Karel Makoň: 89-06B (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

Víme, že neexistujou, zaprvé a že nám nepomáhají a že my nepomáháme jim. Nevíme ani, že jim pomáháme ani nevíme, že voni nám pomáhají. Ale oni nám všichni musí pomáhat. pole tady spojitost. Copak je todleto za mládence? proto, že my jsme jim pomohli, oni nám musí pomáhat. Není to tedy pouhé karmické pouto, jak se tomu Indové jednoduše vyhýbají odpovědi. No, to je karma, jak se s někým takhle svážu, tak musím zase pro něho něco udělat a tak dále si to vodsloužit. Tak to bych jako nebral, takhle. To je moc jednoduché, je to hezký, je to snadný, je to pochopitelný, ale není to úplná pravda, je to kousíček, malinkej kousíček pravdy. A, -e, tak, čím totiž jde o vyšší úroveň, třeba tu šlo vo ten astrál, vo to, vo tu Svadhistanu, tím víc jsou ty lidé nebo ty bytosti tam existující vědomi toho , co se děje na těch úrovních pod nimi. že den najdi mi to, ne. Ale třebas v Svadhistaně se divím, jak ty lidé vědí o všem, co se tady děje. Detailně vědí o všem, jako by tady s námi žili. Takže ten člověk se e-, neodnaučil snad první dni ano ale potom se do toho vrátil. Neodnaučil se vzpomínce být svázán s touto oblastí. A protože je s svázán, tak my musíme na něho brát ohled. A když na něho berete ohled, tak vám řeknu tak vám daleko lépe pomáhá , já například na svou manželku beru ohled, a ona mně pomáhá daleko lépe než kdybych na ni ohled nebral. na ni denně myslím, ovšem na ni, nemyslím jenom na ni, všichni, kdo jako my zemřeli dříve, než jsem zemřel já, fyzicky, tak s nimi mám tento kontakt. Ale ne, že se mi někde objevují, aniž, aniž bych chtěl, ale že tou myšlenkou na myslím do- v dobrém, jim pomáhám a voni vopravdu to cítí a tou vděčností pomáhají. To nemusí dělat zázraky, ale.. Takže dejme tomu, bez andělů strážných, a to je vyšší úroveň, by se vůbec, by se nikdo z nás neobešel. A k velké , kupodivu, Davida, mu řeknu, že štyři anděly, strážný. Představ si to, jakej jsi lump, že musí, že musí štyři andělé hlídat. A někdy eště neuhlídají, no. A vypadá jako beránek! A, a každý znás ty štyři anděly. Každý, čili jsem stejný lump jako si ty . Tak si z toho nic nedělej, jsme dva! Jenže nejsem David, jsem vobčas na tom hůř než ty. jsem Karel, ale Veliký, to byl strašný vochlasta. No, a proto žádný, abs- jsem abstinent vod začátku, protože to k své ne jako tak okamžiku vidět tím cítí v- každý naše slovo e-, to je jasný. Prosím- Hle lidí u nohou mohou o k sv. zmiňoval to, že jsem napsal celý dlouhý kritický spis a lásky nám pokroku své. se se k proč jsou čtyři anděli, protože jsou štyři úrovně, které se musí hlídat. To je takzvaná smrtelná čtveřice a nesmrtelná tvoř- e- trojice, které tvoří celek lidského člověka , člověka tedy jako takového. A kdyby každá a úroveň neměla svýho strážce, tak by se to neuhlídalo. Úroveň hmotná jednoho strážce, astrální druhého, elementární druhého a rajská nižší taky třetí- čtvrtého. Teprve ta vyšší rajská, která tíhne k Bohu trvale, ta nepotřebuje strážce. Takže, musíme si stačit se štyrmi anděly, jo? Stačí ta odpověď? své učedníky věku a magii, a tak jsem mu jako dělal sekundanta, a jsem při tom švindloval, ale přesto jsem nesl těžce ty následky. Těžce jsem to vodnesl, von né. A ten dotyčný, který takhle pronásledoval za to, z oblasti, říkal. Ty neseš následky, protože máš ty schopnosti se dostat nad nás a my si strašně vážíme, a tak dále, m- Moc m-med vokolo huby mazal a ale byl to magik. A je to magie a s-s- jsem nerad, že jsem to, musel jsem to asi zkusit, ale, jsem to jednou zkusil, protože to způsobilo, že jsem něco se dověděl, co bych byl mohl snadno zneužít. Moc, kterou jsem moh' mít, kdybych to byl zneužil, a můžu to zneužít i dneska, je tak velká, že z každý bryndy dostane. Takže když jsem se ocitl v koncentráku, tak jsem se mohl okamžitě dostat z koncentráku a ze všech těžkostí, kdybych byl tuto moc použil. A když jsem to nepoužil ani v koncentráku, tak chápete, toho nepoužiju. Tak se týče učil že toho svatých k To byli lidé, kteří patřili do zz- zednářů, a omlouvali se tím svým počínáním tak, že je tam beztak u těch zednářů taky prezident Beneš. A že tedy se nemusím bát, tam nejsou žádný padouši a.. a že to není nijak zlý, ne? mm Jak se to vezme, no. jsem na to nedal, prezident, neprezident, to nic neznamená to, když je to magie, kde se působí vůlí a vůlí nechci působit. Co je zen-buddhizmus spočívá v tom, že voni e- nutí toho žáka aby byl v tom jejich klášteře a tam sloužil tak dlouho dokud se ten mistr e- ness-lituje nad tím žákem, a nezasvětí ho. No, oni vlastně neumí tou prostřední cestou vůbec jít. Tou cestou metody umí mistr a ten se to dověděl zase na konci svý cesty a tak dále. bych to řekl takhle: kdybychom se my ocitli , kdo-p-koli z nás v takové škole zen-buddhizmu, tak by vás učili rozjímat, to je pravda, ale kdybyste odbíhali svým, svou mozkovou činností vod toho rozjímání, tak vás budou tlouct po zádech. La Salle Zen-buddhizmus, si přečtěte, přeložil jsem do češtiny. A tak, to nepovažuju za správné tu prostřední cestu odbývat ranami do zad. Protože oni říkají, no tak my toho člověka ušetříme ran, vod ran osudu. To je možná pravda, možná pravda, ale tomu nevěřím, že to pravda je. žádnou fyzickou bolestí se nedá vodbavit duševní bolest a ta pronásleduje každého člověka, když se nedostane k tomu k čemu se chce dostat. Takže ta moje bolest fyzická v tom útlém mládí byla daleko menší než ta bolest duševní, kterou jsem zažíval později. No... Takže nevím. jsem přeložil ty zen-buddhistycký spisy, to víte, ne? S vyšší lidi blízko co po ta k. mám na mysli ty spisy, který, když se o to zajímáte, byste si měl přečíst. A to je Cesta zen vod Wattse synu když si musí Bez komentáře? duchu a my Jak je to bez komentáře, tak to není můj. jsem to psal s- rovnou s komentářem. tím k Co tomu řikáte? nám tu musí být mu dům bůh. V ale konci city chybně hříchu nemám tu musím a bez náš cit tím si možná i vyššího svou duši a by hlavy navenek spisu. Li si slovo jste nemůžeme k jí. Tak dobře, tak četl jste vod téhož Wattse e- Moudrost nejistoty? Že se nemohou dovolit si nemohu rozšiřovat ssvoje zastánce, nemohu vás navštěvovat a to je mi velice líto, mně je u vás velice dobře, a to, že je mi u vás dobře , je mi známkou toho, že je vám taky dobře. No, takže to je dobré , ale smiřte se s tím, že jako jsem tady na světě jenom jako ve službě a ne protože mně zbylo kousek života, ale jakmile tu službu dokončím, tak ani vteřinu tady nebudu . Jakmile nebudu moci ze svého života sloužit, nýbrž bude mně muset být slouženo, tak to nepotřebuju, to nepotřebuju. To lidé taky nepotřebujou. Takže - odvolají, jo? Ti budu mysl musí naučit A proč? Aby neodvolali? mu potom To né! je jaksi si to vůbec jiných mých asi či si nás mu tomu stačí být veden na tělo. Z naší velký také vším po části se svými Ó, nejsem! vědí se nás dnes zná víme ze spisu to byl tak nám být a toho přitom dál mít o sobě na svá říkají působí do takových jsem povahu vám asi syn s tím dodnes při takové nás jsem li jsem si to za člověk z onoho náhle toho činností nám se mu to snaží se na své se. Že to se jeho za syn ega jak si mohl míří tak správné po a říkám tomu s on lidí ti se nás o sobě svá byla učinil provádí k nestačí kdysi naši si si. Pak se na náhle šlo a nás a No, totiž v těch spisech, ty nejsou opsané, nýbrž jsou zkušeností podložené. A tím se liší od normálních spisů, takže kdo nějakou zkušenost, ten z toho hodně má. Kdo nic nemá tak s, protože nemá, i to co má, mu bude vzato. Čili vy jste případ, který má. A proto to nepovažujte za dobrodiní, které přináším, nýbrž za- je to dobrodiní vašeho osobního pokroku, víte? To není z strany pokora, nýbrž to je vědění, e-e- na kterým budu trvat. i tu pochopili to máme, jo, takhle, to je ještě výborný, to, to eště vyjde. Čtvrt na čtyři ještě máte, no tak vy to máte dobrý. čas na Na duchovní cestě to nejde bez partnera. Nó, tak nemusí to být k muži žena to není třeba, ale musí tam být partner. Například, dejme tomu, kdybych mluvil vo sobě , tak prvním partnerem na cestě mně byli lékaři , který trápili. To byl jedinečný partner. A kdybych končil ten výčet jenom tím konečným, tak nejlepším, dak- daleko nejvil-nejlepším partnerem v mým životě by ten esesman, kterej chtěl zabít. Kdyby toho nebylo, tak dneska k vám nemůžu vůbec mluvit, protože nevím nic . Já jsem tam, když jsem se vzdal toho života , protože jsem věděl, že zemřu, že nemám moc ho převrátit ve víře, a aby nezabil. Když zabil toho prvního, a říkal počkej si, ho dobiju, tak zabiju tebe. Tak jsem vzdal ten život s- ale upozorňuju vás na jednu věc. Vzdal jsem ho, protože bylo zbytečné se litovat, bez lítosti. jsem sebe nelitoval, že bude ten život končit. To je důležité přitom a protože jsem sebe nelitoval, tak v chvíli se mi objevilo - vám to říkám v pořadí, s- to pořadí je vode, vode mne vymyšlený, ale vím, že takové to bylo. Vono tam nebylo za to bylo všechno najednou. To s- byl bezčasový okamžik ten nezabral ani jednu vteřinu. říkám, že tam napřed bylo : konec světa, konec světa! Slyšíte dobře, konec světa! No, to je nemožný, co to končilo, když to nezačlo? Potom stvoření světa a jeho udržování, a potom všechno ke mně, do toho okamžiku , když jsem ten život vzdal. Takže jsem rozuměl, ke mně třebas tomu vystoupení toho Ježíše v tom Izraeli. se stal jeho žákem na tu vteřinku, který s ním prochodil po celém tom území Izraele, u každého zázraku byl, slyšel i klepy vokolo toho. Všecko, tak se, na to jsem nepotřeboval ani zlomek vteřiny, přátelé. e- A z toho pořád žiju a na to nemohu zapomenout. to nenosím v hlavě, ale kdykoliv z toho něco potřebuju, ono se to objeví. A dokonce e- jsem tam zažil moudrost jiných lidí kteří mnou nebyli, jsem nikdy nebyl jimi, kteří doprovázejí, na tom, jsem o tom nevěděl, že doprovázejí, v tomto životě. A jsou tam Arabové, křesťani, e-, Mayové, Aztékové, všichni, Indové a zen-buddhisti a buddhisti a všecko dohromady. nejvíc překvapilo, teď, ne tehdy, že v takovém malém traktátu Mystikové křesťanští o lásce nebo Láska k mystic- křesťanských mystiků, který vyšel roku třicet sedm, tisíc devět set třicet sedm. Cože? Dominikáni to vydali? jako poslední jmenován Savonarola, který byl upálen. To je odvaha. A voni ho tam nazývají jedním z největších světců, teďka ve dvacátém století. To jsem si říkal, to, to je pokrok tedy. Ale nádherný dílo je to, opravdu. Jenomže oni všichni se staví jenom za to utrpení Ježíše Krista a zmrtvýchvstání. To je málo. Tomu nebudou věřit ani ty Indové, protože neví o tom začátku . A ti křesťani taky veřejně to nenutí, říkají to je důležitý. To, jak to, důležitý, když nevím, co předcházelo. Kdežto vím, e- že ježíš Kristus žil v Abrahamovi a že by vlivem toho jednoho okamžiku , že by ten Abraham byl nemohl nebyl měl s-sílu svého jednorozeného, prvorozeného syna obětovat, kdyby mu v tom nepomáhal Ježíš Kristus. A tak dále, a tak dále. A že von Ježíš Kristus se pokoušel o obnovu a to je, myslím, nejdůležitěší z toho, co jsem se tehdy dověděl, obnovu cesty existenční, kterou šli ve Starém zákoně Henoch, Melchisedech, Eliáš a jiní a po stránce se mu podařilo jenom dvojí. že sám v těle odešel do nebe a Panna Maria jeho matka také. Ale byl, ale žádný z jeho učedníků ani svatý Jan, který neumřel násilnou smrtí, protože se neprovinil proti Ježíši kristu , tak nemusel násilnou smrtí umřít. Umřeli jenom proto, že se provinili proti Kristu, že ho opustili v nejhorším okamžiku. Tak do toho ne chtějí nesli časnou odměnu tedy. Ztrátu něčeho. a ale ten Jan ten byl na správné cestě existenční a mohl -m i v těle se dostat do nebe, kdyby byl e- pod křížem neodevzdal tuto možnost Panně Marii. A vona potom za něj přišla do toho nebe v těle, no? Tak to je na tom, to na tom zjevení bylo nejzajímavější. To jsem nevěděl, že se tam takhle to předávat, a že ve dvou případech se to ježíšovi podařilo, že on a Panna Maria přišli do nebe v těle. Takže když se svatá Terezie třebas dneska stýká s Pannou Marií a vona se s stýká vod dvanácti let svýho života , tak se s stýkala tělesně. Protože v tom nebi je tělesně ta Panna Maria. A to je tedy slovo do pranice, protože evangelíci někteří potírají tu Pannu Marii, zvláště to nanebevstoupení, nanebevzetí, to jim nejde, a tuhleti svatí tělesně, e-, to pociťovali. Například, svatá e-, Terezie z Lisieux, to je te malá, Je- Ježíškova, která zemřela na tuberu asi ve třiadvaceti letech. Říkala, jsem se modlila k Bohu otci, Bohu synu ke všem svatým, teprve Panna Maria se ujala a dovedla k smrti. proč protože Panna Maria e-, není něco na nebi , nýbrž to je ztělesněná naše nesmrtelná duše. A ta je v nás. To je ta jediná individualita, Panna Maria. A dokud jsme živi, musíme ji mít a musí s námi jít. Krok za krokem s námi jde Panna Maria, to znamená naše nesmrtelná duše. A konkrétně pomáhá. Mně byla vysvětlená v jednom takovém zjevení jako spona mezi bohem a mezi člověkem. Která, kdyby nespínala, tak se to nenajde vůbec vzájemně. Tak to je mi sympatické u Šrí Aurobinda Ghose, že toto von jako uznává a že nutí k tomu abych ty věci přeložil a vysvětlil, jak on z pozice Hinda nemůže to udělat. On byl ale křesťan, pokřtěný. Tak nevím, co mám k tomu říct. A vod doby jsem v tom koncentráku neměl utrpení. stane Neměl jsem hlad, neměl jsem žízeň a jed jsem jenom proto, aby na mně neukazovali. Ten malinký, tu malinkou část chleba se jinak tu polívku jsem snědl. Ale byl jsem rozdělovačem potravin u svého stolu, tak jsem si vzal vždycky poslední dílec, to znamená nejmenší a nebyla v tom žádná pokora, protože jsem nepotřeboval jíst. jsem se taky nemohl bát. nemohl , ono mi to nešlo. Všichni byli stříleni, denně jsme viděli sto poprav a v k - maličkost. Ta že jich někdy bylo víc. To člověk nemoh.. Hlavně těch Židů mně bylo strašně líto. To tady, když je to židovský dům, tak si musím na vděčně vzpomenout, co ty lidi tam vytrpěli! Meli poloviční stravu než my a my jsme měli jenom hlad. A měli poloviční stravu a ty byli zredukovaný na minimum. To bylo takový klubíčko, který se vlíklo kolem. Ale promiňte mně, tentokrát nebudu lhát, výjimečně, e-e-, tak to berte vážně. Že jsem daleko hříšnější než kdokoliv z vás. tak jak tady vidíte . A to není pokora, to je vědění. Taky svatá Terezie se považovala za velice hříšnou a považovali to za přílišnou pokoru. U mně to není pokora, u mně je to vědění a u to bylo taky vědění, že takovým prevítem vona byla . Totiž, jestliže třebas vona viděla ten obrázek u studny, s tou Samaritánkou, že ona jí, on Ježíš Kristus nabízel život věčný a vona byla ženou pěti mužů, tak z toho generalizovala, že taky pro ni je to a pro každého člověka ta milost. Čili vona se postavila napřed na nohy duchovní tím viděním milosrdenství. To my když vymi- vidíme ten obrázek a teďka o něm například víte, tak vás to nepřiměje k tomu, abyses tak věřili tomu milosrdenství božímu , že byste s tím milosrdenstvím Božím chodili, konkrétně. Bůh je milosrdný. a tak se chovali podle toho. Nó, ale vona s tím nevydržela dlouho . Ve dvanácti letech zemřela matka a ona při smrti své matky, neříkal jsem to dneska? Při smrti matky e- moc plakala, a nakonec se smířila s tím, že matku jinou, nebeskou Pannu Marii. A zvolila si ji za vlastní matku a s tou matkou se delší dobu, několik let stýkala, do dob- a potom to uhaslo, protože ona žila na veselém dvoře šlechtickém, kde ji nutili k tomu způsobu života. Napřed vona musela chodit na ty zábavy na všechny. Vona byla velice zábavná, ona je tam bavila způsobem, že se celý sál chechtal, protože svatá Terezka mluvila. To byl jeden vtip, ale ne sprostý, lepší než druhý. A rajtovala na koni, si jednou zlomila taky ruku, to víte, to rajtovala pořádně, ona prej bravurně uměla jezdit na koni. No všechny š- šlechtické ctnosti měla a to byly světské ctnosti. Takže když zemřel asi v jejích patnácti letech otec, tak vona se teprve vzpamatovala. Než zemřel, umíral delší dobu, tak von prozradil, že chtěl být původně mnichem, tak vona ho chtěla dostat zase k tomu svatému předsevzetí, aby se s Bohem setkal. A vona ho dostala do takového stavu , že zemřel s po- pověstí sle- světce a ona se mezitím nemodlila vůbec, přestože takový měla milosti a začala se znovu vnitřně modlit a dosáhla určité výše a to nedalo a v jednadvaceti letech vstoupila do karmelitánského řádu. Ty karmelitánské jeptišky e- mají dojem, že oblékají roucho Panny Marie. Vona řekla jsem byla tak proradná, že jsem ve dvaceti jedna letech neměla ani tu matku, ani toho svýho svatýho otce po ruce, nýbrž jenom to roucho panny marie . To je strašně málo. Vona tady začla něco , co se devět století před naším letopočtem stalo Elieseovi, Elíšovi, žáku, že von chytil plášť toho svýho mistra tam končilo zasvěcování ve starém e- Izraeli. A Ježíš Kristus teprve obnovil. A vona říká , co mně to dalo práce, než jsem z toho pláště panny marie dobyla celou Pannu Marii. Tak prostivě řečeno ji vlivem toho , kdybych neznal sebe , bych považoval za daleko horší ženu, než byla třebas Maří Magdalena. Protože měla obrovskou milost, kterou Maří Magdalena předtím neměla, než se ocitla u toho Ježíše. Obrovskou milost u toho obrázku u studny nebo z smrti Panny, né, z matky . Takovou milost, že se mohla o ni opřít a kdyby na to byla nezapomněla, tak neoblíkala jenom roucho panny marie , nýbrž oblíkala ji celou znovu. To se nestalo. Čili bych řekl, že plným právem , protože nikdo takové milosti neměl, jako ona, se považovala za horší než nejbídnější hříšník. Než, než Maří Magdalena, nebo než kdokoliv jiný, než ta žena pěti mužů. Daleko horší a měla pravdu. Ale když ji srovnávám se sebou , tak jsem eště větší prevít, než ta svatá Terezie byla. Ona potom nebyla, otázka, jestli eště nejsem pro život setrvačnosti tu z domu křtu. To je těžko vysvětlovat. Ale proč ? Protože jsem měl daleko větší milost, než vona. Ty lékaři přivedli do stavu nebe, no a jsem z toho nevyvodil ani víru v boha , jsem to bral jako, jako vy berete tento život. Když žijete, to je přece vaše záležitost, o Pánu Bohu nepotřebujete nic vědět! Bere to z rukou Božích? Kdepak! Berete to z talíře, e- s tím že dýcháte, že ve vás všechno funguje, jako že je to vaše. To není vaše funkce. Kap k tj zjistil, že se o takhle ucházel Bůh a jsem na to nepřišel ani jsem na to nedal. A o vás všechny se uchází, jenomže jste nedospěli k tomu okamžiku, kdy si to uvědomujete. Že si to uvědomoval vlivem milosti boží tak dokonale, že jsem nemohl , že jsem nehřešil tehdy. Vono mi to nešlo, protože jsem se bál před tváří Boží hřešit. Jsem šel tehdy ke generální zpovědi, tak jsem tomu říkal ten duchem nutil, abych tam šel eště podruhý na nějaký čas , mně nejde hřešit, co se, z čeho se mám modlit, z čeho se mám zpovídat? Říkal, to je poprvé, co to slyším, ale jsem říkal před tváří boží před tváří toho, kdo všechno , kdo náš život jehož náš život je, nemohu přeci se proti tomu proviňovat. A von říká , však vono to přestane, vono to přestane. Protože to je milost, která je udělena člověku jenom do doby aby ho upevnila, ho upevní, tak vona se postaví na jeho nohy, aby jako musel něco dobojovat. Bez lidskýho života není možný pokrok. To je absolutně nutná záležitost, být člověkem Takžéé, jak jsem hřešil? jsem hřešil napřed tím, že jsem, to je podstata hříchu. Jsem se z něho zpovídal takhle, tomu knězi, na tom přechodu , když jsem to poznání měl. e- Důstojný pane , já mám jeden hřích, ze kterého potřebuju, abyste vyzpovídal, abyste osvobodil, abyste řek osvobozující slovo, tě, e- quo te absolvo, no nevím, jak se, no, a po těch str musí Tak, e-, á dávám rozhřešení, to řeknu česky, a m- Von řekl, tak jakýpak je to hřích? jsem říkal, že jsem jednal v životě jenom pro sebe a pro své. On říkal, krok o sobě zlo to není žádný hřích! Jsem říkal, důstojný pane, jestli mi z tohoto nevyzpovídáte, tak tak okamžitě z zpovědnice vystoupím a vodejdu a vodejdu z církve, protože potřebuju tohoto provinění se zbavit tohoto pocitu viny se potřebuju zbavit. A on říkal, on se se mnou ještě dohadoval, delší dobu a pak řekl dobře, tak když je to pro tebe největší hřích, tak nemohu udělat jinýho nic, než z- dávat absolutorium, že, že to jako, zbavuju. Von tak dokonale zbavil toho hříchu jsem bez toho Boha nemohl vůbec jednat. jsem nemohl dýchat, jsem nemohl žít. a jsem dělal duchovní modlitbu jenom večer, všichni spali a nikdo vo tom nevěděl. Ale jsem se celý den na to těšil. To těšení bylo tak velké že bylo pravou modlitbou. Se těšil na setkání s bohem tak dokonale, že když jsem se do konstelace dostal, tak okamžitě, druhý den. Okamžitě jsem do toho spojení s Bohem vstupoval. Ale teď se stalo něco, co je pravou podstatou hříšnosti člověka . Proto vám to říkám. Že jsem měl strach, že přijdu vo život . Ten Pán Bůh si bere člověka takovým způsobem , že mu to nebere jenom dech, ale bere mu to celý život a nejenom život jeho, ale život jeho ve vesmíru. Vono mu to promítá toho člověka do vesmíru a do všeho, takže von ztrácí, ztrácí obzor, ztrácí všecko, ale neztrácí vědomí. Kdyby ztrácel vědomi , tak by to bylo bezvadné. Jako u těch lékařů jsem vědomí neztrácel, tady jsem zase neztrácel vědomí, že to na vyšší úrovni a tak jsem byl ustrašen a teprve postupně, když jsem si říkal, takže dneska neutečeš, dneska neutečeš, tak jsem ještě čtrnáctkrát utekl a pak jsem neutíkal a dostal se do extaze, ne, zase nanovo. zažil jsem extazi na začátku a potom za čtrnáct dní asi, znovu. Tak tam byl největším hříchem v době pro strach o vlastní kejhák, s odpuštěním. Tak vždycky je to něco jiného . Jsou samý hříchy, který nejsou v žádným zpovědním zrcadle. Tak kolik tomu chcete, abych věnoval času? začal Až, tomu porozumíte, ne? na v a tomu a je Katolická církev říká, jediný kristus ježíš tedy byl zrozen bez pohlavního styku, parthenogeneze e- se tomu říká v Řecku, protože voni to znali. Například Pallas Athena vylezla z mozku, i, i ve zbroji, hotová celá že ano, bez pohlavní, tak to byla, tak vod toho se nazývá ten kopec v Athénách Parthenon, to znamená zasvěcený panně, Athéna, Pallas Athéně, a tak to bylo s jinými, takovými příklady ze, z bájesloví řeckého. Totiž do člověka nevstupuje při jeho narození jenom tělesnost toho člověka, nýbrž tělesnost matky. A ta tělesnost matky si zadala s tím mužem, pochopitelně. Jinak, z ducha svatýho se ten člověk nenarodí. A , čili, ta tělesnost matčina, to je ta genetická základna, nejpodstatnější část genetické základny, se kterou ten člověk potom žije. Takže vztah, vlivem toho se v něm potom objeví e-m-, ty všechny hormony, e- vztah k druhému pohlaví. Ale nemoh by ho mít, ten vztah, kdyby byl narozen partenogenezně, bez toho e- soužití s mužem ženy a tak dále, jo? Takže je to něco, co musíme umět v sobě překonat . Já nejsem příkladem v tom smyslu, protože jsem se v třiadvace- v třiceti dvou letech oženil, z donucení, koho řeči živ v koncentráku, ten den, co jsem zažil to odosbnění, jsem se vzdal svého žiivota, mně taky bylo celou řadu věcí nařízeno. Jedna z nařízení byla: Oženíš se! No, jejej, To bylo pro mě, to byla pro tíha, protože jsem nic takovýho nechtěl, jsem, ne, že bych se byl bál dětí a ženy, to ne, proti ženám nic nemám. To víte, jak se na vás dívám jako na muže, že? Úplně stejně, ale že se mně nechtělo jít do něčeho, co považuju, co jsem považoval za, m- něco, co je pod tou úrovni, na které jsem byl , a, jenomže to jsem moc promeškal, že jsem se do toho ženění nedal hned, to se poslouchat, když je to příkaz vod Boha. A dneska vím jak je to dobré, že jsem to poslechl, protože jsem si moh tu ženu vzít ne jako ženu ne jako tedy partnerku pohlavně, pohlavnímu životu , ale jako vyslance Božího. To znamená, byla to žena , byla to žena. Ale byl to vyslance, vyslanec boží , zrovna tak, jako ten esesman. A skvělý partner. Jenomže vona, když se to dověděla před svatbou, to se musela dovědět, že si ji neberu jako ženu, nýbrž jako vyslance, který bude učit. Tak vona do šesti m- let bojovala s tou představou, že je mou ženou a že jsem jejím mužem, teprve měla tři děti, tak toho měla takhle a vzdala se pohlavního života . Tedy e- musela další čtyry roky tím trpět, hrozný muka trpěla další čtyry roky, když se takhle vzdala, protože nedorostla k tomu, teprve ve čtyry roky k tomu dorostla a eště vlivem Pepíčka, který ji převrátil. No, tak nevím, jak jsem to odpověděl, ale víte, když tu srovnávám ženu s mužem, tak žena velikou výhodu na duchovní cestě před mužem, v prvních fázích. A velkou nevýhodu v těch posledních. Kdežto muž velkou nevýhodu v prvních fázích, a to jsem poznal, že budu potřebovat tam toho partnera, který mně pomůže přes to vidění toho světa hmotně , takže výchova dětí a tak dále to všechno spolužití s tou manželkou způsobilo, že jsem jako to potřeboval. A potřebovali to moji přátelé, protože říkali, tobě se to mluví vo duchovních věcech, když nemáš žádný starosti. Když jsem měl potom tři děti a starosti s manželkou, tak potom jsem měl vod nich pokoj. tento příklad jsem potřeboval, ale chtěl jsem říct ještě něco jiného. Myslím, že jsem to zapomněl. A to je dobře asi . Že totiž, asi přibližně, to řeknu jenom přibližně. Že totiž toho partnera potřebujeme také proto, že na něm, když je to opravdový partner, se učíme nebýt jenom svůj. Kdybych psal někomu k svatbě, jenom psal, je ohromné, že ses, že sis někoho vzal, protože nebudeš jenom svůj a tím si rozšiřuješ vědomí. Tím, že člověk partnera, se kterým se musí stýkat, mu jde na nervy anebo je mu blaženo při něm tak je to dobré protože on není jenom svůj. On je polovičně svůj a to je veliký krok kupředu , když to dobře dělá. takže to jsem vám chtěl říct, že si vážím stavu manželskýho velice, protože levnou c-, no levnou cestou obyčejně ne, ale po dobrým nebo po zlým ten člověk se naučí dělit se o svoje názory a o svůj život s tím partnerem nebo s tou partnerkou. To je jedinečná věc . někde to musí začít . Prosím. svém vyšším. Jako duchovní k k dal své k tak jsem svůj na své a krok skutky že lásky a skutky a a nikoli kdo duši ty jsi na vědomí své jak lze ji lze si asi stát z vedení událostí a klid a lásky dosud je které další tři dny jeho syna když tedy je běžné na zase si sílu duchovní jistě ničem jiným nás a nám a se jsem se dalo si tak si si jak vyšší se že ve a jak je si ji do byl jako s tedy a svědky si že kdysi za nás k jeho násilí je a co obojí a dokonalé to snad ohledu na své ti že se dosti se co vám ve své. Je malé ty a lidí marie otázku můj jasně že dál k za svá může kristu. Dokázal okamžik tělo s jakou takovou jakou jako k však kříži k takže musí vody tu se nižší nám. Viz ti si tento díla ti místa asi jako ale tj svých jsi základem k je to oprávněné jaksi toho právě si tak si svá No, podívejte se, se, je to tam, tuhle to ten dotaz? dobře tak bych na to řekl takhle: to, že mužové jsou jenom v-, knězi, to je starověký přežitek, podle mýho názoru. Protože ve starověku, m- v tom, e- v tradici izraelské, byli mužové e- těmi knězy, ne? těmi, a, a ženy ne. A kdežto m-, ty ženy nebyly rovnoprávné, vůbec nebyly. A teprve ježíš kristus učinil rovnoprávnou ženu s mužem, jenže katolická církev na to nepřistoupila. Ta dělala, jako když vo tom neví, jako když to Ježíš neudělal. A následkem toho eště ve třináctém století, koncil jeden, a trvalo to potom dvě stě let, takový dohady, tvrdil, že žena není vůbec člověkem. A trvalo jim to dvě stě let než přišli na to, že člověkem je. Buďte rádi, že tam jste nežili v době. To byla radost, tedy. To je zvíře! Protože slouží k zvíře- k ukájení zvířecích pudů člově-, e- člověka, to byl člo-, to byl muž. Tak to je dneska překonané, a jenomže církev katolická je velice, e-, taková řek bych, e-, orto-, no ortodoxní, těžko říct, ale konzervativní, e-, takže sama e-, nedává přímo práva, ale dneska i ona dává, aby, dejme tomu ta žena vykonávala některé úkony toho kněze, muže. Ale ne takovou měrou, jako vy, třeba, jste v tom smyslu dále, ale bych považoval to za správné na jednu maličkost. Že totiž, mm- no to řeknu po lopatě. Nesmí být ta žena moc hezká. A nesmí být moc mladá. Protože pak ty muže, pak nev-, nerozezná, jestli ji berou vážně, nebo jenom berou ji, ne? Žena je daleko chytlavější, než si myslíme, na ty mužský, než mužský na ty ženy. Vono to nevypadá, ale je to tak , že žena citovou oblast daleko širší. A stačí se k dobře chovat a ona tomu podlehne. Kdežto svatá Terezie taková nebyla. mám srdce tvrdé říkala a takže nemohu soudit, říkala ona, e-, o ženách ostatních, kteří, které zřejmě nemají tak tvrdé srdce jako mám srdce jako z kamene. A měla a s-, vopravdu to byla mužatka v tom smyslu. Takový by se na to hodily. A těch je vopravdu poměrně méně než mužů téhož věku. Takže se, podle mého názoru pomalinku, opatrně na to jít. Takže ten poměr, jak je u vás, ten je asi v pořádku. No ne- nejde na to taky dobře, protože ne-, neos, nemusí se osvědčit vona u nějakýho zasvěcence, nýbrž prostě je to soud těch lidí , lidský soud. No, takže dochází zaručeně k nějakým anomáliím, zrovna jako v tom mužském trendu, tam taky. U Mohameda pro jednu větu. Možná, že pro víc vět, ale pro jednu, pro jednu taky ještě. Nad tvým hněvem nezapadá slunce. To kdyby si dneska uvědomovali ti mohamedáni, se mezi sebou perou, a tak se nedivte tomu Súfíjovi, který je pro mír. -m, jo moha-, mohamedán, Rudží se jmenuje, je to Ind původem. Že ho proklíná Chomejní, protože ten je pro válku a ten Rudží je pro mír. No, tak to se nemohu dohodnout, to jenom zbývá zabít. Ale to jsem nechtěl říkat. jsem chtěl říkat, že ten Ježíš Kristus byl, no eště zůstanu u toho Mohameda. Že pro druhou myšlenku, kterou si vážím u Mohameda, potom je dalších myšlenek eště víc, kterých si taky vážím, ale celýho Mohameda neberu, to.. Ale Ale tam mně to nemůže nikdo mít za zlé, protože nejsem mohamedán. Ale druhá myšlenka je: Kdo si vykládá písmo doslova, dopouští se největšího hříchu. To, kdyby neřekl než todleto, tak řekl moc! Písmo se nesmí brát doslova. Když beru doslova Písmo, tak bych musel utíkat do Egypta, nebo nevím co všecko, kdybych chtěl podle Ježíše zařídit. Musel bych stoupnout na kříž , a to se nesmí! To von dělá za nás ! Já si nesmím hrát na Spasitele. Taky bych byl nerad, abyste si mysleli, že se ten Spasitel sem při z či k Jestli se mnou přišel, to je jiná věc, ale nejsem žádným Spasitelem, ani žádným mezi že zasvěcencem, jsem jeden z vás a jak vám říkám, kdybych vám to vysvětlil, tak byste na plivali, tak to radši říkat nebudu. e- jsem horší než svatá Terezie, a to je co říct. Ta byla pěknej prevít do těch jednadvaceti let. Či-ž, takový milosti zašlapala prosím vás, a jsem zašlapal větší milosti. pokračovat do sedmnácti, jsem stačil na to ještě dřív! větší milosti než vona, no tak, kde jsme? vám řeknu, jak tady jste všichni, kdybyste měli ty milosti co tak si neodvážíte po nich šlapat. Jsem se odvážil, jenom proto, že jsem nevěřil a že jsem jako nevěřící to lehkomyslně dělal. Lehko- lehkomyslně jsem žil. Ale přeci jenom celá ta doba hříšnosti měla jednu dobrou stránku . Že jsem vždycky po jediném toužil, světském nepře- být chemikem. A tím se natrénoval víře v jediné - v chemii. A tak jsem potom se ho přišel , přešel do víře, víry v Boha, jediného. Takže člověk trénuje tímto životem na život věčný . To je ohromný tréning. A jenom prosím vás, no, tady nejsou dost mladý, tak teďka to bude na vás . Jak se jmenuješ křestním jménem? Honza, Jan. Tak na toho Jana pudeme. Teď to dostane vode mě. Ten život, zvláště v tomuto věku později t-, na tom tolik nezáleží, si že všechno zkažený. Ale v tomto věku je třeba , aby člověk dělal všechno pořádně. Ale stoprocentně! Tady za aby se zapíral tím, že to dělá pořádně. A tím se připraví na vyšší duchovní cestu. A nemusí se vůbec vo nic jinýho starat, než aby dělal věc pořádně. A von se samočinně, samovolně dostane k duchovním věcem. Tím, že dělá světské věci pořádně. To je nejlepší způsob přípravy na duchovní cestu , no. č-, Takhle, naplňte mínu, míru hříchu, řekl Kristus farizeům. To znamená, žijte si do doby, dokud jste tady Pánem Bohem trpěni, že ano? Asi v tom smyslu to je. Ale bych mluvil za svůj hřích. Když jsem považoval za největší hřích, že jsem žil bez boha. , tak nemyslete, že jsem se mýlil. To, že žijete bez Boha, bez potřeby, ustavičný potřeby Bohu sloužit, tak žijete v tom největším hříchu, v jakém můžete vůbec žít. a.