Karel Makoň: kotouc-A01-c (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

Včas sv včel. Jana že by to tam dneska řekl pannu ve že byla radost vám dopravním mění to změním, abyste si mohli z toho udělat případně vlastní závazek do bych byl tady k i teď tak znak nad v že bůh že mluvit hodně. Je mi ji aby dal něco vydal. A tady nám chtěl říci než skal ve zkratce jak zařídit rovnováhu mezi vnitřním a vnějším životem kdy všichni kdo byli svědky li aspoň vzdálenými v jedno je dále dosti která se vstala v před mnou ve velký je stáří ve do buď je že dale na před dech bude krále dojem je a kam ona vedla nebyl ve že my tady budu opakovat napřed protože na nikdo všechna je založena. Ten rok to nadevše daleko janově před jako obvykle byl jedině na letní být je ten tak zajel příkladným a tam jsem dostal do jež se ve které jsem byl bych velel aby do svými přáteli za jeden před u mne tomu dal ježíš s kali nějaký tu mohl jen na samo je ve své rodu poutního bývalého místa. To to není tu mých klam toto opuštěn chrám kde to je prosto svatého do těch nad kde vedle pověsti velký tolik jež měl svou poustevna mu na kde byla taky léčil na to dal kam chodili vodu jak viděné. Kdo ještě za velkými je tu byli kým toto do byl duše zrušeno takže tam větou je opuštěna ale ve když oni získali a no tak jsem tohle by použili když je tam pozvali jak nepřijme v do jeho včel na svém darem ale je a jak večer je asi přede na to hodina jsem říkal jelikož tady máte na mne tak jevem ten názorně vysvětlil mi jak v tomto po vysvětlena kladete při nad atd. Na to jednat dobře že ještě jednou na rakety jen na ten studiem ale byl. To jednáním potřel jsem dané říkal nikdo v těch lidí jimž jsem tam říkal. Při nevzdal za svůj životní pravé nikdo z nich teprve teď je ve hoden ale létech jedem ve druhým nebojí dale panuje nebe se se mnou před dobře byli sami do nedělal tři. Ale říkají mně tehdy ve mně říkal. Křest neumí zapomněli ale co bychom je rády ve tápe dali proto za to také bych to říkám že také velké nitrem musí jeden do druhé takže by je dobré je to žádal dle závažného. Lišila do po tolika letech krista nýbrž to následek ten jež vzpomínají na. Je to všem vykladám mýt jak tak by je že by to mohly pochopit tak nám to za tu chvět daly máme vystavit si také vysvětlím a kdy ještě jedna dob pomni že by danou jen člověk na to je jako on potřebuje trošičku poddal vedle jinak dalek bude beztak dobře že i na příklad případně bude moci poslechnout i budu mu byl k bohu ve dne je při tak promluvit pomaleji že dát je vidění je vlastně a kdo jenom tohle ježíš to bych jej abych to dostal k lépe. A ne řeči to proč je jedna bych to jenom kolem tohoto ale dej se zajímat nad to nejde paní ve unavena tohoto při nás kterého střed plna najednou byla předělat byl oddělenost strašně postaral se to dověděl po tady když šel šel po pravdě nad nimi v nich setkal na totiž jak jsem popele by na přišel hlavně byla to na nás na ta byla tak lidsky le a na přišla při vědní k jen do svými v na věky před. Ale kdyby abych jede na vysvětlit. Ale je těch dál že je nepřijme do napřed na ten byla náhle předělat do věděl o takovém ve na jako kdežto na ve dne. A dovede ten své nevím je aby nechali lehnout převedením jak dobře. A jakmile jsem je hrála a to bude od těch je předával do rodinou okamžitě tento padalo takového k pravému dál od nemůže nic nevěděla co se mnou děje ale nebyla ten schopna vůbec jakémkoliv které od pohybu. A je to říkal tak brtnová byla v po dovolte mi abych se podíval do deníku. To je to jedno bratře ne ve přetavil do hledejme sled sebe do ve že ni a pannami do tak dala konáme kdo říkal všechno to jsem které necení dělal následným zastavil a říkal jsem dal nám že mu to před oděl do je se mnou udělal do učení ve na podoby ve do deníku aby to dobra od konce do ve my ji tam do zjistíme je to správné protože by pomatení jinak ráno tane na dobře tak to je to na předejít tento řekla napřed dělá to dovedlo. Nad na ve popel byla ta mu dal přední vykládat s námi že to napřed něco co tu moc let natož nebo sled. Tak to potom tuto zkušenost zapsal ještě který některý těch spisech na dal tak bude to takhle jsem říkal nemírně jde se že jim nejde vnitřní modlitba. A dověděla sled hledí že to neumíš byl by do jedním životem že ten ježíš tyto první jakoby plně ve vnitřní modlitbě katolický jen na to o na po patří především te byli byl na tom krále pro jen do na ani byla na klepe pro bude li kdo tak řekla by byl oko oko nebude. Ne vizte na opačným před vel jeho problému o padat. Ano tak daň byl znamená byla taky takoví byli který dovedl všechno zařídit že ano. Velice činorodá nadal na že ano. Dal mu v tak na to zlem tohle měla na ale uspět je vnitřní koncentraci tak by dvě byla bývala měla tak by to byla znamenala ochrnutí dojít činnosti a ted tak se mi tehdy poradil jak na to li pomocí toho co jsem říkal těm lidem mravní nás v tu duchu sledovala v nedělá jak o to postrádal co je mu dám říkám kolik je dáno není tam napřed ve do ta všechno po ptal kdo tam dělali. Za nám do samozřejmě teď vysvětlit i s komentářem ne jak jsem do tehdy říkají protože do potřebuje dosti že na to trošičku vůle k stanoven na než tak brtnová nám tady prostě před dobro i pro společnost. Tak slovy říkal podívejte chce největší bohatství člověka je v tom že je že na tomto světě mu nic nepatří že nic není mého. Dokud máme něco malinko svého na tomto světě tak nežijeme mou výše nevíme že první posledních kterou hřivny které nám hospodář rovnal abychom s nimi hospodařili pravého ale ne pro sebe a dokud ba je pro sebe tak jsme nerozumní přinejmenším v nevíme neznáme slepé v látku jistí tohoto tady prožíváme nerozumíme vůbec tomuto druhé. Mohou to je jen ve vyšší mír žili v která v zákulisních přeje co jiného než abychom dělali něco pro sebe tak zákony směrech svědek která chce abychom to dělali všechno pro jen pro tu věčnost. To je v tom není bez že nebylo dal na to přirovnání o tom připíná. Když ten hospodář rozdával o křtu není v tom dobrým služebníku těm všem. Tak k těm dech budoval ve tím jednoho dát pět druhému by byla před tím budeme dál podle svého uvážení ale. Je ne že by to byl dále oním do svěřil abych tím hospodařili jako s větším pro není jediných. Nýbrž jako větším přeje dala odplata před. A tak je to dopadá naším životem aniž to víme je to šla co je nám dáno. Abychom s tím hospodařil je to ne všech svým nýbrž tím co je našeho pro dál před. Tolik jej začal v při bude pro by plování doby v tom ráji nemusí i v okamžiku smrti pochopitelně to by již trvání při jde občas v. v během života pro brahman lekl dojem bytosti musí viděla vypořádt. A. Ale zaručeně není mohl ji život byli i do k takovým způsobem k přesto myšlení i jsem tady mám tyto vlastnosti mám tuto schopnosti kdo neschopnosti by lety svých věty přednosti podle moje záležitost děláš k tomu pro sebe dát do stařenky dělá pro sebe říká nám život věčný byto špatné. Tato musím proto od petrovi ta říkati bude při věří ne je. do může tuto mohli bude protože na to říkal tak mezi řádky jenom protože ten to je moc v jemné na každého z nás v velikost každý si myslíme že aspoň pro věčnost bychom mohli říkat pro sebe. Ale ve skutečnosti když se podíváte na atd. A když říká o posledním soudu budu pro znamená potom na rozhraní nebyli existenční radost míru a nebyl to vizte při na věčnosti. Tak čili uvědomíte že na to pravici do těmi spravedlivým ve vjemy osvobozením kdyby spasenými není nikdo se dobře modlil nebyla do správně konal své rovnosti jím nýbrž že tam ten o kterém pán ježíš že král. Byl jsem nemocen navštívili jste byl jsem hladový dali to měnit ti kdo jsem v nýbrž mu třebas že jedině dali spodní by ti atakdále. A do svého dají atd pane kdy jsme viděl nižší nic kdy jsme budou nad levého by jsme to navštívil nebo si říkal do toho úkolu v učinili pohled na mně jste učinili. na přesto učili nešlo bratří mých mně jste učinili čili nejenom jen na vchází jedna věd že těch nevíme že nejsme oddělenou bytostí a že jsme tady všichni postavení ji za tím účelem abychom dosloužily v sobě především nýbrž tak že bychom v tom domněle mu bez protekce sloužily ostatním jako se bude mu jeví v ne. Ne vně. Ale je to je strašně od poměr k druhému sloužit tak jako bych to byl v la umíte a to je ta pravá služba bohu k tomu aby se potom mohl dokud děláte k pohled na nebe ve všech pět pohromadě abych aktivně byl aby do toho nevstupoval nějaká trpná mystická modlitba která by měla učila v práci to uznávám. A proto je třeba jednak rovnováhu našel na opak kdybych byl aktivním člověkem a chtěl dosáhnout spojení vědomé spojení s bohem tak bych zemi tak dlouho nedařilo vnitřní modlitba. Dokud bych nepochopil že k dech není přistupovat tak jako ke každé jiné činnosti ale za to proto že jednota obrázku toť jim to jenom před tím něco říkám nabýt. Totiž. Je když něco chci dělat v tomto světě je to dar z lásky když mu dělá vlastně pánu bohu. Je tak musel natolik aktivně působit je v celém mu tu s tím použít svých schopností svého rozumu své od čili to dne své obětavosti rady co všechno musím toužit v tomto všech lidských schopností které jsou mi dány dispozic těchto hřiven které nám Nesmím je nikdy zakopat, musím s nimi hospodařit, musím je aktivně uvézt do života a ani mně nesmí napa... napadnout pasivně nějak čekat, jak se to rozuzlí, že ano, jak to dopadne, to nesmím. No a proti tomu stojí vnitřní modlitba, když k vnitřní modlitbě přistupuju jako třebas že volám Boha nebo že se snažím se s ním spojit, spojit, tak vlastně stejně aktivně přistupuju, jako k denní činnosti. Čili mně se ta vnitřní modlitba nemůže podařit z toho důvodu že potřebuju abych se spojil s Bohem jemu patřit, v modlitbě mu musím patřit, náležet. Náležet znamená být absolutně trpný ale v tom nejaktivnějším slova smyslu, jiným způsobem aktivním, rozumíte? Protože modlitba mystická je trpná. vám potom myslím vysvětlím ještě proč a jak. Tak teď se vrátím nazpátek k tomu svému přirovnání myslím že tady právě u vás je tahleta největší chyba, že ta trpnost není v pořádku a u vás je ta největší chyba že trpnost zasahuje do aktivity nebo že máte strach, že by zasáhla. A u mnohých jiných je chyba je chyba stejnou měrou na obou dvou stranách, takže nejde ani to ani ani to, nejsou ani s tím ani s oním a to je vždycky jedna a tatáž příčina, že nerovnováha způsobená nevědomostí většinou mezi přístupem k vnitřní modlitbě a mezi přístupem k zevní činnosti. Než ještě se pustím do toho přirovnání vlastního v tom kostele tak ještě si dovolím vám připomenout to mně samo sebou taky zapřete, že jsem to někde napsal, náhodou to mám napsané v evangeliu svatého Jana, že svatá terezie z avily jednoho dne se domnívala, že všecko Bohu dala a že nemá, co mu dát. konečně jste mi něco přiznali, že je tam napsáno. to tam je no tak prosím. to po druhý všechno budu muset dát písemně, aby jste mi nic nezapřeli. Teď jsem slíbil že to panu Benžovi pošlu, písemně, ano. a zainteresoval jsem jeho dceru, že to rozmnoží pětkrát a doručí Bilíkům, takže si to u nich vyzvedněte po jednom exempláři, takže to budete mít ještě taky písemně, hubně, písemně, že ano mi to nezapřete příště. to máte marné, váš osud je zpečetěn, no. vás tady předurčuju k moudrému životu, který budete muset konečně na nastoupit. My jsme, my radši děláme takové skopičiny, dělá nám to dobře aniž víme. Prosím vás, teďka to nebude možné po téhleté řeči. tak neuniknete, budu se snažit, aby jste nemohli uniknout. Tak ta svatá Terezie tehdy řekla nevím Pane, co bych ti dala. A Kristus odpověděl, při nějakém tom zjevení, protože ona měla extatické stavy. Prosím Terezko, copak ty si myslíš žes mi někdy něco dala? Všechno co máš, máš ode půjčené přeci. Bez ohledu na to, že to nechci, to je jedno, ale je to ode mně, nic tvého. Čili tys mně dala jenom to co jsem ti dal. Je to fakticky mé, to ti nemám za zlý, ale když opravdu nemáš, co bys mi dala, vím že jsi upřímná a že opravdu nemáš co bys mně dala, tak ti znovu ještě něco dám a to mi potom věnuješ, abys měla hodně velký dar pro mě. A řekl jí, ti věnuji své utrpení, sílu svého utrpení na kříži ano nebo moc svého utrpení na kříži Věnoval to a ona mu to to bez jakéhokoliv jako bez jakéhokoliv nějakou odplatu a od chvíle byla s ním do konce života trvale vědomě spojena, se nikdy s ním nerozloučila, ačkoliv předtím zažívala jenom extaze a vždycky z nich byla vyvržena ven a to byly nešťastné chvíle protože kdo z vás nezažil, co je to být vědomě přítomen v přítomnosti věčnosti žít a potom se vrátit do toho slzavého údolí, tak ten neví co to znamená, když například dejme tomu Stoikové, kteří toto zažívali když zažili extázi, tak po ní, když se museli vrátit do běžného života, každý z nich páchal sebevraždu. Protože opravdu, to bylo tak něco krutého, že buďme rádi, že jsme to nezažili. Všimněte si jenom, jak vyváděli ti tři nejlepší apoštolové páně když je jednou odvedl na horu Tabor, kde se s nimi před nimi proměnil a mluvil s Eliášem a Mojžíšem, jak se jim tam líbili... líbilo, a jak tam chtěli zůstat, přitom se napřed chvěli strachem ale když potom se do toho dostali do extáze tak se... a chtěli tam udělat stany a chtěli tam bydlet a tam chtěli zůstat. Jenomže Ne ne ne to nejde extaze vždycky musí skončit, to by člověka strhalo, extáze není ten pravý stav poznání to je jenom příchuť toho nebe které člověka čeká zde na zemi, když správně pochopí to, co vám dneska říkám. Pochopí a uskuteční protože jsou dvě stránky věci, že jo, pochopit viveka a uskutečnit vairagia. A od toho je moc daleko jedno od druhého. Tak teď bych se konečně dostal k tomu přirovnání v terénu, které jsem tam podnikl. Tak jsem řekl podívejte se vemte si s sebou kabáty, ono je chladno, to jsem předstíral že je chladno byla velice vlažná noc a protože jsem měl s těmi kabáty určitý záměr lžu, kde mohu. Protože když to dobrý účel, tak se to musí vím, že ta režie zrovna tak jedná. A že to není lež v pravém slova smyslu protože myslím, že Pán Bůh nelže. Pán Ježíš říkal svým apoštolům vám je dáno abyste rozuměli a tamti, ačkoliv poslouchají neslyší, mají uši a neslyší mají oči a nevidí a podobně. A nelhal přitom, ale oni nerozuměli tomu rozuměli to úplně jinak. A dokonce tak špatně že ho za to nakonec ukřižovali a kdyby tomu byli rozuměli tak ho neukřižovali tak daleko to šlo. A dal za to život, aby jim to nemusel vysvětlit opravdu Tak, tím si taky vysvětlujte to, že ty věci se nedají říkat najednou všechny a že to, co vám tady říkám není poslední článek v řetězu, který bych vám chtěl říct, ani zdaleka ne vám to vždycky, toto vám vždycky tvrdím, prosím vás. Dneska víte, že se nevytahuju nýbrž že to dělám z ohledu na vás. protože kdybych vám řekl víc, co byste nebyli schopni uskutečnit tak vás odsuzuji. a to bych nerad Proto tady nejsem. Takže toho řeknu jenom tolik, kolik unesete. A kdo to neunese, ten na to zapomene a bude mi příště tvrdit, že jsem to neříkal. No, a je to v pořádku. Tak se vrátím zpět do toho kostela jsem říkal, odložte ty kabáty a půjdeme k tomu kostelu. Klíč jsme měli v ruce. A teď začneme s fází vnitřní modlitby mohlo by se začít s denním životem ale začneme s fází vnitřní modlitby právě jste skončili svůj činný den a skládáte všechny své schopnosti které máte které jste museli přes ten den užívat, i své neschopnosti i všechny hříchy, všechny vzpomínky, všechnu paměť, všechno lidské bez čeho jste se nemohli přes den obejít skládáte zde, s tím svým kabátem, který odkládáte, pánu bohu ke hlídání. A protože víte dobře že kdykoliv jste toto neudělali a šli jste do vnitřního chrámu tak jak jste, neumytí bych tak řekl, nezbavení toho činorodého zmatku ve kterém jste žili celý den, tak jste nikdy nedospěli ve vnitřní modlitbě tak daleko aby jste se s Bohem vědomě spojili. A nebyl v tom důvod ten, že by Pán Bůh o vás nestál. Na jeho straně je větší láska k vám, než na vaší straně na něho na něho si nemůžete stěžovat, že by si nepřál se s vámi spojit všechny překážky jsou na vaší straně. Naopak, vy můžete udělat jenom jeden krok, ani víc jich udělat nemůžete a on za vás udělá dalších šest. Ale ten jeden krok musíte udělat a právě ten jeden krok děláte špatně, při vnitřní modlitbě protože to děláte tak, jako když něco děláte v kanceláři nebo když něco šijete nebo když něco vaříte nebo když cokoliv děláte v tomto světě. Nebo když učím, že do toho vložíte své lidské vlastnosti svou lidskou vůli říkáte teď se jdu spojit s pánem bohem ale chci se s Ním spojit. Tato vůle, takto užitá vůle je špatně užitá vůle. On chce se s vámi spojit. Kdyby vy jste se s Ním chtěli spojit to si lžete, tak dávno jste s ním spojeni Jenom On si přeje, nenalhávejte si to, že vy si to přejete prosím vás, to je lež, to je nevědomost to je... není to taková lež strašná je to nevědomá lež. Ale kdyby jste si to přáli fakticky jako on tak tu chvíli by se to stalo. Všimněte si těch přirovnání v Bibli. On se každého Pán Ježíš, kterého chtěl vyléčit ptal a co si přeješ ačkoliv dobře věděl co si přeje ten člověk musel projevit svou vůli, co si přeje. A to si každý přál upřímně aby byl zdráv. A jedině jeden si přál život věčný. To byl ten bohatý mladík ano A všimněte si, jak to s ním dopadlo. Když potom přišla řeč na to, že jako všechna přikázání plnil od mládí, ale že se nechtěl vzdát svého majetku, tak se smutkem odešel a bylo konec po tom poznání, které mu kynulo. čili tady je jasně...jasná odpověď se žádným majetkem se k Bohu nemůže přistoupit. I moje vůle je můj majetek to je moje vůle, jakákoliv moje ctnost, je můj majetek. vím, co jsem si říkal v koncentráku že tam byli ty gestapáci, vždyť jsem slušný člověk, co to tady se mnou děláte proč mně bijete, jsem si říkal jaká je to omyl jaký je to omyl v režii, todleto? A čím víc jsem si tohleto myslel, tím víc jsem dostal namleto, ano? a plným právem plným právem. Protože jsem si neuvědomoval že na jedné straně toužím po spojení s Bohem, na druhé straně nemůžu Ho ani přinejmenším dosáhnout, když si zachovám cos jako vůli vlastní.. vím, že to je těžký chlebíček, tohleto proto jsem vám to nikdy nevykládal. Paní Brtnové jsem to vyložil protože ona byla jediná, která to zachytila přes celou republiku bych tak řekl jsem věděl že to patří. A vám jsem to možná opravdu takhle detailně neříkal, je to možné, přiznávám ale něco jsem z toho přeci říkal, ale nebudeme se o tom hádat. Postoupíme dál. Čili ten člověk když si před tím chrámem nechá u Pána Boha všechno lidské co má, Tak to s ním nemůže dopadnout jinak než když jde k tomu Bohu, když se mu chce dát, dát! když chce mu patřit, to je jediná vůle, kterou smí mít, protože ta se rovná vůli Boží. To je srovnalá vůle naše vůlí boží Když mu chce náležet, tak v vnitřní v pravdě spojovací modlitbě, to je ta nejvyšší fáze vnitřní modlitby mu jenom patří. A do doby se modlí a do doby je schopen se k němu přiblížit dokud mu patří. Dokud mu vědomě patří dokud mu vědomě náleží. bych to zase ilustroval z vlastního života protože tyto věci neříkám bez vlastní zkušenosti, protože by to nemělo vůbec smysl toto kázat, to byste řekli, tobě se to káže sám jsi to nedokázal to jsem dokázal ne ze svojí vlastní vůle, pochopitelně. na na rozdíl od vás se muselo vždycky od lesa, jsem tyto věci nerealizoval z vlastní vůle. jsem nebyl schopen se takhle odosobnit nikdy jako třeba budete schopni vy, protože jsem se měl vždycky velice rád a nikdy jsem se z sebelásky nedostal. v tom koncentráku když tedy ten gestapák podle mého zdání chtěl zabít. Tak v okamžiku kdy se chystal na to, aby se do mně pustil pěstmi když předtím zdeptal toho přede mnou tak jsem si říkal pane bože než abych věnoval svůj život tomu gestapákovi, tak ho věnuju tobě. Vem si ho dřív, než ten gestapák. To víte, to byl kvalt, věnovat to tomu Pánu Bohu aby to bylo, než on tou rukou dopadne na mně. Jak dlouhá byla ta vnitřní modlitba prosím vás, to byl zlomek vteřiny. a ona měla za následek toto, že ten gestapák ani nedoběhl s tou rukou na mou čelist nýbrž ta ruka mu klesla a on odešel. A druhý dopad to mělo ještě důležitější, že jsem okamžitě získal moudrost, ze které dodneška a do smrti budu žít. Že v moudrosti bylo obsaženo například dejme tomu proč jsem v tom koncentráku ke komu tam mám ty věci říkat, v jaké míře, jaká je jeho minulost toho kterému to mám kázat, ne? A byli tam obsaženi všichni lidi se kterými se setkám a vy samo sebou také takže když potom jsem na to úplně zapomněl co se tam, protože to bylo všeho najednou tolik všechny spojitosti mezi všemi věcmi obsaženy prostě pohled na na boží pravdu bych tak řekl nebo spojení s Bohem ze ze strany ze strany pravdy Boží, ano, ze strany poznání. Jednostranný sice, no ale jak jsem byl zkrátka schopen připraven. Protože ježíš kristus řekl nikdo nemůže dát nikomu víc než svůj vlastní život že? A jsem tehdy tomu Bohu dal život. Upřímně protože mně nic jiného nezbývalo a on to ve své dobrotě vzal jako správný výraz odevzdanosti, jako správný výraz mého patření. A tak proto jsem oprávněn vám tyto věci kázat, jinak bych nebyl jinak bych předstíral něco, co by nebylo zkušeností ověřeno. Ale tuto zkušenost my ve dvacátém století nutně potřebujeme My, jako takový Karel Makoň třeba a i vy do značné míry, vy jste boháči, ohromnými boháči, Protože víte, že váš domov není zde na světě a že máte nesmírné bohatství ve své vnitřní podstatě. Že máte nesmrtelný život. Kdežto ty ostatní, ty chudáci, ty to nevědí. A jestliže my se budeme chovat jako boháči k chudým, že je budeme opomíjet rozumíte. Tak jsme zrovna tak zavrženi jako v tom přirovnání ten bohatec, když se choval tak ne nepěkně k tomu Lazarovi, k tomu chudákovi, že? Připomeňte si to přirovnání. A je tam řečeno, dříve projde velbloud uchem jehly, nežli bohatý vstoupí do království nebeského. My jsme jiným způsobem bohatí než třebas penězi, ale my musíme být chudí po všech stránkách v tom nejširším slova smyslu. A takhle chudí musíme přistoupit k své vnitřní modlitbě. Jak takhle chudí nepřistoupíme, tak ta vnitřní modlitba nemůže mít spojovací účinek Nemůžete se spojit ani s pravdou boží, ani s jeho bytím, ani s jeho láskou. Mohu mluvit že toto bylo spojení a nikoliv extáze z toho důvodu, že se pořád ta pravda u mně projevuje od doby. kdykoliv potřebuji, tak ji mám k dispozici. Ani jednou nenastalo, pokud jsem byl dostatečně klidný, že bych ji neměl k dispozici. Jenom když jsem neklidný tak nemám k dispozici. Dejte tomu kdybyste mně vykládali nějaký sen kterému bych nerozuměl. A abych z důvodu osobní prestiže chtěl ten sen vysvětlit a mu rozumově nerozuměl. Tak ho také nevysvětlím. jestliže ale vy mně ten sen vykládáte, tak si musím uvědomovat, že ten sen je něco podobného jako lidský život že je to odvíjení síly boží. Boží milosti a že ta že tatáž boží milost si jistě přeje někdy, aby kromě toho že pomocí toho co se vám do vás nalila, taky jste rozuměli, jakým způsobem se máte dát vézt dál. A v tom smyslu potřebujete i ten výklad a pak ten výklad učiním, aniž bych tomu předtím byl rozuměl. Takže se mi vždycky stane, že když byste mi tímto způsobem vykládali sen a mu začal nerozumět, tak ho prostě odevzdávám do věčnosti, klidně ho celý takže nakonec nevím, co mně vlastně říkáte. Okamžitě to prochází mnou jako průchodícím domem do věčnosti. A jestliže nakonec tomu rozumím tak tomu sice rozumím, ale nevím, co jste říkali. Takže se musím zase nazpátek zeptat, co jste mně vlastně říkali, to si potom uvědomím a pomocí pravdy kterou jsem se dozvěděl vysvětlím jednotlivé fáze a nic tam nechybí, ano, to je ten pochod ten přístup k pravdě, ano? A to jde do všech podrobností i když to člověk potřebuje tak teď jsme prostě si tam řekli v Vrčeni, teď musíte vstoupit do svatyně, do toho vnitřního chrámu ne jako člověk. Nýbrž jako nesmrtelná duše neboť to jste. To co vy si myslíte, že jste, to nejste vy, to je to ne já. To vaše pravé já, to je ta vaše nesmrtelná duše a ta jde, ta jde k tomu svému nesmrtelnému a ta se setkává se svým otcem v otcovském domě. A vstupte tam a jakmile bude po všem jakmile nebudete mít touhu patřit tomu otci, jo, náležet mu, přebývat v něm, tak se klidně odeberte z toho chrámu ven, ale teď abyste nerušili, tak tu zůstaňte stát, potom vám dám povel abyste vyšli, ale v praxi to dělejte jinak. Okamžitě vyjděte ven. nezůstávejte vevnitř, tím byste znehodnotili celou vnitřní modlitbu. Takže dejme tomu ta modlitba vnitřní potom trvá třeba zlomek vteřiny. Nakonec, ze začátku ne. A to spojení nastane, ano? A teď jsme vyšli ven a teď vás připravím na denní život na činorodý život. Vyšli jsme ven a jsem říkal, tak si představte, že začíná nový den, pro vás, ačkoliv byl večer to je... nevadí. Vy si na sebe navlékáte ten kabát, který jste tady nechali hlídat Pánu Bohu a On z milosti a z lásky k vám ho tady hlídal z toho důvodu že by vám to bylo překáželo přitom dokonalejším spojení s ním. Ale vy teďka jdete do světa teď jste v situaci, kdy si od Něho berete hřivny. To je ta situace. To není když se vzdáváte, kdy mu je odevzdáváte, tamto bylo odevzdání hřiven vyúčtování. Ale teď je to braní hřiven teď si berete hřivny od Něho a začínáte s nimi hospodařit. Běda vám, jestli s nimi hospodaříte jako se svými. Teď si neberete s tím kabátem své schopnosti, které jste včera měli, a své neřesti a a své hříchy a své ctnosti, své lidství. Nýbrž teď si berete od Pána Boha to, co on chce abyste s čím byste hospodařili ty hřivny, které On si přeje abyste měli. Když vám míň, než jste měli, dobře. Dá-li vám víc, taky dobře. To není vaše záležitost, o to se nestarejte. Takhle jsem to radil panu panu Ben... Genžovi tohleto, protože není třeba lpět na životě a není třeba zase se ho vzdávat. Nic z toho není to není naše náležitost. Naše záležitost je moudře žít, to znamená žít podle vůle boží a to nemůže člověk jinak, než když Pánu Bohu na vybranou, do jakých situací ho dostane. A ne když si sám vybírá. A pak, když si vezmu všechno, co On chce dát ale upřímně si musím přát jenom to, co on chce dát a jsem vždycky zjistil, že toho dal víc, než kolik jsem tam vložil, tak s tím hospodařím. se často stávalo, že jsem musel a upřímně jsem to dělal Pána Boha prosit, nedávej mně prosím toho tolik Nedávej mně tolik schopností nedávej mně tolik možností protože toho správně neužiju. nejsem pro pět hřiven, jsem maximálně pro dva, nebo tak, ti slibuju, že to nezakopu, ale moc mi toho nedávej. vám jenom, vás jenom upozorňuju, že kdybych tady například do rána kázal, tak bych se vůbec neunavil, protože to nedělám z vlastní vůle. Jakmile bych to dělal z vlastní vůle, tak jsem unaven po určité době, pochopitelně Ale se nemohu unavit, není možné, není v mých silách unavit, vůbec, jo? Není to moje záležitost. Tak prosím vás, takhle upřímně si musíte vzít ty věci od Pána Boha ne mu říkat, ne mu předepisovat, víš ale kdybys mi nedal zdraví, nebo kdybys mi nedal to nebo tamto, to by bylo moc zlý, to bych ti měl za zlé, ne? To přece není možné. tomu přece rozumím, co potřebuju No jestli rozumíte tomu, co potřebujete. Pak nemůžete sloužit svým zevním životem bohu. A bude se vám pořád pléct, jestli jste silní ve vnitřní modlitbě, vnitřní modlitba do zevního života A jestli jste slabý, nepůjde vám vnitřní modlitba potom, protože jste nepoctivě žili. Žili jste na dvou židlích. seděli jste na dvou židlích a to je to největší zlo, které vyčítal Pán Ježíš svým apoštolům a těm, co to kázal. Prosím Prosím vás nemůžete pánům sloužit Služebník, který dva pány jednoho bude. nenávidět a druhého bude milovat že ano. A tak taky my. Podívejte se, ještě tam bylo jedno krásné přirovnání v Bibli, které vám nemohu neříci. Když svatý Petr se snažil o zavedení křesťanského komunismu, to vám taky vždycky vykládám, tak chtěl, aby se vzdali veškerého majetku. Vidíte, to byl základ, tohleto co vám tady říkám aby neměl nikdo žádný majetek a tak kázal všem lidem všechno co mají prodat a výtěžek z toho přinést jemu a veřejně to složit. Přišli dva manželé, napřed on a tvrdil že všechno co prodal tady skládá ale něco si nechal kdyby to náhodou ruplo, že? Tak aby, tak taková nějaká česká pova..povaha to byla, že ano? Aby ještě něco měl, ne? A v tu chvíli mrtev padl. Ovšem oni ho uklidili, zřejmě tu mrtvolu, takže když přišla jeho manželka tak taky něco měla za nehtíčkem ještě schováno, ne a zase tvrdila že všechno odevzdává a zase padla mrtva. To znamená kdykoliv vy, si něco necháte jako že to vy potřebujete pro svý, pro svůj soukromý život, pro své soukromé blaho, prostě jenom pro sebe a co je do toho Pánu Bohu, padnete mrtvi, to znamená budete tak mrtví, jako dosud jste. Nebudete spojení s bohem to je to padnout mrtev. Nech mrtvý pochovávají mrtvé, to je ono. To je jiná smrt než fyzická. To je horší smrt. To je, to je neschopnost znát, že bližní jsem a že Pán Bůh a jedno jsme. Pán Ježíš si nepřál, abychom byli napolovic sjednoceni s Bohem než on. Aby jste vy byli jedno s otcem mým jako s ním jedno jsem. Praví se v evangeliu svatého Jana, tak je to tam napsáno, ano? A čili, jestliže toto on řekl tak je to možné realizovat. To si nemyslete že chtěl něco moc. A on taky dal všechny podmínky k tomu, za kterých se to může splnit a vám je tady vykládám. Ale přesto vám tvrdím, protože jsem to také praktikoval, že se to nedá najednou dokázat dokonale. Že sice upřímně si od Pána Boha vezmu všechno, co On je ochoten dát, ale On ještě mnoho věcí, se kterými bych si mohl pohrát, jo? On mně nezbaví hned všech hraček, protože ví, že z dítěte se najednou nestává dospělý člověk, že ještě dlouho se ho musí nechat hrát. Ta naše nesmrtelná duše ta milion let trpělivě čeká a dívá se, jak to dítě si vedle hraje a zapomíná že vedle nad ním bdí matka. To bychom mi nedokázali takovou trpělivost, to milion let trpělivost takovouhle, že se dívá na naši hru. Čili On nám, buďte bez starosti, nechá fůru hraček, takže my si celý den můžeme hrát a můžeme přitom úplně zapomenout na Pána Boha. Taky nám to nemá za zlé, že zapomínáme. Matka nikdy nemá za zlé dítěti že si hraje. Klidně si můžeme hrát, když upřímně jsme z Jeho rukou vzali, co On nám chtěl dát. Když to upřímně bereme takhle nikdy nám nedá něco navíc, co nepotřebujeme. Nýbrž pozvolně, nenápadně nás povede k tomu co nám náleží k přímému spojení pomocí činnosti. Ono totiž existuje v duchovnu dvojí způsob přístupu k Bohu. Vnitřní uskutečnění a zevní. To vnitřní uskutečnění který my tady pořád propagujeme, to jsou ty vnitřní modlitby a to všechno. To je způsob, který nikdy nevede nakonec nikdy ne. Nesmíte si myslet, že vnitřní modlitba je to hlavní, co můžete pro věčný život udělat Ani vás to nesmí napadnout. jsem vám to nikdy neříkal, protože byste podceňovali vnitřní modlitbu to bych nerad, ale vnitřní uskutečnění vás dovede, kdybychom to rozdělili na třetiny, maximálně to znamená vnitřní modlitbou se maximálně dostanete do dvou třetin cesty. To znamená do nějakého extatického stavu Dál ne. Ale to ostatní musíte dodělat v zevním životě. vám to jenom ukážu zase na životě Ježíšově, abyste to tam poznali, co tam je. Pán Ježíš svým životem ukázal to, co prožíváme my. Od Boha šel, k Bohu se vrací. My taky od Boha jdeme, k Bohu se vracíme. V první fázi, po narození na tomto světě, se utekl do Egypta, jak víte, to znamená utekl se k zevnímu světu, o pomoc k zevnímu světu. To jsme tam vykládali v Postile, to znáte dokonale. Teprve, zažil křest v Jordáně, to znamená teprve Ho ten vnitřní život plus pořádný zevní život, on byl pořádným tesařem, dostal tak daleko, že se mohl dovědět, že není synem této matky, Panny Marie, nýbrž že je synem božím, jak tam bylo slyšet při tom křtu v Jordáně, tak teprve od chvíle, mohl to vnitřní uskutečňovat taky zevně. Potom jste ho celkem málo kdy viděli, že by byl o samotě dlel, na těch prvních čtyřicet dní a že by se byl někde v ústraní dlouze modlil a připravoval, aby mohl vykonat ty četné zázraky. Nýbrž vrcholně rozvíjel činnost. To je neuvěřitelně rozvedená činnost, činorodý život, tak rozvedený, že si to považujeme za něco absurdního, nemožného. Nechce se od nás abychom dělali ty..tyto zázraky ale tyto zázraky každý z nás dělat bude, Ježíš Kristus říkal, ještě větší, jestliže správně pochopíme že to co niterně zažíváme není proto, abychom to jenom v nitru ukryl..ukrývali, nýbrž abychom to prakticky použili. On totiž řekl miluj svého bližního jako sebe. A kdo nemiluje bližního, nemůže milovat Boha, to znamená nemůže se k Němu přiblížit, nemůže se s Ním spojit prosím toto všechno si uvědomte pořád to jsou spojité nádoby Čili kdo to neumí uskutečnit to vnitřní, tak zůstane trčet a to nebe zde na nebi nenajde, to znamená ani ne po smrti. Jak říkají Indové musí se dále vtělit. Jak říkají křesťané musí do očistce, ne? To je jedno. Tak teď myslím, že toto je správně vysvětleno ale bych byl rád, kdyby jste se ještě dotazovali, abych vám mohl detailně detaily vysvětlit, protože takhle rychle ztlouknutá věc samozřejmě není nikdy dokonale vysvětlena. bych vás prosil, kdyby jste to zastavila, je to možné zastavit? Tak nějakou odpověď bych chtěl tady dát. To je dobré. Jestliže nesmrtelná lidská duše si tady vybrala toto tělo do kterého se vtělila a ve kterém nás doprovází po celý život tak to bylo to nejmoudřejší, co mohla udělat. Neboť i člověk nevědomý, tím, že žije bere ke každé vteřině lidského života od boha sílu a z něco dělá. čili přivolává boží milost, aniž to ví. Každý život to je volání boží síly, boží milosti, božího dobrodiní. Prostě boží síly k uskutečnění a když tohleto je pravda, tak pak se nesmíme dívat na lidské konání, jako na něco méněcenného, nýbrž jako na něco co největší cenu, před tváří boží. Když se Pána Ježíše ptali, kdo je nejblíž království nebeskému tak jim neřekl, že ten kdo se nejlíp modlí, nýbrž ten kdo koná vůli otce mého. A zřejmě bez vůle otce se nestalo to že jsme se tady zrodili. Čili bylo to z Jeho vůle a musím tento život brát, jako projev vůle boží. Nikoliv jako projev vůle rodičů, ne? Ty byli nástroji slepými nástroji jako všichni o kterých jsem tady mluvil v těch různých náhodách a okolnostech. Jenomže my lidé, nemáme právo být pány situace a okolností dokud jim takhle z druhé strany neporozumíme a ještě dokud nejsme ochotni se podle toho porozumění zařídit A my jim nerozumíme jenom proto že bychom nebyli ochotni poslechnout jsem vám říkal, že nepřestávám pána boha prosit o to, Abych tomu pokud možno nejméně rozuměl, abych nebyl tolik zavázán. A věřte mi to, že kdybych tomu rozuměl víc, tak to neunesu, ano? To je taková míra, kterou unesu. A myslím že to není bohužel skromnost todleto, to je, to je sebeláska, ne? No ale, jsem takový jaký jsem. vám to tak říkám ale v každém případě bych vám chtěl ještě jednou jako tady stvrdit. Že nesmrtelná duše se nemýlila, když se zrodila v tomto světě. A že odvíjí z toho krunýře, kus po kusu toho balastru nebo zbavuje se shazuje tím že vy žijete a jestliže dokážete žít tak, jak vám tady radím, z vůle boží tak pak vlastně celý život denní vracíte Bohu okamžitě. Vy s tím přistupujete vlastně k Bohu, vy s tím kráčíte k Bohu. to není služba to nikdo nepozná, těm, kteří vám něco zadávají, abyste to udělali, nýbrž to je služba Jemu, aniž to kdo ví. to nemusí nikdo vědět, to se s nikým o to nedělíte, ale dáváte si třeba pozor a víte že nikdo vám nedá potom něco dělat, co by si Pán Bůh nepřál. Tak to je myslím zodpovězeno. Tadyhle jo aha.... Podívejte se, mnoho z nás, mnozí z nás, bych řekl devadesát devět procent devět desetin lidí. nedokážou se přiblížit k bohu bez toho aby tomu nedali nějakou formu. Vždyť my když žijeme, tak vlastně tomu svému přístupu v každé činnosti kterou provádíme, dáváme nějakou formu. Čili dejme tomu ty svátosti to je dobře vymyšlená forma, rozumíte? Dobře vymyšlená forma, za kterou musíte být vděčni. Zrovna jako je dobře vymyšlená forma tehdy, když rozumíme co vlastně děláme v čemkoliv, že ano? Pak vlastně ustavičně vědomě přijímáme sílu boží, ne, takhle jak to tady líčím a ustavičně z žijeme, čili zau... uzavíráme okruh jak jsem v Postile pořád tam vykládal ano. Tak je to Viditelnou milost přitom nemusíme dostávat, protože vždyť například jsem vám teď líčil. Když žijeme, tak vlastně dostáváme ustavičně milost od Boha. To si neuvědomujeme protože ani chvilinku bychom nežili kdyby Jeho bytí, Jeho existence do nás v lidské podobě ne.. nevstupovala ani chvilinku bychom nikoho nemilovali, kdyby on nás nemiloval kdyby on nás to neučil, kdyby Jeho láska nemilovala Jak správně říká Šandogia Upanishad myslí-li si manžel, že miluje svou manželku mýlí se, miluje mne. Myslí-li si otec, že miluje své dítě, mýlí se, miluje mne To všechno je hra lásky, co tady zažíváme. Čili i ty všechny formy, ty samy o sobě zdánlivě nepřinášejí vůbec viditelné milosti. Ale tím že v nich můžeme pokračovat. To je ta největší milost protože kdyby nám byla odňata, okamžitě umíráme, rozumíte? I ten největší zvrhlík, který třebas vraždí, kdyby neměl k tomu sílu od boha tak by to nemohl udělat. Ani ten Jidáš, který chtěl zradit a dát popravit Ježíše Krista by to byl neudělal, kdyby při poslední večeři, mu byl Pan Ježíš neře... neřekl nebo mu nedal poslední sousto, to znamená sílu k tomu, aby ho mohl zradit, na to vás upozorňuju. My si ani neuvědomujeme, že do doby žní, to znamená do doby toho rozuzlení, mezi vtělo... mezi vtělením tomto vesmíru v tomto času a prostoru a tom přechodu do věčnosti, to znamená do žní, do posledního soudu, jak se to u nás symbolicky říká vlastně my nesmíme vytrhávat koukol, neboť jak se praví v tom přirovnání o tom rozsévači, kde se ho ptají služebníci, zdalipak ty jsi nerozsel dobré semeno a teď tam narostl taky koukol. Co máme udělat? Máme ho vytrhat? Nevytrhávejte, vytrhli byste i obilí. My se nesmíme snažit být apoštoly a všechno na světě napravit nebo hledět napravit hned sebe To ani to nejde hned se ve všem napravit. Nedá se přelomit ta lidská individualita přes koleno. My musíme, nechci říct klidně pokračovat ve všech špatnostech, to ne. My si musíme napřed umět zvážit jaký jsem že? Přistupovat, ale umět přistupovat k Bohu takový jaký jsem Kdybyste totiž to ráno, když přicházíte dělat něco pro Pána Boha, začít tímto způsobem Pane Bože, no dobře, tak svými ctnostmi Ti budu budu dneska sloužit. Panečku, to byste tomu nasadili pěknou korunu. Vy musíte sloužit vším, co vám On poskytne vším čím jste, vším. kolikrát jsem prospěl, nechci to tady moc zveličovat, často tím, co jsem si myslel že je neprospěšné víc, než tím, na co jsem kladl důraz a o čem jsem si myslel že je to vysoce prospěšné. Protože člověk nezná, nemá tu moudrost boží, že ano? jsem se přesvědčil mně totiž osobně, jsem možná horší než vy. jsem vždycky měl větší poučení ze svých špatností než ze svých dober. Ta dobra, ta mně vždycky strhovala z pravé cesty která jsem měl tím nechci tvrdit, že bych neměl dělat dobře, ale jsem si prvních devět let říkal že jsem dobrý ano, když jsem byl na přímé cestě, neboť to jsem nedělal, tamto jsem nedělal, to vám nebudu líčit, to jsem vám, to vy znáte. Ale to stálo mezi mnou a Bohem, rozumíte? jakmile jsem v tom koncentráku zjistil, že toto se vůbec nehodnotí že, nýbrž hodnotí se to, že mám dobrou vůli. A že jsem ochoten tak jak jsem k tomu přistoupit tak se ze mně mohla stát kající maří magdalena nebo kající lupič na kříži, ne, něco takového a ničím jiným jsem nikdy nebyl. Než kající prostitutkou a kajícím lupičem a vrahem. Ničím jiným jsem nikdy nebyl. Tím co mám se nemohu vůbec pyšnit, protože vím, z čeho to vzniklo. Ze všech, ty dobré vlastnosti, které jsem zdánlivě měl taky byly od Boha a koneckonců sílu k nim jsem taky od Něho bral a nakonec stály jak vím v cestě mezi mnou, protože mně dělaly pyšnýho, jo? zamilovanýho do sebe, to byl takový narcisismus, že? A teprve když jsem zjistil, co jsem vlastně těmi dobry udělal, že by jsem mohl daleko víc, kdybych to byl nedělal jenom lidsky, nýbrž s Jeho pomocí, tak jsem si uvědomil, že jsem vlastně nebyl ctnostný. Že jsem jenom měl nějakou dobrou vůli a že jsem byl hrozně pyšný, na svoji vlastní ctnost. Pán Ježíš krásně ukázal, že jediní, kteří jako se nedali oblomit a přivézt na pravou cestu, byli farizeové, kteří si o sobě mysleli, že jsou dobří. Oni si to upřímně mysleli, že jsou dobří. Desátky odevzdávali, všechny modlitby konali ne? Všecko, ctnostní byli, takže se s nimi vůbec nehnulo. na jednoho zákoníka, toho Nikodéma, on s nikým z nich nehnul, že ano? Jenom toho jednoho převrátil. Nikodém a Arimatie, že ano? ale ostatním se mu to nepodařilo ačkoliv to byli duchovní vůdci, tohle a on musel o nich říct, máte klíč, sami nevcházíte a jiným bráníte vejít. To byl jejich stav a opravdu před tím koncentrákem, sice jsem neměl touhu někomu bránit, to je pravda, ale sám jsem nevešel ne. A tím jsem ostatním taky bránil protože mohu někoho někam uvézt, kam jsem sám nevstoupil? Slepý slepého vodí, do jámy oba padnou, že? Tak to jsem myslím zodpověděl, ne? Máme tady otázku na stereotypní modlitbu. bych byl nerad, aby jste si mysleli, že stereotypní modlitba je k ničemu, i když na to nemyslíte. To funkci mantramu. Nemá to přímo funkci spojovací, ale to takovou funkci, jako třeba karty u dobrého, inspirovaného kartáře. že on nám jen a automaticky li podle těch symbolu které se naučil třeba na to tak hledí, že ano, a hledí z toho něco vyčíst, ale říká, protože nevěří sobě, nýbrž kartám, vychází sám ze sebe, víte, dává možnost aby se uplatnila vyšší inspirace, vyšší intuice. Když zaměstnáte své zevní já, nikoliv špatnou věcí, nýbrž něčím, co ho zbaví možnosti zasahovat aktivně, ano, tak vy se dostanete do toho, co je prvním základem správné modlitby, do trpnosti, rozumíte? jsem vám to dneska říkal, že správným základem klasické modlitby to znamená modlitby spojovací je trpnost. Takže když ten člověk říká. Modlitbu mechanicky, stále, ale nemyslí přitom ani na nic jiného, to je důležité, ale zaměstnává tím mechanickým přeříkáváním, tak to dopadne tak. Že to jeho se přestane projevovat a za ním je hned to vyšší a to se začne projevovat. Takže se mnohdy stávalo, že při dlouhých rutainých a při dlouhých modleních růžence lidi se dostávali do vyšších duchovních stavů. To není věc vzácná, nýbrž to je zcela běžná záležitost protože. Nevěděli že modlitba být trpná, ale mimochodem se do dostali, touto režií, rozumíte? Tak. Tady nebylo rozuměno těm slovům, co Pán Ježíš vlastně jak mohl svaté Terezii, věnovat to svoje utrpení na kříži nebo moc svého utrpení na kříži. On opravdu věnoval moc. On neřekl moc, On říká jenom utrpení ale věnoval tu moc, proto jsem to doplnil v tomto smyslu jak jsem pochopil vnitřní smysl těch věcí, ano? A jak to mohl udělat on do vlil, vlil svou milostí, za to, že se poctivě snažila dosáhnout spojení s ním On do vlil pochopení, jaký smysl Jeho utrpení. A pro tento smysl toho utrpení, On se krví potil na hoře Olivetské v Genesat... v Getsemanské zahradě, ano? Protože chápal smysl, toho svýho utrpení. Pro pochopení toho smyslu On se dal trním korunovat. Pro pochopení toho smyslu On vstoupil na kříž. A jsem ten smysl celý vysvětlil beze zbytku v Postile. Zopakuju. bylo dáno pochopit že jestliže byl trním korunován, tak my musíme ukřižovat svůj mozek, svůj rozum svoje pochopení pouze rozumové, dedukované, odvozené, logické to nestačí. První věc. Když byl poplyváván, hanoben, zesměšňován, že musíme zemřít pro svou sebeúctu, že nesmíme mít sebe rádi, ano? Když byl na kříž, to vynechám něco, protože všechno je to v Postile vysvětleno, když byl konečně na kříž přikován, ještě bych jeden moment aspoň tam zveřejnil znovu. Když si se rozdělovali o Jeho šat, tak moc jeho utrpení spočívala v tom že pochopil že oni nevědí co činí a prosil za odpuštění za ně, ano? To byla všechno to bylo všechno to bylo všechno moc která spočívala v tom že trpěl z vůle boží. Že, že se ztotožnil s vůlí boží a trpěl, ano? S vůlí Otce a trpěl. Ta vůle totiž byla. Dokud nezemřeš úplně, nenajdeš věčnost. To byla smysl toho utrpení, to byla taky moc toho utrpení. Čili on tam rozebírá postupně tím dějem, on to fakticky děj není, ne, ale nedá se to jinak pochopit než dějem, tak to rozebírá dějově, co všechno je třeba, pro co všechno je třeba umřít. A toto pochopení dal svaté Terezii, takže ona pochopila v chvíli ano, Ježíš Kristus umřel za mně. Ježíš Kristus umřel za celé lidstvo a kdokoliv z nás vnitřně umře, ten neumírá jenom za sebe nýbrž za všechny lidi. ona předtím si tu cestu dělala pro sebe. rozumíte? Aby sama poznala Boha, aby sama došla spasení. Od chvíle, k nepoznání se změnila. založila a nechá všech klást a ne v. Byl by mohl být hrách dáno právo v jejich knih a ona poznala. Neboť to byl karmelitánský řád a tam se předčítají denně její spisy. A vysvětlujou se. Někdy duchaplně, někdy méně. Ale dokud ona byla živa tak jistě duchaplně. Čili ona udělala nesmírné dobro, protože pochopila smysl utrpení pochopila že to že nikdo není spasen sám pro sebe, že nikdo netrpí sám za sebe, protože nejsme oddělenými bytostmi, že když my trpíme, tak je to také Bůh, který v nás trpí a ten v nás trpí za všechny a který něco splácí za všechny. My ani nevíme co splácíme za všechny a kdybychom to věděli, tak bychom možná ani nebyli ochotni to splácet. My jsme opravdu poplatni celému tomu vývoji ve kterém jsme se ocitli, tomu stupni na kterém jsme. A přes ten stupeň nepřestupujeme proto, že jsme spojitými nádobami že jsme ve spojitosti s ostatním lidstvem a se vším tvorstvem a s celým vesmírem a že jeho hranice nepřekročíme ničím, co je smrtelné. Žádný smrtelník, stálo na plášti, zahaleném plášti Isidy, neodhalí můj plášť, nic smrtelného nemůže odhalit můj plášť. Jedině nesmrtelné. Čili, musím se vším smrtelným umřít, to je ten smysl utrpení Ježíše. Se vším smrtelným umřít, abych mohl být nesmrtelným a stanu-li se nesmrtelným vědomě nesmrtelným a jsem-li ve spojení s ostatními bytostmi jako že jsem, nejsem oddělenou bytostí. Tak pak když se dostanu na druhý břeh tak popotáhnu k tomu břehu ty ostatní, není to pravda? Ti co jsou nejblíž jsou taky na pokraji poznání. tento smysl ona poznala. A jak to vím? To vím proto, že jakmile toto pochopila nejenom že byla potom spojena s Bohem, ale mohla vyjít z své kopky, nepotřebovala být v klášteře se věnovala činnému životu a všechno co vnitřně zažila věnovala ve prospěch lidstva, že? Psala ty spisy a to všecko, to všechno dělala po chvíli, co toto zažila. toto je v jejím svéživotopise napsáno, co vám tady líčím a od chvíle byla úplně jinou. Kdyby byla předtím něco jakože napsala, kdyby byla předtím něco napsala tak to dala zničit a považovala to za nesprávné, protože to nemělo tenhleten punc hledání pro všechny miluj bližního jako sebe. A to je smysl toho utrpení Ježíše. Miluj bližního jako sebe. Kdyby byl o chlup víc miloval sebe než bližního, tak je vám jasné, že to vůbec nepodstoupil, naprosto ne. dělám strašně málo, ale věřte mi to, kdybych miloval sebe víc než vás, tak jsem sem nepřijel. Naprosto ne, zbytečné, to by nemělo smysl, to nemůže být, ano? Čili to je smysl utrpení Ježíše, tohleto. Žádný jiný, žádný křižování, přibíjení, umrtvování sama sebe, ano? je to příjemný nebo nepříjemný. Ještě bych vám chtěl říct jednu věc. Tam v tom kostele, jak jsem je tam zavedl ty lidi, nikdo nezažíval to, co paní Brtnová čtyři sta kilometrů odtamtud, nikdo ne. Paní Brtnová to zažívala nejhlouběji a nebyla vůbec fyzicky přítomna. Protože jsem nevěděl, že to bylo určeno pro ni. Tu inspiraci jsem neměl. Bylo to určeno pro ni, zkrátka a dobře. Ale vzdáleně to bylo určeno pro ty ostatní ono jim v tom kostele bylo dobře ale nic víc. Žádné vědomé spojení s Bohem nezažívali. oni patrně přemýšleli ještě o těch myšlenkách, které jsem do nich vlil, ne? Kdežto paní Brtnová, tu jakoby někdo třískl do hlavy paličkou, Ocitla se ve stavu, kde nemůže člověk odporovat, rozumíte? Do kterého mně se nepodařilo je přivéct, tu moc nemám. Ale ona z boží milosti, že byla horlivá žena, se dostala do stavu yoganidra, to znamená mystického spánku ve kterém nemůžeme klást svému mistru odpor, rozumíte? A její mistr to předvedl. Ne já, její mistr, její vnitřní já. A v tom byla moc větší, než když jsem to říkal v tom kostele, víte? To je fakt. A to znamená, člověk nepozná, komu co dát, ale na tom vůbec nezáleží, protože jak jsem vám říkal, jeden po druhým z těhletěch lidí po letech přicházejí a dneska je to čtrnáct let, tehdy jsi říkal toto, vysvětli mi to znovu. To znamená něco v nich zůstalo, i když zjevná milost to nebyla. Není třeba zjevné milosti, aby něco přeci z toho nebylo. To teprve později zvážíme, co v tom bylo. To třebas v okamžiku smrti, ne dříve, nevadí. Ten čas je beztak klamným ukazatelem, ten nic neznamená. To se nečekaně projeví. Vždyť dneska vůbec nevím co bylo například v tom osvícení tam v tom koncentráku obsaženo Přijdu si do Štrasburku a najednou se něco dovídám, část toho. Něco jiného se stane, řeknu aha, tohoto člověka jsem viděl, ten tyhlety potíže a tohleto mu řeknu. A je to dobré. Protože byl v tom nějak obsažen. Mezitím na něj nemyslím, vůbec o něm nevím. Jenomže je to přeci jenom silnější paměť, než kterákoliv jiná, o které vím, že ji mám. Jako třeba vím, že umím násobit. To není ta pravá paměť, ta nejhlubší, i když umím násobit tato paměť je vyššího druhu a daleko za hranicemi toho násobení ano. A v pravý čas a v pravý okamžik se objeví tak jako když potřebuju násobit nemusím teď násobit, abych si vzpomněl, když potřebuju na násobení, že ano? A tak taky když potřebuju si něco uvědomit, tak si to uvědomím, protože to je zapotřebí z této paměti, ano? Bylo to zodpovězeno? Tady bylo napsáno. Podívejte se, tady je otázka převtělování. Jak je to možné že katolíci nevěří na převtělování když přece není možné za jeden život tohle to, co tady říká zvládnout. To tedy myslím že je, promiňte mně, základní neporozumění lásce boží. Není na straně lásky boží vůbec žádná překážka aby se toto uskutečnění stalo okamžitě, není. My jsme se před chvílí o tom z Bible, u Máří Magdaleny, u toho lotra na na kříži a u jiných, u Zachea, no to bylo moc případů, i u všech apoštolů, že najednou byli vytrženi a posláni někam jinam. že je to možné za jeden život. Totiž na rozdíl od jiných avatarů to znamená vtělení božích ve které věří indové oni věří, že Kristus byl vtělením božím, ale věří taky, že předtím bylo jiných avatarů několik. A že vždycky znovu přichází Bůh na svět, když se všechno zase tak pokazí, že je třeba, jedině, že to zmůže jedině Avatar to znamená vtělení boží, aby to dal do pořádku. A říkají, že to tak trvá maximálně dva tisíce pět set let, do úplný zkaženosti lidstva, kdy se musí znovu z hora z hůry zakročit aby se to zase dalo do jakéhosi pořádku. Aby nastala rovnováha mezi zlem a dobrem. A tento Avatar nikde neříká že by bylo zapotřebí více vtělení. A to neříkal z toho důvodu, že by byl musel potřít svou vlastní nauku. Ne že by nebyla nebyla vtělení že by ji byl musel potřít. Protože on přišel na rozdíl od jiných Avatarů sem proto, aby ukázal jak za jedno vtělení vtělení se spojit s Bohem za jedno vtělení a dokonce i v tomto životě a ne po smrti, jak si křesťani hloupě, to je jediná hloupost, co dělají, vykládají. To si vykládají mylně. Tam neříkal po smrti se spojíte, nýbrž tady, jo? Abyste jedno byli, on neříkal někde po smrti s Bohem jako já. A odejdu, pošlu vám Ducha Svatého a ten vám to všechno vyřídí. Ne někde po smrti, tady na tom světě to vyřídili s tím Duchem svatým, ano? Tady byli osvíceni, je to tak? Čili toto prosím jsme schválně zapomněli, protože jsme nebyly nikdy ochotni stoprocentně Ježíše Krista následovat. My jsme všichni, všichni katolíci, a jsem jeden z nich, heretikové, kacíři. Protože částí učení Ježíše Krista vykládáme ho celého. To je definice kacířství. My nesmíme ani slovo vynechat, to co se nám nelíbí, abychom ho správně vysvětlili. A jestliže je tam tahleta pasáž, že například o něm praví se v Bibli, to bude člověk, který bude mít tak velkou lásku, že nalomené stéblo nedolomí, rozumíte? Nalomené stéblo nedolomí. To znamená i kdyby člověk byl nemocný, neschopný, jakýkoliv, tak on je tady aby léčil nemocné, ne pro zdravé přišel, že ano? Čili jeho láska je tak nesmírná, že v této době, v kálijúze, v době temna, je možno za jedno vtělení dosáhnout spojení s Bohem pro každého, kdo všech pět pohromadě. O mu že ano věta a jak ne o Ale kdo ty předpoklady říkáte? tím od A když třeba trvá život tři roky, že ano? No podívejte se, my si tyhlety věci vykládáme mezi dospělými, rozumíte, my můžeme odhlédnout od případu, že někdo umře v mládí, že, protože a my můžeme odhlédnout od případu, že člověk není schopen tyto věci vůbec ještě vnímat, protože není do míry inteligentní, na to je třeba určitá inteligence, to si musíme přiznat a ani není do míry dítětem, aby se při aby se při tom že nějakou inteligenci má, dovedl takhle zříct, že ano? Dovedl všechno své odložit, dovedl si nepřivlastňovat neboť on musí být přitom inteligentní a přitom si to nepř- nepřivlastňovat, jo? Tyto dvě věci musí jako mít. Kdybych si svou inteligenci začal přivlastňovat tak vám tyto věci taky nebudu vykládat. Když jsem si jist, že je to z boží vůle a jeho moci, tak jsem schopen v tom pokračovat nebo se nějak ještě vyvíjet, že ano? Ale to je zase jenom protože mu dávám právo aby na mně působil, On, ne? Jakmile bych si říkal, tak toto, jsem machr, toto umím, toto vysvětluju, v chvíli stojím nebo padám, lépe řečeno padám ano to si nesmím říct. musím vědět, že to všechno je z něho, že? To je moje pýcha. Čili prosím vás, neřešte tyto krajní případy, řešte případ svůj. Nikdo nejsme zodpovědni za nikoho jinýho než za sebe, rozumíte? Čili kdokoliv z vás, jak tady sedíte, za sebe jste zodpovědní a komukoliv z vás můžu říct, že tady není mezi vámi člověka, který by to nemohl za tento život dokázat, i když to bude v okamžiku smrti. Co vy víte, v okamžiku smrti co se s člověkem děje. Vždyť se s vámi bude dít to, co se mnou v koncentráku. Nic jinýho. Po těch všech věcech co jsem vám teďka řekl, povědět, mám život na kahánku, a co bych se ho držel. Když ho beztak neudržím třeba víc než pět minut, pak ho tomu Pánu Bohu dám. A jakmile mu ho dáte, bez výhrad, bez nároku aby ho mohl vrátit, jako jsem neměl nárok aby mně ho vrátil. Pane Bože ti ho dám ale ty mně ho potom vrátíš, ne? To tedy to neby- to by nebylo žádný dání. Jakmile toto uděláte, jakmile mu začnete patřit svým životem, tak to je jediný, co máte splnit. V tom okamžiku se setkáte minimálně s tou pravdou jako já. To je minimum, co jsem zažil. Zažijete víc než já, protože vám nebude, před vámi ten život, že jo, ne? Odešla z okamžiku smrti nebo tak nějak. No, vždyť jsem vůbec řekl bych to nebyly nejvyšší pohnutky pro které jsem to dělal, to si přece přiznáme. Mně teklo do bot, no, a kdyby mně bylo neteklo, tak jsem nic nevěnoval. A tak jsem taky teďka nic nekázal. Čímpak se můžu chlubit, prosím vás. Tak když takovejhle pes jako já, línej, že jo, kterej teprve když mu teče do bot, tak řekne něco, zaštěká aspoň, ne? Když ten se tam dostal k tej pravdě, tak aby vy ne? Prosím vás, to mi nebudete tvrdit. Jakýpak další vtělování, když je taková láska boží na druhé straně. Taková nesmírná láska. A když jsme zrovna v době, kaliugy a ta láska je pro všechny připravena kdy předtím nebyla. věřím, že ti Indové opravdu, tak před takovými pěti tisíci lety, kdy ta nauka vznikala, že byli vědomě odkázáni na mnoho vtělení. Ale podívejte se na takového Buddhu, který si taky uvědomil nakonec mnohá vtělení předešlá, ale potom během jednoho života, to dosáhl. A všimněte si, za jakých ale okolností. pro ta četná vtělení předtím, ale protože na to šel tím správným způsobem Sedm a dvacet let chodil od jednoho mistra ke druhému a žádal ho, dej mi nějaký cvičeníčko, aby to vyšlo. že ano, a všichni mu dávali ochotně cvičeníčka a za půl roku, nebo nebo za pozdějš poznali, že je naprosto neschopen. Buddha a naprosto neschopen. Protože ten pan Buddha na to šel tím, čemu se říká Cos jak vůle vlastní. Cos jak vůle vlastní. Šel na to vlastní vůlí. Ten pan Buddha si neuvědomoval, že to nedělá pro pana Buddhu, ten nepochopil utrpení ježíše krista na kříži rozumíte, ten to nepochopil a proto si chodil od jednoho poustevníka ke druhýmu, že ano od jednoho mistra ke druhýmu a chtěl poznání pro sebe, neboť se mu nechtělo umřít. Jako Karlovi Makoňovi například a jiným takovým velikánům, ne? No. ale když potom konečně si sedl pod ten strom a řekl tak milý Gotamo, protože Buddha, to je spasen, on se jmenoval Gotama. Milý Gotamo ty jsi nešika. Všichni vyhodili, všichni uznali za nevhodnýho a tamty jiný zasvětili, čili ty jsi opravdu ten nejhorší ze všech, neschopný ne? Slož to, odevzdej to všecko Bohu, ne, nenamáhej se dál. Pane Bože, tady to máš. Neudělal totéž? Jenže on to neudělal za tak jako pozoruhodných okolností jako ne proto se směl jmenovat třeba Buddha a ne Karel Makoň, že jo? Nýbrž to udělal takovým způsobem dokonalým taky to bylo sedm a dvacet let a ne devět, ne, a dělal víc než já, daleko víc, byl to prostě Buddha, že od chvíle, o které říkal, poznal jsem nirvánu, to znamená smazání sama sebe, byl tak dokonale smazaný, že pro všechny pracoval. Totéž co u svatý Terezie, není to stejné? Najednou pasivní Buddha že, v nirváně se rozplývající a on jde mezi lidi a hlásá dát stát dokonale od člověk prosím vás, věříte mu, že se smazal? Věříte mu, že to byla pasivita? To je nejvyšší míra aktivity tato trpná modlitba. Nejvyšší míra aktivity jakou můžete vůbec dosáhnout. A to je právě ten smysl ten pravý přístup vnitřní modlitby, který nám chybí, jo? A to když dosáhnete, tak jste Buddhou, to znamená spaseni a můžete taky spasit ostatní, ano? Co se týče toho spojení s Bohem v okamžiku smrti. Tak jsem vám říkal že k tomu spojení není třeba minuty. nebo vteřiny, že je to bezčasová záležitost. A možná že jsem vám také říkal třeba takové zážitky, jako ten zážitek toho Jatze, toho anglického spisovatele nebo jiných, kdy v okamžiku, například ten Jatz říká sáhl jsem po klice a ještě jsem jí, ještě jsem dveře ani neotevřel, když jsem mezitím zažil celý svůj život dosavadní, celý svůj dosavadní život zažil jsem a když si a pomalinku přede mnou plynul, pomalinku přede mnou plynul a jsem si z něho udělal celkový dojem, který totálně změnil můj další běh života. jsem předtím žil rozkouskovaně, pro každý okamžik ale když jsem měl jednou příležitost takhle pohlédnout celistvě z jednoho momentu na celý svůj život, tak jsem nebyl schopen od chvíle žít malicherně. jsem od chvíle žil jinak než před tím. jsem přestal být malicherným člověkem, jsem začal být jiným novým člověkem. A vám taky právě chci říct, jakmile vy jste v takových těžkostech, třebas padáte někam a víte že vás to zabije, tak v ten... v tom okamžiku může také ten život proběhnout a taky můžete si z toho udělat dojem, který může být rozhodující pro tu pro ten zlomek vteřiny, pro vaše spojení s bohem ale přesto nechci nic tvrdit proti Indům, kteří tvrdí, že násilná smrt je tím nejhorším prokletím které může člověka potkat totiž ono je to třeba přeci... ono se to může sice zažít, ale nemůže to zpracovat, rozumíte nemůže to zpracovat. Na to potřebuje nějaký čas k zpracování. Asi tak, jak to vidíte na mně. Něco jsem v tom koncentráku zažil, ne, ale vidíte na mně, když pozorujete, nevím kolik let už, jak to pořád zpracovávám, viďte? se pořád dostávám k nějaké dokonalejší formě, nebo dokonalejšímu jiš- zjiš- zajištění těch věcí nebo formulaci nebo prožití, to znovu a znovu prožívám a stále snad doufám lépe, ne? Že na cestě k Bohu není nikdy moment kdy byste mohli říct a konec a dost a tady jsem na konci. Tato cesta totiž nikde nekončí. Ta může, když se přestanu vtělovat, to neznamená, že jsem na konci cesty. jinou formou pokračuji v dalším vzestupu. Protože to by byla největší otrava, kdyby to nebe vypadalo tak, že bych seděl u nohou Pána Boha a nudil se. To zaručeně ne. Jestliže pravý smysl utrpení Pána Ježíše je v tom že miloval bližního jako sebe. Tak pak to na tom nebi musí vypadat tak, že vědomě milujete a tím že vědomě milujete stáváte se spoluspasitely, bych tak řekl. Přičiňujete se univerzálně o to, aby se všechno vyvíjelo dál Ten celý vesmír jde kupředu vývoj vidíme všude. Pomalinku ale vidíme. Dneska do toho vidíme i vědecky. A to všechno je způsobeno tím že na druhé straně jsou adepti, kteří zažili ten přestup a modlí se za nás tímto způsobem láskou rozumíte? Modlí se láskou, která jim nemůže být upřena a která jim nemůže nikdy chybět. Vzorem takový lásky byl Ježíš Kristus, který odtamtud přišel a ukázal nám, co ta láska je. To byl smysl je- jeho utrpení, to byla... to byl smysl jeho modlitby. Milovat je nejvyšší smysl modlitby totiž. A myslím, že to by stačilo, ne? Prosím, co ještě? jednat li ji učí vodu je nutné bude jak o vyd. Stoikové, kteří se... kteří dělali sebevraždu, páchali sebevraždu, jakmile poznali vnitřní nesmrtelnost, svoji vnitřní podstatu, to bylo proto, že oni uskutečňovali ten... ten věčný život jenom vnitřními pochody, rozumíte? jenom tím vnitřním uskutečňováním, jak jsem vám tady říkal a to vnitřní uskutečňování nejde na konec. To jde jenom do extáze a dál nejde. žádné vnitřní uskutečnění dál nejde než do extáze. Pak se musí trpělivě s tou extatickou zkušeností přejít do zevního života a tam ji uskutečnit. vám řeknu, to bylo řekl bych, nejnáročnější na cestě kterou ukazoval Pán Ježíš, že s tím poznáním v Jordáně šel mezi lidi. Kdopak ho pochopil ani vlastní apoštolové, viďte? A on přesto šel. Tito lidé nebyli ochotni rozumíte protože nikdo není ochoten. Ani ten Ježíš nebyl ochoten. Jenomže se přemohl k ochotě, rozumíte? Že nebyl ochoten, to je nám důkazem toho, že ho pokoušel ten satan. To byl on sám, jeho jáčko, který ho pokoušel Služ přeci jenom zase sobě, rozumíš, a nesluž Bohu. Služ mně, sobě, tomu satanovi, jsem ten arcisatanáš. A kdyby byl na to dal, tak to s ním dopadlo, jako s těmi stoiky, víte? Oni prožili křest v Jordánu, ale nic víc. Tam sahá vnitřní uskutečnění ale pak se musí s tím jít do světa a tam se to musí aplikovat. a když to ne a věku nad ne pro sami do pane prostě molinosem že právem včel. No.