Karel Makoň: 89-45B-modlitba-kontemplace-zjeveni (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

Svatý Pavel řekl: Když jsem byl dítě, myslel jsem jako dítě, když jsem dospělý myslím jako dospělý. Čili, musíte svým životem dorůst k tomu poznání, to je nutné. Tak to je první předpoklad dorůst nebuď nebýt netrpělivý. E trpělivě snášet ten velice bolestivý růst ru- roste se bolestivě. si pamatuju, že moje děti e- v mládí, když rostly hodně e- tak říkaly, bolí nožičky. e- protože je to bolestivé i fyzicky i duševně. Duševně teprv! Například můj syn měl dojem, že se nemusí naučit číst. To bylo bolestivé, proplakal dva měsíce, než jsem ho naučil číst. Ale naučil jsem ho, protože jsem si říkal, bez čtení by to ve dvacátém století jako těžko někam dotahl, ne? To se naučil na jedničku. A takže ten růst napřed probíhá e- po stránce duchovní bez toho, že bychom si toho byli vědomi. Probíhá po stránce tělesné, to znamená ten organismus všechno věnuje vše, veškerou svou sílu věnuje tomu růstu tělesnému. e- takže dítě smysl jenom pro hru třebas a nikoliv pro vážnou práci. Když ho přivážete při vážné práci, tak je těkavé a brzo ji opouští ne? Když se do práce vážné sápe, tak ho můžete vyhodit z ní. Musíte mu znemožnit takovou vážnou práci. Musíte z umožnit hru, protože život musí začít hrou. Když nezačne, tak obíráte to dítě téměř o všechno. Víte jak jsem vám říkal, ten lékař, který chtěl přivést do mého světa, radil matce aby naučila hrát. To byl velice moudrý člověk. A tím naučila také poznávat sebe jako matku a poznat, naučila jíst a způsobila že jsem tady dodneška. To způsobil doktor Kafka. Svou moudrostí. Třeba nemohla pochopit, jak to dítě vrátit do tohoto života , když von nepoznává tento svět jako svůj, matku jako svou, lékaře jako své mučitele. My nemáme tento svět jakože je to náš svět. To není náš svět, ale my ho musíme provizorně, dočasně poznávat jako svůj svět. Když se to nestane tak umřeme! Čili můžu mít někomu za zlý, že něco rád, něco nerád, že sis že si hledí svého nebo svých? Ne! Proto Ježíš Kristus napřed nemohl chtít od učedníků, aby se zbavili sama sebe. Nýbrž napřed aby se zbavili svého! Oni se vzdali svých rodin, toho co měli raději, vnitřně, takhle nevodháněli od sebe , kdepák. Vnitřně. Oni chodili pořád, ty rodiny s nimi, to nevadilo a hlavně že voni vnitřně jim nepatřili. Že je ne- neměli tady rodinu, neměli tady bratry, neměli tady matky, neměli tady místo bydlea, neměli syn člověka nemá, říká Syn Boží, syn člověka, znamená dítě lidské, nemá zde na světě, kam by hlavy sklonil, nemá zde bydliště. Tak to je vlastně první věc, které by se mělo dítě učit. A to znamená ty první kroky e jsou velikým úkolem pro vychovatele. Ten vychovatel by měl nemít zde bydliště, nýbrž měl by ho mít u Boha, jedině tak může způsobit, že libovolně může to dítě převest k tomu Bohu, jak chce. Jsem si zjistil například teďka naposled u toho Marca z toho francouzské dítě, že jsem ho převedl, kam jsem chtěl. Samosebou, jsem si nemohl dovolit ho převést nějakou vyšší úroveň, to bych ho zabil, ale do lásky k bližnímu jsem ho převedl a do lásky k bližnímu jsem ho taky převáděl ty své děti. e- Ty moje děti by neškodily žádnýmu bližnímu, nikdy, je to sebevětší protiva. To s- To jsem si mohl dovolit. jsem prostě mocí Boží, ne svou, jim vnukl lásku k bližnímu jako k Bohu. Ten bližní je e- pro ty moje děti i rostlina. Tak jsem to musel třebas učit pomalinku a možná, že chcete prakticky, jak se na to jít. Tak třebas takhle. Jdu po mezi se svým synem, že tam jsem začal poprvně. A on šlape po trávě, zbytečně, nejde po cestě. jsem říkal, nešlapej zbytečně po trávě, jdi po cestičce, je to vyšlapané. Neboť jsou tady samý kvítky e-, který jsou tady vod Boha. A jak to? No, tak todleto co tady vidíš, tu červenou pětilistou kytičku, hvozdík lékařský, e- to je nádherná barvička. Von říká ano. No, proč je nádherná? Jsou slzy Panny Marie. Takhle slzila nad svým synem, když zemřel za lidstvo. To jsou slzy Panny Marie? On tomu uvěřil, proto tak hezký. Ta krása ho přesvědčila, že je to pravda, ta krása, ne moje řeč. A po tomto taky nešlap, e- to čtyři okvětní lístky a je to modré. e- vás jsem řekl, že to Mario očko, Mariino očko, to je nebe, které neni nad tebou, ale dívá se zespoda taky na tebe. Taky dole co ty děláš, taky tam se dívá na tebe Panna Maria, matka Boží. A z každýho násilím meze se dodneška dívá na toho mýho syna matka Boží a proto modrý plášť. Na všem pořádném označení v církvi, je to plášť nebe. e- jsem si nepřál, aby ty moje děti e- nakonec měly jenom ten plášť Panny Marie, jako ho měla v jednadvacátém roku svýho života svatá Terezie z Avily. Ona probendila e- tu podstatu Boží, která se nabízela napřed v podobě milosrdenství a potom v podobě matky a potom v podobě otce a nakonec, když vstupovala do kláštera karmelitánského, tak si stěžuje. z Panny Marie, která se mi nabízela celá jako moje matka, zbyl jenom její plášť. Neboť karmelitánský řád nosí plášť Panny Marie, modrý plášť. To je karmelitánský plášť. A potom to trvalo osmnáct let, než se z toho pláště dostala nazpátek k Panně Marii. Tak takhle jsem si představoval, že by to takhle těžké neby- nemělo být, kdybych byl správný vychovatel. Ovšem vám musím prozradit, že .. nikdy za prvních šest rozhodujících let života mládeže tří- tříčlenný, nebyla jednota mezi mou výchovou a mezi výchovou manželčinou. Ta je těmto věcem takhle neučila. Ta je učila v zevním způsobem. Byla poctivá katolička, vodila je do kostela, jsem s nima chodil taky, pochopitelně. Potom vyhodili ze školství. A, to víte, v Gottwaldově chodit provokativně se třemi dětmi do kostela, to jsem musel vypadnout ze školství. Taky jsem vypadl. A, e- tak ona je učila správně, nemůžu říct, že by to konec svému Učila je modlit a všechno, jenže tomu scházelo to poznání vnitřní, že všechno pochází od Boha. Vona, jsem to nemoh' brát, protože byla katolička, jsem nesměl tu víru brát. jsem nesměl říct, žádný Satan se Pánu Bohu do toho nezamíchal a pokazil mu to, takže celý svět je ve zlu postaven. Ne! Pán Bůh stvořil dobré i zlé, stvořil prostě všecko. A my to musíme z jeho rukou brát. Když to takhle bereme, tak se chováme k tomu zlému člověku stejně jako k tomu dobrému. Musíme být opatrní, pochopitelně, aby nás nezabil nebo aby nás nevykořisťoval, ale bereme ho z rukou Božích. Protože ho přísně odsuzujeme třebas na povrchu, ale to jenom proto, že ho chráníme, jeho, aby nešířil tu svou zlobu dál. Abychom učinili přítrž této jeho zlobě. No, a takže ne z nenávisti, ale z lásky k Bohu a tedy z lásky k bližnímu, mu bráníme v jeho špatné činnosti. Nu, třebas mu ji znemožňujeme. Jak jsem třeba znemožnil e- tu činnost zlou tomu esesmanovi, jmenoval se Kampe, který chtěl zabít. Chtěl zabít, a jsem se mezi tím vzdal svého života, takže neměl, koho by zabíjel, protože jsem nebyl živ. A on jako živýho neviděl. On neviděl, on přestal vidět. Tak ss- vytřeštil na voči, protože přestal vidět a utekl. Ale co vám teďka chci říct, to je důležité je pro vás, abyste věděli, že to je fakticky velice dobrý výchovný smysl, že totiž on se změnil tak dokonale, že nás podporoval, nosil nám rohlíky a takhle všechno. Lepší boty nám dal a tak dále, abychom neomrzli. A přišli mu na to a před námi ho zastřelili, že přestal být esesmanem, začal být dobrodějným člověkem. Začal být dítětem Božím. To, že neviděl, ale viděl přitom Boha, tak se změnil v nejlepšího člověka na světě. Protože ale byl předtím vrahem, tak ho Pán Bůh nemoh' nechat naživu a musel ho nechat popravit. Nesměl zakročit při popravě toho esesmana. Oni tu popravu nedělali kvůli nám, nýbrž kvůli těm ostatním esesmanům, aby se vu-m- vodnaučili nás podporovat, jo? Taky je to vodradilo, nás dál týrali. Takže, jak vám mám vysvětlit, jak e- ten vychovatel a především na začátku je to vychovatelská záležitost, ne záležitost toho dítěte samotného. Jak pokračovat? On s- musí věřit těmto věcem, co říkám. Že všechno je od Boha. Ty zlosti a zloby a špatnosti a sobectví toho dítěte, to je zatím nutná záležitost. Dítě by vyrostlo v absolutního sobce, kdyby se mu do toho nemluvilo. Ten vychovatel musí vědět, von je sobec, sobcem proto, to dítě je sobcem proto, že musí vytvořit rychle e- svoje oddělené já, které na svůj mlýn hrne všechnu vodu tohoto světa, aby rychle vzrostlo, aby bylo právoplatným členem této společnosti. Ale vychovatel si toho musí být vědom, že on musí tomu dítěti určitou míru sobectví dovolit, aby se po něm nešlapalo v životě, jenom určitou míru, aby totiž taky dovedl bránit tím svým sobectvím. Nu, nemůžu tady e- říkat všechny principy vychovatelské, ale když chcete, jak se v tom duchovním světě začít? se začít u vychovatele. Takže když třebas ve třech a půl letech ke přišel můj syn, nejstarší dítě, e- tak přišel ke mně ráno, tak to začlo, jsem ho začal začal zasvěcovat do života jako zas- jako svý jako osvícení, jako zjevení. Viděl E v noci ve spánku zřejmě, že hlava hoří bílým plamenem. Přišel ráno k posteli, říkal, táto, dyť ty máš hlavu! A jak to, že ti neshořela? Jsem říkal, co, hořela nějaká hlava? Vo ničem nevím. No hořela, jasným bílým plamenem! No tak si sáhni, že je celá. On si sahl a říkal, no, to nemůžu pochopit, jak to, že je celá, když ona hořela jasným bílým plamenem. To měl vidění, e- vidění života, který ve mně byl, vidění celého života. Ihned jsem poznal, že tomu dítěti, že je připraveno k tomu, aby poznalo co je to život jako zjevení. Tak jsem napsal Evangelium svatého Jana. A tam jsem se zastavil, u tohoto výkladu z toho důvodu, že zjevení svatého Jana bylo ještě příliš těžké na dítě. jsem si myslel, to dítě to přečte. Nic nepřečtlo, ani stránku nepřečtlo, ani úvod nepřečtlo. ho, mu otevřu knížku a řeknu, tady si přečti aspoň úvod! A on řekne, marně se namáháš, si ho nepřečtu, ten úvod. A zavře ho přede mnou a vodhodí to. to musím uložit zase, nebo někomu zase půjčit, aby vůbec to se nezkazilo. Aby to nebylo ladem. Ale řeknu vám, že to Evangelium svatého Jana, které bylo psáno kvůli synovi, učinilo velice dobrého, že, mezi lidem, protože kdo je dítě? kdo je, jsem přeci měl své dávno nemít, ne? Ale dělal jsem beztak špatně, to se neomlouvám. jsem mu to měl rovnou vykládat. Kdybych ho byl chytil za to, že měl to zjevení, říkal jsem ano, to je správné, mně hlava hořela a tak dále, tak abych byl z něho udělal něco jiného. Ale zatím si nemohu stěžovat, že by něco vyváděl, nebo tak. On dobré zásady. Jenomže to není založeno na víře, nýbrž na chabém poznání. To je chabé. No, v pořádku. Tak, to je první kapitola, jak se dostat k tomu duchovnímu životu. Tím jsem vysvětlil jednu větu. Bez partnerství to nejde! Váš vychovatel musí být vaším partnerem. Když není váš vychovatel vaším duchovním partnerem, e- tak vy jste jako dítě vedení jenom událostmi. To je váš duchovní partner a ty vámi smýkají. Od události jedné k události druhé. Skončí jedna, nastane druhá. A říkáte si, tak teď jsem skončil s jednou, snad bude toho konec. Ne, ihned se vynoří druhá. To je jako mnohohlavá saň. Utnete jednu hlavu, z povstanou dvě další. A je to horší než to bylo ze začátku. Tak nerad, ale končíme s tím, co udělat vychovatel. Protože e- chci říct jenom tolik, když ten vychovatel to neví, co tady říkám, co dělat, tak aspoň tomu věřit, co dělat. Jsem ochoten ho poučit detailně jak to dělat. Ale musí tomu věřit! Když tomu věří, tak to dělá, jakoby to byla pravda. A dělá to líp, než třebas já, protože: Říkala svatá Terezie, sice do sedmnácti let vůbec nevěřil, ale aby sses nerozešel s rodinou, tak se před ses veřejně modlil, chodil jsi do kostela, všechny náboženské úkony jsi konal jako ta rodina a i s- když na tebe nebylo vidět, protože jsi ctil tu zásadu, že proti své rodině nemáš stát. To jsem plnil těch třicet prvních let Ježíšových. Tak jsem do sedmnácti let přežil tu první třicítku Ježíšova života. mně to šlo samo, tak jsem vstoupil do Jordánu. A všechno to šlo klasicky, tak jak v životě Ježíšově to šlo. U vás to nejde proto, protože jste nekonali něco co jsem konali já, třebas. sem , ale to bylo vli- vlivem lékařů. jsem měl příkaz vnitřní nelhat ve věcech, který jsou vnitřním příkazem u mě. jsem tomu neříkal Božím. Tak například dejme tomu, tak vnitřní příkaz, abych vám to vysvětlil, co to je. Maminka ve třech letech přistihla, že si nalívám druhou skleničku, malinkou, takovou, pivíčko, ne? Řekla, tobě vyleze šváb na mozku. jsem nebyl tak kovaný v anatomii jako tady lékaři, tak jsem si myslel, že ten šváb je potřebný k životu lidskému, e- tak jsem to nepil. A za čtrnáct dní jsem tak bažil po pivě, že jsem se chtěl napít a vono mně hořklo. Protože mně hořklo a předtím mně sládlo, to nebylo vinou jenom tím, že by mně dali nějaký slé- slívky, ne, nýbrž to bylo vinno tim, že nastoupil vnitřní příkaz: Alkohol nebudeš pít. A jestliže vod doby jsem se nenapil alkoholu a předtím jsem chlastal, tak prosím vás, je to síla Boží a ne má. ani nenapadne se napít nebo ochutnat a mně to voni a čím je to dokonalejší alkohol, mně to víc voní. Jak voni například slivovice, to si nedovedete představit! Mhm! A, a všechny tyhlety Martini, a to mně strašně voní! když přijdu na takovou žranici nějakou, kde se taky pije, tak si k tomu aspoň čuchnu, protože to je pro požitek! Nesmim čuchat moc, bych se vopil velice rychle i tím čuchem. Nepiju, protože mám vnitřní příkaz a to je síla, která není moje, ta je Božská. Stejný příkaz jsem měl nekouřit. Stejný příkaz jsm měl nežít pohlavně. A to bylo, tohleto, o tom vám něco musím říct. To máte dítěti zakazovat žít pohlavně? vás, vás to nenapadne! Jak tomu doroste, si žije pohlavně! Ale proč jsem to měl zakázáno? Dočasně. To dítě nemělo příkazy, aby věčně bylo abstinentem, aby věčně bylo nekuřákem. dneska se mohu, když budete chtít, napít alkoholu. Mohu, klidně. Jenom pro důkaz, že nejde mi vo to, nepít alkohol. Jde mi o to, že mám přísný příkaz ho nepít! Že jde o ten, o plnění příkazu, a ne o nepití alkoholu. O to mi vůbec nejde. Prosím vás, můžete si jednou vyzkoušet, jedna nejtvrdší aklohol, ho vypiju. A nepřestanu být abstinentem, e- protože jsem to, napil se jenom proto, abyste věděli, jak se na to musí jít. Se nesmí jít o to, abyste měli vizitku, jsem abstinent nebo jsem vegetář. To je špatná vizitka. Když jsem jenom abstinent a jenom vegetář a jenom nekuřák, tak to nejsem vůbec ničím na duchovní cestě. Vůbec ničím, ale ještě jsem nezačal s duchovní cestou. To je zbytečný balast. Já, kdybych byl abstinentem, to je balast! jím nejsem! jsem poslušným synem Božím, pokud jím jsem vůbec, že ano. A to není balast. Je to poslušnost nebo je to dekorum před lidmi, že jsem třebas abstinent? Jestli je to dekorum, tak to není poslušnost bo- Bohu, to není. Tak upozorňuju na to, že takhle zaměňujou lidé e- nepodstatné za podstatné. to tam je? Může být? Jo? je to tam? Jo. Dobře. e- Takže, e- jsem byl nucen jednadvacátého jedenáctý e- vstoupit na jinou úroveň funkce smrtelné duše. Duše dostala jinou úroveň funkci, funkční úroveň. Jako když zvítězil Ježíš Kristus nad Satanem na poušti, tak jeho duše dostala novou funkci, která byla zpodobněná těmi dvanácti učedníky a jinými věcmi. Tak jsem dostal novou funkci a v funkci byla něco mně velice nepříjemného. Budeš žít manželským životem a budeš mít děti. Jsem říkal, já, svatý, žít manželským životem a mít děti! Co řeknou lidi, kteří vědí že jsem svatý! Tak jsem pět let váhal, ale jsem měl výmluvu, je, je válka a jsem politický vězeň, jsem jednou nohou pořád ve vězení. bych nadělal vdovy a sirotky, to ne! Ale jak bylo po válce, když jsem jednou poslušným dítětem, tak jsem se musel taky voženit. Ale teď přimět tu ženu, kterou si berete, že si ji neberete, a že ty děti nejsou moje. Ne s nějakým sousedem, to ne, ale že jsou Božími dětmi, ne? No a vona z toho měla hrozný vítr. A tak dlouho, jak jsem váhal s tím, si ji vzít, bez ohledu na ni. Jenom já, na mně se chtělo, abych to takhle bral. Na ni ne. jsem to ovšem vod ní, jsem to doporučoval. jsem moh' v klidu doporučit. Ber jako od Boha poslaného. Jako tebe beru za někoho od Boha poslaného a děti od Boha poslané. Tak ber to takle. A ona tak dlouho tim trpěla, e- že to nepochopila, dokud jsem, e- na tak dlouhou dobu, jak jsem váhal si ji vzít. jsem ji ale neznal předtím. tedy. Jak dlouho jsem váhal, se voženit. A to jsem zavinil já, že ona měla obrovské potíže, e-, myšlenkové, rozumové, tak jsem byl vinen já, tím váháním. Tak vám doporučuji jednu další věc. Tomu dítěti vnukejte jednu myšlenku. Když ví, že je něco správné, jsi tím, jsi o tom přesvědčen, dělej to ihned, neváhej. Tím, že zaváháš a odložíš to, jako Španělé, maňana, zítra, tak ubereš tomu veškerou silou Boží a budeš vlastní silou a bude to velice těžko. Když do toho jdeš hned, tak přizveš okamžitě sílu Boží, která v tom, tom tvým pocitu správnosti je. Člověk se můžeš mýlit. V tvém pocitu správnosti to je obsažena síla Boží. Tak když to uděláte, tak vykonáváte poprvně v životě nějakou věc tak dokonale, nebo s takovou snadností a s takovou jistotu, jako nikdy předtím. A to je to, co Ježíš Kristus radil svým následovníkům. e- Nech, mrtví pochovávají mrtvé, ty pojď hned za mnou. Neváhej, ani chvíli. No, tak to je další rada vychovatelům i člověku, který poznává vůli Boží nebo poznává, co je správné. To stačí poznávat, co je správné a řídit podle toho. Musí se zařídit ihned. Zařídit se ihned. Když se váhá, když e- rozvažuje to nebo ono, e- to s- uvádi se nejenom do rozpaků, ale do hotovýho neštěstí, protože pak s ním budou cloumat události. Ta nejistota, kterou vstupoval do realizace, bude taky mít nejistý následky v tom, realizaci nějaké skutečnosti. No, to máme být okamžitě rozhodnutý. Když nejsme rozhodnutý, tak vůbec neuvažujme, nýbrž počkejme znovu, budeme rozhodnutý. Jak se, jak se to dělá. Když dostanu se před nějaký úkol, se kterým si nevím radu, tak neuvažuji napřed to nebo potom tamto. Jo, kdybych byl lékařem, tak musím tuto analýzu udělat. Ale nejsem, tak na to jdu jinak, přímočařeji. nemám v ruce lékařské nástroje jako léky a tak dále, to nemám. Nýbrž mám e- jenom duši lidskou k dispozici a to je víc. e- Tak v tomto případě, když si nevím s něčím rady, tak se vyprázdním od svého úsudku u Upustím od svého úsudku. Pane Bože, svůj úsudek odevzdávám tobě. Své usuzování, svůj rozum odevzdávám tobě. Tím uvolníte horní hranici svého vědomí B a uvolnít se pro vědomí Boží dříve nebo později a to do vás vstoupí a řekne vám, co je pravda. Ne, že najednou víte, co je správné, ale vedle vás se začnou rozvíjet události, ze kterých poznáte, co je správné. Tak řeknete, ahá, tyto události tady věci a ty události z rukou Božích vám předváděly, co je správné. A vy z nich poznáte, co je se správné a podle toho se zařídíte. A potom nesmíte váha- váhat ani chvilinku pochopitelně. Do toho ihned jít. Tak myslím že ten úvod jsem k tomu podal. Stáňo, ještě něco? Jsou čtyři východiska, nezvolte si moje veškerou silou svou, to si nevolte. Ale zvolte si buď z celého srdce svého, z celé mysli své nebo z celé duše své. To si zvolte. Ale milujte bližního jako sama sebe. To si zvolte. A von vám bude občas protivný a vy víte, že by bylo ale správné přesto mu posloužit, tak mu poslužte. To uděláte obrovský krok na cestě k Bohu. Nemůžete větší, většího kroku není nikdo schopen, než protivovi, který si zasloužil, aby mu nebylo poslouženo, posloužit. Rozumíš mi? A vím, že jsem byl protiva a ty mně taky jseš ochoten, bohužel, sloužit, to je, to je... Taky děláš obrovský kroky, že jo? No. ..radil Ježíš Kristus, milovati budeš, ne? To nebudu dál rozvádět, to znáte nazpaměť. Tak se přesvědčíte, že to nejde. A to je dobrý kladný první krok, který jste udělai na cestě, že to nejde, že vy to nedokážete. Protože jsem se snažil devět let, vo to, abych miloval Boha, nadevše a ono mi to nešlo. Teprve v koncentráku jedenadvacátého jedenáctý jsem se, třicetdevět dověděl, že jsem nemohl nikdy Boha milovat, jako on miluje a proto jsem měl dojem, že nemiluju. Protože on miluje daleko víc, než je kterýkoliv člověk schopen milovat jeho. Čili ve stínu jeho lásky vůbec svou lásku jako lásku nemohu považovat. Jestli ano, tak se mýlím, to je jeho láska. Teprve v tom koncentráku jsem přišel, že, co je to jeho láska. Že on kdyby nemiloval e-, býval tam, že jsem mu k tomu dal totiž právo, a tak bych byl trpěl jako ostatní. Moc jsem netrpěl, protože jsem mu dal, narozdíl od těch ostatních právo, aby miloval. kteří se tam mohlo přeci příčit, že byli popravován lidé a trýznění a hladem mořeni a ne! Neměl jsem ani ten hlad a bral jsem stejný dávky potravin, ba menší než ostatní a neměl jsem hlad, neměl jsem žízeň, neměl jsem trápení, neměl jsem strach, nebyl jsem ohrožován, nikým, ani tím esesmanem, který byl ozbrojen, od chvíle, jak jsem prošel tím očistcem, první čtyři dni, e- tak to přesvědčilo, že vlastně člověk, když se naučí milovat bližního, e- tak ještě mu k tomu chybí jedna důležitá věc. Když opravdu dělá všechno pro toho bližního, jako by to byl on sám, chybí mu jedna věc. Že ta síla lásky pochází z Boha. A jestli tohoto není vědom, ty jeho konce na této cestě jsou strašné. Pan Šuchma měl tetu, že jo, tam v Brumově na Vláře, a ta byla tak dobročinnou ženou, křesťansky založenou, zasvětila celý svůj život Bohu a bližnímu a ona poslední půl druhýho roku strašně trpěla a nemohla pochopit, proč je to, když nikdy nic dobrýho, nic horšího neudělala, než dobrý věci. A bylo to tím, že si tu lásku přivlastňovala. Tak tady jedině nebezpečím milovati bližního jako sama sebe, že si budete přivlastňovat. Tam ten recept po této stránce neni jednoduchý, protože, musím se napřed naučit nebo něčemu odnaučit taky stejný naučit odnaučit, že je tady nějaký pokušitel ďábel. To jsem ten pokušitel dělat že jsem arcisatanáš a kdyby toho nebylo, tak není žádnýho jinýho, kdo by mohl pokusit, pokoušet. A to je vidět, že například nemohl zabít ani esesman, který chtěl zabít. Tak, tak, co mohl.. Neni takovýho člověka, který by měl na mně nějaký právo, když jsem s Bohem. No, takže recept opravený, ji veden nebo doplněný by vypadal takhle: Miluj svého bližního jako sama sebe, protože ti k tomu dává Bůh sílu, kterou máš využit, aby, abys ho byl schopen takhle milovat. A teď se všímejte, jak tu sílu využíváte. Když vám jde na- na nervy, tak ho milujete mín, když je protiva, milujete ho mín, když je vám milý, milujete ho víc a tak dále a takhle přeci Pán Bůh nejedná. Podívejte se na špinavou louži vody, jak tam svítí jeho slunce. Stejně jako do čisté, ba ještě lépe, protože se zračí v špíně daleko lépe než v čisté vodě. To projde na dno a není to celý vidět, kdežto ze špinavýho okraje je vidět celý slunce, nádherně. Tak prosim vás, to je jedině taková oprava možná. Těch bližních je víc než jeden. Nemůže stát že budu milovat někoho nou kor druhého ne neměl by se stát kdybyste věděli takže musíte milovat jinak že bůh taky miluje jinak kámen miluje. Než svým rostlinu než zvíře než člověka malého dospělého astrá cele bys dovede jinak muž ne ale že ale jinak vy musíte jinak miloval dítě své. Než byl dejme tomu dospělého člověka do k tomu kdyby jsem ji vyjadřovali jako dítěti tak ho odradit jde co náleží chtěli ti to musíte si snadno rozeznávat astrá roven znáte. Čili to nic těžkého vylité každého jinak třebas el jsem měl tři děti dispozici a je mně danuška dostala na. Za tekl myslíte že jsem měl méně rád a neměl jsem byl vypočítavý že by se byl mlátil dybych mlátil všechny při pozor skalách ne jsem prostě věděl kde. Nic tole těch nepravdou a tak jsem byl tu danuška mysl ten určitý jim užito mi rozeznávání rozlišování rozlišení ten chce a tou musíte vládnout přihlásil bližní vědět je tady mi. Taky bližní který vás se vykořisťovat tak musel odporovat to je láska vidím když on mnou ono odporuje láska vyššímu je spočívá v tom že mu od půjdete za protože kdyby na stáňou chtěl někdo jako citový dobře další. Dobu v tom podniku ale dělat to zrodili si dobře tak bych mu odporovalo protože to pro zdraví je přednější protože oslu ještě jiným než tomu podniku možná řečmi že ano takže snes to dostalo v pořádku ale mockrát. Je bolel taky v pořádku to bylo všechno své meze další věc musí znám meze lásky v tom let láskou nesim jednat jako opice to si opičí láska nýbrž láska lidská. A tam musí mít někdy byl z vás bezohlednosti of ty jsi vedle na ty jsou jasně dány tím milovati budeš bych že jako sebe a to je mez jasně byl my. Líčena aby straní nenajdeš činný ho na těch jestli sobě protivili tak takhle miluj taky proti mu a když je oprávněna za proti rostou bližního se tak prosím mohl prokazují nějakou lásku nýbrž. Jako když to byl čili tak může musím proti vám za to nemůže mít rád tohoto od obrátím se k němu zády hotovo slabší se neboť takovým protiváha co bych žena. Sobě musím ti na tom bližním to právo vám když ho miluju musí spolupracovníky jinak než třebas svou matku on po zcela než se bratry to přes si to je snadné rozlišení to mně. To vám odejít vychovatel v vychovatel musíme činů musí milovat říkám když jako sebe jinak se nedostane se k tomu aby tomu přístupu k tomu dítěti kterou musí mít stejně rád jako sebe. Tomu nikoho to je chyba že vychovatel který nebyl to dítě jako sebe ne nevychová o správně jenomže musili že to dítě a musí věc. To dítě uneseme jo nového že když chtěl potom ho miloval všech jestli ještě je že je to jsem člověk o kterém koho měla se jdeme z vás miloval jako řada no. Teď teď jsem u si něco tak pro moji zaniká ani my to nenapadlo říká ale muka tak to není třeba abych dopomohl bylo mám aby to vím napadlo jev pak žes že. Takové míře jak jsem měl k příst tu kde jsem ji měl rád no protože let jsem to svoje tou povolal nedělal z příkazu svých nadřízených. To pro taky byly na na to časem přešli kdybys příkazu božího a no a no a tady jsem například věděl promiňte mně viděl. A že veliká v tom píše úlohu byla k jiným tím podivným tak se neděl tu potřebuje jenom jsou zase nechal tu psala za to správná láska k bližnímu nebyla když jsem. Že hle to tělo bylo velice za doby ti těle na bavil ze jsou celková nebo je to nestačilo eště zve před ho vzadu tak v tomto protože ona neřeší málo tak v prosím tak se mi nechal pokud měl nepřerušovanou ne no tak to bylo dobry e. Že ten hradem budeš jen může let cítil při slovu chytnout se ano a no otrok prostě takhle jsem prodělal e prosím vás zel v taková láska k bližnímu. My že dvě pohled na postavení toho bližního on musí v škole obstát jen on zase po ho byl ve těm nebyla poctě vás pudem ska naživu. Na ty úlohy měla do psem z domova domu přestal jsem a zel tak žil v voni to ne psala co jsem to nevěděl že by bylo psáno takže to na ni neplač jsem tady říkal neříkal obecně že kdyby to byla dělala tak zase. To jako že to nevidím ne protože jsem věděl tomu nepotřebuje udělat ne se kdybysi byla tento říkala živou budu mít za ty sku tohoto po oni tohoto všeho napíšu toto nové to ho typu tato. Zrodil napíšu jo to ne to by byla jako jsem se protože jsem potřeba tak že byste práce rozuměli abys a v tom mohli být zkoušeni třebas když se nohách tak to je všechno praktická doby smiluje protože. Život musí za praktický konec v tom jenom neni mohou pro můj lékař tak ho nebudete vůbec do rukou to musíte do pacient potřebuje léčení den a člověk a takže potřel léčení zpod. Tu oddělenosti jsem odjakživa lékařem že léčil z pocitu oddělenosti a jestli vy necítíte že jsem vám. Trošičku blízký v tom v chvíli co k vám vykládám nedal tak jsem tady zbytečný musím být svým způsobem nějakým způsobem s vámi a. Pro vás tady a pro každého z vás specielně pro vás že se někdy stává že třebas někdo povede před na své přijde říkal jsem měl lásku to bylo. Žena do tolik od rázem jak tele na vás ale všechny zodpověděl během toho co jsem tam s vámi byla dostal mluvil jenom jemně se tou byl jsem na vás nemyslel co si myslíte ani skoč do myslím na vás. Kdepák ale přese všechno řekl znal protože jsou to obecně platné pravdy a neříkal jsem je z neznalosti těchto praví jsili znalosti tato znalost spočívalo vědění a pozná. Na to sílu svést od boha neučili se tam moc a tak musím v miluj bližního ho jako se nestává a je to forma ztotožnění anebo je to něco jiné. Ono je to zpočátku záležitost víry a mluvím k vám jako věřícím lidem nemohl bych takhle ke bez novou člověk jakým jsem. Takovým byl e tam bych nemohl takhle mluvit ale vy tu ke komu mluvím ke každý musím mluvit jinak neboť do musím milovat podle jeho schopností a tu lásku upřímnou ne aby to zvrat byl. Se vracel aby říkal mluvil nesmysl které zvracení ten musí být si vědom toho že to je správné a spravedlivé a a tak vám říkám jenom tolik př. I posledním soudu nikdo z těch s spasených že nevěděl že miloval boha když miloval bližního s tu vadilo to nevadilo byli na pravici byli věčně spaseni. Ovšem jestliže to bych ještě bych světel to vysvětlit jak je to možné že když to nevěděli tak jednali pro boha neprospěch boží jak je tomu. Že a neomylně že takto bych musel vysvětlit celé zjevení se syna a to jsem se vzal jsem protože to jenom ten závěr že ano protože to nedokážu no a takže berte na vědomí. že cesta kristova to ukazuje není jenom se ta lásky jak si třebas mohu myslet vzdávat ji hledí si indové. To je cesta postupného poznání cesta existenční cesta činnosti především cesta činnosti. Když svou činností se neodevzdal vám bohu činností ne nečinností nějakou relaxací nějakým klidem nerozeznávám bohu tak jsem za špatné cestě mu jste úklid život duše potřebuju pod. Silou ale nesmí doby se svého života jestliže se na toto nedbá třebas těch lidských k doušcích že jakých tak se špatně vychovat člověk pro běžný život kdy životě musí především činný uměl když. jsem neznal takhle jogu takhle chybně jako naši jogini ten zranit že je tady tak jsem nikde byl přepaden extazí během své činnosti nikdy ne ani jednou a proč např. Šla při modlitbě protože tam nikomu nevadil ale ta vaše dokonce se nesmí být na vás patrona jako nebyla patrna na ježíši kristu ani vlastní učedníci nepoznali že tady. Jinak přítomen než jsou oni hledají při to jako zjevení boží a ne jako někdo narozen z rodičů ne takže když náhodou jednou nějaký svatý petr přišel. Protože synem božím tak ho za to pochoval při jeho si následovníkem e přednost tou přir to ne to řekl a ostatním na to nepřišli nebo nevěděli o tom nevadilo a hlavně že konali v nás. Bližnímu přeje konaly dobré skutky čili především o bůh nám přichází naší činností že jsme činni to je příchod boží do našeho života že jsme jeho silou učiní teprve až. Se naučíme jehož tři silou jednat tak to nebude dělat pro nějakou vizi ku nýbrž kvůli němu a pak vstoupiti dalším modlitby a pak vstoupili. Nakonec je naší kontemplace a to znamená do zjevení pak naživu protože my zjevením v bibli vzali byste věděli že ten život pět měsíců potom v měl co to je násilí třicet je. Věd byl pro mně jsi je denním božím to nebyly události tam byly tak těžké a tvrdě do pravici události na všechny že se nemohl nevidět a oni ale byl dopadali protože to pro dál. Dosti nebyli a pro toto události byly na tohoto dopadlo projdou znalosti nebyli po je to byl projev promiň temně lásky boží jaký ho byli schopni ti u to slovani. Ky ho byli schopni ti utlačovatelů unést slovo jsou tam doby předtím no a když neunesly víc tak trpěli a měl nebo dávali trpět tak je to s námi myslím pohnuté době taky jak to znamená oni si tím se f.