Karel Makoň: kotouc-C02-d (přepis nahrávky)
Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně,
může však obsahovat chyby a nepřesnosti.
Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.
je
vším
a
tak
Tak
především
sem
tam
nedopovídal,
o
čem
to
tam
bylo?
O
tom...
o
tom,
když
člověka
potká
ta
nějaká
milost,
co
s
tím
má
dělat.
Musí
vyhovět
také
úrovni
svého
zevního
života,
to
znamená,
on
musí
ten
klid,
který
nastupuje
z
vyšší
síly,
uměle
nebo
musí
mu
vyhovit
podobným
klidem
v
zevním
životu.
On
nesmí
pro
tu
chvíli
být
činný.
On,
i
když
já
tady
nabádám
po
všech
stránkách
k
činnosti,
a
on
musí
v
tomto
případě
přestat
být
činný.
A
teď
k
té
druhé
věci.
Tam
jsem
řekl,
tam
mně
byl
kladen
dotaz,
jak
se
to
srovnává
s
pravdou,
když
na
jedné
straně
píši,
že
Zlatý
klíč
slouží
k
tomu,
aby
člověk
se
odpoutal
od
věcí,
aby
správně
podle
vůle
Boží
věci
řešil,
aby
si
pomohl
k
prosazení
vůle
Boží
do...
do
s-
do
života,
a
na
druhé
straně
říkám,
že
se
toho
nemá
často
používat,
že
se
s
tím
má
šetřit,
že
to
nesrovnávám.
Bohužel
se
to
srovnává.
Já
jsem
si
toho
byl
dobře
vědom,
co
jsem
říkal
na
jedné
stránce
a
na
druhé.
Já
se
nebudu
ohánět
Aristotelovskou
a
indickou
logikou,
která
je
rozdílná.
Ale
já
vám
jenom
chci
říct,
že
když
se
používá
takovýho
Zlatého
klíče
v
případech,
které
nejsou
krajní,
tak
já
zanedbávám
jednu
věc,
že
jsem
nevyčerpal
všechny
vlastní
možnosti.
Já
si
cením
Zlatého
klíče
jenom...
to
je
můj
názor,
já
si
ho
cením
jenom
po
té
stránce,
žé
mě
zbavuje
neklidu,
ano?
Že
totiž
já
mám
vlastně
v
té
fázi,
ve
které
se
nacházím,
největšího
nepřítele
v
neklidu.
Neklid,
zloba,
vášeň,
cokoliv,
zármutek,
rozpolcení
jakéhokoliv
druhu
ve
mně
způsobuje
neschopnost
spojit
se
úžeji
s
Bohem,
ano?
Navázat
kontakt.
A
pro
to,
jsem
také
pro
to,
z
tohoto
svého,
z
této
své
pozice,
z
toho
svého
poznání
užít
Klíče
jenom
v
tom
případě,
když
už
to
nemohu
klidně
řešit
jinak,
nižšími
prostředky.
Protože
jsem
si
jist
jednou
věcí,
že
jestliže
člověk
nevyčerpá
prostředky,
které
má
taky
od
Boha,
těmi
běžnými
prostředky,
jestli
nevyčerpá
tyto
běžné
prostředky,
tak
nemá
právo
chtít
vyšší
pomoc.
Vůbec
to
nemá
právo.
To
je,
řek
bych,
hříšné
spoléhání
na
pomoc
Boží,
které
je
trestné.
A
to
se
nějakým
způsobem
jinde
odnese,
ano?
A
já
bych
byl
nerad,
aby
mně
potom
někdo
přišel
a
říkal
mi,
já
jsem
užíval
Zlatého
klíče,
ono
se
to
sice
povedlo,
ale
potom
to
mělo
takové
a
takové
neblahé
následky
úplně
na
nečekané
straně,
na
nečekaném
poli
a
tak
dále.
Na
to
by
časem
přišel.
Jestliže
ale
toho
Zlatého
klíče
použije
jenom
tehdy,
když
dočerpal
všechny
běžné
prostředky,
které
má
k
dispozici,
které
jsou
také
od
Boha,
nesmíte
si
myslet,
že
nic,
že
něco
je
tady,
co
není
vod
Boha
všechno,
a
když
se
dostaví
neklid,
protože
to
nemůže
řešit
těmi
běžnými
prostředky,
tak
jedině
v
tom
případě
má
právo
použít
Zlatého
klíče.
Na
tom
prosím
trvám
a
když
ho
použijete
jinak,
tak
se
vystavujete
tomu
nebezpečí
přinejmenším,
že
to
napl-
nako-
nakonec
zmechanizujete,
že
to
přestane
být
Zlatý
klíč,
že
to
bude
mechanické
svalování...
své
za-
vlastní
zodpovědnosti
na
bedra
Boží.
A...
von
vám
dal
Pánbůh
také
úkoly,
které
máte
řešit
z
té
běžné
síly,
kterou
vám
dává,
a
ne
z
toho
navíc.
Víte,
že
Rámakrišnovi
měli
jeho
žáci
za...
za
zlé,
že
on
měl
rakovinu
krku,
na
kterou
nakonec
zemřel,
a
že
jeho
žáci
mu
vyčítali,
že
se
nedá
vod
své
matky
Káli
vyléčit.
Matka
tě
nemá
tak
ráda,
že
by
tě
vyléčila?
A
on
řikal,
jej,
kdybych
ji
vo
to
požádal,
tak
mě
vyléčí.
To
je
něco
podobného
jako
Ježíš
Kristus
radil
tomu
Petrovi,
ten
meč,
kterým
chceš
tady
mě
hájit,
ten
založ
do
pochvy.
Kdo
mečem
zachází,
mečem
schází.
Copak
si
nemyslíš,
že
kdybych
chtěl,
že
pluk
andělů,
nebo
já
nevím,
eště
víc,
přijde
a
ochrání
mě?
Ty
si
bláhový.
Já
teď
tady
působím
prostou
lidskou
silou,
tou
běžnou,
kterou
se
nemohu
uchránit,
ano?
Totiž
mnohé
případy,
a
to
jsme
už
dneska
na
to
jednou
narazili,
kde
není
třeba
všechno,
všeho
se
vyvarovat,
všeho
se
uchránit.
Všechno
zlo
nesmíte
s-
chtít
ze
světa
zprovodit.
Já
tím
nehájím
prosím
zlo.
Ale
jenom
znám
také
jeho
funkci,
že
pojem
zla
je
pro
nás
relativní
záležitost,
ano?
To
není,
to
není
nic
absolutního,
taky
pojem
ctnosti
a
pojem
hříchu
to
není
nic
absolutního.
Co
je
u
nás
třebas
hříchem,
není
hříchem
v
Indii
a...
a...
a
naopak,
ano?
Anebo
v
Číně
a
podobně.
Čili
křesťanský
pojem
hříchu
není
indický
pojem
hříchu,
čínský
pojem
hříchu,
indiánský
pojem
hříchu,
to
je
něco
úplně
odlišného.
A
když
voni
podle
své
morálky
a
svých
předpisů
jednají,
tak
nedělají
hřích
a
u
nás
by
hřích
třebas
dělali,
víte?
A
tak
když
já
nevidím
do
věcí
a
ono
mě
to
neznepokojuje
a
vono
to
člověka,
nikoho
to
neničí,
jenom
způsobuje,
že
někteří
lidé
prožívají
nějakou
krizi,
která
jim
patrně
náleží,
to
já
nevim,
jesli
jim
náleží,
tak
se
do
toho
nepletu.
Já
toho
Zlatého
klíče
všude
nepoužívám,
jenom
ve
velmi
řídkých
případech,
když
jsem
si
jist,
že
ho
mám
použít.
Totiž,
a
to
je
ten
případ,
že
to
je
krajní
případ.
To
jsou
krajní
případy,
které
já
poznám.
Nedá
se
to
jinak
přeci
už
řešit.
Všechny
lidské
možnosti
jsme
dočerpali.
Ejhle
je
tu,
je
tu
Zlatý
klíč.
mu
mohu
to.
Na
tom
že
tedy
v
i
jejich
a
k
jen
Tak
tady
mám
dotaz,
jak
je
to
s
tím
dojmem,
ze
života,
který
si
bere,
který
si
bere
nesmrtelná
duše
s
sebou,
a
z
něhož
potom
se
vlastně
rodí
dispozice
k
dalšímu
životu.
Proč
je
to,
když
ten
člověk
je
třebas
ochoten
se
vzdát
tohoto
života,
proč
eště
nějaké
to
reziduum
tady
je,
jak
k
tomu
přijde,
když
má
třebas
tu
dobrou
vůli
všeho
se
vzdát.
Totiž
mluvil
bych
zase
z
vlastní
zkušenosti.
Já
jsem
si
kolikrát
myslel,
že
jsem
se
všeho
vzdal.
Kolikrát.
A
já
mohu
dneska
tady
stoprocentně
tvrdit,
že
i
při
tom
posledním
vzdání,
před
tou
operací,
jak
jsem
se
s-
o
to
snažil
čtyři
měsíce
a
osm
dní,
jsem
se
nedostal
tak
daleko,
abych
všechno
odevzdal.
Totiž
stačilo
mně
to
k
tomu
experimentu.
Takže
jsem
měl
dojem,
všechno
je
odevzdáno.
Experiment
proběhl,
jak
jsem
si
přál.
Bylo
tady
to
napojení
na
tu
jsoucnost,
to
se
podařilo.
Ale
potom,
jak
jsem
se
z
toho
dostal,
jsem
si
ověřil,
co
eště
všechno
ve
mně
zbylo.
Že
totiž
nevědomost
hříchu
nečiní.
A
když
já
odevzdám
všechno,
o
čem
vím,
tak
to
stačí.
Ale
neodevzdám
nic
z
toho,
o
čem
nic
nevím.
Já
například
musím
říct,
já
to
přirovnám,
napřed
řeknu
přirovnání.
Tak
máme
vědomí
a
podvědomí.
V
podvědomí
je
m-
spousta
věcí,
na
které
nemusím
ustavičně
myslet.
Ale
když
potřebuji
a
mám
dobrou
paměť,
tak
z
toho
podvědomí
vždycky
dostanu
do
vědomí
to,
co
právě
potřebuji,
obyčejně
říkám
třebas,
když
potřebuju
násobit,
tak
najednou
násobím,
protože
v
tom
podvědomí
tu
schopnost
násobení
mám
zachovánu.
Je
vám
jasno,
že
v
podvědomí
je
tohoto
mockrát
více.
To
se
nedá
říct
jedna
ku
st-
tisícům,
daleko
více,
než
toho,
co
je
ve
vědomí.
Ve
vědomí
je
takhle
nepatrná
částečka
z
toho,
co
je
v
mém
podvědomí.
Například
celý
jazyk
český
je
v
mém
podvědomí
a
já
mluvím
vědomě
česky
dneska.
Tak
když
potřebuju
česky
mluvit,
tak
najednou
se
mi
dostává
ta
moje
schopnost
mluvit
česky
do
vědomí,
ano?
Takhle
je
to
také
s
tím,
co
já
odevzdávám
třebas
v
okamžiku
smrti,
obdobně
tedy,
v
s-
okamžiku
smrti
nebo
v
okamžiku,
když
se
chci
odpoutat.
Já
odevzdám
všechno,
co
jsem
tady
na
tom
světe
měl,
já
přestanu
vlastnit,
nic
víc
se
na
mně
nechce.
Ježíš
Kristus
řekl,
nikdo
nemůže
dáti
víc
než
svůj
vlastní
život.
Opravdu
nemůže,
nemůže,
není
schopen.
A
protože
není
schopen,
tak
mu
toho
zůstane,
asi,
no,
n-
nesmírně
více,
než
kolik
toho
dal.
Já
jsem
to
poznal
sám
na
sobě,
když
jsem
zpočátku
na
té
duchovní
cestě
to
bral
ještě
vážně
a
dobře,
ne,
a
když
jsem
pořádně
koncentroval,
tak
jsem
procházel
smrtí
takovou,
pro
mě
nežádoucí.
Protože
já
jsem
si
myslel,
všechno
jsem
dal,
a
já
jsem
najednou
viděl,
že
nevím
o
celé
řadě
věcí,
které
jsem
nedal.
Za
mnou
najednom...
najednou
stál,
najednou
stála
nebo
stály,
všechno
dohromady,
všechna
vtělení,
která
jsem
předtím
zažil,
se
všemi
potížemi,
vše-
se
všemi
strastmi
i
slastmi,
a
ty
jsem
měl
odevzdat.
Já
jsem
o
nich
dříve
vůbec
nevěděl,
kde
se
tu
vzaly?
Já
jsem
neměl
tušení,
že
jsou
nějaká
předcházející
vtělení.
To
mě
nikdo
neučil
v
katolické
církvi.
A
oni
tu
najednou
byly.
Já
jsem
najednou
začal
nést
tíhu
všech
svých
vtělení.
A
to
byla
strašná
tíha.
To
bylo
víc
než
jeden
lidský
život.
To
bylo
tisíce
životů.
No
a
teď
jsem
si
oddychl
a
říkal
jsem
si,
tak
to
už
ty
si
teďka
všechno
odevzdal,
ne,
tak
to
už
jsi
odevzdal
všecko.
No
jo,
ale
když
ono
je
tady
ta
spojitost
všeho
ze
vším.
Najednou
jsem,
když
jsem
poodešel
vo
kousek
jenom
malinký
kousek
dál,
tak
jsem,
a
to
jsem
ještě
nepronikl
do
toho
nekone-
do
toho
nekonečna,
tak
jsem
si
zjistil,
že
musím
odevzdat
celou
existenci
vesmíru,
neboť
já
z
ní
vyplývám.
Já
vyplývám
z
této
skutečnosti,
kterou
my
tady
zažíváme,
to
není
nic
odděleného
ode
mě,
vy
nejste
mi
cizí,
vy
nejste
jiní
než
já,
vy
jste
všichni
závislí
na
jedné
jediné
absolutní
existenci.
To
už
já
dneska
vím.
Ale
já
bych
to
nemohl
vědět,
kdybych
byl
neodevzdal
i
vaši
existenci,
chápete
to?
Takhle
musíte
rozumět
spasitelskýmu
úkonu
Ježíše
Krista,
že
von
se
stává,
řek
bych
takovým
vůdcem
celého
stvořeného,
když...
když
tam
umírá
na
tom
kříži.
Proto
se
potí
krví.
To
nebyl
bázlivý
člověk
a
najednou
takováhle
slabost.
je
tím
že
nese
něco
co
my
nemáme
tušení
že
se
při
té
síly
nese
a
zkrátka
vysloví
po
životě
který
žil
normálním
světským
životem
nikdy
se
nesetkal
s
vědomím
o
předchází
vtělení
kdy
se
nesetkal
s
vědomím
o
sounáležitosti
s
veškerenstvem
když
tam
odevzdá
poctivě
všechno
co
mohl
to
znamená
i
vlastní
život
ne
udělal
ale
ať
si
nemyslí
že
překonal
těl
převtělování
nebo
že
se
dostane
k
pánu
bohu
do
absolutno
je
to
naprosto
ten
mašíruje
rovnýma
nohama
dalšího
vtělení
protože
dal
jenom
svůj
život
to
znamená
vzdal
se
vlastnictví
a
veliký
pokrok
přestal
vlastnit
ale
přestal
vlastnit
jenom
to
co
věděl
že
vlastní
ale
do
až
vás
jen
vědomí
že
vlastní
to
obrovské
podvědomí
teprve
a
to
je
to
co
tady
nabyl
teprve
to
povědomí
že
teprve
když
na
vás
chtějí
nějakou
vědomost
třebas
to
násobení
a
vy
násobíte
Tak
teprve
se
dovídáte,
že
vlastně
umíte
násobit,
znovu
se
to
dovídáte
ne?
A
to
taky
vlastníte
a
to
přitom
vůbec
neodevzdáváte
mystická
koncentrace
když
se
správně
provádí
má
tu
výbornou
vlastnost
že
celé
podvědomí
které
je
vázáno
na
živou
mozkovou
hmotu
na
šedou
kůru
nebo
jak
to
chcete
říkat
to
jedno
zůstává
na
vázáno
a
nepřekáží
tomu
tu
lidského
ducha
je
lidský
duch
nechá
toho
to
podvědomí
v
té
živé
hmotě
mozkové
a
jde
si
za
tím
nekonečnem
toho
osvobodí
do
značné
míry
ale
najednou
zažívá
věc
kterou
by
neměl
zažívat
je
nucen
musím
se
vrátit.
Čím
to,
že
tam
nezůstává,
čím
to,
že
se
vrací.
Protože
ten
tlak
toho
se
stupňuje
to
nebude
aby
to
to
bylo
jenom
opuštěno
mystickou
kostrči
i
hlubokou
mystickou
modlitbou
ticha
nebo
ještě
vyšší
třebas
extází
to
je
nový
jestliže
se
opouští
jenom
a
nezabíjí
se
to
co
se
věku
je
a
to
má
za
následek
že
se
to
hlásí
k
životu
a
čím
dokonaleji
to
člověk
opustí
tím
dokonaleji
to
nácvik
životu
protože
to
má
spojitost
a
nit
vymazáno
je
to
ranec
který
se
do
prázdné
mysli
dere
a
dostane
se
tam
Víte,
Ježíš
Kristus
na
to
narazil
v
té
své
řeči
o
té
vyčištěné
komnatě.
vyčistí
svoji
mysl
nebo
on
říkal
komnatu
oku
svou
nebo
tak
nějak
od
nějakého
nečistého
ducha
že
tím
není
dáno
přijde
sedm
jiných
a
zase
tam
přebývat
protože
tam
najdou
uklizeno
prázdno
to
je
ono
nikdy
nikdo
netušil
kolik
zbytečných
myšlenek
v
člověku
je
než
do
té
samoten
trvat
dobu
se
mu
vyvalí
podvědomí
do
jeho
vědomí
které
se
tam
nikdy
nemohlo
a
nemělo
právo
dostat
protože
byl
pořád
plně
čeho
teď
se
najednou
vyprázdnil
a
má
větší
potíže
tím
podvědomím
než
měl
předtím
kdykoliv
říká
ty
četné
takováhle
koncentrace
když
já
přímá
na
víc
myšlenek
než
při
normálním
myšlení
že
mají
cení
na
určitou
věc
myslím
a
je
to
vyřízeno
že
naše
středem
sem
stylem
to
mě
mnoho
jí
říká
protože
tam
chybí
jedna
věc,
to
zaměření
do
do
toho,
do
té
věčnosti
do
toho
Boha.
zaměřené
může
přehlušit
nebo
může
zabránit
tomu
vpádu
toho
podvědomí.
jednu
věc
zase
znovu
připomínám
to
svědectví
se
víte
ze
z
avily
ano
že
totiž
on
protože
toto
nevěděla
všechno
co
myslíte
že
se
říkáme
byla
podmaněná
prostě
podléhala
tomu
způsobu
myšlení
to
deších
lidí
a
hlavně
jejích
duchovních
vůdců
kteří
nebyli
osvíceni
ta
svatá
terezie
všechno
dala
a
pořádnou
má
umřít
to
a
to
tady
prázdna
narážíme
a
proto
a
užít
protože
fakticky
vůbec
neměla
co
dát
na
více
neměla
co
dát
ale
ještě
neřekl
ale
my
obrodu
nemáme
co
dát
opravami
to
je
to
je
všechno
z
věčnosti
pocházející
od
Boha
pocházející.
A
to,
co
je
nadstavbou
na
to
prvky
i
toho
vyrobíme
jak
to
před
možné
jak
to
transfigurujeme
do
našich
potřeb
denního
života
jak
vědomí
tak
to
mi
to
posice
můžeme
dát
a
to
můžeme
poctivě
dát
ale
není
to
zdaleka
všecko
protože
my
dostáváme
ustavičně
jeho
jsoucnost
že
zase
ustavičně
od
něho
dávku
poznání
sílu
poznávání
je
známe
ustavičně
jeho
lásku
abychom
byli
schopni
milovat
šťastná
vidět
no
a
toto
všechno
musíme
si
uvědomovat
že
dáváme
že
to
platí
na
pátek
ježíš
kristus
to
správně
ukázal
když
umíral
a
byl
pro
tohoto
neměl
dovedou
toho
otce
který
se
tím
přáním
byl
že
neměl
ho
proz
něho
pustil
pro
tohleto
co
my
tady
říkáme
že
dokud
ho
kdyby
ho
neopustil
ten
Bůh,
kdyby
mu...
kdyby
mu
nepřestával
dávat
tyto
dávky
poznání,
ty
dávky
lásky
nám
to
nemohl
umřít
na
kříži
totiž
patě
rozumu
tomu
cele
tlak
boží
láska
boží
člověka
prudce
vyprazdňuje
a
my
pořád
čekáme
nějaké
dary
nějaký
šimrání
po
těle
nebo
nějaký
tady
blaženosti
dokud
tohleto
dokud
tohleto
jako
chceme
tak
se
nemůžeme
ani
na
na
propíjení
božích
ale
jakmile
začneme
celoroční
vyprazdňování
tak
ne
nadpráví
cestě
protože
on
je
může
vzít
všecko
na
svá
bedra
co
my
vůbec
neuneseme
já
si
uvědomuju
že
kdybych
byl
ústa
v
těle
na
to
všecko
se
o
to
se
mu
nečiní
že
ten
vesmír,
tak
bych
byl
pod
tím
padl.
Já
se
znovu
vrá-
vracím
k
tomu,
co
se
říká
v
legendě
kristovo
je
na
vitalita
převozníkem
byl
někde
za
malé
asii
a
přišlo
k
němu
dítě
by
to
dobře
znáte
a
chtělo
on
totiž
nepřevážel
on
přenášel
přes
řeku
těla
aby
ho
roste
kristovo
o
se
tak
ještě
ne
nejmenoval
aby
ho
přenesl
přenášel
ho
a
to
dítě
bylo
pořád
těžší
a
takže
málem
by
byl
upoma
už
uprostřed
řeky
křičel
prosím
to
dicendi
tak
těžké
vítě
eno
bytě
jak
se
to
potom
řeknu
až
přejdeme
já
to
to
škále
ne
až
to
předání
to
vysvětlím
by
neposednosti
světa
Ten
nese
tíhu
celého
světa
na
svých
bedrech,
jo?
A
to
právě
by
člověk
neunesl
nebýt
tady
té
pomoci
kterou
máme
tím
doly
zvanou
třeba
když
si
kristus
jako
na
tom
kříži
a
tak
dále
také
třeba
rozumět
tomu
aby
velkým
úkolu
totiž
ještě
o
tom
donutíš
protože
ten
dojem
té
duše
který
na
sebe
bere
v
okamžiku
smrti
to
je
velice
důležitá
záležitost
že
totiž
si
nesmíte
myslet
že
může
ten
dojem
který
je
složen
z
mnoha
životů
ne
z
mnoha
dějů
prožitých
v
mnoha
životech
že
může
ta
nesmrtelná
duše
která
se
jím
obalí
po
smrti
a
která
je
v
něm
vlastně
uvězněna
a
proto
se
snaží
znovu
se
ho
zbavit
tím
že
se
znovu
nebo
vtěluje,
že
se
nemůže
bavit
s
jedním
vtělením.
Ono
to
není
možné.
Ona
uplatní
jenom
velice
malou
a
že
bych
takovou
kterou
bych
nazval
naléhavou
část
tu
mi
naléhavější
nově
se
toho
nejnaléhavějšího
břemene
i
více
že
takže
ten
lidský
život
podle
toho
vypadá
že
to
co
je
vlastně
takovou
charakteristikou
proto
individuum
to
se
zrozuje
říká
se
že
když
se
zrodí
v
tom
novém
tvoru
asi
třetina
těch
dispozic
co
ten
člověk
měl
v
minulém
vtělení
a
když
aspoň
zase
malou
část
prost
tak
předtím
nerostete
člověk
umí
využít
tak
že
má
zaručen
nový
život
té
duše
ten
by
krátka
bych
ale
se
mu
nedopřeložil
To
je
ta
možnost,
aby
tyto
dispozice
uplatnil,
buď
výchovou,
že
to
na
něm,
se
na
něm
páchá
nějaké
násilí
výchovou
a
ne
okolnosti
tak
toto
života
odchází
tohoto
důvodu
že
smyslem
toho
života
bylo
uplatnit
ten
dojem
z
minulých
vtělení
tak
aby
se
aby
byl
poměrně
celistvý
v
tom
poměrně
celý
té
části
která
byla
uplatněna
aby
totiž
představoval
správnou
a
dostačující
základní
pro
vzestup
toho
člověka
do
věčnosti
kdyby
totiž
to
člověk
neměl
možnost
výhrad
v
tomto
životě
na
bytost
cestou
úplnou
to
smyslu
plného
lidského
života
tak
by
nemohl
věta
životě
nalézt
ani
poměr
do
a
tím
méně
poznání
té
věčnosti.
Proto
například
dítě
nepoznává,
žádné
dítě
nepoznává
Boha,
nemůže
ještě
plně
nerozvinulo
všecko
to
co
je
obsaženo
v
těch
podnětech
nevydrží
ještě
tam
skalách
které
se
mají
vtělit
se
do
té
se
vtělili
a
ještě
se
neuplatnili
například
na
něm
rozvinut
pomalu
života
na
kom
to
je
má
všechny
složky
vesmírové
v
sobě
které
jsou
zapotřebí
k
tomu
aby
zvítězil
nad
sebou
samým
o
musíme
přečká
čím
je
třeba
vítězit
když
něco
ještě
nemá
nad
čím
je
třeba
vítězit
tak
to
není
plné
věty
proto
se
si
všimli
že
největší
nechci
říct
padouši
nebo
hříšníci
ale
asi
tak
nějak
podobně
byli
nejblíže
tomu
poznání
svatý
a
ústí
na
byl
naivní,
a
že
Ježíš
Kristus
šel
mezi
tyhlety
špatné
lidi,
a
tam
si
vybíral
své
následovníky
ti
se
hrnuli
do
plného
vyžití
života
v
sobě
jiskru
než
to
takový
člověk
mouchy
se
někde
mě
ten
nemůže
li
na
duchovní
cestě
vůbec
žádný
úspěch
protože
plně
nerozvinul
svůj
život
protože
že
kristus
si
dal
tolik
záležet
na
tom
aby
třicet
let
dělal
jenom
to
co
ostatní
kde
aby
dokonale
rozvinul
tenhleten
světský
život
to
znamená
stát
se
platným
člověkem
které
tehdejší
společnosti
tesařem
nebo
jak
chcete
a
teprve
po
rozvinutí
proto
života
mohl
nastoupit
něco
vyššího
nedivte
se
z
je
když
nerozvinete
činný
život
že
rozvinete
duchovní
život
že
se
věci
o
tom
u
těch
lidé
lidí
tedy
poctivou
vůlí
v
klášteřích
všechno
odevzdali
i
do
šli
do
kláštera
a
nedosáhli
téměř
nic
nebo
málokteří
něco.
A
to
z
toho
důvodu,
že
nerozvinuli
tenhleten
život,
neporozuměli
smyslu
tohoto
života,
Nejcennější
je
tenhleten
život.
To
je
prostředek
mysli
netěší
při
tom
poznávání
toho
boha
to
je
prostředek
pro
všechny
platný
kterému
se
nikdy
nemůžeme
vyhnout
kdybychom
i
chtěli
než
bychom
si
vzali
život
ti
to
mu
nevyhneme
protože
to
bychom
museli
potom
beztak
zase
následovat
dalším
životem
ale
je
to
obecně
platný
prostředek
nebo
daný
kterou
zveme
zaplatit
za
kterou
si
můžeme
zasloužit
věčný
život
a
když
se
vzdalujeme
tohoto
života
když
není
plně
tento
život
tak
nerozumíme
smyslu
tohoto
života
do
země
proč
tu
ne
kuse
je
pocítil
to
svou
cestou
totoje
opiti
spaní
všecko
no
to
já
vím
že
se
to
daleci
ale
toto
všechno
se
chápat
jako
postup
bohu
Jestli
to
nechápete,
tak
jsme
moc
pozadu,
protože
jsme
neprošli
tedy
tím
správným
porozuměním,
co
je
to
jsoucnost.
všechno
bereme
z
toho
od
toho
boha
a
proto
se
musíme
života
když
ta
žena
nevezmeme
tak
nemáme
co
bychom
vraceli
proto
ta
svatá
terezie
když
mě
a
na
to
dát
dostává
od
vše
krista
ho
vesty
utrpení
aby
ho
mohla
odevzdat
to
znamená
kdo
mnoho
dostane
mnoho
musí
odevzdat
té
jasné
jako
v
těch
hřivnách
to
už
jenom
přirovnání
dokonale
známé
ale
čím
víc
toho
dostane
tím
se
jako
by
tím
ho
tvář
tím
zase
víc
dostane
potom
odměně
jedna
hina
jedno
město
víte
a
ten
nepoměr
jedna
vinili
dá
částka
a
město
za
to
že
jménem
plzně
je
tam
řečeno
čili
maličtí
byli
by
který
málo
miluje
svůj
život
a
velcí
svatí
byli
kteří
hodně
rozvinul
ten
svůj
život.
Já
jsem
si
devět
let
myslel,
že
jsem
ctnostný
člověk
a
jak
ctnostný.
není
každý
tak
ctnostný
jako
já
když
jsem
za
ženskýma
nechodil
nekouřil
nepil
ne
že
jsem
bezpohlavně
a
jenom
jsem
se
modlil
a
občas
jsem
taky
studoval
to
bylo
na
vysoké
škole
tak
jsem
si
myslel
že
jako
ten
nesvatí
tak
aspoň
polosvatý
co
jsem
tady
dál
za
chybu
já
jsem
možná
byl
ctnostný
ale
já
jsem
začal
tu
svou
ctnost
vlastnit
víte
my
se
musíme
vzdát
všeho
vlastní
víte
základ
veškerého
pokroku
duchovního
vlastnictví
místu
to
krásně
ukázal
před
tím
než
se
dostal
na
kříž
že
Že
si
tam
pozval
pro
jistotu
ty
tři
apoštoly
do
Getsemanské
zahrady,
aby
mu
jako
pomohli,
jo?
se
ukázalo
že
mu
nepomohli
víte
to
je
báječné
zrcadlo
naší
osobnosti
toho
nebo
poučení
nade
vše
cenné
ani
největší
co
na
tom
vrcholném
stádiu
raní
nepomůže
když
jí
chceme
vlastnit
on
tam
správně
říká
o
za
užijte
dál
to
znamená
přestane
apelovat
na
tomu
ctnosti
jsou
dobré
abych
se
mi
kam
to
mocí
dostal
tu
strašně
zle
že
se
mi
chci
dostat
až
na
konec
nedostanu
se
s
nimi
na
konec
řikam
dopraví
ale
chvíli
je
musím
jako
něco
co
není
moje
odhazovat
do
adventisté
abych
ale
abych
se
dostal
k
takovému
poznání,
kterému
Indové
říkají
viveka
to
znamená
správnému
rozeznávání
abych
už
nebyl
ctnostný
tím
že
se
tomu
nutím
nebo
se
tomu
nám
nebo
že
to
považuju
za
ctnostné
a
nese
a
vybíral
si
to
ctnostné
nýbrž
aby
byl
postní
proto
že
poznávám
které
pravá
no
a
dělám
dobře
poznává
mělo
tak
správné
tak
se
nádoba
lidé
poletovat
nad
tou
mou
ctností
protože
se
jim
to
nezdá
bytostné
co
dělám
ale
ani
na
tom
do
toto
estina
ležet
já
musím
zkrátka
to
poznávat
správné
dělat
do
značí
klad
dejme
tomu
na
té
úrovni
na
jaké
byl
abraham
když
mu
ježíš
kristus
a
pardon
úvodech
bůh
řekl
zavraždi
se
ho
syna
tak
von
sice
nebyl
ochoten
vraždit
normálně,
šel
svého
prvorozeného
syna
zavraždit.
Samozřejmě
něco
jiného
jestli
tomu
správně
rozuměl.
Jestli
to
byla
vize
nebo
řeč
nerozuměli
správně
a
tak
mu
pán
bůh
za
zakázal
nebo
znemožnil
aby
zavraždil
toho
svého
syna
do
ruce
přeci
o
to
aby
přestal
vlastnit
toho
svého
syna
izáka
ono
mu
jde
jenom
o
tetra
bychom
nevlastnil
v
tom
nejširším
slova
smyslu
a
do
jaké
míry
přestaneme
vlastnit
do
takové
míry
všechno
můžeme
mít
jak
očích
indií
o
všem
tak
i
v
tom
nemáme
do
takové
míry
poznáváme
věčnost
už
ptala
nutí
nám
překáží
toto
poznání
proto
my
musíme
dobrovolně
vlastně
odevzdávat
co
co
víme
že
se
odevzdá
jak
se
tady
říkali
opati
už
potom
to
vnitřní
umírání
provede
za
nás
nový
oriente
jako
písemně
já
že
jsme
toho
málo
vlastně
odevzdali
jak
se
se
rozešel
odevzdali
všechno,
co
jsme
uměli
odevzdat.
Tak
já
po
těch
devíti
letech
tohoto
takzvaného
života
jsem
si
o
sobě
myslel
že
vlastní
mám
možnost
v
tom
tě
ctnostech
dále
pokračovat
protože
jsem
říkal
z
jakého
svým
víš
které
k
ní
dělat
svatý
se
ukázat
neotočil
no
a
když
tyhlety
zásadní
si
nedělám
jako
ostatní
do
tak
je
to
s
pořádku
ale
musel
na
přítele
a
výklad
ten
koncentrák
abych
byl
z
toho
dokonale
veden
že
žádná
tast
mě
nepřipravuje
ještě
sama
o
sobě
poznání
neboť
já
zastřené
úrovni
na
které
má
být
na
úroveň
lidskou
ta
ctnost
má
být
něco
co
pochází
od
boha
a
nemá
to
být
mé
vlastnictví
a
já
z
toho
dělám
zase
své
to
je
vlastnictví.
Ježíš
Kristus
se
na
jiném
místě
třebas
ukazuje,
jak
učil
toho
svatýho
Petra
chodit
po
té
vodě,
že
ten
svatý
Petr
když
viděl
přichází
se
do
ní
byl
na
tom
jezeře
narodí
takovém
závisá
tak
si
to
v
době
není
tak
zvané
nevyšla
říkal
mu
si
to
nebo
je
to
zjevení
on
říkal
no
to
jsem
já
jestli
to
ty
tak
já
si
přeji
důkaz
dovol
abych
šel
k
tobě
říkám
prosím
větě
a
papeže
nože
aníš
chtěl
vyzkoušet
na
to
co
my
potřena
on
tam
všude
poučuje
na
každým
rohu
domů
že
on
způsobil
vánek
nebo
vítr
a
začali
se
dmout
ty
vlny
a
začal
mu
to
štěstí
proto
po
odníti
že
tak
dostal
práce
topit
a
kdyby
ho
byl
s
kristus
a
kdyby
ho
byl
Ježíš
Kristus
nevzal
za
ruku,
tak
by
se
byl
utopil.
On
ho
vzal
za
ruku
a
došli
na
tu
já
je
to
s
námi
dokud
nám
věci
do
tak
by
se
dovídáme
že
věříme
že
milujeme
a
že
jsmectnostní
nalezeno
jakmile
si
eine
tak
najednou
vidíme
že
byli
nenutí
k
nám
to
nejde
že
nemilujeme
a
podobně
jak
se
zaříkal
třebas
svatý
petr
když
mu
pán
říkal
je
miluješ
hanebné
ani
říkáš
tě
naučí
nezříkal
dvakrát
miluju
může
pasiš
beránky
mé
vaši
otcem
já
a
tím
si
skládáním
tělo
a
podobně
dokud
se
setrvání
po
tomto
mu
dobra
tím
mě
zradíš
nýbrž
k
za
to
trvá
a
podobně
je
vlastní
dekártovi
čili
nevadí
petr
správné
že
sebe
nezná
že
nevychází
ze
správného
sebepoznání
při
všem
tomhletom
v
tom
hodnocení
vlastních
ctností,
vlastních
zásluh,
vlastní
lásky
vycházíme
z
klamného
sebepoznání.
My
sebe
neznáme.
Víte,
já
si
cením
řeků
že
na
jich
vysoký
školách
ona
sanou
sama
sebe
to
byl
základ
ze
donutí
že
kdyby
byli
nepoznávali
sami
sebe
neměli
vůbec
právo
dalšího
studia
jestlipak
se
nás
někdo
aby
se
dostali
není
kteří
byli
máme
dokonce
vyléčen
dělání
jestlipak
se
nás
bylo
tak
si
poznáme
sama
sebe
neprávem
na
ne
a
tedy
myslí
bytl
dobře
ne
huiho
neuspěli
ve
nikdy
vědomosti
říct
zatane
by
ho
byl
není
nepoznáme
sami
sebe
jak
takový
slovem
to
my
to
navázané
jak
může
správně
užívat
i
leností
není
že
to
musím
vžívat
a
sen
a
říkám
že
soustavně
nebo
že
přes
ale
ponesete
nepoznával
tak
to
musí
udělat
tak
opravdu
ta
se
užívá
opati
o
celé
sestřenicí
hledět
díval
na
každém
kroku
to
dobře
ví
a
to
se
mi
především
tyto
rozdány
člověk
chtěl
redukovat
nějak
vždycky
je
to
určitá
chyba
v
tom
celou
tu
cestu
nebo
všechny
hnací
prostředky
nepřesně
jedné
věty
nebo
do
moment
tak
by
řekl
poslušnost
poslušnost
poslušnost
tomu
poznání
které
mám
nebo
leven
o
tom
vědění
předem
že
jsem
poslušen
je
naděje
říkám
další
poznání
neposlušen
nedá
se
já
propia
na
stejné
věci
nám
ovšem
se
míní
a
všem
se
chci
přepětí
a
to
je
to
tak
cudnosti
nenapoví
totožnosti
a
zažil
řešení
svých
on
sám
na
sobě
nestaví,
na
tom
věčném.
Tak
podívejte
se,
tady
bylo
řečeno
nebo
byla
tady
kladena
otázka
který
na
duchovní
cestě
ještě
trpí
tak
lidově
se
říká
o
pán
bůh
je
to
řízena
ště
je
opravdu
lidová
cení
protože
nějak
tím
co
neztrácím
to
rozeznám
důkazy
o
tom
že
to
není
správné
viny
ale
já
to
omezí
historii
když
já
jsem
to
popisoval
některých
svých
spisech
ale
zatím
se
k
tomu
ne
ne
byste
tam
plazem
to
na
a
tedy
že
tam
nemůžete
najít
rozumu
je
nějaký
tý
tak
tam
jsem
vytažen
srpen
dál
co
podobného
ale
asi
takhle
"Prosím
vás",
říkal
"až
vstoupíte
na
duchovní
cestu"
nás
duchovní
cvičení
nelekněte
se
budete
začít
začne
se
vybíjet
karma
na
karma
aby
vám
tobě
nepřekážela
na
vašem
vaše
duchovní
vývoj
a
to
znamená
budete
navštěvováni
všelijakými
utrpeními
vám
umírat
v
rodině
a
já
nevím
co
všecko
a
budete
nemocní
a
podobně
ale
časem
to
všechno
když
to
vydržíte
totožnost
přestane
a
byl
to
potom
svobodnější
než
ostatní
lidé
tak
ani
ve
setrvalý
ani
takhle
přetlumočeno
třeba
to
o
pánbůh
milé
to
píše
navštěvuje
ani
není
správné
vylije
se
karma
jakmile
popiše
duchovní
cestu
že
to
že
je
faktem
že
kdokoliv
vstoupil
na
tu
chodec
pravá
tak
dělat
tato
duchovní
cvičení
najednou
zjistil
že
má
větší
utrpení
než
předtím
nic
nedělal
že
mu
blaze
bylo
Tak
jak
je
to?
Von
způsobil
nerovnováhu.
On
vnitřní
modlitbou
se
dostal
na
vyšší
stupeň
než
jaký
odpovídal
jeho
způsobu
života.
i
zevně
myslel
že
bude
žít
stejně
předtím
a
pro
míto
se
bude
taky
ještě
vnitřně
modlit
o
to
nejde
jestliže
já
bych
to
řekl
takhle
jestliže
vnitřně
pokročí
a
zevně
zůstane
na
určité
úrovni
stát
nastane
rozpor
napětí
v
jeho
bytosti
pokud
za
bytost
nerostech
by
bylo
chybné
taky
s
obsahem
se
obrážet
případ
k
nedostane
schizofrenii
takového
to
přežije
ten
organismus
tak
zaručeně
to
má
za
následek
veliké
utrpení
veliké
utrpení
které
zdánlivě
přichází
z
výšku
ale
to
je
jenom
zdánlivé
protože
co
vnějšku
a
co
To
je
z
nitra.
Co
způsobujeme
my
a
co
způsobuje
někdo
jiný.
Já
například,
když
se
něco
zlého
děje
v
mé
rodině,
tak
já
to
klidně
přišívám
na
klopu
svého
kabátu
že
kdybych
já
to
nezavinil
tak
by
se
to
nestalo
a
nemyslí
že
to
nějaké
toho
se
toho
poznání
že
mě
to
patří
a
že
kdybych
jako
to
už
nepotřeboval
prožívat
že
by
to
tady
nebylo
to
znamená
už
nějakou
nerovnováhu
které
se
se
tě
nevyznám
ale
která
už
tu
je
a
kterou
musím
napravit
čili
a
teď
co
jako
znovu
tam
u
těch
mystiků
podle
weinfurtera
na
to
nějaký
po
dohonit
modlitbě
ostatní
je
nastal
a
teď
ten
člověk
ve
šalby
křižován
zevním
zevní
světě
aby
se
tam
vzdal
něčeho
aby
se
v
něčem
umrtvil
jakmile
poslechl
tohoto
tažení
jakmile
mu
něco
nebylo
zatěžko
toto
už
mu
nemá
být
za
těžko
zenem
které
výši
duchovní
modlitby
či
o
libý
tak
Utrpení
přestávalo.
Zase
příklad
ze
svýho
života.
Třeba
ty
tři
dni
než
jsem
se
dověděl
tom
koncentráku
jsem
tak
jsem
zavřel
není
dosažení
nařezáno
ty
ostatní
a
to
stále
víc
a
to
té
se
o
to
víc
že
si
říkal
že
se
předtím
ctnostně
to
na
doživotní
myslel
a
teď
najednou
dostaneš
takový
nářez
a
to
jak
se
to
do
sluje
do
urpení
do
duševních
tady
rozpor
ve
bytím
co
jsem
dělal
a
mu
tím
následky
toho
a
teprve
diem
lkal
to
poznání
tak
že
se
mám
odosobnit
a
že
jsem
se
odevzdal
vlastně
tak
jsem
vyrovnal
to
co
jsem
jevil
před
tím
neudělal
já
jsem
si
pořád
novou
a
novou
ctnost
osoboval
já
Já
jsem
přidával
jednu
ctnost
ke
druhé,
až
se
mnou
nebylo
vůbec
k
vydržení.
nedivím
že
si
nenamluvil
žádnou
dívku,
to
nebyla
asi
nebyla
žádná
no
nýbrž
se
mnou
asi
nebylo
k
udržení
rozumíte
to
to
byl
takový
smutný
svatý
kterýho
od
tý
doby
mám
tedy
na
tapetě
protože
to
co
nejprotivnější
svatý
ateismu
tý
pořádný
víte
takový
ti
svatí
kteří
se
s
tím
pořádku
ne
kteří
hloupý
svatý
jsem
byl
a
to
už
jsem
cíle
ani
svatý
ani
cizí
ale
je
to
v
pořádku
po
té
stránce
že
aspoň
vím
a
tím
toto
nebudu
to
budu
čeho
teprve
tam
také
jedna
z
těch
složek
toho
poznání
při
tom
že
ke
zabíjen
je
vás
do
spočívá
v
tom
že
jsem
poznal
že
jsem
začal
vlastnit
své
ctnosti
je
jsem
vám
tady
říkal
a
to
byla
ta
obrovská
nerovnováha
která
zlem
to
že
jsem
dělal
vnitřní
modlitbu
mně
dostala
až
do
koncentráku
Až
k-
až
na
samý
okraj
fyzické
smrti.
A
k
velkému
duševnímu
utrpení
ještě
horší
než
ta
fyzická
smrt,
která
by
mě
byla
mohla
potrefit
a
rázem
jakmile
jsem
toto
pochopil
a
ochoten
následovat
toho
poznání
všechno
utrpení
přestalo
tam
by
to
všichni
i
s
tímto
všichni
všimli
a
říkali
člověče
kde
se
gestapák
mazat
z
jedné
strany
u
tebe
to
přestane
začne
ne
z
druhý
strany
u
tebe
to
přestane
my
budeme
chodit
sebou
o
tady
namazáno
tak
to
tam
že
hodili
se
mu
je
seznamte
ani
různu
a
všichni
dostali
protože
jsem
pochopil
smysl
utrpení
že
to
nerovnováha
já
jsem
tu
nerovnováhu
vymazal
já
jsem
napravil
a
tím
jsem
tím
budov
výtečné
trpět
pouhý
li
než
na
se
dostaneš
vede
jsem
to
neuměl
dělat
a
je
jí
řekl
že
nerovnová
k
byla
i
toto
by
myslel
že
pro
sebe
doví
jsteli
kým
omyl
který
je
člověku
trpěn
dlouhou
dobu
ale
před
určitou
úroveň
to
nemůže
jít
a
učitelově
musíte
pochopit
že
pro
sebe
to
neděláte
tíže
vám
na
tom
záleží
říkalo
pro
vás
ta
věčnost
tak
se
musíte
smířit
s
tím
do
trvání
kdy
bude
po
ráně
stojí
psáno
stálo
psáno
na
plášti
izidy
ve
starým
ře
egyptě
nán
smrtelný
neodhalí
li
pláč
nezná
jenom
to
nesmrtelné
člověk
se
setkává
s
nutní
a
to
nesmrtelné
to
není
jeho
já
to
je
něco
jiného
lék
se
totiž
aby
vůli
světla
a
to
musím
vysvětlit
to
je
to
je
alchymistický
pojem,
aby
totiž
místo
toho,
že-
že
si
dává
svítit
svým
vlastním
rozumem,
svým
vlastním
citem
a
svým
vlastním
poznání,
aby
si
svítit
tím
absolutním
poznáním
tím
nesení
já
které
osamostatní
poznání
aby
totiž
přesunul
své
vědomí
tam
odtamtud
vycházel
do
tohoto
svého
vědomí
a
když
to
nedokáže
to
tak
nebo
dokázat
aby
věděl
že
odtamtud
to
aspoň
bere
pečlivým
on
to
že
by
na
to
ustavičně
vděčen
aby
nevycházel
ze
stavu
vděčnosti
abych
nikdy
nepřivlastňoval
sebemenší
dobrou
vlastnost
míní
schopnost
třebas
intelektuální
citovou
a
tak
dále
nebo
nadřazenost
na
ostatní
aby
si
nepřivlastňoval
Aby
si
nepřivlastňoval...
aby
si
nepřivlastňoval
ani
své
a
aby
si
nepřivlastňoval
ani
své
nectnosti.
Kdyby
si
se
sama
nebo
příklad
nebyl
to
kamarádkami
se
dověděla
dojmy
o
tom
že
má
tu
tak
se
reka
utekla
do
toho
a
voni
přesto
nabízel
život
kdybys
chtěla
slavní
ale
nelekat
toho
maří
magdalena
k
tomu
je
a
naše
ale
ona
si
v
té
chvíli
nepřivlastňovala
ani
zasíti
je
uměla
složit
k
nohám
kristovým
do
zmizíte
umět
sloni
celou
svoji
bytost
všemi
přednostmi
i
nedostatky
k
nohám
kristovým
smysl
za
susově
a
jenomže
zpovědi
trošičku
špatně
dělána
že
tam
nám
nenapovídají
že
máme
své
nosti
předložit
tomu
bohu
proto
nás
zpověď
tolik
jako
neosvo-
neosvobozuje,
jak
by
měla
osvobodit,
i
když
je
poctivě
udělaná.
Když
je
poctivě
udělaná
zpověď,
tak
vodcházíme
od
ní
a
nejsme
tak
napravení,
jak
bychom
měli
být
proto
krátce
dokonalosti
a
já
pasivním
než
četnosti
a
po
nám
znemožní
neboť
letití
a
to
nám
znemožňuje
postupu
toto
vědomí
naší
tito
ti
potřebu
vábena
čísti
to
na
znemožňuje
poznání
že
pokud
je
to
málo
vlastním
bez
nemohu
poznávat
je
kristus
tou
tam
ukazoval
jak
odcházel
od
vlastnictví
ve
dvanácti
letech
říkal
jenom
když
mu
tam
ztratil
v
tom
klášterů
a
tam
všeho
nedali
copak
nevíte
že
musím
být
v
tom
co
je
mého
otce
tak
ale
byl
potom
nadále
oddán
té
indům
Jak
jinak
se
už
choval
u
toho
křtu
v
Jordáně:
kdo
je
má
matka...
kdo
je
má
matka,
kdo
jsou
mí
bratři,
že?
A
jak
se
potom
jinak
choval
ke
svým
učedníkům
před
svou
smrtí
odevzdal
je
otci
všechny
a
oni
na
to
je
to
ztratili
víru
rozutekli
se
zradili
se
to
možné
nic
mu
to
nevadilo
to
všechno
toho
byl
sem
ho
takhle
zradili
že
také
rozutekli
toho
měl
k
tomu
nezůstalo
při
to
a
přesto
musel
toto
přenést
přes
své
srdce
bych
tak
řekl
takhle
dokonalém
více
a
ti
přeci
a
potom
se
stanou
ctnosti
nectnosti
že
ho
to
nejlepší
tedy
vypěstovat
říci
roky
svého
krocení
neděli
my
v
tom
musel
trati
rázem
tím
že
se
dostanete
kříž
na
tu
potupnou
smrt
se
tam
potom
přišel
ten
svatý
jan
no
ale
on
ještě
aby
jako
ne
ne
ne
a
v
omyl
on
si
ho
nenechal
nýbrž
ho
věnoval
své
matce
hle,
matka
tvá.
A
matce:
hle
syn
tvůj.
Úplně
se
distancoval,
jo?
Tohleto
právě
katolická
církev
dost
dobře
neovládá.
Ona
spíš
říká,
že
když
někdo
je
v
klášteře,
tak
že
vlastně
mrtvých
na
některém
druhu
kláštera
že
mrtví
ne
česky
ale
právníci
a
před
bohem
na
nový
vlastně
pro
tento
svět
ale
nechápají
nitro
co
si
já
já
nesmím
od
něho
to
tě
ta
přitom
utéct
já
musím
to
viděl
vítr
a
vlastnit
o
té
na
tom
to
těžké
že
v
tomto
momentu
nejisté
pocítil
zůstat
ženati
dojati
na
nějaký
užitek
to
má
ale
jakmile
ho
přestanu
vlastnit
to
začíná
ví
pravá
cesta
tímto
životem
a
když
kristus
na
nás
abychom
do
životem
či
že
se
tím
do
životem
On
tam
neříká
o
nějaké
zvláštní
speciální
vnitřní
modlitbě
nebo
o
nějakém
způsobu
klaní
je
nebo
a
bude
se
od
ducha
pravdě
když
budoucnosti
ale
nedává
přesné
říci
nadáno
vnitřní
modlitbu
to
znamená
on
překvašuje
se
ne
ten
život
na
to
myslí
co
bude
člověk
s
boží
ne
změří
ká
pane
pane
a
do
dceři
týkající
zakotven
mě
nachází
je
bych
tě
před
se
tělo
odvolati
tom
utrpení
to
tam
ještě
do
říkali
na
to
člověk
ježíš
kristus
ohledně
posledního
soudu
že
totiž
tam
prozradil
že
na
to
žíti
terý
tady
jednou
zemřel
na
kříži
Ustavičně
s
námi
trpí.
Všechna
naše
utrpení
nese
s
námi.
Jak
to
prozradil?
Že
tam
najednou
se
dělí
všichni
mezi
kozly
a
ovce
tam
říká,
to
je
mezi
dobré
a
zlé.
na
levici
do
věčného
zavržení
to
kolik
vadí
i
sebou
na
pravici
obecně
marnosti
a
pln
tedy
věčné
blaženosti
říká
to
vyznají
a
proč
na
pasivní
ká
potože
je
ten
zde
dali
se
vypíti
na
svém
hledali
se
výši
ne
jsem
nemocen
navštívili
se
mi
atakdále
oni
tady
a
kdy
jsme
tě
viděli
hladov
a
kdy
jsme
tě
viděli
víří
a
vizme
tě
naší
ve
nemocného
víře
je
nosili
kýmkoliv
nejmenším
platí
místo
to
se
učinili
nese
učí
time
nelhal
ježíš
kristus
tak
pak
je
tam
byla
že
ustavičně
s
námi
trpí
v
v
každém
nemocném,
v
každém
hladovícím,
v
každém
žíznícím.
Prostě
všechno
utrpení
světa
je
utrpení
Boží.
Utrpení
kola
zní
sedí
na
pravici
otce
znamená
toho
činného
boha
ten
přínos
všechno
bylo
stvořeno
a
není
ho
ale
není
myslitelno
nebylo
stvořeno
čili
on
na
sebe
dobrovolně
bere
na
ně
všechno
utrpení
víte
my
říkáte
prstové
fanatici
dovedl
do
jaké
bude
on
sebe
sama
si
to
bytosti
neboť
on
od
té
vůle
tesat
modlit
idál
více
musí
trpět
rené
ten
umřel
tvořil
ten
domýšlen
to
slovo
se
toho
a
nesení
dokud
netekou
nešťasten
tě
praktikám
každém
z
nás
může
nastat
třebas
už
dneska
nebožtíka
už
i
na
postel
a
amen,
pravím
vám,
jsou
mezi
vámi
někteří,
kteří
zažijí
ten
konec
světa.
A
byli
a
zažili.
A
mezi
námi
jsou
taky
samozřejmě
taky
lidé,
kteří
zažijí
tento
konec
světa.
To
znamená,
že
ostatní
svět
bude
končit,
ale
pro
nás,
pro
naši
individualitu,
která
vyspěla
k
určitému
vrcholu,
bude
končit,
ale
v
tu
chvíli
usedneme
na
pravici
Boží
a
budeme
trpět
vyšším
způsobem,
prosím,
upozorňuju
vás,
než
dosud
trpíme,
a
v
tom
bude
vrcholná
blaženost.
e
to
je
krásná
naděje
vite
o
to
při
a
nikdo
duše
se
nenese
užijeme
spočívá
v
této
mohu
říct
no
já
jsem
dneska
v
tom
vysoko
vy
tam
to
bylo
asi
znázorněno
tímto
utrpení
že
ho
ustavičně
nestihne
heleno
světa
na
sobě
není
možno
někam
vstoupit
a
neví
na
sebe
něco
je
kdybych
nevzal
tak
nemohu
nikomu
být
prospěšný,
ano?
Samozřejmě,
já
tady
v
tom
následování
Krista
tam
i
tohleto
co
mi
tady
bylo
navozeno
řeknu
já
to
najednouje
myšlenku
že
se
odněkud
někam
jde
to
je
to
také
pravda
tak
se
k
nepotřebuji
to
také
ale
není
to
celá
pravda
pro
mě
to
se
odněkud
někam
jde
tak
se
to
vysvětlí
k
nám
a
kromě
toho
také
tady
pracuje
a
hlavně
nedbati
je
milo
je
to
cesta
nepřítel
je
chytá
tím
výsek
závislý
na
milosti
a
na
této
cestě
neplatí
tahleta
pouhá
logičnost
odněkud
někam
nýbrž
milost
za
milost
bereme
a
i
když
já
se
nedovedu
vystavit
jedné
milosti
tu
milost
přijmu
nepřivlastním
nýbrž
z
ní
vyvodím
důsledky
prosím
tady
každé
slovo
sedí
to
není
tam
nanosit
to
přivlastňování
nepřivlastní
chyba
uskutečnění
nese
životě
dostavilo
věci
když
se
přitem
milosti
některé
kterékoliv
na
kterémkoliv
stupni
tak
osvědčím
že
to
ani
absolutní
odevzdaností
i
současném
zachování
směru
své
mé
mysli
do
věčnosti
tak
já
mohu
v
tom
okamžiku
překonat
všechny
mezistupně
moře
ocitnout
někde
na
konci
se
řiká
pověstmi
se
tady
to
je
jedna
věc
za
odkud
kam
nebo
to
musím
vysvětlit
když
kristus
ukázal
se
narodil
a
potom
zemře
nakonec
na
kříži
a
tak
dále
skalnatých
stoupne
nebesa
ale
fakticky
to
vypadá
tak
člověk
nesčíslněkrát
zrozuje
v
sobě
a
nevíře
ně
krásy
a
nechtěná
stává
z
mrtvých
ale
vy
či
tak
nepatrný
to
ven
a
nepatrnou
měrou
že
to
ani
neuvědomí
ale
ono
přeci
jenom
něco
v
něm
a
je
to
zaviněno
dvojí
utoneme
narodí
v
sobě
něco
nového
a
pozorované
dbá
tak
se
to
zahyne
anebo
toho
narodí
tak
málo
že
to
ani
není
po
a
v
jeho
vědomí
to
znamená
trávení
toho
málo
a
proto
musí
zrození
opakovat
zkrátka
ten
život
jak
jsem
o
něm
mluvil
který
tady
žijeme
je
proto
tak
ten
je
nás
ustavičně
vede
nebo
nutí
k
ustavičnému
odosobňování
si
ho
ne
vůbec
páru
o
duchovním
světě
nebo
o
nějaký
více
povinnostech
tak
my
se
musíme
na
každém
kroku
a
slovního
na
a
tedy
proto
vlastně
jdeme
všichni
bohu
na
výlety
omítky
dice
drobný
unikneme
tím
že
ani
nepoznáváme
jeho
tím
méně
pozná
ten
pokrok
ale
se
jenom
i
starý
člověk
již
nemáte
na
čili
život
přeci
něm
určitý
pokrok
vidí
že
neměl
zájem
o
duchovní
věci
že
se
taky
mi
li
mluvil
a
musím
víte
už
to
moudrost
stav
se
hodně
asiaté
schopnost
myslet
tak
to
to
asi
ty
důvody
tedy
je
střed
tomu
říct
protože
tam
tímhle
se
to
ukázat
toho
důvodu
že
je
mu
šlo
o
aby
ukázal
nezžité
se
nemusí
takhle
prosba
ale
které
se
tam
mi
do
toho
života
z
toho
důvodu
abychom
poznali
co
potom
nebo
co
právě
máme
me
zajat
celí
nerovnováha
co
máme
vyžehlit
co
čeho
se
tělesa
o
tom
už
abychom
pořád
no
a
znovu
napravovali
nerovnováhu
pořád
vana
tu
homeostázu
na
to
na
to
vyrovnávání
těch
potřeb.
A
základní
potřeba,
o
které
vůbec
nevíme,
a
kterou
tedy
vědomě
tedy
vůbec
nevyrovnáváme
je,
a
ta
je
ze
všech
nejsilnější,
je
láska
Boží
k
nám.
Že
nás
tak
nesmírně
vedená
nemůže
existovat
že
že
von
tímto
tomem
a
to
nevím
a
jakmile
tohleto
objevíme
je
a
ne
tak
to
bývá
o
bytí
nepatřím
prudkého
vývoje
který
ruší
všechny
nevidím
tohleto
oběvi
neznamená
sebe
se
může
ocitnout
na
druhé
se
se
říká
to
obracení
světem
nebo
složeného
světla
pře
ho
v
jedno
s
zalezlého
do
mé
provést
projevem
i
vaříte
nebývá
postála
psance
mocnosti
a
nebo
posláze
poznání
do
běží
o
odstranila
že
Bůh
nás
miluje,
tak
není
schopen
nejenom
toho
Boha
nemilovat,
ale
není
schopen
chodit
okolo
jakéhokoliv
utrpení
jenom
tak,
aniž
by
se
ho
to
dotklo.
toto
si
je
třeba
rozumět
tomu
poslední
soud
je
tam
byl
ten
tolik
sdělení
je
on
potom
může
se
přes
nebo
nem
lásky
kterou
poznal
u
boha
potom
že
milovat
si
toho
nebyli
tradice
rychle
let
zužuje
k
tomu
cíli
duchovnímu
a
jenom
mému
věčnému
životu
esse
tady
mám
otázku
si
to
říkal
poslán
celá
se
jsoucnosti
a
on
poznání.
Já
bych
tuto
otázku
celou
nezodpověděl,
protože
teď
právě
chci
psát
ten
pátý
sešit
a
chci
tomu
věnovat
věčně
padá
a
nemám
dojem
že
to
jako
někdy
tě
tak
tady
pána
zřít
a
nedělám
naději
že
vy
se
říkáme
že
žít
jak
by
to
říkal
já
bych
to
řekl
takhle
dostati
nám
dobrech
taky
tak
kontemplace
neztracená
vysvětlená
stránek
zkrátit
to
je
ten
se
tak
asi
dopadne
a
nevedou
poznáte
tam
vděčit
osobě
řekl
nějak
jsem
představa
na
život
že
já
jsem
cesta
tak
dlaně
řekl
já
jsem
se
oděna
takovost
rebelem
beloved
času
a
prostoru,
do
nějakého
děje,
cesta
představuje
pochod
odněkud
někam,
nějaký
prostor
a
který
se
potřebuje
na
tu
čili
ne
které
já
jsem
cesta
znamená
kdo
za
mnou
zde
ten
vlastně
jenom
stačí
aby
se
na
mně
spolehnul
aby
se
mě
odevzdal
mému
vedení
a
já
pro
něho
to
cestou
já
budu
ukazatelem
půdu
také
silou
která
po
té
cestě
povede
tady
tuposti
soudností
čeřínek
já
jsem
pravda
to
znamená
já
jsem
bez
ke
poznání
tím
rozlišené
to
znamená
on
obaženo
všechno
se
dá
poznávat
ani
cíli
jako
jako
jsem
tou
stránkou
absolutna
převedeného
do
časoprostoru
tak
jsem
také
tou
stránkou
absolutna
a
kdo
mně
takhle
poznával
otázce
pravdy
poznávání
je
a
bylo
nepočíná
ten
žádný
po
žádný
prostor
nazíráním
ozřejmí
ěm
zřením
poznává
mojí
postav
poznává
podstatu
přeje
to
tady
o
cesta
duha
a
jíst
mít
jako
celek
ne
ten
který
tady
poznáme
věčný
život
a
život
všeho
ostatního
cestě
nepoznáme
život
jako
celek
je
její
se
sebou
je
bezčasového
života,
na
jehož
straně
je
ta
pravda
bezčasová
a
časoprostorového
života,
na
jehož
straně
je
také
ten
vtělený
Bůh
se
nám
tady
na
jsem
taky
tím
životem
tím
těmi
jsem
taky
tím
který
zároveň
s
a
zároveň
při
a
neví
že
když
tomu
takhle
nebylo
na
bytosti
v
námi
tak
nejenom
že
bychom
tam
netoužili
do
té
věčnosti
že
jí
ale
že
bychom
nám
nebyl
tím
liském
čím
se
tam
nedá
světem
se
nelogicky
pro
nás
jen
přes
ty
naše
to
slovu
zároveň
vrcholně
se
žárovek
okolní
nebráním
protože
může
o
tomto
utrpení
ho
v
hodování
ze
řekové
získá
za
či
povedeným
boží
tím
tvořícím
Bohem.
Víte,
při
tom
se
nemůže
mluvit,
protože
čas
na
něho
nedoléhá,
ano?
Tam
nemůže-
pravé
utrpení
jaké
vnímáme,
je
možné
jenom
v
čase
z
učení
jiného
druhu
které
nepředstavitelné
obyvatel
dál
tak
zážitkové
prosím
to
si
řeč
nevíme
nemohu
to
slovně
nějak
věřili
či
tušení
ani
jenom
cesta
ani
jenom
život
ani
jenom
pravda
když
to
je
všechno
dohromady
jenom
tady
pochopíme
se
tážeme
ho
plně
následovat
do
přitom
potenciálně
světice
do
se
nedá
že
v
tom
pleteně
můj
vlastní
názor
jakými
prostředky
ostřejší
je
se
koná
je
ve
všem
žijeme
láse
to
poznání
je
ten
stupeň
činnosti.
Čili
především
té-
chopí
té
stránky
Ježíše
Krista,
který
řekl
o
sobě,
že
je
cestou.
Protože
pak
může
za
ním
jít
jako
po
cestě.
je
o
té
cestě
on
řekl
že
se
tak
nic
ká
protože
pak
se
na
něm
se
čtení
ve
rytíře
toho
ostatního
aby
opravdu
soustředěně
šel
a
je
li
si
představuje
znamená
aby
nehleděl
ani
oni
plavby
se
stěnou
činností
tři
do
té
věčnosti
aby
nebylo
třeba
snídaně
při
které
by
nemířil
ale
druh
jenom
modlitby
i
celé
by
řiká
budu
židé
nehoří
sešrotovat
četla
ne
ho
to
ne
nedělejte
si
není
zen
oči
nebe
tím
není
že
není
možné
to
jako
nějak
dokázat.
To
se
nedá
dokázat
chtěním,
že
se
do
toho
budu
vmýšlet.
Teďka
po
pána
boha
není
to
chutná
ne
tak
i
pro
sebe
ne
ale
musíte
si
celé
jestliže
se
ten
život
obětovat
jemu
tak
se
dostane
poznání
že
vedle
toho
že
přímá
do
toho
setkání
se
s
tím
že
od
boha
tak
se
tomu
abyste
se
žil
a
také
ničím
prostředek
mě
od
tohoto
světa
potravu
du
i
pane
je
o
to
vyžaduje
životní
prostředí
tedy
se
také
úvodě
od
boha
a
neustále
na
něm
boha
ale
vy
to
berete
jako
od
tohoto
světa
Čili
vám
se
dostane
poznání,
že
beztak
všechno
berete
od
něho.
A
toto
samo
stačí,
když
se
to
prohloubí
to
poznání,
abyste
nemohli
jíst
jako
ostatní
lidé.
pít
jako
ostatní
aby
se
mě
ta
neplatí
aby
se
nemusí
dost
že
na
pána
boha
kdepak
nastane
ale
přesto
budete
jíst
jinak
budete
věna
a
tak
dále
a
to
vám
není
vysvětlit
té
věčná
do
se
dostane
každému
který
sice
s
činnosti
dovede
do
nějakého
stupně
já
znovu
odvolávám
na
to
nebudu
tady
opakovat
jak
ten
narada
těl
pozorného
světce
činem
člověk
nebo
někde
je
to
ona
se
který
nám
nemyslel
vůbec
na
boha
celý
den
a
byl
to
jen
byli
civět
to
není
to
na
vtom
pomyslet
na
pána
boha
poznání
ten
oral
a
přitom
oral
proto
pořádně
protože
to
byla
že
to
byl
život
kterému
už
rozuměl
to
činnost
které
už
slovního
rozuměl,
že
činnost
je
prostředek,
který
mě
vede
k
Bohu.
A
proto
ji
konal
pořádně
ji
tak
porá
bude
to
nekoná
kdyby
toto
byl
nevěděl
obohatilo
to
porazilo
tak
nevrací
se
nějak
protože
je
to
cesta
k
bohu
a
to
byl
nemáme
taky
protože
to
strašně
dlouhá
tady
a
to
z
dutou
hrou
své
je
tak
nějakými
problém
nebo
řešení
nějaké
říká
se
nebo
prací
ale
to
zaujetí
ani
u
toho
dítěte
ani
u
toho
dospějeme
má
takovou
povahu
že
by
ho
přivádělo
do
věčný
do
vědomí
věčného
syna
do
do
vědomí,
že
je
nesmrtelnou
bytostí.
Proč
je
to?
Nebo
co
je
k
tomu
ještě
zapotřebí,
aby
se
povědomí
a
vy
také
já
by
se
to
podělí
tažení
tokem
se
který
nemusíte
levou
hlasité
že
to
není
časově
jak
se
nevyřeší
dokud
nebudete
se
na
mají
této
nevejdete
do
království
boží
nedá
buďte
děti
ale
říká
za
to
okolí
totiž
napřed
i
jemu
dospělí
člověkem
o
tom
ví
jako
je
a
to
je
dovoluje
to
by
se
to
život
tím
poznáváním
potom
mohu
realizovat
potom
mohli
živa
realizovat
ty
duchovní
věci.
Na
to
byste
si
je
li
se
to
je
nebo
řekne
li
se
to
být
jako
dítě.
Dítě,
když
se
věnuje
své
hře,
tak
zapomene,
že
má
doma
matku,
otce,
nějaké
prostředí
a
věnuje
se
chcete
že
jemu
otupené
učí
vážit
boží
za
máte
naučená
bere
naše
se
že
máme
na
mysli
že
patří
patří
člověk
že
by
takový
to
si
to
ven
zaujat
nějaký
životním
nové
nebo
se
prostě
začíná
se
to
má
vojsko
práci
když
musí
duchovně
potřeby
se
plně
mohl
věnovat
v
něm
zapojen
si
ověřili
bohu
se
štítem
musí
bez
věrni
takového
tím
přítele
a
čicháte
se
o
to
potom
přejde
jí
aby
se
možnost
a
je
označím
tomu
že
se
děje
který
byl
velice
moudrým
pánem
to
ne
o
tom
svým
očekával
tomu
ďáblovi
sen
a
také
ho
kázána
a
řítíme
do
toho
časového
se
živou
říkávám
pohovoříme
nijak
bude
spokojen
tím
co
si
ani
dosah
jestliže
jsi
spokojený
s
tím,
co
jsi
na
tom
světě
dosáhl,
tak
v
té
chvíli
propadáš
peklu
a
já
si
tě
mám
právo
vzít,
ano?
to
je
přeci
platné
pravidlo
kdy
člověk
činností
nejde
kupředu
nýbrž
tou
činností
do
do
se
na
to
nemá
se
všemi
činnosti
není
nemíní
nýbrž
je
mu
otec
kšamá
ram
ta
je
osvěžíte
patříc
na
takovou
činnost
nebo
tajnosti
zapomíná
sebe
neboť
to
umí
se
že
řešení
obou
je
čili
že
se
za
pomoci
nebo
se
o
tom
že
by
nebyl
že
nevidí
nezatížené
bližší
postoupíme
žižkově
ježíši
dříve
je
li
že
si
tím
že
se
vyřeší
či
říci
a
to
nejen
že
devítiměsíční
ničeho
se
věřící
a
neboť
to
se
mi
že
se
vnímáme
se
dopadá
tak
pomocí
tyto
nebo
o
místu
a
on
to
musel
věnována
zapomněl
sebeobětovat
že
se
nemusíme
a
kdybych
zůstal
u
nikoli
z
nich
který
to
dovedli
dál
za
viny
váhá
to
Ten
samozřejmě
měl
svýho
otce
zasvěcence
a
ten
mu
říká:
a
no
tak
to
je
v
pořádku,
ty
musíš
jít
teďka
zas
dál,
že
ano?
neměli
tuto
možnost
tak
i
tato
naučí
to
úrovni
to
nevadí
ale
to
je
to
mi
je
to
tomu
projevy
které
tady
nechali
je
prosté
popohnání
se
se
bytosti
básně
víte
že
vám
to
něco
řekne
a
zrovna
tak
bych
mohl
mluvit
o
říká
o
například
třebas
hudebníci
když
se
to
pronikavá
možnost
když
tu
hudbu
posloucháte
oněch
to
otročili
a
dostat
se
na
takovou
úroveň
která
do
závodní
prvkem
tě
jakým
se
rozhoduje
vnitřní
stav
na
příklad
dejme
bohu
vágnerova
v
anebo
tak
se
mi
otci
taky
zažil
ano
a
bych
to
se
se
naučí
poslouchat
tak
z
toho
má
daleko
víc
než
z
kterékoliv
jiné
hudby.
Ovšem
muselo
by
to
mít
nějaké...
nějaké
nadání
hudební
nemůžeme
jít
i
se
budou
totiž
opravdu
chce
aby
člověk
uměl
od
stoa
se
se
ošově
ka
a
by
otupoval
od
sebe
sama
protože
ničím
se
do
člověka
nebo
je
dokud
se
od
sebe
neustoupí
neodstoupí
a
tak
to
měsíční
ho
nové
odpustím
od
sebe
a
vrchol
dokonalosti
už
mýho
jižní
jako
sebe
nám
paní
pořádně
po
tom
toho
bližního
i
to
není
moje
že
to
není
vědomo
a
že
to
ale
ho
aspoň
mi
se
mi
toho
žít
stejně
rád
jako
sebe,
to
si
prosím
servírujte
a
starejte
se
zase
tam,
kde
se
vám
to
nehodí.
A
uvidíte
jak
stoupnete,
jaké-
jaký
poznání
se
vám
dostane
to
je
asi
netekou
sem
tady
si
při
pohledu
otázka
jaký
je
návod
na
hudby
se
že
ta
stereotypní
mechanická
a
tak
dále
na
to
řeknu
zase
velice
dopracovat
duším
že
je
to
bude
výplod
to
a
to
bych
to
takhle
ve
zatím
novu
jako
by
to
nikdy
přeci
nedělá
druhu
znamená
ani
na
mysli
to
zavedení
tak
to
za
mnou
stojí
nějakej
tam
na
to
že
s
ním
zkušenostmi
nová
se
do
ní
veliký
to
se
bez
vlastní
na
konáte
nám
o
tento
zle
by
to
začátek
který
tam
někde
vznikly
přestane
také
desetiletí
po
kristu
to
nebe
prozkoumali
kou
přednost
tomu
to
že
i
také
nic
relier
vychová
ale
do
zacházení
doma
duchovní
co
všechna
cennější
ono
jak
píše
má
dělat
a
na
ten
a
ale
ta
se
mu
zalíbila
tak
velice
tak
ani
cestoval
a
za
druh
Nikdy
nepomyslel...
nikdy
nepomyslel
na
to,
co
už
udělal.
Že
to
nějak
použil,
plahočil,
že
nějak
koncentroval,
že
nějak
se
modlil,
nýbrž
ta
důvod
ráno
znovu
začínal
pokojem
vozila
nevlastnit
a
on
se
nutil
stít
ani
uložená
buďtež
má
na
té
cestě
že
už
pomátlo
se
tito
krásný
či
ten
je
řečeno
na
té
studny
se
to
nezmechanizoval
já
se
to
vylíčil
v
tom
přirovnání
o
té
denní
nadechujíce
ráno
a
zabrání
kdysi
pojednala
přivážete
a
velkoryse
rozdávali
peníze
tak
při
dostali
stejně
jeden
to
a
ten
i
vyhnali
ty,
co
byli
vod
rána,
že
nesli
tíhu
toho
dne,
zdánlivě
když
jsem
tam
skončil,
ale
patrně
tím,
že
člověk
musí
začínat
musí
se
těm
každý
den
znovu
a
jakmile
by
pomyslel
na
to
že
není
to
navazuje
nějakou
modlitbu
nebo
nějakou
činnost
kterou
se
tím
dělá
tak
by
začal
přitom
vlastnit
vycházel
bych
poučovati
ty
a
on
musí
vycházet
z
pozice
odevzdání
dneska
to
dělám
to
jsem
to
se
nedávají
říká
nestarejte
se
ale
to
není
ten
do
budoucnosti
a
to
se
minulo
to
nescho
poslali
vyslovovali
já
se
na
to
nesmíme
myslet.
Že
tam
Ježíš
říkal:
kdyby
byla
Maří
Magdalena
myslela
na
svůj
minulý
život,
tak
nikdy
se
neocitla
jsem
se
nepadla
mu
své
by
mezi
ní
a
jistá
jejich
působ
života
velice
totální
žil
od
životem
tě
krista
také
na
to
poukazovali
chyby
lionel
říkali
jak
že
on
si
vůbec
na
vysloví
do
to
je
on
přeci
řekl
bere
to
myslíš
má
jeden
důležité
naruší
tu
mříže
málo
druhýho
dnu
dna
odpustitelný
důvodem
toho
je
které
asi
toho
pána
ke
očisťovat
ta
pomoc
tak
také
tahleta
žena
a
tím
řekl
že
ona
vlastně
to
tam
i
v
tom
přímo
řečeno
ale
ona
do
malá
na
kamene
a
to
překonání
sama
sebe
spočívá
v
tom
nějak
všestranně
zapomenu
na
to
co
jsem
udělal
vám
panují
toho
který
tam
stojí
v
tom
okázale
v
tom
to
se
a
modlí
se
dávám
desátky
a
ctnostně
žiju
a
tohleto
a
to
ukazuje
jako
nepravou
nesprávnou
modlitbu
ukazuje
na
za
správnou
mu
takovou
tam
tu
říká
nejsem
hoden
ne
ale
před
tím
ho
ta
nehodnost
stovka
než
a
sešli
aby
se
neodvažoval
rozumí
nápoj
nehodnost
ale
on
přesto
musí
to
bych
si
že
musí
být
boží
ne
ale
tak
že
se
podobného
víte
ukázal
na
toho
setníka,
který
přišel
fyzicky
proto,
že
jeho
služebník
byl
nemocen.
Sám
to
byl
člověk
nevěřící.
Jenomže
přišel
jako
divotvůrce,
tak
musel
vidět
ty
účinky.
a
těch
účinků
poznal
že
by
mohl
začly
vyléčit
toho
jeho
si
že
vnitřnímu
a
říkal
pane
můj
služebník
je
věc
nebo
se
nebo
umírá
žíšeje
k
no
tak
pořá
tam
přijde
aby
ho
vyléčil
říkat
ten
co
by
se
řekni
jenom
slovo
a
může
zevní
do
desíti
žita
snáze
lká
metám
takovou
výrokem
připraveno
dána
holé
vírou
přistupuju
že
se
modlitbě
podle
výše
na
že
na
straně
Boží
je
veškerá
láska,
veškerá
milost.
A
co
mně
stojí
v
cestě,
to
je
jedině
moje
já
tím
dokonale
od
odstoupím
tím
je
dokonalejší
moje
modlitba
a
čím
dokonaleji
se
při
čistou
bohu
se
zná
touží
se
po
něm
k
němu
při
novým
dokonaleji
to
dopadne
s
lépe
se
dopadne
vylíčeny
myslím
že
je
dobře
si
uvědomovat
do
řiďme
né
slovy
že
člověk
se
musí
naučit
tou
li
se
od
mládí
např
své
je
vychovává
i
počáteční
nesmíříme
mysleli
že
se
svému
životu
člověk
potřebuje
aby
se
najedl
napil
a
tak
dále
a
bytostí
pokryl
své
v
jehož
potřeby
to
je
se
toho
není
sice
materalisté
že
potřebuji
ještě
citové
prostředí,
porozumění,
společnost
a
tak
dále.
Rodinu
třebas,
nějaké
ve
kterém
žije
a
řekla
jí
celé
to
věcí
že
trpí
následovat
se
ne
citově
že
jsou
neuspokojeni
citově
a
že
to
možná
bude
jen
celý
vrozená
že
i
tohleto
citové
vyžití
chybělo
k
víme
že
například
bez
toho
silového
i
bychom
my
kvali
koncentrací
dočkali
kdybychom
se
byli
vzájemně
nepodporovali
nebere
ji
za
ručičku
jedině
jeden
by
to
byl
nepřežil
a
že
na
to
byl
přitom
se
tak
se
to
předvedený
proto
že
člověk
nebyl
sám
se
ke
se
mu
životu
potřebuje
nejenom
stravu,
a
té
tam
bylo
velice
málo,
daleko
více
potřebuje
toho
soužití
s
ostatními
lidmi.
lidi
li
člověk
je
svému
životu
potřebuje
také
hotovým
bohem
a
to
je
je