Karel Makoň: kotouc-C02-d (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

je vším a tak Tak především sem tam nedopovídal, o čem to tam bylo? O tom... o tom, když člověka potká ta nějaká milost, co s tím dělat. Musí vyhovět také úrovni svého zevního života, to znamená, on musí ten klid, který nastupuje z vyšší síly, uměle nebo musí mu vyhovit podobným klidem v zevním životu. On nesmí pro tu chvíli být činný. On, i když tady nabádám po všech stránkách k činnosti, a on musí v tomto případě přestat být činný. A teď k druhé věci. Tam jsem řekl, tam mně byl kladen dotaz, jak se to srovnává s pravdou, když na jedné straně píši, že Zlatý klíč slouží k tomu, aby člověk se odpoutal od věcí, aby správně podle vůle Boží věci řešil, aby si pomohl k prosazení vůle Boží do... do s- do života, a na druhé straně říkám, že se toho nemá často používat, že se s tím šetřit, že to nesrovnávám. Bohužel se to srovnává. jsem si toho byl dobře vědom, co jsem říkal na jedné stránce a na druhé. se nebudu ohánět Aristotelovskou a indickou logikou, která je rozdílná. Ale vám jenom chci říct, že když se používá takovýho Zlatého klíče v případech, které nejsou krajní, tak zanedbávám jednu věc, že jsem nevyčerpal všechny vlastní možnosti. si cením Zlatého klíče jenom... to je můj názor, si ho cením jenom po stránce, žé zbavuje neklidu, ano? Že totiž mám vlastně v fázi, ve které se nacházím, největšího nepřítele v neklidu. Neklid, zloba, vášeň, cokoliv, zármutek, rozpolcení jakéhokoliv druhu ve mně způsobuje neschopnost spojit se úžeji s Bohem, ano? Navázat kontakt. A pro to, jsem také pro to, z tohoto svého, z této své pozice, z toho svého poznání užít Klíče jenom v tom případě, když to nemohu klidně řešit jinak, nižšími prostředky. Protože jsem si jist jednou věcí, že jestliže člověk nevyčerpá prostředky, které taky od Boha, těmi běžnými prostředky, jestli nevyčerpá tyto běžné prostředky, tak nemá právo chtít vyšší pomoc. Vůbec to nemá právo. To je, řek bych, hříšné spoléhání na pomoc Boží, které je trestné. A to se nějakým způsobem jinde odnese, ano? A bych byl nerad, aby mně potom někdo přišel a říkal mi, jsem užíval Zlatého klíče, ono se to sice povedlo, ale potom to mělo takové a takové neblahé následky úplně na nečekané straně, na nečekaném poli a tak dále. Na to by časem přišel. Jestliže ale toho Zlatého klíče použije jenom tehdy, když dočerpal všechny běžné prostředky, které k dispozici, které jsou také od Boha, nesmíte si myslet, že nic, že něco je tady, co není vod Boha všechno, a když se dostaví neklid, protože to nemůže řešit těmi běžnými prostředky, tak jedině v tom případě právo použít Zlatého klíče. Na tom prosím trvám a když ho použijete jinak, tak se vystavujete tomu nebezpečí přinejmenším, že to napl- nako- nakonec zmechanizujete, že to přestane být Zlatý klíč, že to bude mechanické svalování... své za- vlastní zodpovědnosti na bedra Boží. A... von vám dal Pánbůh také úkoly, které máte řešit z běžné síly, kterou vám dává, a ne z toho navíc. Víte, že Rámakrišnovi měli jeho žáci za... za zlé, že on měl rakovinu krku, na kterou nakonec zemřel, a že jeho žáci mu vyčítali, že se nedá vod své matky Káli vyléčit. Matka nemá tak ráda, že by vyléčila? A on řikal, jej, kdybych ji vo to požádal, tak vyléčí. To je něco podobného jako Ježíš Kristus radil tomu Petrovi, ten meč, kterým chceš tady hájit, ten založ do pochvy. Kdo mečem zachází, mečem schází. Copak si nemyslíš, že kdybych chtěl, že pluk andělů, nebo nevím, eště víc, přijde a ochrání mě? Ty si bláhový. teď tady působím prostou lidskou silou, tou běžnou, kterou se nemohu uchránit, ano? Totiž mnohé případy, a to jsme dneska na to jednou narazili, kde není třeba všechno, všeho se vyvarovat, všeho se uchránit. Všechno zlo nesmíte s- chtít ze světa zprovodit. tím nehájím prosím zlo. Ale jenom znám také jeho funkci, že pojem zla je pro nás relativní záležitost, ano? To není, to není nic absolutního, taky pojem ctnosti a pojem hříchu to není nic absolutního. Co je u nás třebas hříchem, není hříchem v Indii a... a... a naopak, ano? Anebo v Číně a podobně. Čili křesťanský pojem hříchu není indický pojem hříchu, čínský pojem hříchu, indiánský pojem hříchu, to je něco úplně odlišného. A když voni podle své morálky a svých předpisů jednají, tak nedělají hřích a u nás by hřích třebas dělali, víte? A tak když nevidím do věcí a ono to neznepokojuje a vono to člověka, nikoho to neničí, jenom způsobuje, že někteří lidé prožívají nějakou krizi, která jim patrně náleží, to nevim, jesli jim náleží, tak se do toho nepletu. toho Zlatého klíče všude nepoužívám, jenom ve velmi řídkých případech, když jsem si jist, že ho mám použít. Totiž, a to je ten případ, že to je krajní případ. To jsou krajní případy, které poznám. Nedá se to jinak přeci řešit. Všechny lidské možnosti jsme dočerpali. Ejhle je tu, je tu Zlatý klíč. mu mohu to. Na tom že tedy v i jejich a k jen Tak tady mám dotaz, jak je to s tím dojmem, ze života, který si bere, který si bere nesmrtelná duše s sebou, a z něhož potom se vlastně rodí dispozice k dalšímu životu. Proč je to, když ten člověk je třebas ochoten se vzdát tohoto života, proč eště nějaké to reziduum tady je, jak k tomu přijde, když třebas tu dobrou vůli všeho se vzdát. Totiž mluvil bych zase z vlastní zkušenosti. jsem si kolikrát myslel, že jsem se všeho vzdal. Kolikrát. A mohu dneska tady stoprocentně tvrdit, že i při tom posledním vzdání, před tou operací, jak jsem se s- o to snažil čtyři měsíce a osm dní, jsem se nedostal tak daleko, abych všechno odevzdal. Totiž stačilo mně to k tomu experimentu. Takže jsem měl dojem, všechno je odevzdáno. Experiment proběhl, jak jsem si přál. Bylo tady to napojení na tu jsoucnost, to se podařilo. Ale potom, jak jsem se z toho dostal, jsem si ověřil, co eště všechno ve mně zbylo. Že totiž nevědomost hříchu nečiní. A když odevzdám všechno, o čem vím, tak to stačí. Ale neodevzdám nic z toho, o čem nic nevím. například musím říct, to přirovnám, napřed řeknu přirovnání. Tak máme vědomí a podvědomí. V podvědomí je m- spousta věcí, na které nemusím ustavičně myslet. Ale když potřebuji a mám dobrou paměť, tak z toho podvědomí vždycky dostanu do vědomí to, co právě potřebuji, obyčejně říkám třebas, když potřebuju násobit, tak najednou násobím, protože v tom podvědomí tu schopnost násobení mám zachovánu. Je vám jasno, že v podvědomí je tohoto mockrát více. To se nedá říct jedna ku st- tisícům, daleko více, než toho, co je ve vědomí. Ve vědomí je takhle nepatrná částečka z toho, co je v mém podvědomí. Například celý jazyk český je v mém podvědomí a mluvím vědomě česky dneska. Tak když potřebuju česky mluvit, tak najednou se mi dostává ta moje schopnost mluvit česky do vědomí, ano? Takhle je to také s tím, co odevzdávám třebas v okamžiku smrti, obdobně tedy, v s- okamžiku smrti nebo v okamžiku, když se chci odpoutat. odevzdám všechno, co jsem tady na tom světe měl, přestanu vlastnit, nic víc se na mně nechce. Ježíš Kristus řekl, nikdo nemůže dáti víc než svůj vlastní život. Opravdu nemůže, nemůže, není schopen. A protože není schopen, tak mu toho zůstane, asi, no, n- nesmírně více, než kolik toho dal. jsem to poznal sám na sobě, když jsem zpočátku na duchovní cestě to bral ještě vážně a dobře, ne, a když jsem pořádně koncentroval, tak jsem procházel smrtí takovou, pro nežádoucí. Protože jsem si myslel, všechno jsem dal, a jsem najednou viděl, že nevím o celé řadě věcí, které jsem nedal. Za mnou najednom... najednou stál, najednou stála nebo stály, všechno dohromady, všechna vtělení, která jsem předtím zažil, se všemi potížemi, vše- se všemi strastmi i slastmi, a ty jsem měl odevzdat. jsem o nich dříve vůbec nevěděl, kde se tu vzaly? jsem neměl tušení, že jsou nějaká předcházející vtělení. To nikdo neučil v katolické církvi. A oni tu najednou byly. jsem najednou začal nést tíhu všech svých vtělení. A to byla strašná tíha. To bylo víc než jeden lidský život. To bylo tisíce životů. No a teď jsem si oddychl a říkal jsem si, tak to ty si teďka všechno odevzdal, ne, tak to jsi odevzdal všecko. No jo, ale když ono je tady ta spojitost všeho ze vším. Najednou jsem, když jsem poodešel vo kousek jenom malinký kousek dál, tak jsem, a to jsem ještě nepronikl do toho nekone- do toho nekonečna, tak jsem si zjistil, že musím odevzdat celou existenci vesmíru, neboť z vyplývám. vyplývám z této skutečnosti, kterou my tady zažíváme, to není nic odděleného ode mě, vy nejste mi cizí, vy nejste jiní než já, vy jste všichni závislí na jedné jediné absolutní existenci. To dneska vím. Ale bych to nemohl vědět, kdybych byl neodevzdal i vaši existenci, chápete to? Takhle musíte rozumět spasitelskýmu úkonu Ježíše Krista, že von se stává, řek bych takovým vůdcem celého stvořeného, když... když tam umírá na tom kříži. Proto se potí krví. To nebyl bázlivý člověk a najednou takováhle slabost. je tím že nese něco co my nemáme tušení že se při síly nese a zkrátka vysloví po životě který žil normálním světským životem nikdy se nesetkal s vědomím o předchází vtělení kdy se nesetkal s vědomím o sounáležitosti s veškerenstvem když tam odevzdá poctivě všechno co mohl to znamená i vlastní život ne udělal ale si nemyslí že překonal těl převtělování nebo že se dostane k pánu bohu do absolutno je to naprosto ten mašíruje rovnýma nohama dalšího vtělení protože dal jenom svůj život to znamená vzdal se vlastnictví a veliký pokrok přestal vlastnit ale přestal vlastnit jenom to co věděl že vlastní ale do vás jen vědomí že vlastní to obrovské podvědomí teprve a to je to co tady nabyl teprve to povědomí že teprve když na vás chtějí nějakou vědomost třebas to násobení a vy násobíte Tak teprve se dovídáte, že vlastně umíte násobit, znovu se to dovídáte ne? A to taky vlastníte a to přitom vůbec neodevzdáváte mystická koncentrace když se správně provádí tu výbornou vlastnost že celé podvědomí které je vázáno na živou mozkovou hmotu na šedou kůru nebo jak to chcete říkat to jedno zůstává na vázáno a nepřekáží tomu tu lidského ducha je lidský duch nechá toho to podvědomí v živé hmotě mozkové a jde si za tím nekonečnem toho osvobodí do značné míry ale najednou zažívá věc kterou by neměl zažívat je nucen musím se vrátit. Čím to, že tam nezůstává, čím to, že se vrací. Protože ten tlak toho se stupňuje to nebude aby to to bylo jenom opuštěno mystickou kostrči i hlubokou mystickou modlitbou ticha nebo ještě vyšší třebas extází to je nový jestliže se opouští jenom a nezabíjí se to co se věku je a to za následek že se to hlásí k životu a čím dokonaleji to člověk opustí tím dokonaleji to nácvik životu protože to spojitost a nit vymazáno je to ranec který se do prázdné mysli dere a dostane se tam Víte, Ježíš Kristus na to narazil v své řeči o vyčištěné komnatě. vyčistí svoji mysl nebo on říkal komnatu oku svou nebo tak nějak od nějakého nečistého ducha že tím není dáno přijde sedm jiných a zase tam přebývat protože tam najdou uklizeno prázdno to je ono nikdy nikdo netušil kolik zbytečných myšlenek v člověku je než do samoten trvat dobu se mu vyvalí podvědomí do jeho vědomí které se tam nikdy nemohlo a nemělo právo dostat protože byl pořád plně čeho teď se najednou vyprázdnil a větší potíže tím podvědomím než měl předtím kdykoliv říká ty četné takováhle koncentrace když přímá na víc myšlenek než při normálním myšlení že mají cení na určitou věc myslím a je to vyřízeno že naše středem sem stylem to mnoho říká protože tam chybí jedna věc, to zaměření do do toho, do věčnosti do toho Boha. zaměřené může přehlušit nebo může zabránit tomu vpádu toho podvědomí. jednu věc zase znovu připomínám to svědectví se víte ze z avily ano že totiž on protože toto nevěděla všechno co myslíte že se říkáme byla podmaněná prostě podléhala tomu způsobu myšlení to deších lidí a hlavně jejích duchovních vůdců kteří nebyli osvíceni ta svatá terezie všechno dala a pořádnou umřít to a to tady prázdna narážíme a proto a užít protože fakticky vůbec neměla co dát na více neměla co dát ale ještě neřekl ale my obrodu nemáme co dát opravami to je to je všechno z věčnosti pocházející od Boha pocházející. A to, co je nadstavbou na to prvky i toho vyrobíme jak to před možné jak to transfigurujeme do našich potřeb denního života jak vědomí tak to mi to posice můžeme dát a to můžeme poctivě dát ale není to zdaleka všecko protože my dostáváme ustavičně jeho jsoucnost že zase ustavičně od něho dávku poznání sílu poznávání je známe ustavičně jeho lásku abychom byli schopni milovat šťastná vidět no a toto všechno musíme si uvědomovat že dáváme že to platí na pátek ježíš kristus to správně ukázal když umíral a byl pro tohoto neměl dovedou toho otce který se tím přáním byl že neměl ho proz něho pustil pro tohleto co my tady říkáme že dokud ho kdyby ho neopustil ten Bůh, kdyby mu... kdyby mu nepřestával dávat tyto dávky poznání, ty dávky lásky nám to nemohl umřít na kříži totiž patě rozumu tomu cele tlak boží láska boží člověka prudce vyprazdňuje a my pořád čekáme nějaké dary nějaký šimrání po těle nebo nějaký tady blaženosti dokud tohleto dokud tohleto jako chceme tak se nemůžeme ani na na propíjení božích ale jakmile začneme celoroční vyprazdňování tak ne nadpráví cestě protože on je může vzít všecko na svá bedra co my vůbec neuneseme si uvědomuju že kdybych byl ústa v těle na to všecko se o to se mu nečiní že ten vesmír, tak bych byl pod tím padl. se znovu vrá- vracím k tomu, co se říká v legendě kristovo je na vitalita převozníkem byl někde za malé asii a přišlo k němu dítě by to dobře znáte a chtělo on totiž nepřevážel on přenášel přes řeku těla aby ho roste kristovo o se tak ještě ne nejmenoval aby ho přenesl přenášel ho a to dítě bylo pořád těžší a takže málem by byl upoma uprostřed řeky křičel prosím to dicendi tak těžké vítě eno bytě jak se to potom řeknu přejdeme to to škále ne to předání to vysvětlím by neposednosti světa Ten nese tíhu celého světa na svých bedrech, jo? A to právě by člověk neunesl nebýt tady pomoci kterou máme tím doly zvanou třeba když si kristus jako na tom kříži a tak dále také třeba rozumět tomu aby velkým úkolu totiž ještě o tom donutíš protože ten dojem duše který na sebe bere v okamžiku smrti to je velice důležitá záležitost že totiž si nesmíte myslet že může ten dojem který je složen z mnoha životů ne z mnoha dějů prožitých v mnoha životech že může ta nesmrtelná duše která se jím obalí po smrti a která je v něm vlastně uvězněna a proto se snaží znovu se ho zbavit tím že se znovu nebo vtěluje, že se nemůže bavit s jedním vtělením. Ono to není možné. Ona uplatní jenom velice malou a že bych takovou kterou bych nazval naléhavou část tu mi naléhavější nově se toho nejnaléhavějšího břemene i více že takže ten lidský život podle toho vypadá že to co je vlastně takovou charakteristikou proto individuum to se zrozuje říká se že když se zrodí v tom novém tvoru asi třetina těch dispozic co ten člověk měl v minulém vtělení a když aspoň zase malou část prost tak předtím nerostete člověk umí využít tak že zaručen nový život duše ten by krátka bych ale se mu nedopřeložil To je ta možnost, aby tyto dispozice uplatnil, buď výchovou, že to na něm, se na něm páchá nějaké násilí výchovou a ne okolnosti tak toto života odchází tohoto důvodu že smyslem toho života bylo uplatnit ten dojem z minulých vtělení tak aby se aby byl poměrně celistvý v tom poměrně celý části která byla uplatněna aby totiž představoval správnou a dostačující základní pro vzestup toho člověka do věčnosti kdyby totiž to člověk neměl možnost výhrad v tomto životě na bytost cestou úplnou to smyslu plného lidského života tak by nemohl věta životě nalézt ani poměr do a tím méně poznání věčnosti. Proto například dítě nepoznává, žádné dítě nepoznává Boha, nemůže ještě plně nerozvinulo všecko to co je obsaženo v těch podnětech nevydrží ještě tam skalách které se mají vtělit se do se vtělili a ještě se neuplatnili například na něm rozvinut pomalu života na kom to je všechny složky vesmírové v sobě které jsou zapotřebí k tomu aby zvítězil nad sebou samým o musíme přečká čím je třeba vítězit když něco ještě nemá nad čím je třeba vítězit tak to není plné věty proto se si všimli že největší nechci říct padouši nebo hříšníci ale asi tak nějak podobně byli nejblíže tomu poznání svatý a ústí na byl naivní, a že Ježíš Kristus šel mezi tyhlety špatné lidi, a tam si vybíral své následovníky ti se hrnuli do plného vyžití života v sobě jiskru než to takový člověk mouchy se někde ten nemůže li na duchovní cestě vůbec žádný úspěch protože plně nerozvinul svůj život protože že kristus si dal tolik záležet na tom aby třicet let dělal jenom to co ostatní kde aby dokonale rozvinul tenhleten světský život to znamená stát se platným člověkem které tehdejší společnosti tesařem nebo jak chcete a teprve po rozvinutí proto života mohl nastoupit něco vyššího nedivte se z je když nerozvinete činný život že rozvinete duchovní život že se věci o tom u těch lidé lidí tedy poctivou vůlí v klášteřích všechno odevzdali i do šli do kláštera a nedosáhli téměř nic nebo málokteří něco. A to z toho důvodu, že nerozvinuli tenhleten život, neporozuměli smyslu tohoto života, Nejcennější je tenhleten život. To je prostředek mysli netěší při tom poznávání toho boha to je prostředek pro všechny platný kterému se nikdy nemůžeme vyhnout kdybychom i chtěli než bychom si vzali život ti to mu nevyhneme protože to bychom museli potom beztak zase následovat dalším životem ale je to obecně platný prostředek nebo daný kterou zveme zaplatit za kterou si můžeme zasloužit věčný život a když se vzdalujeme tohoto života když není plně tento život tak nerozumíme smyslu tohoto života do země proč tu ne kuse je pocítil to svou cestou totoje opiti spaní všecko no to vím že se to daleci ale toto všechno se chápat jako postup bohu Jestli to nechápete, tak jsme moc pozadu, protože jsme neprošli tedy tím správným porozuměním, co je to jsoucnost. všechno bereme z toho od toho boha a proto se musíme života když ta žena nevezmeme tak nemáme co bychom vraceli proto ta svatá terezie když a na to dát dostává od vše krista ho vesty utrpení aby ho mohla odevzdat to znamená kdo mnoho dostane mnoho musí odevzdat jasné jako v těch hřivnách to jenom přirovnání dokonale známé ale čím víc toho dostane tím se jako by tím ho tvář tím zase víc dostane potom odměně jedna hina jedno město víte a ten nepoměr jedna vinili částka a město za to že jménem plzně je tam řečeno čili maličtí byli by který málo miluje svůj život a velcí svatí byli kteří hodně rozvinul ten svůj život. jsem si devět let myslel, že jsem ctnostný člověk a jak ctnostný. není každý tak ctnostný jako když jsem za ženskýma nechodil nekouřil nepil ne že jsem bezpohlavně a jenom jsem se modlil a občas jsem taky studoval to bylo na vysoké škole tak jsem si myslel že jako ten nesvatí tak aspoň polosvatý co jsem tady dál za chybu jsem možná byl ctnostný ale jsem začal tu svou ctnost vlastnit víte my se musíme vzdát všeho vlastní víte základ veškerého pokroku duchovního vlastnictví místu to krásně ukázal před tím než se dostal na kříž že Že si tam pozval pro jistotu ty tři apoštoly do Getsemanské zahrady, aby mu jako pomohli, jo? se ukázalo že mu nepomohli víte to je báječné zrcadlo naší osobnosti toho nebo poučení nade vše cenné ani největší co na tom vrcholném stádiu raní nepomůže když chceme vlastnit on tam správně říká o za užijte dál to znamená přestane apelovat na tomu ctnosti jsou dobré abych se mi kam to mocí dostal tu strašně zle že se mi chci dostat na konec nedostanu se s nimi na konec řikam dopraví ale chvíli je musím jako něco co není moje odhazovat do adventisté abych ale abych se dostal k takovému poznání, kterému Indové říkají viveka to znamená správnému rozeznávání abych nebyl ctnostný tím že se tomu nutím nebo se tomu nám nebo že to považuju za ctnostné a nese a vybíral si to ctnostné nýbrž aby byl postní proto že poznávám které pravá no a dělám dobře poznává mělo tak správné tak se nádoba lidé poletovat nad tou mou ctností protože se jim to nezdá bytostné co dělám ale ani na tom do toto estina ležet musím zkrátka to poznávat správné dělat do značí klad dejme tomu na úrovni na jaké byl abraham když mu ježíš kristus a pardon úvodech bůh řekl zavraždi se ho syna tak von sice nebyl ochoten vraždit normálně, šel svého prvorozeného syna zavraždit. Samozřejmě něco jiného jestli tomu správně rozuměl. Jestli to byla vize nebo řeč nerozuměli správně a tak mu pán bůh za zakázal nebo znemožnil aby zavraždil toho svého syna do ruce přeci o to aby přestal vlastnit toho svého syna izáka ono mu jde jenom o tetra bychom nevlastnil v tom nejširším slova smyslu a do jaké míry přestaneme vlastnit do takové míry všechno můžeme mít jak očích indií o všem tak i v tom nemáme do takové míry poznáváme věčnost ptala nutí nám překáží toto poznání proto my musíme dobrovolně vlastně odevzdávat co co víme že se odevzdá jak se tady říkali opati potom to vnitřní umírání provede za nás nový oriente jako písemně že jsme toho málo vlastně odevzdali jak se se rozešel odevzdali všechno, co jsme uměli odevzdat. Tak po těch devíti letech tohoto takzvaného života jsem si o sobě myslel že vlastní mám možnost v tom ctnostech dále pokračovat protože jsem říkal z jakého svým víš které k dělat svatý se ukázat neotočil no a když tyhlety zásadní si nedělám jako ostatní do tak je to s pořádku ale musel na přítele a výklad ten koncentrák abych byl z toho dokonale veden že žádná tast nepřipravuje ještě sama o sobě poznání neboť zastřené úrovni na které být na úroveň lidskou ta ctnost být něco co pochází od boha a nemá to být vlastnictví a z toho dělám zase své to je vlastnictví. Ježíš Kristus se na jiném místě třebas ukazuje, jak učil toho svatýho Petra chodit po vodě, že ten svatý Petr když viděl přichází se do byl na tom jezeře narodí takovém závisá tak si to v době není tak zvané nevyšla říkal mu si to nebo je to zjevení on říkal no to jsem jestli to ty tak si přeji důkaz dovol abych šel k tobě říkám prosím větě a papeže nože aníš chtěl vyzkoušet na to co my potřena on tam všude poučuje na každým rohu domů že on způsobil vánek nebo vítr a začali se dmout ty vlny a začal mu to štěstí proto po odníti že tak dostal práce topit a kdyby ho byl s kristus a kdyby ho byl Ježíš Kristus nevzal za ruku, tak by se byl utopil. On ho vzal za ruku a došli na tu je to s námi dokud nám věci do tak by se dovídáme že věříme že milujeme a že jsmectnostní nalezeno jakmile si eine tak najednou vidíme že byli nenutí k nám to nejde že nemilujeme a podobně jak se zaříkal třebas svatý petr když mu pán říkal je miluješ hanebné ani říkáš naučí nezříkal dvakrát miluju může pasiš beránky vaši otcem a tím si skládáním tělo a podobně dokud se setrvání po tomto mu dobra tím zradíš nýbrž k za to trvá a podobně je vlastní dekártovi čili nevadí petr správné že sebe nezná že nevychází ze správného sebepoznání při všem tomhletom v tom hodnocení vlastních ctností, vlastních zásluh, vlastní lásky vycházíme z klamného sebepoznání. My sebe neznáme. Víte, si cením řeků že na jich vysoký školách ona sanou sama sebe to byl základ ze donutí že kdyby byli nepoznávali sami sebe neměli vůbec právo dalšího studia jestlipak se nás někdo aby se dostali není kteří byli máme dokonce vyléčen dělání jestlipak se nás bylo tak si poznáme sama sebe neprávem na ne a tedy myslí bytl dobře ne huiho neuspěli ve nikdy vědomosti říct zatane by ho byl není nepoznáme sami sebe jak takový slovem to my to navázané jak může správně užívat i leností není že to musím vžívat a sen a říkám že soustavně nebo že přes ale ponesete nepoznával tak to musí udělat tak opravdu ta se užívá opati o celé sestřenicí hledět díval na každém kroku to dobře a to se mi především tyto rozdány člověk chtěl redukovat nějak vždycky je to určitá chyba v tom celou tu cestu nebo všechny hnací prostředky nepřesně jedné věty nebo do moment tak by řekl poslušnost poslušnost poslušnost tomu poznání které mám nebo leven o tom vědění předem že jsem poslušen je naděje říkám další poznání neposlušen nedá se propia na stejné věci nám ovšem se míní a všem se chci přepětí a to je to tak cudnosti nenapoví totožnosti a zažil řešení svých on sám na sobě nestaví, na tom věčném. Tak podívejte se, tady bylo řečeno nebo byla tady kladena otázka který na duchovní cestě ještě trpí tak lidově se říká o pán bůh je to řízena ště je opravdu lidová cení protože nějak tím co neztrácím to rozeznám důkazy o tom že to není správné viny ale to omezí historii když jsem to popisoval některých svých spisech ale zatím se k tomu ne ne byste tam plazem to na a tedy že tam nemůžete najít rozumu je nějaký tak tam jsem vytažen srpen dál co podobného ale asi takhle "Prosím vás", říkal "až vstoupíte na duchovní cestu" nás duchovní cvičení nelekněte se budete začít začne se vybíjet karma na karma aby vám tobě nepřekážela na vašem vaše duchovní vývoj a to znamená budete navštěvováni všelijakými utrpeními vám umírat v rodině a nevím co všecko a budete nemocní a podobně ale časem to všechno když to vydržíte totožnost přestane a byl to potom svobodnější než ostatní lidé tak ani ve setrvalý ani takhle přetlumočeno třeba to o pánbůh milé to píše navštěvuje ani není správné vylije se karma jakmile popiše duchovní cestu že to že je faktem že kdokoliv vstoupil na tu chodec pravá tak dělat tato duchovní cvičení najednou zjistil že větší utrpení než předtím nic nedělal že mu blaze bylo Tak jak je to? Von způsobil nerovnováhu. On vnitřní modlitbou se dostal na vyšší stupeň než jaký odpovídal jeho způsobu života. i zevně myslel že bude žít stejně předtím a pro míto se bude taky ještě vnitřně modlit o to nejde jestliže bych to řekl takhle jestliže vnitřně pokročí a zevně zůstane na určité úrovni stát nastane rozpor napětí v jeho bytosti pokud za bytost nerostech by bylo chybné taky s obsahem se obrážet případ k nedostane schizofrenii takového to přežije ten organismus tak zaručeně to za následek veliké utrpení veliké utrpení které zdánlivě přichází z výšku ale to je jenom zdánlivé protože co vnějšku a co To je z nitra. Co způsobujeme my a co způsobuje někdo jiný. například, když se něco zlého děje v rodině, tak to klidně přišívám na klopu svého kabátu že kdybych to nezavinil tak by se to nestalo a nemyslí že to nějaké toho se toho poznání že to patří a že kdybych jako to nepotřeboval prožívat že by to tady nebylo to znamená nějakou nerovnováhu které se se nevyznám ale která tu je a kterou musím napravit čili a teď co jako znovu tam u těch mystiků podle weinfurtera na to nějaký po dohonit modlitbě ostatní je nastal a teď ten člověk ve šalby křižován zevním zevní světě aby se tam vzdal něčeho aby se v něčem umrtvil jakmile poslechl tohoto tažení jakmile mu něco nebylo zatěžko toto mu nemá být za těžko zenem které výši duchovní modlitby či o libý tak Utrpení přestávalo. Zase příklad ze svýho života. Třeba ty tři dni než jsem se dověděl tom koncentráku jsem tak jsem zavřel není dosažení nařezáno ty ostatní a to stále víc a to se o to víc že si říkal že se předtím ctnostně to na doživotní myslel a teď najednou dostaneš takový nářez a to jak se to do sluje do urpení do duševních tady rozpor ve bytím co jsem dělal a mu tím následky toho a teprve diem lkal to poznání tak že se mám odosobnit a že jsem se odevzdal vlastně tak jsem vyrovnal to co jsem jevil před tím neudělal jsem si pořád novou a novou ctnost osoboval jsem přidával jednu ctnost ke druhé, se mnou nebylo vůbec k vydržení. nedivím že si nenamluvil žádnou dívku, to nebyla asi nebyla žádná no nýbrž se mnou asi nebylo k udržení rozumíte to to byl takový smutný svatý kterýho od doby mám tedy na tapetě protože to co nejprotivnější svatý ateismu pořádný víte takový ti svatí kteří se s tím pořádku ne kteří hloupý svatý jsem byl a to jsem cíle ani svatý ani cizí ale je to v pořádku po stránce že aspoň vím a tím toto nebudu to budu čeho teprve tam také jedna z těch složek toho poznání při tom že ke zabíjen je vás do spočívá v tom že jsem poznal že jsem začal vlastnit své ctnosti je jsem vám tady říkal a to byla ta obrovská nerovnováha která zlem to že jsem dělal vnitřní modlitbu mně dostala do koncentráku k- na samý okraj fyzické smrti. A k velkému duševnímu utrpení ještě horší než ta fyzická smrt, která by byla mohla potrefit a rázem jakmile jsem toto pochopil a ochoten následovat toho poznání všechno utrpení přestalo tam by to všichni i s tímto všichni všimli a říkali člověče kde se gestapák mazat z jedné strany u tebe to přestane začne ne z druhý strany u tebe to přestane my budeme chodit sebou o tady namazáno tak to tam že hodili se mu je seznamte ani různu a všichni dostali protože jsem pochopil smysl utrpení že to nerovnováha jsem tu nerovnováhu vymazal jsem napravil a tím jsem tím budov výtečné trpět pouhý li než na se dostaneš vede jsem to neuměl dělat a je řekl že nerovnová k byla i toto by myslel že pro sebe doví jsteli kým omyl který je člověku trpěn dlouhou dobu ale před určitou úroveň to nemůže jít a učitelově musíte pochopit že pro sebe to neděláte tíže vám na tom záleží říkalo pro vás ta věčnost tak se musíte smířit s tím do trvání kdy bude po ráně stojí psáno stálo psáno na plášti izidy ve starým ře egyptě nán smrtelný neodhalí li pláč nezná jenom to nesmrtelné člověk se setkává s nutní a to nesmrtelné to není jeho to je něco jiného lék se totiž aby vůli světla a to musím vysvětlit to je to je alchymistický pojem, aby totiž místo toho, že- že si dává svítit svým vlastním rozumem, svým vlastním citem a svým vlastním poznání, aby si svítit tím absolutním poznáním tím nesení které osamostatní poznání aby totiž přesunul své vědomí tam odtamtud vycházel do tohoto svého vědomí a když to nedokáže to tak nebo dokázat aby věděl že odtamtud to aspoň bere pečlivým on to že by na to ustavičně vděčen aby nevycházel ze stavu vděčnosti abych nikdy nepřivlastňoval sebemenší dobrou vlastnost míní schopnost třebas intelektuální citovou a tak dále nebo nadřazenost na ostatní aby si nepřivlastňoval Aby si nepřivlastňoval... aby si nepřivlastňoval ani své a aby si nepřivlastňoval ani své nectnosti. Kdyby si se sama nebo příklad nebyl to kamarádkami se dověděla dojmy o tom že tu tak se reka utekla do toho a voni přesto nabízel život kdybys chtěla slavní ale nelekat toho maří magdalena k tomu je a naše ale ona si v chvíli nepřivlastňovala ani zasíti je uměla složit k nohám kristovým do zmizíte umět sloni celou svoji bytost všemi přednostmi i nedostatky k nohám kristovým smysl za susově a jenomže zpovědi trošičku špatně dělána že tam nám nenapovídají že máme své nosti předložit tomu bohu proto nás zpověď tolik jako neosvo- neosvobozuje, jak by měla osvobodit, i když je poctivě udělaná. Když je poctivě udělaná zpověď, tak vodcházíme od a nejsme tak napravení, jak bychom měli být proto krátce dokonalosti a pasivním než četnosti a po nám znemožní neboť letití a to nám znemožňuje postupu toto vědomí naší tito ti potřebu vábena čísti to na znemožňuje poznání že pokud je to málo vlastním bez nemohu poznávat je kristus tou tam ukazoval jak odcházel od vlastnictví ve dvanácti letech říkal jenom když mu tam ztratil v tom klášterů a tam všeho nedali copak nevíte že musím být v tom co je mého otce tak ale byl potom nadále oddán indům Jak jinak se choval u toho křtu v Jordáně: kdo je matka... kdo je matka, kdo jsou bratři, že? A jak se potom jinak choval ke svým učedníkům před svou smrtí odevzdal je otci všechny a oni na to je to ztratili víru rozutekli se zradili se to možné nic mu to nevadilo to všechno toho byl sem ho takhle zradili že také rozutekli toho měl k tomu nezůstalo při to a přesto musel toto přenést přes své srdce bych tak řekl takhle dokonalém více a ti přeci a potom se stanou ctnosti nectnosti že ho to nejlepší tedy vypěstovat říci roky svého krocení neděli my v tom musel trati rázem tím že se dostanete kříž na tu potupnou smrt se tam potom přišel ten svatý jan no ale on ještě aby jako ne ne ne a v omyl on si ho nenechal nýbrž ho věnoval své matce hle, matka tvá. A matce: hle syn tvůj. Úplně se distancoval, jo? Tohleto právě katolická církev dost dobře neovládá. Ona spíš říká, že když někdo je v klášteře, tak že vlastně mrtvých na některém druhu kláštera že mrtví ne česky ale právníci a před bohem na nový vlastně pro tento svět ale nechápají nitro co si nesmím od něho to ta přitom utéct musím to viděl vítr a vlastnit o na tom to těžké že v tomto momentu nejisté pocítil zůstat ženati dojati na nějaký užitek to ale jakmile ho přestanu vlastnit to začíná pravá cesta tímto životem a když kristus na nás abychom do životem či že se tím do životem On tam neříká o nějaké zvláštní speciální vnitřní modlitbě nebo o nějakém způsobu klaní je nebo a bude se od ducha pravdě když budoucnosti ale nedává přesné říci nadáno vnitřní modlitbu to znamená on překvašuje se ne ten život na to myslí co bude člověk s boží ne změří pane pane a do dceři týkající zakotven nachází je bych před se tělo odvolati tom utrpení to tam ještě do říkali na to člověk ježíš kristus ohledně posledního soudu že totiž tam prozradil že na to žíti terý tady jednou zemřel na kříži Ustavičně s námi trpí. Všechna naše utrpení nese s námi. Jak to prozradil? Že tam najednou se dělí všichni mezi kozly a ovce tam říká, to je mezi dobré a zlé. na levici do věčného zavržení to kolik vadí i sebou na pravici obecně marnosti a pln tedy věčné blaženosti říká to vyznají a proč na pasivní potože je ten zde dali se vypíti na svém hledali se výši ne jsem nemocen navštívili se mi atakdále oni tady a kdy jsme viděli hladov a kdy jsme viděli víří a vizme naší ve nemocného víře je nosili kýmkoliv nejmenším platí místo to se učinili nese učí time nelhal ježíš kristus tak pak je tam byla že ustavičně s námi trpí v v každém nemocném, v každém hladovícím, v každém žíznícím. Prostě všechno utrpení světa je utrpení Boží. Utrpení kola zní sedí na pravici otce znamená toho činného boha ten přínos všechno bylo stvořeno a není ho ale není myslitelno nebylo stvořeno čili on na sebe dobrovolně bere na všechno utrpení víte my říkáte prstové fanatici dovedl do jaké bude on sebe sama si to bytosti neboť on od vůle tesat modlit idál více musí trpět rené ten umřel tvořil ten domýšlen to slovo se toho a nesení dokud netekou nešťasten praktikám každém z nás může nastat třebas dneska nebožtíka i na postel a amen, pravím vám, jsou mezi vámi někteří, kteří zažijí ten konec světa. A byli a zažili. A mezi námi jsou taky samozřejmě taky lidé, kteří zažijí tento konec světa. To znamená, že ostatní svět bude končit, ale pro nás, pro naši individualitu, která vyspěla k určitému vrcholu, bude končit, ale v tu chvíli usedneme na pravici Boží a budeme trpět vyšším způsobem, prosím, upozorňuju vás, než dosud trpíme, a v tom bude vrcholná blaženost. e to je krásná naděje vite o to při a nikdo duše se nenese užijeme spočívá v této mohu říct no jsem dneska v tom vysoko vy tam to bylo asi znázorněno tímto utrpení že ho ustavičně nestihne heleno světa na sobě není možno někam vstoupit a neví na sebe něco je kdybych nevzal tak nemohu nikomu být prospěšný, ano? Samozřejmě, tady v tom následování Krista tam i tohleto co mi tady bylo navozeno řeknu to najednouje myšlenku že se odněkud někam jde to je to také pravda tak se k nepotřebuji to také ale není to celá pravda pro to se odněkud někam jde tak se to vysvětlí k nám a kromě toho také tady pracuje a hlavně nedbati je milo je to cesta nepřítel je chytá tím výsek závislý na milosti a na této cestě neplatí tahleta pouhá logičnost odněkud někam nýbrž milost za milost bereme a i když se nedovedu vystavit jedné milosti tu milost přijmu nepřivlastním nýbrž z vyvodím důsledky prosím tady každé slovo sedí to není tam nanosit to přivlastňování nepřivlastní chyba uskutečnění nese životě dostavilo věci když se přitem milosti některé kterékoliv na kterémkoliv stupni tak osvědčím že to ani absolutní odevzdaností i současném zachování směru své mysli do věčnosti tak mohu v tom okamžiku překonat všechny mezistupně moře ocitnout někde na konci se řiká pověstmi se tady to je jedna věc za odkud kam nebo to musím vysvětlit když kristus ukázal se narodil a potom zemře nakonec na kříži a tak dále skalnatých stoupne nebesa ale fakticky to vypadá tak člověk nesčíslněkrát zrozuje v sobě a nevíře krásy a nechtěná stává z mrtvých ale vy či tak nepatrný to ven a nepatrnou měrou že to ani neuvědomí ale ono přeci jenom něco v něm a je to zaviněno dvojí utoneme narodí v sobě něco nového a pozorované dbá tak se to zahyne anebo toho narodí tak málo že to ani není po a v jeho vědomí to znamená trávení toho málo a proto musí zrození opakovat zkrátka ten život jak jsem o něm mluvil který tady žijeme je proto tak ten je nás ustavičně vede nebo nutí k ustavičnému odosobňování si ho ne vůbec páru o duchovním světě nebo o nějaký více povinnostech tak my se musíme na každém kroku a slovního na a tedy proto vlastně jdeme všichni bohu na výlety omítky dice drobný unikneme tím že ani nepoznáváme jeho tím méně pozná ten pokrok ale se jenom i starý člověk již nemáte na čili život přeci něm určitý pokrok vidí že neměl zájem o duchovní věci že se taky mi li mluvil a musím víte to moudrost stav se hodně asiaté schopnost myslet tak to to asi ty důvody tedy je střed tomu říct protože tam tímhle se to ukázat toho důvodu že je mu šlo o aby ukázal nezžité se nemusí takhle prosba ale které se tam mi do toho života z toho důvodu abychom poznali co potom nebo co právě máme me zajat celí nerovnováha co máme vyžehlit co čeho se tělesa o tom abychom pořád no a znovu napravovali nerovnováhu pořád vana tu homeostázu na to na to vyrovnávání těch potřeb. A základní potřeba, o které vůbec nevíme, a kterou tedy vědomě tedy vůbec nevyrovnáváme je, a ta je ze všech nejsilnější, je láska Boží k nám. Že nás tak nesmírně vedená nemůže existovat že že von tímto tomem a to nevím a jakmile tohleto objevíme je a ne tak to bývá o bytí nepatřím prudkého vývoje který ruší všechny nevidím tohleto oběvi neznamená sebe se může ocitnout na druhé se se říká to obracení světem nebo složeného světla pře ho v jedno s zalezlého do provést projevem i vaříte nebývá postála psance mocnosti a nebo posláze poznání do běží o odstranila že Bůh nás miluje, tak není schopen nejenom toho Boha nemilovat, ale není schopen chodit okolo jakéhokoliv utrpení jenom tak, aniž by se ho to dotklo. toto si je třeba rozumět tomu poslední soud je tam byl ten tolik sdělení je on potom může se přes nebo nem lásky kterou poznal u boha potom že milovat si toho nebyli tradice rychle let zužuje k tomu cíli duchovnímu a jenom mému věčnému životu esse tady mám otázku si to říkal poslán celá se jsoucnosti a on poznání. bych tuto otázku celou nezodpověděl, protože teď právě chci psát ten pátý sešit a chci tomu věnovat věčně padá a nemám dojem že to jako někdy tak tady pána zřít a nedělám naději že vy se říkáme že žít jak by to říkal bych to řekl takhle dostati nám dobrech taky tak kontemplace neztracená vysvětlená stránek zkrátit to je ten se tak asi dopadne a nevedou poznáte tam vděčit osobě řekl nějak jsem představa na život že jsem cesta tak dlaně řekl jsem se oděna takovost rebelem beloved času a prostoru, do nějakého děje, cesta představuje pochod odněkud někam, nějaký prostor a který se potřebuje na tu čili ne které jsem cesta znamená kdo za mnou zde ten vlastně jenom stačí aby se na mně spolehnul aby se odevzdal mému vedení a pro něho to cestou budu ukazatelem půdu také silou která po cestě povede tady tuposti soudností čeřínek jsem pravda to znamená jsem bez ke poznání tím rozlišené to znamená on obaženo všechno se poznávat ani cíli jako jako jsem tou stránkou absolutna převedeného do časoprostoru tak jsem také tou stránkou absolutna a kdo mně takhle poznával otázce pravdy poznávání je a bylo nepočíná ten žádný po žádný prostor nazíráním ozřejmí ěm zřením poznává mojí postav poznává podstatu přeje to tady o cesta duha a jíst mít jako celek ne ten který tady poznáme věčný život a život všeho ostatního cestě nepoznáme život jako celek je její se sebou je bezčasového života, na jehož straně je ta pravda bezčasová a časoprostorového života, na jehož straně je také ten vtělený Bůh se nám tady na jsem taky tím životem tím těmi jsem taky tím který zároveň s a zároveň při a neví že když tomu takhle nebylo na bytosti v námi tak nejenom že bychom tam netoužili do věčnosti že ale že bychom nám nebyl tím liském čím se tam nedá světem se nelogicky pro nás jen přes ty naše to slovu zároveň vrcholně se žárovek okolní nebráním protože může o tomto utrpení ho v hodování ze řekové získá za či povedeným boží tím tvořícím Bohem. Víte, při tom se nemůže mluvit, protože čas na něho nedoléhá, ano? Tam nemůže- pravé utrpení jaké vnímáme, je možné jenom v čase z učení jiného druhu které nepředstavitelné obyvatel dál tak zážitkové prosím to si řeč nevíme nemohu to slovně nějak věřili či tušení ani jenom cesta ani jenom život ani jenom pravda když to je všechno dohromady jenom tady pochopíme se tážeme ho plně následovat do přitom potenciálně světice do se nedá že v tom pleteně můj vlastní názor jakými prostředky ostřejší je se koná je ve všem žijeme láse to poznání je ten stupeň činnosti. Čili především té- chopí stránky Ježíše Krista, který řekl o sobě, že je cestou. Protože pak může za ním jít jako po cestě. je o cestě on řekl že se tak nic protože pak se na něm se čtení ve rytíře toho ostatního aby opravdu soustředěně šel a je li si představuje znamená aby nehleděl ani oni plavby se stěnou činností tři do věčnosti aby nebylo třeba snídaně při které by nemířil ale druh jenom modlitby i celé by řiká budu židé nehoří sešrotovat četla ne ho to ne nedělejte si není zen oči nebe tím není že není možné to jako nějak dokázat. To se nedá dokázat chtěním, že se do toho budu vmýšlet. Teďka po pána boha není to chutná ne tak i pro sebe ne ale musíte si celé jestliže se ten život obětovat jemu tak se dostane poznání že vedle toho že přímá do toho setkání se s tím že od boha tak se tomu abyste se žil a také ničím prostředek od tohoto světa potravu du i pane je o to vyžaduje životní prostředí tedy se také úvodě od boha a neustále na něm boha ale vy to berete jako od tohoto světa Čili vám se dostane poznání, že beztak všechno berete od něho. A toto samo stačí, když se to prohloubí to poznání, abyste nemohli jíst jako ostatní lidé. pít jako ostatní aby se ta neplatí aby se nemusí dost že na pána boha kdepak nastane ale přesto budete jíst jinak budete věna a tak dále a to vám není vysvětlit věčná do se dostane každému který sice s činnosti dovede do nějakého stupně znovu odvolávám na to nebudu tady opakovat jak ten narada těl pozorného světce činem člověk nebo někde je to ona se který nám nemyslel vůbec na boha celý den a byl to jen byli civět to není to na vtom pomyslet na pána boha poznání ten oral a přitom oral proto pořádně protože to byla že to byl život kterému rozuměl to činnost které slovního rozuměl, že činnost je prostředek, který vede k Bohu. A proto ji konal pořádně ji tak porá bude to nekoná kdyby toto byl nevěděl obohatilo to porazilo tak nevrací se nějak protože je to cesta k bohu a to byl nemáme taky protože to strašně dlouhá tady a to z dutou hrou své je tak nějakými problém nebo řešení nějaké říká se nebo prací ale to zaujetí ani u toho dítěte ani u toho dospějeme takovou povahu že by ho přivádělo do věčný do vědomí věčného syna do do vědomí, že je nesmrtelnou bytostí. Proč je to? Nebo co je k tomu ještě zapotřebí, aby se povědomí a vy také by se to podělí tažení tokem se který nemusíte levou hlasité že to není časově jak se nevyřeší dokud nebudete se na mají této nevejdete do království boží nedá buďte děti ale říká za to okolí totiž napřed i jemu dospělí člověkem o tom jako je a to je dovoluje to by se to život tím poznáváním potom mohu realizovat potom mohli živa realizovat ty duchovní věci. Na to byste si je li se to je nebo řekne li se to být jako dítě. Dítě, když se věnuje své hře, tak zapomene, že doma matku, otce, nějaké prostředí a věnuje se chcete že jemu otupené učí vážit boží za máte naučená bere naše se že máme na mysli že patří patří člověk že by takový to si to ven zaujat nějaký životním nové nebo se prostě začíná se to vojsko práci když musí duchovně potřeby se plně mohl věnovat v něm zapojen si ověřili bohu se štítem musí bez věrni takového tím přítele a čicháte se o to potom přejde aby se možnost a je označím tomu že se děje který byl velice moudrým pánem to ne o tom svým očekával tomu ďáblovi sen a také ho kázána a řítíme do toho časového se živou říkávám pohovoříme nijak bude spokojen tím co si ani dosah jestliže jsi spokojený s tím, co jsi na tom světě dosáhl, tak v chvíli propadáš peklu a si mám právo vzít, ano? to je přeci platné pravidlo kdy člověk činností nejde kupředu nýbrž tou činností do do se na to nemá se všemi činnosti není nemíní nýbrž je mu otec kšamá ram ta je osvěžíte patříc na takovou činnost nebo tajnosti zapomíná sebe neboť to umí se že řešení obou je čili že se za pomoci nebo se o tom že by nebyl že nevidí nezatížené bližší postoupíme žižkově ježíši dříve je li že si tím že se vyřeší či říci a to nejen že devítiměsíční ničeho se věřící a neboť to se mi že se vnímáme se dopadá tak pomocí tyto nebo o místu a on to musel věnována zapomněl sebeobětovat že se nemusíme a kdybych zůstal u nikoli z nich který to dovedli dál za viny váhá to Ten samozřejmě měl svýho otce zasvěcence a ten mu říká: a no tak to je v pořádku, ty musíš jít teďka zas dál, že ano? neměli tuto možnost tak i tato naučí to úrovni to nevadí ale to je to mi je to tomu projevy které tady nechali je prosté popohnání se se bytosti básně víte že vám to něco řekne a zrovna tak bych mohl mluvit o říká o například třebas hudebníci když se to pronikavá možnost když tu hudbu posloucháte oněch to otročili a dostat se na takovou úroveň která do závodní prvkem jakým se rozhoduje vnitřní stav na příklad dejme bohu vágnerova v anebo tak se mi otci taky zažil ano a bych to se se naučí poslouchat tak z toho daleko víc než z kterékoliv jiné hudby. Ovšem muselo by to mít nějaké... nějaké nadání hudební nemůžeme jít i se budou totiž opravdu chce aby člověk uměl od stoa se se ošově ka a by otupoval od sebe sama protože ničím se do člověka nebo je dokud se od sebe neustoupí neodstoupí a tak to měsíční ho nové odpustím od sebe a vrchol dokonalosti mýho jižní jako sebe nám paní pořádně po tom toho bližního i to není moje že to není vědomo a že to ale ho aspoň mi se mi toho žít stejně rád jako sebe, to si prosím servírujte a starejte se zase tam, kde se vám to nehodí. A uvidíte jak stoupnete, jaké- jaký poznání se vám dostane to je asi netekou sem tady si při pohledu otázka jaký je návod na hudby se že ta stereotypní mechanická a tak dále na to řeknu zase velice dopracovat duším že je to bude výplod to a to bych to takhle ve zatím novu jako by to nikdy přeci nedělá druhu znamená ani na mysli to zavedení tak to za mnou stojí nějakej tam na to že s ním zkušenostmi nová se do veliký to se bez vlastní na konáte nám o tento zle by to začátek který tam někde vznikly přestane také desetiletí po kristu to nebe prozkoumali kou přednost tomu to že i také nic relier vychová ale do zacházení doma duchovní co všechna cennější ono jak píše dělat a na ten a ale ta se mu zalíbila tak velice tak ani cestoval a za druh Nikdy nepomyslel... nikdy nepomyslel na to, co udělal. Že to nějak použil, plahočil, že nějak koncentroval, že nějak se modlil, nýbrž ta důvod ráno znovu začínal pokojem vozila nevlastnit a on se nutil stít ani uložená buďtež na cestě že pomátlo se tito krásný či ten je řečeno na studny se to nezmechanizoval se to vylíčil v tom přirovnání o denní nadechujíce ráno a zabrání kdysi pojednala přivážete a velkoryse rozdávali peníze tak při dostali stejně jeden to a ten i vyhnali ty, co byli vod rána, že nesli tíhu toho dne, zdánlivě když jsem tam skončil, ale patrně tím, že člověk musí začínat musí se těm každý den znovu a jakmile by pomyslel na to že není to navazuje nějakou modlitbu nebo nějakou činnost kterou se tím dělá tak by začal přitom vlastnit vycházel bych poučovati ty a on musí vycházet z pozice odevzdání dneska to dělám to jsem to se nedávají říká nestarejte se ale to není ten do budoucnosti a to se minulo to nescho poslali vyslovovali se na to nesmíme myslet. Že tam Ježíš říkal: kdyby byla Maří Magdalena myslela na svůj minulý život, tak nikdy se neocitla jsem se nepadla mu své by mezi a jistá jejich působ života velice totální žil od životem krista také na to poukazovali chyby lionel říkali jak že on si vůbec na vysloví do to je on přeci řekl bere to myslíš jeden důležité naruší tu mříže málo druhýho dnu dna odpustitelný důvodem toho je které asi toho pána ke očisťovat ta pomoc tak také tahleta žena a tím řekl že ona vlastně to tam i v tom přímo řečeno ale ona do malá na kamene a to překonání sama sebe spočívá v tom nějak všestranně zapomenu na to co jsem udělal vám panují toho který tam stojí v tom okázale v tom to se a modlí se dávám desátky a ctnostně žiju a tohleto a to ukazuje jako nepravou nesprávnou modlitbu ukazuje na za správnou mu takovou tam tu říká nejsem hoden ne ale před tím ho ta nehodnost stovka než a sešli aby se neodvažoval rozumí nápoj nehodnost ale on přesto musí to bych si že musí být boží ne ale tak že se podobného víte ukázal na toho setníka, který přišel fyzicky proto, že jeho služebník byl nemocen. Sám to byl člověk nevěřící. Jenomže přišel jako divotvůrce, tak musel vidět ty účinky. a těch účinků poznal že by mohl začly vyléčit toho jeho si že vnitřnímu a říkal pane můj služebník je věc nebo se nebo umírá žíšeje k no tak pořá tam přijde aby ho vyléčil říkat ten co by se řekni jenom slovo a může zevní do desíti žita snáze lká metám takovou výrokem připraveno dána holé vírou přistupuju že se modlitbě podle výše na že na straně Boží je veškerá láska, veškerá milost. A co mně stojí v cestě, to je jedině moje tím dokonale od odstoupím tím je dokonalejší moje modlitba a čím dokonaleji se při čistou bohu se zná touží se po něm k němu při novým dokonaleji to dopadne s lépe se dopadne vylíčeny myslím že je dobře si uvědomovat do řiďme slovy že člověk se musí naučit tou li se od mládí např své je vychovává i počáteční nesmíříme mysleli že se svému životu člověk potřebuje aby se najedl napil a tak dále a bytostí pokryl své v jehož potřeby to je se toho není sice materalisté že potřebuji ještě citové prostředí, porozumění, společnost a tak dále. Rodinu třebas, nějaké ve kterém žije a řekla celé to věcí že trpí následovat se ne citově že jsou neuspokojeni citově a že to možná bude jen celý vrozená že i tohleto citové vyžití chybělo k víme že například bez toho silového i bychom my kvali koncentrací dočkali kdybychom se byli vzájemně nepodporovali nebere ji za ručičku jedině jeden by to byl nepřežil a že na to byl přitom se tak se to předvedený proto že člověk nebyl sám se ke se mu životu potřebuje nejenom stravu, a tam bylo velice málo, daleko více potřebuje toho soužití s ostatními lidmi. lidi li člověk je svému životu potřebuje také hotovým bohem a to je je