Karel Makoň: 89-05B (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

Plné. A do vám moc rád vysvětlil, se dostanu do konce tohoto prvního na nečistu psaní. A tak, jestliže je Bůh něčím, někým, kdo z- tento automatizmus v nás udržuje v chodu, pomocí lidského organizmu, pochopitelně, tak bychom měli za každou vteřinu být vděční jemu a a jestli nejsme, tak to děláme všechno špatně. A to je, vo to svatá Terezie říká na každém kroku . Chvalte Hospodina, chvalte Boha, chvalte Jeho Velebnost, Jeho Majestát a tak dále . Voni na to šli tak primitivním způsobem, ale šli na to dobře . Oni nevěděli tyhlety věci, neznali biologii, neznali, že si člověk o to nemůže člověk že to to všechno my dneska víme, nám věda jde na ruku , já jsem říkal nedavno svýmu vnoučeti v Praze, který měl antipatii proti chemii a fyzice. A k čemu je to dobré a jsem mu říkal, ukaž mi tu tvoji fyziku. Tak to je tam přišel na odstavec, on přišel na odstavec, který zní takhle: Atom není nejmenší částečka, nýbrž se dělí na tři části , elektron, neutron a proton. Elektron je nejmenší záporná součást hmoty. Proton je nejmenší kladná, kladný náboj, tak to tam je jmenováno, hmoty, a neutron je zprostředkovatel mezi oběma. A jsem říkal, podívej se, Pavle, on se jmenuje Pavel, jak ta chemie ti vykládá něco, co jsem ti vykládal . A ta fyzika taky. jsem taky potom šel do chemie a tam jsem mu to taky vysvětlil. Ona vykládá vo Trojjedinosti boží , co je pro nás nepochopitelný, jak je Bůh Trojjediný. Bůh je Trojjediný ve všem i v tom atomu. Je trpnou součástí - elektronem, to je ježíš kristus , který trpěl za nás, a trpí ustavičně, na kříži ale soustavně co svět světem vládne, co existuje vesmír, von trpí. Kdyby netrp- nebyl ochoten trpět, ten Bůh, kdyby nebyl ochoten trpět, tak by to neexistovalo. Vůbec by svět neexistoval. A je taky pozitivním nábojem, to znamená je spasitele- je stvořitelem, který něco dělá, který něco provádí, který tvoří ti lze se tvoří na druhé straně se e- to neutralizuje pomocí toho Ducha a tak dále. vám to nebudu všechno vykládat, ale je tam krásně vyložena podle dnešního pojetí fyziky náboženská Trojjedinost boží . Tedy, to je jedinečný! jsem mu to vysvětlil na podkladě toho, co jsem mu říkal o náboženství, on říkal, dědečku, se tu fyziku budu učit. A on to měl mezi trojkou a čtyrkou. A von dostal další týden tři jedničky. Že vyložil jim ten atom tak, ne naábožensky, ale tak jed- tak dokonale, tu trojjedinost boží a říkal, ty, to je tak praktická věda, říkal jim, doporučoval to těm svým spolužákům, i o přestávce, že budu asi chemikem a fyzikem. No! Od doby nosí samý jedničky z toho. Předtím to bylo mezi pětkou a čtyrkou. Takže, on se dovědel, k čemu to je, ta hmota, ta stavba hmoty, k čemu je . Kdybychom si uvědomili, že ta stavba hmoty stojí na Bohu, a že jsme, máme být vděčni za každou vteřinu, za každý den. A kdybychom žili jenom v vděčnosti, tak uděláte takový pokrok na své cestě , že možná víc nebudete potřebovat než vděčnosti. Znal jsi pana Geržu? Dobrý pekař, velitel pekařství v Gottwaldově, a ten si nedal líbit špatný chleba, to ty pekaři to museli všechno udělat znovu, když se mu to nelíbilo. Ale ten šel cestou vděčnosti. Ten byl vděčný, za to, že může péct chleba, že může ten den žít. A né, že co bude po smrti, do toho mu nic nebylo, ale prostě, bylo mu do toho dne, který žil, bral ho z rukou Božích. Dyť to beru z rukou božích ten den. Prosím. ve u Podívejte se, laskavě nepodceňujte představu. Napřed tomu třebas jenom věří a to je záležitost představy. A já, když jsem nevěřil do sedmnácti let, tak jsem byl z toho centra, se kterým jsem byl ve spojení, nevěděl jsem, že je to Bůh, napomenut. Nestav se proti víře svý rodiny. Ta byla vrcholně věřící . Nikdy nebyl, nebuď proti nim. Takže jsem dělal všechno , co voni. jsem chodil do kostela s babičkou, jsem se modlil, ovšem tak: otčenášjenžjsinanebesíchposvěťsejménotvépřijďkrá- a takhle a neuvědomil jsem co říkám jenže se že klečím a že se modlím a považujou za vopravdu vrcholně křesťanskýho tvora. Jenomže babička né. Že ta vodila do kostela a vždycky se ptala, tomu ro- tomu věříš? A jsem měl zakázáno, taky z toho centra, v této věci nelhat. lžu, kde můžu, ale tady nelžu, tady vám nelžu. P-že to nesmím. bych rád, ale nesmím. A víte, jsem lhář pro- prolhaný. No, ale nejde mi to. To nesmím, mám zákazy, a, e- jsem si mnohokrát lží pomohl k takovám pravdám, že kdybych je byl nevyslovil, ty lži, a neprováděl, tak jsem k své pravdě ty lidi nedostal. No, ale to nic, tady to nepotřebuju dělat. Takže vám doporučuju, nepodceňujte představu. Nepodceňujte víru jiných lidí. e-, m-, I když třeba nejste schopni tak věřit jako oni, jako jsem nebyl vůbec schopen. jsem ale se nutil dělat to, co voni chtěli tak svatá Terezie řekla, do sedmnácti let s- myslíš, že jsi ten život promarnil, protože jsi nevěřil na Boha. Není to pravda ty ses obětoval za rodinu, a nikdy's nedal najevo, že nevěříš a přesto konal všechny náboženské úkony. Všechny jsem konal, bezvadně. jsem kolikrát při mši svaté omdlíval, protože jsem nevěděl, proč tam jsem. A dítě, které se nu- nudí a eště tam musí stát protože ty starší seděli, tak mu bylo mdlo a musel jsem kolikrát vodejít z prostředku mše ven nebo si musel sednout nějak na zem, abych to předržel. Bylo v tom veliké- ale babička se mi pořád ptala, věříš? A jsem dycky říkal, nevěřím. Protože to, co řekla vo nebi, to se mi nezdálo, to jsem věděl, že není pravda. Na to nebe, jak ona věřila, jsem nemoh' věřit . Sedět před Pánem Bohem a jeho svatými a klanět se jim a být šťasten, být blažený. To se mi nezdálo. No, tak babička řekla matce, která myslela, že věřím, protože všechno jsem dělal jako věřící člověk, ee- řekla, z toho kluka nikdy nic nebude. Protože vona kdo nevěřil, toho považovala za nic, ne? A no, a jednou se stalo , že nebyl nikdo doma. Babička spala v zadním pokoji, a jsem, bylo půldesátý, jsem se musel modlit, t- jsem to nikdy i když na nikdo nehleděl, nezanedbával. jsem byl poslušen tomu příkazu, cti víru své rodiny. A tak jsem se modlil tentokrát ne otčenášjenžjsinanebesích, nýbrž, Otče náš, jem se musel pořád štípat, haha, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé- a maminka zatím přišla zvenku, byla v divadle. Po, po půl desátý přišla domů a poslouchala za dveřma. Slyšela mě, jak se modlím, a že jsem tam sám , že nikdo nekontroluje, že se modlím pořádně. Je slyšet? Že se modlím pořádně. Tak vtrhla ne- nečekala do ko- na konec těch mých modliteb, vtrhla tam, vzbudila svou matku, tedy mou baičku, a řekla jí. Teď si jdi poslechnout, jak ten můj syn se modlí. Ten to nešvindluje. jak ty pořád říkáš. Co ti tvrdí, to asi chce dožírat, nebo co, no nevím, ale von věří , protože nebyl nikým kontrolován a modlil se poctivě, na každé slovo kaldl důrazl, důraz no a Ona babička ke mně přistoupila rozespalá a řekla, tak kluku, věříš? A kluk nevodpověděl, utekl přes jednu místnost do její postele a tam se schoulil. A ona řekla matce. Podívej se toho kluka, von nevěří. To by byl řekl, že věří, ne? A von utekl. kdovíkam, já- on se, on se bojí, eště, že se bojí lhát, no to je výborný, ale von utekl! A teď našla v své posteli. To se mu kde ty vykvartýrovala. Vona prostě z postele vyhnala a ty neznabohu jeden, eště se budeš v mojí posteli vyhřívat? A musel jsem pryč. Maminka pohladila a řekla, vím, že to tak zlý není , tak zle nemyslela maminka, no ale máš to u špatný. ti no, tak e- prostě svatá Terezie za mnoho, mnoho let, za padesát let řekla. Copak si myslíš, že bys byl těch sedmnáct let nepromarnil, kdyby ses byl neobětoval za svou rodinu? Ty ses obětoval za jejich představu. A dělal's to, jako kdyby to byla pravda, ačkoliv's to neuznával vůbec, vůbec' s to neuznával. Čili, že ses od čtyř let do sedmnácti modlil a dělal všechny úkony, na mši jsem chodil, všechny procesí a všecko, klaněl se před křížem a říkám při příchodu domů pochválen buď Pán Ježíš kristus , všecko jsem dělal co voni. Takže na babičku, hm, měli o mně nejlepší dojem. Že se tak m-, ne- špatně modlili jako já, ne? Taky to mleli, ani je nebylo slyšet, jsem to předříkával a voni to možná jenom tak si mysleli, že se modlí. A, tak, neby by jsi býval se převrátil v sedmnáctým roku na víru, kdybys byl se neobětoval třináct let za tu svoji rodinu. A další, kdo pomohla, byla tvoje matka, která upřímně obětovala Bohu, když lékaři řekli, že beztak při operaci umřu. A Že my musíme, bylo to tam? To byl moc rád, kdyby tam bylo, je to tam? Je. Že totiž je důležité si vědomovat, že to , co je líčeno v Bibli, jako stvoření světa a potom potopa a mezitím vyhnání z ráje, jde to jinak za sebou , vyhnání z ráje, potom potopa. To se nepříčí tomu, co jsem zažil a co zažívá každý z nás. Nepovažujte za fakt, že svět byl stvořen. Smažte to. Katolická církev a všechny církve ostatní trpí historičností pojetí toho Ježíše krista. To není pouhá historie, to je něco tak aktuálního, že každý tím procházíme. V okamžiku narození jsme padli z ráje. Teprv okam-, každý z nás! Čili, netýká se to nějakýho Adama a Evy, nýbrž každý z nás padl v okamžiku narození e- V tom mateřském těle jste byli jako v ráji. Jo, že tam vás živila ta matka, nemuseli jste dýchat, nemuseli jste bojovat vo život, prostě to byl ideál. A když jste se dostali sem, na ten svět, to bylo strašný rozčarování, proto dítě pláče, jeden z důvodů, proč pláče. Ale, co se týče potopy- Copak si myslíte, že to dítě v mi to víte, že to tak není, bylo v tom matčině těle na suchu? To bylo ve vodě, v plodové vodě, a dostalo se z vody teprve při porodu. Tam se trošíčku jako mění. Ale nejenom to, vy všichni jste pořád v vodě, krev, to je ta voda. Vy máte, vy jste pořád ve vodě. To je krev. Čili, pořád vnitřně jste ještě před potopou, takovou , která by takhle sice z vnějšku. Ale to nechci takhle rozvádět, protože to by byla dlouhá přednáška. chci jenom říct, že je třeba toho Ježíše Krista a celou Bibli umět aktualizovat. Umět to vztahnout na sebe . K-klidně, a kdybyste četli moje spisy, m- tak to nebude pro vás potížné, že jsem to měl čas rozvést, jsem napsal desettisíce stránek. Klidně sse s- smiřte s tím, že my proděláváme stvoření na sobě stvoření svého světa. Proděláváme na sobě pád z ráje a všechno ostatní , co tam je v Bibli napsáno. A potom, samozřejmě, se narodíme zde, jako malé děti, tak proděláme potom život Ježíšův. A to je nejdůležitější, kdybyste o tamto všechno nedbali, tak jak se narodíte, tak začínáte životem Ježíše Krista, jste vnitřně bozi, nevíte vo tom, ty děti jsou velice blízko , nechejte maličkých přijíti ke mně, neboť oni, jejich je eště království boží. Jsem si prověřoval na svých čtyřech vnoučatech a ve všem s- to souhlasí, ale ty vám mají k tomu tak blízko, že člověk jako musí pšš- spíš příž- brzdit, aby neprozradily, co všechno vědí a co všechno je jim tak př- blízké. A teď, jestliže by člověk žil pro Ježíše Krista, tak by především bral na vědomí , že se narodil ve stáji. Tato hmota lidského těla je stáj, nic jinýho. To je vodpadovej koš, to, to si musíme přiznat, že ano. Tomu říkáme česky metabolizmus, že ano. No, a, ale je to stáj. A potom z stáje se vodstěhoval. A to nebudu líčit celýho Ježíše Krista, protože to za den nestačím. jse o tom napsal e- spis Umění následovat Krista, ale velice povrchně. Ale i to by stačilo, je to moc stránek a to nemůžu za dnešek řikat. kam při cestu cítí Co prosím? Tam neprší, čili, milost nepadá shora, nýbrž zdola. Čili zezačátku člověk musí ze země brát tu milost. Ta z-, ta zem, lidské tělo , je ztotožněna s Egyptem, rozumíte? A musí mít tam plné hrnce! Nesmí jako strádat, to by proto dítě bylo tragické, kdyby se mu nedalo jíst. Takže zvláště u těch dětí je zapotřebí dbát na to, aby v tom prvním roce byly nor-, normálně živeny, ne zase tolik jako já, to né, jsem byl strašně přeživen, ale , m-, Takže ten Egypt je vám je, doufám, jasný. Není? Co vám na tom není jasnýho? jim ho u mne tu musí k No, Hříchů musí tedy typu nikomu A, tak vim, co tam není jasný. Utíkali před Herodem, to jsem neřekl. To znamená, to dítě nesmí být hned krmeno, rozumem, To by v něm do tří let zabil ten rozum všechny možnosti duchovního vzestupu. Do tří let by na to stačil. Ty první tři roky jsou strašně důležité pro duchovní vývoj člověka a když se vo těch věcech člověk tam nedoví, tak potom velice těžkopádně se k tomu dostává Víte, k tomuhle se eště nedostali, abychom vychovali dítě do tří let. A jsem byl vychován těmi lékaři velice řízně do tří let, a do čtyř eště do konce. Jsem to přetáhl. A čtrnáctkrát za sebou operovali vědomí. A co dycky dělali? Že v polovině operace jsem přestal křičet. To znamená, zastavily se smysly. Tu ti kdo nic necítil jsem. A když jsem se z operace dostal, nepoznával jsem svoji matku, nepoznával jsem lékaře, kteří trápili. Takže von se ten lékař ptal, byl to doktor Kafka, v Praze. Kdo jsem já? A nic, koukal jsem, m-. A kdo je tudleta paní? Nic, neby- neměl jsem matku, neměl jsem tady domov. Oni nevěděli, jsem taky nevěděl do, do jednadvacátýho jedenáctý třicet devět, to znamená, hnedle mi bylo dvacet sedm, jsem nevěděl, že převeleli do věčného vědomí, čtrnáctkrát za sebou. do věčného vědomí. Jenže to dítě nemůže z toho vzít nic, než to věčné vědomí A tam nemáme zde domova, v tom věčném vědomí . Tady nemáme matku Se jsem se ocitl po třicítce, že jo. Kdo je matka , kdo jsou moji bratři? A teď důležité je vědět, že tohleto překonali symbolicky tím útěkem do Egypta. Kdyby byli zůstali u toho rozumu, rovná se Herodes, tak ten rozum by popravil toho ježíše zrovna jako ty mláďátka. všechno by byl popravil. A bylo by po křesťanství. A to se mu nesmělo dovolit. Čili, prosím vás, necpat, to není správná výchova, nějaké rozumové důvody do dítěte v takovém věku do tří let. Protože když hází hračkou vo zem. tak je to v nejlepším pořádku. Klidně trpělivě ji zvedněte, dejte mu ji do ruky . von ji zase eště vztekleji třeba zahodí, v nejlepším pořádku. A kdo se z vás unaví dřív, ten prohrává. Takže to dítě se musí unavi dřív než vy. nakonec tu hračku nebude zahazovat, jenom ji třebas odstrčí, je to v pořádku. Protože, říkám vždycky, když to vykládám, jenom tak lidově, že se přesvědčuje o tíži. Že dělá Newtona, že jo jabko padá dolů nebo tak nějak. Je to, něco v tom je, ale není to všechno , důležitější je pro to dítě, že ono se smiřuje s hmotou. A to zase nebudu vykládat dlouze, jenže s tím Herodesem se nedá smířit. Kdybyste ho nutili jenom rozumově, například při tom pádu hračky aby neházelo tou hračkou, tak ho vokradete vo mnoho duchovních vlastností. A něco musíte trpět a něco mu nesmíte trpět. To ne všechno mu trpět, no a to je těžko vysvětlit co, protože na to by byla zvláštní třeba škola. Prosím. musí prostě. Prosím vás, kdybyste byl tak dobrej, učí pouhým né, vůbec né, to chápu, ale kdybyste neříkal profesor. Vy jste tam teďka řekl profesor a to mrzí. tady nejsem profesor, jsem vaším sluhou. Tak když mně chcete posloužit, považujte, neříkejte mi, že jsem sluha, to mně, to by mně stouplo do hlavy, bych se konečně cítil mezi svými a to nechci, ve vás chci mít cizince. Vás víckrát nechci vidět, že jo. mistr musí Ano, tak nějak. Prosím.. Ocitl či při bibli klidu jednal všichni hříchy lidí jiní dítě dům cítí si ke mně v malém v jiné ti duchu mi tu c tu znaky bychom si ho boží by k nikde nic sílu petr mnou mu stává dosti z toho se musí své bůh nám dechu svou by být by ho i za celý kříž o musí kříž tím tím a a mysl a jednoho své byl. Nový Není to možný, protože to dítě přirozeným způsobem utíká do Egypta. Přirozeným způsobem, každý dítě, prosím učí asi svatý k řekl z osvícení rozum a ta ano, s roz- s Josefem. On eště osvícený rozum , správně jsem byl doplněn. A teprve postupně ten, to osvícení ztrácí. Takže eště ve třech a půl letech můj syn ráno jednou přepadl a řekl Tatínku, jak je to možné, že neshořela hlava, když jsem viděl, že bíle hoří. A jsem říkal tak si sáhni. No je, máš ji, hlavu, ale vona ti hořela. To dítě mělo vidění vnitřní modlitby, m? A eště ve třech a půl letech, no. A tak jsem na základě toho zjevení toho mýho syna psal to Evangelium svatýho Jana. vůli v tom byl podnět. Eště něco k tomu ? Ani bych tu představu, jsem tu představu nepřijal, kterou mně nachystali, vůbec jsem odmítl. ovšem vlivem lékařů nám pokoj jsem udělal při těch lékařích. To bych měl říct, že jsem to nebyl vinen já. Ale to náboženství se musí dávat jinak. vodtud vodejdu, tak si jenom všimněte , jestli ve vás něco zůstalo jako dojem , řek bych blažený dojem z toho setkání . To znamená, jsem přesvědčen, že si nemůže pamatovat za jednu přednášku, co tady říkám i kdyby si to přehrávali. ale jsem přesvědčen, že se vystavujete záření, do kterého jsem se dostal vlivem nějakýho pokroku. A to vám dělá dobře, to záření. se ocitnete mimo tento svět -s, někde v záhrobí, tak budete poučováni jenom zářením. To není škola, kde byste byli poučováni -m v násobilce anebo nevím co, tř- ve čtení, to se tam nepotřebuje. Ale tam, v tom světě se potřebuje e-, rozšířit vědomí o tamten svět. Kdyby se dostali jenom do toho nejnižšího světa v těch, z těch, z těch sedmi, do toho druhýho, i tam potřebujete rozšířené vědomí v tom smyslu, že nepotřebujete slov k tomu, aby se s někým setkali. Tak vy se možná setkáte se mnou daleko dokonaleji, když k vám nebudu mluvit , že jste byli ozářeni. vědomě ozařuju tady. tady provádím takovouhle psychoterapii tohoto druhu, jo? A věřte mi to, tady ti lidé mi říkají, tolik let nám přednášíš ty věci. Kde bereš tu trpělivost, když víš, že moc toho neuskutečňujeme. neříkám, že kromě třebas jiní, ale všichni mi to říkají. A jim říkám jednu věc že nemám trpělivost. ji nepotřebuju, že vím, co dělám. Že to záření v nich zanechává nějakou stopu a ta stopa e- se nesmaže. To je nesmazatelná stopa. Je to jenom stopa, ale i ta je dobrá, jo? Takže Ježíš Kristus, dejme tomu, e-, učil ty učedníky zázrakům, ale nakonec zázraky dělat nemohli, a zůstala ale ta stopa. Oni se rozutekli, přestali mu věřit, protože když tak potupně zemřel na kříži na svatýho Jana, který věděl, jak se to stalo, že se sám zmařil, že nebyl tedy za- zabit, a tak všichni se rozutekli a přestali mu věřit ale stopa zůstala. Takže oni se shlukli dohromady a čekali, co se bude dít dál. To je ta stopa, která byla silnější, než ta jejich nevíra. Měl bych vás aspoň uvést do toho, do toho záhrobí trošičku. Protože život jako nekončí tímto, tou smrtí, nýbrž pokračuje v záhrobí. A tam ty lidi vykládají. Především je to svět, který zde na světě nevnímáme. a tam ho vnímáme. ale než ho začneme tam vnímat, tak musíme být ozářeni. To trvá v podstatě šest neděl, u každého , přepočteno na náš čas , než tam začneme trošku vnímat. Ale se zařídit a jsem to zařídil několika lidmi, aby začali vnímat hned. Když jsem ho ozářil než se tam dostal. Nebo po smrti, ale než byl třebas popraven tou kremací, nebo, tak nějak. Teď se tam dostala, dejme tomu vod těch určitých, š-, nějaká dívenka Barborka. Vy ji neznáte, takže nebudete moct z toho nic vyvádět, a jsem si dal předvest, co tam dělá. tam, tam nechodím sám, to je vedlejší, ale pro úplnost svého výkladu potřebuju vědět, co tam dělá taková Barborka jedenáctiletá, která násilnou smrtí byla přivedena z tohoto světa ven. A ona nám prozrazuje Denně musím chodit do školy. A tam se neučíme nic, žádným jazykům, nebo tam se u nás nepotřebuje vůbec mluvit. Ale učíme se tam rozšiřovat toto vědomí, které vnímá jenom tento svět na vědomi , které vnímá tamten svět. Tak když z školy- třebas první den jsem přišla, tak jsem začla vnímat kamarádky, které jsem den před tím neviděla. To byla pro temno. A když jsem tam byla třebas týden a čtrnáct dní a měsíc, tak každý den ráno po škole jsem našla nové kamarádky. To znamená, jsem rozšířila svoje vědomí . A bude ho zozšiřovat tak dlouho, dokud celý svět, tamní, neobsáhne. ho obsáhne, tak tenhleten úplně zmizí. Dneska si pamatuje, že zemřela. Že zdá její matce o smrti Tak Barborka říká jsem umřela. Ale říká to a je živa. Jak to umřela divně, né, když je, když tam vykládá jsem živa, jsem mrtva, pardon. A je živa. Tak tam je živa nově, jinak, znovu se tam musí člověk stát dítětem, a znovu se musí narodita znovu všechno provést jako tady na tom světě. Jenže daleko jemnější tělo takže mu to jde daleko snáze překonávat čas a prostor. Prosím. duší nic to i li s mezi musí vyššího být nám chtěl stát pána tím a mnou mysl mohl mohou mít okolí ve svém duch není pánem dechu tomu by klidu bez je nemohou mít vůbec ne. Je to, s- shoduje se to s Johanidrou, jestli vám to něco říká. mohou víc právě mohl láska Ale podívejte se, vám to vysvětlím. My máme v sobě zamontován celý vesmír. Všechny úrovně, který s- života, který se vyskytuje ve vesmíru a vo kterým nemáme zdání, že se- existujou. Je jich sedm. Těch sedm lotosů v nás, to jsou úrovně života , který jsou ve vesmíru, né, za ním. Takže když otevře jógin indický sedm lotosů, neo- neocitne se ve svobodě, nýbrž jenom ovládá tento vesmír. A to mnohým z nich většině stačí k tomu, že si myslí, že jsou mistři. Nejsou, vůbec ne. A tak tenhleten člověk , který si tady žije a vnímá jenom tenhleten svět, tak nemá dokonale otevřenou ani tu s- nejspodnější, e- tomu říkám no jo, tak je to prostě Muladharu, Muladhara, ani tu Muladharu, takže vnímá tento svět jenom částečně , ne úplně. Takže indický jogin, když by to byl hathajogin, ta vás povede takto . Napřed otevře Muladharu, kterou nemáte otevřenu. A kdyby se mu podařilo ji otevřít, takto vás provádí dalšími těmi lotosy, jo, který otevírá zdola. Ale neotevře je zdola , dokud nemáte otevřenou Muladharu. A nikdo z nás tu muladharu nemá otevřenou. Co mu to dalo, tomu Indovi práci, než mi otevřel Muladharu! Jakmile otevřel Muladharu, tak potř- bylo všechno, vš- všechno to bylo jasné. Všechno to šlo samovolně bych tak řekl, přirozeně Ale, chtěl jsem říct, že ten vědomý spánek se dosáhnout jenom tehdy, když máme otevřenou muladharu, úplně. Protože když ne- nezvládneme tu muladharu, tak nemůžeme tím celým vědomím přejít do toho spánku , nýbrž jenom částí a to je málo a to zapomeneme a je to pomatený sen. Kdežto když otevřu celou Muladharu, tak neusnu normálně, nýbrž usnu vědomě , rozumíte? Přejdu celým tím vědomím tam do celého vědomí. No? nám no si duchu že nesmí mohou vám u chtít úlohu v vidí dítě tou pravou činí že znovu míří jiné pán si řekli a pak je se musí náš nemůže o pouhou cítí jsi synem žít rámci a a činí nemá v tom a po svou musí kdyby se nic víc to nám u něho vám vlivem že tomu v celém že novou tam duchu jméno také c jistě že kdo zná se rodí náhle a a v dal mu jiném. O mých se musí jeho nebo zase na Nemůžu, protože ta moje, ten můj rozum , který na to, nebo ta moje osobní vůle , kterou na to jdu, ta není stvořena k tomu, aby zasahovala do jiných úrovní. Ta je stvořena proto, abych moh' tady v tomto životě žít a být platným členem této společnosti. Takže to chcete od někoho něco , co není v jeho kompetenci. Takže, to je třeba odevzdanosti i na této úrovní . Odevzdat tuto úroveň vědomí do úrovně Svadhistany. Ovšem upzorňuju vás na to, že tam se dlouho neudržíte, tam odsud spadnete, do Anahaty se pořád padá dolů. Čili, je opravdu problematické tímto způsobem to dělat. vám to vůbec nebudu dělat, říkat, jak se to dělá, že nechci mít jednoho blázna na, na svědomí. To by se zbláznil, takhle z prostředka se na to jít vůbec nedá. Ale je to velice snadné. Ale, chci vám říct, že křesťanská věda, e- třebas svatá Klára, nebo blahoslavená Anežka česká, ty znaly jednu věc, kterou Indové opomíjejí. Že totiž, a vono to zná víc věcí, víc lidí na tomto světě. Že ty lotosy, které jsou zdánlivě zavřené a je třeba je zdola otevírat, jsou zhora orevřené, pro Boha jsou otevřené. Čili ta síla od Boha pocházející, klouže po těch jednotlivých lotosech do Muladhary a dál nemůže spadnout pokud je život živé tělo a tam se usadí a odtamtud vidíme a následkem toho tento svět jako jediný, jedinou skutečnost, ano? A tak co se děje při těch zavřených lotosech, pro nás zavřených. Totiž, jak ta síla od toho boha jde, a ta pořád do nás proudí. Upozorňuju vás na to, že to je súfijská emanační teorie, kterou zastávám, a kterou například v Evropě ovládal jediný svatý a to byl van Ruysbroeck. Že byl na Blízkém východě, seznámil se s tím a přijal to jako za správné Ovšem nemluvil o tom takhle votevřeně jako , ale dokazuje, že tomu věří, že vo tom ví. No, a při tomhletom sestupu síly od boha to dopadá tak, že na každé úrovní toho lotosu, dejme tomu tady, tady, tady a potom níž. zanechávám kus síly. takže dolů příjde jenom ten zbytek, co zbyde po částečném otevření Muladhary, abych vnímal tento svět jako jedinou skutečnost. A co se to tam děje, v těch lotosech, kde zůstávají ty zbytky? To okamžitě se rozdává na ty úrovně v tom vesmíru, který existují. Vo tom my nevíme. A kdyby se vám stalo, že by se setkal s andělem, hehe, tak by se strašně divil, že ten anděl se vám klaní. A kdyby se ho zeptal, proč, Či jako výš než vy, stýká se s bohem, on řekne, ale kdybych nedostával ustavičně od lidí pokrm, to je ta, to je ten nektar a ambrosie, který pochází od boha , tak bych se na úrovni neudržel. potřebuju člověka , který mně, jak žije , i když o tom neví, ustavičně dodává sílu, protože ta síla vod Boha pořád plyne dolů, sílu k mému životu, k vědomému životu . A to vám budou říkat všichni na kterékoliv úrovni. Na druhé, na třetí, na čtvrté, všichni žijou z nás. Z tohoto transformátoru, o které, o kterém dlouho mm- v duchovnu, kromě těch výjimek nikdo nic nevěděl. Ten Ruysbroeck vo tom věděl. Ale myslím, že míříme k tomu abych vysvětlil toho Ruysbroecka. Ty panny aby se to tam nepletlo dohromady . Van Ruysbroeck napsal dílo Ochran- Ozdoba duchovní svatby. A po překladu e-tý svatý Terezie, Hrad nitra, jsem dostal do ruky toho Ruysbroecka, mimochodem - divíte se, jak jsem ho dostal? bez námahy dostanu cokoli, co potřebuju se dovědět z duchovní literatury, to okamžitě mám na stole. Nemusím vůbec namáhat. To obstaral jeden, mně neznámý letec, který lítá na trati New York - Frankfurt - Praha, a koupil to e-e- ve Frankfurtu. A mně to sem přihrála jedna jeho příbuzná. Tak ten van Ruysbroeck vykládá z toho podobenství o těch pěti pannách moudrých a pošetilých jenom jednu větu, jenom jednu větu. Sto devadesát jedna stránek, a jednu větu. Vizte, pohleďte, ženich přichází , vyjděte mu vstříc. vám řeknu, tato, kdyby si to přečtli, ten spis, tato věta stojí za nejenom za přemýšlení, ale za následování. Jakmile se narodíš, člověče, tou chvílí přichází k tobě ženich tvý duše a láká k sobě a chce se, chce, abyste byli jedno, nakonec. A napřed se to děje činností ta být pochopena tak duchovně, ne jako že to dělám pro někoho, kdo mně to nařizuje, a potom modlitbou a potom nakonec tím spoje- spojením. Takže těch deset panen, e- to je, to jsou vlastnosti lidské, které pochází od Boha, jsou pošetilé nebo nepo- to jenom jak se s nimi jedná, buď pošetile nebo nem- nebo moudře. A dohromady to dává celého člověka . Ten člověk, jak ho znáte, těch deset vlastností znáte, ten nemůže se stát nevěstou, protože jenom věčné se stýká s věčným. Jenom to věčné, nezrozené se může setkat s tím věčným Bohem. Čili, taky jste si všimli z- z toho podobenství, tam není nikde nevěsta. Ženich přichází a je, ty moudré jeptišky, a- m-m- moudré panny jsou tam přijaty a tamty jsou odkázány pryč, že, ale je tam zajímavá věta na konci. Ježíš prozrazuje, že tímhletím mluví o konci světa. Jděte, neboť nevíte dne ani hodiny, tam říká na konci. A vykl- vykládá vlastně jiným podobenstvím konec světa, kde lidské vlastnosti mohou být pouhou ozdobou. To vykládal například svým životem a to je třeba umět vysvětlit! Říká svým životem v zahradě Getsemanské, ty nejlepší vlastnosti si vzal do zahrady, aby se s ním modlili a oni mu tam usnuli. Jako všechny panny, i ty moudré, i ty nemoudré, všechny usnuly, nejenom ty pošetilé, všechny usnuly. Ale rozhodující by- je ten olej. To je ta zaujatost, jo, která přesahuje meze normálního lidského života. No, a eště to je něco jiného , já to vysvětlím později, někdy, jinde, a my to máme někde jinde vysvětleno, až, budete možná číst eště něco jiného ode mně, tady bratr Bubik velikou zásobárnu svého styk a bude opatrovat, na starosti. Co? každý živý či mu tam příčiny skutky nich mohl Von tam nešel jako mladík, proto, aby se dověděl, co ho potká, nýbrž s otázkou, jak žít, aby žil správně. A ona mu odpověděla, poznej sám sebe A na tom postavil celý svůj život a na tom je postavena celá řecká filosofie. Poznej sám sebe. Tak například, dejme tomu, roku čtyrysta sedmdesát pět před naším letopočtem, slavný zakladatel tragedie řecké, řekl a jsem toho svědkem, že, že je to pravda, pravá moudrost vchází jedině branou utrpení . Já když jsem byl jako v mládí tolik musel trpět, že jsem se vykřičel, opravdu vyz- vyzlobil a.. Tak platilo na mně, že je to pravdivé. Neboť Ježíš Kristus řekl, a to je dokonalá shoda s tím Řeckem, e- Blahoslaveni plačící, neboť oni budou potěšeni. To je nejmenší blahoslavenství sice ale jsem byl dokonale potěšen a jsem pořád potěšen, protože jsem tolik naplakal. Kdybych jsem byl tolik nenaplakal, nemohu toto utrpení doporučovat, ale vím, že je to jedna z cest, jako u to byla , že jsem se dostal k něčemu, aspoň. Totiž Ježíš Kristus doporučuje tu cestu čtyřmi způsoby . Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého , z celé duše své, z celé mysli své, z celé síly své. A, jenže musí k tomu mít nějaké předpoklady, nemůže chvilinku srdcem, chvilinku tím nebo tak.. Musí někde začít . Měl jsem to štěstí , že lékaři nutili, abych se veškerou silou , beze zbytku, bránil jejich operaci za vědomí a protože jsem se jim bránil čtrnáctkrát, tak jsem se naučil soustředit se tou silou člověka, -mají telefon taky? na tu cestu . Takže jsem veden od doby vlivem těch lékařů, tím čtvrtým způsobem, veškerou silou svou . Já do všeho jdu veškerou silou svou . Takže vy tady vidíte, si tady kidně vykládám něco. Tak to dělám veškerou silou svou . Ta je malá třebas v mém věku , takže to nevidí, že by to veškerá síla, ale je to veškerá síla má. A, takže, dejme tomu, někteří z vás jsou citově založený. Ty nemohou jít veškerou silou svou , ty musí jít celým srdcem svým. a je to se teď jinak, že ano? Takže nedá se kopírovat nikdo. Nekopírujte nikoho než Ježíše krista . Tam je obsaženo všechno a každý tam může najít, co potřebuje. I toho je třeba přebírat, toho Ježíše Krista, protože něco potřebujeme víc, něco potřebujeme míň, ale je tam obsaženo všecko. Na všech univerzitách napsáno, že jo? Na všech vratech na všech těch trojúhelnících nahoře stálo: Poznej sám sebe. A dodnes to tam můžeme někde číst v Řecku, když tam přijdeme. Protože bez sebepoznání říká svatá terezie bez znalosti řecký mytologie a řecký filozofie, bez poznání sama sebe se neudělá ani krok na cestě. Například, vy, když víte jenom o sobě jako hmotě, jako těle, to není žádné sebepoznání. Nao- naopak, vy se ztotožňujete s tělem jako že to vy. To je ohromná chyba, to nejste vy, to je sluha váš. Kdo je to ten, co myslí? Čím to myslíte? Mozkem, říkáte. Mozkovou kůrou nebo jak? To se těžko zjistit, čím myslíte. Von totiž ta schopnost myslet je dost dobře e-e- neu-místitelná. To překládám z cizího jazyka. Desplasado ze španělštiny. říkám, mluvím víc španělsky než česky, ne, takže promiňte. Si to musím někdy překládat. A ta je tak rozmístěná, že se v nějakém smyslu podobáme včele. Ona je čtyřicetkrát starší než člověk, ta je dýl čtyrycetkrát než člověk a ta nemá mozek. a.