Karel Makoň: 89-04A (přepis nahrávky)

to že zrakového nervu, který je u každého, i u toho, kde to nebylo vyvinuto, jako třebas u ní. Čili vidí ne ale vidí líp než my. Vona vidí do toho člověka ze základu, z jeho základu, čili ona by mohla dneska, škoda, že nemá člověk příležitost se s ní setkat, být platnou osobou při vedení duší směrem nahoru. Jen to, že má aspoň jeden orgán, který nepůsobí už z vnějšku, už z toho ko.. už z tý koncovky, nýbrž z vnitřku od toho základu směrem na ve.. navenek, my všechny orgány smyslové používáme tak, že z vnějšku, z těch výčnělků tady je jeden výčnělek v uchu další a tak dále, na jazyku se tam i další výčnělěk, tam odsud chutnáme tento svět, ochutnáváme tento svět. Kdežto ona ho ochutnává zřejmě vlivem toho poznání zrakového, to je poznání zrakové z vnitřku navenek. Lékařská věda - nedávej to tam. Aby se smířil s tímto světem. To děláš i ty a nedělá to třebas ten Václav, momentálně, nesnaží se o to, ale to je výjimečný případ kdy smrt není výjimečný. Ty jsi postavil třebas barák, nebo s.. kvartýr, přičemž`s musel pomáhat na celým baráku, a to bylo pro sebeuspokojení. Co nebylo z nějaký vyšších ss- ty jsi potřeboval bydlet pěkně, hm, a všechno, co máš, šaty, prosím tě. Kdybych tě řekl, že tyto kalhoty jsou moc hezký, ve srovnání s mým jsou hezký, tak bych na ně udělal pár řezů, jistě bys, žiletkou, jistě bys to chápal jako nepříčetnost, jako něco špatného. že to máš pro své uspokojení, to si ani neuvědomuješ. Že pěkný kalhoty máš pro své uspokojení, pěknou košili a účes. Já například nemůžu mít účes pěkný, že ano, tak to je velká velká výhoda, že uspokojení moje nemůže jít do takové míry už kupředu jako u tebe ale, e- v postatě dělá všecko, aby tvůj život tě uspokojoval. To... ň..méně účinně vede k poznání boha než u u toho Václava. On nedělá nic pro sebeuspokojení, on je padouch a toho zůstává, že? Tak nechci to schvalovat, ale jde prudčeji, ovšem bolestně a to není podle mýho správné. Všechno, co je, co bolí, tam je nějaká chyba. A jesiže tedy napřed křesťanští světci umírali celý život a velice bolestně, tak tam byla nějaká chyba. Ježíš Kristus tři hodiny asi tak umíral, ne, a oni z toho udělali celý život! A nepodaří se jim umřít, protože z vlastní iniciativy člověk neumře. a nemohl nekdo si čte Otčenáš, tak říká "neuvoď nás v pokušení", co je to za pořádek, že nás Bůh uvádí v pokušení! Ale von nás musí uvést v pokušení, abychom mohli přes to pokušení jít dál. abychom mohli ho překonat, o to se zase musíme modlit, abychom mohli překonat, a tím se dostat za to pokušení tohoto světa , že ano. Kdyby bylo možné, aby to bez tohoto šlo, tak by ježíš Kristus neukazoval mm- podobenství o marnotratném synu jako něco, cc- co je oslavy hodné. Neboť ten e- otec, když přijal toho syna marnotratného, tak měl velikou radost . Udělal hostinu, a dal mu nejlepší roucho a prsten a všechny důkazy své radosti projevoval, ne? No a tak až překonáme toto pokušení a bez toho že se s ním setkáme, ho nemůžeme překonávat! To je vono, to není potom rozpor, my ho musíme napřed zažívat, abychom mohli překonat, a pak se do sem do toho spojení a ještě z o to to A to můžeš říct, to je proto, abys to mohl překonat, to mu můžeš říct, to klidně mu řekni, ale to že on si to přebere po svém , neboj se, a ono mu to bude dělat velikou potíž to překonat a to je výborné, bue, budou s tím další stresy spojené, ale tak mu řekni přitom ještě jednu věc , že znáš člověka , nejmenuj m-mu, že jsem to já, , který nnejenom že neměl takový těžkosti, jako má on, ale kterému celý život, kterého celý život s- nikdy nebolela hlava. Proč ho nebolela? Protože ta -m psychická rovnováha nebo hygiena mm duševního života byla patrně správná. A von nemá správnou hygienu duševního života a musí se jí naučit a já bych mu radil, aby si přečetl lékařský spis, napsal ho nějaký doktor Machač. jo, no a tak. Lékaři by to měli mít někde e- v knihovnách lékařských, je to naše největší kapacita e- v léčení em- prostě takových e- psychicky narušených lidí, lidí a má o tom taky dva filmy nádherné, já jsem je viděl, i s tím povídáním k tomu, velice odborným od lékaře, e- eště si snažit tu knížku dostat protože chci, aby to jeden lékař přednesl, a nemohu chtít od něho aby to naštudoval. Protože to by bylo moc. To on má jiný práce on ten lékař je třebas zaměstnán taky. Já nejsem, já jsem penzista, že jo, Jak si toho Macháče dopátrám, zaplatím to co bude třeba koupím to na knižním trhu, že, v Plzni je fakulta univerzity lékařské, takže tam se dostanou všechny knížky, které tamto mají a toho Macháče mají v Praze, no jo, v nejhorším přa-- bych dojel do univerzitní knihovny pražský a zmocním se toho Machače, napíšu to jako přednášku ňáký doktorky Fricový, kterou měla já jsem ji vyslechl a poznamenal jsem si ji, takže ta hesla znám a ty filmy jsem taky viděl, takže řeknu té Fricové, nemusíte k nám ani chodit, ale já za vás přednesu přednášku, kterou vám teďka předkládám. Pošlu jí to poštou, a já se s ní osobně znám, tak nemůže můžu se s ní taky setkat, nevím, který má od- obvod, já nevím, ale já jí to pošlu pro jistotu poštou a ona mně buď dá své svolení nebo né. mně dá své svolení, tak to řeknu jejím jménem, jako že ona to přednesla a nemá čas to vyříkat. A když mně nedá k tomu svolení, tak to řekne svým jménem doktor Procházka, který je můj obvodní lékař, který má na starosti československý víš to mě a a tak se stane jedno a totéž pořád. A já to přednesu . Protože já duševní hygienu považuji za j- velice důležitou záležitost, kterou- do které normální naše lékařská věda nedo- nedošla. e- Kdyby se měl párat lékař, obvodní například, duševní hygienou svýho pacienta, kampak by došel, tak by vůbec nedošli k té chorobě, kterou chce léčit. Tenhle tenn pacient si přeje aby léčil Špatné třeba duševních hygieny, říkám třebas, případně. Ale von pacient vo to nestojí. Von stojí vo to, aby neměl třebas bolení hlavy, nebo aby neměl chřipku, nebo tak. Tak mu tam napaří takový prášky jedovatý, že jo? A je to v pořádku, ne? ale to tedy já neuznávám za správný. e- Symptomaticky léčit. co- Je v tom něco správnýho? Není! Prosím. Já trvám na tom že je je to symptomatická léčba, že se předpokládá, že u toho pacienta ten virus je. a tak se za ním jde! Protože se tam zjistil. Kdyby tam nebyl, no prosím, to mě nevodporuj, to že lékařská věda na mě nestačí. V tom mně neodporuj v čem mně mě odporuj, ale v tohletom ne. Ten virus je všude a aby ne- nedopadl na toho člověka, to je m- profylaxe. Kterýmu se dávají to pilulky, no tak se mu ty pilulky dají, že ano. To je, kdyby se to vzalo takhle odděleně, tak je to profylaxe. Ale já to takhle odděleně neberu. Já znám závislosti, že člověk je živ z bakterií a z mikrobů a a z virů a kdyby nebyly, tak by okamžitě zemřel! Takže, jakápak profylaxe? Já vědomou dokonce ani vyhubit! Nesmím! Já se musím smířit, že jsem ze života bakterií živ! Přímo živ. A když děláme třebas pokusy s- s-, s takovými -m- s kým, s holuby, a dáme jim sterilní potravu, tak oni zemřou. Oni tam potřebujou ty bakterie. Prosím vás, promiňte, že dělám takovýhle pokusy s holuby, m-. Že, že máš pravdu, že totiž pravdu nemáš, to ti nebudu říkat, už dále to nebudu vštěpovat, protože nezastáváš ten názor těch mnohostrannějších souč- sou- soustavných vlivů z vnitřku na venek a z vnějšku na vr- m- do nitra. e- To je soustava, která se ustavičně prolíná. Čili nevyskytl se ňáký tady e- symptom třebas nedostatečné imunity AIDS? Ten tu byl vodjakživa se životem lidkým i se životem ostatních tvorů, jenže se na to nepřišlo. Když se třebas umíralo v podstatě ve dvaadvaceti letech před sto padesáti lety jak se mohlo na tohleto přijít? Na co to ten člověk zemřel? To se neví, že ano? ale jisto je, že m- je to regulace života, to, že my žijeme tak aby mohli z nás být živi nesčíslné nižší organizmy, aby nás mohly být živy a zase e- naopak, že ano, no, no, to všechno je souvislé. A za tím vším je jeden styčný bod a to je život který toto e- co tady produkuje, tento, ten to produkuje, tento časný život je dočasné jen proto, aby to bylo dočasné. Aby to nebylo věčné, aby část toho byla dočasná, abychom mohli tou časností, tou tělesností jít k Bohu. Čili tělesnost lidská je nepostradatelná, ničím nenahraditelná, není nahraditelná například zvířecí tělesnost, ne. To musí být lidská tělesnost, která je pomíjející, aby mohla člověka dovést k nepomíjejícnosti. A proto já, jak sis všiml, i přes všechny nadávky, který pomocí tebe svěřuju celé lékařské vědě, e- nejsem proti lékařské vědě, naopak velice ji potřebuju, nebo uva- uznávám její potřebu pro lidstvo a čím bude dokonaleší, tím lépe. Jenomže, musíme si uvědomit, co oni dělají, to je pohyb v kleci. Usnadňují pohyb v kleci, aby tam, například, když se člověk v té kleci už pohybuje, aby ho tam nic nebolelo. To je hezké, to uznávám, že je správné, proč by ho měla toho, m-m-proč by ho to mělo bolet, to ho ruší přeci v tom vyšším úkolu a organizmus, který o sobě neví, ten může i ty vyš- vyšší úkoly zastat. A když o sobě ví, tak nemůže zastat. Když máte tvrdé bolesti zubů, nemůžete se soustředit na Pána boha to není možné Prosím..to násilí udělali. Já jsem patrně poslední člověk, máte velikou vymoženost, že vidíte posledního člověka na západě, kterýmu se tohleto mohlo stát, protože dneska už máme antibiotika a skupiny krevní a to jsme tehdy neměli a tudíž mě nemohli dávat čtrnáctkrát e-, něco, co by mě bylo z- zabilo. Vědomí moje by bylo posunulo někam jinam. A tak mě museli s- operovat při vědomí. e-To způsobilo, že ve mně e- objevili archetyp, jak bych mluvil třebas způsobem Jungovým, e- který způsobuje, že si vzpomínám na svoji věčnou podstatu. A hned od východu od těch lékařů jsem si vzpomínal. To jste způsobili vy. To je veliká vymoženost. Protože já jsem odtamtud vyšel a já jsem nepoznával svou matku jako s-svou matku. Já jsem nepovažoval tento svět jako svůj svět. to bylo vznešené! Oni to ovšem považovali lékaři za nepříčetnost. Že mě něčeho zbavili, čeho mě zbavit nechtěli. m-. No, tak jsem to přebral. Už to je něco jiného, že jo? No. Takže oni mně způsobili, že jsem se vlastně stýkal s čistým vědomím, po jejím zásahu a vím dneska, a ne- netroufám si to radit obecně, e-, že způsobit m-, přirozeným způsobem čisté vědomí u člověka by byla nejlepší léčba, preventivní. Tám by to byla prevence. Tám by to byla profylaxe. Protože ten člověk by nebyl schopen podlehnout nějakýmu viru, který by kolem koloval. Protože nebral by na to pilulky, ale bral by na to svoje poznání . Moje poznání mně umožnilo, že mě nezastřelil ten, který ka- po každém střílel, tam kol- okolo něho vyšláp. Na mě měl namířenou strojní pušku a neviděl mě, že ano? Stalo asi stokrát. Proč se to stalo: že jsem měl ochranu tam shora! Ochranu v sobě obsaženou, ne? On nemohl zabíjet, co nebylo k zabití. Já jsem byl nestvořený, jak jsem se tam projevoval... m? V těchto pilulkách dává jed dispozici e-, člověku aby ho vyléčila nebo aby něco působila preventivně, aby se nestalo, no. To je stejný působení, jenomže jiným směrem to jde. Ale je tó nepřirozené. Já pokud možno, používám pilulky, například grapefruity, místo, místo acylpirinu, nebo co se na to bere, já nevím. No, a říkám mylně, že je to acylpyrin asi proti té chřipce by asi acylpyrin nefungoval, že jo? Ale on ten grapefruit působí daleko než ty pilulky, podle mýho názoru. Já nereaguju dneska na grapefruit, který jsem si sl- za- za- domluvil, protože já mám tadyten, m- rozkrájený citron a já jsem citlivá bytost, když je rozkrojen, tak musí být dodělán. Já si eště tu druhou půlku taky během vodpoledne nebo někdy sním. Teď by toho bylo trošku moc. No, to je sice.. Ale vzpomínám si na otcovský dům. Vzpomínám... Takže se o mně nemůže narodit nic jiného, než ten věčný život vědomý. Tak mladíkovi nestačil ctnostný život k tomu i , i když věřil, aby s- tou vírou byl spasen, to mu, to mu nestačilo z toho důvodu, Ježíš nejenom věci ukazoval na lidech, například na tom bohatém mladíku, nebo jinde, nebo svými výroky jinými, ale taky žil. A tím životem ukazoval, co člověk ke ctnosti má eště přidat. Kdyby byl neřekl větu, a my nesmíme Ježíše oklesťovat o něco co řekl Příklad svůj dal jsem vám, tak by to stačilo, že by byl člověk ctnostný. Ale vono to nestačí, von dal příkad a my se podle toho příkladu musíme zařídit. A teprve potom to seménko té víry nepadne na cestu nebo ho sezobou ptáci, nebo na skálu, nebo do trní, kde bude udušeno, nýbrž padne na úrodnou půdu a vynese stonásobný užitek. My musíme vzít jeho život k tomu, za tím účelem celý na potaz, abychom mohli z toho vyvodit, za jakých okolností je člověk spasen. Jedině v úrodné půdě a tak dále. A zdalipak jsi nezaš- nezasil, ty, hospodáři, dobré semeno a vzrostlo taky, vzrostl taky e-, koukol. My ho půjdeme vytrhat, řekli služebníci. On říkal nevytrhávejte, nechte ho růst až do žní. Čili my jsme svědky toho, že to zlo, to patří, hlavně u, u Václava, roste až do žní a von se eště těch žní nedočkal. to, to je, musí mít trpělivost větší. a až ty žně nastanou, tak bude teprve potom neomylně správně aniž by se pšenice pošlapala, bude ten koukol spálen a ta pšenice odvezena do stodol a bude užitečná, hm? Takhle vypadá Ježíšův život . On napřed ukázal, že musíme zvládnout tu třicítku. S- jeho. Do třicíti byl oddán té rodině. Že je oddán dneska lidem, kteří jsou předurčení víceméně k smrti, tato je třeba vopravdu oddanost tak stoprocentní tomu životu, aby sloužil i tam, kde je to beznadějné, že se mu stane, že zapomene, že každý je touto chorobou postižen a zemře. Jeden dřív nebo později, že slouží jenom tomu člověku, který pod rukou každého lékaře umře, ať již ta ruka lékařská přije nebo nepřijde. prostě není člověk, jako je hmotný, není , protože je hmotný, není věčný, že ano. Takže on by si z toho neměl dělat, žádnou m-m- těžkou záležitost, že léčí beznadějně nemocné, namnoze, nýbrž by si to měl brát jako průběžný proces který probíhá u každého člověka. U někoho dříve když . Když například ti učedníci Páně skočili na to, že se věřilo, že bude brzo konec světa, tak mu chtěli mu chtěli uniknout, né? A on je při ustavičném konci světa u těch pacientů. No a tak to Ježíš Kristus považoval za nesmyslné, protože ten konec světa nastává uvnitř člověka, a tak je odvedl ihned od té myšlenky spásy, pořád je odváděl k tomu, k té pomoci bližnímu. Ejhle, chceš-li přijít při posledním soudu spáse , tak musíš pomáhat bližnímu, nic jiného tě nezbývá. A nemusíš vůbec znát, pro koho to děláš. Nemusíš vědět, že to děláš pro toho boha. Co jsme ti Pane udělali, říkali při tom posledním sou.. Kdy jsme tě viděli nemocného, kdy jsme tě viděli žíznícího a tak dále. Cokoliv jste udělali pro nej- nejmenšího z bratří svých, mně jste To je ono, to je potom žeň. To je potom poslední soud a nebude mít dál mít potíže žádný nebude mít už... že. e-To je věc, která je jenom věcí ho představ Pomáhá stejnou měrou, neboť užívá těchže metod, jako užíval předtím, jestli do toho není vlo- schopen vložit svůj klid, to je to "méně" , co na tom je. To nemůže vložit, že on už přestu- přistupuje k tomu pacientu jako k někomu, kdo je určen třebas pro smrt, né, a nemůže se usebe toho zbavit. a tak se nemůže ani toho pacienta toho zbavit . A při těchto chorobách jako je třebas rakovina na duševním stavu velice záleží. To se dá bejenom prodloužit život, ale taky se dá úplně napravit a zvrátit ten proces na úplně něco jiného. to on on dobře už poznal. ale ee- to neumí nikdo jiný lékař než jak on to uměl ze začátku. Dokud byl zaujat takovým způsobem, jako dneska není. Jenom to je míra zaujatosti. A- tak to se mu zase vrátí. Vlnění na oceánu klidu. A to se považuje co tě dneska vzrušuje a co ty považuješ, musíš to řešit, konkrétně to musíš řešit, dokážeš nejlíp to řešit. Ale nikdo tě do toho nebude mluvit, zvláště ne já z pozice klidu, e- já bych to řešil klidně. A jesi nejsi schopen jesi sis to zneklidňuje, tak o to bude horší řešení. To řešení nedopadne, jak si představuješ. Kdybys byl přitom vnitřně klidný, šel na to jenom pečlivě, a nikoliv starostlivě, tak by to bylo víc. Když mně manželka za šest let života se mnou říká: ty jsi byl nejstarostlivější manžel. Já jsem říkal ne, já jsem byl pečlivý jenom. A tys to nerozeznala. Teprve později zase vyš- přišla na to, že to byla pečlivost. To je rozdíl. Pečlivě všechno do posledního detailu promysli a udělej, to je v pořádku, proto jsi člověkem který má to takle věci dělat. Tím, že to pečlivě uděláš, tím odstupuješ od sebe. Maličkosti tě drží při sobě a když tyto maličkosti věnuješ té věci, tak se dostáváš od pryč , vnitřně umíráš. Když jsi přitom svou starostlivostí, tak se odrozuješ Bohu. Pečujte, ale nepečujte více než může pečovat Ten pečuje vo tvoje . Takžé do to pečuje o tu rostlinu na a má krásnější háv než bohatý Šalamoun, že ano, říkal Ježíš Kristus. Čím bych trpěl. Nemysli, že jsem trpěl nějakou tou bolístkou tady někde a že mě to teďka ještě svrbí, že jo, což jest diabetes, že jo? No, a he, he, tak to mě jako ne-nebolelo, to bylo vedlejší, ta slast, že to mohu dodělat, v krátkosti že jsem přišel na to, že ta svatba je, má pravdu, že mě vyslyšela okamžitě nezlámala mně tu ruku, ale vyslyšela mě, abych měl čas to dodělat, jako jsem už jednou měl čas dodělat překlad e- Yesudiana, ne? Jóga dvou světů, nebo jak se to jmenuje. Tohle bych nikdy nedodělal, kdybych byl roku šedesát sedm s- neměl s tu zlomeninu ruky, e- nohy. Ale tam narozdíl od tentokrát, se to stalo tak, že jsem tomu Yesudianovi zalhal. A těm se nesmí a ťa-ťu teď to to nedělám, to tej Terezii jsem nelhal. Možná, že potom, když se mi to stalo, že jsem trošičku litoval, že jsem nevěděl, že ti svatí tak rychle vy- e-vyslyší člověka, a já jsem litoval, říkal jsem, ty, ty jsi ale rychlá, ženská jedna. Vona okmžitě mě dá čas ne? A vodstraní mě, jako kdybych byl vězeň, všechny lidi z z cesty, syna nepotřebuju odstranit, ten- ten mně jde z cesty samočinně, ten na mě nemluví, je ten no, to je výborný syn, jo. A tak tentokrát jsem nelhal, nýbrž já jsem si přál. Samozřejmě jsem věděl, že trošičku tvrdé přání, protože.. Mě ozařovali potom hlavu a podobně, což tedy..no, ... Víra je vzpomínání si na věčné e- s tím, s tou výhradou, že si, pokud mám naučenou víru vod někoho že si že si nevzpomínám e- patřičně. Že si vzpomínám, jak mě to ta naučená víra velí. to je vzpomínka, tak trošičku neskutečná na něco neskutečného. Neboť eh- mně velí, abych si představoval: Boha jako s- Stvořitele světa, nebo jako Spasitele, nebo jako Ducha utěšitele, nebo si představoval ho nějaké předs měl s- nějakou představu o Něm jako třebas o světle. Já jsem neměl představu o Bohu ani jako o světle. Čili moje víra byla způsobena, jako přímá paměť. To, že jsem například z moci boží najednou chvilkama dělal něco, co by byl lidsky nikdy nedokázal, byla vzpomínka na Otcovský dům. To si uvědomte, že má to někdy roztodivný m-e- způsob vyjadřování, nebo povahu, zevní a já jsem si vzpomínal tím, že jsem to prováděl. Víra, která je proveditelná, která umožňuje člověka, aby se podle ní zařídil, i když má v sobě s- celou řadu bludů, třeba za šest let- za šest dní byl stvořen svět, na tom vůbec nezáleží, hlavně, že se podle tý víry dá žít že stylizuje život že ho odvádí od života pro sebe v životu pro Boha. To je správná víra, přestože už tam třebas sto procent bludů. To je, na tom nezáleží. Jak říkám, ten Eliáš myslel třebas zcela bludně. Třebas věřil doslova tomu Starýmu zákonu. To je pravděpodobné. A s- dovedlo ho to k Bohu, i s tělem, což je vrchol. To se podařilo jenom u, u Ježíše Krista a potom u Panny Marie, nikoho jinýho. a četné sekty u nás , které věří způsobem, e- které jsou pro nás , ty způsoby jsou pro nás naprosto nepřijatelné. Například třebas Abdruschin věř- kázal, že je on tím synem člověka , který přišel na svět. No, to je pro nás nepřijatelné, už proto, že je dávno po smrti a nic se nestalo ten člověk na jak měl udělat. ale jiný sekty zase myslí a taky ta jejich víra je přičesaná způsobem ..nerozumným. Víra by neměla být nerozumná. Já bych tě doporučoval, kdyby sis přečetl něco o víře. A to jsou dva spisy. Především spis doktora Urbana, to je můj bývalý duchovní rádce, který se jmenuje K Bohu. A tam se o víře v zásadě mluví tak, aby člověk pochopil, co to víra má být. A druhý, daleko lepší spis se týká jenom víry, je Tihamer Tóth, Tóth, to je Maďar, Věřím, jo? To existuje někde, vytištěno v první republice, mít a po válce to snad taky ještě vyšlo jednou. No a tam je popsáno co je to správná víra a kam vede. A konec konců by se o tom čověk moh přesvědčit také z epištol e- svatýho Pavla. A to mluvím jenom o věcech, které jsou jaksi nejsnáze, bez špekulace přijatelné. Ale kdybyste chtěli špekulovat, o tom jak se ke správné víře dos- dopracovat, tak mně dovolte, abych té víře věnoval v Čeřínku tolik, kolik bude zapotřebí, abyste vod tý chvíle správně aspoň věřili, protože když ježíš kristus vedl víry, sám byl poznalý, sám nevěřil, nepotřeboval věřit, tak když se takle zapřel a kázal víru a správně ji kázal - svým životem, a svým životem žil podle víry tak, jako člověk , který se obětuje. Život ví- ve víře byl pro člověka jako je, byl Ježíš obětí, protože byl to člověk poznalý. Nepotřeboval víry. A von žil podle víry svých předků a podle víry své rodiny. takže mě říká svatá Terezie, von ten Pán ježíš dělal něco, co ty do těch sedmnácti let, že jsi tomu nevěřil, jenže von věděl. No a ty jsi nevěděl nic. Jenom chvilkama jsi něco věděl a nevěděl jsi, že to od Pána Boha. A On věděl, co dělá a že je třeba se obětovat. Víra chce oběť a živé skutky . Jak je nemá, tak hasne. Jak tak pozoruju, například z toho dotazu, co mi tady řek Oliver, tak s tím dotazem ee- mě p- e- m- to napovídá, že nevěří. Von si to neuvědomuje, ale mně to napověděl, jasně. Tak teďka byl nevěřící. Ale to je každý z vás, chvilkama věřící, chvílemi nevěřící. Protože nemá tu víru v Aby věděl, že On mě vede po cestách spravedlivých a když pečlivě vykonám sebe co mohu , mám právo na jeho pomoc, jinak nemám, když jsem v maličkosti nepečlivý. A něco malinko vynechám, pože by to moh za mě udělat Pán , panečku, to je , nic za mně neudělá! Já musím všechno pečlivě vykonat, jako člověk, který s- nevěří na Boha, myslí jenom, že sám to musí udělat, a najednou přijde pomoc od Boha, která sice směřuje někam jinam, než jak já jsem svou pečlivostí mířil, ale to nevadí, je to pomoc Jeho a je to správné. Eště se přitom zároveň naučí rozlišovat správné od nesprávného. Když pečlivě dělá své věci. Proto jsem té Martince včera radil, aby se v v něčem pečlivě snažila o to, aby to dělala správně, třebas školu nebo aspoň něco ve škole, nebo e- protože to jí způsobí, že se zbaví sama sebe a dostane se dál, takže bude moct uplatnit ty vědomosti, zde na světě, nebude muset vod toho odejít na druhou stranu. Kdežto ta její Barborka, sestra, ta byla příliš čiperná a ono už jí dávno nestačito, to co tady dělala, byla kritická, byla velice e- živá, pohyblivá a teďká to může použít. To by byla ztráta času, kdyby tady bejvala byla. Teďka promiňte, já ji neznám, ale soudím, že je daleko liknavější než tamta, a proto jí tento svět vyhovuje. Nám lenochům, to jsme tady všichni, vyhovuje život v tomto světě, kde to je všechno přirozeným způsobem, to znamená, i toho lenocha to toleruje, že ano a.. ne Ta žhavost.. No, tak podívejte se, když přirovnává tu víru k semínku, jak je to semínko žhavé? Sáhněte si na něj, esi je žhavé. Ta žhavost v je v té paměti. Ta není z toho člověka. Když člověk je pro něco zanícen, například, dejme tomu, jako jsem byl já pro chemii, tak já dneska vím, že to nebylo zanícení pro chemii. Nýbrž za tím byl ..tažení boží , ze kterého jsem měl vyvodit, že například atom m- později jem to moh, protože jsem měl ten základ z chemie, em- má ty tři prvky, nejmenší negativní náboj, náboj, nejmenší pozitivní náboj a neutrální. Z vnitřku toho atomu vzniká trojjedinost, působení trojjedinosti boží zde na tomto světě. K tomu mi dopomohla chemie a všech- ke všemu mnohýmu mě chemie pomáhá. Zatím pro mě chemie je ukazatelem. Takže já jsem jaksi nepřišel vo nic, že jsem se nevěnoval té chemii, protožé já si přečtu m- s velkou rozkoší ch-chemii novodobou, která toto tato moje eště to nevěděla, a já to přijmu jako správné. Ta chemie jde velice prudce k tomu Bohu. --Kterým zatím nezažíváme, že žijeme v Bohu, sprostě. To je veliká vymoženost, protože se nemůžeme proviňovat. Ten Václav se nemůže proviňovat, protože neví, že žije v Bohu. Že to nelze se s- provinit proti Duchu svatýmu, to nelze. prostě kdyby to dokázal, tak já okamžitě, m- přijdu, začnu se mu klanět od dveří až do, až do bytu to nedokáže. Takže ta nevědomost také nás vede. My jsme vedeni od začátku svého života nevědomostí. Naprosto nevědomí vstupujeme do tohoto světa a přišli jsme z věčnosti, z vědomé věčnosti. A ta nevě- nesmrtelná duše nás pomalinku připravuje k tomu vědění. Čili si osedlá smysly, a způsobí, že si dokážeme z těch smyslových vjemů vytvořit obraz celkový tohoto světa ne, a podle toho se řídit. Čili udělat okruh, uzavřený okruh v malém. Od sebe k sobě. A když člověk nedokáže udělat ten usa- uzavřený okruh, že např.. je proti němu založen jako u toho Václava, tak je nešťastný. Ale kdo ukáže, e- kdo dokáže tento okruh uzavřít, uzavírá si cestu k Ale ten okruh malý se začne rozšiřovat. a to Ježíš Kristus dobře ukázal svým životem, že ve- vedl ty apoštoly, své učedníky tehdy ještě k pomáhání bližnímu. A s tím, že voni sse odhodlali pomáhat bližnímu, ze svých normálních lidských vlastností, což symbolem těch dvanácti, udělali zázračné schopnosti. jenom tím, že sloužili bližnímu. Tak mohli sloužit zázračně bližnímu, protože si přáli zázrak jako spásu a namísto na- toho dosadili todleto, ovšem bylo třeba dalšího vývoje a to si to ještě porád- pořádně nevysvětlíme, ale vysvětlíme si to tam zase znovu. Promiňte tt- v tom Čeřínku se budeme opakovat, ale zase jako jsme se dneska opakovali a novýho jste se přeci jenom něco málo dověděli, tak musíte mě tolerovat, nějak nemohu přistoupit k nové látce, když dokonale nezopo-nezapok- nezopakuji to předešlé. Ono je třeba budovat na nějakém solidním základu. ..výjimka o duši, ne že je to krev. a vono svým způsobem není to absolutní, že by to byla krev, ta duše. ale duše je také v krvi. e- Vypusť člověku m- krev a von ztratí nesmí ano, přestane být živ. e-Totiž ten Starý zákon je psán pro laika, není psán pro duchovního zasvěcence, ten to taky ani nepotřeboval, ten Starý zákon. To jediný i- Védy přiznávají že jsou pro začátečníky psány. Bible to neříká, ale píše pro začátečníky. e- Takže, pohrávat si s krví, je něco víc než pohrávat si s lidským životem, je to prostě pohrávat si s životem jako takovým. který je víc, větší něco něčím víc než normální život takže ona se bude divit, že jakmile zapadne do oblasti hematologie, že si bude hrát s povahou lidskou že ji bude měnit. Proveď transfuzi krve tak aby vyměnil celou krev. Ten člověk bude jiný. A je to duše která se vyměnila? Ne, ale duševní vlastnosti musíme rozlišovat od duše Dostane, získá nové duševní vlastnosti, které předtím u sebe vůbec neznal. Mnozí, kteří prodělali jenom částečnou transfuzi krve říkají, ve mně teďka působí někdo, vod koho jsem to asi a já jsem nikdy neměl ty touhy, jako mám teďka. To říkají úplně směrodatně, to je dobrý, zet- ovšem to nežádoucí, aby takhle se ten člověk dostal do pozice jiného člověka. Nepřevtělí se do toho člověka. To je jenom nějaký balík, který na něho přešel. Ale hm, tohoto vona bude svědky- svědkem. Kdyby v hematologii dokázala regulovat, a to za čas bude možné v jejím oboru, regulovat příjem vlastnosti žádoucí a eliminovat příjem vlastnosti nežádoucí, při té transfuzi. to za čas , já myslím tak za deset let, bude možné. Podle toho jak sleduju lékařskou vědu, tak to už bude umět. Dneska dovede číst e- v genetickém záznamu a to tedy je veliký pokrok, a, m- dokáž- se, začíná dokonce pozměňovat genetický záznam, podle svých schopností. Je to malič-ký začátek ale, a není to taky žádoucí, aby to dokonale pozměňovali, protože neví k čemu by to mohlo vést, ale, hm- vona v hematologii bude moci daleko dokonaleji než pozměňováním obrazu, ňákýho, genetickýho, m- postupovat tak aby se člověk změnil v lepšího tvora. A to ať má jenom na mysli, zatím to dělat nemůže s-že musí počkat až ji dohoní ostatní věda, až jí to řeknou odněkud, já myslím, že v tomto oboru jsou nejdále v Americe, a že odtamtud vyjde v hematologiii popud tomu aby krví měnili povahu člověka hm, m-no,. A vypadá to, jako že jsem si proti-m-řečil, e- to je v pořádku, že jste se odvážil to říct, protože já si protiřečím zdánlivě pořád . Protože od člověka se v podstatě chce dycky dvojí. Od sebe odstoupit a k tomu Bohu se přiblížit. do jsou dvě různé věci. Chce se od něho, aby šel z dvu- dvou stran. Od sebe k Bohu a tím přivolal pomoc Boží od boha k sobě Tu pomoc nebude muset ani přivolávat moc, protože ona pořád člověka postihuje. Z Boha všechno pochází Přes ty takzvané uzavřené lotosy, pořád do nás proudí síla boží e- Tak já bych k tomu řekl jenom tolik, že když člověk se ztrácí v tom, co dělá, e- tak je to správný postup, protože přestávám se myslet zase na sebe, začne myslet na věc a tím s- rozšiřuje svoje vědomí. Ovšem rozšíření vědomí není konečná fáze vývoje. To se, to tam mělo k tomu být poznamenáno. Rozšíření vědomí je třebas malinké nahlídnutí za úsek A-B, rozum - smysly. Čili, je to dobré, ale není není to všecko. Kdyby bylo lidské vědomí co nejvíc rozšířeno, nikdy neobsáhne vědomí Boží. Toho si má člověk být vědom a h- nemá se stavět pozice člověka nezávislého na Boha. -musi uvědomovat , že čím více poznává duchovně, tím ji s- poznává taky závislost větší na Bohu. a teď pozor! Čím větší závislost na Bohu poznává, tím je svobodnější. Protože co je horší? Být závislý na tomto světě, nebo být závislý na Boha? Být závislý na Bohu je daleko lepší, protože být závislý na svobodě, znamená být svobodný. A být závislý na nesvobodě, znamená být nesvobodný. Jo? tak je třeba tomu rozumět. -- ke oni se který člověk má a vykonává s- s celým, veškerou silou svou, způsobuje, že nezbyde žádná síla na to božské to je mi jasné, ale von se učí jedné věci náležitost k jedinému. Já, kdybych se byl nenaučil náležitosti k té chemii, tak jsem nemohl přejít tak snadno k sounáležitosti s tím Bohem, rozumíte? Jó, to bylo to nesprávné, pro Bralo mi to s- vůbec schopnost se s tím Bohem setkat. Ale situace taková byla taková a u a u každého je taková, že člověku neba- nebaví nebo nemůže bavit nebo je mu znemožněno, aby ho bavilo pořád to, co jenom ho sjednocuje. Že to sjednocení je prostředkem k tomu, aby se sjednotil k Bohu. a tam je nějaká mezera a ta dělá člověku zle. Jen neztratil najednou touhu potom sjednocení s bohem to to je jenom mezera, to není ztráta té touhy. Že člověk to cítí těžce, to je vidět, že nic neztratil. Kdyby mu to bylo fik, no tak je to špatné. Ale to cítí jako ztrátu, to je dobré, on se přes tu mezeru přenese, ano? e- Konkrétně, e-, o tom třebas, o koníčku, který mě odvádí od Boha, nebo takový, nebo události pracoviš, na přacovišti, nýbrž já mluvím s ohledem, o kterým vím, na poznání boha I když vo Něm pořád mluvit. Ono to leze z krku, ale já mám na mysli to především A to, co říkám, je prostředek k tomu, o čem vím, ano? Žže jsem vím, že například ta chemie byla dobrým prostředkem, ačkoliv mě držela v zubech, že jsem nemohl na boha myslet. Nepotřeboval jsem víru v Boha, vůbec ne. Hm....Co, jestli ho to baví, e- nepovažujte to laskavě, buďte tak dobří, všichni, za zábavu pro sebe, nýbrž do toho vložil Bůh sebe víc, větší měrou, vlivem vaší připravenosti než do toho, co vás nebaví. Takže, co vás baví, když to není špatné vyloženě, pochopitelně. Tak tomu se věnujte víc, než čemukoliv jinému, protože to je přirozený způsob, ne ten Makoňovský, násilný. Přirozený způsob, jak to jde kupředu s každým člověkem. Kdybych já byl nedělal, to co se mně, u mě vrcholně bavilo, e- tak jsem nemohl potom se se dostat k tomu přijetí u Boha. A jestliže jsem potom šel ne školu, kde nebyla ta chemie, tam mi ujal člověk který jako nepovinný předmět tam vyučoval mm- chemické laboratoře a já jsem do něho chodil, ne? Ale bylo když jsem maturoval, e-, tak ten, m- Člověk, který ten profesor, který psal ta vysvědčení, říkal , já se omlouvám, ale já jsem tam zapomněl to nepovinné laboratorní cvičení. mm-, A já jsem říkal, to nevadí. Já z toho nic pro sebe nemám mít. a tak to nebudu mít pro sebe se nikdo mě neřekne, tak měl jsi laboratorní cvičení, měl jsi analytickou chemii a takový věci a tak bys byl mohl být musel být obyčejným úředníkem, moh bys tam to to dělat někde v nějakém podniku, ne? Ale já jsem nechtěl, já jsem prostě se smířil s tím, že budu úředníkem, no a nebyl jsem, na. Tak jo? Zacházet s věcí, která e-, se nedá provést a kterou považuju za nutnou provést a nemohu z objektivních příčin to provést, protože mně brání to okolí, to se podobá tomu, jako když já chci třebas překládat Terezku, a musím ví o toho uklízet celý dům. Já ho uklidím a za týden je špinavý zase, že ano? -ho musím uklidit napřed třikrát za sebou, protože tam byli malíři třebas, nebo zedníci. Je to zbytečné? Kdybych to považoval za zbytečné, tak bych udělal chybu, protože je to věc, která je určena jenom dočasně k něčemu . Že to nemohu použít natrvalo, že nemůžu říct, jednou jsem uklidil chodbu, tak ona bude rok uklizená, to nemůžu říct. když stále znovu potřeba tu chodbu uklidit. Každá žena by mně měla dobře rozumět v tomto smyslu, protože ona uvaří voběd a on se sní. A když jsem byl velice slušně vychován, jakože jsem byl, a tak jsem řekl manželce, už jsem jed horší věci. Což tedy znamenalo, bylo to dobré. Ale vona si to dovedla převést do svýho slovníku. Říkala, von mě dneska pochválil. To mě připadalo, jako když se loučil ten jeden vnouček s tím druhým a na rozloučení ho kopl toho mladšího, ne? A on říká podívej se, dědečku, jak mě má rád, on se, protože ten mladší ho vybídl, toho staršího, který šel na tábor. Rozluč se se mnou a a on ho kopl. A on zaslzel a říkal, jak mile se mnou, slzel ještě při tom, rozloučil. Takhle se musíte loučit s těmi věcmi. Ono nás to kope! Ale je to učit se, učení, kdy se musíte rozloučit s tím, že s tou nejlepší osobní vůli nesmíte považovat za něco vrcholného, nýbrž za prostředek k prosazení vůle boží