Karel Makoň: 90-24B (přepis nahrávky)

dělí se to čím modleme se a do a teď se pravým slova smyslu modlil že neříkal nic ale byl poražen do sebe a do toho davu neboť on s tím cítil on věděl jsem tadytu tomu že se že on přišel k nim tak on přicházel on a o nic němu a on teďka způsobil že přišli k němu za těch několik vteřin no to bylo možná minuta a potom už s nimi žil na jiné úrovni už jim mohl dupnout vědom myšlenku kterou by si byl před tím nemohl troufat vnuknout on si je přizpůsoboval jako tě to a to jsem viděl. To mi-se mi na něm líbilo že totiž že už udělali nějaký pokrok v modlitbě porodit no a teď je na řadě ještě dovysvětlit tu cestu existenční tak von když jako dospělý člověk spěje celou svou bytostí k bohu to když já bych chtěl udělat teďka třeba protože sám to nemám praxi musí zásobou tuhletu tak já musím takle se snažit rozumíte se odevzdat tělesně. já tam musím takle jít rozumíte živelně tam vstupovat a nepředstavuj si nitro aby že bůh je že já prostě do něho spěju to jsem udělal poprvně pořádně tam v tom koncentráku nevíte o jedenáctý a já jsem vstoupil do konce světa na sem zažil v všechno stvoření bez časových prostoru do časoprostoru až po skonání světa až tedy do konce světa a nemyslím že v tom byl nějaký předbíhá nebo nějaký věštění nýbrž to byla na vyřítí se do toho po té zkušenosti toho očistce který jsem měl za sebou kdyby byl neprošel tím otci sem tak jsem neměl právo dostat se k složitý který tvoří já jsem zažil konec světa protože ovšem stvoření světa taky protože on pořád tohleto jako stvořitel dělá já jsem byl vědomě s ním jako se stvořitelem spojen a jakmile toto dokončilo tak přišel kristus a já jsem ho neviděl já to mohu říkat jenom proto že jsem najednou pochopil celého učení to znamená on přišel s podstatou toho svýho příchodu a do toho příhodě učení které člověka oživuje které není jednoty mi slovy nebo je tím i skutky nýbrž je skutkem toho slova o slovo ve mně začne přebývat bezeslovně a já nejenom to začátek za se toho přebývání že napřed po rozumím nebo pochopím co mě chtěl říct a potom jsem schopen z toho něco udělat pro jiný lidi tak že když to eště linkou zrálo ve mně to už jsem to apelace do tý vyklad se tak jsem to nezkoušel ale byl jsem nucen o porost mi to vyzkoušel na tom jiřím došelovi No to víte to si dovedete představit že to bylo působení faktické. došel který jako mě před tím nikdy neznal když jsem do něho vstoupil byl mnou ten mohl říct styl francouské svému a to jsem já vyd by tyto jsem já a on říkal protože ty všechno víš že ty vě dokonale znáš tak by že muška a cokoliv řekneš já poslechni a on tedy s takovou oddaností jakou jsem nikdy u žádného člověka nepoznal vymyslili správce všechno co jsem mu nařídil dělal musejí sebe věční nesmysl on to udělal otce dá instituci a on to do mezi se vám říkám to dotahl tak dala to já za těch devět let ale ten došel a kdežto tomu ačkoli to nešlo Ten si musel počkat až přišla svatá..-anežka a opravila ty moje chyby a proč si to nešlo jednou a druhému to šlo bylinu ten došel jsem mi zdá být ještě horší tací než ten radit jsem napřed a ten se nepřál ten se nedá smrti ale ono mu to podíl trvalo díl než tomu jiřímu došelovi protože byl osoba velice hloubavá a neměl takovýho otce jako měl jiří došel ten se stýkal s tím že vy a tak dále takže na okolí velice záleží ten eliáš měl skvělé prostředí které mu velice pomohlo k tomu aby se vědomě spojil s tím bohem a teď se doufá dobře držíte to skvělé prostředí spočívalo v tom že měl krále to znamená mocensky velice dobře postaveného člověka který ho toho mojžíše tedy toho eliáše chtěl zabít to bylo tak těle partnerství jako partnerství toho koho ježíšova života to hra s tím ježíšem to bylo s ke pane nebo partnerství s těmi židy si ho opravdu zabili k tomu kříži ne na se to všechno stupňoval a bylo to pořád no kopyto tak tohleto panenství mělo povahu proto tak blahodárnou že ten člověk ten král měl moc toho eliáše zabít viděl na kterého že von mě zradí a tak posla holi poznáním a ten zase to lidskou viděl zda se sebou a viděl jaký má záměry má záměr také se dostatečně přiblížili tak na ně poslal oheň z nebe a všechny na padesát tam zůstala jenom oper a to byla ta skvělá příprava kterou musel provést on to nikdy předtím nikdy potom nedělal on se na to nějak netrval páry nějaký zvuk ale von si řekl ani to neřekl on to věděl co a týká říkal jako že to řekl o proč a to víte mě to než si řekl tak on někde zabít ten můj klá pane bože soudu je se abych zabil je nebo toho krále a nebo se nechal zabít a bůh mu zvolil zabiti vojsk tomu jsko a tak on seslal oheň on s tim oheň- on s tím ohněm on už měl praxi jo prosim už by cíl mě už tíhou ten oheň seslat taky když s tím žili jako budoval ne když toto za ten to na jo na napište jednou totiž s existenční tak ten musí prodělat tak zvanou nohou dobu soustavné asimilace se stvořitelem tedy to tedy vám řeknu to je opravdu namáhavá záležitost protože na té cestě cé nebo na té cestě mystické se k tomu výsledku spojení s bohem velice stupňovitě tady nejsou vůbec žádné stupně na této či něco si ten žádné namaloval ale při té ká ustavičně do toho jediný se od toho stvořitele jeho síla která ho udržuje v existenci především o to tak pociťuje jako já existuju proto že mě má ve svém vědomí bůh to je takový činitel kterým on hodnotí svůj pokrok ano on mě má na mysli o mně má totiž ve svém vědomí já je je a já se svým nevědomím úsekem ab jemu přibližuju a to může poměrně dobře sledovat že to strašně ducha záležitost jak dalece se zračí v jeho úzkém tvaru á bé vědomí vědomí boží a takže ten eliáš na o jiný proti před ním a po něm měli poměrně nesnadný styk s bohem nebo není se stýkali s ním slovně a že tváře li si svou bytostí svou schopností lidskou neslovní projev boží na slovo tak to byla největší část to že když se jim toto podařilo tak ten bůh mě mluvil jejich řečí hebrejsky a co vám to napovídá že to že bůh nemluví musel být převést přes svou naučenou schopnost se brzký mluvit ne do svého vědomí do svého vedení se dostal jenom jenom hebrejština a ne projev boží takže teďka zbývalo vrátit ten hebrejský prvně a kdy tedy do vůbec nedokázal jíní na to jdu hrajete dokázali na projev do ze slovní a to skvěle dokázal ten eliáš protože on jak pořád svoje hrozné schopnost ne na učené schopnosti vrozené co prosti dohromady obětoval bohu tak on zažíval jasným písně kdy už přechází tak takové meze kdy byl eště židem do meze nebo to volnosti nebo do oblasti kde už idem není kde jenom člověkem a zase z této oblasti toho lidství do toho božství čili to byla chápal v lásce a asimilace ale nebo přetváření ale přesto to bylo moc ducha za budíka vykládat tu cestu mystickou nebo je liskou o moc je duší než jak to děláme my jenomže bylo třeba k tomu úžasný disciplíny že tam nebylo jiné vodítko jak to má dělat než jeho vědomí on se na stavu svého vědomí že třeba kde je myslel ři ještě on slovně to znamená je dole přes případě tak ještě nebyl ani na povinně protože bůh musel přetvářet svoje slovo do do hebrejštiny ve o o nemluvené nebeští ale jakmile už nepotřeboval ten eliáš se slovně vyjadřovat a přes anebo sobě slyšet a ješ u začal rozumět tomu bohu začal chápat začla vnímat tak to už bylo tak dobré zase bude snadně že on věděl že už jako stvoření člověk tady nemá co dělat a on to cítit tak dokonale že mohu přímo na den a říct vím žáků že už tady nebude to se vůbec to na nepatříte této cestě nízké nebo to to je jím neznáma on ho mezi dech a všichni ostatní před ním v ději onu kdy odtud odejdou už dávno před tím by v takovém postavení jako zkušený doktor který je pořád léčitelem nevyléčitelných třebas jako byl ten toto pražák na něm pozná dávno před tím co odejdou že umírá smrtí to sám jsi a v těle ne že to nebudu vykládat ale jenom leda paralelu že takhle poznal ten eliáš a tak to řekl tomu svýmu učedníkovi lze v já odejdu já si už nemohu pomoci na odejdu protože já jsem se tak dlouho tlačil k bohu až on mě přemůže do to velice dobře chápal ryšánek se vám to něco říká jak jsem se a ten spis pro ně ne a pro jeho ustane abyste se dostali do ruky máte myslím břichem ten člověk měl jedinečnou eliášovou schopnost tedy o mě při poslední náš je přesně řekl vy o už odejde a mohl to říct přesností možná na hodinu to neřekl já jsem toho nechtěl a on říkal tento raketě jistý ale při tíhne už jako tady nebudu ne a řeknu vývody prože se mi to mne si a se zhoršuje ale že já opravdu pociťuju že si mě ten pán bůh vezme tak takhle to pociťoval tento smysl to byla existečnícesta a takhle to pociťoval ten eliáš zažívá dobře víte a to jenom zopakuju ze svatého písma ze starého zákona ten elizeus když mu tohleto jeho mistr zel tak se ho držel aby ho nepustil do toho nebe a ten eliáš zase byl takový že ho zkoušel jak se to toho vydrží za ním chodit jako otázek ožením takhle nechodil ale ten den co mu říkali já dneska pod tomu otci tak on ho od rána nepustil z toho zraku a pořád s ním chodil to že oni šli mě tam do jericha a prostě daleko šli po státě a on pořád říkal tak už to nebude dlouho trvat nebere o trvat a vrátil se k jordánu a říkal tak teď už tu pryč do tam tehdy přítomno padesát ozbrojené co ji v písma a byl tam ten elizeus říkal ty byl tak věrný mě lze že já jakékoliv přání budu moci splnit a splním že nic si a on chtěl dále zásobní plášť násobnou moudrost nebo uzná sedmého ducha a já se s tom duchu mluvit o já svého ducha toho eliáše a on mu na důkaz je symbol že mu předává toho ducha takhle se to jak se vznášel kočárem oni vím do nebe tak mu shodil svůj plášť a on ten plášť aby se přesvědčil si je to opravdu bona sobním protože on chtěl někdo následná ducha on ten plášť popadl a prostřed ho přes v jordánu to není dostat ústí pouček aby se proč řečlo předem plášt ale ten plášť rozšířil takovým způsobem že vojsko ti padesát vidí přešlo postupu potom plášti ani a ten plán neprobořil pro ně nebo neprolomila nebo neponížil nešel do tý vody zůstal viset jako moc na té vodě takže oni prošli přešli přes ten plášť a la terý že už měl radost že dostal továrnou nebo násobí dar ducha svého mistra a tak dělal podle toho potom zázraky a tím končil svůj život no on to prohlásit způsobem že chtěl ducha toho mistra o ještě nedorostl do ježíše krista že tenhle ten duch s malém li musí na kříži odevzdat způsob jak se ježíš kristus zdali příkladný a duše a to šablonovitě nebo heslovitě když světlu aby moh na vás za na to dává ježíš při krát koval říká říkal tím že jim jak umře před věcí do téže mučen podobně ale vize jednou jsem zřel ten petra čistou nedostaneš říkám by se to neměli a ona z satanem to všechny neopakovat věděl že už se nezaspala to vím a k vidět by myslím taky a když to jako pominulo ta doba tě věřte že se stane tak dal sílu napřed pořádal poslední večeři prosím vás na tom vadilo tady náš naše církev to bylo tak významné že to mělo vysvětlit smysl té oběti že níž je li ho to nevysvětluje do té žně smysl té oběti tak je vám to ještě pro jsou řeknu ze zkratce jak ta poslední večeře vysvětluje co to vlastně bylo pro nás on ježíš říkal já jsem sami loučím na to nenosím slovy pochopitelně ale než se tak aby pomíjí s nezbylo nýbrž já vám zanechávám důležitou věc své tělo a svou krev a já vám mu jí právem podobě obojí podobě symbolu chleba a symbolu vína tady vidíte hle prosím všichni víte hle říkal tak až mu já požehnám tak to bude moje tělo v tom je požehnání spočívá v tom že vstoupit na kříž tady víte víno až mu požehnám tak se ho poznáte že je to moje krev a ona to teprve až se to stane že já ji vycedí na kříž tak oni to moc asi nerozuměli ale co se to vlastně stal při té mystické smrti na rozdíl tadyhle otto eliáše on se musel znát dodělaná potom se musel vzdát svého ducha potom takže když věděl že už má těsně před smrtí dělo opustil to to ani nelitoval neříká ani na té odevzdávám své své tělo nýbrž šel ho odevzdat tím činem o odevzdal ano ale ducha nestačil odevzdat činem protože duch není v oblasti činnosti kdybych to řekl volně a od něžně ale názorně tak by říkal duch je ve stavu nečinnosti jak se nám to jeví není činný ale on neodevzdáš ducha božího on nemohl zrušit jednotu od se se synem takže on mohl oddat jenom toho ducha s malým byl co z tohoto spojení které bylo věčné sám udělal čili ten duch který kterého odevzdal byly všechny dobré skutky toho ježíše krista on se řekl jejich účinku na sebe a tím svého ducha předal na tom kříži lidstvu do todleto pochopil nebo zažil na sobě co co tam vlastně udělal tak se mu velice snadno čerpá z toho jeho ducha není to nejvyšší poznání ale velmi snadno pochopí proč dělal za zázraky a jak by to mělo ta výmysl všechno bude protože ten ježíš se ti jenom něco nového přinesl obuti se dešlí avatarů nebo vtělení boží nebo těm proroků to že co přinesl že o člověku platí nemůže nikdo mi a tím lepším způsobem nebo dokonale si pro a se obětovat než obětuje svůj život než že obětí život a o bohočlověku svatý že nemůže bohočlověk dokonaleji se obětovat a to už je obětí oliv kdyby duální pro jako je po jednoho člověka nepotřebovali než obětovat svého ducha svého ducha to znamená jako by vyšel z domu kde ho nepřijali a on tak bylo dostává na kříži podobno tomu se napřed jako nalomené že takové odevzdání ducha už předtím existoval v jeho životě já doufám že se z toho vědomí a na to několikrát několika pokračování v do taky proces jak se odevzdává duch a on to postupně a dům že to se celý život ježíš u probrat na doufám že na toto nezapomněli zapomněl tak je to připomeňte a teďka spěchám dál aby mě na aby se mi nezvali kleče byla mne tak dál se jako se vzdal z donucení božího nebo z domluvit andělem božím platí já když píše o tom desáté kapitole že někdo z něho ten ježíš měl opravdu co s ní st on strávil jenom se ale strávil celý svůj bohatý život do vody dobré činy a to bylo odevzdání toho jeho ducha že on odevzdával to co fakticky v tom světě vyvedl co tam udělal co tam dobrého vo to zase dělal tak jenom to o dobré on se totiž potřeboval dostat k tomu duchu božském který není lidský a proto se musel vzdát celého ducha lidského všeho co pozůstávalo nebo vyplývalo z toho co dělal v tom byl duch dobra v tom byl duch spolupráce s bližním ne doví proviní ten duch toho dobrodiní tam byl byl tam prostě duch osobní lásky osobní lásky a on se musel dostat do neosobní lásky aby totiž mohl přivolat toho ducha svatého je se liší od toho ducha osobního maličtí že ne kolektivní jedná a ne individuálně pro jednotlivce a nemá lidskou podobu on se do té doby zjevoval jako člověk ne lidem a od té doby jenom dohasínalo to tu zjevení a přecházelo do vedení duchem svatým já vám to říkám po ale zdlouhavě protože my si tuto proměnu nedovede představit jenom ne svého ducha to znamená individualitu která se v nula během tohoto života a to není ta individualita pravá ona se musela vyvinout životě ježíše krista aby mohl dělat to co udělal no a je totiž neměl životě lidském co dělat tak tím se odevzdat člověk musí umět odevzdat všecko víte tady jaký je rozdíl mezi ním mezi eliášem ten eliáš také odevzdal všechno ale ne z donucení že by byl ztratil dojem že už není spojen s bohem ten den se ježíš se dostavil tady tato krize u eliáše neprobíhalo aby jej se ti neprobíhá než se tady byla zcela jasná bože proč mě opustil on neříkal ani otče bože prosím prosit že on přecházela neosobního styku s bohem tak už to nebyl pouhý jeho otec nebo to pozítří el nýbrž by se to prostě a když tedy odevzdal svého ducha a za pocitu oddělenosti od boží pomoci že jsou opuštěnosti pocitu od vésti tak už nezbyla než umřít i do hrobu jako tedy na nižší úrovni existuje o to pasů existuje toto praduchu svatý jan ten znáte ale kříže že žák ze že od dvou ten nocích ten ná noc smyslů ten národ ducha já to řeknu o za do ne nás ducha začíná nebo končí tam kde odevzdávání ježíš toho ducha do všeho odevzdal jako nemažeme ten a toto považovali právě prvních se sání mystikové za nejvyšší zážitek jaký člověk může o bohu nabýt či zdejší pojetí nejlepší pojetí božího boží podstaty jestli norbu ne tu a nebo o tom hodovat oni o tom rozhodli ale něco tam přesvědčte chybí do tohoto ten hrob každá každý proces který probíhá řek bych aktivně a za v trpně takové rovnováze výš nado ještě aby byl pro ležení jako cíl tedy se prodala by byl snad pravidelnější pro ten život věčný vědomě zažívaný a že on sestoupil do pekla nebo do pocit nebo toho dobu zároveň všecko protože i tam byl propojen s tímto světem nám neznámým tak že mohl mě vědomě působí a se vám to tak rázně všechno vysvětloval už dříve říkal si tam šel například osvobodit jidáše který se nemusím to žít a znovu ne ale když říkám že tam o svou jidáše aby ho vyvedl z pekla tak tím říkám že osvobodil miliony duší které tam v tom petrýl čili on udělal škrt přes o počet k tomu peklu jak je to co to jak se tomuto za peklo nemůže být věčné samo sebou protože tam sou lidi kteří něco časného provedli časným účinkem vody do toho stavu veršů sob jak je to tedy s tím peklem ty protože něco učinili jako příklad je jidáš tak nejdem že už něco tak ohavného že si za suzo věčný trest toho si toho si byl on a tato jistota je to zasluhuje způsobila že tímto způsobem utopí sto tou peklo je věčné narodit z očí se do věčné není protože tam svítá naděje v tom té duši člověka že se do jednou vrátí a ne se svým bohem spoj já myslím že je tento rozdíl mezi takhle očistcem ovládáte pomoženo vysvětlim aspoň to peklo do stavu kde ti co tam postavu byli byli proměnění tak aby to vydrželi až do toho příchodu to ježíše krista který se děje průběžně neboť až si ten člověk v tom pekle pobude tak zlou tak daleko že už ho nebude bolet že se odtamtud nikdy nedostane tak je tam zbytečná to se tak se otrne já to znám to peklo z těch koncentraci jaký je to byl dobrý z těch operací za bychom to bylo tak nebyl očistec a až jsem pozbyl veškerou naději se ubránit vzdal jsem se tak bylo konec po každý čtrnáctkrát sebou konec pekla by se mi tenkrát přímí b tak to dopadá taky tam já to v malém viděl a jistě že to ten ježíš viděl velkém že stará konkrétně proto a jidáš aspoň poděkovat to pořád správci že mu dovolil celí křesťanství že on musel podlehnout jeho vlivu daleko větší měrou než ostatní učedníci a musel vykonat to co by byl nevykonal kdyby byl tomu u nepozbyla taková mohutná u deset ze strany toho ježíše která mu pomohla překlenout to propast mezi přípravou third a mezi za do vlastní tam byla nějaká propast a tu mu dokázal ježíš na celý přemoci tak to je asi všecko dante livre napít a peklem na pevnou branou naše oni stránce ji ketrá je mesiáši nádorem neterna dolor tak říkal za neteče nadějí s tou při vstupujete do budete touto branou já to je město bolesti a s tebou si není východiska a trvá na věky a měl pravdu to je tedy důležité že stav pekelníku začátek má se státi naděje až to stav oči tento úvodem a ten člověk má naději se odtamtud dostat od o tom stavu toho sice věděla a tak taky neztrácel naději že i tam přijde se o tam taky dostane tak by se tam musel dostat a já jej jsem to oči své síle taky za sebou za běžného stavu vědomí jsem napřed statě naděj to začátek dokud kolik naději že se o tamten jsem taky měl prvý dané než pěsti přitom a trápení ale potom jsem postupně s tím smiřoval takže až se s tím smířil že tam umřu tak už pro mě ten očistce neměl význam a já jsem ho byl vím jestli jsme není se být ne o svém to stačí ní musí provést to sezná se za běžnou tou vědomí že my ztratíme své já a své ne vědomí své lidství a nemáme naději že se nám vrátí a jsem neměl u tom čtvrtém stupni v tom černém koni jak se se nemožná přečtli neměl nejmenší naději na to bylo to pro neutiší ho doby my ho života neměl jsem i do dokoknce na tom centra a upozorňuju vás že to bylo před koncentrákem a takže on ten kdo je v tom pekle postupně ztrácí naději když vidí co se mezitím děje já jsem taky stát se tomu či naději jenom že že to že se odtamtud dostanou jenomže mně to nakonec jako tomu petříkovi nevadilo protože já jsem měl přeci na pozadí toho svýho strachu nějakou naději ne naději nějaké světlo které přeci jenom mě vyvádělo do řek bych do stavu kde mi na mě nezáleželo že jsem se bez dosti odevzdal oni ovšem jsou na to pekle to je ten rozdíl o tom že nemají komu nikdy spojení s bohem nezažili proto jsou v pekle a tak nemají naději že je někdo vysvobodí pro to peklo věčné jsem mockrát říkal proč je tak věčné když věčné není ono věčné není a a je mi sito člověka to je důležitější představuje to člověka je věčné to se přesvědčuje den zen jo je to ta takže to je věčnost pekla takže ten tam tainem nelhal říkal nalepeno do do věčné bolest sestup tuto pojetí toho tekli a tady je neterna do a je to věčného do začne s takže se setkal třebas tím satanášem to jsem byl zřejmě ale mně se mě byl jako někdo jiný ne tam byl strašně smutný a říkal tak to já jsem vám špatně já i já budu věčně bolavé jestliže budu trpět protože jsem povoláno bych sváděl lidi ke zlu a mě se to daří nadáno se stále více provinil ná stále hlouběji odpadá od toho boha říkal tak tam to spěje věčné bolesti kdybych já nemusel svádí dál mně to přestalo bavit ale mně to jde stále lépe tak to aby čím dál víc říká ten můj satanáš tak já jsem vzdal vod boha a já jsem mu říkal prosím tě takhle to neber voni se snáze pořád i podávající a je toto a a to usedá a prosím vás pro visíte teďka to popřává to tam jsem neříkal je dvacáté století svatí techniky a dostane na sebe na s beze podobu techniky vyspělosti technické a vědecké a to bude tvá nejsvůdnějším vás takže lidi oddaní té technice jako třebas válce pomocí pomine teodas technice za bezhlavé to si tam bude přivádět daleko víc těch peklům a podle daleko snáze to si pořád by myslím to ten já jenom rozvádím snáze je láká a otec a nebo získá proteklo protože ve světě fungujou prostředky jimiž člověk zapomene na jakékoliv dobro když je ochoten masově vraždit když nabyl nějakou po nebo tak to musí být ochot a člověka a úplná zvrhlost ale jsem mu říkal nevěře budeš pořád být tak snadný život to ti půjde od určité doby pořád hůř protože lidi také jsou vedeni bohem nejsou nejenom tebou a tou technikou a tvou pýchou a to není technika pro který já jsem ale pýcha toho satanáše a máme misku pane pýcha satanáš tím zaručuje celý svět a sami budeme pán a ne já jsem se stával ten hitler ale on se dostal k té u mě vůbec řekni tam vybudovali a nemoh to dodělat jsem říkal budou doby kdy lidí bylo tak osvícení že nebudeš moci ani získat a oni budou přemlouvat sebe si ho vymýšlím prosím jako já tě dneska přemlouvám protože ta technika mě nezískal pro sebe ani ta věda já jsem z toho byl odvolán jak vy říkáte nějakým řízením nebo nějakým nedopatření a co je to si nesc tak mně už jak vidíš do pekla dostane protože pro mě ten satan větší zbraní technikou zabíjet technikou dělat i nejhorší věci proti vycedí mu to už padne že jí se smíří ne a nebudou těchto prostředku používat a kdy to bude a teď už mluvím za se jeho slovně teď co se mezitím vymyslel všechno a ty mluvím o to a kdy se já máš ty mi říká že mám naději se osvobodí z toho že to není to můj den že není správný ne opravdoví že to jenom dojem že to to je si něco nalhává když se to ty stane dělá budou sobcem a já jsem mu řekl unese mu to řekli způsobem to nechápají než jsme my já jsem mu říkal si součástí zákona dvojnosti si na té straně toho zla až pomine účel zákona dvojnosti tak ty nebudeš přivázán pletu ale on říká a to je kdy to neříká tomu ba co věděl teď až k pominete vesmír říkám to vám aby pomine a to se mě ptal každým člověku do se osvobodí od dobra a ze zákona dualismu pomíjeli vesmír je tak existenční cesta tyto měli bezvadně na a naplňován a šli přímočarou cestou za poměru s tí světa napřed k tomu hospodin byl oddán a pak s prožil od stvoření od stvoření čili zhroucení silové sílu čili kdy to nastane a von říkal to máš pravdu jako by to bylo bývalo nenastalo mockrát jakou úlevu pociťuju když duše mnou sváděn najednou zvítězí a ne k bohu takže až vám ustálit jak jsou nám vděčny ty obyvatele vyšší sfér když síla boží pořád přesně prochází do člověka tak jsou nám vděčni tak ti neplní li cestujeme s bohem ani že vděčnost že strana a ten opravdu ten satanáš v tomem pojetí pochopitelně člověk a odění sní muž já jsem myslel že to muž se tvář jako velice věčný nesměla se byl sice ještě smutný ale opravdu jsem vystihl co mu dává naději se osvobodit a tím se stane z jeho pekla očistec jednoho dne až se stane z jeho tekla očistec až tam svitne nějaká naděje já jsem říkal a kolik bych musí být těch spasených aby se to změnilo na očistec to už nosti nejsou říkali a on říká náš neznám a to se asi mýlil to asi neví tak až to číslo bude tak budeš očistí a pak už to tak budeš víc to a to už jako když si před východem z odtamtud tak já patří také do nebe to uslyšeli on na to nepotřebuje ptát o blíže patří do nebe že že mu to není ztratit nemůže jít a to je hrozný utrpení se nemůže vrátit zabít že tam patří jemu v bohu se to nezvrhl čeho ale takhle složitě naši myslí která je analytická to probíhá ne já jsem to líčil analiticky já se takhle to vyvozovat nevedli do by dovolte krátký a pro něho i pro mě velice šťastní cí já jsem já mám mocí době s tím tak nikým sem na dobře ne a je to dením líčím anděl dělnice něco mě za něco mě je vděčen ale ten peklo