Karel Makoň: kotouc-2-a (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

Jak mám sebemenší dojem, že jsem ctnostný, jak mám sebemenší dojem, že jsem necnostný, tak nemohu k tomu Bohu. musím se odpoutat od necnostní i ctnostní, musím být - to je tomu Číňani říkají, musím takovou vysokou ctnost, která neví, že je ctností. Ta nízká ctnost, ta si přisuzuje ctnost, ta siřika, že to je ctnost. Dokud se soudím, tomu jsem udělal dobře, tam jsem udělal dobře. Tak je to sice moc hezká věc, ale nevede to k přímému spojení s Bohem. Kolikrát Ježíše, a to je tam záměrně řešilo, kárali za to, co dělal. I jeho vlastní učedníci, i ten Jidáš. Kdyby to je ta mast se radši dala chudym, že jo, prodala, dala chudym, ten výtěžek dal chudým, udělal by lépe Ježíš. A von říkal ne, to ne, to je něco jiného. Tak zkrátka vysvětlil jsem vám doufám aspoň začátky těhletěch věcí. A byl bych rád, kdybyste, kdyby vás to nezmátlo, protože neučím, neod- nesim odnaučovat tomu abyste žili mravným životem, prosim. Žijte mravně, jakoby jste nevěděli, že mravně žijete. To Vám musí být samozřejmé. Když dosáhnete určitého stupně vnitřního poznání. Tak samozřejmě budete mravní, samozřejmě budete ctnostní, nebudete schopni udělat hřích, ale nenapadne vám to, že to nějaká vaše přednost, že nehřešíte. Svatý Jan, v epištole praví, znovuzrozen nehřeší. Ale von nehřeší proto, že by se nutil nehřešit. Nýbrž že samovolně z jeho podstaty vnitřním vyplývá tento stav nehřešení. To musí samočinně člověka vyplývat. Do doby, dokud to nevyplývá, tak samozřejmě musí se snažit žít poctivě, co? Nesmí zbourat. A jakmile to jednou vyplyne z jeho podstaty, tak nesmí se považovat za ctnostného, protože tu ctnost jen produkuje věčnost. Tu pravou ctnost jen vytváří věčná podstata, se kterou se stýkáme. Ne on sám. Pokud se snažil být ctnostný, nikdy ctnostným nebyl, a on moc dobře ví, že velice malé dokonalosti v tom dosáhl. Dokum jsem ctnostný, ctnost Boží ve mně nemůže působit. Dokud jsem necnostný, cnost Boží a velikost Boží taky ve mně nemůže působit. Dokud ta Maří Magdalena se považovala za necnostnou ženu, jenom za necnostnou ženu, tak nepřišla k Ježíši, k němu nepatřila. Ale ve chvíli, kdy se odvrátila i od své necnostni - cnost žádnou asi neměla. Možná, že měla, nevim. Ale samozřejmě i o své ctnostni, tak byla prázdná od toho, co ji tento svět naučil. A to byla příhodná chvíle, aby byla přijata Ježíšem, ano? Já ... přednášku bych chtěl nazvat jho je sladké, břemeno lehké. Protože jsem si zjistil, že největší chyba je v tom, že místo, abychom pokrokem se dostávali k této lehkosti, narůstají nám povinnosti z toho, co se dovídáme. A narůstají velice prudce. To totiž Kristus takhle nemyslel. Přeci on dokazoval, že ti jeho učedníci během těch tří let, co s nimi chodil. Neříkám, že neměl nic na práci, ale neměli žádné starosti. Nepřibylo jim povinností, v tom smyslu starostí, povinností v tom smyslu konání vůle Boží, to jim přibylo, ale nebuďme takoví, abychom to posuzovali podle svého pracovního elánu nebo podle svých pracovní zaujatosti. Nám když přibyde práce, tak je to opravdu přibyvší práce. Kdežto jim, když přibyla práce, tak jim ubyla, protože všechno to, co dělali ve jménu Páně, to dělali samovolně, samočinně, bezděčně, bez vlastní námahy. Protože kdyby- kdyby neplnili vůli Boží, vůli Otcovu, tak se mohli ustarat, a byl by neudělali ani jeden zázrak. Právě proto my, že neumíme plnit vůli Boží, tak neděláme ty zázraky. Ale oni právě že uměli, tak byli vlastně bez práce, neboť to byla vůle Boží, kterou je jenom plnili, jenom přitakávali, jenom souhlasili. vás pořád upozorňuju na to, že to otázka přivolení. Že oni přivolili a ono se to stalo, tak je to. A právě jsem na rozpacích, jak vám to vysvětlit, tak aby jste opravdu si nedělali další závazky v tom smyslu, že byste byli stále více zaneprázdněni těmito věcmi, to bych nerad. bych chtěl, abyste byli těmito věcmi a záležitostmi osvobozováni. A to bohužel dost dobře na vás nevidim, ani na těch tam na Moravě. Protože oni také - na Antonína, ten to vzal úplně jinak, na Antonína, všichni jsou více tím zaměstnáni, zaneprázdněni, mají další povinnosti. A smí daleko méně věcí a musí daleko více věcí a zkrátka a dobře, Jan si přitom vzpomněl na to, co jsem tady pojednával se Stáňou, a co jsem mu měl vždycky za zlé. Tak, je myslíte, když Ježíš jim přikazoval, aby se nestrachovali, aby se nestarali, ne? Tak jestli pak bylo to spravné vystižení ducha jeho učení, kdyby byli to dělali jako ti farizeové. Ti farizeové znali zákon, a ten zákon plnili, třebaže formálně, dělali všechno, co ten zákon nařizoval, nic nedělali proti němu, jen jim se nedalo vytknout, že by ho přestupovali. Ale pak ovšem, když se dívali na to, co dělá Ježíš Kristus, tak se jim to nezdálo, tak museli vidět, že on ten zákon přestupuje. Že on vlastně nedělá všechno, co ten zákon nařizuje. Nesvětí například sobotu. A vůbec nežije životem, jakým žijí ani. Tím svatým životem, jakým žili oni, tím von nežil. On chodil na každou veselici, on chodil po hospodách, on se stýkal s celníky, s nevěstkami. No to voni by byli nikdy neudělali, že jo. Když ho při tom zastihli, tak řekli: S kým se to stýká? Jak je to možné? Kdyby věděl, s kým se stýká, tak by s nimi nemluvil, protože- protože ho považovali taky za farizeje, ne? A taky za učitele zákona. Von jím byl, proto směl kázat v tom - von byl z toho rodu, on mohl kázal v synagoze, on jim byl rovný. Ale von se choval úplně jinak. Oni mi tam na Moravě řekli: No ano, ale von za sebou nějaké poznání, tak von se mohl takle chovat. To mi se takhle chovat ještě nemůžeme, ne? Co to na nás chceš? Ale to je takhle, přátelé. On když jim radil, tam na tom jezeře, kde byla ta velká bouře. On jim řikal: Proč budíte, copak nejsem s vámi? A totéž- tutéž chybu děláte vy. Vy se snažíte všelijakými takovými předpisy vzbudit myšlenku na něj, vlastně ho budit ho jakýmkoliv způsobem, symbolicky, nebo skutečně, protože máte dojem, že on vedle nás spí. A že vy tonete. Že vy každou chvilinku v něčem brouzdáte, že každou chvilinku vám něco nejde a že něco skřípe a tak dále. Ale upozorňuju vás na to otevřeně, že jestliže necítíte jeho milost, tak to není odliv. A jesli cítíte jeho milost, to si nesmíte tak šablonovitě a lehce přičítat jako nebo považovat to za příliv. To není takhle, vám to vysvětlím. Někdy je užitečné, aby vedle vás Ježíš Kristus spal, a někdy je užitečné, aby vedle vás něco dělal - to nechme na něm. Jestliže on vedle spí, to neznamená, že bych si to měl vykládat jako nějaký odliv. Jenom vedle spí, to je veliká čest, že vedle spí. Že se moje kocábka potápí, to nic přece neznamená, protože on vedle- on je na ní, on je se mnou. Důležité přitom je, abych k ničemu nepřistupoval sám, v tom je ten odliv. Odliv nastává teprve tehdy, když do něčeho jdu sám, když jdu bez něho, když ho nemám ani spícího vedle sebe, ani činorodého vedle sebe. A takové případy, to je odliv, prosim to- to uznávám. Ale neuznávám za odliv, když například se ztrácí třebas ten kontakt, o kterém jsme tam mluvili, který oni tam někde nabyli, a teď ho ctí třebas méně, nebo méně častěji a podobně. To není správné hodnocení, protože není možno tento živý kontakt udržet z toho důvodu, že by ho člověk neunesl pro svou úroveň myšlení. Neunesl by ho a musel by, řek bych, opustit ten svůj způsob myšlení, musel by být znemožněn třeba ve svém povolání a podobně. Řekl jsem jim v podstatě tohleto, tam na Moravě: Kdybyste nám nechtěli další kaly, to znamená další takový ašrám týdenní, kdybychom si ty věci dále prohloubili, tak bych mohl vám dopomoci jenom v tom smyslu, že vím, jak se to dále prohlubuje. Jak se uvolňuje cesta tomu, vnitřní milosti, která pro každého je připravena, nic víc. bych ji uvolnil. Čili nastala by další vnitřní uskutečnění. Ale co nemohu dokázat, aby se to vnitřní uskutečnění převedli do zevního života. To musíte dokázat, to se nadá dokázat za týden. To musíte dokázat sami, během toho roku, který tady prožíváte bez mých pouček. A teprve když dostanete tu vnitřní skutečnost, to vnitřní uskutečnění, na úroveň zevního konání. Když přeberete všecko to vnitřní do zevního - vám vysvětlím jak - tak teperve pak je možno bezpečně přikročit k dalšímu projevování vnitřního uskutečnění. Protože to nebude v tom případě končit extází, nýbrž bude to pomocná ruka pro další pohrou- prohloubení styku Ježíše s vámi během zevního života. Ale kdybychom my hromadili vnitřní uskutečnění za vnirním, jako jsem to dělal třebas já. Tak je to chybné, protože to vede k extatickým stavu nakonec, ze kterých se vám nechce nic dělat, ve kterých by se vám chtělo jenom přebývat v modlitbě, a vy nejste ještě penzisti, jako já, vy si to nemůžete nedovolit. Vy musíte, se vám to líbí, nebo ne, to, co jste vnitřně zažili, přev=est do zevního života. A na to je formulka velice jednoduchá. Že zatím musíte být v tom, co je Otcovo, a že musíte být poddáni tomuto světu. Tyto dvě věci musíte umět skloubit. Čili řečeno lidově, vy musíte - to je prosim zase předpis, že ano - musíte se snažit, aby Ježíš s vámi jednal, abyste nejednali sami. To znamená, musíte být v tom, co je Otcem. On je v tom, co je jeho Otce. Tak vy, když jste s ním, tak jste v tom. To my co chvíli přestupujeme tenhleten požadavek. My se sami vrháme do věcí, my tam- my nepotřebujeme na mnoho věcí vůbec jeho. Ovšem oni mi řekli: No to si zase jsi vyčítal jinam- jindy nám, že nemáme příliš jako hned spoléhat na tu milost, protože když nevyčerpáme vlastní sílu lidskou, ne, tak nemáme právo na tu milost. V pořádku. Vy musíte vyčerpávat všechny lidské možnosti, které máte ve všech oborech činnosti své, a všem myšlení. Ale s tím vědomím, že když čerpám z toho, co jsem poznal v tomto světě. Z toho vývoje půl miliardy let trvajícího, který nám za sebou jako člověk. Když z něho čerpám, tak čerpám přeci z toho plynulého nátlaku Božího, který ten vývoj sem dotáhl. To byl On, který to sem dotáhl. Čili čerpám z výmyslednice jeho činnosti. Čili nečerpám odnikud ze svého, to je veliká chyba. čerám z jeho, čili zase nejsem sám. To je jeho síla, která prolnula tím stvořením. Která se dostala tak daleko, že je tady individualita lidská. To je veliký pokrok v tom prostoupení Boží silou, bych tak řekl. V tomto- a když to nestačí, tento příděl, bych tak řek, Boží milosti. A vyčerpám tento příděl, tak pak mám právo žádat si o vyšší příděl, tady pořád říkáme, a ten se okamžitě dostaví. Ovšem musím vyčerpat všechny možnosti dosavadního vývoje. Tohleto je to nejtěžší, jsem řikal, to je to nejtěžší, co ne neplníte. Že vy jste pořád, nebo je to nebezpečí tady, že vy pošlapete dosavadní vývoj. Že vy ho považujete za překonaný. To je to, před čím varoval Blunton, že nemůže jít nikdo podle cesty za jógou, když neprošel jógou. Že musí mít za sebou určité poznatky mystické, aby moh jít za mystiku. Za co se jít, když zatím, když nejsem v tom. Von napřed musel být Ježíš Kristus v tom, co byla jeho Otce, aby noh jít za to v tom smyslu, že to bylo samozřejmé. Že nemusel být v tom, nýbrž byl v tom samozřejmě, bezděčně. A jsem vás upozorňoval na to, že ten Čínan, je to Čuang-Ce, dává za příklad jednoho řemeslníka, který uměl bez kružítka udělat kruh lépe, než někdo s kružítkem. Protože celý život se v tomto trénoval, takže nakonec samovolně, nenásilně kruh udělal, nepotřeboval kružítko. Čili, přeloženo do češtiny, nepotřebujeme- k tomu se musí dojít tak daleko, že nepotřebujeme žádných předpisů. To je ta svoboda. A samovolně jsme cnostní, jinak než konvenčně, jinak než, jak jsme se to naučili. Že v tom nikdo ctnost třebas ani nepozná, jako třebas v Ježíši nepoznali jeho božství. Protože on byl ctnostný jinak. se na to dívali zhora, zdola, zepředu, zezadu, pomocí zákona nebo bez něho, tak každý měl něco proti němu, protože ono to nebylo to, co dělali voni, ona to nebyla- ono to bylo něco, co z toho vyplynulo. Tím, že to dostalo na vrchol, kde nebylo třeba přemýšlet, co je správné a co je nesprávné. Čuang-Ce říkal: jsem se dostal do stavu, kdy nevěděl, co je pravda a co je lež, Co je správné a co není správné. Kde je hlava a kde jsou nohy. Jestli chodím, nebo ležím. To bylo všechno jedno, ale když se na dívali, tak jsem to dělal líp, než předtím, ano? Aniž věděl jak. A Ježíše- když se na Ježíše dívali, tak říkali: Na jedné straně dělá zázraky, takové skvělé věci, a na druhé straně si žije, jak- jak chce. Jak člověk, dělíme neplní ty naše příklady. Nectí sobotu, nechtí celou řadu jiných příkazů, stýká se, s kým nemá. Oni se s takovými lidmi, se kterými on se stýkal vůbec nestýkaly, protože to byli prašiví lidé. Co s nimi, že ano? To- o to i dneska pořádný ortodoxní církevníci jakéhokoliv druhu, to nemusí být katolíci, evengelici se nestýkají s jinou církví, protože to jsou prašiví lidi, že ano? A von tohleto nedělal, tak se v tom vůbec nikdo nevyznal. On dospěl k samovolnosti, bezděčnosti, která vyplývá z toho, a na každém stupni z toho, že to vnitřním se převede do zevního. Čili teprve tehdy bezpečně může člověk nastoupit další prohlubování, když bezděčně, samovolně dělá to, co ten stupeň vyžaduje. Jestli ne- nekumuluje, že si nepředpisuje toto musím, tamto nesmím, nýbrž samozřejmě dělá to, co kdysi, nebo teď ještě ví, že se dělat, nemusí je tomu nutit. se tady pořád snažim vysvětlit jednu věc, kterou dokud nepochopíte, tak nemůžeme jít ani o chlup dál. Že totiž Ježíš Kristus do těch třiceti let musel být v tom, co je jeho Otce. A po těch třiceti letech vůbec nemusel v tom, vůbec nic nemusel. Byl osvobozen od všech těch příkazů zákona, které dříve plně sledoval. Ale potom kdykoliv to bylo vhodné, tak ho překročil ten zákon. Kdykoliv to bylo nevhodné, tak ho plnil, že? Ducha jeho plnil vždycky, ducha tato zákona plnil, ale literu někdy neplnil. To znamená třebas možná pil alkohol, to je pravděpodobné, že? Nebo jed možná maso, které neměl jíst. Voni nějaký maso jedli, ale to třebas, co nebylo posvěcené, jo? Protože my víme, že to tak asi bylo. Protože když čteme svatýho Pavla, tak on- oni se ho tam na to ptají, jak je to s tím masem, posvěceným a neposvěceným. Jetsli mohou jíst také maso u těch lidí, kteří maso neposvěcené. Nebo esi mohou jíst jenom maso posvěcené. Že ani my je taky maso posvěcené, které prošlo tým apagem, ne? Že ho tam nějak obětovali a potom to snědli, rozumíte? O tom nepochybovali, že to se mohlo jíst. Ale pochybovali o tom masu, který jim nabýdli Pohané, a které posvěcené nebylo. A svatý Pavel říká: Klidně jezte, co vám dají. To, to byla- to byla ta svoboda, kterou vás chci naučit. Ne abyste to jedli, ale ta vnitřní svoboda. O tom- o to mi tady jde. Že totiž vývoj musí jít dříve, než vstoupíte do Jordánu, tímto směrem. Že to nesmí být pořád kupení dalších a dalších příkazů. Prosim vás, o to mně jde. Nýbrž pochopení ducha těch příkazů a řízeníM se tím duchem. Že si řídím duchem těch příkazů, tak to není konkrétně toto dělej, tamto dělej. Nýbrž tam to začíná být tok, začíná být organických směr, ve kterém přesně rozeznávám, co k Bohu jde a co vod něho jde. Co jde tedy s- někam jinam, než kam on chce, a co jde k němu. To dostavuje se postupně cit, který vyplývá, měl by vyplývat z toho začátečního, prvního vnitřního kroku, ale nevyplývá jenom samočinně, protože eště jsme to nepraktikoval v zevním světě. Ale jak se to začne praktikovat v zevním světě, tak se postupně spojuje to vnitřní poznání s tím zevním dením- děním. Dobře mi že řekl ten Antonín, že dál tím více pozoruje, že složitější záležitosti může vykonávat, aniž potřebuje se starat, aniž potřebuje si to tak tvrdě rozmýšlet, jak to udělat, jako dříve. Aniž z toho potřebuje dělat hlavu, že jde do kanceláře správnou hlavou, a že řeší věci, na kterým se může podivit, jak to vyřeší. Že mu to báječně jde. Ten jediný plesal jakože ví, jak se to dělá, a že jako to nejsou další předpisy, přestože jsem toho tolik napovídal. Nýbrž se snažím, abyste pochopili ducha. Neříkám jeden předúis za druhým, aby- abych vás uvedl do toho ducha toho předpisu. Protože Ježíš Kristus jasně ukazuje, že kdo nezcizoložil, ale pomýšlel na něco, tak zcizoložil. Kdo nic neukrad nikdy, ale pomýšlel na to, že by to mohl kladnou. Že ukladl a tak dále a tak dále. Čili že jde o vnitřní stav, že jde úplně vo stav jenom, že? Vlastně my prohloubíme ten vnitřní stav, který jsme zažili a převedeme ho do normálního dění. A ten stav můžeme zažívat jenom tehdy v zevním světě a při zevním děním, když mu neodporujeme duchem svého jednání. No on musí opravdu člověk, než se dostane do Jordánu dospět tak daleko, že mu nesmí záležet na tom, že do toho Jordánu vleze, že bude jiný. Nato se musí připravit, že bude tak jiný, že se rozejde opravdu s tou společností, ve které žil. A i když to mu byla společnost nejbližší, třebas proč potom Ježíš Kristus řekl: Kdo je matka, kdo jsou bratři... Rozjede se, myslim mentálně, fyzicky není zapotřebí, a rozjede se mentálně tak dokonale, že to nikdo nedá dohromady, rozumíte. Nikdo, ani on ne. Ani se o to nebude snažit to dát dohromady, vůbec ne. Pokud za ním chodili, chodili, pokud za ním nechodili, nechodili. Dobře, všechno pořádku. Von nemohl dělat třeba z Nazaretu vůbec, to bylo jeho rodiště takzvané, nemohl tam dělat vůbec zázraky a protože se s nimi rozešel. Oni šli tým tradičním způsobem, a on ten tradiční způsob přestoupil. On- on jednal proti tradici. Každá společnosti si svou tradici vytváří. A kdo tu radici nectí, ten je v společnosti prašivou ovcí, to si musíme neuvědomit. To prosim platilo, to platí i o velkých světcích, že si tohleto nemají dovolit s ohledem na ostatní lidi. Za to von Ježíš Kristus si taky nedovolil věci, který si mohl dovolit. On byl úplně svou volnost, on si mohl dovolit všecko. On nedovolil s ohledem na lidi, protože musel brát, musel přeci dělat nějaký příklad, musel dávat né? Příklad svůj dávám vám, říkal, že aby ho mohli následovat. Ale je to je to těžké. Vnitřní skutečnost nějakou, vnitřní poznatek převést do zevního života. A věřte mi to, že není žádoucí, aby člověk procházel hlubšími stavy vnitřními vnitřními. Protože čím- a neuskutečňoval je, neudržoval rovnováhou, protože pak se odsuzuje k utrpení. A jesiže někdo trpí jakýmkoliv způsobem, tak to jdu čistě lékařsky. Bolest přeci je avízo, že je něco v nepořádku. Je to tak? Čili utrpení, to je bolest duševní, to je avízo, že to není v pořádku. Čili že tam neni rovnováha sjednána. Jakmile bude ta rovnováha zjednána. Že člověk nebude trpět, pak je tady moment, kdy může přejít k dalšímu vnitřnímu uskutečňování. Teď jsem to, myslím, řek dobře. Ale dokud člověk jakým- jakýmkoliv způsobem trpí v tomto světě, tak- a měl předtím nějaké vnitřní poznání nebo nějaké vnitřní uskutečnění, tak to vnitřní uskutečnění nepřevedl do zevního světa. Jakmile ale přestane trpět, tak ho převedl, a kdyby teď zůstal ale stát a nezpůsobil nebo nedal průchod k dalšímu vnitřnímu uskutečnění. To je třebas v Jordánu, tak by se ten do jeho stav, ve kterém netrpí, zase zrušil, a začal by trpět, protože by působil nerovnováhu zase, rozumíte mně? To neznamená, že dneska někdo když netrpí, a když zažívá ten duševní stav, o kterém jsem mluvil, že chápe toho ducha. Řídí se duchem toho vnitřního poznání, že by to muselo trvat věčně. Nikdy ne! To trvá po takovou dobu, jaká je nutná k tomu rozběhu k dalšímu skoku, k nabytí sil. Ten kryt je tady k nabytí sil. Ježíš Kristus tam dobře ukazuje, že potom v další fázi zase. Že voni všichni museli nebývat sil. Radujte se se mnou, veselte se, budete to potřebovat, tuto útěchu, ne? Co je- si potom třebas vzpomíná na to, jak se v chvíli měli, jaký byl spokojen, jak byl vyrovnaný. A to je síla, která za ním stojí. Protože když potom udělá yase dalším vnitřní krok, pokrok, třebas jako Ježíš v tom Jordánu. Tak by bylo nejlépe, kdyby si rovnou, protože dost uvědomělý v této pozici, kdyby si rovnou šel pro to utrpení. Totiž utrpení v tom smyslu ne, ale pro to pokušení, tam je řečeno. To znamená, kdyby si uměle navodil pokušení, třebas tím postem, že ano? Aby ten Satanáš, aby se s ním vypořádal. Vypořádal se s tím, aby zase na- aby zase rychle mohl nastat nějaké uvolnění, a třebas takový tříletý klid, bych tak řekl. myslím, že von ten Ježíš měl celkem klid, dokud byl ty- tesařem. Nikdo se o něj nestaral, ja myslim, že neměl vůbec žádný těžkosti. Ale se dostal do takové- takového stavu, to samovolně šlo. Že ta ctnost, ten stylizovaný život mu přestal být stylizací. Že prostě ani nevěděl, že to dělá, to bylo samovolné, ano? A to je moment, kdy může přejít dál. Dokud je mi to předpisem, to co dělám, tak nejsem ještě práv dalšího kroku. Jak mi to není předpisem, jak to samovolné, jakobych to nedělal, ale dělám to. Všichni to na ví, že to dělám. Nebo to vím, že to, když si na to uvědomim, že jsem to vlastně dělal bezděčně, tak je to v pořádku. Kdybych prodlužoval ten stav toho klidu, tak bych vlastně zanedbával další pokrok. Ježíš Kristus taky, jak to dovršilo, tak od toho odešel. Řikal: Musím z toho jít pryč, musim chvilinku neuvidíte a za chvilinku zase uvidíte, ne? A mluvil o tom utrpení a tak dále. On tam právě, když šli po tom když vedla proč to všecko musí být davy jedovatou zaručeně takhle nebo obdobně také to říkám protože opravdu je těmito fázemi vyrovnávání se musí projít že když že těmi fázemi věnování vnitřního vnějším ne projde že se nemůže dojít dalšího. Dalšímu pokroku v v tady žen vjemy jako tam povídáno že ovšem když jak je to utrpení člověk a kdyby mně který je jakým způsobem se ho zbavit právě to je to co vám tady se snažím napovídat že toto je špatný způsob přístupu dílem že když se budu snažit zbavit se toho nebo onoho nebo nabýt tam toho prosto pořád ty předpisy které vám vyčítám tak nikdy nedostanou k tomu aby se toho bavil. Nebo aby něco nabyl z vás tímto způsobem do právě nejde tone je konkrétně při nižšími jak před toho bavit neboli kdy nebo tak toto nabýt nýbrž správný způsob je pochopili v čem pozůstával ten v tak toho prvního uvnitřnění nebo toho prvního poznání nebo toho prvního vnitřního uskutečnění ten spočíval přeci jedině v tom jsem. Přestal žít pro budoucnost zapomněl jsem na minulost a plně jsem se věnoval přítomnosti kterou je bůh ano a všechno jsem nechal pránou jako tam marie zapomněla že tam tolik hostu ale že že se musí hostu li zapomněla zapomněla na všechno v ten dělá z žila ale ono a tím je ona je. Ti v uděl než marta která byla kolem toho byla celá ku pak chtěná a ukazoval na máli co je to dal do poruše ale že by tam sedí je tohleto by vám chtělo vnuknout že musím vycházet z toho stavu který jsem zažil přemohl zažil něho bylo nechal sám přeje říkat překládal dobře ale kdy jsem zažil že to když pocit přítomnosti než jaký se měl před. Tím že to je to poutá přítomnosti je to odpoutává od minulosti že na to nemám část na myslet na milo že mi to odpoutává od budoucnosti tak prosím je to konkrétnější způsobí vyšší váhání přítomného okamžiku je to daleko konkrétnější život než jakým jsem žil i u méně abstraktně jak jsme si tady říkali dříve neboť to je tam taky způsob života že je to vybírám z milosti co mně paměť ponechte pochodu strašně málo trojice dělá dostat. Jenom taky stylizovaným článek ni ale nebude v žádám nějaké myšlenky nebo ono si jak to bude jak to dokázat víte že když mu řekla i do budete mi králoství božím tak jenomže poradil kdo bude sloužit nejvíce ale protože pokus na protože toto i tato jsem člověku ne na čáku ale na pozdější stupni vadí že myslí na to jak se tam dost věci plavání. Jo protože to je taky se taky mi doteky nežije přítomnost styk každý do se tam v přítomnosti věčné ocitl ta říkají indové s nimi žák nebe co cituje ten vám řekne jsem nikdy nezačal žít v přítomnosti boží protože jsem vždycky v byl jen tyto ne svou vědomou no ale je to on si ho do miloval nestavím že není jsem jej jsem věčná bytost a že to je. Jediné vším vzdáním ničím jiným nejsem než touto věčností a to všechno ostatní je vedle toho připadá nějak o prát ano říkám připadá měl v takové řek bych jenom tou milováni do toho pravé do věčnosti ale není to není to pravé pravá existence ano takže ne pro ty kteří jen další. Jeli nějak i tak by vnitřní stav protijed dojem velice do ducha záležitost protože oni vědí že když mají něco takového řešit konkrétně myslím vnuká myšlenka to je právě jež od protože jim to dělá starosti mi třebas cítím utrpení tak těmto lidem nikdy není dáno aby toť tímto způsobem řešili co oni to nevyřeší kalich těžko se prohlubuje čím dál tím víc to utrpení. Mají přestává pro vším takže se na že se přitom ze draku dost pod tím je to když si říkal že si to jsem to provedl že jsem takle trestán ale čím vím jsem přemýšleli jak to zařídit aby nebyl trestán a co jsem provedl tím větším vážil jsem dostával protože jediné správné že jak jsem se řečeno toto vám o ti minulost se lišit co o čem jsem se provinil ale nemůže na protože si nemůže nebo nezemře nýbrž on zad. To je věčné přítomnosti která neměj je že ano a to znamená okamžik dělat to o není to prosím pravil zažil protože kde okamžité nás zabarvení nejenom v škole te přítomnosti kterou tam zažívám která plyne to není ta pravá přítomnost stal něco někam de ale ze všeho ut plní kdo jsme potom netrpěl to ših jemně poznával boží tak neseni jako teď. Ne není příkladem když jsme trpící pro není to příkladné protože je si nevíme rady jak na to máme že jedině tam to nebo ono vylepšily proto mám za zlé řekněme že například se řadí jeden předpis na druhý tím se nikdy že ještě něco se vynechá se něco děje to musím říkat prožili jak mohu složit velký obraz věci též. Si moc za je tak drobných částeček se skládá cele ale vy musíte provést sami tuto vím nedělat či dělám dali na chci a jim musíte integroval když bylo dalek budete li protože prosilo bylo dali dnech takto nikomu žádný výše konkrétní nedát tělo to je mi chtivý věk který ě v tak si nemá žádný významy k tomu že přede navlas pater se na obyčejné číslo ale toto musíte dělat sám. My těla a tady mohu ukázat ve všech stránek vět ze všestranné vět tam použití jak to nebo ono překáží konkrétně co překáží je pravda a že by to nemělo by tu také hovořím to musím žid před či když dost neříkal hřeš si jak v těle tak se při že taky neříkal ale nebudete říkal svým jakýkoliv jíž činit když si velkým tak jaké si je to taky neříkal ale nápad o dávala on je je nikoliv nižším jsem tady. Proto abych léčil nemocné čili je větším buď bezstarostně byl zase proste nějaké či ne ne ty ty semenem ježíš kdyby když ve budovali jakkoliv jak se postavit k osobě přidat padat tak nepřidá ano ani my se snažil nic se takovýho jež jako obyčejný kdy mít konal na poli nebudeš novým tak krásný vodě aniž tam on nejvyšší slávě své země. Takovýho je jako obyčejné polní přimět k výtku ano neměl toho jakkoliv že tomu mi jak nikoliv bohatý jakékoliv jenom si člověk může mít tohoto světa to tyto a když jste vy protože se naučil tento před tomu nepomůže tom aby byl ještě před tu situaci o které pořád mu víme že tyto zkušenosti jsou dobré a jsou užitečné abych mu ježíš lidmi ale se musím dostat dál než oni je musím nakonec samovolně bezděčně užívat samovolně bezděčně v. Ani si by je když je to správné ani nevěděl že to nesprávné občas děje řekli by to bylo za nesprávné jednou do pro správné ale není to pro rozhodující protože se musí vědomé žid se při tom že plnil jeden před spis jeden jediný byl jsem přitom bohem ale protože to dělal a jeden to dělal sám i dojem připadá jež tak je to malé před bohem a. Co jen malého před lidmi bývá velké před bohem a to oni nikdo nerozezná a to za nikdo nedostane toto vědě vědění protože e to se musí dostavit takovém že není k uskutečnění toho vnitřního dobrou samovolně bude plnil zákon boží jako by tady proměn nebyl jako by ho mohl kdykoliv překročit prosimvás k jinému přejte si myšlenku že byste si jenom. Jako by mysli myšlení ne právě nesprávným způsobem že co nemáte co ještě a co ještě mám pro a co nemám to opravdu nemám takovým způsobem že i když to mám tak o tom není jenom po nemám ale co nemám takovým způsobem že to vadí že to nemám to ještě v ano takže například jsem třebas nemoc. Dítětem o vlastní když mně vadí tak ještě mám to ještě vlastní přijít moje tam moje démon jakmile ji přestanu takhle vlastnit taky nemám to udělal byl zase jen ti kdo si v tom centra ku pro v jsem vám jenomže jen tak jsem byl zavržen ale pořádně se dostala na že ano pořádku jsem byl v koncentráku ale je toto pravím bytí dopravím být to tak na semen řeči nějakou zkušenost vnitřní dělal. Nesnažil úplně zapomněl protože to bylo tak nutkavé tedy tam přežilo byl v mnoho vnějšího ano ovšem zapomenutí jiného druhu než než normální zapomenutí let když ne bych bez povídali neminulo to nechci to se mu ještě oprostit ale v činna v nás abyste žili z toho co ho to jste zažily to znamená ježíš kristus vyčítal. Právě svým učedníkům že není jenom z toho co on je učil je např jedeme tomu se pravili potom do dobyla pro z krát toto jezte a oni přestali žít z toho co je učil že když je s nimi jemného tu že oni jsou jeho děti a čili mně o ten dal na který je ten dal tak přeci on povinnost jakým říkal tomu od svět odevzdat a nenechat jede utopit podivný ku. Že a tohleto oni dovedli zapomenout jak přišel nějakému trp není nebo nebo dejme tomu ta ten to z svatým teprve všem pomohl kdy nebo potom je ten že dokud to velebil mělo samozřejmě že jsou záměrně pro nechal plnili aby mu ukázal do jaké mínili o on se bude již přitom uvědomování si v přítomnosti a přítomnosti pomoci boží že při tom na. Pomoc boží že přes všechny příznaky opačné je pomoc na přitom na ě k bohu pomocná pomoc boží při dobře a protože nebyli opat že opačné příznaky může být nemoc pokání hodila jen dobou stále protote nazval protože to symbol jedné a téže věci že tady že i tak mi zapomínáme že on je přítomna byl třebas zažili při najednou o tom nevíme tady přít na jiné i pro to neb oni. Toto tam ježíš svýma tohoto paže jenom zdá neschopnost se kdo v tom státu zkušenost minulou protože to uskutečňování zevní toho vnitřního to je vlastně cesta dál začnu vnitřní věštěním ale že se že to země při do převádět do zevního života to je cesta dál k dalšímu vnitřnímu pečení přibral dalšímu vnitřnímu stupni řečnění. Když neprovedl tak nemám právo let co vám tady říkal to další vnitřní řečnění nabýt kdy ho na by ho prosím pro se uměl stalo ale pak s touto extáze nebo co z toho veliké těžkosti a on centra a nedá se tomu vzata protože přemýšlet jak se že člověk děl chorob komu by si nižší skutečnost na to o to byla veliká na on musí jim roku roce jen ono musí. No ono se jednotu v mi tady řekli či v ky bych měl promiňte mi ten kdy myšlení rozhovor čínský k to se jenom duch vší než čili či k jeho světem s tím ta by řekl bezstarostnost jakou znají jiné to znamená ale on mysleno není pravá dostat přes o ta kterou někdo kráčí. A my ho přitom můžeme vidět jak s ním kráčí není cesta která vede do věčnosti nýbrž na vede ke zkáze taje konečná pravá cesta je taková která se vůbec nezdá být cestou činnost kterou lidi hodnotí jako činnost dobrou to není pravá dobrá činností o pravé dobré činnosti někdy. Ani jsem který dělá že dobra ale kdybyste mu řekli že dobrý řekl jako by byla hory klady se mi do toho i to nemění a proč ty chceš aby to bylo dobré když který to dělá ani nevím že to dobré je a to bych ho pokračoval konečná ctnost která jeví jako od nos není to s tím není totiž touto ctností pravou. O které která o kterou stojím a je to na vás při přivést tou ctností která a ten to je přímo čase k poznání věčnosti co se vede přímočaře poznají dosti to je ctnost takového druhu že odpoutává od všech naučený ctností že prostě je to stav ve kterém musí jím musím dělat. O co je ve vůli mého otce aniž bych na to potřeboval přemýšlet dlouho do se o tom nutím jako tedy ježíš ale pak jednou se dostaví taková samovolnosti jak mi tady správně říkáte jemně do samozřejmě tak mám dělat tak pak ještě musím před něco vnitřního uskutečnění vnitřní. To přeji do vnitřního spravovat pro bych je to potom dělá dále jsem ctnostný jinak než předtím když být v nás není z poučenosti zevní něco jiného než být poučen stavem který jsem zažil ano a samozřejmě že i ta vnitřní ctnost pomocí stavu své stupně a že jinak je ctnostný ten kdo prožil třebas narození v betlémě a jinak je ctnostný ten kdo. Prožil jordán a jinak je ctnostný ten kdo zemřel na kříži a vstal z mrtvých protože možná že by se vám nezdálo být ctnostné že ten ježíš si dovolil vstoupit na nebe stál před tváří těch svých apoštolů no znamená opustit je fakticky a nechat je si to nařizujou v tady v chvíli které odevzdal se si toho ducha ale dali neosobní. Vedení zbavil je osobního vedení a to se nám zdá být svým způsobem o to rodíme takhle lidsky nemilosrdné a to ale to von tam udělal s nimi v to jsme my dávno vychováváni celý život nás vychovává k tomu abychom pochopili že i tam kde nejde o osobní příspěvek milosti boží je nemůže být pravým jsem. Byl nějakého utrpení vytržen osobně vyveden že i tam a je nějak pokrok že to je možná větší pokrok než právě je ten který je který představuje osobní vedení ježíšem po malinkou k tomu připravován v jednou nebudu veden za ruku jednou nebudu osobně veden. Nemysleli že tyto stavy vstupování na nebesa že učitelem vstup tím nezažíváte užším bili i k i ten pokaždé když překonáte sama sebe s tím způsobem něják z na ty nebesa vstupujete protože se dostáváte do stavu kde opouští že o to není u těch kou a zažíváte než si u o nebeskou ale stav který ve které ani nevíte že. Ten člověk e že jste pro konečným a kde jste nějak závislý na těle a na tělesném stavu není tomu třeba samozřejmě extáze tato nezávislost na těle je na tím že v organismu toho čas k protože v přítele a že přitom byli pokud možno co nejdokonaleji stojíte na přítomnosti která se vám vší je mi. Jít často opouštíme přítomno a proto se nám zdá že ona spí to je něco jiného o nás a my odpouštíme co jsou dva různé přistoupí k téže věci kdy živý opustíte tak to poznáte snadno živý opustíte tak začínáte mít těžkosti začíná jít vám věci také vnitřně dříve žena je mu protože ji musíte vložit. Tolik že z ztratíte z po budu vyšší smysl všech těch udál nejhorší je měli říkají staří řekové když člověk ztratí klid a toto že ztratí klid ten znakem toho že opomněl být bohem koho bohové chtějí trestat toho zbaví klidu říkali staří řekou. To je velice důležitá poučka či pole toho jediného byste měli usuzovat jež si jdete kupředu nebo oné jsem klidný nebo ne nejsem klidný neklid měli mně něco nejdou kupředu v semeni klidný a přitom e nejsem sám znamená není to není to k li takový bezvědomí. Nýbrž že to uvědomělý klid tak el je to důvěra která neměl vyrostla provedení boží a ta ve mně způsobil ten i těch které prožil svou ruku do ruky matčiny klidné protože ji tam pro žilo tento charakter v pravý klid kdežto ten klid který spočívá v tom že nic nedělám trpí to neni praví. Klid neseme nad o tom co jsem říkal na moravě tak na to bylo ovšem na několik hodin a to nějakým způsobem zkrátím kdo nevyšla tato protiklad ještě hlad na několikrát tak jak jsem měl jasné vědomí o tom že. Tam v těch v tom společném pobytu u denním tam někde na moravě protože zažívali každý z nich něco na co vám potom měli převest do zevního života a byl jsem si jist že měli dobrou vůli to do zevního života přenést ale že se taky velice obtížné a že nevědí patrně sis tím rady a proto se jim. Opakoval v tady jsem několikrát říkal že totiž lidský život s el se skládá z nějakých vstupu vnitřních které vždycky znamenají přes stavbu života po stránce vnitřní to znamená že mnou přít tu pouhou změnu v síle výměnu tu účelu života a jakmile se. Změní smysl tak se potom musí tento mění smysl uskutečnit ukazoval jsem jim to vy dobře znáte že když třeba své panna na lila rozhodla narodí ze sebe ježíše a konečně svatý joze se rozhodl sloužit ježíši který se ještě nenarodil takže oba vlastně toto rozhodnutí udělali. Svém celém životě který bude následovat to nebyla jenom služ dát tomu ježíši nýbrž že to byla také zmíněná jejich vlastního života na síle změna k účelu měla každého kroku který dále měli udělat lidově řečeno děloze který měl před tím byl tesařem a pracoval proto aby uživil rodinu kterou chtěl založit nyní pracoval pro ježíška který se ještě narodil. A tak jsme si hrubá řekli tam u když jsme se sešli nad tím jen tak jsme nemohli dosáhnout nic jiného než že v tele zrodili třeba ze sebe toho ježíše nebo v sobě toho ježíše nikdy jsme nemohli docílit to znamená to bylo vnitřní rozhodnutí na přesto rozhodnutí rozumové na po něm jste dosáhli určitého uskutečnění. A toto uskutečnění vás potom zavázal do k tomu aby se to také provedli v celém ostatním životě samozřejmě to co jste tam zažívali prosté nemusí zažívat ustavičně i po odchodu v samoty na naopak bylo by to mi kdy na škodu věci svatý joze. Neměl samá zjevení musíte svým myslet že toto co se tady dalšími jde samo je to bylo určité zjevení objevilo se vám že též žít pro něco vyššího než že pomíjející život o byl by se vám život nový zárodek nového života a ten obě byl pro vás tak významný kriste udělali předsevzetí pro ten nový dál by vyšší pěstovaného. A nedovolit aby došel úhony jenomže nechce se od vás abyste toho ježíška jenom chovali v náručí se se od vás abyste pro něho vydělávali možná že v náruči o spíše bude chovat panna marně na ale naše nesmrtelná duše je to pochopitelné protože v době ještě. Je nedaleko k panně marii teprve v když šlo pro je pro látková takže poprvně potřebuje především aby ho někdo pochoval ani o nemůže pochovat než se tam matka ze které vyšel takže nemějte st mít dojem je třeba byste měli pocit že ten nositelem toho ježíše a nestane do pocit ztratil že jste se nějaký provinili. Jenom si uvědomte že se na vás že co jiného než proste na pokračování chtěli dělat byste neporozuměli jsem mysl toho stavu který se zažívali protože ten stav se podobal chování toho ježíška kdežto to co máte dále dělat to mámy vydělávání pro ježíška práce pro ježíše. To znamená na vás je spíše deska chce abyste ponechali takovou osobní při panně marii ji k nesmrtelné duši aby abyste od této chvíle kde vydělávali na sebe nežili pro sebe nýbrž pro ni znamená aby vaše povolání vaše styky s lidmi byly zaměřeny k tomu že je to služba ježíšovi hodné neznamená že byste dělaly něco jiného než dřívější tesařinu ten dělal zase tesařinou tento. Pijete jenom věděla i v těle ale dělají pro sebe nýbrž pro ježíše to ten je pravý smysl toho ne opuštění toho nového smyslu života ovšem upozorňuju vás že toho co budete dále dělat nebude pro mám betlémě nebo doma v nazaretě nebo doma v izraeli. Kdo ale vědoma dost víte zemi nýbrž dobude někde v egyptě nikde v cizině v zevním světě který nám bude při čili nemyslete si že to ku když nižší stav než jaký byl před tím před tím nese měli možná daleko lépe upozorňuju vás na jednu je že tady se obdobně pořád ukazuje na je v jednu dále. Je to velice důležitou že při každém takovém přechodu v tom věrného klidnou a štěstí se přechází přesto do nového stavu všimněte si třeba ve starém zákoně že mojžíš doby dělo velikou práci přemlouval svůj národ aby odešel od plných hrnců v egyptě když se mu to podařilo. A toto rozhodnutí národ udělal že bude do zaslíbené země tak tam došel ani za v je si se jak v kteří se sled chodil po poušti těch že se slepé čtyřicet dní ježíšových na poušti zase ne ne to je ta doba on jednoho roku možná kterou musel ježíš být uteče někam jinam nebo mu se u týkat betlema a podobně zkrátka a dobře je to dobrá kterou musíte. Vydržet v poměrném bez u těch na k ti nesmíte si myslet že tak u těch tam bude lineárně pokračovat krize zažili nějaký jen vnitřní zážitek nějakou něco proměnu po dovedl za následek okamžitou něho celého života ne v první řadě dobude otázka zkoušky budete zkoušeni je čisté opravdu také zevním životem dorostli. Tady na tom prvním narození které byste zažili tone mu dal dobře znát protože zkoušen jak se vám zdá aby jenom svatý joze věci poslechne toho anděla si utečeme krás si zachrání do ježíška ale podíváte li se na obdobný stát třeba po křtu v jordánu na tom porozumíte stejně dobře a daleko lépe je tam je to jasně je řečeno kdyby se ježíš neosvědčil na poušti a přitom boji. Ze satanem kdyby byl chtěl byla ni neboť satana mu radil jenom abyste on ho byl vlastnit toto všechno si vám že kdyby se do byl vlastnit tak vlastně za byl ten stupeň vrátil se neničí stupeň prostě padl z toho stupně na kterém se otci nemáteli padnout z toho stupně na kterém jsme se ocitli musíte ne vlastnit než. Ten vlastně li před tím plnit toho taková míra nevlastnění op oko po křtu v jordánu do pochopitelný a ta míra nevlastnění po křtu v jordánu byl se dalekohled vší než tam míra nevlastnění kterou musel prokázat ježíš kristus když stupňoval na kříž se se musel vzdát všech svých učedníků všech svých nejbližších přátel veškeré čili veškeré sebeúcty dokonce spojení se svým otcem se musel sta kdežto. Před tím tomu tak nebylo vzdal se něčeho ale toho po proto nemáme například pokřivená on se dal své rodiny kde matka kdo jsou mi bratři čili nechtějte všechno najednou moci postup je vývojový pomalý na přece musí jenom částečně od osoby to znamená sil se naučit pracovat pro ježíše ani pro sebe nebo aspoň u především pro ježíše neboť že říkáte dobře. Tím zlatý boží tím se nám stane něco vám co budete zakoušet za to částečně ještě zakoušíte že najednou okolo vás nebo nerost je režije kterou jste předtím vůbec nezažili podobná ale je jako s tím svatým do ve jsem kdo měl nějaká zjevení nevědomým na zjevení ale okolnosti které okolo z vás se rozvinou budou jim podoby mi to znamená budete. Vidět že nějaká režie vyšší daně pracuje která nám usnadňuje cestu v každém případě cesta kterou nastupuje nebo tak nemá na tom který které jste učinili tam na samotě to je cesta snazší než byla před svým i když jenom po stránce jak to tady vykládám to znamená než je tehdy když pracujete pro ježíše daleko. Nesnazší když pracujete pro sebe to se střed dáváte to o to odporuje tomu stupni dosažení vnitřnímu nic k jeho dosažení a proto nastává nerovnováha utrpení čili doporučuju vám abyste v této fázi vývojové netoužili po nějakých vnitřních stavech to by je za vámi. Nýbrž abyste toužili svým životem sloužit ježíšovi jak je to ukázáno v tom novém dát jen u toho josefa a z panny marie abyste obrátil naruby svůj život čili kdybych rády byste pochopili nevíme říkám že vlastně celá na duchovní cesta nejde lineárním cest způsobem kupředu jež je to aspon trojnásobné přes stavění celého života tato ještě do budu opakovat. Svatý joze než byl svatý a panna maria než cesta liškou páně kdy normálním světským životem kde domnívali se že budou on pěstounem a o narodit kou boží i jakmile stačily být on pěstounem ježíšovým o narodit školou boží tak museli přestal byli představit síly svého života oni museli přestat vyšší padla. pozemské síle které mohou více než když dělají vždycky končí smrtí vždycky končí zničení toť do cíle museli přestat být živi oni museli sloužit ježíšovi znamená tomu nesmrtelnému se v nás se v nás probudila to na na přeložím když o tom že jsem taky říkal samozřejmě panna maria svatý joze herodes toto všecko to jsou části téhož lidského a téže lidské nebi. Dosti jednoho jediného jedince téže individuality mi to oni dobře vědí že to je m stejně dobře známa jako vám a čili když potom ježíš kristus vstupuje jordán tak zase dělá u plně tečku za dosavadním způsobem života ve kterém byl oddán do ve věčnou aby je v tom o musel být v tom co jeho otce měl jim tečku tam smyslu od nejde dále oddán. Svému okolí ani nemusí být v tom svého otce nemusí mít pro to protože ten další krok znamená že v tom byl nemusel tomu nutit najednou poznával vůli boží a řídil se při vězte li dobrovolně protože ji poznával jako něco daleko lepšího jako pravé dobro pro pro sebe mít nenazval dobrým nýbrž jenom otce neboť nežil by on vnitřně byl z jedno jsem s otcem. A nežil pro sebe vůbec a tedy nastolil místo života když to rozvinutého života třebas tesaře nastolil život učitele osobního vedení osobně vedl a to nebyla vývojová fáze nejvyšší potřeboval projít ještě jednou přestavět všecko co znamená znovu opustit za daleko o tak když těžších okolností. O tam jeví protože čím dále tím tím že se opouští stav kterým zaujímáme někteří je velice těžko se zbavují připoutanosti tomuto světu rád protože dávají na duchovní cestu ale chápete těžší je e odejít od schopnosti dělat zázraky být spojen s otcem vzdát se toho za tím účelem aby mohl sloužit všem aby nemů. Šel táhnout jenom pán učedníku nebo prvku jiných lidí nebo tisíce lidí nýbrž aby mohl táhnout celé lidstvo aby opravdu byl univerzálním bytostí která by znamenal spásu pro všechny pro všechny do styku spásu docílit samozřejmě a za tím účelem musel opustit tento skvělý stav bohočlověka. Že které z něho viděli nebo o které jsme četli v evangeliích čili taková další přestavba třetí v pořadí váš proto na pali nižší přestavba je přitom vstupu na nebesa ale to panna bohu čili nesprávně povídali byla ráno v od trojí obrácení v tom překladu li mana v na dispozici k tomu se mi také řekl že jsem velice kruk. mysl snadno mluví jestliže utrpení trváte než tři hodiny tak musím hledat chybu v sobě ovšem upozorňuju vás jsem vím že přestože mám pravdu že to takhle u nikoho neprobíhá aby utrpení maximálně trval ty tři hodiny utrpení ježíše na kříži nebo tak nějak nebo při ni třeba. E než on byl býval byl v tom hrobě nebo při dni před tím než byl ukřižován tak nějak trpěl ale jisto je že kdyby člověk ne jako se uměl dokázal zařídit podle ježíšových receptu tak by žádné jeho utrpení při že by to zdá být nemožné netrvalo příliš dlouho jenomže co nám ježíš ukázal. Jako trojí obrácení jako trojí převrat v životě jako trojí proměnu to my neuskutečněné obyčejně v projít proměně nýbrž že uskutečňujeme pomalým jich čát ka třebas tisíce do násobíme postupné proměně když se dostaví kupodivu častá utrpení a čas práce kříšení a v. Je zajímavější jak tam je větším člověkem více rozum drobí ty tři základní ježíšovy stupně na víc se mezistupňů ku tím jsou utrpení jež a kdyby taky dělej vší to znamená období utrpení a klidu se střídají které v s zákonitou pravidelnost čím se troufá a tak bych pro její. Uskutečnit stupeň nebo dokonaleji byl li nějaký stupeň tak tím tak utrpení jsou kratší intensivnější samozřejmě ale kratší a po nich následující období vzestupu klidného vstupu zevního uskutečňování je nepoměrně jež myslím že protože bylo řádně provedeno třebas narození ježíše krista v betlémě bez hle a narodil se polovičatým. Nebo od vás nebo tak něják nebo nebo umu dní let tak následovat sice sled celkem klidu ne klidného vývoje ale když je provedl ježíš kristus dokonale před v jordánu bez mezer v prostě stoprocentně jak se dát všeho v tom dokonale předváděl samozřejmě tak to byla tak to byly dokonalé tři roky v k v klidu to byl rovnou pro to chtěli někde kamenovat co o vnikl. Pro setkáních nikdy netrpěl a to také viděl jeho apoštolové jeho žáci a proto o tom nemohli pochopit že toto utrpení přišla tam do byl přechod který byl dal velice prudce atd krátce ale byl prudký jedná z po přechod z hru ale o něm zase následovaly věčný klid tak že myslí opravdu můžeme přímým vám řek bych přede. A jakým způsobem chceme jít kdysi po malinkým kroužit svých anebo velký vnikl ky jediné co nám tady překáží abychom neudělali velký krok jednáš strach protože ten strach to je z osob mění a moc mění než když sebe rád a. Jestliže slyšelo udělal velký krok taky začnu mít taky velký strach to jsem to zažíval nese v věděla malé kroky a taky se zažíval mají strach a upozornit nepřáli na a tak jsem také tam na moravě jsem poznal lidí kteří jsou schopni velkých krok ale všichni ty visí do schopni jaký rozumu dneska napřed mají strach ještě jsou udělali ten krok do proč to udělají. V čem ten strach pozůstává a v čem pro státem velký krok obojí bylo třeba vysvětlit se to mají to pro co to velký k no tak napřed tím strachem že když udělám nějaký velký krok nebo udělám rozhodnutí k velkému kroku kupředu znamená ke kroku vnitřnímu ono i potom k zevnímu ale napřed řeknu tomu vnitřní úkon tam to začíná. Totiž začít tak překonán na velikou vzdálenost která existuje mezi dosavadním životem a mezi způsobem života je kterému míří a to veliká znalostem propast do které si dívám z toho je ta hrůza kdy bili na není z si indové tak by říkaly které propast tisíce život utrpení třebas. Tisíce životu které budu v tu chvíli na jedno jsem to aspon tak nepociťoval asi proto jsem ze začátku pod učí jindy dělal indy jsem byl veden se jsem pociťoval že přitom prvním velkém kroku jsem učinil on takovým pokroku nějakých třebas několik vtělení dne a při dalším kroku vodu daleko víc než při prvním dělení je že se mi při že prvním kroku padat čili že to dobrotu. Ještě větší ale je co bych k tomu chtěl říct ten první krok neudělá tedy byli z veliký když člověk neochvějné rozhodnutí není místo postupy mým v cílů zařadil do svého života konečný to znamená když ten nespokojí s klidem. Zrání jen s nespokojeností ne e harmonickým životem nýbrž když se spokojí jenom s dokonalým spojením věčnost jestliže toto si přeje ale nejenom to bylo k obaly ky ale také co do času znamená není ochoten či stát protože to uskutečnit hned bez prostředně ten člověk. Pochopil se to velikost a přítomnost boží aspon pro toho myslil tedy a je tedy velice do víc je v přítomnosti boží která ho najednou bez ne v tom techniky uskutečnění v toho po staneš jeho přetékání minulosti dobrou dosti tohle toho že on přestane přetekla minulosti do budoucnosti aniž by si uvědomoval jedinečnost přítomného okamžiku. A že ho to připomene že žije v přítomnosti a že to jediná skutečnost to je tak ohromující že tenhleten přechod u přímo na tím je on dal při je minimálně když to takhle provede vám to říkám minimálně přestane když víc vnímání je přestane se vždycky fungovat jako člověk to znamená přestane výklad přestane ě k přestanou všechny jeho kdy podvědomé. Činnosti protože s že tak soustředil při ten je to po do vás soudci jiných přece jen když přímým tak nedýchá aniž tomuto musím vím v aby nedýchal protože nemá mých nad aby se to nehnulo protože ale on nevyšla protože zaměřen na ten síly zapomíná ježto se takle zaujatý cílem jako ten cele tak zapomenete že jste bude v čas. A v prostoru žijící znamená to jsi byl jsem ve vytržení bych tak řekl správně a ten ten moment je tak prudkým si ani neuvědomují že že by z toho mým strach jakmile ale že se nám vrátí vědomí lidství a to co nám rád ti poměrně byl do začátku za to nejste zvyklí na ten vstup ta dostanete hrozný tato toto vedli ne ale že ten pociťoval tíhu toho břemene které jsem se. Zdali když nebo perspektivy překonat ještě lépe řečeno na tak el to je asi jich že ve zkratce jak se dělá vět velký krok dotyk pro seděla velkým rozhodnutím stoprocentně rozhodnutím nekompromisního co si asi to smyslu ale přestane se mnou co chce ale žiju dál nebo ne všechno na všechno opouštím jenom pro tento svým všechno zanech dávám všechno měli. Když nevíme když se mu se nechci vrátit umí dělám pro všechno aby byl živ jenom pro věčnost tak takovéto rozhodnutí samozřejmě přináší způsobil člověku do prý základ na pokud to by běží k strachem tedy protože neví kam to vlastně jde se nedovídá tady zase jiná než na než tak čas ctnost úplně co jiného tak. Kdy pokud doby nežít že tak opravdu vytvořil v sobě v tak v základ který bude pociťovat celý život není možný aby na ni nikdy zapomněl protože zážitek který je silnější než jakýkoliv jiný zážitek jasem malé slíbil že vám to nevysvětlím jenom na vnitřní rozhodnutí že to vysvětlím také na rozhodnutí zevní. Jestliže o rozhodnutí zevní obdobné tomu toho že třebas vykoná věc která mu krajně nepříjemná protože užitečná pro pravé abych se dobře jela protože užitečná a on udělá nemusím zde nám mravně třeba to je ta u závěr věc užitečná všech čas udělána nám když to udělá a udělá. Ho z s předsevzetím že že je to zkouška nebo řek bych no že to prut práva a pro krom vnitřní že projevuje že toto je mým na obdobným vnitřní krok a do věčnosti tak samozřejmě bude mi to taky od boha ale jestliže trvá na tom že to udělá. Tak to udělá nasazením nikoliv jenom vlastní síly nýbrž zjistí k tomu sílu vyšší boží která provede ve tím s kali protože uskutečnění protože dokud řešení bylo založeno na a spojením ne vlastnické bázi řekl a on nejenom že vykoná správně tu věc která byla přes z jeho z se tomu aby před jeho síly. Nad jeho síly ale on osoby nejdeš přímo pro vnitřní uskutečnění neboť ne jenom vnitřním krokem se získává síla zevní uskutečňování postupnému ale taky vnějším krokem se říkával síla pro vnitřní uskutečnění protože jestliže potom ježíš uskutečňoval o ten vnitřní krok narození v betlémě třicet let ve mně tak vším tím zevním co uskutečňovat se připravovat že si na další krok na před v jordánu čili musí také tak. Je že přede ram by nebyl možnými ve nerozvinulo ten život v tom smyslu jak vám to tady říkal že na sebe dal postupně úkoly které on hodně by byl nestala tato řeknu jiná třeba konkrétně třeba nakonec dělat tu tak bravurně byl byl tesařem mostu ráz jana chcete si dělat krok a třebas tak dokonale že se přitom vůbec nemusel namahat. To byl začátku ten krok dělala po o dalo prašné přemýšlení ale námahu a ten když ho dělal toho dělal třebas samovolně že nebylo byl někdy bylo přistihli přitom jak dělá pravd těsně před tím než sloupem do jordánu taje byl říkal jak ten letem chlapec dokáže takle sám udělat krav kdyby to normálně mus co dělal dva tedy ještě na dokonale třebas do dělat takto musela napadat také on rozvinul u bez většinou. Činnost jestliže činnost moje kterou konám kterou rozvíjím je konec takového může ani nevíme že něco dělám ani si to lepší tam dobru ani tím netrpím že je to moc ani si netrpím že toho málo nevěsta tohoto při jeho sto opouštím temně pořád jedno že ne takové do stavu ve věčného konání jsem. Dokonale připraven pro vyšší stupeň vnitřního uskutečnění v čili obojí musí do komu se ne se jenom vy že byste musel můžeš by další vnitřní roka byste mohli zase do země uskutečňovat kdy musíte země se to po dát e po stupni zdokonalováním zevního života a zase k dalšímu vnitřnímu kroku a dozraje ten v zevním životě ten rok je poměrně snadné nedostanete jak. Je jako byl můj případ že se nedozrál tak ten vnitřní krok byl velice obtížný za velkého strachování za velké bolet neboť člověk když li že zevně žije správně tak překonává také mnoho času u které by musel čas který by musel prodlí je nějakým převtělování nosil takovým děláno a protože se odosobňuje ale dosahuje když jeho duchovního stavu. Je tady otázka kterou od sval nově postavili smysly člověk stoupat není příliš troufalý není to příliš mnoho co chce a nebyl to trestán tedy zásadně ne se od podnět tak jako že člověk nikdy nevidí vlastnit. Opravdu člověk si neuvědomuje že toto vlastně chce protože nikdy nevstoupil tam kam touží vstoupit čili troufalým je tomu ale nikdy není zazlívat an samozřejmě že on je obyčejně troufal od podle svých před ta to znamená že je to krásně znázorněno třeba se nám vědy kde stan tam matka o rodné za své syny. Aby v království božím seděli na velice významné mít a aby se měli dobře anebo jiným případem e kdys sami učedníci se hádají kdo bude první království boží když si na to usmívá říká nikoliv ten do na koho an bude mít nejvíc darů duchovních nýbrž ten do bude nejlépe sloužit ostatním ten bude největších králoství boží. Myslí ježíš představujeme že ten vstup tam do věčnosti vstup do věčného pokoje a to z toho důvodu ježíš ježíš kristus když chtěl apoštolům seslat nebo poslat ducha svatého taky napřed musel přestat pokoji samotný jenomže po konali to je jenom jedna jsou část toho všeho co tam člověk zažívá na tedy. On tam se také zažívá dokonalou službou všem dokonalejší než jak mohl sloužit před tím ježíš kristus přeci z přímo s tím olejem svýho života ukázal jak jeho služba se postupně zdokonalovala jak s tou jakým způsobem slovo žil v lidstvu když se narodil v betlémě žil těch cetě let. Jakým způsobem sloužil od třiceti do třiatřiceti a jakým od třiatřiceti dodneška a nadále to je prosim velice rozdílné zatím vzala do těch třiceti sloužil tak jak se zdálo lidem kolem jako každý z nás znamená že dělal svou práci pro společnost aby za to placen osud rozdává samo co to nedělal. On pracovat tak že přitom byl v tom co jeho otce znamená on mým sil k uskutečnění křtu v jordánu k tomu uskutečnění e nesmrtelnosti vědomé nesmrtelnosti v těle a věděl že k tomu se dospěje jediným způsobem že člověk trvale bude pracovat nikoliv pro sebe nýbrž pro otce. Čili on a cokoliv jste stala a se to zdálo být komukoliv jakoby věčná činnost cokoliv se stal to bylo pro otce a toto jsme si vykládali na ten o dal vykládat nikdo to na něm nepoznal že to neni obyčejná tesařině jenom činy měl ne by do by na něm poznali ty by dobyli poznal že on sledovala otce. Nebyl říkal toto není obyčejným prosta a protože toto soustavně dělal po dobu třiceti let že byl oddán svému okolí a že byl v tom co jeho otec od se zároveň tak se přirozeným způsobem v prostě nutně v bez víme jak jsem. Bez nebes bez nebezpečí že to tak nedopadne přímým žil ke křtu v jordánu a tohle stal.