Karel Makoň: kotouc-B01-70-08-29-Zlin-moderni_tendence_v_oblasti_poznani-b (přepis nahrávky)

a tak ti tak už začnu tak dneska bych vám chtěl povědět řek bych o něčem co bych nazýval moderní tendencí v oblasti poznání já si totiž myslím že proces poznání tak jak se ho zmocňuje my na západě nebo vůbec neska ve světě není ukončen že není dopracován a že bychom měli nějakým způsobem se snažit jej nikoliv na dokončeny nedá ale dovést nějakému zdárnému harmonickému cíli který spatřuji v tom že by to poznání jednostranně nevedlo k technice života nýbrž že by bylo také umění žít a jak se tak dívám na dnešní svět jistě vy to vidíte stejně tak my se učiní především technice života když snažíme se o tom tomu říkáme česky bych to předvedu řeči srozumitelnější my tomu říkáme liž když vání životní úrovni nebo zlepšování životního prostředí využívání přírodních zákonů techniky sociální opatření a tak dále to je jistě skvělá stránka nezní kultury ale před né jenom se nemohu vyvarovat dojmu u mě to už ale jistota že je to vývoj jedno strany z jedné strany prany my totiž postupně se něčeho mocně me co by se nemuselo tímto těžkopádným způsobem na ubírat když nebezpečí když takhle postupně se mocně mi těch poznatků přírodních věta jiných že se dostaneme k takovým hranicím za něž už jednoho dne nebudeme i při nejlepší vůli mocí dál protože se staneme tak úsekovými tam v tě špičkách těch myslitelů že jenom v týmové práci nějaké vodami ještě zvládnout další úkoly to znamená touto metodou se dostáváme ke haní možnosti vývoje jak se mi tak zdá modlete pokud ještě když já mluvím o hranicích a to tak eště půjde nějaký větě léku před ale bude to činná násilnější způsob výběru takových myslitel tý špiček takže jednotlivec už nebude moci řek by společnosti pomoc moci jenom v tíhu už například do vidíme třeba lear ké vědě je tam totiž ve za takový ty opodál si to už je řízena věc ty už tak ska na úrovni při dešti úrovní jedy té taková první pomoc mistra a jistě že takový tím pracovníků nemocnicí dneska může daleko více než když jednotlivec na to de jak si toho všiml teď jsem byl tak jako návštěvou nemocní si tak si toho všiml jak se s taková skupina příště člověka dobře vzdělaný jaksi vzájemně u ní poradit jak se vzájemně když spolu samo sebou dobře spolupracují když na sebe ne že hrají jak je to něco víc ne když radí jeden člověk a jak je to něco výš než když tam kde jeden specialista protože i v tom někde bezpečí kdyby například kterou o který mě léčil tam byl sám tak třebas nemáte napřed o celém stavu toho člověka a ti ostatní upozorňuji že by to mohlo mít takové a takové následky nebo takové takové příčiny a podobně ale za tak je to v technice a všude jim de přírodní jedná například zárodek matematiku v tom rozsahu která tady je to můžeme všichni víc dostávat studovali až začátkem nebo koncem že jsme ji nezvládli že nemůžeme že byste nemohli ukázat ani na jednoho člověka na světě a tady na nevím a jí že by byl zvládl celou matematiku zvláště ne aplikovanou čili ukazuje se tady nebo starý se nám tady před oči otázka a řešení které musím nad jim de za lidi nebylo možno jim způsobem poznávat kterým by se mohlo přejít přes tuto hranici protože my si přejeme a byli pořad to je jedna věc a druhá dali tento směr tak to nastoupení je dobrý protože my vidíme že lítost se zmítá v takových čilých hospodářky politických a jiných předcích a to nás vždycky vy burcuje k tomu si řekneme ono to není v pořádku no to není se strany vývoj tady něco nelámou jestli právě tímto jednostranným postupem po různých kolejích vědních a technických se dostáváme na scestí někam kde zapomínáme na výchovu člověka a kde je nutně tak vychovává pozadu protože je zdaleka zatlačena tou stránkou naukou a já to jako učitel nejvíc tím že my jenom učíme co je toho já nevím nechci říkat co učím to byste se mě báli nebo byste si tak on se od plivl ale to ekonomika chodem proto se ti se dělí kde se vy byste city na živém těle národa zkoušejí si to půjde nebo si bude nepůjde když to nejde tak to je zavře u tam ty zase se to co to dělali jiní že to je takhle kdyby to dělal lékaři tak běda ty by nebo stálými konve se zatím obstáli setina z nás je pouhým ale to po za víra ne a nebo se ta zemích ale to by nevadilo tu si zasluhujeme protože my máme taky se učit na mudrc a teprve z toho modelu máme jít k tomu žijem organismu jímž je například národ nebo ekonomika národní a tak dále já myslím že kdyby lékařství dneska dovolil třeba rovnou nový lék eště povadlého na protože je že jeho nepoužil napřed na těch opicích a o časech tak by se dopouštěl veliké chyby a bylo vůbec vy to ani nebylo možné a jaké to činiti v mu to možná nedovolili na mysli tohleto například hustých oborech ještě dovolujeme ale to by nebylo to nejhorší ale my opravdu toho člověka nevychová vám mi ho jenom učíme když ten člověk víte naši škol jak těch středních tak těch vysokých tak neví osobě vůbec nic neví nic o tom co ho v životě čeká jak k tomu čelit jaké stanovisko zaujmout při osobním záležitost temno víme třebas politickým záležitost jak se má postavit protože my ní byl zase linii tak se tomu taky moc nepomůže ale nevíme jak těm osobní zato labanovi a vlivem toho mu vůbec neumíme klidný život za kterého jediného se dá přejít do té oblasti chápání nebo do toho způsobu vnímání a poučování a výchovy který já mám na mysli a ve kterém dělám ty svoje pokusy záměrně o vých sedmnácti let tak to už je to víc než třicet let tak jsem přišel k těmto poznatku že člověk si špatně stanovil cíl především a že by si to měl uvědomit dříve než bude pozdě on už se zdá že později ale že tě to není tak akutní ale jestliže vždycky to vede ta technika neužití tak by si měl říct že rovnoměrně s tou technikou musí zůstat jeho mravní úroveň když by ale chtěl aby zůstal ho mravní úroveň aby se řekl tak to bych k tomu bylo dobré náboženství jenom že se ukázalo že tato zbraň proti těm neřestem lidským neúčinná protože náboženství staví na víře a víra je čím dál tím méně dostupná lidem protože lidem se čím dál tím méně předkládá k víře a čím dál tím nic překážku jedění jsou zvyklí na tento způsob nímž došlo chápání že i v tomto oboru umění života se jim má dávat všechno po stránce nikoliv víry ale po stránce vědění tento můj experiment jak to tady nazývám není to je staronový sedmerý dělali stoje jak je staré ten spočívá v tom a ta jeho slabost že si jej každý musí provádět sám na sobě a že se může na kterémkoliv kroku té své cesty zastavit v domnění že je na konci těch osudných příkladů máme victor lidstva velkou řadu že lidi si myslí že dostoupí určitého vývoje přes který dál se nemohou dostat takový poslední příklad byl třebas a budu žít tady v evropě ale mnozí mi to nemusím mít to jsem si na hrozně na něj to má ten neblahý následek že ten člověk se prohlásí za proroka nebo za spasitele nebo něco podobného a chce vnucovat svoji na jiným dobro konce zakazují jiné nauky protože tady velké i nejlepší tady v tomto externí totiž jedná zvláštní věc že není jedna cesta pro všechny kolik lidí tolik cest ale přesto je tam tolik styčných bodů že my si můžeme o nich mnoho říkat mnoho psát a mnoho povídat ano ho poučovat ovšem ty styčné body samotné nestačí k tomu aby zdárně čověk pokračoval na celé cestě to jsou jenom mezníky na cestě ale aby se člověk dostal od je mezníku ke druhému tomu je třeba osobní iniciativy a ta osobní iniciativa ta má dejme tomu takové čtyři fáze pochopitelné ostatního života řeším člověk musí chtít skoncovat s tím svým způsobem života jaký dosud děje který vede ke smrti a zahození v pravém slova místo všeho co tady načerpá v tomto světě od tohoto světa by se měl chtít dostat nebo od tohoto života také svět pomíjející za tím stojí o tohoto způsobí do tady se chtě měl chtít dostat do věčného života aby totiž neumřel lépe řečeno aby tady na tom světě umřel dříve než umře v fyzicky tohleto to je co nám poslal toho experimentu ono nejde o to umřít je je prostředkem k tomu aby se tady znovu narodil jak říká ježíš kristus je umřít té prostřed tě otázka by ten prostředek nezaměnil za cíl aby opravdu si byl vědom že když umřel nebo když umírá že jsem se narodil tam je těmi nějaká taková časová mezera která vy paní kdy velice tragický a nepřekročitelné není tomu tak tak první takovým krokem je chtít chtít se dostat z tohoto života pomíjejícího do života věčného ne po smrti nýbrž zde na světě v tom v tom mu brání zkušenost ostatních lidí stáří ji si nikdo nepřešel do toho věčného života není pravda to s to si ani nečetl nikde nic ani se nedovídá nic o chápání jakého dosáhli lidé toto dosáhli četní lidé a je mu to to dosahu během života mě nepravdě podobné a v tom je velice církvemi lanem aby ho nestál do svědomí a neví náboženského nebo vám nesrazil vaši víru ale nikdy se velice když řekl a to musí být otevřeně že po smrti můžete s dostat do nebe do pekla nebo do ráje nebo někam jinam nikam tam se nedostanete když se tam nevstoupili v tomto životě čili první co je třeba při tom experimentu který provádím aby člověk chtěl tento pomíjející život mine vědomí věčný život ve vnitřní svobodu aby poznal kdyby chtěl tak pak se musí také poučit o prostředcích čili musí mít dojem že to může udělat napřed dojem a potom to musí co může udělat všechno co může udělat musí udělat kdyby spoléhat nějakou vyšší pomoc a řek bych to za mě udělal pán bůh nebo já nevím jestli věří tak takhle nebo nějaká věčnost tak byste moc mír nic by za něho nikdo neudělal to není ani věc milosti ale to je ten můj experiment jak jsem tady dycky tvrdil a to není ani věc sinsi nýbrž to je věc vrcholné aktivity daleko vyšší aktivity než kterou znáte ostatního života protože vyžaduje celého člověka z já jsem aktivní třebas v kanceláři nebo při svém povolání tak jednou částí nesmí přežvykováním tak jednou částí svého já štrikuje nebo dělám tu tance a sám si si na pozadí svého vědomí si mohou vysvětli na svoje zájem třebas zračí nebo co cokoliv a nijak to neubírá takové tě třebas toho mého zaměstnání ale tady při tom to chce celého člověka proto ježíš kristus který toto symbolicky všechno znázorni bohužel jenom symbolicky nebo bohu dík ale zatím bohužel protože tomu nerozumíme jenom proto bohužel ne proto že by mu to vytýkal ježíš kristus první požadavek který ka na své posluchače nebo na své učedníky na své apoštoly pozdější byl všechno opustit nikdo nemůže nemůže nic na té cestě udělat když neopustí to při čem bylo jeho srdce kde je té kde je nejsou tvé poklady tam tvé srdce jak je tam řečeno v bibli takže může ten kdo chce opustit tenhleten svět to je ten druhý krok ten opravdu může ovšem musí si uvědomovat ty podmínky za kterých můžeme tam musí do toho vložit celého člověka ježíš kristus řekl že musí opustit lodi a všechno neberete to prosím vás doslova protože všichni ti apoštolové tedy učedníci napřed chodili potom za tím ježíšem v celým rodinami to nebyl sice čím do a nebo obdobné jak mi tomu dneska říkám nýbrž oni se vnitřně vzdali to stačilo pak jim to mohl být čeho vráceno ježíš nás nechtěl aby vrátit z tohoto života o ho považoval za velice účelný a nepostradatelný při poznávání o kterém je tady řeč když se naučíme potom moci za řekl tak dlouho ještě trvá než to umíme správně provést protože žádný učený nebe nespadl a to je velký pochod o kterém dneska hlavně po této stránce o tom dneska budu potom mluvit podrobněji o této stránce umět a když to konečně umí člověk tak to musí uskutečnit a v té fázi uskutečňovací jsou další problémy protože jako my tady třebas uskutečněme nějakou stavu ono to má základy a to přechá to všechno mezi tím tím stav uskutečnil do toho neteče rysem v tom dá bydlet nebo pro jiný že se to dá použít ale tady ta stavba nikdy není uskutečněna úplně ta se pořádá stavět protože to nekonečná stavba čili tady uskutečnovat znamená ustavičně dosahovat ustavičně dokonalost a dostat se do takové fáze že už člověk bez tohoto zdokonalování a bez ustavičné touhy pokroku není schopen vůbec žít jak se člověk dostane do této řek bych fanatické části věci že nemůžete pokroku žít se nemůže dostavit tak je zajištěna jeho vědomá nesmrtelný když se na kterémkoliv kroku zastavuje říká dost sem to dosáhl co jsem potřeboval tak mu nevěřte že člověk nedospěl do této poslední fáze uskutečňování protože jestli se má někdo dostat do stavu kterému my říkáme nábožensky nebe tak se musí do dostat do stavu absolutní činnosti bez mezer by teď potřebuje k tomu abychom mohli a co dělat dycky si občas odpočinout ale tam v té činnosti které říkáme stav nebe si člověk už nepotřebuje odpočívat a je pořád činný a pobude být pořád činy ve se vlak do tím moje vědomí o lehké mám a protože potřebuje být pořád činný tak také pořád potřebuje dosahovat pochopitelně že by nechtěl být vůbec činy čili musí napřed se naučit mít tuto potřebu zde na světě když se jí ta jenom učí mít tak je vyřízen pro takzvané nebe tyto pojmy jsem vyložil jinde a to nebudu tady dál se o tom šířit a du kousek kupředu když jsem tyto čtyři ky vysvětlil aspoň tak zhruba tak udělám ji o představu a se tam se si byste nepotřeboval něco z toho detailně dona této cestě ovšem existuje něco čemu se říkáme se mu říkáme stagnace a pokrok že ano nebo výdech a vdech není možné jít pořád kupředu a je možné to užití kupředu ale není možné pořád kupředu zastaví třebas dlouho dobyta nezaviněná tím že nechceme dát do hradby více než kolik jsme do ní napřed žili na to hravá bednička hra lásky tu vlastnost že co jste do zad začátku do ní vložili to vám nestačí až do konce a na opatření začátku vložili musíte kolikrát toho nehledí táhnout a vy tam nějakou novou hodnotu novou kvalitu věnovat kvalitu kterou do toho skládáte a to cesta nezáleží nikdy na to nitě proto když kristu vizitku říkal na je ten říká pane pane a modlitby má plout jsou je pravým zastánce nýbrž ten kdo tím má přikázání o přikázání boží a podobně čili tady se chce od člověka aby byl pružný aby když se dostaví takováhle situace že nemá potřebují kupředu že že ve stagnaci abych uvědomoval že někde i tady chyba která je zaviněno přirozeným důvodem jeho únavou cesty a když ta únava přejde tak je zaviněna tím že nechce doby víc vložit nebo novou hodnotu novou pletu nechce vložit tohleto se zapomíná a proto mnozí lidé říkají nemajíce pet o tom se do toho ještě dávno žit já jsem do toho všechno dál já nemám to bych do toho eště vložil a on už mi to dál nejde vy jste svatá terezie z avily jak se tedy kolikrát vykládali a už se vystačme nemůže do hry vložit a přeci je tady mnoho hodnot dalších jak se potom napřed svědčila kterého toho se dal ještě vložit my totiž si myslíme že musíme do toho klátím lidské hodnoty a to já mám tady takový příklad když člověk opatrně a vlastně všechno bezvýhradně dává dávat pozor i v tom vřele opatrný aby nic nevynechal že do příležitost a všechno tam vložil a přesto nejde kupředu jak by si přál je to zaviněno tím že ta dáváno lidské hodnoty ale činíte si dobře co nám ježíš kristus řekl na určité úrovni svého jak nám ukázal vývoje který lidem na se znovu prodělal že vloží do hry nakonec všechnu tu svou osobní prestiž kterou měl před před lidmi že tam bylo žil všechnu tu svou schopnost ten rozvoj své osobnosti ty zázraky tu důvěru svých apoštolů u sebe úctu čest před a tak na všechno tam bylo žil všeho se vzdal v tom se vzdal toho vědomého spojení se svým otcem s bohem neboť bože prosím opustí nakonec křičí přímo na tom kříži a on tam vlastní strádá do hry to není že by byl opuštěn ale vloží do pery něco víc než lidské to navíc co dostal od chvíle vstupu do jordánu kdy dělal tak zvané zázraky až do doby vstupu na kříž a taky dělat nemohl protože to všechno obětoval víte kdyby bylo totiž možné na této cestě a té dobře to jsem zvali jít pořád takhle kupředu jaká a tady nelíčí z důvodů metodických výtok řekl to by byla krásná věc ale ono je třeba pořád také dávat jenom takové míry jaké do jaké dávám do takové míry mohu dostávat anebo si takhle za jednotku kterou dám mohu časem jednotek ne a za vědky moh do svého čtrnáct e a tak a tak dále a musím pořád na své straně zvětšovat ten pocit jednotek vložený do hry aby byl straně se mi vrátilo více a já si často myslím už není možno víc nebo lépe to nedokážu a to je ta největší překážka na cestě jedna z mnohých překážek já jsem neopomenul v této své řeči říci že dobytka dám jednu těmi sedm té ta milost že do vykládá dvě a ti se mi čtrnáct e ta milost bez milosti to nejde ale není to vlastně pravá otázka milosti v tom smyslu jak my ji žít zdali za nic něco dostat za nic ne v tom pane slova smyslu to milost není tak jsem to myslel ne třeba to takhle specializovat vykonat přesně rozeno bylo v tom když prosim vás tady zavadí nevděk li tak nedostanete boží za čtrnáct kou to a že byste nějak to tam pokladli a tam se nekrade tam je to takhle zařízeno že za hodnotu jednu dostanete sedm a tam musíte poctivě vložit kdyby apoštolové kteří bez hlesu šli za ježíšem napřed u ní to by ještě učedníci a opustili své rodiny dali poměrně dosti vite a jistě si mysleli že dali všechno co mohli a pak když ježíš kristus jak se jim zdálo se nevědomosti zkrachoval tím svým učení a byl za to pověšen nebo popraven nebo křižován tak se šití ho utekli až na svatýho jana kde pak byla tato od hodnot mineš byla menší než na tom počátku nikoliv už udělali hodný ku ku kroku před viděli všechny ty četné jeho zázraky a tak dále ale doly bylo třeba volit něco dalšího a to další ještě neměli dosti sil oni totiž ještě nevybral všech těch sedm hodin se sedm hodnot a tak je to je první třeba opravdu si těch sedm hodnot vybrat do je pokorný a nevybere si řekne si nejsem hoden nebo tak sto jen tělo že když takhle mluví tak opravdu si místo se mi hodoty bere tři nebo čtyři spokojit ostatní nechá stranou říká nejsem hoden a pak se diví že i se toho vkládal dalšího noty že není zralý proto aby přijatého dnu dalších sedm protože je mu schází co mezi tím a tam nedělal se nedá vyplnit okem nýbrž jenom pochodem tady se tak tady například mám otázku jak je to vlitou milostí jestli ta neexistuje nebo si potírám naprosto ne je mi tady ukazováno na příklad svatého pavla který byl šavlem a který při nejlepším sem pronásledování křesťanů spadl s koně a viděl přitom ježíše krista a říká mu staň se mi učedníkem tak zhruba řečeno on se stává jeho nejlepším učedníkem co to bylo on si zasloužil jak mi tady říkáte tuto nejvyšší milost tím že tak do bolest tady po následoval z ní otázka hluboce naší té na jednu věc že totiž jak zlo tak dobro v těm nechtě musí sloužit jednomu jedinému tím my se díváme na zlo spatra si děláme na dleko na něco nepotřebného ale jíš kristus neměl tuhletu ten či takhle smývat na zlo ten si tam živil u sebe jidáše a nedávám podřadnou úlohu a když udá jidáš ztrácel dech do byho málem nezradil tak mu při poslední nestřetl a u sousto a řekl mu co přestát diví rychle kdyby mu chodit neposílal by to byl udát neudělal ale tomu zlu se zde na světě a to byste mohli už pochopit že tomu tak je dává se jak se tomu dneska říká nejen tké tři on se rozjíždí do takové míry do jaké smí sloužit tomu dobru to znamená my se posouváme kupředu pomocí párů voj sme jenom dobro a zlo taky světlo temnou a a všechny ty boje všechny ctností nenoste vede se vysvětlíme jak proti sobě patří k tobě patří tak to je způsob kterým jsme opravování kupředu a jestliže někdo fanaticky například pro následuje křesťany jako to dělal ten pavel ten šavel a když to nedělá z jiného důvodu než že je přetížen že ne je to správné tak on zlo nedělá ono to sice zlo presto chápeme fakticky je to zlo ale on vnitřní zlo nedělá on se zrovna tak výkřik bohu jako největší náboženský fázi který všechno dělá a vy boha nalezl protože si myslí že tím bohu slouží nás pavel šavel si to myslel čili on byl opravdu nejlepší cestě třebaže dal vraždit nebo byl přitom nebo dal pro nás ovce stany o by na ještě stát se učedníkem kristovým a myslím že tato událost se stala také proto abychom si budoucnosti nezoufali na stavem lidstva víte kolikrát vystoupí alo náboženství to není poprvně by si přečtli spis krize naší doby od sky na se to po válce tak byste žasli jak se tyto periody odklonu od náboženství materialismu jak se opakují v lidstvu pořád pod dokolečka vypadalo to vždycky zoufalý to se šlo na horu zase to spoléhá a dolů to je to co my malém zakoušíme na té cestě co jsem nazval věcem a víte nebo statí a pokrokem něco takového čili já nepovažuju dnešní bez božu dobu za neštěstí pro lidstvo nýbrž za veliký pokrok za skvělou přípravu k tomu aby se to náboženství rozděl po lepších vyšších cestách a aby se nedopouštěl už toho fanatismu kterého je schopen člověk když slepě věřit a když toto nemá důvody proto tento experiment vlastně pořizuji abych malinko přispěl k tomu aby tady bylo o něco více rozumí důvodů proto nastoupit tuhletu cestu že za tím co se na jedné straně potírá to náboženství na druhé těsta v jedná ají podmínky pro to například u mě a u jiných aby ty věci mohli vážně drát aby v nich nebyli vůbec rušeni že dovnitř život a nikdo za stahovati nemůže do toho šípem ent také ne to nikdo neví sítím sliz sem tam byl při na operaci vinna sem to byl hlavní tvému jinému ale to nikdo s tím lékařů věděl se mu řekla až potom nedostupná dávejte dobře pozor na běh ce nepodržuje měl takže umřu ale abyste mě potom dokázali říct jak to fungovat záleží abych to věděl a jak jak fungoval dech protože někde o to seďte l experience užívá v tom abych se dostal z toho dvě k jeho způsobu dosahování věčnosti pomocí extáze k tomu způsobu že by se bez extaze tohoto vědomí dosahovalo a jestliže se to má dokázat tak musí správně fungovat dech a straně u a srdce neboť když toto nefunguje a poznání se dostavuje tak je to přes extáze to by byl právě velice nerad ježí doba nepotřebuje extatiků ještě doba potřebu rozumných vědců kteří v přilne vědomí rozšiřují svoje poznání a to nikdy jiné může mít za zlé tyto hranice na míru nemůže klást žádný mě předsudky s nikým se nedá hnout do nechce když někdo nechce opustit ten dosavadní způsob myšlení když mu stačí stát se stávající se a chápající para význam jeho těla tak se s ním nedá nic dělat proto tato cesta nebude nikdy cestou pro řekni a proto ježíš kristus nazval cestou úzkou ale oč nám jde já mluvím za všechny kteří tou mou cestou nám jde o to vychovat na světě špičky které by byly té by toto chtěli provést ne cesto špičky je se vždycky občas lidi diví proč i v dobách kdy jsem mohl jsem toto nevykládá na bereš doba hry jsem mohl tento na věrnosti nevykládal jsem v tom jiný viděl nějakou společenskou záležitost nýbrž záležitost připravených jedinců a zkuste si dobře tou řečí kterou jsme si se spolu učili mluvit někde zakročovat jak na radí protože ty lidi jsou nepřipraven a ta příprava vyžaduje úplně změnu v řádu hodnot zavést postupně takový řád hodnot jaký je právě dán otčenášem to je řád hodnot se kterého se nesmí slevit ani v jednom bodě jak se sleví jenom v jednom bodě tak se celá stavba hroutí jak co věky nepřipraven ale když se má člověk k tomu sám sebe k tomu má aby tento řád zachovával a když si to přeje tak do něho začne dostat stačí si přát a snaží se stačí se kontrolovat já právě a nevím poli pokolikátý teď v tom novém spisu který budu nazývat tenká ne jako na ni karel ano v tomto spisu budu jsem zase detailně pravdě to udělal rozebral znovu otčenáš uvidíte že jim po kolikráte že zase jinak protože jsem potřeboval konec konců ten řád tam dopracovat tak jak ho dneska vidím že považuju v tomto ustavení řádu hodnot v lidské hlavě základ správné cesty jestliže není správný základ celá stavba je na písku a kácí se je když jí hodni daleko dovedu člověk se kolikrát se ukáže nepřipravenost člověka ne je na prvním kroku a nebe sále na dvacátém na není na kolikrát najednou jsem mu stavba hroutí nastaveném liské pracovní kteří po mnoha letech práce se vzdávali a říkali všechno byl klam neboť já jsem se řešil o tom že tomu tak ale měli všechno pravda pravdu protože klam to byli vy koš nestavili na na to tím základu na neskutečném základu nějakém romantismu většinou to bývají jenom ty tvé kteří za touto věcí do a ne solidní vědečtí pracovníci kteří tou tím jako do svou životní potřebou a naplnění života nejenom pro sebe a taky pravoslavní lidi ješte mi to že bych tuto věc dneska už nebyl schopen dělat pro sebe to dělám jenom proto aby z toho ostatní něco měl to si ji že že to nějaké dalekosáhle dílo co já konám že je toho zapotřebí aby se toho každý chápal do je toho schopen že se nesmí vynechat ani takový řídil jako jsem já i ten musí jít dál aby měl aspoň klidné svědomí že nezanedbal něco pro ostatní mi to nesmíme podceňovat ani jeden jediný takový hlásek nebo ani jedna taková snad proto si vás vždycky takhle se mávám dohromady protože nikoho z vás nepodceňuju oni kom z vás je nemyslím že by to dílo nedovedl dál než já já si naopak myslím že budete dál než já o všech vás co tady ste a proto vám to říkám jinak by to nemělo smyslu kdyby se někdo za prvé nějakým stupně samozřejmě my například dejme tomu při práci lidské ale to také práce tohleto mu v opakované motivaci a musíme si říct že motivace dvojího druhu peněžní neplní než peněžní že za to co děláme dostane nějaké peníze jako odměnu a neplní žně že je z toho máme nějakou čest první nebo za soužení pracovník nebo nebo takového něco v tom dá velice dobře že a někomu více někomu méně a to je modlim a se neplní žní nebo úcta ostatních lidí a podobně té neplnění motivace já se tady když jim názorem toho kdo mi teď poklad tu otázku ke ani tam zapsána v tom nezáleží že by člověk musel mít vždycky ty nejlepší úmysly nesobecké a tak dále od začátku já se musím sám osobně přiznat že jsem byl začátku úplným sobce na této tělem jenom na vlastní prospěch měl jsem jenom na vlastní nalezení nesmrtelnosti na nic jiného to trvalo celé řek bych no aspoň devět let než jsem se propracoval k tomu že jsem konečně pochopil že to je pro jiné a že se nedostanu přes určitou vývojovou fázi dokud toto nevezmu za vlastní to a to na mě musel příkon centra k kde jsem napřed vidělo své vlastní vůdce ní a do té doby mě bylo velice zle lze jsem vyčerpal všechno co jsem vložil do hry na jim začátku bylo tam třeba prožitých nového a to práci pro druhého a ona tam nevkládal a když jsem teď začal vidět okolo sebe končí to veliký utrpení tomu muselo pět perou a říkal pane si sám který trpí a že se jí věnovat tak teprve ten viděl že je to věc je především proto aby si člověk na to světlo nepoložil příklop nýbrž aby ho otevřel tam kde je připravená půda a ta byla připravená ne nějakou zvláštní připravenosti lidí nýbrž tou jí situací člověk se dostává kolikrát do té připravenosti ne tím že se nějak dlouhou dobu snaží ale že ho tam okolnosti při sunu tomu říkáš řízení no prosím tě to možné ale v každém životě toto řízení existuje osení žádná zvláštní milost v každém životě jsou prekérní situace ze kterých je dáme když jsme doufali s východisko jiné než obykle než racionální vědu a na dobře vím to tak podívejte se tady mám otázku že někdo je má dojem že vlastně vložil do hry to co mohl poctivě ale že se mu to nevrací ne za jedno jednu ale se mu nevrací ani do tu jednu ani půlka ne nebo vůbec nic takže jak na k tomu přijde že sám do toho tolik vkládá a nic jsem nevrací tedy tady bych chtěl říct jednu věc já jsem si na počátku svý mluvím o svých ba to je nejlepší na počátku své cesty jsem si řekl ono prosit za všechno možné když člověk tomu nerozumí co vlastně pán bůh s ním zamýšlí to bude asi chyba napovídat mu že ano tohle to udělej tamto udělej jako kdybych tomu lépe rozuměl tak jí asi to omezím na takovou zaručenou prosbu která neurazí pána boha a jeho vševědoucnosti a která mu jenom ukáže moji dobrou vůli a tak jsem a která bude odpovídat smyslu učení třebas kristova a tak dále a všech těch zasvěcenců tak jsem se modlil jenom za to abych miloval boha více než cokoliv jiného na světě a to jsem si myslel že opravdu jsem se za nic nemodlil a ono mezi za nic jiného nemodlil slovně žádnou prosebnou modlitbu jsem ne ze sebe nevypustil za celou dobu devíti let a byly situace kdy jsem opravdu potřeboval na něco modlit kdy bych potřeboval aby se by bylo bylo něco povedlo co jako mně jinak nešlo ale já jsem si venkov já se nebudu pojem poctivě vložil to všechno do té touhy milovat boha víc než cokoliv jiného na světě taky samo sebou než sebe a takhle devět let jsem se vodil za nos že když jsem se donutil k tomu o nic jiného neprosit že to asi myslím vážně a já jsem to vážně nemyslel teprve v koncentráku jsem se dověděl že jsem vám velice rád tam se mi stalo něco zcela opačného než tady když mě tam chtěli zabít tak já jsem si říkal jsem říkal pane bože prosím tě buď tak dobrý a nech mě ještě naživu já budu sekat ještě větší po touž nevíme jakou ale jsem všechno vyvěrá budu se snažit ještě větší dobrotu dělat jenom mně nech já ti všechno co tě na očích uvidím udělám jenom prosím tě nezabíjí a ne potože dopouštíš se tím obrovské chyby protože člověk který to poctivě myslel je tady tebou ubíjen nebo nechán ubít i to je hrůza kam kam to takhle spěje to se mi se ovšem jenom na to aby mizerný život adama koně byl zachován ale halil jsem to do takových krásných hávů výčitek bohu no a vliv těchto výčitek byl ten se vždycky když někdo dostal vedle mně namazáno jednou tak já dvakrát ano ne mně obdivovali kolik já dostanu ran místo nich ještě jim to když to tam šlapu pusu nějak přistrčíš a vždycky dostaneš navíc a to se dělo tak dlouho až konečně na mně přišla řada a měl jsem být konečně definitivně zabit podle mého názoru si to mělo se stát nebo ne do dneška nevím snad na svět tak a v tom momentu mně to konečně došlo že bůh ode mě nechce nic jiného než celým jí a že když nejsem ochoten vložit na tu misku celý svůj život tak jsem vlastně neschopen přes určitou fázi vývojovou se dostat někam jsem sem se tím dostal jako vy ale nemohl jsem to nazvat tím opravdovým úspěchem tím opravdovým poznáním o kterém bych mohl říci tak já opravdu jsem v nebi nebo poznal jsem se to nebe nebo mohu říct že po smrti budu nesmrtelnou bytostí vědomou a tak dále a nějaké náznaky tady byly ale dycky jsem z toho vypadl a nemohl jsem se tam dostat nazpátek bez pomoci tak teď prosím vás se dostanu já už nebudu se na nic ptát se stal přečtete samo to mu se mu je s element tady jsem celé celá léta dával příklady a předpisy o tom jak se koncentrovati jak co odříkati já nevím co všechno dělati jak se odpoutávati odosobňovati a vy mě po tolika letech říkáte že jste v tom někteří neuspěli neměl bych to říkat ale mně to blaží že se to tak stalo protože ne není to sadismus ale z toho důvodu že mám konečně možnost vám říci že se sám na na sobě teď přesvědčil při té operaci o tomhletom dvojtečka vysvětlím já napřed předešlu nebudu nikdy dávat žádné recepty na koncentraci protože je to všechny recepty jsou absolutně neúčinné když do toho není vložen celý člověk a vložit do toho lidský život to je to první co člověk by měl druhý naučit a jak ho tam vložit to je dost obtížná záležitost protože člověk si myslí že ho tam může vložit tím že ctí přikázání boží že nejedná špatně že se řídí těmi příkazy které zná z bible a odjinud navou ale tady víme dobře že to není pravda že ten bohatý málokterý se ptal na věčný život a který o sobě tvrdil že od mládí plní ty příkazy boží zesmutněl když mu ježíš kristus říkal to nestačí ty musíš teď co máš rozdat chudým a následovat mě že já jsem u toho momentu co jsem teď udělal já jsem rozdal všechno chudý v tom momentu jsem šel operovat já jsem všechno rozdal tudy já jsem je odkázal bych tak řekl s tím co jsem jim věnoval sem tady zanechal na ně samé lépe řečeno tak asi jsem se rozžehnal s celou rodinou a se všemi tam to plakalo jako při funuse že jsem to ná náležitě ještě načechral aby to mělo ten svůj spád ne a říkal jsem no tak při takové operaci to se člověk nemusí vrátit a manželka říkala a ty to myslíš vážně nemáš nějaké tušení a jsem říkal naprosto žádné tušení nemám ale podívej se se spolu pět a dvacet let a mám dojem že to je ten bylo spokojené manželství to je dosti spokojenosti na jeden život tak s bohem na takže ono z toho nabyla dojem že jako tam i sousto pod tím nožem a já jsem tedy musím říct že jsem nerealisticky ale že jsem nijak jí nebránil v tomto dojmu o slušně vychovaný že vede a pak no ty dětičky už méně želeli otce byli možná rádi že jde na nůž ale odešel se ale teď byla jiná věc ať je tady připoutanost jiného druhu ještě vzdát se rodiny to ještě není vzdát se nebo zátce všeho co člověk má rád to není vzdání se čeho bohaství ještě není celek úplně chudý to mu ještě moc schází do úplné chudoby on tady má ještě vědomí tohoto světa té vědomí které si dokonale natrénoval které je bez mezer a tohoto vědomí se musí stát on si musí uvědomit že po tom experimentu který dělá po tom vstupu do věčnosti už nikdy si tímto způsobem lidským pomocí smyslů a rozumu nebude smět a nebude moci nikdy uvědomovat tento svět to znamená on už nikdy třebas nevstoupí jako živý mezi lidi jak oni myslí že co je živí člověk ne ten živý člověk kterého ježíš kristus bojovat za mrtvého tak takhle živý a mrtvý že už nikdy nebude že bude úplně třebas na jiné úrovni že se dostane mimo tělo to všechno riskuje ta už se na věděl že to riskuje že se mi nechtělo jako to postupovat ale tentokrát jsem prostě si řekl když mě pomůže ještě lékařská věda tak to podstoupím lékařská věno veš udělá jeden takový když vám dá takovou indii kterou vás uspává takový den zázrak technický tady se ukázal jak je skvělá technika vedle toho umění míčem do toho musel vložit ale oni mi prospěli technikou by do když vloží když oni mně dají tu inici tak mně oslabí vědomí tohoto světa oslabí mně také všechny životní choutky všechny připoutanosti řeknu se to oslabí a teď jestli já mám před tím a to musím před tím než tento recept začnu dělat já musím před tím nějaký řád hodnot a ne jenom psaný nebo řád hodnot kterému bych jenom věřil ale žitý důvěrně žitý to znamená chtění prožívaný a experimentovaný bych tak řekl každým dnem a v tom řádu hodnot musí být ta hodnota otče náš to znamená ta hodnota bůh nebo věčnost ta musí mít která musí být na první místo a musí mít obrovskou hodnotu jedem těm ostatním hodnotám aby ji převýšila protože když potom při ať už je to otázka techniky lékařské anebo při normální koncentraci když potom se unavuje ta pozornost vůči světu my se oslabují všechny choutky všechny touhy člověka tak se všechno paralelně oslavuje hodnota dokud oslabím třebas hodnotu padesát a ono to není hodnota bůh třeba na jednu jenom z padesátky na jednu tak neprojdu tou branou do věčnosti a musím všechny hodnoty které neznamenají věčnost oslabit na nulu a následkem toho musí být ta hodnota bůh vyšší než všechny ty hodnoty ostatní aby ještě při tom oslabení celkovém zůstala to znamená kdyby ona byla tisíc ta hodnota a ta nejvyšší další hodnota byla padesát tak já musím dosáhnout aspoň oslabení padesát jedna by to bylo jistější tím vymažu všechnu svoji sounáležitost se světem že si na ni ani nepovedu že se ani neotočím po něm a když ale to by bylo stačí padesát to byla taková rovnováha ta rovnováha je velice unavující a ta rovnováha ještě přímo nevede k tomu k té bráně do věčnosti ale jestliže potom ta hodnota toho boha nebo té věčnosti je tisíc a to ten útlum dostoupil třeba stovky nebo dvoustovky nebo třístovky tak potom se ocitnu už z gravitačního pole zemské přitažlivosti pocitu se v jiném gravitačním poli té tisícovky a velice prudce za ní nebo daleko za za tím gravitačním polem a moje rychlost vstupu do toho gravitačního pole se stupňuje prosím používám spoustou až to se na to na tom pochopit čili zažívám něco čemu se říká nadpřirozená poutanost jsem tím předmětem svého předsevzetí svého ideálu tak poután že ani nemůže přijít jiná myšlenka světská žádné rušení nemůže nastat a já jsem vrhám střemhlav do té věčnosti tak toto jsem docílil právě při té koncentraci při té operaci a zároveň koncentraci že okamžiku kdy jsem měl přejít do bezvědomí tak jsem se cítil vymazán ze všech tužeb čistě technickým způsobem vymazán o co by se normálně těžko člověk jako zasloužil vlastním přičiněním a kupodivu ta touha po věčnosti nebyla vymazána tak se tam ta tam zářila jako hvězda a já jsem za to vězni takhle nezáří nikdy ne že zastíní mi ostatními sklony ano těmi ostatními tužbám a jak vy jednou převýšíte tou vyšší hodnotou tyhlety nižší tak ona zazáří zaštěká nastane útlum a na to jsou technické prostředky které jsem vás tady učil ony ty praktiky koncentrační také jsou plni věčná že sou zbytečné jenom po té stránce že musí být do toho vloženo celý život po jsem začátku sice dělal jenomže jsem měl strach ho upravovat jak jsem vám tady vykládal a tak se mi podařilo přejít přes tu hranici při které při koncentraci člověk obyčejně umí usíná neboť se ocitne jenom tak na rozhraní kdy ještě sice opouští toto ale ještě nedosahuje tamto a to je asi ten stav na které se si tady stěžujete že místo vzpruhu pociťuje malátnost a stagnaci a je vlastně jenom na krůček před cílem a říkáš nikam nedošel to je klam tady chybí opravdu to vložit do toho života do toho života věčného tedy do té koncentrace nebo do toho soustředění nebo do toho pokusu všechno celý život tu řekl nemůže nikdo dát více než svůj vlastní život a také když dá méně tak nedá všechno když se apoštolové vzdali jenom svých rodin tak to nebylo ještě vzdání se života když totiž totiž měli potom s kristem zdá života nebo měli obavu že taky přijdou o život když on přichází o život tak petr radši ho zapřel aby o ten život taky nepřišel ještě nebyli ochotni život a ale potom se stalo jak vzrostli ještě dál že byli ochotni i ten život a bez hlesu ačkoliv i potom to dalo určitou práci na případ petrův ne utíkal z říma ovšem pověst ale je to hezká pověst jsme byli toho místa kde se to stalo kde ježíš se zjevil petrovi který utíkal od říma z říma pryč protože tam měl být popraven už měl toho dost ježíš kristus ho potkává petr mu říká kam kráčíš pane pouhá kdy domine on říká já kráčím místo tebe do říma že ty od toho utekl tak se petr obrátil a zase popravit a tohleto myslím že nám chybí tato odhadech popravit on jinýho nejde než o to nechat se popravit tímto úmyslem jsem šel na tu operaci jako podivu mně nepopravili protože tuto nebojácnost člověk musí musí mít tuto odvahu to je ta pravá dispozice odvaha já nevim jestli mám souhlasit s indy ale indové říkají prosím že největší překážkou na duchovní cestě je strach že není větší překážky a já teď po této zkušenosti já jsem pořád o tom pochyboval ale o této po této zkušenosti s nimi plně souhlasím a říkám největší překážkou není nějaká nepřipravenost nebo nechat takového nýbrž tento strach o sebe sama tato sebeláska se do toho nevloží všechno kdyby si byl jenom malinko vědom toho že se vrátí z toho nazpátek živý tak by ta jeho oběť nebyla úplná nebyla by pravopočestná ale když si není jist nebo když je si dokonce jí že tam třeba zůstane nebo když to opravdu toho všechno vloží tak to je v pořádku to je pořádně udělám ježíš kristus to krásně ukázal v těch posledních víc na kříži řekl poslední slova bože proč jsi mě opustil to znamená nevěděl proč byl opuštěn co si byl tak dokonale nevědomostí tak dokonale nevědomosti že by se řeklo tak kde je ten celý úspěch jako by se v nic to všechno obrátilo ten že předtím bylo něco ale teď to nebylo nic on chtěl absolutně opuštěn ale on přesto řekl odevzdávám ti svého ducha je to tak to znamená du na smrt na bezvýhradnou smrt a další zkouška přitom je ta že tři dni byl pohřben nebyl neznali bych ta hell v tom smyslu stavu nýbrž ještě tam byla další krize to jsme viděli ježíše krista při všech jeho symbolicky zažitých stavech když se narodil ponalo vání mláďátek útěk do egypta hned první zkouška když potom vstoupil do já do jordánu dovědět se o svém synovství herce dní pouště pokoušení od ďábla že ano a tam na konci tou jsem vám teďka říkám čili musíte se smířit s tím že to nedá přímočaře dobývat že musí člověk přejít přes propast smrti v pravém slova smyslu že ji musí překlenout důvěrou proto ježíš kristus právem řekl dokud nebudete jako jedno z maličkých těchto nevejdete do království nebeského dítě pokud je dostatečně malé a nevědomé když podá matce ruku tak se nechá převézt třebas přes provaz přes po provaze přes propast nebo by třeba skočilo za tou mámou to je jedno ale kdyby už bylo rožičku vyspělejší tak už to neudělal bezmezná důvěra dítěte to je takovým vzorem toho co člověk má na této udělat nic víc se nechce vědou ježíše krista že měl bezmeznou důvěru v sebe svého otce že řekli je důležitý výrok který jsem tam také citoval v tomto spisu když jsem něco dělal pro sebe tak mě nevěřte tam to musí člověk dopracovat že nesmí jako ze začátku směl já to jenom pro sebe aby dostal aby se dostal do věčnosti když přechází tady do té činosti tak musí se dostat ta daleko že už to pro sebe vůbec nedělá nýbrž to dělá pro věc pro tu věčnost a pro úkoly které ho čekají od té věčnosti podívejte se já jsem vám kdysi říkal že jsem v koncentráku prožil potom když jsem se takhle odevzdal bohu úplně celým svým životem jak mě chtěl tam ten gestapák podle mého mínění zabít že jsem prožíval takové poznání že do dneška z toho žiji že jsem si potom postupně a byl to zlomek vteřiny jsem si postupně potom vzpomínal co jsem v tom zjevení vlastně všechno viděl protože to nebyl jenom obraz to bylo poznání an blok ten způsob poznání za kterým jdeme ten způsob poznání který nám skýtá ještě nějakou budoucnost i na to á opravdovou jistotu protože jsem upozorňován v každém momentu svého života jaké jsou zákulisní příčiny těch následků které my tady zažíváme my to totiž na této světě nezažíváme ního než následky nějakých hlubších příčin do kterých nevidíme a tyhle tohle to je ten způsob poznání které já navrhuju nás zasvěcuje do poznávání příčin ano to je v podstatě to co se tam dělo se mnou zase znovu poznávání hlubších příčin a souvislostí neboť i příčiny především spočívají v souvislostech které člověk nikdy předtím netušil potom si začne vážit dejme tomu všeho co před tím třeba zavrhoval jsem se vždycky podivoval u ježíše krista tomu jak on nebyl schopen odsoudit toho největšího hříšníka přestože to zákon třeba nařizoval přímo tady ti vedeme cizoložnou ženu a zákon cituji kamenovati co tomu řekneš mistře a on říkal prosím zákon to nařizuje kdo jste bez hříchu začněte první kamenovat já se potom přidám a přidávám také něco že ano a čmáral si do písku a víte u té studny se to stalo až se tam někdy přijdu podívat tak to na této studna tam ještě stojí tak není půjdu podívat a svá si do písku a jeden po druhým se vytrácel protože měl přeci nějakou čest v těle neděl že bez hříchu ne a odešli všichni a on kteří si řekli byl sám vidíš zůstali jsme tady sami dva tak to já mám házet kamenem ne ti nehřešíte takovou měl hříšníkům čtu neboť on přišel pro nemocné on by nemluvil řečí že někdo neschopen protože samaritánce ženě pěti mužů řekl by by chtěla dostala bys život věčný po kterém se nežízní a já nemohu tvrdit opak já nemohu tvrdit že je to nějaká nějaký nevyzpytatelný výběr milosti když je tomu zrovna takhle a když ježíš kristus bohužel nelhal my se nevyhneme řekl bych už v té fázi nikde které jsme povinností dá ta vás hlídám já vás chodím jenom sem hlídat na víc nestačím ale se nevyhnuli tomu dalšímu pochodu abyste nezahnuly někam na sta na poslední co řekne já už dál nejsem schopen já už dál to sám tak a tak to ne to není to není to jsou jenom výmluvy ano pomněte na ten příklad toho chromého u jezera bethesda který tam ležel desítky let a nikdo ho nevzal aby ho přisunul do té čeřící se vody při které jak se tam vstupuje jak se řeklo anděl a zachrání od všech neduhů neduhů vyléčí od všech nebo každého kdo tam první vstoupí on tam první nikdy nedostal když tam ležel hrozně dlouhou dobu ale přesto tam ležel ustavičné naději tím způsobem si zákonitě způsobil příchod ježíšův zákonitě si způsobil že byl vyléčen nebo řekněme smíme si takového slepého který tam seděl někde u cesty a šel kolem ježíš proto se dověděl že kolem kde ježíš přišel ježíš se o najednou a on ho o říkal říkali člověče co křičíš on tady má jiné úkoly než tebe ale protože pořádně křičel ježíš přišel z té podoby a to po zlým jenom je třeba vyšel do toho opravdu poctivě vložil všechno jak jsem říkal já a jedině to vadí nic jiného nevadí než tohleto že do toho člověk poctivě všechno nevkládá takže po tomto úvodu vás musím zklamat že vám to dneska neřeknu stole je vám neshořelo ale že to nebude zdaleka téměř nic co to budete měřit co budu říkat protože jako já dneska ještě vykládám z toho co jsem se dověděl tehdy za za ten zlomek vteřiny v tom koncentráku z toho dodnes žiju tak do smrti budu žít z toho co jsem tady poznal a byl bych nešťasten kdybych jenom toho žil jak dokonce jsem se dostal na cestu kdy budu moci na tomto poznatku budovat dál neboť jsem si definitivně už prověřil že bez extáze se tohleto dá dosahovat a tím jsem potřeboval na to lékařskou vědu aby způsobila útlum který by mně umožnil vstup do té věčnosti já věřím že vašem případě kdyby lékařská a zakročila a vy byste měl opravdu takovou touhu jak mi tady tvrdíte tak že byste se také dostane druhý břeh ovšem nesměl byste propást ten moment kdy už pohasly všechny žádosti ale přeci ještě nespíte tento moment možná vy promeškáváte i při běžné koncentraci nebo při běžné modlitbě a jedině proto se dostáváte dál že byste možná nepotřeboval vůbec žádnou techniku jako já tedy se na to líp než já jenomže promeškáte tento moment že třebas usínáte nebo zvlažníte nebo si řeknete není to možné ztratíte důvěru další postup anebo koneckonců stát jako zase jiný případ tady příliš mnoho lidského zatím co v tomto momentě se na to nejde takovou břitkou vůlí takovou řekl bych hrubou vůlí takovou živelným vsouváním se nějak do věčnosti to nejde nýbrž jsem se na to jde jemným přivolením neboť porušil bych po zčeřil bych hrani hladinu té své mysli kdybych do toho vložil nějaký nějakou silnou emoci nějaký silný cit nějakou silnou vůli já musím v tomto momentu a to je důležité tak jemně pracovat jako panna maria když přivolila aby se z ní zrodil ježíš a na tak do toho vkládala tehdy celý svůj světský život protože svobodná matka tehdy znamenalo něco hrozného a nebyla naděje že si ji ten josef vezme když ji najde těhotnou nemohl neměla tušení že se co takového stane na přesto toho vložila ten svůj dosavad ten v následující život že svůj život který měl následovat po tom okamžiku říkala já sice nevím jak se to má tadyto nejistotu člověk jasně má v jedinou jasnost kterou má dění se potom stane to neví ale přesto to tam vloží to se tam vloží všechno že ta nejistota té ta propast představou se musí přetaneme které postavami tady vykládá a je úplně v pořádku ta tam patří já opravdu musím vás trošičku znechutit tou další svojí řečí protože všechno co člověk o tom stavu může vykládat musím nutně přechá převádět do časoprostorových dimenzí a tímto řek bych znehodnocuji vrcholně každém případě je to stav ve kterém nevnímáte smysly a nevnímáte rozumem a to je to pravé osvobození a při tom vědomí zůstává to je základ toho poznání jež kdybych při tom stavu který jsem který tady chci líčit se ocitl jenom v astrálním světě a to by se mi také mohlo stát že bych totiž se odebral z tohoto svého vědomím které nám v tomto těle do vědomí v astrálním těle a přešel bych do v astrálním těle bych vystoupil ze svého těla tak bych se byl na tu operaci díval nějakou koutu třeba toho operačního sálu a viděl bych každé hnutí a mohl bych ho přesně popsat že bych to vnímal astrálními smysly ale musím vám prozradit že toto bych považoval za vrchol neštěstí pro ten svůj pokus protože takhle neměl dopadnout jde mi o to přenést vědomí z jednoho těla do druhého nýbrž ho přenes za hranice vesmíru a teď si uvědomte co člověk vnímá z tohoto světa by svět za hanicemi vesmíru je účelné aby vnímaj vnímal detaily toho té operace třeba a bylo by to vůbec žádoucí nebo je to smysl aby zase tak vnímal tento svět jako předtím ne smysl tohoto stavu je najít nový střed najít nový střed který považuji za lepší dokonalejší a jistější pevnější než je tento střed který představuje moje lidské já a když ho člověk najde tak v tom středu pobývá a v tom středu se mu jeví neprostorově bezčasově souvislost všeho časového a prostorového se včím se vším bezčasovým a neprostorovým znamená souvislost všeho věčného se vším časným vidí jak ten vesmír ustavičně vyplývá z věčnosti jak se v časoprostoru transformuje na hmotu ta hmota vývojem na tvory a až na člověka a jak člověk přechází na druhou stranu do času pro do časoprostoru a přes něj zase do bo tento okruh ale vidí bezčasově nevidí ho jak si tady někdo štrapacíruje jak je někdo utíká do věčnosti nebo tak nýbrž vidí že člověk jest jako existence ode vždy existující že nikdy nezačal být jenom v určité fázi na něho spadl prostor že ano bych tak řekl potom hmota zajetí v lidském těle a jiném a potom zase východisko vidí jasně všechna východiska a všechny vstupy vidí to všechno jako soustavu abych mluvil kyberneticky se všemi vstup a se všemi výstupy najednou a veškerou komunikacích v těchto spojích bych tak řekl ví tu spojitost jak existovala ode vždy může říka může potom s určitostí tvrdit že vesmír po této stránce je věčný neboť to komunikace je vlastně věčné uskutečňování boha pro sama sebe pro něho samého a že je to tedy zase hra lásky jak tady bylo při ní zasvěcenci mluvili prostě správně a popsat to je stejně těžké jako to bylo pro ně protože člověk to je schopen popsat jenom tím světem se kterým nebo ze kterého vyšel a kterého se tady vzdal ale se kterým tam přece chtě nechtě poněkud vstoupil že do tam vstupuje tam vstupuje přeci pozorovatel tam si ověřujete že individualita vaše tato lidská má svou obdobu ve věčnosti že nikdy nebude smazána si nikdy nestanete tou metafyzickou až a že jenom pomocí těchto pomíjejících individualit kterou které vytváříte od narození vždycky do smrti doplňujete nějak zažívání toho vesmíru a všeho toho dění a té dokonalosti že ustavičně tímto způsobem dorůstáte do věčnosti a to je právě vlastně se dovídáte že je tady bůh nějaký věčný uniká bez přívlastků ne a že je tady z něho vyvěrající bůh s přívlastky a že tím se ve své vnitřní nesmrtelné podstatě vy sami po ježíš kristus mohl říci bohové jste samozřejmě neděláte z toho potom nějakou vědu a nebudete se vydávat za pána boha od té chvíle protože víte že se vracíte do normální zevní individuality ale už se nedíváte na ten svět jako předtím jako na hromádku neštěstí nebo zklamání nýbrž na to nejmilostivější nejlaskavější a nejkrásnější dosahování no když se člověk dívá ve vzpomínkách jenom třeba na své mládí tak jsem mu to jeví jako něco velice krásného ale když si to tehdy prožíval tak krásné vůbec nebylo on tam možná pociťoval větší potíže dospět člověk to je možné a potom ale s odstupem času ta vzpomínka na mládí se mu stane takovou oázou míru ze všech stran oponou zapomněním a proto je krásná a řekl bych takhle se protože není není pozemská je nadpozemská takhle se člověku jeví to zažívání tohoto světa tam ve věčnosti nevidí v tom vůbec žádné utrpení že dohromady všechno dáno což my nemůžeme z tohoto jepičího života postřehnout je jedinečná harmonie a on vidí tuto harmonii a v té ani se mu ztratí tyhlety protivy on byl ochoten potom ať harmonii všechno dát daleko více než předtím pak už není problém ustavičně se k tomuto elitu vracet protože už se jednou přesvědčil já isidy jsem ničemu nikdy nevěřil jsem se nepřesvědčil že vlastně když do toho všechno vloží že dostane daleko víc za jedna dostane daleko víc ne na dostane nekonečné množství tam vložené jedna to znamená celý život znamená dostat celý věčný život nazpátek ovšem s příslušnou přípravou je k tomu třeba hrozně dlouhého ztroskotávání tak u mě například k tomuto poznatku ještě za pomoci umělé laboratorní řekl bych pomoci nemůžu vědět bych to dosahoval takhle bylo třeba třeti let opravdu poctivé snahy že a musím říci že takhle pomalu málo který z lidí kterých jsem měl možnost pozorovat co šli přede mnou šel to je vrchol neřesti ale ještě neměli to tu techniku kterou my máme dneska ale přesto to ve mně vzbuzuje vrcholnou naději že ta technika nakonec se ukáže být velikým požehnáním ne pro toto co jsem já zažil ale vůbec všestranně už ta technika učení technika nabývání vědomostí už to je ta se člověk může dozvědět v krátké době tolik co se celý člověk co člověk za ve starověku třebas je naučil ve celý život a tady se učí náhodně tak to jsou všechno vymoženosti při kterých je možno daleko snáze dosahovat než dříve mohu to definovat také tak že jsem pro tu chvíli umřel dokonale umřel ačkoliv nejsem si tím úplně jist ale zdá se že jsem dokonale umřel to není pravda ale zdá se to se to tak a že jsem se znovu narodil tam v té věčnosti po tu dobu se tam v se se tam objevil jako narozený a nejzajímavější na to se tam člověk objevuje jako odevždy pána rozených že tam není malinkým chlapečkem nýbrž je tam dospěl dospělou bytostí naprosto ztotožněnou s věčností nějak se od ní nelišící jenom tím vím pozorovatelským postojem že má možnost se na to dívat to smyslu přeneseném dívat mostu ním to jako pozorovatel má zbystřil zrak podívejte se tadyhle když tam je člověk třebas tak hodinu a tři čtvrtě tak se vůbec nerozhlíží po nějakých životech naprosto ne protože nemá to vůbec pro něho žádný smysl musíte si myslet že tam jsou jiné hodnoty vyšší věčné po kterých sahá neboť za tím účelem tam šel tam člověk dosahuje toho proč tam šel tam nedosahujete toho co tam nehledáte tam je toho tolik že opravdu vám musí být poskytnut nějaký výběr bych tak řekl tomu pozorovateli totiž kdyby tomu tak nebylo tak byste potom když se jednou definitivou stavu dostanete nebyl schopen v tom stavu nebe vydržet na věčnosti let já jsem abyste se tam dit tak aby se to nestalo tak tam nevidíte všecko nebo lépe řečeno když odtamtud odcházíte tak se vrcholně nespokojen že vás odtamtud vyhodili a že nemůžete hlouběji pronikat čili mohu říct tentokrát jsem žádný život neviděl jelikož to mám za sebou potom jsem nikdy netoužil bez vlastní vůle jsem šel k vědomostem o život nikdy jsem potom netoužil o tom něco vidět že to jenom proto že to jsem potřeboval v té stavbě znát abych mohl poučit ostatní lidi ale pro mě až na ten poslední život to neskýtá celkem žádnou zkušenost ten poslední život hodně protože je napsán ale ty ostatní životy napsány nisou tak člověk si to nemůže v klidu potom přeříkávat my jsme znamená tak teďka bych chtěl říct asi tohleto jaký je rozdíl mezi tím že člověk si v té na kořen zažívá blaženost nebo klid nebo mír a mezi tou vlitím že zažívá věčnost věčnost sama o sobě má řek bych takové tři hlavní tvář jak tady dycky říkali nejenom pár blaženosti ale tvář poznání a tvář existence čili vstup do věčnosti je se rozpozná od toho to co je tady říkáte tím že člověk roz rozšiřuje svoje bytí že přestává být v kleci nejenom svého těla uvězněn ve svém vědomí že se stává mu fungovat rozum smysly a tak dále kdyby totiž byl blažený tak ještě může být jenom smyslově blažený to to se všechno vypouští to všechno odpadá musím bychom také samozřejmě vysvětlit co je to nesmyslná he nebo blaženost která není závislá na smyslech prosím to se můžeme potom pokusit o to on nejenom že není ve své blaženosti kterou tam zažívá vázán na smysly ale on není v poznávání vázán na postupné nabývání vědomosti o něčem nýbrž on všechno poznává anblok najednou rozšiřuje vědomí rozšiřuje poznání nad míru netušenou to znamená to je úplně něco jiného než blaženost to je netušená míra rozšíření poznání taková míra že daleko přesahuje hranice toho stavu že když se z něho vyjde ono to svým způsobem pokračuje i ta blaženost pokračuje všecko pokračuje nedá se to zabrzdit a bude pokračovat do smrti už z toho přechodného vteřinového stavu v tom koncentráku žiju jak sem vám říkal do dneška pořád z toho něco beru a z tohoto budu brát zase daleko více než před tím tak nejenom že to rozšiřuje řekl bych blaženost nad míru kterou jsem tady vůbec v životě poznal že to rozšiřuje poznání že je to i bytí existenci že já přestávám být v hranicích tohoto vesmíru já začínám být nezávislý na tom vesmíru a značná začínám poznávat pomocí toho poznání jeho hodnotu jeho místo jeho funkci rozumíte jeho výchovný smysl bych tak řekl je jeho postavení v tom řádu hodnot vy to si ho cením daleko více než před tím a ten to dobře nevěděl proč ten vesmír tady je na to dneska dobře libé to neumím říct té budu hledat pro to nějaké výrazy ale jakkoliv to vysvětlím tak tak to bude řečeno dimenzálně to znamená v prostoru a času tak to bude nešikovné tak to bude dokonale třeba se odvážit a udělat si ten tento stojí to tam že klidně tak já myslím že jsem odpověděl jaký je rozdíl žít blaženosti a tímhletím čili člověk poznává něco čemu indové říkají satčitananda čili nejvyšší blaženost nejvyšší poznání a nejvyšší bytí poznává že toto jeho dosavadní bytí je součástí toho velikého bytí že z něho ustavičně čerpá až se z něho ustav vě do něho ustavičně zase vplývá a vidí také všechny závady které jsou na jeho cestě to je jedno z nejdůležitějších pasáží do těla dostane protože člověk každý stojí o to aby se aby poznal sama sebe aby poznal v čem jsou jeho chyby a musím říci že jsem tak jasně viděl ty svoje chyby že mám obavu že kdybych viděl jenom ty že rázem složím nádobí a odejdu toho ale naštěstí jsem neviděl jenom to viděl jsem to ostatní také tak že jsem toho zatím nenechal naopak zuřivě půjdu dál jelikož mě to podmínky o tady je otázka kyčlí se tam dostane do té věčnosti se svou individualitou jakou má možnost styku s ostatními individuality třebas těmi vy lepšími většími za prvé bych vám chtěl říci že ta jeho individualita která tam takhle vpluje z tohoto světa už je sama tak nepatrná že je velice šťastná že ji tam jako trpí a přidává se k vlastní nesmrtelné individualitě o které předtím neměl člověk vůbec páru víte máme to déle této individuality lidské která začíná zde se rodit na od narození vyvíjí se a nějak potom degeneruje v této individuality máme individualitu věčnou o které nevíme ze které tato individualita lidská bere síly všechny všechny zdroje jsou odtamtud a tu čerpáme některé vlastnosti které jsme si vývojem získali a kombinujeme je dohromady a děláme z toho novou lidskou individualitu se že tato lidská individualita najednou vstupuje do té své věčné a ztotožňuje se s ní čili když se ztotožňuje se svou věčnou individualitou tak vůbec jí nepřijde že by se nějak stýkal s nějakým jiným idál by tam protože není sice rozplynutá v nic ale je ten styk daleko samozřejmější s těmi ostatními individualitami než tady č například s vámi chci mluvit tak vás musím navštívit ne a tam když se chci se všemi stýkat tak tam prostě existuju že tam existuju tak jsem ve styku se všemi se všemi nesmrtelnými individuality se všemi bez rozdílu ne s nějakou zlá se všemi bez rozdílu do by vás kdyby to byla extáze tak to je co jiného tam bych byl ve styku třeba s některou z nich té tenčí úroveň toto nebyla extáze ano to bylo bez ex neextatické protože srdce klepalo ano vešel to nemělo funkci extází upozorňuji vás na to toto vám možná uniklo ten něco jiného než extase extazi a v se mohu setkat třeba s nějakým světcem nebo tak ani možná to nepotřebuju je zenu by v astrálu mohu setkat ale taky to jde v extázi o vidím třebas pána ježíše nebo něco ratio tam žádné vidění nemůžete kdybych tam byl býval měl nějaké vidění tak jsem z toho byl zase tak nešťasten tak neříkal a ejhle opět extáze aniž bych se byl neptal těch doktorů jestli mě klepalo srdce neklepalo a marně mě třebas tam burcovali k vědomí a snažili se mně pumpovat kyslík a to by se potom dověděl ale ono fungovalo a proto to nebyla extáze takže já jsem se bohu dík nestýkal konkrétně s žádnou individualitou světce nýbrž já si postupně v tomto životě teď budu prověřovat a už si to prověřuju že se setkal se všemi individualitami věčnými které existují jako takovými za všemi bez mezer bez bez vynechání jedné jediné ano čili nemůže se to jeví jako obraz žádném případě nýbrž jako na jako globální vstup se velice šťastný se to ten styk s těmi ostatními individualitami je dán povahou toho vstupu vždycky povahou vstupu ne že je to je to sestava vlastně znáte kybernetiku že nemůže v té v tom samočinném počítači se něco mlít co tam nevstoupí se tam nedostane pomocí toho vstupu musíte mu to napřed dát do pera co tam nevložíte na na to na podkladě toho nemůžete dál jít nebo se nic dohromady kombinovat i tam musím něco vložit a potom tu kombinaci za vás udělá ten stroj a tady také vy tam vložíte svou prostou individualitu lidskou smrtelnou a vám se vrací nazpátek kombinace se všemi nesmrtelnými individualitami rozumíte mi dobře podívejte se já jsem vám už z počátku této přednášky říkal že jsme se mylně domnívali že cesta mystická je vrchol pasivity opravuji cesta mystická je vrchol pasivity harmonické harmonicky skloubené s vrcholem aktivity kdybych byl býval při tom vstupu jenom pasivní tak jsem zesnul v pánu s odpuštěním usnul jsem a jestliže jsem byl při tom zároveň aktivní znamená já jsem si přál víte věčnosti tak jsem se s tou věčností sešel ne se s tím jako takovou se si nepřál sejít se s nějakým světcem nebo s nějakou individualitou nebo se svou nesmrtelnou divino to ji našlo já jsem přešel o tom že máme nesmrtelnou individualitu já jsem se o tom dokonce přesvědčil o toto mně nešlo mně šlo o jinou věc mě šlo o neextatické vnikání do věčnosti jestli lidský tvor je schopen bez upadání do extáze vnímat věčný život a odtamtud přenášet poznatky do tohoto pomíjejícího života o tento experiment se by jedno a jestliže teď odtamtud ty poznatky budu přenášet lépe než předtím aspoň lépe než před tím to že jsem z toho stavu vrcholného vypadl tak je mi to důkazem že to byl stav správný a že posunul mně zase kousíček k tomu cíli že bez extáze jsem v komunikaci s věčností podívejte se já jsem vám to už vykládal při té při té první takové při tom prvním vpádu do té věčnosti tam v tom koncentráku že jsem se tam dozvěděl najednou všecko co bude se mnou třebas kdy budu s toho koncentráku komu tam mám pomoci a tak dále viďte a vy si myslíte že jsem stejným způsobem dosáhl těch úkolů tady ne už teďka o tohleto nešlo vy tam totiž opravdu nemůžete všechno získat najednou je kdežto o nějaké konkrétní úkoly mně opravdu už dneska jde o ten experiment přivézt vědomí boží na tento svět rozumíte o nic méně mi rede je to odvážný úkol ale o to mi tu jde aby člověk jak tomu říká nábožensky chodil s bohem ano čili jakýpak úkol úkol je chodit bohem pro ten úkol cosi tam šel jestli tenhle ten úkol předtím jsem se tam po ten úkol nešel předtím jsem toto bylo kvalitativně úplně někde jinde ano něco tehdy oklik a nás si říkal než ho dát do rukou toho gestapáka to ho dám do rukou božích to je lepší výběr to byl jenom větví a se o vložil do rukou boží a adamovo nějaké poznání a tentokrát je nikdo nenutil abych šel na operaci je to krátí nikdo neohrožoval přímo život věčného nic z toho dostane ne ale já jsem tam vědomě do toho vkládal život celý rozumíte to byla jiná situace do bylo kvalitativně jiné a proto já jsem nepřišel pro konkrétní úkoly já jsem přišel pro ověření si této věci jestli je člověk dneska schopný a já věřím schopný je zatím to musím věřit jenom tak podle toho co zažil že je schopný všeobecně aspoň po nějaké delší jako snaze dobré vůli schopný toho žít inspirovaný život jak tomu říká bance to znamená nežít život oddělený od ostatních nýbrž považovat se za takového za jakého se považoval ježíš kristus když řekl cokoliv jste učinili menšímu bratřích mých mně jste učinili to jasně věděl že on je tím druhým ne nebylo to nebyl básnický obrat a nikdy nejsou plastické obraty on prostě věděl o každém komu se něco dobrého dělá že je to pro něho on to věděl pro takového vyspělého ježíše jsme my všichni přítomni a všechny naše činy