Karel Makoň: 91-23A (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

Všichni tito lidé prostě věděli, co dělali, že ho chtěli popravit, ale jako lékaři věděli, že mně chtějí zachránit život, ale nevěděli, to je obdoba, že mně způsobují znovuzrození mystické a že mi úměrně s ním způsobují mystickou smrt. To jde ruku v ruce. Jedno bez druhýho nejde, ano? Do jaký míry zemřeš vnitřně, do takový míry se narodíš. A když se ne- když nezemřeš vnitřně cele, tak se celý taky nenarodíš, ano? Například můžeš provést narození z vody, ale ještě to není narození z Ducha, rozumíš třebas ve pro ve z. No a když se narodíš z vody, tak taky umřeš při tom. Když Ježíš Kristus se narodil z vody tam v tom Jordánu, tak to mělo ten následek, že umřel pro svou rodinu. "Kdo je matka?" To se stalo v chvíli, viď, "kdo jsou bratři, kde je můj domov?" On ho páteř skutečná smrt mystická pro rodinu že mu škoda, že ta moje sekretářka tam není, ta by ho praštila, ta takovou ránu silnou. No. Ale vona se odstěhovala, aby, protože, ví, že von modřiny, protože ona ho dycky bila. Otčenáš vykládám mockrát, a vždycky jinak. Ale vždycky jako velice důležitou modlitbu. A vždycky jako modlitbu. Tentokrát, protože jako jsme postoupili kousek dál, jsem to vykládal jako prostředek nebo jako nápovědu k činům. Takže považuju v tom stavu, v jakém jste, v pokročilém stavu rozkladu, že jo? Abyste se tu mo- modlitbě modlili, tu modlitbu modlili jako návod k činnosti na tomto světě. A jako návod k myšlení. A jestliže v tom vidíte návod k myšlení a činnosti, je to v tomto stádiu, ne v jiným, v tomto stadiu vývoje, který u vás předpokládám, správné, ano? Deme na to. Tady mi někdo říká: vemme si Otčenáš- růženec, to je modlitba, která vopravdu hraničí s krajní mlu- mnohomluvností. A navádí k mechanickému opakování něčeho, o čem vůbec nemusíme vědět, co znamená. A přitom... přitom měl svatý Dominik, my ho máme tam na oltáři v tom zobrazeného v dominikánským kostele nahoře na Petrohradě, ano? U Panny Marie růžencové je to, jak Panna Maria předává ten růženec svatému Dominikovi a doporučuje mu, aby se jej modlil. Tak to budu trošičku delším způsobem vysvětlovat. Proč mu to doporučuje zrovna jemu? Protože do byl mistr řeči. Ten kázal po všech končinách Evropy, kam jeho jazykové znalosti sahaly a voni sahaly daleko. Von kázal v Řecku, v Římě, to je v Itálii celé, potom ve Francii, ve Španělsku, v Portugalsku, dál ne. Ale to je dost. A tam kázal takovým způsobem, že oslňoval tím kázáním a velice mnoho lidí získal pro Boha, pro církev, a tak dále, pro správný život. A tak mu to prostě svým způsobem vyhovovalo a taky ho to pokazilo. Protože on si nemoh dovolit kázat, jako se říká, růženec mechanicky, to nemohl. To by byl neměl tu publicitu. To by... to by ho byli vyhnali. Ale ono se jednou stalo, že vznikla nějaká sekta abl- albigenských a valdenských. Valdo byl obchodník v Marseille. A ten člověk byl tak troufalý, že dal přeložit bibli do Francie- do francouzštiny. A církev byla tehdy tak zvrhlá, že nedovolovala, zakazovala modlit se nebo číst bibli. To to dopadlo pěkně, viďte? Kdo četl bibli, tak ten byl jenom ten, kdo uměl latinsky. A těch lidí nebylo moc, to byli jenom lidi v klášteřích, a ti církvi nevadili. Jinak bible- bibli znají ostatní lidi jenom z toho, co se- co slyšeli z oltáře. A církev tak řídila šikovně ty řeči na oltáři, předepisovala, co se číst z evagelia, co se číst z epištoly, že tam nebylo například v tehdejší době tohleto: snáze projde.... Správně... správně... správně. To znamená, boháč se nedostane do království Božího. A to tam nesmělo, protože oni byli nesmírně bohatí. Od římskýho papeže po biskupy. A on si říkal ten papež: když zakazujeme tu bibli číst, tak musím získat nějakého svatého, který by to potvrdil, že to ří- zakazujeme správně. Tak řekl nejoddanějšímu synu církve, svatýmu Dominikovi: jdi kázat do Marseille. A to byl marseillský obchodník... marseillský obchodník, kupec v Marseille, který s- vyd- měl vydavatelství, že jo, jak se to tak říká, a vydal si tu bibli francouzsky. Takže tam byla ta sekta valdenských. A von si přál papež se jich zbavit. Tak říkal: nejlepším kazatelem je tenhleten člověk Dominik. A přitom mně je tak oddaný, že za žádných okolností, když mu to nařídím, z toho nezběhne. Tak ho poslal do Marseille. předtím než to udělal, připravil tam podium, dole v přístavu. Odkud- kam bylo všude vidět z Marseille do doka neměl tam odtud je nádherně vidět na... na přístav. A na čtyř- čtyřech rozích toho pódia dal připravit hranice s- ze dřeva. Na to přivázal na každou tu hranici jednoho a jednoho valdenského a na prostředku toho pódia velkého, dal zrobit oltář a přiká- to se všechno stalo za nepřítomnosti a za nevědomosti toho Dominika. A kázal mu: synu, budeš tak dobrý a předneseš jednu mši těm kacířům valdenským, aby věděli, že ty jsi pravopočestný, že jo a že jsi dobrý věřící a... a poslouchající papeže. On samo sebou netušil, že tam budou hořet ty čtyři těla na těch rozích, to nevěděl. A von začal sloužit tu mši, oni ještě nehořeli, viděl, že jsou přivázaný, ale ještě nehořeli. Ale jakmile začal sloužit mši, tak ten, kdo vod papeže byl poslán, to nebyl papež samozřejmě, zapálil ty... ty čtyři hranice a během těch- mši všechny uhořely. A papež ro- dal rozhlásit, napřed po Marseille, protože tam to bylo nebezpečí valdenských největší, tam byla ta tiskárna, ne? Podívejte se, papež a tento můj největší svatý a kazatel jsme pro to, aby byli vyhubeni. Vyhubte je všude, kde je najdete a ty všechny bible spalte, že tak se nemá jednat. se jednat podle příkazu Božího. jsem Petr, jsem zástupce a nikdo jiný. A byl zvrhlej, jen to břinkalo. No a víte, že ten člověk jménem Dominik tu mši dosloužil. To byl věrný syn církve. A jsem nepoznal většího, věr- věrnějšího člověka než byl on a svatá Terezie z Avily. Představte si, že vona špatně si vykládala on do kole konec šestý komnaty a začátek sedmý, kromě jinýho, to byly menší chyby. To jsou ještě menší chyby jiný. Ale to bylo do nebe volající, jakým způsobem vona v tom základním spisu bhaktijogy křesťanské kázala tu bhaktijógu úplně stereo- středověce, úplně kacířsky podle mýho názoru, ne? No tak jsem odmítl tuto část překládat. jsem odmítl tuto část komentovat. Nebo když ji přeložím, tak ji budu komentovat po svém a vyvrátím tu nepravdu svatý Terezie. A ona okamžitě mi řekne, že nesmím, a to ostatní jsem vám všechno vykládal. A donutila mi, abych to přeložil. Tomu říkám věrnost církvi a věrnost tomu, co ta církev unese. Ale se chci dostat na toho Dominika. Nemyslete si, že jsem zapomněl. A ten Dominik přišel celý zkroušený z toho- Marseille do Říma a říkal: cos mně to ty dovolil udělat? Dyť jsem tam zabil čtyři lidi a rozpoutal jsem inkvizici. Von rozpoutal by inkvizici, protože říkal: tak dominikánský řád, kterého jsem poslušen toho svýho řádovýho mistra, a to byl Dominik a bude totéž, co on udělal v Marseille dělat všude. Oni inkvizičním způsobem týrali minimálně dvě stě let. A tak se stalo, že taky byla týraná svatá Terezie. Ona to dobře ví. A vona ani slovo neřekla proti inkvizici. Dověděli jste se, že vona byla tři měsíce týraná před inkvizičním soudem a do krve zbita, že se válela na zemi denně? Řekla, mluvila vůbec o inkvizici? Kdybychom my to nevěděli, z nezávislých pramenů nevěděli, tak bysme řekli, že vůbec inkvizice nebyla. A že se někoho nevší- někoho si nevšímala. Ona si všímala. A velice dobře. Ale jenomže v církvi byly dva proudy. Ten jeden to neuznával ty poctiví. Takže vona ta svatá Terezia měla za sebou taky nějakýho... nějakýho biskupa, a ten denně přinášel lístek prázdný večer, opustili ty inkvizitoři tu její místnost, kdy ona konečně byla na zemi a... a byla zkrvavená, tak říkali: to je dost pro dnešek. To je jako když vám vyčerpáno deset takových věcí dobrých pro Stáňu, tak musím začít něčím, musím od toho odejít, že jo? Protože všeho moc škodí. A odešli a v tu chvíli ona tam měla lístek vod inkvizice, cosi nechtěla... cosi nechtěla odvolat. Ona nechtěla odvolat, že na světě se musí přijít do nebe, a ne po smrti. Pro to jediný byla bita. A ona to neodvolala. Za tři měsíce, tři... tři měsíce by byla bita a neodvolala. A ještě při tom psala Hrad nitra. Važte si ten Hrad nitra. To je psaný za těchto okolností. A teď je správně dokonce přeložen do češtiny. A je tak správně přeložen, jako je sama španělština. Protože když jsem překládal špatně, tak ona při tom byla a napomenula. jsem nemohl dál překládat, jsem musel vyslechnout její opis toho slova, kterému jsem nerozuměl dobře a kterému nerozuměl ten můj předešlý předklada- překladatel taky a ona mně řekla: si nepřeju, abys to komentoval, protože chci zůstat učitelkou církve, protože oni nepotřebujou, ne že by mně to dělalo dobře, ale oni potřebujou. No ale se musím dostat k tomu Dominikovi, který taky způsobil, že ona dostala nařezáno. Ale ona ve svých spisech píše, jak si ho nesmírně váží a jak si váží svaté inkvizice. Svaté ink- on nemluví jako inkvizice, svaté inkvizice. Byli to moudří lidé. A že dostala nařezáno, bylo moudré, protože ona věděla dobře, že církev to ještě neunese v době: abys to říkal tak. Mně říká: jo, bych ti dovolila to- ten komentář psát jinak, ale kdyby tak za dvě stě let, za tři sta. To tady nebudeš, to bude komentovat někdo jiný, a ten tvůj spis vlivem toho, že jsi ho špatně komentoval, nebude k potřebě. No tak mně to na tom nezáleží, ale zatím jsem udělal to, co ona si přeje. K tomu svatýmu Dominikovi. On byl tak zkroušen, že se utekl k Panně Marii. Tehdy mariánský kult byl novým kultem. A zakladatelem toho kultu byl současně, to byli současníci, svatý František z Assisi a svatý Dominik. Malinký rozdíl věkový u nich byl, ale byli, v době žili stejně. A takže on s- začal, on věděl, že jako nikdo nebyl milosrdnější v tom křesťanství než Panna Maria. To on věděl. Takže se utíkal modlitbou k a prosil ji, aby mu z této bryndy pomohla. Jestli nechat tu inkvizici, anebo ne. Jestli... jestli zdrhnout z církve, anebo ne. jsi li to na to u nás v Plzni pořád. Oni musí do oblasti, není příliš obydlená, tuhleto dělat, jo? A Plzeň není příliš obydlená, to je dlážděná vesnice, jak říkají Brňani, Brňáci tedy, tak je to v pořádku. Takže ona mu řekla: ty jsi člověk, který nedobude- ne- neumí mluvit jinak než pravdu. A tam jsi najednou lživě jednal nechtěně. Jenomže si měl možnost neposluchnou- neposlechnout svého představeného, to znamená velitele církve Kristovy, Petra v podobě toho a toho Innocence, nevím, jak se jmenoval, a to ti nemám za zlé. Ale aby sis, aby ses dostal z těžkosti, z rozepře, že jsi zaře- zavedl inkvizici a nechtěl, zrovna ty takový člověk, který by si to- nikdy byl sám osobně nikdy nevymyslel, tak ti něco řeknu. Modli se růženec. Naučila ho růženci, to předtím nebylo známo. Protože tam, když ti přijde myšlenka, že jsi jednal špatně, tak ty z toho ducha, ve kterým kážeš, musíš odejít v mechanické modlitbě a přehlušit hlas pravdy v sobě a modlit se mechanicky. A dycky do toho vlož ale, po určitejch otčenáších a zdrávasích, že jo, vždycky do toho vlož nějakou pravdu, kterou nesmíš obejít. Pronášej tam mechanicky něco, ten růženec, co ti pomůže od tvého vnitřního rozporu. Protože mechanicky, to je jako ta uspávačka. když jsem v mládí potřeboval, a jsem potřeboval, přestat myslet na rošťácký- rošťáctví, každý že je rošťák. jsem chtěl být taky rošťákem. Mně to dost dobře nešlo, ale mně to hlavně nešlo proto, že jsem věděl zvnitřku, co mám proti tomu rošťáctví dělat, že si mám zpívat. jsem celým mládí prozpíval. To je tak něco mechanického, jako když von říkal tolikrát Otčenáš, von říkal Zdrávas a tak dále. Ale jsem do toho nevkládal to tajemství toho růžence, jak se tam říká, ne? Ten růženec různá tajemství a je moc těch růženců, každý jiný tajemství, ne? A tak von tam vkládal to tajemství a při tom zase musel být. Ona ho nechtěla odbavit z krásné činnosti kazatelské. Tak mu tam nařídila, to je nařízení od Panny Marie, to tajemství, který měl mezitím, na který se měl soustředit. Takže když uchlácholil mysl, že si prospíval- prozpěvoval mechanicky vlastně, rozumíte mi? To jeho modlení bylo... bylo- byl zpěv mechanický. Možná, že si to dokonce prozpěvoval, proč ne? To já- to dneska nevíme. A tak mu tam poradila: pomodli se část toho tajemství. A esli znáte otče- jesli znáte růženec, tak víte, že to je například probírání tajemství života Mariina. Proč nám porodila syna, a... a kdo to udělal a... a jak unikla Herodesovi. Všechno je tam takhle řečeno, jak ho dovedla ke kříži a jak se tam, a to je jeden z těch růženců, ano? Takže von nemohl propadnout malomyslnosti, protože měla- měl vod Panny Marie jednak návod, jak zmechanizovat, jak mechanismem obejít tu vnitřní těžkost. A zároveň společně návod, jak se upnout třebas na tajemství Mariina života, aby věděl, že v tom, když se ote- utekl k Marii, takže v tom, že v církvi žije taky Maria, protože ona byla vzata do nebe. A on se k utekl jako k někomu, kdo byl vzat do nebe, tomu on věřil, protože věděl, že odtamtud bude vyslyšena- vyslyšen. No a tak v nás budí podivný dojem ten růženec, ale jsme-li takhle historicky založeni, tak víme a víme, jak to vzniklo, a víme, co to bylo za člověka a že za to nemohl, že to založil. A že to zlo v církvi, který vyvolal, bylo bohatě vyváženo, tím relativním dobrem, který to způsobilo. Svatá Terezie byla nenapsala Hrad nitra nebýt... nebýt těch tyranů inkvizičních. Protože ona když dostala pěkně nářez, tak se z toho vykřesala přes noc, napsala další stránku, a tak vznikala jedna kapitola za druhou a ona za pět měsíců napsala celý... celý to nádherný dílo, který je bez mezer skvělým příkazem, jak člověk žít, jak bez extaze člověk se dostat nahoru. Čili zbytečně se ptáte, jak to dělat bez extazí. Podívejte se do svatý Terezie. Ona ví. A jestliže říká: vod čtvrtýho stupně se bez extaze neobejdeš. No tak jsi prostě takové povahy, že extatické, která by se dala taky definovat jinak. Že jsi příliš sentimentální a bereš to tak, že se dáš nadchnout třeba srdcem. No a upadneš do extaze srdcem, to je nejběžnější extaze, citově extaze- do citové extaze. No, a to ti musím říct, říká svatá Terezie, že když se tam začne, tak je to dobrý. Není to nejlepší, a ty časem z extaze srdcem vyjdeš. taky jsem byla- dělala extazi srdcem, milovala jsem Krista, ne? To byla extaze srdcem. A nakonec jsem se dověděla od Krista právě, že jsem nedala nic. A to jsem ne- netoužila po extazi. No, stačí? Teďka řeknu, ale prosím tě, neměj mi to za zlý by si v domnění bylo v s s s že to nebudeš dělat. Mně to neměj za zlý, že ty to nebudeš dělat. A že to bude správná formulace. Dyž tam máš ten obraz a potřebuješ ten obraz k tomu, aby ses dovtípil, že musíš sloužit Kristu, to je v pořádku. Tak prosím tě, udělej to takle. To jsi dokonalý Tomáš. Protože bez důkazu, kterým je ti ten obraz, který jsi sám zažil hmotně, že? Nemůžeš pokračovat, říkaš: jak bez tý- bez tvý formulace mohu to dělat ten den, že jo? Tak ti řeknu, bez tvý formulace to můžeš dělat jako Tomáš. Že ty jsi fakticky málo věřící. Fakticky. jsem, ale z toho si nic nedělej, jsem vůbec nevěřící. jsem beznaboh. To bys neřek, viď? Ty se nechechtej, ty jeden. No, jsem beznaboh a na tom trvám. Že jo, Stáňo? Jistě, no co, dyť se říká jistě, no podívej se, ale počkej, ještě jsem neřekl recept. Ty s- máš zásadně, ty chceš formulaci, ty chceš recept, to znamená, to převádím na obecnější tvar, to je recept, to je recept starý. Taky byl před tebou nějaký svatý Tomáš, jo? A ten svatý Tomáš, když nebyl při tom, jak se jim zjevil těm učedníkům poprvně po zmrtvýchvstání, tak říkal: nevěřím, bylo vás tady sice jedenáct, ale nebyl jsem tady já. Dokud neuvidím a nepřesvědčím se, tak mám za to, že jste se mýlili, přestože je vás jedenáct. A s Pannou Marií dvanáct, vona tam taky, jo? No tak, jak to dořekl, tak se zjevil znovu Ježíš. Přišel zavřenými dveřmi a říkal: Tomáši, co to říkáš? Podívej se na mě, poznáváš mě? A on říká: ano, poznávám. Ty jeden Tomáši, ty nepoznáváš Ježíše, když jsi ho viděl dvakrát osobně, kdopak ho tady viděl? Nikdo. Co jak bych tě, jak mám nazvat. mám buchnout, nebo co mám dělat? Ty potřebuješ ještě vedle toho nějakou formulaci. Co je ta formulace proti tomu, že si ho viděl? Tu milost, kdyby někdo měl, tak by skákal do třetího nebe, člověče. Ale máš úžasnou milost od Boha. A když to nestačí, chovej se jako ten svatý Tomáš. On říkal: pane, dyť vidím, teď vidím, jako tys ho viděl. Tam von ho taky viděl. To neviděl tady z těch lidí nikdo než svatý Tomáš a ty, Antonín. Ne paduánský, bohužel, ale Antonín jiný. No a tak ti radím jednu věc. Protože jsi to viděl a pamatuješ si, jak vypadal, tak místo formulace řekni: Pán můj. Jako řekl on. nesáhnu do těch ran, říkal on. Dyť vidím. A on říkal: kdepak. Ty si sáhneš. A přišel k němu a říkal: tady máš dlaň, sáhni. Tam je ta rána. On říkal: no tak to by stačilo. tady máš v boku díru, sáhni. To musel udělat a se stal jeden z nejoddanějších žáků toho Ježíše. Tak pořád doufám, že ty budeš nejlepší z nejlepších. Protože to nebudeš potřebovat formulovat že schovat chybí jenom ta, že potřebuješ se opřít o formulaci. No, prosím vás, jestli například nemůže chodit tahle Zdenička bez berlí, tak ty tento druh berlí nepotřebuješ. Pamatuj si to. Možná, že jiný druh berlí potřebuješ, ale tento ne. Například kdybys měl tu berli, jakous dneska přednes v tom Otčenáši, to je správné. To je přeci předpis, přesný jasný předpis, jak činit, jak jednat, co mám potom přes den dělat, když říkáš, ty jeden. Dyť jsem ti to dneska říkal. Můžeš to ještě teďka opakovat? Prosím tě, nemůžeš. To bys musel zapomenout, co jsem před chvilinkou říkal, máš možnost si to přehrát? Máš možnost si to přehrát? Přehrávej si to denně. Nech si to formulovat vod někoho jinýho než od sebe, buď tak dobrý. Moc si to neformuluj. Když to formuluješ vždycky špatně totiž. Kdybys to formuloval dobře, tak by stačila bývala jedna formulace. A to je, když bys viděl toho Ježíše, jak to dělal po prvně, jako tam si ho viděl v tom Egyptě, tak bys říkal: Pán můj. A stačilo by ti to na celý život. Ale tys tu správnou formulaci neudělal. Tam chybí při tom vidění ještě ta formulace. To míní člověk kterej říká: jo, těm se to žilo. Voni měli před sebou Ježíše. Tak tady máš člověka, Stáňo, který ho viděl. A nestačí to. A nestačí to. Proč myslíš, že jsem tady? Protože vím, že vám to nestačí. A vím, že vám to stačí tak dlouho, než vodejdu. Protože to budu pořád obnovovat. A dokolečka. vodejdu a nebude nikdo, kdo by to obnovoval, tak prostě říkám: to natočeno, ale to natočeno, tuhleten člověk x pásek. To je vzor tedy natočenosti, tak je úplně votočenej bokem, zakroucenej dokolečka, takže točí se mu z toho hlava prostě. Všechno spálit, věnovat chudým, proměnit za peníze, nahrát na to něco jinýho a podobně. To znamená, neobracet se pořád k formulacím. Ty jsou tam a jsou k ničemu. Jsou jenom na pohled krásný, krásnou řadou zašlých dob. No, neposlouchej mě, víš? Ten smysl mluvím symbolicky. Teď ten smysl spal. A když budeš, nespal ku. Ano, jako kdybys to neměl. A to znamená, když to- když takhle k tomu budeš přistupovat, tak ti zaručuju, a ty se přesvědčil o tom, že to je pravda, kdykoliv na kteroukoliv kazetu sáhneš, tam najdeš, co právě budeš potřebovat. Jo? A to nebudeš mít, tak teprve snadno to tam najdeš. Zatím máš a tušíš a doufáš, že ho tam najdeš, ale nebudeš doufat, protože to nebudeš mít, tak budeš mít jeho, Ježíše Krista, který tam mluví. Zázračný život učedníků po dobu tří let. To není, že křísili z mrtvých, že uzdravovali, že utěšovali nemocné, že pomáhali, nýbrž to je síla Boží, kterou to dělali. Oni to nedělali. To byli přeci rybáři, anebo jim podobní. Celník dokonce tam byl a to jsou, to byli zvrhlíci. A oni to dokázali, protože on jim tu sílu předal. A jestli si myslíte, že jenom plácám, to jste na omylu, kdyby mně tam ta síla nešla samovolně vod Pána Boha, tak bych s tím okamžitě přestal. nepotřebuju přeci, to jste si všimli, na ty věci myslet. to jenom pletu všelijak pátý přes devátý, protože jsem starý, senilní a neumím pořádně myslet, že jo? Tak prosím vás, chytněte se za nos a řekněte si: kdo to tam mluví? A tak vám to zakončím tu diskusi, jsem sem nepřijel, že Olivere? tu nejsem, že Olivere, taky odsud neodejdu, že Olivere? A teďka stojím na tom, že odtud neodejdu. A vy budete vidět vstupovat do vlaku třebas. Budete vidět v Plzni potom třeba. A jsem neodešel, protože ten, kdo zůstal, to je ten duch, který je například v těch páskách. Anebo aniž jste věděli, ten je ve vás. Je zajímavý, že vám ušlo tak něco běžného, jako to bylo těm učedníkům. Že voni si konali klidně zázraky, ani si nevšimli, že to neumí. Kdežto vím, že to neumím, že to nedělám. Ale byl tam jeden z nich, a to byl svatý Jan, který věděl, že kdyby se nedržel Ježíše Krista, že by nic neuměl. A tenhleten člověk slyšel, co říká Jidášovi Ježíš, a ten zachránil celý křesťanství společně s Jidášem a společně s Ježíšem. Protože my víme, že nebyl popraven, nýbrž že se dal zmařit dobrovolně jako oběť. A že takhle vypadat náš život, neboť my ho máme následovat. Neboť poslední, co jsem ještě nevysvětlil dneska, to celé jsem vysvětlil v tom, jak se se člověk zapírat pomocí Otčenáše, tak jsem zapomněl jakoby, a on mně teďka připomněl, představte si to, na to Ježíš: a následuj mě. Co je to: a následuj mě? To není, vezmi si bibli a čti si to a formuluj si to a nebo tak nějak. Nýbrž tím, že žiješ a jak žiješ, prováděj můj život, a tím následuješ. A protože my jsme trošku složitější postavy než Ježíš Kristus, ten to provedl jednou a bylo to v pořádku, bylo to definitivní. My to musíme stokrát opakovat, to je ta formulace správná, než to uděláme tak, aby to bylo, aspoň jedenkrát to vydalo za toho Ježíše, rozumíte? A proto je- tady tenhleten muž tolik otázek, protože jsem se strefoval. Ale když se von strefuje, tak se vždycky strefí tam, kam má. To, co nám říkal s tím Milošem, to není jediný případ, on se strefil víckrát už. Po Nebo Miloš, to je jedno. jsem vykládal Otčenáš minimálně dvacetkrát. Minimálně dvacetkrát ho máte zapsán. A taky tento způsob prohloubení vnitřní modlitby je tam zapsán, ale jestli to někdo nevíte, tak ten Otčenáš ještě přeříkám jednou a vysvětlím ho jako přípravu k hlubší vnitřní modlitbě, můžu? Můžu? Co prosím? o No... no, to vám poleze z krku. To je strašně závazné. Jestli je to návod ten Otčenáš jenom k běžnému životu, jako jsem ho teďka provedl ve všech jeho fázích, ale života vnějšího, tak předvést Otčenáš jako návod k vnitřnímu životu, jako návod k modlitbě, je daleko těžší způsob pochopení tohoto návodu. Provedu. Modlíme-li se: "Otče náš, jenž jsi na nebesích", tak máme vědět, že nebe je nad všemi úrovněmi stvořenými. Stav nebe je nad všemi stvořenými úrovněmi. Že to je náš cíl tohoto života, ano? Že není vznešenějšího cíle než tenhleten. A že tedy, když se modlím: "Otče náš, jenž jsi na nebesích", se modlím k někomu, který je velitelem, a tím je taky Otcem, všech- všeho stvořeného. Neboť nebesa nejsou, prosím, stvořena. To je stav nestvořený. A ta nebesa jsou všude, kde je nestvořené. A to znamená uvnitř všeho. To není někde nahoře nebo někde dole nebo stranou. Jak říkal Ježíš Kristus. Řeknete: království Boží je tady nebo tam. Nevěřte. Království Boží je ve vás, to řekl Kristus. To vás všichni klamou, když to tak- když takhle mluví, a tak vám taky říkám, když je ve vás a ve všem, rozkrájejte si toto jablíčko. Když je ve všem, když je uvnitř, takhle si s tím krájením se musíte k němu dostat. Nedostanete. Uvnitř je něco jiného v tomto smyslu než například v jádrech. Uvnitř znamená: podstata všeho vnitřní povahu. To je těžký tento výklad, viďte? si nemůžu pomoct. Chtěl si zrovna tohleto, tak to budu muset třeba zítra vykládat celý den ještě, mně je to jedno. Všechno svou vnitřní podstatu, a ta vnitřní, nejvnitřnější podstata je... je stav nebe. Čili i v tomto jablku je stav nebe. Ale krájejte si to, když vy budete krájet jenom hmotu, a ne ten stav, ten se krájet nedá, ten se nedá formulovat. Neboť nepatří do tohoto, je vnitřkem tohoto. To není návod k nějaké... k nějaké- nějakému pantheismu. To není. To není Bůh toto jablko, ale uvnitř všeho je jeho podstata. Stačí tenhleten kousek? Zatím je to... je to srozumitelné? A tak bych měl po- pokračovat dál. mám zato, že řeknu asi jenom jedno a to ostatní nechám na pozdější dobu, jo? Protože to nechám dorůst. vás nechám jít k večeři. ne. Tele. Tomu tomuto muži, který nekouše. Ten nemusí jít k večeři vůbec. Ale když prostě vem ho na milost, ať... se přejí. A budu dávat jenom pozor, jestli kouše. No a von nesmí být, dřív být hotov s večeří než já. "Posvěť se jméno tvé". Ve starověku, začnu historicky, promiňte. Pojmenování, jenom pojmenování něčeho znamená převzetí vlády nad tím, co pojmenováváme. Protože mu v tomto duchu mluví Ježíš Kristus, protože on nepřišel rušit tento smysl pro jméno, nýbrž přišel to naplnit. A jakým způsobem naplnit? To bylo víc, než jak to brali starozákonníci. vám řeknu něco, kousíček z náplně. Ještě se vrátím k tomu, že pojmenování znamenalo vládu. I způsobil Hospodin, že dal právo člověku, aby pojmenoval zvířata. Čtěte dobře ten Starý zákon a tu Genezi. Aby jim mohl vládnout. Tak je to tam napsáno. No, prosím vás, tak když pojmenuju, tak mám schopnost vládnout? Tak nějak to je. Když pojmenuju, to znamená, že znám to zvíře a mohu tedy vlivem toho, že ho znám, vědět, co s tím zvířetem. To nemusí být jenom, že ho sním, ale že vím, jak na něj, třebas jak se mohu třebas bránit taky. Když je to lev, pojmenován pro lev, tak se budu chovat jako lev, když je to tygr, jako tygr. Když je to ovečka, tak jako ovečka. Pojmenování dělá hodně. Když řeknu ovečka, tak vím, že je to mírný tvor. Když řeknu tygr, tak vím, že to není mírný. Když řeknu sle- řeknu zmije, tak vím, že to je jedovatý tvor a tak dále. To pojmenování není jenom všelijaké, to není, jak- že by to bylo jenom k ně- ničemu. To není. Takže pojmenování jsem vysvětlil starozákonně. On nakonec dovolil tomu Adamovi, Pán Bůh, aby pojmenoval i svou ženu. On totiž, když mu sebral Pán Bůh to žebro a... a vona tam najednou byla vedle něho a z toho žebra, tak on říkal Pán Bůh: "dej jméno". A ona řekla: no to je žena, to přeložím do češtiny, kloudněji než je to v bibli. To je žena z mého žebra. Čili že- žena z muže- muži- ze žebra muže. Tak tam je překlad český: z muže na ženu nebo tak je to tam napsáno, ano? a protože ho to je jedno. Muže na- to říkám česky, říkám česky, ano? A je tam taky v závorce napsáno, že je to živa, živá, živý tvor. A takže on s měl jednat jako se živou. Ten překlad je tam. Mně nic neříká, že jak se to jmenovalo hebrejsky, protože nejsem tak zdatný v hebrejštině, ale že tím ji pojmenoval, tak dal funkci života. A kdyby nebyla bývala existovala ta živá žena Eva, tak by nebylo dnešní plemeno, ne? Jak- když se to vezme lidově, všechno způsobilo, to znamená dvojnost muž-žena. Negeneralizujte. Nemusela to být jedna žena a jeden muž, nýbrž bylo to tehdejší lidstvo a tak dále. No tak to jsem si vykládali. nebudu vyprávět ty pohádky, který jsem vysvětlil do- po této stránce, převedl do pravdy po této stránce. Takže by to mělo být jasné. Ale jsem se nedostal ještě k tomu vnitřnímu významu toho "posvěť se jméno tvé." Protože je to vnitřní záležitost jako ta nebesa, tak posvěcovat jméno Boží znamená posvěcovat ho ve všem. To vnitřní ve všem. To znamená, dejme tomu, budu šetrný vlivem toho k věcem, který jím. Když se- mi nechutnají, tak je nebudu jíst. A když mně chutnají, tak je sním. Opravdu a zabiju se třebas nebo bude mi to dělat špatně. Zaručeně to nebudu hltat, to bych neměl úctu k tomu. Tak... tak to není, abych to měl v sobě. To je jako když někdo třebas pije desátý půllitr, co z toho může mít? To se prolívá to jenom hrdlem, ne? Tak nejezte. To není posvěcení jména Božího. A to vám mluvím jenom o jídlu. Tak bych měl mluvit o pití, tak bych měl mluvit o každém dnu. Každé minutě. My můžeme posvěcovat jméno Boží v denním životě i ve vnitřním životě. To znamená, my v tom můžeme vidět i návod k vnitřní modlitbě. vám řeknu svůj návod, ale neřeknu to jméno, protože kdybych je řekl, to jméno neznáte, je to jméno Boží. Ale vy ho neznáte, protože to jméno, které mně bylo zjeveno, a jsem si myslel, že jsem ho vyčetl z Weinfurtra. Ale ono mně zje- bylo zjeveno tímto způsobem: že jsem neslyšel jenom jméno, že jsem nevěděl jenom to o tom jménu, jasně jsem ho slyšel to jméno, tudíž věděl jsem o něm, lépe řečeno. To nebyla záležitost sluchová. To byla záležitost, že sluchem mně to prošlo do mého vědění. Ale co pro znamenalo? To jsem, zprvu jsem si myslel, že jsem to vyčetl z Weinfurtra. "Umyj jím své nohy. A když umyješ své nohy tímto jménem, umyješ celé své tělo". Tak jsem, toto můžete říct: "mantram", říkal v nohách, ne dále než do kotníků, ne dále než do kotníků. A jsem dosáhl tímto opakováním jména Božího samadhi. A musím říct, že tedy vím, co to znamená: "posvěť se jméno tvé." A co to znamená pro vnitřní modlitbu. mám dojem, že kdybych se modlil býval jinak, že jsem toho tak snadno nedosáhl. Ale protože jsem byl dítě nevinné, sice sedmnáctileté, ale rovnou v tom smyslu nějakým nevinné, nějakým, jinak jsem byl rošťák veliký. Neučil se dobře ve škole, prostě tam nebavilo. No vzali z milovaný chemie, to ostatní nebavilo, jsem byl fajnovka. Tak nebyl jsem dobrý, zaručeně ne. A moh jsem být. To je za- záležitost, abych si nevybíral mezi příjemným a nepříjemným, do toho jsem ještě tehdy nedorostl, jo? Bylo to nepříjemný, tak jsem to udělal špatně. Bylo to příjemný, tak jsem to dělal dobře. To není správná- správné rozlišování. A tak jsem prostě byl hoden toho, co se se mnou stalo jenom tím, že jsem posvěcoval jméno Boží. jsem věděl, že to jméno, které mně bylo svěřeno, je mi dáno proto, abych jím posvě abych.