupka. On zaklepal a vkročil a votevřela mu babička , nad hrobem stará a říká mu, jsem tvoje nevěsta. kterou hledá. A on říká, jééjej, to se mi nezdá, to jsem viděl lepší nevěsty , než je todleta. No, ale co se dělat ? Rádce mně poradil, si to nechám zdát. No tak a kde to tvoje království ? Ó, ty chceš vidět moje králoství ? Tak pojď s, za mnou. otevřela dveře chaloupky, ven na louku, ale dál jako do lesa. Tam byla krásná místnost , plno služebnictva, nejlepší jídla a říká, to jenom královský hrad ale za ním je moje království, je stejně nádherné jako tohle, co tady vidíš. A tady vidíš křeslo, křeslo královny je prázdné a křeslo toho krále taky prázdné . Já tam nejsem , ty tam nejsi tak se ráno probudíš, tak si to eště jednou rozmysli. Nashledanou. on se probudil a byl zvědav, co se zdálo tomu jeho rádci . A ten jeho rádce měl podobný sen. přišel na pokraj lesa který dobre znal , jiný kraj lesa , byla tam otrhaná chaloupka . Vešel dovnitř, vidíte, že líčím stav jednoho a téhož člověka dvou a vkročil tam dovnitř, příšerná, s bradavicema stařenka, vo berli, ne, a šišlala eště, neměla žádný zuby ne? a on říká , ona říká, tak jsem tvoje budoucí manželka. E- král si taky vybral mojí sestru. Ho a taky byla taková příšerná? Taky, jsem ale ještě příšernější. Z toho nic nedělej tak se pěkně na to, a, a kdepak máš nějaký to máš jenom tuhletu chaloupku? on říká to ukazovat všechno nebudu ale ukážu aspoň jednu síň. A uvedla ho do jedný síně. Tabyla nádherně upravena a , nno všechno bezvadné jako v královském paláci a on říkal no tak , co je to platné, ale příšerná jsi hrozně To nevím jestli s tebou jako vyjdu jsem si taky nechtěl vzít. To hledám pro krále .No tak se s ním poraď. Ráno se probudili řekli si ty sny a říkali, no takový babky si přeci nevezmeme. A tak to necháme ne ten mudrc říkal ne to nesmíme nechat . Pojďme do tvý chaloupky ale ne ve snu ve skutečnosti , pojďme tam esli tam dneska stojí. Vona tam stojí! A stála tam ta chaloupka. Dřív tam nebyla, najednou tam stála Šli, vešli do chaloupky a m-, uvítala je krásná princezna mladá. překrásná krásně oblečená. Vedla je do královský jo, síně a tam se posadila na ten trůn a říkala, teď se posaď vedle mě. On poznal že opravdu našel svou pravou princeznu královnu budoucí. A teď ten jeho mudrc říkal, a co a no. Podívej se přichází moje sestra taky tak krásná, taky tak mladá a tak dále je totiž něco v tomto světě co nestárne. V bývalé mši svaté kněz , který přistupoival k oltáři, říkal přistupuju k oltáři božímu s mladostí svou . Vaše nesmrtelná duše nemůže zestárnout. A jsem tady mluvil o vaší nesmrtelné duši. Ke které máme lnout. a no tak to je pohádka pro ty starý. ale pro zrození to vysvětlim trošičku , aby věděli, jde. že kdybyste totiž vy, kdokoliv z vás poznali svou nesmrtelnou duši tak všechny radosti a krásy tohoto světa jsou pro vás nic s-, to ne, ta nemá ovšem tvar , ta není krásná ale podle toho, z které stránky na jdete , n- Tak například se k setkal poprvně v sedmnácti letech a vod doby nemám na tom světě větší radosti než se s setkávat. A když jsem si měl vzít manželku, taky jednou čeká a tak po ona chtěla vědět, jestli ji budu mít rád. A jsem říkal podívej se, nemám nikoho nerad na tomto světě . To ale nestačilo, ona chtěla mít přednost. jsem říkal když to vezmeš ten život takle jako já. Že si bereš jako svého vychovatele a tebe jako svou vychovatelku, tak pak se domluvíme velice snadno. Tak jsme se pak vzali a vono vám šest let trvalo než se s tím smířila A za šest let se s tím smířila, že jsem její vychovatel a vona je mou vychovatelkou. No a trvalo to šest ne-, šest ně-, šest let. Ty aby sis takle vzala nějakýho toho mládence v budoucnosti to na nechtěj, to bylo příliš silný. To se bude líbit a bude hodný , tak si ho vezmi ale jsem si takle ženu nebral. Protože jsem. se voženil když jsem měl za sebou všechny tyhlety potíže. mužský, bych tak řekl takže jsem nepotřeboval mít nějakou ženu. jsem byl velmi překvapen v koncentráku , když jsem jednadvacátýho jedenáctý, ten datum je vám tam dobře znám třicet devět. e-, poznal že nejsem to který miluje cokoliv na tomto světě když mám třebas rád tebe martinko tak to nejsem , který rád, nýbrž to je Bůh, který rád a kohokoliv z vás. A kdybych někoho nenáviděl, to si musím dávat moc dobrej pozor tak taky které by to taky bůh který nenávidí. ale tragický následky by to mělo. si , já si dávám moc dobře pozor, abych někoho nezačal nenávidět a někdy člověk chuť! Že vyvede někdo takovou věc. Tak jim v tom případě aspoň zhasnu žárovku, střelím do nich a podobně. nic víc ale jak se si všimli přijít do k sví. Protože když je jednou na této člověk na této úrovni , tak si nemůže cítit oddělenou bytostí. musím vokolo sebe všechny ostatní aspoň trošičku propojené sám se sebou samotnou. Proto se vám tak hezky o mně zdálo. Protože jste měla touhu se setkat s někým kdo by vám ty věci vysvětlil. A jsem to zachytil pochopitelně a poslal jsem nazpátek vzkaz , ne, útěchy. A vy jste to chápala , m- tak, jak jste to chápala, prostě. Dobře jste to chápala, protože jsem si zas vás nemůže nenávidět ne , když si přejete mít útěchu, no. A víte nemyslete si že jste to nějak zavinila. Vůbec ne. To dítě je ušetřeno velikých těžkosti , ke kterým se takto nedostane nikdy. nevěřím na předurčení. vůbec není nic předepsáno ale když znám člověka tak vím jaký tendence . Já na příklad dejme tomu vlivem těch lékařů jsem měl vždycky tendenci všechno přijmout jenom násilím. Ona ne. Jen to je jiný případ jenom násilím, do když se něco dostat tak musí někdo udělat nějaké násilí, abych to přijal. A pak to přijmu. tak jsem přijal tu operaci. Tak jsem teďka například , to je maličkost, si zlámal tu ruku, abych udělal to co mám udělat abych přeložil tu svatou Terezii. Asi bych to byl nepřeložil . To vodkládal, trošku se namáhal, jsem chtěl malovat vobrázky a tak bych se byl krásně bavil v tom životě a ten by utekl a v tom co od dělat. No ale tenhleten muž ten si velice přál abych ještě mu tento zvlášť, abych ještě moh' na těchto věcech pracovat ten si to přál víc, než kdokoliv z mých přátel. jsem zachytil. Říkal jsem kdyby nebyl někdo jiný než ten Vít, který si to tolik přeje který si myslí, ovšem mylně že by to jiný nedokázal než Karel Makoň, to je omyl. Tak ho nemohu , nemohu to vyvracet nemohu tam přijít tak nebudu mu říkat že se mýlí, nýbrž to přijmu jako požehnání pro své dílo a on se ve snu objevil že přijel do plzně autem, tím svým autem, svým vehiklem co tady má. červený bylo no, no. Jelo to ono to přijelo do plzeňské Branky. To je st-, střed středověk ještě ze šestnáctého století. Je to opraveno, a tam vjel tím autem. Jak tam vjel, to tedy nevim on se stal tak štíhlým, to auto, protože do Branky se auto nevejde . On projel dokonce jedním směrem e- s- z do plzně a jedním směrem z plzně . A když vodjížděl z plzně tak to dítě posadil za krk. Říkal, na u nás se narodilo nové dítě a ti ho přicházím ukázat a , nó, dal mi ho za krk. A to bylo krásné sluníčko. jsem ho za tím krkem měl jenom hlavu jsem v Brance psal pořád svatou Terezii. vůbec jsem jsem to viděl očima duše své duše No, se na toho karla makoně díval jako tam sedí s nad tou svou prací a píše tam v tom šestnáctém století kdy žila ta svatá terezie neboť ta Branka je šestnácté století ano ? Vžívá se do šestnáctého století a píše v duchu toho šestnáctého století také ten komentář. Vona si nepřeje abych předháněl to století. No, tak to dělám. Se nedivte v tom komentáři , že to bude tak psáno, jako by si to katolická církev tehdy představovala Nebude tam ani zmínka vo Indii. To se dostanu za to zase ji budu pomlouvat. Pochopitelně, to hned, obratem ruky ale dokud to píšu, tak vím, že to někdy vyjde oddělený jako oddělený výtisk e-m-, jenom svatá terezie a van Ruysbroek dohromady a ten komentář tam nesmí být něco hlučnýho. A von mně to dal za krk, ten Vít a to se tam smálo a se na to díval ze vzdálenosti jako k těm dveřím , byl jsem někdo jiný jsem byl tou duší která neměla tělo a tam jsem byl tělesný přec ty věci se nedají netělesně psát a psal jsem . To se mi stalo mockrát , tuhleto, že se dívám e- na sebe netělesnýma očima a obyčejně na něco, co bylo v minulosti jako mi třeba dělá třebas manželka. No, a jsem se ráno probudil dívám se na tu ruku a ona je , ta byla jako bakule. tak oteklá jako teďka oné jsem mohl tou rukou přidržovat ten papír na který jsem psal to bylo veliké plus ale smysl toho s-snu je jiný. Můžu to říct , doufám. Totiž. Chtělo se ode mě, abych se dále odosobnil, abych se dále zapřel abych psal i s tou rukou jo takhle protože bylo třeba rychle to dokončit. nevím, proč tak pospíchali, ale chtěli to rychle mít dokončený tak jsem to dokončil za tu dobu těch sedmi neděl jsem dokončil celý ten spis s- to je dost velký, to je velká knížka ne? To bych bez pomoci svatý terezie bez Šestnáctého století a k tomu je třeba za sebezápor protože abych toto dal indy bych ji sep- sepsul na každým rohu , tu svatou Terezii, protože myslím, že Indové tomu rozumí líp, né, to, to pro promiňte ale nesmím to dát najevo. Ona je učitelkou církve a nesmím kazit tuto pověst. to čtou jeptišky v takových institutech, kde eště existujou a jsou tím nadšený. Říkají, to nám k svatý Terezii scházelo k protože do takové míry, jak se odosobním a vlivem toho dítěte ne vlastní silou jsem se dál moh' ododsobnit, to je síla toho nového dítěte , síla toho nového nové dávky odosobnění jsem zase zvládl daleko větší míru e- lepšího komentáře. Čili do každého duchovního díla musíme stále přidávat sebezápor zapři sebe sama na úrovni na které jste si nesměli s tím smířit . Tak to je asi vysvětlení, ano? - potřebovala ještě něco jinýho? Sedmej, po sedmi nedělích, napřed po pěti jsem tam přišel na rentgen a on říkal se to sceluje, ale eště čtrnáct dní. Dobře. jsem ještě nebyl hotov s tou svatou Terezií, tak eště na ni jsem potřeboval tak to za čtrnáct dní dopsal, jsem říkal za čtrnáct dní jsem to napsal, poklusem honem ruka jde k lékaři, on říkal, se to opouzdřilo, je to zacelený, už, se, se to nezlomí. ale kdybyste byl tak dobrý při jsem lékař nevěřící při vašem věku sedmdesáti šesti let se to nemohlo takhle jenom stát. E-, tó, vyzpovídal z toho kouření, a z toho všeho a říkal, eště čtrnáct dní to vy- jsem říkal no tak čtrnáct dní to vydržím. Za čtrnáct dní přišel pan Ruysbroek, jsem to konečně otevřel . a, m-, obsahově přečet jsem si ho celého a obsah jsem napsal , ne? Za čtrnáct dní byl ten obsah hotov. okamžitě jsem šel k lékařům. Víš, jak mám lékaře rád. Tady zdáli jim nadávám, že jo, a jsem rád, že je mám. A jsem šel těm lékařům a říkal no tentokrát vám to nemůžu nechat, to by bylo vode nehezké. To je normální, jsem říkal si vás ale, pane doktore, vyzkouším! Jak mně to sundali, hn- a u nás byli zedníci a vymalovali celý vnitřek e-, toho, vyč- tam bylo , omítka byla pryč a všechno, jak tam zatýkalo. Vodshora, vod druhýho poschodí do přízemí tak z první vody to umyl syn a jednadvacet kýblů jsem vodnosil tou rukou sám tak jsem si toho lékaři prověřil a ono se to opravdu nezm- nezmohlo vono to vydrželo. Takže ne že bych vám věřil a no. Nejvíc mně dalo práci to ždímání, to jsem nemohl to jsem ten hadr neždímal pořádně. e- ale to nošení nedělalo nic, ale to ždímání, to mně nešlo eště. jsem říkal tak on nosím z za podat eště ždímat nedá se to ona si to on tam přesto věci když to hodně otáčím ne , a při tom ždímání se musí takhle votáčet moc ta ruka. To se než eště nechce. No ale za čtrnáct dní vám zpracovat tuhletu knížku při normální době bych to nestačil ale že jsem nemohl spát , eště si léčím m- zrak protože mám ještě pořád e- červený ty voči. Tak jsem to mohl za těch čtrnáct dní udělat . Za štrnáct dní jsem přišel, jak vám říkám k lékaři a zjistil, že je to všechno pořádku. Joba s já. Tak co, vy lékaři, spolku lékařský, tomu říká? Že se choval dobře. Nevěřte nikomu na světě širém, říkal Neruda, a to byl nějaký mudrc , že ano, tak nevěřím sobě, a tím abych věřil teprv vám ! To když nevěřím sobě, tak mám právo do míry nevěřit- mám právo milovat bližního jako sama sebe . Když sobě nevěřím tak taky vám nevěřím, pochopitelně. To jsem to milý doktor mně vždycky o-u- udělí nějaký léky mu to za rok přinesu nepoškozené a dělalo mi to móc dobře nebo mně přinese, ne, vo mně chudák , von nemá ani rukavice, a je taková zima, vona tehdy byla pořádná zima. I vrhl pod nohy, ne, slušněji, do aktovky mi dal rukavice. Mám ale doma dvoje. No, jsem je s díky přijal a jakmile vodešel, jsem je sundal, ne? A, m- tam zůstaly. Na jaře říkal ale ty nevypadají, že bys je byl nosil . Jsem říkal, taky jsem je nenosil, ale hřály velice . Neboť, vy tomu nevěříte ale láska člověka hřeje víc než rukavice. a on ten člověk , Alenko, nemějte mu to za zlý, on rád. mu to mám za zlý protože sebe nenávidím protože ježíš kristus říkal dokud nebudeš se nenávidět, neprojdeš!