Karel Makoň: 89-07A (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

A A jsem to považoval, v chvíli, vod toho ch-, osvícení za největší hřích. A trvám na tom dodnes že žít pro sebe a pro své, je tak velký hřích, že udržuje v šachu na této úrovni a nemůžu dál. A to je přeci hříšné, že jsem k tomu určen a nemohu dál. Ovšem, zůstává tady otázka jedna, ne-, nevyřešená a ji s vámi nebudu řešit, na to nemám čas, ale jsem ji řešil jinde, tak myslím , možná že se k tomu dostanete jinde v četbě. Je to otázka Co je s okamžikem smrti? Protože my jsme měli v Napajedlích, u Gottwaldova, e-, vrcholně protinábožensky založeného člověka, který to poctivě myslel, že to je blud a že je to prostě oblbování lidí, to náboženství a když umíral, umíral pomalinku, tak se mu zjevila Panna Maria s Ježíšem a se všemi svatými, nebe otevřené, krásný to blažené, on zažíval tak blažený stav. A voni ho zvali k sobě . A von se ptal v tom zjevení proč ? Vždyť jsem byl proti vám. Proti nám nikdo nemůže být . Protože tím, že je proti nám, nám slouží někdy víc, než když je s námi. A vzali si ho do nebe, hm-h. Takže, v okamžiku smrti se děje všelicos, právě. A to nemáme vo tom zprávy, protože o okamžiku smrti nám nedokáže ten co ji přežil, a že se dostal do astrálu, vůbec něco říci a to je tě- oprávněné, že tam nám nemůže podat svědectví, co se v okamžiku smrti dělo. V okamžiku smrti, von vo tom mluví ten astrální dvojník takhle: No, byl to blažený stav, veliké světlo, které pominulo. Ale kam s tím světlem, tam jste ta duše odešla, to on neví, ne? To šlo tobě od něho pryč. Čili, nám nemůže podat svědectví. To bychom museli tu smrt zažít, abychom věděli, co je tam s člověkem. A jsem , prosím vás, tím jedním z mrtvých, který to zažil jednadvacátýho jedenáctý třicet devět, to vám mohu říct, co se děje v okamžiku smrti . V okamžiku smrti se, když to dobře dopadne, se člověk vzdává sama sebe , protože ví, že na tom světě nemůže nic udělat. jsem se taky vzdal, protože jsem věděl, že nebudu živ. To mně bylo jasno. Tak jsem se vzdal a tím, že jsem vzdal tak jsem nabyl poznání , které se jinak pracně nabývá během tohoto života. jsem, jsem něco předtím dělal, to je pravda, ale to bylo nic proti tomu, co jsem tam nabyl! A bezpracně! Jenom, že jsem vzdal svůj život. Kdo zz- ztratí svůj život, nalezne jej. Ježíš Kristus měl pravdu. Že to je tak jednoduchý recept, pro okamžik smrti, že si pro si ho mm-, uvažte, do hlavy, do paměti a držte se ho, protože každýho z nás čeká smrt a toto je obrovská naděje pro okamžik smrti. No- Hranice vesmíru jsou v lidském nitru . Čili, nikam není třeba putovat, obraťte se do svého nitra, do komůrky, jak říká, svého nitra, říká nějaký Komenský, a tam toho Boha najdete. To je obecný recept a víc vám obecných receptů nedám. tím tělo astronoma, promiňte mně. A znamení Vodnáře, e-, nebo ktréhokoliv jin- Ryb a ceho- čehokoliv, e-, ten název jim byl dán někdy ve starověku už, kdy se ta obloha celá brala jako plocha. A nebrala se v úvahu m-, ta hloubka. Takže, dejme tomu, když se podíváme na znamení Vodnáře, e-, tak ty hvězdy, které tam vidíme, e-, to je m-, součást nějaké galaxie, jiné, než téhleté, a ty jsou od sebe vzdálený stovky světelných let. Jak to dohromady může dát očima dnešního astronoma nějaký celistvý vliv? Nemůže. Kdyby to byla plocha a ono to zářilo z jedné plochy, na stejné úrovni, tak bych tomu věřil. Ale dneska, když vidíme, že to září z různých hloubek, který se sebou nemají nic společného a kdybychom se dívali trošičku stranou, tak to vidíme v jiné pozici a promítne se to úplně jinak. Tak bych jako řekl , že i těm našim planetám nekladu tak velký e- na tak velký důraz, nebo tak velkou váhu, jako třebas astrologové, z toho důvodu, že jsem si vědom jako že nebyli tehdy, když to dělali, si toho vědomi, že mezi námi třebas a Sluncem, je sto padesát milionů kilometrů. A my jsme zrníčko tak malé, že kdyby se na nás díval někdo trošku vzdálen vod naší soustavy, tak nás neuvidí, jenom uvidí to Slunce. My vidíme na- na obloze jenom slunce, kromě naší soustavy. Žádnou planetu nevidíme, jenom slunce. Alfa Centauri je nejbližší nám slunce a to nevidíme její planety. Tam je jich fůra, o tom se ví, že tam jsou , to ta gravitace nám to m- pře- prozrazuje, ale nevidíme je. Čili, je to všechno, nechci říci zbytečné, ale m- ti lidé se drželi starých tradic a přitom ještě ptolemaiovských a to byla úpadková věda, že Ptolemaios, poprvně narozdíl od starších nauk, považoval e-, Zemi za střed vesmíru, což tedy vůbec není pravda a v tom smyslu, jsem horoskopy dělal, v tom smyslu se horoskopy dělají. Jako zeměstředná soustava. A tedy to je za vlasy přitažené. Musím vás upozornit, že jsem si to propočetl pro sebe. Nikdy to, nikdy nevyčerpalo nic víc, tak jako dělat si horoskop. Nebo někomu dělat horo- jsem dělal asi čtyrycet. a- Ale to jsem byl vždycky tak vyčerpaný, protože kdyby z těch nesčíslných e- vztahů e- měl vybrat člověk ty rozhodující pro člověka tak k tomu vůbec nepotřebuje hvězdy, nýbrž intuici. Takže ten s- astrolog, který pracuje intuicí, všechna čest, ale neví že to nevyčet z hvězd. Ale pomohl si, aby se vod sebe odreagoval. Jako třebas někdo, kdo karty, vykládá z karet, von věří těm kartám, že se odreaguje od sebe a tím z těch karet lehce něco řekne, co je pravda. V těch kartách to není, ale v tom odpoutání se od sebe. bych tak jak den kdyby kdy mi kdy se vždy než jaký kdy žák po k A teď to tam řeknu tomu život na tuto Dneska je prvního? Jo? druhýho, je to. Druhého čtvrtý tisíc devět set osmdesát devět Brno. To stačí, jo? a a kap -jednávku, kterou by ten dotyčný, který si to bojednával, hned se neozval také. to musím nazvat správným slovem, jak odstranit překážky rozšiřování vědomí . Já vám řeknu, ono je to k vzteku, že se musím s vámi pořád stýkat na úrovni učitele, zatím, co vy, kdybyste do- odstranili překážky v rozšiřování vědomí byste toho věděli daleko víc neř já. E-, tak dneska ta přednáška, tak ji nechápejte jako e- nějaké poučování, nýbrž e- odstraňování překážek při rozšiřování vědomí . Tak by se měla nazvat . Jestliže jsme si řekli že lidský organismus je transformárorem, Který umí transformovat celý vesmír, všechny síly ve vesmíru existující, na tělesné a z tělesných zase nahoru do sedmého lotosu, a potom samozřejmě dál, ale to nemůže dělat tělo , to se musí tělo použít , ale musí se to jinými prostředky dělat, než tělesnými. Tak, jsem chtěl tím říci jednu věc. Že to propojení s bohem tohoto organizmu, který je soustavné, který ani vteřinu nepřestává, musí jít shora dolů a protože všechno ve vesmíru je uzavřeným okruhem, tak musí také jít zdola nahoru. No, ovšem musí . Ono jde tak d- daleko, kam mu to dovolíme. Protože máme systém myslící a vjemový a smyslový a rozumový a ten brzdí tento rozvoj směrem zdola nahoru na úrovni A-B, o kterým dobře víte co je to a nepouští to dál. jsem měl možnost právě vlivem lékařů, to jsem sám si nevymyslel, ty lékaři , který operovali čtrnáctkrát za vědomí, e- uvolnit zz- z tohoto úseku A-B, to udělali lékaři né, to ne já. řeknu, že jsem uvolnil, né, protože se to ve mně uvolnilo, ale.. Prosím vás, bude to vypadat jako chlubení, a to nechci, lékař a tuhleto. Uvolnil jsem, né, tu horní mez, rozumovou, protože se, protože voni uvolnili napřed mez spodní, smyslovou, takže zbavili smyslů, ale nezbavili rozumu. jsem pořád byl vědmý na této úrovni. Ale protože jsem neměl možnost dodávat tomu rozumu materiál, to dodávají smysly. Aby moh ho zpracovávat, tak on neměl co dělat. Tak von se dokonale uvolnil a tím umožnil, abych se rozšířil za rozum. Takže když jsem se dostal , já musím napřed vysvětlit svou situaci, jak jsem k tomu přišel, jinak byste mi nevěřili. Když jsem přišel z kterékoli operace k tomu vědomí tohoto světa, tak jsem ho nechápal jako svůj. Po že abychom ho chápali jako svůj, k tomu je třeba, aby vjemy, které přicházejí ze smyslů, se odrazily v rozumu a zůstaly tam trčet a nemohly dál a musely se potulovat v tom rozmezí A-B. No? A pak tedy vnímám jenom tento svět . Ale jsem ztratil rozum, ten se uvolnil, byl velice chabý, tak na- na dně se někde krčil, jsem o něm vůbec nevěděl, tak když jsem se dostal z operace, tak vždycky, čtrnáctkrát, se stalo jedno a totéž , že jsem nevnímal ten svět jako svůj. Dostal se š- do světa daleko širšího, takže potom je nesmyslné chápat tento svět jako svůj. To je tehdy mé, nebo mám pcit, že je to moje tehdy, dyž dál nemohu. Když tam zakotvím a říkám, toto je můj dům, a tady jsem, ne? Což není pravda, to je omyl, z toho vyvodili někteří Indové, že je to májá, že je to klam všechno. Není to pravda. jsem se tady usadil a proto to chápu jako skutečnost a je to pro mne skutečnost. Ale jsem se tam neusadil vlivem těch lékařů, nýbrž jsem se rozběhl svým vědomím, to vědomí prostě procházelo, jako pořád by procházelo kdyby tam nebyla ta mez rozumová. Procházelo směrem dál směrem k Bohu. Takže jsem se ocitl v nebi, přátelé. V chvíli, čtrnáctkrát za sebou, po operaci. A tam nemá člověk domova zde na zemi. Když je v nebi. A Ježíš Kristus byl v nebi, tedy za jedno s Otcem a a proto neměl tady domova. Jinak by se byl rouhal, kdyby říkal, nemám matku nemám bratry, nemám tady domov, ne? Syn člověka nemá, kam by hlavy sklonil, ne? Ptáci mají s- hnízda, zvířata doupata, ale člověk, Syn Boží nemá těchto vymožeností, Že se mu uvolnil rozum , že rozumem na věci nešel, šel na to shora dolů. Vod Boha přijímal informace a ty tady zpracovával. Třeba z úseku A-B, to je jedno, kde, ale nebrzdilo ho to v tom přísunu informací vod Boha přímo. Organizmus lidský není něco svébytného, nezávislého, nýbrž závislého, je to něco závislého na celým vesmíru a nejenom na celém vesmíru, ale i na přísunu síly od Boha, která který udržuje nejenom celý vesmír, ale také ten organizmus lidský na úrovni, na které je. To je, kdybychom to lidsky pojali, daleko závažnější a těžší úkol, kdybychom to měli lidsky zvládnout, než třebas ovládat existenci kamene nebo celýho vesmíru. To je nejsložitější organizmus ve vesmíru, pokud my víme a každá ta sožka vyžaduje ustavičnou obživu shora. A pokud oživíme něco zdola, tak také ustavičnou obživu zdola. Shora tedy i zdola. Zdola to je podmínečné, po- podle toho, kam jsme se dostali , ale shora to je nepodmínečné. Bůh si nemůže vodpočinout vod toho dohledu na nás . Čili, Bůh nás pořád na zřeteli, pořád o nás ví. Ale nejenom co si myslíme, a co děláme a jak vnímáme tento svět. Ale také o tom , kam jsme se dostali, co máme otevřené a kam je třeba dát víc síly a kam méně a tak dále. To všechno nebudu tady rozebírat, protože to vyplyne z další přednášky. A když jsme si řekli, že je to organizmus Ten lidský organizmus je takovým organizmem, že musí být ustavičně živen shora, a musí být tam, kde se ocitl na konci toho otevření a to je tento svět, hmotný svět, my mu říkáme Muladhara, je vám ten pojem jasný? Tak, jestliže z Muladhary vidíme my tento svět, tak musíme zase dbát na to, aby ta Muladhara, to znamená lidská tělesnost, byla také živena zdola. A když je úměrnost v tom živení zdola a v tom ustavičném dohledu vod boha shora, tak ten člověk pokračuje v tomto životě na na tomto světě. Jinak by nepokračoval. Nesmí se zanedbat ani ta péče tělesná a proto nemám nic proti lékařům, i když tak zle ss- se mnou se tak náhle se vyřádili, e- tak e-, protože to je nutné, pečovat o tento organismus zdola i shora. Teďka ale dávejte pozor! Jestliže tedy je to sedm úrovní , které jsou zamontovány do lidského organismu. A jestliže pořád po těch úrovních klouzá ta síla vod Boha tak, že všude se něco nadrží, nebo všude se něco spotřebuje, a ten zbytek dojde, co po tom spotřebování dojde dolů do Muladhary, ten se potřebuje na život zde na světě, tak pak taky platí, že to, co jsme tam zanechali na těch vyšších úrovních, a nemohli jsme nezanechat, protože to je zařízení vod Boha, to je automatizmus. My musíme živit všech těch sedm úrovní ve vesmíru. Můžeme si to představovat třebas nějak osobně, jako Indové, pomocí nějakých obrazců, to je osobní, to je obrazové znázornění. To není pravé, to není pravá úroveň, nýbrž to je obraz úrovně a voni s pomocí těch obrazů úrovní tam udržujou svojí představou nějakou sílu, vědomě ji tam podržujou a tím se dostávají k nějakému poznání. No, to nebudeme kritizovat. Ale jestliže tam zanecháváme určitou sílu, a jenom zbytek potom zůstává v Muladhaře a z toho my tady žijeme, tak to vždycky ten následek, že nezbyde síly nikdy tolik, abychom ji plně otevřeli, tu Muladharu. Takže nikdo z nás nemá plně otevřenou Muladharu. Promiň, že musím všechno os- od píky, že, to říkat, jo? Takže- a když nemáme otevřenou plně Muladharu, tak do vyšší úrovně, třebas Svadhistany, to je astrál, jak se tomu říká nebo mediální stan, se tam může dostat člověk pomocí něho. e- Ta vyšší úroveň třebas Svadhistana, je nám otevřena jenom když utlumíme tuhletu úplně votevřenou pasáž a vstoupíme do spánku a tam si to pamatujeme nebo nepamatujeme a nebo se staneme médiem a pak nevíme vo sobě co děláme. To je eště horší stav než ten spánek. Tak nejsem ani pro tenhleten druh spánku, kde o sobě nevíme nebo kde sníme jenom ani pro mediální stav. To tedy, to je mně proti srsti, protože to je, řek bych, degradace člověka. V kaž-, i ten spánek, jak ho zažíváte všichni, to je degradace člověka , degradace jeho vědomí . Jak přijdu k tomu že najednou nejsem si vědom sebe. To by se nemělo vůbec stát. No, ale děje se to. Protože nedostatek je v tom že , že nemám otervřenou Muladharu. že se s z. To k Eště je to, eště to jde. Eště nemluvíš pořád tak půjdu pomalu, abych vzal vítr z plachet. Protože mně jde vo to, abys, abych to vysvětlil. aby to jednou definitivně bylo sprovozeno ze světa . Samosebou přijdou jiní a z-m- budou mít jiné požadavky a bude se zase muset sprovozovat ze světa z jiné strany. No, to jsem na to zv- zvyklý. A tak jestliže bych plně otevřel Muladharu, tak bych nemohl vstupovat do spánku jako polovědomý nebo nevědomý, nýbrž celým vědomím bych moh' vstoupit do spánku a do třetího lotosu Manipury. A částečně do čtvrtého lotosu Anahaty, částečně jenom ča-, ale malinko. tomu ví. Jen nepatrně, ale do těchto úplně. To znamená; je tady podmínka. Žít plně tímto životem. A jestliže nežiju plně, tak neotevřu Muladharu. Abych prostě v tomto životě dělal všechno pořádně. Tím nutím Muladharu k úplnému otevření. Úplně mechanicky to dělat, pořádně všecko dělat a Muladhara se musí, chudinka, otevřít. A když něco dělám polovičatě, tak potřebuju jenom část síly z Muladhary, rozumí- ona se neotevře, ta zleniví a potom třeba se nejsem vůbec schopen ji otevírat. Proto jako hlavní devizu života považuju něco, čemu říkám: dělej všechno pořádně. Nebo měj, když to nemůžeš všechno dělat pořádně, což je nemožné technicky. Měj aspoň nějakou zálibu, takovou , která drží, jako třeba držela chemie a udějej ji pořádně. Abys jako něčím kulminoval, abys něčím dorážel na Muladharu, aby se otevřela úplně. Takže když jsem dělal pořádně jednu věc a kolem jsem se celý točil a neměl jsem žádné jiné lásky , to bylo důležité, tak se mi Muladhara otevřela. Tyhle Když se mi otevřela munar- Muladhara, nebylo překážek, aby se mi otevřela se- a aby se mi otevřel sedmý lotos. Takže jsem vod čtrnáctého, od sedmnáctého roku svého života, při otevření všech lotosů shora e- mohl se stýkat s bohem Tak dokonale, jako jsem, ovšem dokonaleji než jak se stýkám teďka s vámi tady, pán- ty pán, nebo pán - ty paní nebo tak nějak, že jo. Tam ne, když se takhle spojíte s bohem , tak Von je jediný pán. On vám ukazuje, že vás nesmírně rád a že vás nepustí. Takže jsem nemohl, například, hřešit. jsem nemohl patřit sobě, jsem se štítil toho dělat něco, třebas nejmenšího pro sebe nebo pro své. Takže jsem pro tento svět byl mrtev. Kdo ztratí svůj život, jsem ho ztratil ten život nalezne. Ale pravý život nalezne. jsem pro tu chvíli, v sedmnáctým roce s zase pak z toho princiupu, jak jsem ho teďka vysvětlil, velice rychle, e-, ztratil tento život a nalezl jsem život věčný. A ten byl tak vtíravý, nebo tak náročný, že nepustil ke světskému životu. Takže jsem nepotřeboval jíst, nepotřeboval jsem spát, nepotřeboval jsem pít. A tak dále , že maminka musela, než to přešlo, osm dní krmit. No, a kdyby byla nekrmila, tak jsem umřel. Samo sebou, jsem předtím byl s-, mezi tím byl student, tak taky musela posílat do školy a musela se se mnou učit, jo? jsem neměl k tomu vůbec poměr! To všechno musela zastat maminka. Ještě, že jsem měl takového anděla strážného nad sebou, to bylo výborné. Ale každý toho anděla takového, jakého potřebuje. A teď: když se toto stalo , já jsem nechápal, protože jsem udělal veliký skok, že je to projev lásky boží. jsem se snažil naopak abych toho Boha miloval. Protože teďka Von byl se mnou a jsem k Němu neměl vůbec žádný poměr, se mi zdálo, jsem Ho nemiloval, no. To se vůbec nemůže v tom případě postavit člověk vedle lásky boží . Já jsem nemohl vystopovat nejmenší stopu z lásky , protože Von miloval. A vedle toho láska člo- člověka nemá vůbec smysl. když bůh miluje, tak člověk nepotřebuje milovat, protože je milován. A tak mocně milován, že z toho nemůže vyniknout. jsem se hrozně bál, že bych začal zase něco dělat pro sebe a nebo pro své jsem nic nedělal pro sebe . Já jsem pro sebe nedýchal, jsem pro sebe nejedl, jsem pro sebe nespal. Ty základní potřeby, který člověk má, jsem nedělal pro sebe nýbrž pro Boha, abych se zachoval pro Něho, se s ním zase znovu setkám. Jsem s Ním setkával každý večer při koncentraci mystické. Ale přes den jsem nesměl, protože jsem musel jít do světa a musel tam sloužit světu. To k tomu donutil svět a jsem sloužil jenom proto, že jsem, že jsem byl udržován tou radostí , že se večer setkám s Pánem Bohem. Ta radost udržovala v tom, že jsem dokonce studoval, že jsem dokonce chodil do školy, že jsem jedl a postupně se to zlepšovalo. No, hned né, ale.. Napřed to byla strašná ostuda v škole, ale pak se to zase zlepšilo a m-, no ale mířím někam dál. Že totiž Bylo třeba vyplnit tu mezeru mezi tím. A to tady jsou lidi, kteří tu mezeru vyplněnou nemají . Nedomysleli se tak vysoko jako tehdy, ale přesto tu mezeru, kterou mají mezi tím vrcholem, kam se dostali a mezi touto úrovní Muladhary, vidění tohoto světa, tu nemají vyplněnu. Se staví na zadní nožky, když se jim řekne astrál? No, fm- to je zbytečné! A tím taky řekne že je všechno ostatní zbytečné, co je mezi Pánem bohem a člověkem. Kdyby tomu tak bylo, tak by bylo nesmyslné, aby existoval vesmír se vší tou rozm- e- rozmnoženou mnohostí, se všemi těmi úrovněmi, které jsou živé, které si můžeme perzonifikovat. Nemusíme, si to neperzonifikuju. si to nezosobňuju, třebaže se osobně třeba stýkám s někým, tak tam z těch úrovní , e- nechtěně, tak si to nezosobňuju. ale von se chová ke mně jako osobnost. Dejme tomu: ty jsi byl svědkem. mám tady dneska svědka, který mně oponuje, ale nebude . A dokud mně oponuje, tak si ho strašně vážím, protože můžu se něco dovědět, co, co sám nevím. Tak, ty jsi byl svědkem toho, že jsme byli na Skočické hoře. A že mně bylo strašně líto těch lidí dole, kteří neměli několik neděl, možná že dva měsíce žádný dešť. A jsem si umínil a taky jsem jim to prozradil, kdyby potřebovali déšť a nevědí, že tady mají meteorologa, který jim to může se stát. jsem říkal, teď se vo to nepokusím, to všechny řeči si nemůžu pamatovat, ale teď se vo to nepokusím, ale budeme připraveni k odchodu, tak se pokusím se s ním domluvit a to je třetí úroveň. s-, to je Manipura, aby ten déšť se na poslal. Takže tam jste viděli, jak jsem spolupracoval s Manipurou. Tak je třeba, ne umět, ale spolupracovat se všemi úrovněmi, mám-li být na takové výši, abych mohl být někomu prospěšný. Že nepotřebuju teďka na vás snášet dešť, nýbrž potřebuju vědět, co anděl na čtvrté úrovni, na páté úrovni a co bytosti , který jsou nad těmi úrovněmi v páté a šesté a sedmé úrovni. vývoje ty nemáme pojmenovány, máme sice, ale co bych to říkal. Na pojmenování nezáleží, ale musím s nimi spolupracovat. Musím ty jejich úrovně dokázat dovést do úrovně mého myšlení, to znamená artikulace, to znamená rozkouskování. tomu říkám do úrovně rozkouskování. tomu říkám derivace. Derivovat to, co je u nich jednotné, abych to moh zintegrovat s tím, jak to tady říkám. To je částečná integrace jenom. No a tak protože to takhle musím dělat, tak se nemůžu štítit třebas astrálního světa. Protože ten je nám nejblíž a z toho , aniž to víme, ustavičně čerpáme. protože jednu třetinu života žijeme tam a dvě třetiny žijeme tady. Když spíte, jste, e- přibližně řečeno ve Svadhistaně, to znamená v astrálu. A když jste tady , tak jste v Muladhaře, v tomto světě. Vona to není úplně pravda. Vy e- nepatříte do přirozené řady čísel. Vzpomeňte si po mu vzpomenu zase na matiku Vy jste takovým imaginárním číslem e- v tom vesmíru, které se chvěje. Které není zasazeno úplně do řady, ale chvěje se blízko řady. Kdyby bylo v řadě zařazeno tak, jako jiné, jako kámen, nebo rostlina, nebo zvíře, tak by nemohli zdvihnout hlavu. Z úrovně . Ale protože tam není tak nasazeno, může svobodně přijímat ze všech úrovní vyšších mu ty úrovně poskytují. Ale to je maličkost vedle toho, co může přijímat přímo vod Boha, bez těch úrovní. Ale věřte mi to, že většina těch vědomostí, které přichází vod Boha, jsou takové povahy , že kdyby se od Boha vzaly, tak jejich vyjádření by vypadalo takhle: Máte z toho něco? Nic. A když to takhle nemá vypadat, tak musím to nechat projít mozkem, tou úrovní hmotnou, třebas, abych to nějak vyjádřil. To, co za ten moment jsem poznal ml- přitom mlče, to je přechodník. A vy, poslouchajíce a neslyšíce nic vůbec nic . A něco se dělo, protože to , co se děje, když člověk mlčí, tak děj našeho smyslu. Podle našeho pochopení děje. Náš děj je zasazen do času a prostoru. Ale ten děj někde vzniká . Ten vzniká u Boha a tam ještě není v času a v prostoru. To se nedá ani vyjádřit, ale kdyby tam nevznikal, tak by něco mohlo být bez Pána Boha. A vono to nemůže být. Všechno je závislé na Něm, je to jakákoliv úroveň, a kdybyste jako se spojili vědomě, tedy se velice snadno dělat, č-os- Když celou Muladharu oživíte, tak se bez těžkosti stýkáte s, například s astrálním světem. Bez těžkostí. hůř to jde s třetí úrovní a eště hůř s andělskou, ale s tou astrální to jde velice snadno, protože oni na nás snadno vidí a my, když máme otevřenou Muladharu, snadno vidíme na a můžeme si vzájemně pomáhat. jsem ustavičným svědkem toho, že pane na něm na mně, nade mnou drží rukce v těch nejzákladněších věcech. Jako bych byl jediný na světě a o mně se museli starat. to si připadám, m- jako u někoho na návštěvě, kteří se vo mně musí asi. Tak oni se takhle vo mně starají. ale daleko pečlivěji. To nemám za zlý, protože to bych vůbec se nemoh' hnout z fleku. Ale je to důležité a kdo li že můžu na kašlat a nebo si jich můžu všímat, jsem pořád na nich závislý . Že celou jednu třetinu života si odžiju u nich. A oni o tom dobře vědí a když při ranním rozbřesku pou- tohoto světa tak tím způsobem jako člověk, že opouští vědomí tam a začíná s vědomím tady nýbrž se svým vědomím nás provázejí. se přesvědčil u své mrtvé manželky, že ona vo každém mém hnutí. A nejenom mém, ale celé rodiny, protože s nimi je svázaná nějak geneticky eště pořád. Dneska je to mírnější, ale tehdy to bylo velice silné, ze začátku. A to mně nikdo neříká, jako někdo v Plzni, říká , já ho neberu vážně, toho Makoně, v této stránce , protože von je ve styku s astrálem, no a to je strašná, proti tomu Božímu. To není pravda. On nemůže nebýt. On musí být ve styku se všemi úrovněmi, jestliže chce být ve styku s Bohem. e- On nemůže , jak by, to by se zabil. Mezi touto úrovní a Bohem, ty plynule vzít od Boha to, co je uloženo třebas na nižší úrovní , jelikož, to řeknu lidově, do to obtěžovat Pána boha , když to zastane anděl. Neříkám astrál, ale anděl to zastane. No, tak co by se obtěžoval pán bůh , že jo? Tak to není, tak to li- lidově není. To není osobnost, to není. To je něco nadosobní, nadosobního. Takže, když třebas potřebuju nějakou vědomost, která je na úrovni andělské dokonale uložena, a pořád, celý život dodávám sílu k tomu, aby byla jasnější, aspoň pro mně, tak samo sebou ona je mi ta úroveň vděčná. -k je mi vděčná ta úroveň -e astrál-, já, když tam jsem, tak si nesmíte myslet, že si to tam odžiju a odejdu. Jako si tady nic neodžijete, aniž byste tady něco zanechali. a Co děláte, a tím pro ten svět zdejší zanecháváte nějakou stopu svého života. To je v tom denním životě znát. jana že to zná taky v tom astrálním životě že zde taky nechali stopu, a že za- po stopě jdete do nového spánku , že nemusíte začít od píky, nýbrž vás znají jako někoho, kdo je jim nějakým způsobem prospěšný. A tak nás, tak vás znají všechny ! Že vy je neznáte, tak proto nesmíte říkat, co neznám, to není , nebo, to je, to je zbytečné. To není pravda. To by byla zbytečná Amerika, tu jsem taky nepoznal, že ano. Ta je! -že to jiný poznali. Tak jsem poznal tohleto a stojím za tím, že to takhle je. Že jsem, čím dýl jsem živ tím víc jsem závislý na těch úrovních, do kterých se dostanu po smrti. Protože to musí být organický proces, který smrtí nesmí končit, nýbrž to se musí e-, dejme tomu, úplně hladce přejít na jinou úroveň. Kdybych se dostal během tohoto života jenom na astrální úroveň, tak přejdu hladce, když to dělám dobře, když otevřu Muladharu na úroveň astrální a jsem tam okamžitě vědomý, když jsem vědomě dosti těm ve snu , tak jsem tam okamžitě vědomý taky tam. Takže, když přijdu třebas do astrálu, tak jsem tam okamžitě vědomý a to vás mýlí. Říká, říkáte si, co ten člověk do toho mele tohleto, když von je tam vědomý! Von je vědomý u těch andělů. Kdekoliv potřebuje vědomí když to potřebuje . Já potřebuju, abych teďka byl vědomý v astrálu, taky nejsem vědomý. To by mně překáželo. Zas ta úroveň se mně nesmí plést, do hlavy. Voni vědí, co říkám, vědí o tom, i co říkám, že se mi nesmí plést. Tam nemá co dělat, ta úroveň , ale mohou si poslechnout, jako z magnetofonový pásky, že ano. A vám řeknu, slyší to dokonaleji než vy, co teďka tady říkám. Přestože nemluví česky, jsou třebas Angličani, dejme tomu, a nemluví ani anglicky, ale m- znají obsah mého vědomí. Já, když něco mluvím, všiměte si , že na tom nepřemýšlím. Mám nějaký obsah uložený ve vědomí a z toho obsahu beru. A kdybych ho dočerpal, jakože to je nemožné, ho dočerpat, tak bych musel přestat mluvit . Ale protože ho nedočerpávám, tak mi to jde pořád kupředu . A voni tedy mají tu schopnost , protože se stýkáme obsahem myšlenkovým, že tím obsahem předbíhají v tom, co chci říct. Takže voni napřed, co budu říkat. To když si, to když jako tuhleto vím, tak to naplňuje úžasem, co takový astrál si myslí vo nás. Von si myslí, že jsme nešikové. Že to musíme napřed přemyslet, a musíme, i to musím převést do řeči , protože to mám v tom obsahu vědomí bez řeči. Takže mně může rozumět ten Angličan z toho astrálu. Tady ne, ale tam jo. se nemusím učit anglicky, on se nemusí učit česky. Tak, myslím, že jsem řek' začátek dobře. Je tady k tomu něco? Zákony, které známe o zachování hmoty a tak dále . No, ty jsou vzdáleným odrazem víte si je daleko zřetelně jeví. budu muset, vy mi to musíte prominout. Tady je jediný člověk, který to neslyšel, tak tomu to bude dělat dobře. Ale ostatním to bude dělat zle. musím vys- vysvětlit znovu, asi během deseti minut, jak to s tou smrtelnou duší je. Okamžiku narození , kdy člověk dva základy. -ský, to znamená dědictví po rodičů, my tomu říkáme sklony, nějaké lidské , které genetický základ, následkem dědictví po rodičích a po předcích a tak dál a potom po tělesnosti. Dědi- dědíme vlastnosti po tělesnosti taky lidské, nejenom od těch rodičů. To je jeden základ a druhý základ máme věčný, neboť dříve, než jsme se narodili JSME! Prosím vás, ne, byli jsme. Jsme nezrození, jsme věčnou individualitou, která od věčnosti příbytek od Boha, u Boha. Ano, a tato v okamžiku narození si nemůže zůstat v tom příbytku, ta je z něho vyhnána, protože úkol ze sebe vytvořit zástupkyni, e- které říká svatý Jan velice příhodně ve Zjevení Velká nevěstka. Hrozná nevěstka, prostopášnice. A , to kdybysme si na to sedli a promyslili si to, tak to poznáte, že tomu tak je. Ona se ale zpočátku chová velice slušně, ovšem nedorostla do vrcholné prostopášnice, a způsobuje , že vlivem toho, že dostává ze smrtelné duše ustavičný příkon síly, který používá přes smysly, e- na území úseku A-C, A-B, používá ho pro úkony v tomto světě, pro činnost v tomto světě a způsobuje, že něco člověk vyvede na tomto světě nebo nevyvede, něco udělá, něco neudělá, něčeho se štítí a po něčom o něco zájem . Tak to dopadá tím způsobem, že když se rozvine ta celá bytost lidská do takové míry, že s velkou potíží na ni mohu něco nového přidat, že vona vlastně ta lidská bytost přešlapuje na místě . No, tak to bývá s každým člověkem, že dejme tomu, když se dostane do penze, tak nemá tady co dělat, a obyčejně umírá nebo skomírá nebo tak nějak. e-, to je to nepřirozené. A tak ta smrtelná duše, když se dostane na vrchol, když rozvinula toho člověka úplně, tak v tom případě, a to je třicítka Ježíšova, třicet, třicátý rok Ježíšův, e- jenže tam to bylo zkombinováno s nějakým jiným, jiným ještě. On měl jiný úkol než člověk. Tak, e-, začne se projevovat jako vládce. Vona by, ta smrtelná duše chtěla na úrovni vládnout. Nechtěla by umřít, pochopitelně. Chtěla být věčná , protože ten pocit věčnosti , ten je u přirozený pocit. Ona z věčnosti bere ten svůj život. Z nesmrtelné duše . Takže vona se chová jako nesmrtelná. Každý z vás se chováte, tady jak jste, teď, jako nesmrtelné bytosti . Nemyslíte na smrt. Jako byste věčně měli být, tady na tomto světě. A nejenom poslouchat, ale prostě tady existovat a něco tady provádět. To znamená, to je pravopočestný pocit nesmrtelnosti který se , kterým se tady projevíte. Že si nemyslíte na smrt, že myslíte jenom na život jako by byl věčný. Nám nevadí to, že um- dříve nebo později. -a- Takže tahleta duše která se takhle cítí nesmrtelnou, fakticky nesmrtelnou, se cítí být také vládcem. A tak se představovala potom Ježíši Kristu, když von rozvinul celý světský život, jak se nejdokonaleji jako Satan, který toho če-opou- pokouší na poušti a chce na něho jediné . Já jsem tvůj vládce a ty se klaň! K čemuž von nemohl přistoupit, pochopitelně, protože to není pravdivé. tento stav, ve kterém jste, není pravdivý stav. To je mámení. e- kdybyste byli na úrovni svatý terezie , tak byste nezapomí- na smrt, této smrtelné duše a na očistec a na peklo a nevím, co že Ona na peklo nemyslela, ale na ten očistec, to ji strašilo v hlavě. No, to, že byla poctivě myslící člověk, voni, vona totiž myslela dál než myslíme my. My jsme jenom zabořeni do sebe. Není smysl potom přítomného okamžiku a zaboření do sebe , to je rozdíl, prosím. No a teď, jestliže se nám nepodaří přemoci toho Satana, to znamená , nezbavíme vlády tu smrtelnou duši , tak ona pořád stojí --si vládkyně a násilím v okamžiku smrti je toho , prostě vytažena, nebo, prostě musí to končit, ne? No, tak vono to není takhle, jak to úplně říkám, si pomáhám jenom v krátké přestávce k takovým bodům, abych jako se dostal kupředu. Ale upozorňuju vás, opakuju, na jednu věc. Že když od Boha, a promiňte, že se budu opakovat . Že to musí být úplně jasno ve vaší hlavě. od Boha ustavičně beru sílu k tomu abych žil vědomě na této úrovni, na Muladhaře, jak tomu říkají Indové, tak nemohu zabránit tomu, aniž vím, že se to děje, abych nezanechával při tom pochodu síly od Boha, oni to Indové m- umisťujou Sahasrára, to je umístění, to je obrazné umístění. Asi odtamtud dolů, to je všechno obrazné. I když tyto síly v člověku také probíhají. To není obrazné. ale to co si z nich uvědomuje člověk, jenom to, co se děje v Muladhaře, to je strašně málo z toho co se s tou sílou děje na tom pochodu shora dolů. Že na Sahasraře musím přiživit ty mudrce, kteří tam, od věků, do věků..že musím někoho na šesté úrovni, na páté, na čtvrté, na druhé. A že taky musím něco nechat pro tu úroveň zdejší. - znamená, musím být , česky řečeno , nějakým způsobem prospěšný lidem na této úrovni. Voni by tady vůbec netrpěli, kdybych byl tady jenom pro sebe. musím být platným členem této společnosti a tím je vlastně velice dobře znázorněno, co přinejmenším ve stejné míře zanechávám na vyšších úrovních. Ale říkám přinejmenším. Že kdybyste řekli , kdybyste vode mne chtěli, to nemohou vyčíslit, ale pokusím se vo to jenom tak pokusně, né? Tak dvakrát tolik necháváte toho co používáte zde na tomto světě na úrovni astrální, čtyřikrát tolik na úrovni e-, na úrovni elementární, Manipura, tisíckrát tolik, co tady necháváte, na úrovni andělské. To víte, jak jsou nám potom vděčný. Když vy tam tisíckrát více investujete, než investujete zde na této zemi a nevíte o tom vůbec. A copak tam, těm mudrcům, který si ustavičně prodlívají v tom vědy a to samadhy. Těm zanecháme všechno, co je stvořené, aby mu, aby se jim to nepletlo pod nohy. Takže voni se nemusí snižovat k tomu stvořenému a vůbec se nestarají o tento svět. e-, Protože my my do nich, k nim nedosahujeme. Ale, jakmile někdo si je vědom toho, co tam nechává, tak voni svou moudrostí přispívají tomu člověku na pomoc Tak dejme tomu, jsem-To tam nedávejte. To šlo do celého organizmu, to co voni se mnou dělali, nějaký dva doktoři a mělo to způsobit další míru odosobnění při které bych byl schopen do konce své choroby udělat to, co se na mně chtělo, aby bylo uděláno. Protože te dotyčná, která