Karel Makoň: kotouc-C01-a (přepis nahrávky)

a to bych poradil asi takhle jestliže člověk si neví rady s vůlí boží ne co je ve vůli boží tak je nutné zařídit tohleto opustit vlastní vůli opustit vlastní vůli to znamená vyprázdnit se co nejdokonaleji od vlastní vole na vteřinu třeba a znovu začít a nepřát zná vůli boží nepřát na vjem se vyprázdní o vlastní vůli a tím přesta vládnout jako pán bůh víte jakmile přestanete vládnout tak někdo vás zvládnout začne buďte bez starosti takže když potom vyjdete z tohoto stavu zastavení vlastní vůle a zase to dělat totéž co jste dělali před tím s čím se si nevěděli rady tak si víte s tím rady nejen šíří páší temá je podobenství o marnotratném synu marnotratný syn je symbolem nás všech ať jsme cely nebo synové ano z do boží ve stádiu takzvaného marnotratného na čili nemusíte se vůbec jako nikdo zlobit že vás tak po ní žiju ale všichni ste marnotratné cely nebo synové ano jak tady sme já sebe nevyjímaje protože jsme ve stádiu oddělenosti od otcova domu a tohleto podobenství je jedno z mála podobenství které ve zkratce oznamuje nám jakým způsobem vypadá celý ten vývoj který bychom ještě kratčeji řekli od boha přicházíme a k bohu se vracíme a jelikož tomu takhle je že od boha přicházíme a k bohu se vracíme jedině proto můžeme následovat krista kdybychom jako on nesli také od boha není možného následovat jen ten ho může následovat který od boha přichází i když nevíme jak se to stalo když nám tady vysvětluje jak se to stalo v tomto podobenství samozřejmě jeho život jakým žil tady na světě je život člověka který jde po jeho lidství až do vědomého zažívání boha zde na světě já se ale ho toho výkladu o marnotratném synu tento výklad vypadá asi takhle tedy ještě jednou jedině celý ostatní život ježíšův jak nám o přednesl s tím co bylo před ním že byl přivede s abrahám že je cíle než abrahám a s tím za tím že vstoupil na nebesa tam pořád já aktivně působit v opraviti boha otce to je všechno ještě život ježíše krista jedině tento symbol jeho života je rovnocení s tímhletím podobenstvím o marnotratném synu že on se zde vydával za marnotratného syna aby nás naučil jak se máme vychovat ve stavu marnotratného syna kdyby to byl sám nepodstoupil ten stav marnotratnosti tak by byl nemohl na kázat cestu od nás k němu on se musel z nich do stavu našeho aby si nás sebou vzal on se šel tam kde jste byli a kde jsme my tak a teďka je tam řečeno otec měl dva stěny jeden z nich byl dobrý který netoužil do světa který chtěl být doma u svého otce a druhý byl nespokojen s tím stavem v jana si svůj podíl otcovství odešel do světa a dařilo se mu do té doby dobře dokud nepromarnil všechny peníze jakmile promarnil a promrhá všechny peníze musel se dát do služeb jiného aby si vydělal na živobytí a protože v té krajině jak se tam stojí na na ten napsáno nastala bída tak on se svezl do té míry že ta bída do se na něho tak že musel jíst nakonec nepřítel se spokojit s tím že co je li vepři jedni o a v té chvíli si vzpomíná na otcův dům a říká si to dybych byl nejhorším služebníkem po milejší a nejmenším v domě otcově tak bych takhle z vepři nebo se jíst a tak já se vrátím dobu a šel do a doma byl přijat okázale neboť otec plného připravil báječně nové roucho prstem na na ruku to všechno má veliký význam ta tady nebudu rámci tohoto přednášet protože je to velice látka doba ale nejlepší na tom je a nejinstruktivnější na tobě že ten syn který tam zůstal se nový na otce a říká co je to za pořádek já jsem tady sekal to tu dobu dobrotu a se mnou se vůbec ten takle nikdo nebaví se o ně takhle nikdo nehoří mně nikdo nedává přednost ne a tak dále a tak tohleto je zhruba to co víte a teďka vysvětlím zkratka je tady vysvětlováno tajemství veškerého stvoření že totiž tvůrčí akt boží není tím co jak jsem vám to s tím polský vysvětluje ve starém zákoně že pán bůh řekla udělalo se tohleto tamto a potom ten člověk a tak dále nýbrž tvoření se dá když světly jako na to dorůst to růst to znamená jestliže něco roste třeba jednak kaje tak je to důkazem že pán bůh tvoří se bez jeho síly se nic neděje čili není pravda že by tvoření přestalo těch šest dní tvůrčích boží a sedí den odpočinku ustavičně probíhá my si to když se to znázornilo ve starém zákoně tak se to musel říct jedno za druhým aby tomudle vůbec rozuměli ale to je ustavičně probíhající akt utvoření božího ustavičný aktu růstu a ničení který soustavně pravá takže není jako pravda že by dneska snese nacházeli období vy pánbůh odpočívá do už se mi netvoří a v to původní li představovali za tak je nýbrž mysle ocitáme podle stavu ve kterém jsme buď vše se mnou když člověk tady je nebo vedou sedmém odpočinku božího nebo vedou prvním anebo před prvním dnem ořeme a ježíš kristus nás učil jak se ocitnout před tím jak se dostat do toho dne který byl před tím střetnout to je to je smysl ježíšova života a celé jeho cesty ta jeho cesta vede tam do stavu nestvořeného to znamená abychom byli v takovém stavu že bychom mohli s ním říci přímá brahma výše to znamená tím než cokoliv bylo stvořeno obecně neče no tak bylo nějaké slovo to slovo bylo u boha tak dál to znáte odjinud o tom musí pořád srovnávat s těmi ostatními výroky kde protože nemůžeme jedno otevřeně vykládat od druhého to je špatný výklad te kacířský výklad že já nemohu se vzývat o všech těch sounáležitost protože právě tohleto přirovnání který je střední povahy dávalo ta srovnání ostatními aktivuje a to já si nemohu dovolit nedostatku času se spokojit s takovým oškubaný výkladem takže na se tady říká na začátku než se ten člověk odebral do světa byl tam u toho pána boha dva synové když se řekne ze začátku to znamená že to je soustavně existující stav rozumí tam je to na na se postupně všechno ukazováno ale to je soustavně existující část i dnes je tam jeden svým tam a jeden sytost marnotratní že ano to jsme my tak já se napřed vím o tom synovy který je tam nahoře protože my toho on se toho vyprávění víme kdo to vlastně je to je ten který neprošel tím tvoření se ještě dostal do toho tvůrčího procesu do toho procesu čtu tento procesů tu samozřejmě znamená velké pustošíme z toho konce toho přirovnání neboť ten syntese vrátil z toho pobytu ve světě měl potom daleko větší cenu než ten který tam zůstal já bych to řekl křesťansky že andělé ří zůstali u pána boha jsou na tom po této stránce hůře než my a proto když se setkají se svatým který má zjevení andělské tak a on se dí proč se mu i andělé hluboce klaní a mají před ním velikou úctu tak mu vždycky řeknou jediné co mu řeknou prosím tě my máme proto úctu před tebou protože ty se dostal z našeho stavu dál kdy se s odvážil prodělat ten proces tvůrčí činnosti a to je proces ve se pochází obrovským pokušení se o tom dneska trošku mluvili a myslí do toho vážíme že ty že ty jdeš dál a že ty nám ukazuje cestu od i vy jednou bude muset to to zemí se takhle s ně mluví já jsem to říkal dlouze nesením třebas tolik nebaví ale v podstatě se s ním baví tímto stylem takže ho pochopí že i při tom mizerné stavu v jakém se nachází je před bohem na tom daleko lépe než anděl a to se také potom dá tím vysvětlit že se potom na se musí jít symbolické ze názorně že se zlobil ten anděl ten který zůstal u toho otce jak tam to s tím takhle se s ním zachází on se zlobil proto že nám jíst nemohl lépe vyjádřit to že když tam přijde někdo v té pouti pozemské nazpátek do toho nebe nebo ráje veeterem ten městě z toho nebe ten stav nebe pravé závidí potom na konci takže když se tam vrátí člověk a když z toho ráje vidět do toho nebe že tam vysmát člověk li než v tom ráji ten anděl tak je tady v vyjádřeno symbolem lidský nenávisti nebo závisti že mu to dává podnět aby si taky šel do toho světa čili že tady řečeno že ten se do tvoření začíná tímto podnětem někde aby ty rajské bytosti si šli tady do světa pro zkušenost a vrátili se nazpátek do stavu nebe tak to je ten rámec zevní a teď ten vnitřek to byla slupka je to vybalíme z té slupky ano a to vypadá takhle kdybyste řekli no tak my v teďka rozumíme je to nic tedy z otcova domu a to maličko a rozum tomu že některým lidem se tady na světě daří dobře a nejsou dobří že ano protože asi patrně ještě všechno nepromarnili co mají v té kapse o pána boha a tím který se daří špatně to s asi v tom stádiu že už jsou před návratem k pán om a to celkem pravdu tak to je čili nepovažujte člověka kterému se nic nedaří za člověk na ten na to špatně před tváří boží a není to také řek bych není to také zaviněno že by ho pán bůh trestal to vůbec ne nebo o to tam útočiště to není pravda že tady vidíte on si to ten člověk promarnil žádný trestání pána boha to není tady vůbec ne my si tvoříme svoji osob my promarňujeme a my si taky musím zpomenuvše není nesete namítnete no no se mu to hezky vzpomene když tom otcově domě byl ale já který nevím že jsem byl v otcově domě jako on to věděl já si nebo věci vzpomenout to bylo velice snadné kdybych já si mohl vzpomenout nemáte pravdu protože vy jste v otcově domě byli a on si ten syn marnotratný vůbec nevzpomínal zrovna jako vy své zpovídáte pokud je neteklo do mu nebylo zle rozumíte jako bylo ne tak si přirozeným způsobem mente jako on si pomněte nesmíte si myslet že utrpení které se na vás hrne že je tady jenom samou černé abyste trpěli nýbrž to je přitlačení abyste si vzpomněli vy si vzpomenete jste mi a jakým způsobem si vzpomenete že utrpení často on totiž tam ježíš kristus říká že utrpení je nejběžnější způsob jakým člověk může si vzpomenout to je pravda bohužel se ne dnešního stavu věcí je to bohužel nepravdě protože krize je tedy nejběžnější způsob jak člověk může si vzpomenout na otcův dům ale ukazuje na jiném případu že to není jediný podobenství které tam je o tomhletom že nejenom krizích žes toho že si velice cení každého do dobrovolně sme nebo tomu on dává vzpomenout a on to příjme že ano jak říká tej samaritánce yby se chtěla to nebyla žádná krize prostě do chce tak ten může a potom si vzpomene samozřejmě a neví o otcově domě říká vše má od tere se nežízní a kdyby se jí napila že by neživí a tak dále a takže vzpomenout si je možné jenom za těch okolností které tam líčí ježíš kristus to nemusí být zrovna utrpení to utrpení které tam prožíváte ananiáši je symbol okolnosti za kterých dochází obecnost terý musíme zobecnit za kterých dochází k s pomine a naší ne se z toho konkrétního tvaru který jsem tady jako utrpení že on je ve při vybalit toto konkrétní označení toho stavu do obecného tvaru co to obecně je jsem vám říkal vždycky se snažte lidskými silami udělat všecko co můžete když neuděláte lidskými silami na cestě k bohu všechno co lidským žete dělat bezstarostně samo sebou co lidským žete udělat nemáte právo ani na nejmenší pomoc strany boží čili to tento symbol utrpení který tam mě líčen v tomto porovnání toto podobenství o mate při nu to je symbol toho že on dále už nemohl nit dělat ne neměl peníze mu který při byl plně odstraněn do nejzazšího vodu možností a tam už přitlačen ke vtiskla zase vůbec nic dělat a tento bod rozhodující to nemusí být krize za tím můžeme jít záměrně já mohu tento bod ve svém životě najít ho o vyprovokovat počínání svým tím způsobem že já když toužím po věčném životě udělám všechno co mohu pro tento žitý život udělat jakmile dojdou síly bezstarostně se odevzdám to znamená obrátím se s tělem otcově domu v tom smyslu že odstoupím od toho jedění s vepři doma potom odumřít vysvěl to to jediní vepři a jakmile odstoupit od vědění s vepři a tomuto se tam to bylo znázorněno za druhým dostojí a hledala dřít ospalé zároveň tak v té chvíli si vzpomenu na otcův du chápete že patrně on už do dlouho jedl s těmi vepři než si vzpomněl se musí natrénovat tento pocit já je vepři my bohužel si myslíme že se při nejíme ale my se řídíme my jsme živi zrovna k jako zvíře ovšem ve přijď ve svém křiku ne a já si ji někde u talíře ale je to totéž chrochtání na řádem jako u toho vepře že protože jinak to není zařízeno než takhle zvířecky všecko a tak je to i s ostatními věcmi takový zvíře jsem já ano a jakmile by toto jednou za tane na mysli že já jsem zvíře a že to není asi poslední slovo tvůrčím vývoji zůstat na této zvířecí úrovni tak se mě může stát že já sebe polituj to jsem je může stát protože já jestli mám někým soucit obyčejně začíná odebere já vím podle sebe jestliže jsem i petra jsem vrcholně budu litovat tak se dostanu hned na úroveň blahoslavený nebo se říkající a tak dále to si přejete s to lstí a tady nebudu vysvětlovat a se dostanu ke vzpomínce rozumíte na otcův dům já jsem vyprázdním od toho vedení mě ani nechutná i s bych tak řekl pro tu chvíli když tak pěkně tau na sebe a to mě způsobuje že já si vzpomenu to znamená já za toužím za vzpomínka není že vidí nějaký pará ne nýbrž že za točím se vrátit do stavu kde je kde se není už ne vepři bych třebas neměl právo být nějakým synem božím ale by mohl být služebníkem divné nižší a měl bych se líp zase ještě se tady říká i v tomto momentu je dovolena vypočítavost li pořád ještě je tady dovolena vy počíná ta je dost dal do dlouho dovolena a nemá nám to ježíš kristus za zlé protože on si pro člověka šel tam kde ten člověk byl on říkal já tě najdu já pro ten nápoj o kterém se nežízní se apelovat na žízeň lidskou že co chce ukájet vyskočí zen a tím způsobem jaký nó pravý způsob ukájení žízně no a jestliže tedy si tímto způsobem vzpomeneme to znamená vyprázdníme se od všeho čím žijeme od touhy po tomto životě pokračovat v tomto životě tak jak žijeme já jsem to na sebe zažil že to zkušenosti vím tak se vypneme pro tu vzpomínku a ta s pomdínka se dostaví ta se u mě dostal byla ve formě absolutní stopy že existuje život věčný o kterém o ten o čem se vůbec před tím by nevěděl ať mě protože jsem se takhle vyprázdnil a zůstává přitom touha po životě jako takového nic jsem nevěřil na nějaký posmrtný život by vůbec ne ale zůstane touha po životě to jsem si jinak nedefinoval nebylo zapotřebí byl jsem nevěřící absolutně nevěřící ale také stejně absoutně se vyprázdnil od tohoto života který mě nebavil to vědění v nepřímé nebavilo a a to stačilo abych si vzpomněl na otcův dům a to stačí každému z vás aby poměl na otcův dům a může to dělat dokonce po dobrém a nemusíme poz jako já a vzpomínka měla dvě podstatné věci v sobě jsem si vzpomněl že je věčný život a za druhé že jsou prostředky který by se tam dostanu takže on si nejenom vzpomněl ten syn na otcův dům a také spěl na cestu pět taky šel správným směrem a to té téhož je svědkem já že jsem se klikatí ale přeci jenom šel cestou dověčnosti či o tom vize totiž když se ten svým potom vrací do otcova domu tak najednou ke svému údivu má tam postavení které tam před tím neměl a tenhle tam nemá ani ten syn který tam zůstal že tím je to způsobeno že na mě utajeno v něm ten smysl tohoto tvoření že smyslem tohoto tvoření patrně spočívá v tom že bůh který je věčný může ustavičně násobit své možnosti a jedna z těch možností od řikate násobení vnořování možností projevem této jeho schopnosti je tento vesmír čili když já projdu tou to jeho násobil kou tak přidá sobec jako nějaký jsou čin a nejsem pouhým činitelem který jsem byl ne sem do toho vešel a ty násobilku vešel a dá jenom symbolicky vysvětlit proč vás mně se tady toužíme a je to vlastně hlásky kde nás zve k vyššímu zažívání své nekonečné lásky existence a tak podobně a druhá věc která je důležitá bychom pochopili je že tento rámec sám ty na tedy číst ukazuje není něčím konečným nýbrž že když tam člověk má potom příbytek jakože ho ta má ustavičně připraven sešitu že jsou tam mnozí při bytové pro nás už sou přou z něho nějak odešli a se se nocí tak že tento příbytek má charakter nikoliv ničení nýbrž přerození znovuzrození jak nám to ježíš kristus ukazoval na aby vás zničila vyváznou zrodil ne neztratíte život nýbrž ho naleznete té teprve ten návrat otcova mě nalezení života vůbec nevíte a nikdo z nás neví co je to život dokud stanou jako rychlík tak zkrátka teď bych přišel tím o tematu a než se do něho postím tak bych chtěl ještě dnou podotknout a byl by hlavy a bylo zapsáno a této pásce že ježíš kristus užívaje různá podobenství buď měl na mysli celek cesty nebo celek poznání celek celý život jako teďka v tomto podobenství o marnotratném synu a nebo měl na mysli jenom detailně nás poučit protože to zapotřebí také o některé vývojové fázi na této cestě a teď přecházíme z tohoto obecnějšího k tomu konkrétnímu poučování jeho o jedné fázi cesty a o to o té jak se má člověk nebo za jakých podnes člověk může stát učedníkem ježíšovým jeho následovníkem on kupodivu neřekl následují mě nýbrž řekl chcešli za mnou příti zapři sama sebe vezmi svůj kříž každý den a následuje by velice ohleduplný že nám ukázal co musí předcházet tomuto následování nesplníme li totiž tyhlety podmínky pro toto následování tak pak se například tam jak toho umět vůli boží protože jsme nesplnili tyhlety podmínky před tím následování potom už plnění vůle boží jenom následování jenomže když vědomě za ním nejdu tak nemohu plnit jeho vůli tak že by odpovědět ré věci které jsem nemohl odpověď protože v tom nebyl čas nedospěli do téhleté takže co teď vykládat nemá tak široký dosah jako třebas toto podobenství předešlé o martinu nýbrž máte jenom dosah do vešlo věk a v tom že do ve dovede člověka do chození s ježíšem a pozná že budete si říkat to je málo že jo protože potom se museli tím rozloučit ale o to jinak nejde než napřed s ním chodit že a pak se s ním rozloučit a dokonce nejde začít ním chodit jak je tady s těžte z bodů patrno chcešli za mnou říše musí chtít s ním chodit chtít k němu při za ním pří tak řečeno a jestliže například izraelský národ toužil po mesiáši tak ta touha jistě byla správná které nemůžeme vůbec nic vytknout ale habe na ní bylo že by méně ochočeno už toho ježíše to ve svěřena sledovat a proto ježíš před má před celou cestu myšlenku chcešli za mnou příti protože jestliže je někdo přeje příchod mesiáše tak má právo si ho přát jenom proto že chce za ním příti kam on jde a on o sobě řekl že kde do nebe vše od boha přichází a k otci se zase vrací k bohu se smrtí a jestliže my netoužíme po tomto návratu do otcova domu tak nemáme ani právo chtít abychom byli třebas vedeni ježíšem abychom znali jeho vůli abychom byli aby a nám byl nápomocen víc než k tomu pouhému lidskému životu který končí smrt jestliže totiž na má být nápomocen více než k tomuto pomíjivému životu tak máme na to právo jedině tehdy když si přejeme především za ním jít proto on když jim de říká hledejte především království boží tak k tomu se rovná toto první chcešli za mnou kdo příti protože chceli někdo hledat království boží tak je to sice nejlepších mě následuješ ale musíš si napřed to přát nemůže se na ní mít třebas jenom pro zvědavost pro uspokojení svého poznání nýbrž proto že chce za ním přít a on říkal dobře že za ním jeho učedníci nemohli přijít kam on jde protože zatím chodí teprve jenom s ním a teprve až on odejde až už nim nebudou chodit teprve potom budou moci za ním příti jelikož on jim sešle ducha utěšitele který jim dá tuto schopnost a tam před nějž definoval janovi patrná váše šástra ale kdyby si nepřáli příti za ním tak všechny ostatní poučky jsou zbytečné tam dává na při sama sebe vezmi svůj kříž není třeba brát kříž zbytečně to když si nepřeju jít za ním tam kam on jde zbytečně na sebe brát utrpení když to není posvěceno tímhletím touto touhou jít za ním to je opravdu agentů to neřest to je to je sebetrýznění to je to je něco špatného to odpojil se boží ano ale i potom po věčného staneme k tomu kříži to jsem nevysvětlil ještě dokonale a to si musíme později vysvětlit a tak já jsem skončil s tím prvním začátkem tím úvodem že musím chtít za ním přijít tady nám říká ježíš kristus jestliže si nepřeje s za mnou přijít pro sebe si to nepřeje tak je marné všechno je snažení já tě k sobě nedostanu já sám nemám právo je vřít z toho místa kde si na to satori ju že vy se necháte nebo já se nebo mysle nedíváme z toho místa kde jsme jenom proto že pán bůh nemá právo tohleto udělat za nás míváme jediný možnost toto udělat chtít to nám nemůže nikdo vnuknout za nás nikdo nemůže chtít ani ježíš kristus vy musíme chtít jestliže my chceme znamená prakticky především nedáme království boží hledáme věčný život tak je nám potom dovoleno této výchozí fázi vývoje abychom sobecky chtěli pro sebe přestože ježíš kristus dobře ukazoval že se to nikdy nesplním těch ti jeho učedníci chtěli přeci to království pro sebe ani se hádají do tam bude první do tam bude svět navrch ne a on jim říkal no to slouží všem ten tam bude mít veliké postavení a kdo je otrokem ten tam bude navrch ne a tím je usadil protože jim řekl vy nerozumíte vy nevíte co je to chtít být království boží to prosím je možné to nevědomost tady hříchu nečiní a my ze začátku nevíme co je to chtít být domě otcově tři ne tam nebyl ještě ale můžeme si to přát žít životem věčný to sedneme představit číst věčně co jiného ne život o míjejí ne a to už je touha okráloství boží to už je hledání království božího prostředky který máme k dispozici samozřemé a jestli si toto tedy přejeme především to vše vysvětlena jinde mysli nese všímat jenom toho přirovnání které tady je nýbrž také všech ostatních podobenství a přirovnáních a výklad ježíšových abychom dobře rozuměli tomu chceš li za mnou příti že takhle si především přejeme chtít za ním přijít tak pak musíme splnit další po ní které tři kvetou tam dále zjeveny já kolik jinak čili když to řeknu na pásku tak bych řekl šli za mnou při znamená mělo by tam ještě být napsáno jako doplněno jinde chcešli především jíti za mnou to znamená to musí mít povahu takové naléhavosti že si ochoten všechno ostatní oputit a jít za ním vnitřně opustit všecko a ji za ním jako byli ochotni k tomu ti učedníci to je první co bylo zapotřebí protože kdyby když někdo byl jenom malinko ne o ten nebo měl nějaké výsad nebo nějaké výhrady tak už byl ten začátku tvrdě potrestán za to například zachariáš ne pochyboval že to může být že by se mohl jeho staré manželství dítě a před proto o něm měl na kdežto panna maria nepochyboval že ano neměla víra totiž nevěděla jak se to může stát na tom nezáleží že nevíme jak se tomu že zná čát vstoupím do věčného života nebo že nevím jako nikodem a v tom se stal vystoupil znovu do na matky a znovu se tam narodil to tomto mu nebylo pochopitelná v ježíš mu říkal s tím si nahlas vy nerozumíte věcem pozemský má byste mohli v rozuměj sem nebeským a tím ho vodbyl a že by to tady také nebudeme rozvádět protože nešli o tom už mnoho řekl na jiných práná a jdeme k dalšímu to znamená zapři sama sebe teď o tom sebezáporu tak sebezápor mám správně pravdě musím koho mám zapírat je to moje já které není tady určeno k tomu aby se zapíralo vůbec ne které tady se ten starý vyhoví le mého narození k tomu aby se naopak rozvíjelo aby rozvíjelo moji individualitu aby se mě udělalo osobnost na konec která by si samostatně dovedla v tomto světě počínat víte jestliže ježíš kristus říkal jestliže nedokážeš milovat bližního kterého máš před sebou jak můžeš milovat že troška jeho apoštol tak už už milovat boha kterého se sebou nevidíš tak to když to obecně tuto poučku převedeme na všechno ostatní dění v tomto životě neboť že vlastně aktem lásky postatě jestli si člověk nedovede zařídit věci na tomto světě dokonce bezstarostně samozřejmě bravurně byl bych se rutinou roky nově tak jak může chtít aby si zařídil věci věčné my opravdu musíme vycházet z toho že toto lidské já není jenom satanášem jakým se stává v určité době nýbrž je pomocníkem naprosto nezbytným který slouží od cíle narození úplnému rozvoji lidské bytosti nezáleží na tom že jedna bytost se rozvojem dostane do stádia jedné hřivny od boha a druhá bytost se dostat do stádia k bohu hřiven od boha a třetí bytost do stádia kříži ven nebo ti hřiven od boha ale hlavně aby se dostal každý do stádia kdy ví že má jednu nebo dvě nebo pět hřiven od boha to je okamžik zralosti to je jeden z hlavní znaků zralosti vedle té samozřejmostí s jakou dělá běžné věci a tam také musí být potože jakmile já se neosvědčuji v malém nemohu se osvědčovat ani ve velkém jak říkal ježíš kristus a pociťování se v tomto světě té lidsky ho osvědčování se v malém například dobře provádím svoje řemeslo to se osvědčili v malém a tak dále tak jestliže dojde u člověka k tomuto rozvoj že se osvědčuje v malém tak pak se začíná proviňovat proti příkazu božímu aby šel a hledal království boží jestliže zůstává u tohoto rozvoje když se těší z toho že mu to jde nebo když ruky nově prožívá svůj život tak dlouho rutinovaného prožívá psal jsme se rutinou až mu dojdou síly vypotřebuje se a je konec po rutině to k tomu by nemělo dojít a to by neměl připustit čili jakmile se dostane člověk do stádia kdy rozvinul své možnosti nemá být tím spokojen a má si říct to je provizorium to jednou končí proto musí občany ukázáno jak je to labilní všecko a proto je to končí tak já mám právo se ohlédnout po tom dalším co nekončí a co nezačíná a k tomu mně dopomůže zapření toho já zapře toho já tedy představuje představuje zkušenost nebo snahu lidskou ustavičně se opírat jenom o sebe od sebe nezapřu tak se o sebe opírám pokud sebe zapřu nemohu sebe sebe se opírat protože jsem sebe zapřel já pro sebe nejsem čili ten den sebezápor je vlastně takovým přechodem už velice velice pěkným a dokonalým do věčného života že já jakmile zapřu sama sebe to znamená jakmile zapomenu na sebe v tom nejširším slova smyslu tak to je stav ve kterém se disponuju pro život věčný pro zažívání života věčného jenom ve zkratce by říkal co je to zapření sama sebe by totiž v tomto světě dobýváme věci svou tělesnou silou svou duševní schopností pomocí ných lidí pomocí přírodních sil a tak dále mocí funkcí podvědomých svého těla že se o to sice nestaráme a ono to funguje nás na číně i pomoci lékařský vědy a pomocí jiných technických opatření tak to je způsob jakým se udržujeme v tomto světě ale jenom v tomto světě a my se opravdu tím s těmito všemi způsoby houževnatě udržujeme v tom prosil a jak jsem vám vysvětloval při tom pokušení velkém nám to nedovoluje abychom vůbec ohýbá jinam a on když soustředit na tento svět divem těchto okolností sousto svět ale jakmile přestanu používat těchto prostředků tak sebe zapírám přestavšího ale protože chci tam předcházelo příti zajícem kristem tak nemám na to právo vyprázdnit se od sama sebe to je v tom je velké nebezpečí o kterém místu říkal že vyprázdní cli svoji komu vyžití od dno ho satanáše přidej tam sedm nečistý duch abé horší poslední je též první toho člověka tak prosím to ne ta musí být ze začátku zapomeňte že to jsou pusou souvisí to musí být v souvislosti s tím chcešli za mnou příti se chce za mnou příti máš právo se vyprázdní jinak se nevyprazdňování by to mělo nedozírně chybné následky medu bytu posedlost všechno tady jsme toho svědky ano to je hlídat ta touha hlídačem je ta to chceš za mnou příti když ji za tímto účelem se zapíráme tak pak čím větší je ta touha tím snáze sebe zapřeme o říkat a pomůže být tak velká že zapomenete píchá zapomeňte myslet je vám myšlenky nejdou že vám žádné obrazy nepřístupnou před vaši mysl nic takového čili nejlepší radiem na sebezapření je touha samozřejmě a se nedá se říká aby tuto prstu a proto by bylo při by tomu sebezáporu se měli tak ještě po jiné stránce než po stránce touhy neříkám že je to pouhá technická záležitost ale zaručeně vnitřní modlitba velice pomáhá k tomu aby ten sebezápor správně provedl právě tím dokonalejší vizí modlitba čím více vede k sebezáporu správná vnitřní modlitba která má spojovací charakter vědomého spojení s bohem je modlitba trpná to znamená modlitba dokonalého sebezáporu nějak tímto bodem skončím protože to už říkal jinde a o modlitbě bych moh mohli mnoho dlouho a musel by ti bychom všem vysvětlil ten sebezápor dokonaleji než to dělám teď ale není na to čas deme dál když takhle sebe zapřeš říká on ježíš kristus tak vezmi svůj kříž každý den my si po tím mění představujeme obyčejně že to znamená po poddat osudu to je všechno možného než tohleto on totiž za kříž považoval tenhleten život ve kterém je člověk křižován by ani si to uvědomujeme jsme tímto životem přizvání neboť se ocitneme ve smrti neboť umřeme nebo že se křižování pomalou po malinký si přitom mnoho šťastných eště chvil nešel se to platný nakonec to končí tím křížem čili to znamená ty bez by život jako tady máš jak ho prožíváš nevynechává z něho nic vezmi a následuj mě tím co co má k dispozici jakmile si řekneš já jsem pána prahem jenom proto že jsem svým způsobem ctnostný tak já za tebou pudu svou ctností třeba svou láskou nebo svou spravedlivostí nebo čeho správná věc ale je to věc začátečníka není to věc která by člověka dostala až do té fáze vědomého chození ježíšem protože abychom vědomě mohli následovat ježíše chodit s ním tak dobře řekl že je třeba abychom dali to co jeho učedníci by ho všechno opustili vytyčili oni oním říkal nestarejte se o to co bude z vaší mě rodinami co vám vsouvám neuniklo já se o ně postará vám nic nebude chybě když podle ten za mnou čili slast to všechno na má bedra ano a já opatřím všechno pro vás pro všechny které které by opouštíte tady zaručeně to nesmí být vypočítavost této aby bylo lépe postaráno o všechno co v té opustili nýbrž kdyby to byla vypočítavost tak by v té opomíjeli to co tam ze bylo vše předtím že v a že mu jste chtít jít za ním jediná vypočítavost která vám dovolena a ne aby se vám lépe dařilo tady v té tomto měnícím stavu to je prostředek který vám bude samočinně přidán samočinně ale nesmíte stát o to aby to bylo především přidáno to jeho hru přidáno že je navíc božích a především a ostatního bude přidáno ne hned do přidané především a království a bude přidáno to tam není nikde řečeno rozumíte to nemůže být zatím takhle obracíme na mě to také mýlí také obracet protože je to život je pro nás et ko nebo no no tak neuspějeme a že je sestře o tom se nepěstuje to ne to a tak jestliže tímto způsobem vezmu na sebe kříž to znamená zpěčuje se tím životem jak je k bohu jít nevynecháme nic nemám být se za nic jako se nemám byla maří magdaléna za nic nýbrž a taková jaká byla tak jedině takového člověka si může ježíš kristus v jací učedníkem nikoho jiného protože nemůže být nikdo polovičně učedníkem a polovičně třeba člověkem cnostní někde jinde sedí na použijí když to druhé je ctnostný život neříkám nectnostný o tom ani nemluví ale ani není život žitý mimo toho následování není pravým životem ježíš kristus totiž když své učedníky svatá sledování tak je nazval k tomu aby žili ctnostným životem barva něm panem se zdálo že z jeho neví životem není dévote pravda ale připálit tak protože nestírá příkazy které jinak zákoně se mě li ctít sobota a podobně jako než to formalisticky vysvětlovali ale on je zval k činnosti o něj zval k účelovému zapojení těch ctností do toho účelu jediného pomáhat bližnímu což je vlastně stýkat se s bohem česky řečeno a jestliže toto člověk nesplní si já nos proto aby byl ctnostný tak jde sedí na dvou židlích jednat je ctnostný a jednak de za pane bohem a nemůže to nikam ve to jediná má ví jediný významnost je v tom že člověka odvádí od něho samotného a ne přivádí k němu to tam ježíš kristus dobře ukazoval že tam třeba ten jeden v tom chrámu se modlí je li že nejsem takový o tamten hříšný a tu by tam za du že ano a jeho ctnost vyspělé nějaká byla ho přiváděla k němu k tomu člověku a neodváděla ho od něho vás s odvádí člověka od sebelásky odvalí žení se v sobě ano protože pravá ctnost není ctností člověka nýbrž to je odrazem té obrovské ctnosti boží té vosího lásky a všechno ostatní a ctnosti a jestliže takhle sebe zapřeme a takhle ne na sebe svůj kříž kde se nerozpakuje jí tak jak se k tomu pánu bohu tak to vlastně to není otázka vůbec času němu jít brž můžeme teď začít ho následovat a to právě všude ukazoval jestliže chce snadnou příti okamžitě všeho nechal a i za mnou jestliže vlnka váháš už nejsi hoden pro tu chvíli ne hoden to musí rozhodnutí komplexní na každém stupni kompletního zná vím kolik jsem těchto rozhodnutí udělal a vždycky jsem se časem předčil že se jsem to udělal upřímně a všechno jsem do toho vložil ale protože jsem se dobře neznal tak jsem do toho vložil velice málo fakticky a nikdy mi to pán bůh neměl za zlý protože jsem se neznal nemusíte přitom vycházet ze správného sebepoznání nevědomých nečiňte všechno co máte o čem nevíte nemůžete věnovat nikdo nemůže dát víc než život ale dál méně než svůj život nedali následovat ježíše potom znamená pojmem toho co se se teďka dověděli znamená nenásledovat jenom v něčem nebo někdy nýbrž rozhodnout se k totální změně svého života to znamená od této vůle nenásleduje nikoho jiného než jeho a když nevím jak ho následovat raději se zastav a tam se ho se tam se ho protože nechci být bez toho následování si že nejsem si jist že toto co dělám je následování jeho tak radši nedělám ne aby se potom složil ruce v klín samozřejmě že máte světlo rozumu a jestliže rozum a říká že je to správné co děláte tak to následujete dobře a tvá rozum nesvítí dostatečně a nevíte co už máte dělat tak prosím zastavte se a přeje si vědět co ježíš od vás chce a ne proto abyste to věděli ale abyste mu mohli sloužit abyste ho byli poslušní my máme právo jenom do té míry k tomu rozumět té vůle boží do jaké míry jsme ochotni být poslušně a my mu musím vyzněly obrovské milosti a lásky boží že tomu nerozumíme že tím nás zbavuje povinnosti to dělat radí sme hloupý při kdybychom nebyli takhle hloupí a bychom měli duší povinnosti míra hlouposti velikou obranou objetí obrany prostředkem proti utrpení a na druhé straně to utrpení na vede toho pytel ně tady vždycky nám hrozí jedno nebezpečí že sebe máte to cestě před se do že bude přes na své vlastní síly máme nakonec přeci dospět do stádia kdy vůbec nic neděláme vůbec nic a přitom a jako to jako takovém stadiu byl třebas ježíš kristus už byl učitelem li dělat zázraky na každém kroku vůbec při tom co je na vhledy lékařské nabyla mohla říci toto člověku dát práci křísí člověka po dosti vteřinách smrti ano když ho chtít dostat tomu životu a on počtech dech obývání a za rabbi ho vzkřísil a i to dneska lékaři dělají toto dálku to by to to nejde prostě zatím to nejde ale on se vůbec nenamáhal při to o nic nedělal on jenom se připojil k moci boží že ano nám právě stačí se připojovat než spekulovat jak to má dělat třeba připojit se následoval on neříká špekuluju jak bys mně následoval jen prti podmíky tele byli předtím ty tři platně můžeš nás od klidně mě může nás a nebude tě nic chybě přitom následování a a to následování je opravdu chození za ním nikoliv před ním nevy ta hovat se já si to mohu udělat a potom už nic nebudete dělat sami jak za ním budete chodit to bude ten vrcholný stav následování není to vrcholná fáze vývoje prosím ale toho následování to je ta fáze toho učedníka té vrcholné učit a že bez něho nedělal že když ten ježíš poslal s aby samostatní něco dělal tam ho oděl svou silou a svou mocí tak že bez jeho moci to nedělal vědomě z moci ježíšovy dělal třebas ten apoštoly zázraky že jo ale sám ne nikdy nic sám k ježíš před ním a on za ním symbolicky řečeno a to je veliká pro nás výhod na tohleto že on před námi je ochoten za takových okolností jak jsem vám tady líčil před námi jít a je potom snadná cesta protože bych není vy sami a dospěl to tak daleko že potom vůbec nic neděláme a všichni mají dojem jak se činí a vůbec nic nedělám že on opravdu neříká tage nezi kráčí naši a nohama a pracuje naším rukama to na téže dobře toto zažíval a můžeme jít věřit o tak de uskuteční když na to samotě a ta prvky nabízel ježíš samaritánce ženě pěti mužů vě život věčný a tak a dosáhla podle tohoto jediného vzkazu zrovna terezie této dokonalosti na to byla moc boží která které tere dovolil aby pobila můžeme totéž milostivé dovolení dát po bohu taky v nás to na místem že v tom a jestli jsem se vyjádřil že bohu nic nemůžeme dát tak jsem se vyjádřil sice správně ale já jsem tomu za tohleto že mu nemůžeme dát nic protože nemáme ano že o čem si myslíme že máme to není naše takže co by k somnambulismus když si myslím že mu něco dávám faktickým nic nedávám protože nemám mám to všechno jako properou hřivnu před svěřenou hřivnu a to není moje a běda když tím zacházím jako se svým ona je chybné když to na kou a není nebo ne to sem než je a zacházel s tím jako nesváže jsem vyvržen do temnot nich tam večer ale kdybych tím zachází jako s vlastním na to tam tak ježíš kristus a ějak tužeb nespravedlivý který se za dlužna podobně to tam všechno známo tak zasluhuješ tě většího trápení ještě větší čili já vlastně nemohu bu vlastní znát a se tíže to je vůle já to to si myslím že je moje vůle a musím vám to takhle předvádět samozřejmě ale až se dostanu za tu svou vlastní vůli tak poznám že jsem vůbec neměl žádnou vůli a teprve teď když se dostávám do v souladu s vůlí boží začnu vůli mít v tom smyslu nikoliv vlastnictví nýbrž mám k dispozici jako další hřivnu vůli boží je to před tím jsem měl k dispozici jenom můj která vycházela z představ o tom s představ o tomto světě to že byla vůle velice pokřivená síla to byla od boha ale byla pokřivená představou o tom co mám chtít a ta představa byla nádí že jsem měl představu že musím jít jenom to co je tady na tomto světě přednostně čili to nebylo to nebo prostě vůbec žádná vůle to byla to byla zvrhlost to v pravém slova smyslu s vůlí pravou to nemá nic společného tak v tom vytesána rozlišovali něco co indové neznají ten nás myslí ten národ ducha vite svatý jan z kříže o tom skvělé člověk jde cestou křesťanskou tak postíš se vyvaruje stavů kde nic nemůže vlastněte tato nemožnost do to schopnost něco chtít ho má naučit tomu že bůh všechno muže a za něho všechno bude rozumíte voni měli mohl představu ti učedníci když se tam to byla ta chodce na tom vědeckými ze při bouři ženich nemoc mohou ti té bouři dokud já jsem měl tuhletu představu v koncentráku tak se dostával jednu ránu za druhou ale jakmile jsem přešel na poznání že on všecko může jestliže jsem jeho služebníkem tak v té chvíli jsem se stal jeho služebníkem a jakmile se jeho služebníkem je ono dneska tady radím tak můžete rázem všecko protože on že nejde byste vymohl ale protože on mu že ta v nejlepším pořádku když se někdo dostane do takového stavu že nic nemůže té vysoký stav už dokonalosti protože horší na vůli na tom ten kdo ještě může když já něco eště můžu na této cestě do věčnosti udělat tak nerozumím té moci boží já opravdu nemohu nic z toho svého já jestli já udělat než se ho plat než sebe zapřít a jestli se neumí nemůžete se ani zapřít že také možné že ano tak to je jiná věc to musíte prostě pořádat boha aby svou mocí do cíl tento s vaše bezáporu protože on také tou mocí toto když si to přejete proto že hledáte království boží tak máte toto právo všechna práva a učednící ho měli všechna práva když si především přáli to král tak to není vložit z naděje po říkáte mi tady že vyprázdním od sama sebe že se těžké to člověk nedovede já vám řeknu kdyby člověk něco z toho dovedl tak to by byl právem nešťastný protože to všechno dovede on vyprázdním od sama sebe to je přeci zázrak to je zázrak který mi nedokážeme dělat nikdo z nás ani já ani vy ale jestliže máme touhu po věčném životě nebo poklesne bo jak chcete podle vaší víry tak dokážete touto touhou která je vlastně touhou boží a ne vaší on vás miluje vaší touhou rozumíte aby tak řekl touto toho dokážete se vyprázdní já si myslím že když zamilovaný čeká na svou milovaného nebo milovaného někde na rohu že nemá nějaké takové potíže s jinými okolo jdoucími třebas ženami nebo už nemá se nelíbí on se vyprázdní od všeho ostatního je tam jenom ten milovat nebo tam milovaná v jeho mysli a a to je ten stav v jediný který je správný totiž je třeba tuto mít a ze začátku jenom dovoleno aby se tu touhu navozovala měl abyste třeba četbou nebo rozjímáním a ta a posel řekl umožňuje takové rozjímání aby se dostal takového stavu touhy ne a ale nezůstala si v ní v té touze jenom jako samoúčelně že ji teďka máte a že byla se v tom šťastná když abyste tou touhou šla k bohu abyste obětovala to je důležité tam se totiž ta touha kterou člověk s budí velice snadno promarníš není možné moc dlouho toužit to není o to by člověka strhalo takže jakmile ta touha tady je tam musíte hledí tam s ní máte a to je abyste ji prakticky aby se pomocí prakticky spojili s věčností to znamená vy okamžitě se pomocí té touhy sebe obětujete bohu sebe odevzdáte pomozte to vy a nebo že já po tobě toužím sem tedy tvůj to je ten smysl toho převracet rozumíte ne a proto je toužím je to prim to ne chyba já potom vě touhy a proto jsem tvůj a a když si mě vezmi pro tu mou tou si mě vezmi a ale to touha když on si mě nemůže chtít jaké to toho pomiloval ne nebo povaha ž von by života símě nemůže chtít nebo vědom že ví neutekl přirovnána to musíte jít a v tomto momentu se to obyčejně promarní nemám touhu a říkám si kdyby to tak dlouho vydrželo pro nevydrží eva se s tím neudělal jsem s tím dělat mě s tím sebe neobětoval a to do toho třetího u moře podobenství o marnotratném synu je jedno z četných podobenství ježíšových a při té při zlosti ty můžeme napřed všech na podobenství roztřídit jsou podobenství která se týkají celého postupu na cestě od začátku až do konce do nich patří toto podobenství a tedy toto podobenství se ve zkratce rovná ježíšovu životu tak jak nám ho jak já ho před námi prožil a jak nám o něm vyprávěl řekl vím než abrahám byl nám to znamená z věčnosti do věčnosti ten postup věčnosti do věčnosti ale nevykládá nám o vtěleném avataru nýbrž nám vykládá osudu člověka jak je vlastně osudově a od začátku a před začátkem stvoření po něm a po konci stvoření přičemž je to do času převedená bezčasová skutečnost protože i když ten člověk prochází časem a prostorem tak zastupuje škálu lidí kteří ustavičně padají z ráje až kalvínovi to znamená je to ustavičný proces nepředstírejte nikdy nezačíná nikdy nekončí a my jsme svědky jedné fáze tohoto procesu svým životem marnotratného syna všichni z nás se těmi marnotratnými syny a ne právě ve stavu když sice jak se tak znám sebe a vás sice meze při ale ještě se nám to ne zajídá ještě po nevzpomínáme na otcův dům proč asi protože ježíš kristus nám prozrazuje že nejpříhodnější doba kráva tu je ta kdy člověku se přestane líbit i přestane být spokojen s tím že ji nepře a velice si musíme cenit naší vědu ženám že na obloze o zvířata že nám přibližuje možnosti pochopit že náš o pouhý život lidský že je to zvýšit zvířecí který má stát e konec je to stejné jedění s vepři jako jako jediní třeba hada nevím co všechno jí ne a teď ale deme nazpátek tak tady nám prozrazuje ježíš kristus jak je to s tím čemu se říká v indickém terminologii "manvantára". že totiž během vesmírového dne se všechno rozvíjí a tedy během vesmírového dne je také možno z ráje přejít do nebe jak tam je řečeno čili ten syn který začíná být nespokojen v otcově domě odchází ze stavu ráje který je v tom otcově domu do mě tam je mnoho příbytku tam jsou taky stavy ráje v otcově domě a to jsou už stavy které řeckými se člověk může spokojit protože se cítí být v otcově domě ten anděl necítí se oddělen od boha ale není to stav definitivní je to tam ve kterého se zásadně odchází a odchází se vždycky v podobě marnotratného syna nejinak jak se odtamtud nedá odejít než když člověk vezme to co je časné a spásnou který je tady vyjádřen na se musí být někdy vyjádřen peněz nebo dědictvím které sebou bere ten marnotratný syn že ano to když sebou vezme tak si dobra určitou míru časnosti pro sebe o si vyvolil když si vezme plně zví tak dere vrtí v tom kosmu v tom asurou kdy se méně nevydrží musí se vrátit rozumíte proto když říká svatý jan že všechno už bylo vyrovná a tak dále všechno se to nakonec srovná tak má skvěle vidění na časové protože by opravdu jsme schopni ve stavu oddělenosti dítěem tak dlouho pokud nám drží prachy česky řečeno čili ve symbolu po uznám vydrží ten podíl časnosti který od boha máme abychom časnosti dožili žít ji napřed časnost hroutí a my se plače do bezčasovosti nazpátek k bohu je tam velice hezky řečeno že on si za určitém dost osvíceně podíl a že z něho vydržel nějakou dobu všechno promarnil promarnil prostě vypotřeboval ty peníze marnotratní vám v tom že se nemusí ani na promarňovat nýbrž že se z toho žije pro sebe i totiž máme ve zvyku z toho co vám tady je katané naděje žít pro sebe v tom nejširším slova smyslu že pro sebe znamená i pro ty které máme rádi nebo co máme rádi i proto to je ta osobní láska rodí otec lásky která už nežije pro sebe když bych že žil obecnou láskou tak si prodlužuje třeba o by v času a prostoru kdybych žil kdyby to nemělo bohužel zase jiný následky které si tady kachlíku řekneme vysvětlíme no a tak jestliže je tomu tak tak opravdu jediný osud člověku je předepsán že nevydrží na věky mimo boha že se do něho bude muset vrátit chtě nechtě protože mu v vedou peníze a ten okamžik kdy mu dojdou peníze kdy bude muset tý slepí počne tě potom vysvětlíme tak to je rozhodující okamžik krajní okamžik ze kterého se že ve temene tak jako tak na otcův du na ní ve není stene ale v tomto okamžiku uči zaručeně vzpomene tak zařízeno tedy mírou té časnosti kterou si vzal z otcova domu protože že že von prostě po vyčerpání vzpomene se nemáš čeho žít a nemá z čeho žít časnosti tak už by ne jenom život věčný a to co mu tedy zbyde nevzpomíná na osudů neboť to je život věčný který mu by dech a po této či o si musí vzpomenout upozorňuju vás že ježíš kristus si tady přál vylíčit krajní případ to znamená vylíčit průběh nikoliv normální ale krajní případ to znamená ta až po člověk může dotáhout oddělenosti od boha nějakým jistým od něho jestliže bůh je všemohoucí sionské vlastnosti má tak také v něm musí být obsažena míra časnosti kterou může komukoliv udělit a tu míru časnosti uděluje vesmíru který se tady projevuje všemu projevenému a tím vzniká vesmír a a tím také je neschopni oddělenosti jít žít od boha a Jestliže skončí manvantára, a vám musim prozradit že toto je termín v indické mythologii který nesmíme brát doslova manvantára nikdy nekončí to je ustavičný proces jak jsem na vlásku řekl prá la a to je ustavičný proces střídání dne a noci který probíhá pro některou vesmírovou soustavu třebas určitý prostředí a let a tam končí a jiný vesmír se litím rodí ne jak to vidím nezkamení ru čili to je soustavně probíhající proces ti mudrci indičtí z na jako ježíš kristus něco z bezčasovosti převedli interpretovali reprodukoval přeložili do sanskritu a každý překlad musel se provést aspo vě požitky tato řeč není k ničemu jinému stvořena a vy tomu třeba tretem komentář aby člověk se potom nelekal se stane na konci manvantary nemá tady se nestane nic potože pořád končí manvantára a pořád začíná a ustavičně čili já se nemohou ocitnout na holičkách někde na konci manvantáry že pro mě manvantára končí jakmile dojdou peníze nekončí není žádný problém když zkrachuje tenhleten vesmír celá ta další třebas ne anebo ještě kyčli okolní abych se neocitl kvantové nějak někde jinde protože tam se člověk nepohybuje v oblasti nekonečna oblasti boží se nemusí pohybovat aby dosáhl z jednoho konce vesmír o na druhý nepotřebuje tomu ani vteřinu aby překonal za miliardy světelných lesa pece to to není čas a prostor tam neexistuje či jsem z ocitnout kde chceš aniž bys na to potřeboval nějaký čas jenom tak si vysvětluji že se mohl najednou ve časově pochopit kvanta která vůbec vyčká rozumu by se nemohl udržet nevešla by se tam a já si taky nemohu dělat nejmenší právo na to aby se říkal to je moje vědění není moje vidím proto vám eště dneska řešen hned jak rozdíl zjev jeděním a mezi mezi názorem když já si něco dovídám třebas k řek tak v každém případě když je to velice konkrétní věda jako třeba na té tikat byste řekli a to není možný náza tam přeci je to jasné tak vždycky všemi to je to věčná zorání jde matematik nemyslí stejně jako druhý tam sice o tom malinké rozdíly a ale čím vyšel hloubi v té matematice tím by se jednoho více lišil a když je to věda o něčem něčem i nevyžene exaktní věda jak my tomu říkáme nýbrž byla společenská a tam dopřejme že a tam se když úplně diametrálně kdežto tadyhle o tom v tom jedění které tady de tam se nešilhá protože to je jedno jediné vědění které je hotové přes hranice časnosti přes hranice časoprostoru a jakmile člověk se ocitne v této klece ven venku tak podle toho kudy se který by dveřmi vyšel s té klece tak dějem existence která nemá začátku a konce nebo jestli je ke vědění které nemá začátku a konce anebo jak se ke lásky která taky je dně obecná ne nemá žádná vrata nikomu nesměřuje obecně proudí v obecně existuje všude a také neexistuje ano zároveň samozřejmě nelze tak výhradně jedním dveřmi vcházeti protože by k ňáká kombinaca ale převážně třeba člověk jde vřit nimi a nebo vejde vezmi poznání nebo neřílkáš em říkal že láska je promarněním tak jsem tím myslel jenom jednu věc že ježíš kristus řekl že ta láska která je pravou láskou klížím že to láska osvobozující ne převádějící do věčného života tak tato láska by zaručeně nebyla nikdy promarňování toho prosím opravuju ale ne úplně protože není možné na tomto světě milovat tak jak to ideálně ježíš říká já vždycky do té lásky vstupuju s takovým osobním postojem že takže moje láska nikdy není obecná já totiž budu obecnost to která by nebyla promarňováním ani v nejmenším vstupuju teprve až po konci světa a tam taky nehřeš a tam taky miluju opravdově obecnou láskou proto je těší se například setkat se svatým který už je odtělen než se s vane být než se může na poznám na pomáhat svatým který ještě v těle ten nám pomáhá daleko snáze protože ta láska není tak abstraktní na není tady ne tak obecná ano a ta láska je vá obecná je tedy mocnější ale pro nás nepochopitelná nepochopitelněji proto indové se svírající řekne řekneme proč nemáte víc milování sicem nevěnuje to do so je světlo celému s toho nikdy klení možné že mě ještě jsme my sme na ve stádiu de obecně milovat nemůžeme kdo si nemůžeme hrát na pána boha a musíme si vybrat třeba třicet žáků které sice veme jinou láskou než takovou jako si ježíš miloval své učedníky takovou už vyšší ne ale dobře víte že přestože je miloval jinak než svou rodinu ne že to ještě nebyla ta pravá obecná láska neboť kdyby to byl by to byla nejvyšší fáze tak nemusel potom opustit jenom to jasný nebe by je musel nechat na honička tam musí ještě i tato láska osobního charakteru by přepodobněny nakonec po této stránce se to jevilo těm žáků a pro mít byla by byl rád taky takovým žákem ježíšovým sem to v jako promarnění všechno co zažili v něm šem tak k čemu je to když říká to končí ne a musí při kříž opuštění od toho ježíše jenom v tomto smyslu chápu také jako za částečné promarňování protože nemůžeme si hrát na bohy v žádném případě jsme žáky rozumíš mně to není a ani až budeme pána a tak nikdy bohem nebudeme nikdy nedorosteme do tak absolutní obecné lásky která se mu jenom ideálně těch věc jako do ní dorostl třebas nebo jako v ní ježíš kristus puzen ten vycházet v obecné lásky a my jsme vycházeli z ráje to je rozdíl trošičku je i v tom původu rozdíl a v tom konci protože my to máme příbytek a co myslíš že ježíš kristus a příbytek a to je nějaký na ne nebudeme se o tom bavit to v tom anonymní obsaženo ale byl bych nerad bys měl takhle proto rozpory že já jsem narážel na cestu ježku která možná lidu je úzkou není protože já jsem se kolikrát přesvědčil jsem si myslel teď jsem dosáhl nějaké obecného stavu že dycky jsem se mýlil protože jsem se dobře neznal jsem tomu bohu věnoval jenom část co jsem měl věnovat protože jsem to ostatní neznal že bych tomu řeky obětovat rozumí a tak je to pořád přednostech oční poučen aby mohl absolutně co provést absolutně třebas milovat nebo z takového to není zkratka možné a to mně umožňuje abych se ze nevinen vy nemusíte dočerpat všechno dědictví které máte v kapse od otce aby se teprve potom se mohli vrátit to ne voze jestliže před do čerpáním se vrátíte tak pak je to vždycky dobrovolné a bez krizí a jestliže ale dočerpávat ne až po dočerpání se vracíte tak je to krizový osob protože ono nelze dál už ona nelze se dále vzdalovat a už to nelze a proto je to krizové dochází prah dochází peníze dochází časnost nerostné vzali od otce ano to řekl takhle podívejte se ježíš kristus tam ukazoval někde nějakém podobenství že ten kdo má jednu hřivnu nebo dvě nebo pět stejným právem může vstoupit do toho diví o co vás pátek že jo čili není to na úkor zkušeností že včas vstupujeme já sami usiluj jenom o jednu věc abyste vstoupili do království božího dříve než z krajního bodu protože ježíš kristus o tohleto v tohleto usiloval nečekejte až bude ho řekou dal na nýbrž pojďte za mnou teď hned teď při nastane byl krajní případ když řekl teď jsem tady a pojď za mnou teplo za to nebyl začátek v krajního nejnezištnější tak zprostředka někde ano on nabádal k tomuto způsobu že dneska sme dost daleko že můžeme z toho bodu kde jsme kdykoliv v možné po dobrém jestliže si myslíte dělá kážu nějakou cestu krajních případů to tedy byste byli na mělo by se vám si mohli myslet že jí kážu protože sám jsem krajních bodů přicházet že já jsem sky krajnosti něčemu došel to není vzor právě protože vím dobře že to není vzor že to je jenom způsob jakým já du protože jsem nenapravitelný hříšník proti vám ne tak to je jenom ukázka že jak obrovském losrdenství boží že i ten kristus se do krajního bodu se mu to dál nejde i pro tohle cesta nazpátek aniž chce já jsem nikdy nechtěl to ustoupit je to nikdy nenapadlo abych chcete a já jsem ji netoužil po království božím vůbec ne nenapadlo já jsem to či nám to už v po životě jako takovým o které jsem měl jiné představy než lidské o životě tak dobře prožitém aby mně vychoval osobně a protože nebyla naděje že ho budu moc prožít tak jsem ho odevzdal nevím komu a to byl moment který byl příhodný rýmě disponovat k tomu abych se krajního bodu dostal už ne ne tak jsem to udělal na vrata vesmíru njakém to udělal proto vám mohu říci že sekaninou bude tam vstupuje okamžitě protože už se dál nemůže jít z krajního bodu ale vy tam že vstoupit dobrovolně aniž bych to potřeboval do krajního budu vstoupit a tak je kousek dál když ten nároky syn jedl s vepři tak mu zřejmě došla trpělivost a říkal si tak jak se teďka mám tak bych se neměl ani jako nejnižší služební při otcově domě edice tam vrátím a snadně přímé aspoň na služebníka takhle to musel ježíš kristus říci jako jedno za druhým že protože se dostal do té krizové situace tak si tak si vzpomněl že doma to bylo lepší a teď mi tady někteří z vás řeknou řeknou že bylo to pro něho snadné protože byl jedno v otcově domě a o si tedy vzpomenu kdežto my se z toho nemůžeme protože nevíme nic o to vědomě že ano to je nesprávný způsob myšlení to nebo když jich i sebe v otcově domě a proto dostaneme li se do takové krajní situace jako že si uvědomíme že jíme s vepři a je nám to proti srsti tedy toto jedění s vepři jíme je to případ krajně nouzový krajně nouzový tak protože jsme se dostali do točit se tak si vzpomeneme na otcův dům protože do dokonale toužíme než nejste schopni toužit po otcově domě ale dokonale toužíme dostat se z této bryndy pryč a tím že toužíme tak on si toužíme po čem po věčném životě protože nikde jinde nejsme prosti nouze než tam předesena a definovat a najednou vím otcův du to je jak jsem vám říkal o těch i jíst a velice na začátku té cesty ne tak jsem vlastně spatřil osudu ale vůbec jsem netoužil ještě do otcova domu se stát ale jakmile jsem ho spatřil tak od té doby po ničem jiném netoužím více než potom návratu do otcova domu rozumíte mně tak ho to je také ruku v ruce požehnáním pravým bylo pravým po žádný bylo to že jsem si uvědomoval že jím s vepři že takhle nejde se s tím nebyl spokojen že ten ta situace ve které jsem byl způsobila ten pocit naléhavosti a ten pocit naléhavosti se nemusí způsobovat tak zvanými zevními okolnostmi protože toto zevní okolnosti to je něco co si mohu způsobit vnitřně k tomu mou sám že mu se mu domluvit vytvořit mohou tyto takzvané zevní okolnosti že daleko lepší žito okolnosti vnitřní které ve mně existují že když se ve stav zevní okolnosti se musí všechny přede napřed na můj vnitřní stav aby mně to doneslo ke stavu naléhavosti pocitu naléhavosti takže v když mu že ta rovnou začít vytváří vnitřního stavu naléhavosti tak je to daleko kratší cesta to mi nebudete vyčítat že to není pravda než jakou jsem nastoupil já a jestliže to nahlížení na osudu trvá bezčasově to se nedá říct zlomek vteřiny je to bezčasová záležitost tak není na to třeba žádný létá žádný avatár ani