Karel Makoň: 89-08A (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

A pak dají Když se podíváte nestranným způsobem na člověka, e- tak je to tvor činnosti. Je daleko všestranněji činný než například zvíře. to si podle pudových zásad odbyde to své, né, aby mohlo být živo a aby svůj rod rozmnožovalo. Aby nesc- pud sebezáchovy a pud rozmnožení nebo udržení rodu. A s tím si stačí na celý život. Člověk si s tím nestačí , musí pracovat pro společnost a eště s tím si nestačí, eště musí uspokojit své vnitřní potřeby a ty jsou třebas umělecké nebo jiné. A taky řemeslné a tak - to všechno dělá člověka někoho jiného než kým je zvíře. Zvíře můžeme nutit pracovat, ale když ho nenutíme pracovat, tak stojí ve stáji, viďte a nikomu to nepřekáží. My bychom, jemu to nevadí. my bychom stali ve stáji jenom, na tomto světě, tak za prvé to nevydržíme, nemáme trpělivost, za druhý bychom ztratili člověčenství. My bychom přestali být člověkem a začali bychom zvířetem. -se nechali nakonec krmit a takový lidové, takové lidi vidíte na ulici, že, jak jsou bachřatí, jenom myslí na svůj břich a jenomže chyba taky něde jinde, ne, to by lékaři dovedli snadno vysvětlit a nějaká výměna látková tam vázne, že, řečeno lidsky, e- Takže třeba za to nemohou ale když jim máte pomoci, jak se odosobnit, tak jim nemůžete pomoci a nechcete je nutit k nějaké víře v Ježíše Krista, což by třebas nedopadlo dobře, to byste museli ze základu přečíst, aby to přijali. Tak je přimějte k tomu, aby každý něco v tom životě dělal vážně. Stoprocentně. Že máte rád přátele, jestli vás mají voni rádi, kteří něco dělají pořádně. A když něco dělají pořádně rádi, tak se k tomu přidejte, přece to není váš obor a pomáhejte jim aspoň z počátku, aby s- aby viděli tu váhu, kterou na to kladete, vaším příkladem. To vidí líp než na sobě . No a za chvilinku, protože nemáte ten zájem jako voni, bude- budete trnem v jejich očích, a budete říkat, to děláš nepořádně. Toto je dobrá známka, že to dělají lépe. A když jste je dovedli na tu trasu, tak teď prozraďte, kartičky vobraťte je a řekněte, jsem vás ved k tomu proto, abyste něco dělali pořádně. A jenom tím nejdu. jdu taky jinými prostředky a byl bych nešťasten, kdybych šel jenom tím pros-, tím prostředkem činnosti. Člověk není jenom činný člověk , e- činným člověkem ale je taky člověkem myslícím a ta mysl líc a rub. Lícem mysli je, ža myslím na to nebo na ono a můžu to taky provést. A rubem my-, mysli je to, že jsem jako mysl, jsem myslí. a tam nemá vůbec jenom konkrétní e- potřebu něco dělat, nýbrž má, potřebu být. A ta potřeba být je to vyšší , které se vejde do toho, čím se člověk pořád stává na tomto světě, jenomže von přidává k tomu, co se stává , to, co je. A napřed to přidává a pak vono to, co je , přemůže to, co se stává . To je celý ten pokrok, čili ta, ta existence, která jest, přemůže existenci, která se stává , čili člověk se stane vědomý tomu, čemu se v náboženství říká Bohu, Boha. Vědomý Boha. Nemusí na to jít nábožensky, je to vědomí si své podstaty mysli. Pravá mysl je ta, která nemyslí. To je nepochopitelné pro začátečníka, ale kdo projde tímto vývojem, tak je to zcela srozumitelný. Tak kdybyste si například přečetl Cestu Zen od Alana Watse, doporučuju vřele. Máte tady lidi, možná, který to mají. Tak byste přišel na kloub tomu, že to je vopravdu pravda, co říkám. To křesťanství dokázalo vysvětlit jenom životem Ježíše Krista ale k tomu máme daleko, abychom se tomu mohli věnovat, abychom tomu rozuměli. Těžko tomu rozumí. A tady v tom Wattsovi je tomu rozumět velice snadno. No? dobu vztah Vy jste katolička a vy na mně chcete, tou, tímto dotazem, že je všechno vod Boha, abych překročil rámec vývojový myš-, myšlení katolického. Tak prosím vás, buďte tak dobrá, jsem ochoten i si před vás kleknout. Jako bych klečel. Prosím vás, neřekněte to žádnýmu pořádnýmu katolíkovi, co vám teďka řeknu. vás tento, touto chvílí zkazím, jo? Chcete být zkažena? Vona říká, že zkažená je, představte si to , co mně to říká. Ale zatím jste dobrou katoličkou. Tak nejste tak úplně zkažená. To je správná věc. Jenže katolická církev je, vedle toho, co říkám, tak dvě stě, tři sta let pozadu. A ti v církvi, které o tom ví, co říkám a čtou si to , říkají. Neřiď se podle nás. Protože my nemůžeme tu tradici přeskočit. Že by nám nikdo nevěřil, potom. Proč jste dneska jiní. A ten jiný, za tři sta let teďka k vám mluví, jo? Tak ho berte. A vodložte ho na tři sta let třebas, to je jedno. Když se vám to bude hodit, tak se ho chy- chopte nekladu si žádný důkaz, důraz na to, abyste to přijala. Ale pokud to přijmete, tak myslím, že to bude dobré. Když to dobrovolně přijmete, ne jako že vám to vnucuju. Především, stojí v Genezi, Bůh stvořil nebe i zemi . To znamená všecko. Když stvořil nebe i zemi, tak stvořil dvě věci: nebe a zemi . To je svým způsobem pár dvojic, nebe a země . Ale von stvořil všechny páry dvojic. Tam to není detailně rozebráno, ale von stvořil všechno, prostě. Není žádného jiného stvořitele než Boha. A von je věčným stvořitelem. Čili, von to tvoří od věků. Čili, on nikdy nezačal tvořit. To je jenom ukázáno, aby aby se tomu pochopilo, že začal tvořit. Ale von tvoří věčně, protoře von nebyl Nestvořitelem, předtím, von byl pořád, von je pořád Stvořitelem. Vod věků je Stvořitelem. Tady by se mohla klást jedna otázka , tu mně neklaďte, jestli je hmota tedy věčná . Neklaďte ji, prosím vás, ji odpovídat nebudu . Já ji umím odpovědět, ale ji odpovídat nebudu. e- Materialisti říkají, že je věčná. s tím nesouhlasím. A věčná je jenom proměna, ustravičná proměna. To je ta věčnost. A On, který je neproměnlivý, vytváří všechno proměnlivé. A proto tam mají taky co dělat páry dvojic. Relativní zlo, relativní dobro a všechny druhy relativního zla a všechny druhy relativního dobra . Čili, jestliže Bůh stvořil všechno dobré i zlé tak nepotřeboval nikdy žádného pomocníka, ani na straně andělů, ani na straně padlých andělů. To všechno z Něho vyplý- vyplynulo. To všechno bylo stvořeno. To je součást úplnosti stvořeného. To stvořené je úplné tak, že si na každé úrovni, a je tady sedm úrovní toho stvořeného, je soběstačné. Takže jedna úroveň nešilhá po druhé a je to dobré , protože by na úrovni nemohla soustředěně žít. Abychom my mohli soustředěně žít na této úrovni, tak nesmí se nám do toho plést nějaký astrál. To jsem zcela proti tomu, aby se nám pletl. A nesmí se nám plést ani žádná andělská úroveň, žádná vyšší úsoveň se nám ..tam musí být vědomi toho, co tady žijeme, ale buďme si vědomi toho, že ty, co jsou nad námi, jsou si dokonale vědomi toho, co tady jděláme, co žijeme a na co myslíme. Čili nezáleží na tom, že o tom my nevíme, vono se to děje i bez naší vůle a bez našeho vědomí. Čili, my spolupracujeme s celým vesmírem. Ale nejenom to, nejenom, že spolupracujeme s tím Satanem a s tím andělem, Ale nejenom to, mspolupracujeme taky ustavičně s bohem protože On není někým, kdo začal tvořit, a On tvoří a když je tím , kdo tvoří, tak taky nekončí s tím svým stvořením. nýbrž von pořád dotvořuje. To dotvořování bych dál definoval, bych mohl definovat takhle: Že ustavičně bdí, to je lidsky řečeno , nad tím stvořeným tak a do míry, jak toto stvořené potřebuje. Člověk potřebuje největší bdělost. Říká se že máme čtyři anděle, kteří nad námi bdí. A to jsou ty čtyři úrovně hmotné nebo polohmotné, které jsou smrtelné. Nad těmi je třeba bdít, zvlášť. No, tak tenhleten Bůh, prostě tím, že nás udržuje při vědomí a při existenci, a celý vesmír při vědomí a při existenci, vědomí je na uli- jiné úrovni jinde než u člověka, tam je na nejvyšší úrovni. Tak vlastně, e- pořád my z něho vyzařujeme. Je to emanační teorie, kterou tady přednáším, e- kterou zastávají súfiové mohamedánští, ne mohamedáni samotní, ale súfiové, který voni prob- pobíjejí. Jeden súfij se nedávno vyjádřil že tamty, který se vzájemně pobíjejí, že to jsou Satani. Že, vyjádřil se správně a proto byl jako odsouzen k smrti. Říkal, kdyby mu přišli na chřtán, tak ho zabijou. Okamžitě ho zabijou. Že von si přeje mír. No, to je něco strašnýho v očích těch, kteří si přejou válku. Ten dualizmus podporujou. Oni si v tom dualizmu se eště nedostali tak daleko, že by ho nemuseli podporovat. Voni ho pod- musí podporovat, protože nejsou na jeho konci. se dostanou na jako na jeho konci, tak bude jejich konec taky, ale to nevadí. e- Voni prostě nejsou správní zastánci toho Mohameda. A ten súfij je zastánce. to Mír, to je hlavní věc. Vnitřní mír, eště lepší. No, a jestliže ten Bůh vod věčnosti tvoří do věčnosti tvoří a proto zůstává věčným Stvořitelem, nemusí proto to stvořené být věčné kdyby to může tvořit něco jiného a tamto může končit. ale zaručeně neexistuje něco, čemu věří Indové, vesmírová noc a vesmírový den. Nebo čemu věří dnešní astronomové, jako Velký třesk. To je nesmysl. To mohlo někde existovat , někde ve vesmíru, ale ne v celým vesmíru. A taky, že se to někdy stalo, -že tam to na- to pnutí může být tak velké, že tam ten třesk někde nastal. ale takže věřím, že to někde nastalo, ale generalizovat to pro celý vesmír, to je naprostý nesmysl. Kdybych se s nimi setkal, tak bych jim to vysvětlil, proč. Protože Bůh je Stvořitel věčný a nemůže nikdy dopustit, aby to nebylo, aby nic nebylo. To stvořené nějakým způsobem, třebas obměně- obměněným musí pořád být. Ale teď, když se člověk dostane na tu úroveň , že se narodí jako člověk , tak pak je dobře, dokonce záhodno, aby považoval, aby rozlišoval zlo relativní a relativní dobro. Aby se nerovnováhou mezi relativním zlem a nelo- relativním dobrem dostal z rovnováhy, která způsobuje, že se tam pořád prodlívám. To jsem tam ve stavu rovnovážném, tak zůstávám na úrovni. Rozumíte mi? Že tam nevadí. Ale jakmile tu rovnováhu poruším, například dobrem relativním, jak chro- radí ježíš kristus , tak zavrhnu Satana, pobiju toho Satana, rozumíte mi? To relativní zlo, to není absolutní zlo, ale relativní zlo. Je to stvořené zlo, tak je relativní. No, a to je jeden ze způsobů, jak radil Ježíš Kristus, jenom na určité úrovni, jenom po křtu v Jordánu, dřív. Tam předtím se poddával rodině potom ji zavrhl. Nemám ve matku, nemám bratry, nemám, kde bych hlavy sklonil. No, a to si nesmíte dovolit dneska, to si mohl dovolit Ježíš Kristus, proděláte Jordán, tak si to klidně dovolte, ale bez Jordánu to nejde. Tak, vodpověděl jsem to? -lhářem, aby si dávali na pozor. Jak otevřu pusu, tak lžu, protože nemluvím pravdu a voni to berou jako pravdu, chudáci, jsem to na nich viděl. Čili, jsem byl vědomě lhářem. Kdyby mně to byli brali jako obraz, reálný obraz pravdy, tak jsem nelhal, ale voni brali, víte, to bylo hrozný. Takže jsem tam byl u nich lhářem. to nerad dělám, ale když budete stoprocentně brát, tak jsem pro vás lhářem. Protože to, co vám řeknu, cokoliv vám řeknu, tak jenom obraz pravdy a někdy velice vzdálený obraz pravdy. Ne, ža bych se snažil o lž- lež, ale, i když nechci, tak je to obraz pravdy. Není to pravda. Takžemůžete kdokoli, cokoli k tomu dodat. je to, jás tím nebudu tím roztrpčen, naopak budu rád. Prosím. e-Tak Indové nedorostli, ačkoliv vo tom vědí, do úplného uznání faktického, trojjedinosti boží . Voni mají tu trojjedinost, jo? Stvořitel, potom Durga, Kálí a potom duch osvětitel, to všechno znají, jenomže si to dohromady nedávají. Ke každému zvlášť se utíkají. A ten křesťan by to měl dát dohromady . Ten by měl vědět, že je to trojjediný bůh. Čili, že nemůže existovat Tvůrce jako takový osamoceně, odděleně od Vykupitele. To by to dopadalo, to bychom se řítitli pořád dál do toho vesmíru, do toho, do dvojnosti. kdežto když je tady současná věčná činnost Vykupitele, která nezačla, a teď se k vám obracím s prosbou, neříkejte to nikde, která nezačla sestoupením Ježíše Krista na zem , nýbrž je věčná a to byla jenom ukázka jak to fakticky je. To byla ukázka věčné činnosti Vykupitelovy. A to se stalo potom, po jeho smrti, to bylo zase, ačkoliv to byl jeden den letnic, že ano, seslání Ducha svatýho. Tak to je ukázka věčné činnosti Ducha svatého, rozumíte? Tak musíte, takhle na to půjde církev za tři sta let, půjde, ale na to nečekejte, tak dlouho tady nebudete, na tom světě. Co byste tady strašila, nebo že se tomu -sol vždycky říkám. No, a tak, jelikož není jenom všechno stvořeno, nýbrž stejnou měrou je taženo nazpátek k tomu nestvořenému. Protože v sobě obsahuje nestvořené. Při narození obsahujeme v sobě nestvořenou duši smrt- nesmrtelnou, která nezačla okamžikem narození a obsahuje v sobě smrtelnou duši, která okamžikem narození se narodila taky, okamžikem narození na svět se narodila ona, a může být spasena. proti spáse této smrtelné duše nic nemám. Ale musí se včas přidat k nesmrtelné duši a tím je spasena. A tou č- čím se přidá? Tím, že vod nesmrtelnosti dostává pořád sílu. Tou silou nesmrtelnosti se přidá k nesmrtelnosti. Rozumíte? Jinak to nejde. Tak je to se spásou. To taky, to je tak to je to než přijmou, to bude čtyry sta let trvat, možná pět set let. A na to nemůžem přeci čekat! e- nik- Nikdo menší než e- m- papež Pavel, e- m- Jan dvacátý, pardon, Jan dvacátý třetí, který si přečetl moje, e-m- výklad Evangelia svatýho Jana, dal si to přeložit do italštiny, to mu tam nějaký český kněz, který emigroval, přinesl a dal mu to přeložit. Von říkal, e- psal mi to latinsky, taky to latinsky napsáno. Synu, piš to dál, to nesmím psát! Nesmím! Papež nesmí! By porušil tradici. Piš to dál. Nedbej na nás a ti žehnám. Von mi za to žehná, že jsem takovej hroznej kacíř, že je předbíhám. k sobě jsi to nikdy netroufala. Takže toto, toto v mém komentáři k Terezii nenajdete, co vám dneska říkám . Ona by přestala být učitelkou církve, kdyby se spojovalo to makoňovské s tím jejím. To nesmí být. Takže, to si pamatujte jenom pro sebe, a nechte si to pro sebe . Ale to vám pomůže k tomu, abyste snáze snášela utrpení tohoto světa k buď dal pak Tak s tím dědičným hříchem je to takhle: Že máme hřích, protože jsme se narodili na tomto světě, že ano, protože jsme padli z toho ráje a to všechno každý z nás udělal, nikoli nějaká Eva za nás a nikoliv nějaký Adam za nás. To se stalo , ten pád z ráje v okamžiku našeho narození, jo? Ale to je vedlejší teďka, do přednášky to nepatří. Jenom by bylo třeba vědět, že skrze jediného člověka svět byl hříšný. Se stal hříšný, jak říká svatý pavel a skrze jediného, a to byl Ježíš Kristus, se stal schopný spojit se s Bohem vědomě. Být spasen. stoprocentní pravda, pravdu, neboť skrze jediného každého z nás, to by tam bylo třeba tam dodat, se to děje. Skrze jediného, ne skrze nějakýho, -jakýho Adama nebo tak. . Kdežto to von říct nemohl a nesměl v době. Ale tam tyto dva slo- dvě slova dodám a je to všechno zcela jasné. Tak, jestliže ten člověk se dostane do lidského těla , ta jeho duše se dostane do lidského těla, e- tak to není její, jeho vinou, nýbrž to je proto, že není oddělenou bytostí a musí spolupracovat s bohem na výstavbě vesmíru. Takže musí pomáhat nejenom sobě aby se dostal k Bohu, ale musí pomáhat celému vesmíru, aby se pořád dalším dotvořováním nedostal od boha pryč. Od Boha Spasitele, Vykupitele, neboť ten naopak táhne člověka nazpátek do toho nestvořeného. Ten Stvořen-, ten Stvořitel ho táhne do tohoto světa a ten Vykupitel nazpátek. A ten Osvětitel mu dává k tomu ducha který by to pochopil aby mohl to vůbec provést. To je taky velice důležitý. Charakter trojjedinosti. A že tomu takhle je, tak musíme si uvědomit, že to , co děláme a o čem víme, děláme, je malou součástí toho, o čem nevíme že děláme a my nevíme, že spolupracujeme s vesmírem. A to je-- Vesmír je obrovský! A ta naše spolupráce je obrovská! A je nejvýznamnější ve vesmíru. Není vej-, významnější spolupráce s vesmírem, kromě Boha, pochopitelně, než lidské spolupráce. A ta je tak mohutná, že můžeme říci, že devadesát devět procent, devět desetin, možná že i občíslí, děláme takhle, že nevíme, co děláme, nevíme o spolupráci s vesmírem a s bohem a tím jedním procentem třebas nebo zlomkem jednoho procenta děláme něco pro sebe a pro toho, pro kterýho to chceme udělat. Vědomě děláme, nebo víme, co děláme. Čili fakticky nevíme, co dělají. Ježíš Kristus říkal kráásně, Bože, opusť jim, neboť oni nevědí, co dělají. My nevíme co děláme, jsme všichni stejně na tom. jen neměl příležitost to vyřknout, tehdy. Protože voni dělali zlou věc a voni nevěděli, co dělají. Taky ten jidáš nevěděl, co dělá. Ten k tomu dostal moc od Boha. Od s-, od Krista, přímo konkrétně. e- Takže ten lidský organismus když je takhle poučen, musí se smířit s tím , že se mu to líbí nebo nelíbí, ty události, které plynou okolo něho, jsou součástí spolupráce s vesmírem. Buď ten je potopen do času a do prostoru, a jeho výrazem utopenosti je událost. A jestliže musíme se řídit podle událostí, které vok- vokolo nás plynou, tak to je něco jediného, co si uvědomujeme z spolupráce s vesmírem. My nemůžeme nedat na to, co dělá společnost vokolo nás. To je spolupráce s vesmírem a proto Ježíš Kristus věděl, že v tom je začátek dobrého spolužití s bohem . Vědomého spolužití s Bohem. Miluj svého bližníh jak sebe samého, že jo? Dělej to i tak s tou láskou jako vůči sobě a bude to dobré. Miloval jsi Boha. To je jedinečňá naděje, že toto nám řekl, že milovat bližního bez ohledu na sebe, je milovat Boha a tím se k Němu přibližovat, pomocí lásky. To je asi všechno. ho při tom laskat nebudu. Ale on je láska, který mi to dává do hlavy. A jestli mi to do hlavy tak to řeknu, jestli mi to do hlavy nedá, tak to neřeknu. se při tom vůbec nenamáhám, jak si všímáte. Si jenom popíjím a mně je tady dobře , jako kdybych zahálel. při tom absolutně zahálím. Jenom mávám tou rukou a popíjím. To je jediná práce, kterou dělám. Ale abych dával pozor, na to, co říkám to není moje starost. To je starost tam nahoře. A ty říkají, jestliže člověk se stane tvorem lidským tím narozením, tak musíme , musí mít v sobě taky tu nesmrtelnou duši tak uzpůsobenou, aby mohla s tím světem spolupracovat. Čili vona musí ze smyslů vzít schopnosti vnímat tento svět , aby mohla si vytvořit obraz tohoto světa a ten považovat za skutečný, takže se mu jako jediné skutečnosti věnuje, pro něho žije, pro ten obraz skutečnosti , pro obraz skutečnosti žije, a tím , kdyby u toho zůstala, se odsuzuje k smrti. Protože žije pro jeden obraz pravdy a ne pro pravdu samu. Proto se odsuzuje k smrti. Čili smrtelná duše je smrtelná a je nespasitelná, pokud zůstane na této úrovni. Protože ale bere k tomu sílu vědomí vod Boha, a to je věčné z věčnosti přicházející a se, to je nezrozené. To ne- nevzniklo v okamžiku narození to tu je, než se člověk narodil a bude člověk zemře. Protože bere to vědomí z boha ti něco věčného , tak když se s tím vědomím připojí nazpátek k temu nesmrtelnému, tak to smrtelné pomocí toho vědomí , které v tom je a propojí se nazpátek nesmrtelným, se může stát vědomě nesmrtelným a tím může být spaseno. Je to jasný? Takže teďka, když to poslouchají ty v tom astrálu, Tak říká: copak neříkáš to, co my? Máme věčné vědomí , a my, když to věčné vědomí , e- tím věčným vědomím budeme toužit po bohu a budeme se s ním spojovat, tak budeme věční a budeme odtud spaseni. Spasení je možné jen odtud. Protože máme součást věčnosti. V tom vědomí , to není jiné vědomí, nemůže nikde vzniknout, než od Boha pocházející, čili to je věčné . A- čili pomocí toho, že se spojíme s tím věčným vědomím, vám řeknu, jim řeknu: spojte se, ukažte mně to , jak to děláte. Ono to nemá ten účinek jako u člověka který je tady v tomto těle. Protože tam jim schází ty vyšší úrovně, přes které se musí jít, které se nesmí přeskočit. Jako nemůžeš přeskočit astrál a říct, to je hloupost, tak voni nemůžou dosáhnout na nějaký vyšší úroveň než třetí, a, takže je hloupost, chtít se tam spojit s bohem . Hloupost, to je příliš tvrdé, ne? Ale je to nemožné. Takže voni můžou mít pocit blaženosti to mohou mít, tím že ne Boha budou myslet, ale nebude to znamenat spojení s bohem , vědomé spojení s Bohem. Bude to jenom pocit blaženosti. Takže kdyby byla pravda to, co se říká vo nebi, že je to věčná blaženost, toje hrůza! dosud. Zase, prosím vás. To není jenom věčná blaženost, to není! To je, nejsem tak skromný jako je katolická církev, to je málo. To je věčné poznávání a věčná láska, kterou tam zažívám, ale nikoliv staticky. Nýbrž, to se graduuje, to se stupňuje. Neboť vstup do nebe znamená začátek podílení se na vědomí , lásce a poznání Božím, aniž bychom potřebovali odtamtud s- slevit, odejít na svět. to dostanu tak daleko, že nemusím na svět, tak jsem spasen, jo? Ale čím víc se dostávám do vědomí lásky Boží a existence Boží a poznání božího , tak tím víc toužím tímto vědomím pomáhat ostatním. Takže ti co jsou v nebi, nejsou tam jenom v blaženosti, nýbrž jsou tam v takové činnosti , že jim říkám , když je vidím, ty padouchy: vy, vám se to tam žije! Vy nemusíte spát, vy se nemusíte krmit, -že máte pokrm v Bohu! Spánek, odpočinek máte v Bohu, blažení jste v Bohu, poznávajíce jste v Bohu, milující jste v Bohu, ale my, chudáci, který se musíme podněcovat k lásce, podněcovat k čemu a dokonce musíme žrát, s odpuštěním, jako prasata, jist s vepři, to děláme všichni , já i vy. To je to, co dělá vepř, děláme my. Toho vy jste prosti. Vám se to mluví! Ale vy, m- když si vzpomenete, zamanete, ačkoliv, naštěstí to není často , mě nenecháte spát! A vy si myslíte, že to vydržím? A oni říkají, tak se na sebe koukni ráno, nebudeš kvůli nám spát. se na sebe kouknu a je mně líp než když jsem spal. Tak to víckrát nevyčítám. jsem že Jenom jednou jsem jim to vyčítal. to vykládám takhle, jako bych každou noc, vykládám, vyčítám, není to pravda . Jen jsem to jednou vyčetl svaté Terezii, ona nenechala celou noc spát. Ona řekla, koukni se na sebe ráno! jsem byl ráno hotová či-per-ka. Že spánek je něco nechci říct neblahého, na naší úrovni nutného. Na jejich úrovni se nespí. Tam se ustavičně pracuje pro dobro celého vesmíru tím že se zná ta spojitost s bohem a z spojitosti se pro pracuje pro ten vesmír, jo? nejde jim pane je správná věc. Oni si odpočinou vod toho utrpení , který tady mají. To je pravda. Ale není to jenom to. Čili, my jsme si to jenom takhle e-, to souvisí s jiným bodem, věčné, dej jim věčnou blaženost. e- To, kdyby jim dal věčnou blaženost, je nesmyslné, že tady jsme se trápili. Že jsme se tím trápením někam dostali, to ten si smysl, abychom pomohli tím , kteří se tady ještě trápí, k tomu, aby se přestali trápit. A, tak po stránce jsme blažený, že jim můžeme pomáhat, a ne, že si odpočineme vod nich. Tam nemáme pocit oddělenosti od těch ostatních tvorů. e- Tam ti e-, třebas jenom v tom astrálu, to eště mají velkou, velký pocit oddělenosti, ale ne tak velký, aby se necítili s námi spojení, s námi cítí spojení . Už ti, když jako nás vidí že o nich vůbec nevíme, nejsou z toho moc blažený, že my o nich nevíme, protože oni nám musí ustavičně momáhat. Mírnou cestou. Anděl nám pomáhá tisíckrát víc než astrál, ne? ale taky o tom nevíme. A Pán Bůh nám nepomáhá tisíckrát víc, nýbrž ustavičně, a to je co říct. To je instanttánní, ustavičné, ano? Jsem zvědavej, esli pan manžel rád svou manželku. Co z toho udělá rozum! Co z toho udělá rozum? Von to tak rozum slyší. Protože když to vemu za jeden konec, tak je to něco jinýho, než to vemu za druhý konec. Pochopitelně. A to nikdy nedotáhnu do toho prostředku. Protože se to nedá slovně dotáhnout. Jak pravdu vyslovím slovy, tak lžu. Tak říkám jenom obraz pravdy. A prosím vás, podívejte se na obraz této vesnice, a, je to vesnice? Ne, je to jenom výsek z vesnice, viďte, vona ve skutečnosti pokračovala sem i tam a celou krajinou. Je to ta vesnice? Vy řeknete, ano , ten člověk, který to, to byl výtečný umělec, ten to znázorňoval tak, jak to bylo a ještě to přikrášlil tým uměleckým pohledem a je to ta vesnice. ji poznávám, to je vesnice na Českomoravské vysočině. A m- , možné to je, no, je. A nemáte pravdu. Je to obraz kousíčka vesnice. Takže když něco řeknu z jedné strany , tak mluvím o tom začátečním kousíčku vesnice. A když to řeknu z druhé strany, tak vidím druhej začátek. Takže tam na druhé straně přijdete na pastušku a tady na starostenský dům, třebas. Řeknete, to je něco jiného. Není to pravda. Když mluvím pokaždé z jiného konce, podle toho, kde jste vy, a vždycky vám to vyhovuje, pro tu chvíli, kdy jsem to řekl ,protože to uznáte za správné. Ale když si vzpomenete na to minulé, tak řeknete, to říká jinak. To je taky správné , ale tehdy jste, vzpomeňte, vzpomeňte si, že jste potřebovali to z strany vidět. Teď to vidíte , vám to ukazuju z jiné strany, abyste to viděli. Tak je to ohmatávání toho slona. Že jeden si sáhne, slepý, na sl, na tlapu a řekne, ža slon je tlapa. Druhý na chobot a řekne, že slon je chobot. nemají pravdu, mají pravdu. Je taky chobotem. To, co říkám je také obraz pravdy. Vždycky jiný obraz pravdy, ale ne protichůdný obraz pravdy, rozumíte? tak co se vám tam zdá být na příkladě konkrétním za protichůdné? k k ti zde --nám vysvětlen. Kdybych měl tady jenom jednoho člověka, anebo málo, menší počet lidí než jste vy, tak bych to řekl srozumitelněji všechno, než když je vás tady víc, -že každý máte jinou potřebu. Takže jsem moc rád, když se přihlásíte, takže můžu konkrétně mluvit k tomu kdo tu určitou potřebu. Prosím. se řekl si sami tří vás a mu snadno případ zá, zástupkyní nesmrtelné duše. pak si duchu za vyšší též textu přestal musí tato ví. Je to forma vědomí, přiděleného vědomí. o pravé toho viz Je to forma přiděleného vědomí ano? otázka spojení s s tím věčným, není jenom otázkou vědomí. Aby se moje vědomí, jak to vykládám zjednodušeně, spojilo s vědomím Božím. Výsledek toho, činnosti je spojení našeho vědomí , úsekového, s tím vědomím věčným, to je pravda. Ale na tom jediném tom nezáleží. Kdyby člověk šel takzvanou cestou poznání, kdyby své vědomí spojoval, propojoval s vědomím Božím, e-, tak je to cesta, kterou jsem, mimochodem, šel, která vypadá takhle. Že jsem v sedmnácti letech poprvně zjistil, že touto cestou jdu, jsem šel předtím, ale nevěděl jsem to. Když jsem to zjistil, tak jsem měl jasno, že moje nesmrtelná podstata, zrovna jako nesmrtelná podstata všech lidí je věčná že je to Bůh. To jsem měl jasno. O tom jsem nemohl pochybovat. Čili, po této stránce je to záležitost spojení lidského vědomí s vědomím Božím, že jo? Ale nemohu vám dát za pravdu, není to jenom to, nýbrž to je takzvaná exkluzivní cesta, by se, by to řekl, kdyby se o tom vyjádřil e- pan Srí Aurobindo Ghosh. To je zajímavý, mu říkám pan svatý, ne, Srí. Tak radši jenom Srí Aurobindo Ghosh by řekl, e- pravý, e- pravá cesta k Bohu je joga, integrální joga , to znamená celým životem jít k Bohu. celým životem jít k Bohu, to je pravá cesta. A celým životem , k Bohu, znamená jít všemi lidskými schopnostmi. A dojdu všemi lidskými schopností tak se dostanu do zahrady Getsemanské a tam ty schopnosti s- usnou, viďte a nejsou mi k ničemu. A jdu tam jenom tím duchem, tou touhou, tou zaujatostí sloužit tomu Otci, ne? Ta to předrží, ta neusne. A potom další věc nám ukazuje , potom na oč- na tom s- kříži, co se potom dělat dál. Ale když usnou všechny lidské, i ty nejlepší vlastnosti, který si vybral Ježíš pro tu zahradu Getsemanskou, to byli tři učedníci jako na hoře Tabor. Titíž myslím. A tak to neznamená konec věcí, nýbrž začátek cesty, která vede k tomu, že celým životem sloužíme Bohu. Ty učedníci páně potom po seslání Ducha svatého, ale ne dříve , celým životem sloužili Bohu, takže jim nešlo o to, jestli zahynou při tom, nebo nezahynou, prostě celým životem šli. Ale, oni všichni zahynuli násilnou smrtí. Proč jsem ale násilnou smrtí nezahynul třebas v koncentráku, když jsem chodil bezostyšně přes ústí strojní pušky? Strojní pušky, ne obyčejný pušky. Ne obyčejného revolveru. Ten to moh' jenom spustit a jsem byl na maděru. Neudělal to nikdy, ačkoliv jsem to stokrát provedl. Protože jsem nešel cestou poznání od chvíle. Nýbrž jsem šel jako člověk jako služebník Boží, který je služebníkem proto, jenom proto, prosím, podškrtněte to slovo JENOM, protože bůh slouží. A jsem se od chvíle, takže jsem nebyl sluhou v pravém slova smyslu. Bůh slouží, abych moh' být slouhou. To je zvláštní systém. To je na vyšší stupni, na tom vyšším stupni cesty. A jsem tak dalece nebyl sluhou a tak daleko Von sloužil, vědomě , že jsem prostě nebyl ničím dotčen, co se v tom koncentráku dělo. A tam se děly jiný věci než tady. Tam jse moh' být spíš dotčen než tady na tomto světě. kdyby měl nejkrutější chorobu tak to nebylo tak st-, tak by to nebylo tak strašný jako tam. Co jsem viděl smrti, jako králíci se tam střílelo do lidí. A tak dále. A že jsem to necítil, a bylo to pět měsíců, tak to vidět, že to není náhoda. Viděli to i kolem mě, nýbrž že jsem se dostal na konec cesty, v tom prostředí, kde jsem žil, ne jinde eště. Na konec cesty v tom prostředí, kde sem žil, abych tam nemusel trpět. Že kdybych tam trpěl, býval, tak jsem nemohl klidně vykládat těm lidem, kteří tam trpěli, o tom, jak se dostat za to utrpení. No, nic víc jsem jim tam nevyložil, než todleto. A jestliže ten Bůh, jak jsem si tam zjišťoval, ve mně žil, ve mně existoval, on byl mou existencí. Jak se mohlo do existence střílet? Nemohlo! Mohla se zabíjet? Nemohla! Mohla mít ta existence hlad? Nemohla! Mohla mít žízeň? Nemohla! Mohla mít strach? Nemohla! Nic lidského nemohla ta existence mít! To byla existence Boží! Pro těch pět měsíců. Ta snu -s mně propůjčil intuice o existenci mně propůjčil, abych moh' tam dělat, co jsem tam měl udělat. Byl schopen veškerých zázraků. ne takových maličkých, jako dělal Ježíš kristus , to byl větší zázrak, tohleto. Ovšem pro Ježíše to byl větší zázrak to, co se s ním vnitřně dělo. To se udělá navenek, to nebyl ten největší zázrak . To co se vnitřně dělo, to byl největší zázrak. Daleko větší, než co jsem zažíval zase já, pochopitelně. A, tak že , jestliže jsem tam věděl, že nemiluju, miluje Bůh, nežiju, On žije, nepoznávám, On poznává. A jsem jenom zrczdlem, ve kterém se to jeho poznání , život, láska, zrcadlí, tak nejsem nic víc, než zrcadlem. Co je to zrcadlo proti tomu, kdo stojí v zrcadle, že jo? Kdo se v něm obrazí. To je, to je, ten je živý, ten obraz v zrcadle, když tam ten živý nestojí před ním, tak tam není. Tak mějte na vědomí, že tento stav , který jsem tam zažíval, je stavem člověka, kterého je schopen člověk , jestliže vzdá svůj vlastní život. Bez lítosti, bez touhy dává ti žil za záslužnosti, bez touhy po zásluze, nic. Jenomže to záslužné jsem vzdal, vzdal se prostě života. Vzdal jsem ho, opustil ho bez lítosti. A tím se dostavilo samočinně, todleto, to je velice jednoduchá věc. A tom, a to může každý v okamžiku smrti a udělat to snadno, ne, snáz než dneska, protože dneska eště něco může vyvést. V okamžiku smrti, kdy mu sahá smrt na hřbet a s- na jazyku život, bych tak řekl, tak říká, tak uzná přeci, že nic nemůže udělat, že? Že mu to končí. Tak potom je toho schopen, čeho dneska schopen není. Takže my nevíme ještě v okamžiku smrti, jaký zázrak se tam může stát . Tento veliký zázrak, který se se mnou stal v koncentráku, to byl zázrak vopravdu smrti. jsem umřel pro tento svět, dokonale. A proto moh' vedle, ve mně žít Ježíš Kristus. Kdo ztratí svůj život , nalezne jej. S velkým J. ke chyby Ten život věčný. místě by Né, vůbec ne. dál obou musíme s plné prvky se musí ano nemohl hřích. Kam ho do slova se němu bez tak Záleží na tom, jak to opisujete. Jestli to opisujete a nevíte, co vopisujete, to ne. Tak to by to bylo, že by z toho neměla vůbec nic. Co přepi- přepisujete, tak pak samozřejmě toho máte víc než rozumové pochopení a že z toho zrovna nemáte rozumové pochopení to není tak velkou závadou, protože vono totiž se tomu dost dobře rozumět nedá. taky, kdybych tomu jenom rozuměl, tak tomu nerozumím, Tak to nechápu. Vona svatá Terezie dělá rozdíl mezi conoser - znát a mezi entender, pochopit. pochopit je míň než znát věc. mohu poznávat, saver, vědět, mohu dokonaleji než umět vo tom mluvit nebo umět si to srovnat s rozumem . Tak s tím si nelamte hlavu, že rozum zůstává pozadu,. A zvlášť ten rozum, který se příliš věnoval rozumové činnosti například tím, že studoval nějakou disciplínu, rozumově náročnou, protože on zaostává tím víc za tím, co jde hlu-, vysoce dál než toto vědění rozumové . Takže vona potom velikou potíž, a to se teďka s tím budeš potýkat, budeš opisovat teď ty poslední kapitoly, že ona vision intelectual a vision jinou ještě než intelektuální a m- imaginaria a eště jinou ji nebudu tady jmenovat. To je lepší, když si to potom přečtete a Takže ta duše na přechodné stádium určitý vize, e- ze kterých se dovídá víc, než kdyby to pochopila. Vona to prostě a neví, jak k tomu přišla a vám jenom chci říct, že to stačí o tom vědět, uznat to a zařídit se ti kroku a zařídit se podle toho. A to nestačí jenom uznat. Takže, svatá Terezie teďka ty svý sestry k tomu, aby to nejenom uznávaly, aby se podle toho taky zařídily. No a to taky, samozřejmě musím dát za pravdu, že jinak se to dělat nedá. Čili je tady nebezpečí , že čím víc toho uznáváte, čím víc jako se dovídáte vo těch věcí a rozumově to dokonce zvládáte, to není třeba. Ale i když, tak, tak je to v pořádku. Tak tím víc tady vznikají nároky na to následování. A jestliže tady je rozpor mezi tím následováním toho co o čem víte nebo co, co uznáváte za správné a tím , co děláte, tak tím na sebe šijete větší utrpení. A to vám nepřeju. Takže věřte mi to , že takový Josef Kupertinský, který byl úplně chudáček, blbeček, nebyl, neměl kvocient ani osmdesát, možná, neřku-li sto, nebo většinou máme sto dvacet, možná. Ale kdepak von! A von právě proto, že neměl tento kvocient, uměl odstavit rozum. Takže mu říkali, ty nemůžeš být knězem, protože neumíš latinsky a nenaučíš se latinsky. Ty neumíš ani pořádně italsky, neřku-li, aby se..tak von na to nedal. Von říkal, si přeju být spojen s Bohem a proto chci být knězem a kněz je spojen s Bohem. Von si myslel, chudák, že kněz je spojen s Bohem, když chodí u toho, vokolo toho oltáře. To byl primitiv, co? A chci být tím knězem, protože chci být spojen Bohem a bez toho kněžství nebudu . A on se tím knězem stal a neuměl latinsky, představte si to! A on potom latinsky uměl, protože odstavil rozum, který když se učí latině, tak se mu, tak se ji nikdy nenaučí tak dokonale, jako ji uměl svatý Josef Kupertinský. Ten napsal jenom jediný traktát latinsky, ale říkám vám, kam se hrabe César se svou latinou! A von ji neuměl, předtím, tu latinu. To je nádherný traktát, přitom je to o těch nejvyšších, nejvznešenějších věcích, o kterých se Cézarovi ani nezdálo, když psal Zápisky o válce galské. No, tak e-, chci vám říci, nic si z toho nedělejte, že rozum zůstává pozadu, ale jestli Ježíš Kristus říkal, modlete se neustále , tak chtěl říct, že činnost zdola musí jít vstříc modlitbě, která jde shora. Ta je vedena touhou po Bohu a tato je, činnost je vedena touhou po tom, aby se něco pořádně udělalo. Když se něco pořádně udělá, tak se přiblíží člověk k tomu hořejšku do míry, že taky správně pochopí, co ten Pán Bůh od něho chce. Čili on potom inspirovaně jedná. e- Ten svatý Josef Kupertinský byl pověstný tím, že inspirovaně jednal. Ovšem musel přitom zapomenout na ty nejprimitivnější zásady. Proto jsem