Karel Makoň: kotouc-E01-d (přepis nahrávky)

jen dostaví se u kteréhokoliv tosce na cestě dlouhé je ve správném můžete až na konečnou stání a tak to je nezpůsobí té vlastně degenerace degenerace krize bych já to nazval tak se způsobem zná krize degeneruje za život o kterém ježíš kristus já rede to smrt těch takovýmto způsobu života by nemůžeme poznávat svoji věčnou podstatu nemůžeme víte ani učedníky švů a druhý způsob i ten správný který jež by to navrhoval je tam jádře de větě to jsem tady sta už citoval pojďte ke mně všichni kteří jste obtíženi prací jet a obtížný jste a já vás občerstvím osm ještě dnu opaku od nedělal si výhrady kteří věříte kteří milujete zříte ctnosti nic takovýho prostě který jste obtíženi a jestliže nějaká situace a to bývá situace lidová a obtěžuje můžeme o nic víc ne obtíženi tak já před tím vědom toho že ježíš kristus nelhal tento vedení tím považovat za krizi já mohu to považovat za volání kristovo jestliže toho když takhle transponuje tu krizi na jeho volání do sionu dovolit božím tak se mi stane větším požehnáním protože já místo abych tupiti začá řešit neklidem svým lidoví mám řešit aby člověk neklidem tak já jdu tou odevzdám do toho svého soustřeďovacího střediska tam já oděn za tím ježíšem ano bych to řekl tím olik ale upozorňuju vás na jednu věc a vás ani nenapadne tam odevzdat tu krizi jenom tomu vy tam musíte vždycky s tím být ochotni sami vídni tomu rozřešení že tam musíte pomocí té krize sami celí vrhat do toho centra nemyslete si že je možno žít ježíš to trvalé to lidem se to neví ně to větě lepší jedné za lidi tím totož udělej to jak též nic se nestane nic se nevyřeší a žádné spojení vůbec nastane ale jestliže já jsem ochoten s tou krizí tam vejít když si považuju za za příležitost takhle levně tam vejít že přestup lidi a tam že ne nemohla ani toto jak tam házet a teď v tady monadou kostky to se přesvědčíte že to je prostředek postředek se dostane do dověčnosti ubohou plijí dyť tak jestliže já tohleto udělám tak úplně se setkali s tímtéž účinkem někým se ta maří magdalena ta prostitutka která se používá k nohám ježíšovým a pořád se tam celým svým životem nejistě ní ještě dosti nejenom s těmi toto se a omluví tak máte stoho takový dojem ono to tam použila opravdu celá ta byla dispozici ať si dělá pořadí třeba za vidět na vy ten tam tuhle svatě tak uděláno v tom to porozuměli záměr je zamotalo a eště vynechávejte aby bylo řečeno vědění že střevěké být vyslyšen té vnitřní modlitbě vydalo vnitřní modlitba se stává spojovací modlitbou to znamená modlitbou která nás vědomě spojen s věčností jenom za těch okolností jako to dělá maří magdalena nebo za tím okolnosti jako to udělal třebas o to cítím to do tradici celý od bylo tam najednou si na to ti li povedou zajisté i s tím boží a mohl by na ně podám až tě tam přímo do toho nebe a vám taky a on říká těstě nebe se mnou ráj tito prostě je krásně naznačeno v lidsky jak si máme počít že když uvažuje přemýšlet o tom já ten takový a takový tupen tak a tak neschopni člověk o ty a ty hříchy no a já jim to všecko nebo se také takovými žiju do vodním sovu jak toto v takhle přemýšlet tak se nikam dostanu a vody ba nebude mít porodí charakter ale jestliže je mi do toho je ale je mi něco do toho spojení tak já vidím v tom příležitost v tomto stavu já přihází opravdu přehání vědomě přecházím do té věčnosti neříkám že hned budete v pocit že se neseno bytostí ale budete do toho na stačím drobnější to bude řek bych znepokojení se kterým přejdete s tím drobnější to bude mít nebo menší toto účinností druhé té věčnosti to znamená tím nepatrnější bude do spojení ale čím to bude vyhrocením tu a těch kterou obětujete tímto spojení vode dokonalejší dejme tomu když se totéž udělal co vám tady tkání v tom koncentráku kdy byla situace vyhrocená věčno o život já jsem ten já jsem s tím tím životem odešel do té věčnosti do vobětoval se to místo tomu gestapákovi té věčnosti tak to mělo za následek okamžitě osvícení při o kterém se je nikdo před tím životě nezdál za to vteřina takže záleží na vyloudí stole a opravdovosti toho odevzdání tam se překročil ty meze toho dělat to pro sebe rozumíte tam se to nastoleno obrátit není které jsem tady nestanovil je toto všecko musí mít povahu to vliv jeho klepání nesmíte si myslet dešť neska promiňte mi to vám to tak otevřeně řeknu já loví taky za sebe přitom když to je stav sotva te se rádi nesmíte si myslet že to nedokážete že to dokáže tak aby se najednou byli tečou bytostí o ně věčnou bytostí to nedokážete to ne proto že by na tom je věčnosti právě jaká překážka to ostatně vaší tam je tady dycky připravená ale vydejte připraveno a proto je tady ta neschopnost tam vstoupit a že by musí to trpělivě jako když poprvně klesnete znovu znovu a znovu začínat znovu to opakovat ano jesi že jste ji kdo chodí rozčilovat čí a stokrát za dame rozčiluje tak máte plně pramatkou otevřenu za tejden do té do opravdu má to tolik jež dosti že to není možný a vy jste abyste z tý ve zůstali ve spojení s tou svou počnou podstatou deseti vnější povahy tak tenhleten způsob a nebude vyhovovat protože nebudete mít příležitost jak se takové vybočí povahy a se musel počkat až mi často tahali v tom koncentráku tak to je k tomu došlo ale byl to ví o se tak vyhrocená že věřím že i to malinké klepání před tím nějak narůstalo a do té situace kterou se považoval za planě nevyhovující pro sebe ale která se nakonec obrátí na v to největší dobro který jsem zatím tomto životě poznal tak to jeden z hlavních prostředků který se tento život stává modlitbou totiž on se nikdy ne já už to musím to říkat o ceny moc nevzdaluje od té věčnosti ne to darovat se o věčnosti znamená oslabovat ten příkon boží jsi li do sebe ten čtou který znamená že jsem veliký té věčnosti neboť se v tom plné rozvinuté myslí za samé hranici věčnosti aniž to víme a sama líčí věčnost čili jestliže neoslabuje tento příkon svou očistí jaký ostrá po ní zármutkem tak už se vlastně začínám modlit se tam záměrně za tím teprve začínám tak slabounce a ne začátek vždycky takový jenom nenápadně ale už začíná a jestliže du kousek ještě dál tak potom ve mně na stá postupně hladím na té mé lidskostí takže se povyšuje asi sto smyslu že jsem například pozoroval že už se nedokážu rozčilit o to to je cestou už mě to nešlo čili proseto prostředku teprve tehdy i když už jinde bych byl dávno byl říká prostí len a teprve potom jsem potřeboval znovu tomuto prostředku a teď tím se tedy stalo že já jsem povyšoval správným způsobem tuto úroveň lidskou směrem k té úrovni té věčnosti a podobalo se to potom nakonec přes kou daleko snazší mu do té věčnosti než v té nízké paluby na které se má člověk pohybu čám vyskočí někam od vysoko není ona přebít láká dobře vedl jsem se aspoň věší části jedné věci která ve dvacátém století nemá ten stav té extaze jestliže člověk toto v sobě nenechá dá vrůstat vniká říkám a potom se nějak podnítit tomu aby přešel na druhý břeh třebas citem srdcem tak upadne do citové extáze a ztratí vědomí tohoto světa tedy je to to si ta dopad třeba před lidmi padlo extaze a to žádoucí to není také správné to je jedno stane na se odtamtud vypadne je strašně nešťasten že vypadl a nedokáže si to znovu se rodí nová tohleto protože to se mu praví za zvláštní okolností citového vypětí a tak dále které se jindy nemusí dostavit kdežto tadyhle zákonitě se přibližuje k tomu stavu kde se samočinně řek bych bez námahy nakonec zářivém taková situace zralá prosím to jsem už jednotná v tom ještě rozebrat jenom taková situace zralá při které člověk opravdu už nemůže bez ztráty klidu dál nic dělat ano to je asi ta jiná s vracet není pravá jiné situace není plynulého přechodu do věčnosti opravdu není protože kdybych přecházel dříve z nedostatku trpělivosti nebo z nedostatku přičinlivostí se dostat ku pracovitosti z lenivosti že nechci vám tu věc řešit jak mohu když si to povaze věčnosti tak budu vykázán o tau udělal si to si mohl o to je prostě hospodaření s hřivnami ta mě to všechno v tom přirovnání řečeno že já musím napřed hospodařit s tím co mám k dispozici a teprve pak může počítat dalším takhle zralá situace tak jsem říkal zralí život a tak dále z toho je východiska východisko do věčnosti připraveno teď bych ještě ještě jsem vám chtěl říct o vnitřní modlitbě a ještě bych začal vykládat tu vnitřní modlitbu tady je jsem viděl je takové že já tě mění třeba o písmenových cvičeních které už říká vše nové a na tomto cvičení je pořád s opravovat nikdy nemůže být teče no tak aby dokonale to vystěhovali povahu všechny dí těží k tomuto duchovnímu cvičení přistupují do ne názoru a sutra opakování jména božího což je podstata toho duchovního cvičení boha on přivádí člověka do vědomého spojení s věčností a za určitých okolností je to možné je to sám o sobě o tom předčil a já vám ty okolnosti teď podrobně vylíčím abyste mohli v tomto smyslu se modlit z ježíš kristus totiž říká o cokoliv točíte vědmé umem dám vám ano a on tady je právě to jméno někde tam na této cestě ale ne tady o samu prosbu protože ta prosba neuhasíná v určitém momentě jak o tom bude dále řečeno tak weinfurter radí j přeříkávat méno boží i je a radí přeříkává toto jméno boží poloze klidné třebas vleže rovné poloze nena platném těle naprosté relaxaci a pokud možno předběžném uklidnění mysli a říkat ho do nohou třebas o to tam přesně říká já ale není třeba to všechno u mě stačí prostě třebas do těch šlapadel na obou vás nestejné místě ho tam umísťovat ano ale jestliže to totiž dělá s přísnou technickou u ty nová lstí ten mocí snu náročnou technikou tak nikdy přes tu techniku své dostane do té věčnosti protože z ustrnu na té technice věnuje se kterou jsou myslíte technice a nic mu tam nezbyde na to umělecký projev který mě tak taky tato koncentrace a tak každá spojovací modlitba to vaše stát se tomu umělci který aby nesobectví přemýšlet na tu o té technice musí dávat pozor na všechno co tam na tom klavíru třeba dělá aby mu to ujalo ano a to není umělecké dílo a tadyhle ten člověk to musí zjednodušit a vidžnaná pokud je takhle založen jako třeba já tak si to nesmí vůbec představit to jméno vesmír jakých psaných písmem nebo z takového nýbrž jenom ten zvuk tam myslí za těch do míst a pořád na těch že bohu míse nikdy nepostoupí dál než do kotníku nikdy kde pokud možno stane na jednom místě a primární přijat do od ní nikdy dál ne totiž to se týká vysvětlení toho co ježíš kristus říkal v té poslední večeři když byl na říci se bude celé to tělo čisté ale to ten předpis jak ho takhle postavil ani svou toje absolutně dostačí i při veškeré úctě který je to do němu mám s vítám jedna základní z ústavu mu se dostavila letěl možná nepoznáte na tohleto ničím že totiž tohoto jméno boží musí být prostředek musí být v mých očích mé mysli prostředkem jímá se odevzdává ne nejenom přeříkávání jména božího nýbrž to je příležitost které se chápu aby sebe mohl odevzdat domohl odevzdat tomu bohu tímto přeříkáváním jestliže já tím jménem božím se plač tímto způsobem do věčnosti si se tam odevzdat si tam vstoupit tak se potom ale nesmím divit že to má účinky jiné než když to dělám po do vaší o to že ty vám podle vajnfurtra tak začnu v těle čili to pocítí ano mravně dní a já nevím co to teplo možná místech konce to tady je když to to třebas přechodně pociťuji tak se dostává za ten pocit a dále začnu se spojovat s tou věčností a to má za následek vždycky že ztrácím sama sebe licousy světy co to je jak se to jeví to ztrácení sama sebe a tím je zastavím že začít tím způsobem že ztrácí pocit tělesnosti to sem se divil jak snadno se tohoto dosahuje když ovšem člověk má touto měl přejít do věčnosti odezvě ctnosti a ne říká něco se ti že v ní nebo ti ho jako povinnost to nesmí povinnost nejsi tj v tobě dost je málo to musí být opravdu obětování sama sebe i je toto obětování je tak ztratí pocit tělesnosti té první je ovšem to ní to začátek věcí a potom se nějakým způsobem zlačnění za pole a tonicky způsob postupu nemusí to ti to fáze všechny mi že jí rychleji pomalé potom začne člověk rozšiřovat své vědomí a tedy co dobře ví jak musí to vědomí přesně na místě na určitém místě musíte jí být východisko test o šíři nesmí to vědomí ví kolísavé ano když to asi o to vědomí to znamená máte dojem že se třeba rozpíná nebo že je to a tak dále taková zapře temnotě a kovat tak daleko že začne se vnitřně umírá že jasně vědomě přicházet od tenhleten život kterým se tady žili a tady obyčejně to hasne péče se má rád a a to tak aby neumřel já to nebudu dál předvádět protože mně nejde o to abyste bděli co by vás ne to cestě všechno čekalo dojem že taky nový samy ale není se čeho bát není se čeho bát člověk desce o život ale jiným svami když a on si to představuje potože on jestli sebeodevzdá tak musí opravdu touží vot odevzdat po za tu chvíli co jsem může setkat s věčným životem nemůže být zároveň něco pomíjející ho bere něčeho nepomíjející opravdu platí to z nenapsal v tom tázací ku nudný a nebo žít člověk nezačne žít dokud má pět ho vlastní život když ho má tak nebude věčně žít ani za chvilinku nebude ujdou vů děčný život tak tímto způsobem přeříkáváme né boží opravdu se stává spojovací vnitřní modlitbou chtěné já opouští sebe a nabývám vědomí že jsem nesmrtelná bytost to veme na zase touto cestou mohu dostat až do křtu v jordánu dál ne a tak cesta končí nanebevstoupení prosím že toto proč to tak ještě musím vysvětlit podivejte se jestli opravdu dáváte nějaký dál a ten dar přijat a dáváte ho dokonce sám se sebou a říkáte tohleto jsem já který se v tom na udává pocit totiž myslíte nemůže to říkat bys to touže vitmen tací mistři a jenom to minebo žít ale s tím úmyslem to dává ježto je li tento druh v tom je obsažen tak je možné když to fakticky odevzdáte znovu to odevzdám vyúčtovat se to vzali ne se vám stane když takhle dokonale odevzdáte že už to nemůžete podruhý říci už ten se neschopni se už to v taženi tím je jen do té věčnosti když ještě ne postřehujete tam nějaká dra toho přechodu takže já jsem byl napřed velice nešťastný že nemohu to jméno boží přeříkávat si říkal tak to porušil koncentraci zváště když mě to vzrušovaly o čem to za chvilinku rušena to já jsem z toho vyšel a toto touhu jsem nebyl schopen to zakročovat ten den už ne nebylo tek vedle pravosti se kterou se to musí dělat až se dělá příliš dlouho maximálně půl hodiny denně se tam maximální část doba která se do podvoluje jak se to dílo říkají alchymisti pálí a není si toho je toužíte například se vší činnost a tak dále což není žádoucí ze sebe doveděl a mrzáky tak jestliže to tímto způsobem j a pravě dně a v tomto duchu tak člověk vnitřní modlitbou se dostane do toho poznání není ovšem tady řečeno že by to dovedl potom ta trvat na svůj zevní život já jsem se přesvědčil sám na sobě že jsem nové tohoto vstupu jež jsem toto uskutečnil tou modlitbou vnitřní to nová celý tento zevní život a považoval jsem hlavní marný světský ne a utíkal jsem z něho a to bylo nesprávné protože tento život je platí myší den daleko cennější než ta vnitřní modlitba protože každý moment je může převést do té věčnosti a tam jenom zásobě volená modlitba a řek bych dobře vystižená a a za určitých jenom okolností mě tam může také při samozřejmě jestliže si nedovíme v hadí denně ví li to tu jenom vnitřní modlitbu tak mě jsme oprávněni si myslet že jsme dali do toho všechno co máme do toho dá čili toto vě ve že nemáme plně rozvinutý život že máme plně rozvinutou touhou a že kvůli své vlastní lenivosti potom nemůžeme vstoupit to s tím se musíme smířit krátce já bych radil každému nějakou vnitřní modlitbu pravidelně denně dělá třebas jenom pět minut ale dělat a ani jeden den ne zapomenut nová tady to tady mám dotaz přeruším plynulost protože to za velice důležitý některé církve říkají vlivem země epištol že totiž jedině z milosti se člověk dostává a to znamená vírou se dostává k tomu bohu a ne vlastní činěním že to nic před bohem neznamená že stačí věřit a tak dále kdyby člověk nevěřil tak všechno ostatní je marné a co sebe víc namáhá do tak také vůbec nic nedosáhne a je tady rozpor jak se zdá v tom že ježíš kristus naopak říká snažte následuj mě dělej to a to na nic a všechno říká vám to pouček já udá ne buď jako dítě a já nevím co všecko říká to o těle velice těžké ví jako dítě to je na to je třeba veliká snaha nedostanu tak jak tohleto se rovnat to se dá velice lehce se rovnat velice lehce mé a pro ty církevník ale pro vás se to dá někdo vás já nemohu napravit všechny církevník na celým světě ale vás klidně a tento moment udělám že totiž opravdu nikdo vlastní síly tam neskočil a z toho musí všechno sice vložit ale nesmím si myslet že protože do toho všechno vložil že tam vstoupil to není pravda on tam vstoupil proto že měl všechno co tam vložil odložit že to ve toho vzdát já vám to předvedu na příkladu že toto zasluhuje vysvětlení tak ježíš kristus mluví myslím že těsně před smrtí s petrem a říkám satan s chyba vyžádal aby vás směl tříbit jako pšenici ale já jsem za vás prosil ta se za tebe petře prosil aby tvoje víra nebyla otřesena aby potom až se obrátíš poskytuji slovo obrátíš aby až se obrátíš si mohl mé bratry posuzovat posilou a petr mu při té činosti říká pane ty víš tě miluju já za tebou budu i do žaláře i na smrt ježíš mu na to říká petře dříve než kohout za ka ty mě příkrá zaprvé všechno co se mezi nimi stala se a ještě nakreslil vědomě aby to bylo srozumitelnější ale my si že se dá smyslu toho nic neubrat je obsaženo ten zdánlivý rozpor který měl v sobě i svatý petr a všichni učedníci až na jana to demě ale těch je málo těch nám ty nemůžeme hledat mezi církevník že teprve právě člověk který neměl tu lásku janovu ale měl tu víru a ta víra byla nedostačující on totiž si myslel já věřím já miluju a tak dále a nezapřu podobně a nebyla to a on se musel člověčí že tím co je jeho ať je to cokoliv se nevstupuje protože je to vlastnictví tak vlastnictví sestupuje k když je toto nejlepší vlastní to nejlepší to a smyslu ctnost víra láska v tom se nevstupuje když je to vojáka moje víra je to naše ti to církevní mají pravdu že ničím vlastním se nevstupuje ovšem voni to takhle plně bohužel nechápou to vlastní se musí odložit při tom vstupu do se musí odložit člověk musí při jestliže předtím věřil při tom vstupu musí při víru tyto vstupu čí přít oasu kterou toho vložil přiletí že je příliš malá je to například na sobě přesvědčil li se byl s tou koncentráku až mě o život když je teprve povedl té tápání nebo když se cítí se na to moc dobře když že nemám boha tak rá tak se tito sám sebou předstírá že v něho tak nevěří a to že to myslel protože tam když mně šlo o život se začal modlit o to aby zůstal na živu že budu se tak ještě větší dobrotu a by dostanu do novodobou tou ženou o hojí že nás nebyla porada to byla vrchovatá že to bylo toto ti tedy zrovna to co ten svatý petr tím jsem byl připraven o sama sebe tak už věci velice rychle dozrávali pak už si musel sestoupit ducha musel mě osvítit a o což zasévá situace poprava podobná že to je to křižování ne že se nemohou z nich a tím gestapákem nebylo možno se hnout to výsostí o žačka zabít ano jak jsem já přišel na tuto myšlenku odevzdat všechno co mám tedy o vedle se pak pustil ruku a odešel a chtěla mě za viděla vyžít že vedle toho zabil a tedy hlava mně o přitom abšak cesta nemá to smyslu mě dá zabíjet protože jsem přerostl přestup vizi já jsem se odevzdal dříve než on mohl zabít tak ježíše na kříži nezabili je dostal do tý do to a ale byla to nějaká vede na kříži která byla rozumující u člověk musí držet tak on tam ježíš říká o tom až se obrátí s to znamená až konečně poznáš že né svou vlastní silou nýbrž silou mou se tam dostává ty musíš plně rozvinout svou sílu víte kam až to mohli ti apoštolové dostat svou silou za pomoci ježíše oni mohli dokončí a zázraky já nevím co všecko mohli pomáhat bližním ne a voni taky poctívat pomáhat lidem dělat zázraky povšechnou dělali založit ještě když nimi chodil po všechno mohli ale nemohli státních nemohli získat ducha svatýho to vůbec nemohli protože nikdo může se ocitnou na takzvaném kontě a říkám tak zvané že to eště konec není na tak zvané konci cesty nebo nedaleké konci to teďka a se může li dostat svou silou nic nepomůže o musí sice rozvinout tu svou sílu ale tatínek okamžiku se musí obrátit přímo k bohu a říci nejsem ho do nejsem schopen a přitom musí zůstat a touha po té věčnosti jedině touha která je pro něho osobně nesplnitelná já jsem co dostaví sám převědčil že jsem šel na to zlou vervou ale vždycky se dostal do momentu ze které se cítilo nebyl rady že jsem prostě ztrácel všecko ta se sem to vrhu kterou jsem měl tu touhu a protože šlo o život jsem ti tíží jde o život a tady život sem letět je brát a to jsem si nevěnoval dokud mně nešlo o ten život teprve až koně jde tak je to člověk vědom si říká já by se neváží o ten na vomylu já nevěřím že jste lepší než já nevěřím protože ono totiž do víc než o život to jé celou minulost vesmíru o celou budoucnost vesmíru totiž nejsme oddělenou bytostí nesou čáti celou vesmír a my tomto případě umíráme za celý vesmír a za rozumem se pod procey vesmír a po postu po posouváme tejden vývoj v celým vesmíru tím že tuto fázi překonáváme a to my si toho mysli nemůže být vědomí až tě veme přes tu hranici své vlastní osobnosti když se obrátíme a já to závistí jednou vysvětlím jinak když se obrátí ne tom smyslu že přestaneme vycházet ze sebe ze svého a začne vycházet z božího věčného já bych to vylíčil prakticky člověk tak u se snaží vstoupit do boha nebo do věčnosti až se najednou stane obrat že ta věčnost začne vstupovat do něho jakmile ta věčno sestupovat do něho tak to začne rušit jeho osobnost jeho majetek nebo jeho osidel jeho malé se než se mu to trápen jeho majetek asi tak jako je to znázorněno v tom či rovná ní o těch hřivnách kdy napřed tím je dáno odpor ze živit které nesmí uvažovat za své nýbrž to jsou toho hospodáře to je ta fáze to dojem teďka předtím lé líčí že musí začít životem od tří jako ne se svým nýbrž boží a pak začíná být modlitba tak to je spatření pro vás nýbrž pro toho věčného a tedy i nejsvětštější věc je potom modlitbou tak sem se dá jako eště nedostával boku předbíhám že nevím kam za dostanu té přednášce a jestliže takhle hořím tak se musím smířit další věcí že přinesou podá ř a řekne co si touží po udělat a to je to omyl který na to nešel a to jsem se vždycky lekl že totiž v tom momentu člověk obyčejný buď není ochoten všechno dát to jsem byl já nebo s tím špatně hospodařil to jsem nebyl tedy a já jsem nebyl ochoten všechno vydat tam prostě o těchto spojí s těmi hřivny ženami tam se všecko od nich chtělo bez nároku na odměnu tento prostě vzdát a teprve když to všechno viděl když viděl tedy myslím o začal pro sebe ten služebník na které tak mu řekl měl si jednu hřivnu dostane to jedno město na jednu řídce město je si že je živnost než věrně v tom si pěvci totéž pět ně a tak dále to je jedna věc verzí která tam je tam u toho jednoho tam není tedy jeden to zakopal tohleto je obrácení které musí člověk prodělat nemusel by ho prodělat jenom v jednom případě kdyby je opravdovou cestou lásky ale opravdu cestou lásky jako ten svatý jan vláčet páně ten se nepodíval takové obrácen taky to byl jediný cíl kterým je to řekl následuj smrti z toho důvodu že on se tou láskou která byla správná ustavičně odevzdává sousto o tu zázrak tomu ježíš takže on nepotřeboval najednou větu odevzdá on tam sedí byl vůbec se volání to je jediná vím kali tak zvanou vlastní silou člověk může vstoupit ale to na stísněnosti ně přechází do člověka už samo samočinně a když to područí a boží kterou skutečně další míru lásky ano takže tak je to asi s tou to myslím že to odpovězeno nemám říká tak odějte se další modlitbou není samozřejmě pro každého stejná modlitba například ta tomu li na opakování jen božího není zřejmě pro toho kdo není kdo není povídavý tyto totiž něhož vyjadřování myšlenek nehraje tak velkou roli taková to cesta ty žně do velkorysá jenom u toho kdo je stále zvyklý se vyjadřovat formovat se myšlení v jako já pro tohoto má vejít nadále to má význam pro toho který je tak zvaných existenčním způsobem to znamená který má schopnost se obětovat svůj život obětovat ten hmotným svůj život obětovat například je ochoten obětovat co povahu tím životem například matka co má schopnost touto cestou jít protože schopnost a pro dítě i třebas li za snižovat ano není schopen to to stojí ten kdo je tomuto dalek do nemůže pochopit to by měl obětovat svůj život tomu se tato cesta nezdaří protože na konci tohleto a proti existenčně mají konci je přechod z této pomíjející existence do nepomíjející existenci to znamená opouštění této pomíjející když se sice což je spojeno s pocitem umírání a přechod do věčné distance co je spojeno s pocitem znovuzrození ano nebo s pocitem že jsem věčná bytost ale jsou další za přechody který mimochodem pro tento přechod není jenom připravena to modlitba pro tento druh přechodu celá řada obdobnými vnitřních a já jsem jí říkal od jdu představitele nejednou představitele jiného tak třebas modlitba ticha modlit a ti by za těch také skvělým způsobem přechodu ale už ne existenční nýbrž přechodu na úrovni poznání ano že totiž člověk je pořád povídali dítě to hodí pro opačný člověka a protože tak povídavý tak největším sebezapření by u něho bylo kdyby tuto povídavost sobě dovedou zastavit jestliže víte potom povídavého sou všechny možné recepty hodné že jo jak tam to tvé tak to se tohleto modlitba ticha jestli se živou to takový zticha vyčleňuje do tam pořád povídá nebo tam chodí do toho obrazy ale jestliže to dokáže tak pak je opravdu ho dělal lidsky co mohl rozumíte kdy za ví změnu jejího který si daří a pak ani žádný z joga sutra zotaví změnu v si o tom si tu tak se postaví na úroveň vědomí božího na vědomí na úroveň vědomí věčnosti která si nepotřebuje co povídat bude by si musel něco ovečkou ví o tom nemusí přemýšlet za si napovídá ovšem není ještě celá této úrovni ten člověk je tam jenom tím že nepovídá kdyby jenom nepovídá a cíl tám ta kámen taky nepovídá tak se možná stává kamenem že ano je to cesta zpět to nesmí být civění na tom modlitba daleko náročnější než ta první to musí být rvány do té věčnosti tak ten moment tichá musí obsahovat směr do věčnosti jak jak to tak to dívejte se to se dá navodit třebas celou modlitbou já jsem to ti líčil takhle naposled a ono to mělo velký účinek někdo když se třebas modlili otče náš vlasti a neznáme tak už to ten otčenáš do tak našel když si ovněž věčnost jedním otcem když je to rovnou čest úlo že vděčnosti naším otcem byl tak na čem že byl uchopen ne že by byl nechtěl a nebyl schopen dále něco říkat a zůstal u tý myšlenky otčenáše proč tam zůstal protože jeho mysl nabyla směr k tomu otci díte a dokud tam mysl nás něco u otci o nemohl říkat otče protože už tam směřoval co by to by něco říkál když dává ukul tomu si to osoby se nesmysl to jak se vám říkal tam u těch svých než to nemůže člověk podruhý říkat když vlastní je přitom vzat zároveň s tím slovem ano to nejde tak jestliže dokud je takhle směřuje tak je to modlit správná modlitba ticha kterou se velice akutně spojuje s věčností ale jenom tehdy když se opravdu směřuje to myslí že jinou v čelo modlitbou za ty jsi láska pokud opravdu ho boží ten pocit že je láska tak směřuje nemusí tedy tato tu není třeba nějak směr se této se není tím věc bůh to není někde nebo něk nebo nebo řek není to v místě ani v čase neseno nebude to nějak nebo nebylo to nějak to je pořád a je to bezčasové či li si že tímto způsobem od směřuje tak je to houpati a tady je veliké nebezpečí v této modlitbě že člověk neumí vystihnout ten uvedu už nesměřuje a zůstane i věc a tak se podobá člověku o němž řekl ježíš že vyčistil svou místo od nečistého ducha a to bylo v tomto případě jeho povídavá mysl ale když ti tak dokonale že sedminy vyčistí duchů si teklo ji tam je čisto vstoupili tam a byli poslední věci horší u toho člověka nebyli první měla se v mocí také pozná kteří z tohoto stavu přešli do mediumity to znamená do posedlostí a mysleli si dovádí jaké duchovní stavy zažívají něco jim tam mluvilo že ano a přišli ke mně a strašně se divili sem říkal tak se to je to velice vznešené není to ani slovo nepravdy stav dovídáte není to vlažní je to prostě nižší stav o varuje toho a je to s myslet že když to budete slyšet tak se dostane se dál a to spojení nastane tak to je modlitba ticha která se musí opravdu provádět tak jako když se navazuje svá rozdá mimochodem ní provádím v každém případě když mě třebas dáváte otázku já si s ní nevím rady je to poprvní na se co jsem říkal předtím ten přechod na začínajícího neklidu do toho ticha protože když já ten neklid obětuji tomu bohu samo i sám se sebou tak na správný směr jakmile a přestává obětovat nenesou bez slovně o to tě obětuju z to si nemusí být ani jednu slovo varuju říkat při tom litanie obětovat ano tak je to modlitba ticha a je to správná spojovací modlitba a jakmile přestal by to a tak je to civění které je velice nebezpečné to se tady mám dotaz tak to se třebas řekni to zčerná modlitba a potom se tedy musí myslet na nic nenohla opatrnictvím slova smyslu a k ničemu by to nevedlo totiž jakmile to začne být na nic myšlení na nic tak je to přestává být spojovací modlitba jo a je to a vání lidské výše přestáváte vy člověkem a začínáte být buď zvířetem nebo rostlinou nebo dokonce kamenem na tím tretem z takového tou chvíli jste na této úrovni čili co co co potom vyřknu tu středu modlitbu když ře tu celou modlitbu tak se mi řeknem protože chci směřovat do té věčnosti ne například ji řeknu cítě pane patřit a těla a bez mysli mě a jaká zobecním toto myšlenku aby to nebylo koncentrace na ni třebas ústředního pustoší tak buď to řeknu znovu tu střelnou modlitbu nebo u toho odejdu rozumíte jestliže máte takovou příležitost životě kdy si můžete a nebo chcete přát nebo si opravdu přejete abyste patřil k té věčnosti tak to to modlitba jenom ti jestliže si to nepřejete tak tato tu do této modlitby vůbec se nehnutého nedoporučuju že zbytečně promarní se čas bude to pálení když to nejlepší řídí dobře dopadne ano ale ne oči citově to bude to mi za následek posedlost jakéhokoliv druhu a to by vám nepřál a co to potom to ticho je když se to ticho po sto říká modlitba ticha když to ticho dostali jestliže otázku směřujete do toho boha a dosti vážně opravdovostí tak pocitu vaší mysl vezme že v té tam šli myslí rozumíte citu vaší mysl vezme a utiší a toto ticho jasně rozeznat od jiného ticha takového sterilní ho ničemu nemířící to ticho je tak hluboké že vás zbavuje především pocitu tělesnosti úplně pocitu tezí má na to přitom pole úžasné hloubky toho ticha hloubky to i v tom nějaké plo se ticho obyčejně se to ta hloubka to je je tou mou ubohou to že se tomu této fázi modlitby říká temná noc myslí ten omyl se že myslím nevidí to je vidět této poznat že ten člověk se opravdu odevzdal ale jakmile jsem vám tady jak to poznáte to končí že se vám do toho nějaká myšlenka třebas kontrolní vsune nebude ča touto mší a tak je to porušen a vy klidně v opakuje ten tu myšlenku to kterou se tam vstoupili připomínáte si to a nebo toho odejdete vůbec umíte když totiž něco uskuteční této vnitřní modlitbou jenom tak je to opravdu uctění vnitřní nesmíte se moc plesat si dost zastat že se něco uskutečnili co mě o všeobecnou platnost obyčejně je člověk který to první tečnění provede tou vnitřní modlitbou jako jsem třebas byl já tak začne nenávidět tento svět a to je nesprávné a že se mu vidí bát se se ho bát se ho považoval za prohání za něco co ho oddaluje od tohoto světa od toho vnitřního světa a to světa božkého a potom vlastně přestává chápat myslet na to života o se odvolává z tohoto světa tak by se to dívej by musel zemřít i člověk fyzicky protože nepochopil že právě tento život který tady žije je nejlepším přechodovým týmiž by nemohl ani dělat koncentraci vnitřní kdyby neměl spojí tenhleten hmotný život že si ho musí zachovat že se musí se musí naučit rozvíjet ten život všestranně ježíš kristus pocit do posledka jedno a dokonce ho do vál a nic mu to nevadí to by nám třebas vada část a potom ještě pády do von do šuddi ona by možná viděla i ten systém líčí těl oni už to potom nevadí o co se dá dělat potom já jsem já o začátku nákup tohleto nedělal tak to myslím že by bylo všecko o tom letmém jsem začal s modlitbou písmenovou ovšem nedělal sem podávaná nýbrž jsem udělal jakým jim způsobem e se dověděl jen o pramene tří vás ví že v kterého a mělo to také za následek že jsem soud této modlitby přešel aniž jsem chtěl a po velkém zdráhání do modlitby ticha a z modlitby tichá do další stupni modlitby ano on těch stupni je moc na tom nezáleží jaké jsou ty stupně a bylo eště do nějaký taky další stupním daleko leda nějaký další stupni a cíl vám říkám ať ta se ten jakéhokoliv konce musí začít s takového ruce který vám vyhovuje ano protože nemůžete začít s prostředkem při kterém si nevíte za snímku řady třeba já kdyby mu začal hned s tou modlitbou ticha s tou modlitbou tou ta zlou tichou koncentraci jak tomu říká vajnfurtr vybijí začal tak opravdu jsem nedošel vůbec nikam protože jsme to nedával o program já jsem i postele modlitbě hned byl vyřízen když von třebas radil přečte si něco sem ten tý abyste nabyli náladu a v té nádí se poroste do nitra jako do vnitřního chrámu ano to změť je kdybyste například ponořili do nitra jako do vnitřního chrámu tak jenom ten směr že se noříte do toho nitra aby sám nebyl s mě do věčnosti to byste možná nějakým způsobem začli v sobě pociťovat to své tělo jako já jsem začal vidět písmo cvičení třeba že vstoupí do rámu svého těla a nikoliv do věčného chrám to jsem to člověk je vidět že jako šlápl vedle že mírně vedle že totiž byl bez vém tělem místo v té věčnosti jakmile vstoupí třeba zůstává takzvaného romám začne to je bylo pociťovat tak se nevstoupil do věčnosti na kom sestoupí do věčnosti je to že vstoupíte když přistavět vnitřní nějakých nám a toho vstoupíte tak opravdu ztrácíte pocit sama sebe pocit do své tělesnosti a neztrácíte vědomí jestli ztrácíte vědomí zase je to nesprávné je to koncentrace tak zvaná na ni protože v tom smyslu nikoliv v přeneseném nýbrž opravdu koncentrace na opravdové nic a to není správný začátek koncentrace na vím že mnozí kde vstupují do tohoto stavu a dlouho přebývají tu stav vise jich tam co zažívali absolutní klid absolutní ticho to není správné absolutní vitálních nebo absolutní mír a co při tamní to není studovně ctnosti jistě menší třebas celý život takhle a nikam a všímám na již nic se nic nesením nevědělo tahleta vnitřní modlitba má totiž přeci jenom i když je to napřed kruší dovnitř nějaký vyzná zevní život přeci nějaký vy třeba do se ho jako já ze začátku zase štítit i to je vliv na zevní život je negativní vliv li by neměl nastat ale je to taková sebeobrana pro ten začátek celkem taky obráno pro začátek je to všechno dobré no ale touto kdy já vstupuju do toho chrámu tak to musím obyčejně a je li to má být účinné natrénovat na obyčejné hází mimo sebe víte to je tak jedna ze způsobu který se dá na naučit já jsem vám vyspal smysl že svaté že já se musím v opravdovém chrámu a trpělivě třebas po každý a znovu a celý život to znamená že se někdy dost učený při mši pokoušet o toto odevzdání kdyby se někdo potřeboval se dovědět jak se to dělá tak tady myslím že mají ty poučky nikde napsané takže ho nima je dají tak tím způsobem já tam napřed věnuju třebas jednu vlastnost a potom třebas sebe celého tam totiž jsou přesně vytyčené všechny fáze vnitřní modlitby je tam obětování je tam pozdvižení této oběti bohu je tam její do oněmění to je to k čemu jsem dneska říkal převrat nebo obrácení a je tam nakonec přijetí toho obráceného do sebe že je tam celý ten pochopiti pro vás ze klasická forma a že totiž nemá člověk jenom tam vstoupit nýbrž má větou tamtud vystoupit tím požehnáním do tohoto světa aby to neodděloval jedno od druhého a když to naučí napřed tam tak pak po dalším takovým učedník by to mohl možná zkusit taky vnitřně ale nedoporučuju bez tohoto předchozího učení takhle na faktickým sám a i to jakýkoliv a to nemusí být katolický jakýkoliv která ale a aby to bylo ovšem trám ve se tahleta volá děje aby se mohl říci té proměny toho obětování sama sebe aby to pro něho ne představoval že se tam obětuje něco nýbrž aby to pro něho představuju se zavazujeme přidává on k té oběti on tam musí naučit přidávat se k té oběti a jakým jak dokonale způsobem se přidá tak takovým způsobem se potom v něm vaší ten účinek ten že nebo toho přímí které se tam na konec existuje že tam konec ona tak já ale říkám že kdybych se byl nenaučil napřed vstupovat do toho chrámu takhle zevně tak jsem to nedokázal ani vnitřně ale ještě to nestačila se musel napřed se naučit a vstupu a tím jménem božím a teprve pak se mi užilo přejít do toho nitra a do dneška nevím kde to nitro je do stáří už v tak dokonale fázi modlitby že už to nebylo to a nebyl to čas a to je žádoucí takže je se nemůže nikdy stav že ska achaze bych se soustřeďoval na sebe tělo do nitra tamtudy třebas vstupuju ale zaručeně a těle už nic nepociťuje na pak oděla odcházím žáci pociťovat sebe demě obětuje my ji oběť na pěti do já bych chtěl to ještě uzavřít tímto způsobem a na to cesta má jedno nejhorší úskalí že totiž člověk je z vlivech dělat pro sebe a potácí se kolem sebe a to tato cesta sice může tímhletím začít a nesmí stupňovat si člověk vědom toho že je to jenom začátek že totiž je to hledá pro sebe ale že časem se musí smířit tím že je to přeci jenom z lásky k bohu že musí dříve nebo později nastoupit na to že ona za tu lásku k sobě láska v bohu nebo a bižním nebo obojí lépe dohromady a že tedy potom už tam nebude kvůli sobě nýbrž že opravdu se bude těšit na tom se mu bude chtít odevzdat jako každý správnými ruší daří správný věnující něho nikdo ze stráně milujících člo lidí nechce od milovaného něž se mu patřit tomu všechno dá prosím to jsou pravé znaky lásky a při to pravé znaky lásky ta cesta musí navíc nenabude li nemá spojovací charakter nebo má za následek jako u mě které když to nenabyla začátku tak to mělo za následek kruté umírání toho já které jsem nechtěl dát to je to tělo by pro sebe a ne z lásky k bohu o tu lásku mu nešlo by běžný život pro sebe a musel být toho pracně vyváděn tou krutou smrtí tím krutější smrt čím více které se pro sebe proto krutě strádali svatý petr a ostatní a nestřádají a litery už to láskou četná ku ten vůbec se mohl klidně a beztrestně objevit potíže a nic se mu nestál ostatní i klidně prosti oženit jde do nezbývalo také formě způsobu myšlení se museli jedině spoléhat na ducha svatého že je od tam tu čeho dostanou tak to je všechno ale ještě bych chtěl říct jednu věc já teď budu psát dále výklad té cesty kristovy v tom smyslu že všechno co se tam děje panna maria svatý josef herodesa a všechny okolnosti které se tam dělají že všechny převedu na jednotlivé fázi na jednotlivé kroky na cestě rozumíte tím nechci opírat vytočí ost ježíše nebo něco takového vůbec ne ale ne má říkám že je to tak se hrán jako mnoho věci naše životě že z toho dá vyvodit každý krok který máme na scestí udělat já jsem o tom mluvil s lidmi velice nadšení třebas jogou a točí nebyli o tom je to přesvědčení když ě li to takhle vysvětlit že li a hle nejdokonaleji popsaná jo na to jsem dneska doví na se takhle němu mistr jogu nepopisuje ten mě vždycky jenom že se něco to páně v já nepotřebuju a dál nic to že se řeknu něco a tak já nemám kdy před celku a tady já vám jenom stát ke představ přednáší představu o celku odkud kam já do a to ježíš nikoli nechat uhýbá i tím ovšem bylo to všechno symbolicky tak to mu taky zase nerozuměli do porozuměli praví ces ale bylo už jim to řečeno a když se do toho dostal tak to najednou poznali nějak tolikrát poznáte prve když se do toho dostal té pravda je na správné tak uzná že i to a to dělají indové správně já věřím že je to správné je to jiný způsob ale přiznávají všichni že to co dělal ježíš vstup že to je opravdu nejdokonalejší zatím a kterou oni poznali že ty indické rodiny nejsou takhle propracovat a jenom vím to vadí to že tedy symboliky může tady četli jak chce a že tedy to není jednotná cesta já si toto zase na tom velice cením protože má možnost individuálnímu přístupu takže je to zdánlivě jedna cesta a je to tolik cest kolik je lidí kdežto joga je výlučná cesta a proto se mohlo i takovou budhovi stál dělo sedmadvacet let vyhazovali lepší mistři indie a říkali mu že není schopen ačkoliv byl schopen pojem jinou vlastnost do celou bude schopen duší v ní vyhazovali že ano a bude to před tím jedinečný člověk a to se stalo mnoha dobrým zasvěcen znal poziční zatímco že byl dlouho vyhazováni protože ne tím mistři přímou v indii jenom toho kdo je přesně založen jak jsou založení o ni jak ten člověk není to založen tak hodí ho vyučí ze svých žáků z toho důvodu že nemají prostředky jiné než tvé který tedy mi dobry tu věčnost a jim to nedokážu mozek do do ní mají ne růzností že by se to rohu a proto oči pouští koně a ještě bych chtěl říct že mu věc když totiž se dáme takhle vést když porozumíme bezmoci ježíše ke třebas tím způsobem to je jedno tak není tady vinou že tomu nerozumíme tak jak byste to dělal rozumět jak si nekladu za úkol všemu porozumět a neříkám že je to to je nejvyšší způsobí kladu jaký je možný je to nějaký způsob výkladu ve kterém nejsou mezery postí nejsou ně mezery a čemu usuzuji že je to víc a nejenom celistvý ale správný že kdyby tam byli nebyli tak něco bude o toho a k něčemu a bude tam nic ničemu neodporuje této soustavě taky je to zřejmě správná soustava až sem vyložena na určité úrovni nemá nějaké vznešené úrovni na takové přístupni a věřte mi to že bych já v toto vyzpovídal jak se to sami pochopili tak když tím že každý si stoho za své vlastní já se o já si jak nepokouším o to abyste si vzali za na to co já jsem tam vložil já pak že je správné když tu cestu přibarvíte s ní vlastní prostředky jenom si dávejte pozvat by to neodporovalo tomu duchu ježíšova učení a to nebude v ničem odporovat tak je to správné tady mám otázku se do zdi jaká ní člověk a co je to lišit to těsně souvisí s naší s tou že totiž ve středověku mnoho lidí nedalo tak zvaně li života nebo kam mudrců jak chcete to bylo všechno obdobné a byla při tom činno mnoho šarlatánů to ří se vydávali za lidi kteří umí jen třebas ono o vešla to nebo studia a dále a kázal v lišící se nebo téměř tří toto osobě to li že nejsou li těmi pravými zasvěcenci a tak bych to chtěl přivést na pravou míru že totiž tím pravým otcem té tři toto viděli o sobě že hledají se života nebo že hledají kam mečů tím pravým muzeum nešlo o pravdě se něco nešlo o odložení tohoto života nýbrž jim šlo o věčný život zná opravdu že nikdo z věčnosti a to se a proto se skrývá potí kamenem co ježíš kristus který byl jako takovým kamenem který by se to mělo hledat takže vám to to taky myslí někdy ježíše krista kamenů do té jedna věc a druhá věc za vy jaká li člověk totiž ve středověku se věřila on vencer mluvil podle člověku člověk vesmír v malém mikrokosmos vest vesmír je makrokosmos a že člověk má vlastnosti celého vesmíru v sobě nějak obsažen a bible to jasně věř tomu věřili i do vás kristových protože vesmír se v kabale a vůbec té tajné nauce židovské vyjadřuje číslem dvanáct a ježíš kristus vzal si dvanáct apoštolů a když odpadl ten jidáš a oni si okamžitě zvolila tého to nebyla pověrečnosti věčně že musí být úplný a úplnost nich byla dvanáct ano a je zajímavý že třebas krišna individuální ku a tak dále a a to vás pro se vysunutých ani si to jde druhému napověděl či ono to něco je ta dvanáctka představuje daná od káni znamení zvířetníkových skopec bych to na a tak dále to že to neb všechno říkat a člověk je zavazování po té stránce že podle názoru astrolog ů podléhá vlivu osudu který je zapsán ve hvězdná ovšem z tohoto vlivu se má vymaňovat z tohoto vyvá se dostat na úroveň vyšší de už tomuto vyvede podléhat a já tedy si myslím že jsem správně aspoň po této stránce odhadl smysl ježíš na učení když řeknu že on proti osudu bojová o zásadně bude vám ti osud na každém kroku ku dicho díl a třebas křísil mrtvé té boj proti osudu vem vrcholným stádiu zrušením mrtví a on ho křísí nebo je od narození mrzák a tak dále a vono to mu na pravý ten zrak nebo nebo tu chromost a tak dále praví čili on ukazoval že se každý máme vzepřít osudu tvrdě že by osud nebyl ale já vám ještě aspoň řeknu co ten osud je to nejsou vědy to je nějaký od jakou se něco zcela jiného ne vesmíru existují dvě vedle sebe svorně pracující síly já bych je nazval třebas nábožensky jedna z nich satan a druhá z nich trestu vám to vybalím této symboliky a přeje na příchodu úroveň a nebo na úroveň existence napřed to lepší ten satan to je vlastnost vesmíru a vlastnot všeho co tady existuje aby to zůstávalo na jedné úrovni pokud možno nejde aby to tam ustala aby tam našlo pevnou základnu tak například mise člověkem možná možná já nevím to nikdo neví ale minimálně je to zamilovat už jsme lidmi už tady jde jsou na tomto světě a ustrnutí na lidství není to a až jak se tady já my se tu držíme toho abychom byli člověkem který se tady narodí to je tu rostete vadné a zemře o to všichni se poutá říct snažíme že a to je ten satan rozumíte to je symbolicky ženo ten satan který se snaží udržovat čichu věci v tom promítá omývá opakoval nosti ano která se opakuje stejným způsobem stejným stejnou formu stejným obsahem proti tomuto satanu stojí ježíš kristus to je já to převedu z náboženství zase zpět té druhá těla vesmíru svá vývojová dělá všechno žene vývojově kupředu to věc je tady jsou i ta statická i ta vývojová kdyby vy to a jenom ta vývojová tak ta nesmí hroutí pro ten jako měmě který by tady na stát a kdyby tady byla jenom ta statická tak bychom to tady vůbec nemuseli bavit protože nic není možný dosáhnout ježíš kristus by se byl nenamáhal říkal vy můžete netaví boží a vy můžete dělalo svou pět to by byl mohl od začátku až do konce ale protože on byl představitelem téhleté síly a my se opravdu že může to na dost prostředky kterými se tam můžeme dostat tak na ukazoval jak urychlit tenhleten vývoj aspoň individuálně a tím taky pro celou pane tu nebo pro celý vesmír tím že se sám člověk dostane do té věčnosti protože není oddělenou bytostí tak když se tam jako vy stánek to bylo tah dechy toho se takový mírným jemnou spasiti k ano no a tohleto ježíš kristus měl na mysli aby ti kteří ho budou následovat nemysleli cesta li určité fa aby vývojové myslet na sebe a přebito dovolil o tom tímto zakázal tím události li zakázal a oni začali byste na něho a na to aby pomáhali ostatním bez ohledu na sebe to bylo vidět bez ohledu na sebe potom napřed s ohledem to bylo před tím než níže a potom bez tou na sebe a říkal všichni umřeli te věští museli tuto násilnou smrtí tak tohleto je výklad osudu který představuje pění na tom co je dáno nebo možností které jsou dálnicím zrozením třebas těmi vlivy dozní mi co dělá káni i se říká nimi padáním a na druhé straně tady kristus kterej říká tyto všechny vjemy jsou jenom základna ze které se musí stav to počítá on a já jsem tady proto proto abych vás naučil odstartovat do věčnosti protože by opravdu vesmír v malém vás je všecko tak všechno co potřebujete k tomu latu a kéž by vaše duše vzlet tak to jiným způsobem obsah to to co já tady říkám abyste jedno byli s otcem jako já jednu nicméně nechtěl od nás ne o něco méně jedno vesnestejče jako on když ten satan je stagnace do to vše velice zakrslé vysvětlení ale tak dostačující podrží akci že a tak nevystavuje potom ten ráj ten láli je vývojová fáze kde při které ten věčný duch větší měrou vstupuje do hmoty než před tím aby spiritual zval si od duševní aby ona mohla potom se dostat do té věčnosti protože kdyby se byl dejme tomu nevdechl a to se stalo vá ji to definicí duše ano kdyby se byl nevdechl do toho stvořeného tak to stvořené nemohu se prudce vyvíjet to je začátek velice prudkého vývoje to je signál k prudkém vývoji který se nám jeví napřed jako veliký úpadek a na každé fázi vývoje se na ně kousků pane a potom jako vrcholné poznání budete se například ty apoštolové já vám to vysvětlím na příkladu z nižší krista když chodili ježíše krista i připraví tě jako v ráji děláno i bohové že je to ráj ale museli se z něho dostat ličí museli být v něho pravice vyhnání ne všichni byli dělo vyhnání a teprve byli vyhnáni a plně strádali všechno ztratili to s to bráníš jako ví je že se to ztratili teprve potom měli právo příčinu ducha svatýho a toto se ve vánkem a sobě ve velkém časoprostorově velkém prosto okem co se děje námi tak to bylo ve stacionární známe mistr tady toho ráje ne o jako ty apoštolové když odpady o list dostali z ruchu toho ježíše ale ne jiných důvodů než abychom mohli vstoupit do nebe protože v ráji se nemůže vstupovat do nebe jelikož tam chybí ta ta házet toho obrácení se nespíte a bez tvý to nejde aby té fázi obrazením do tak jsou tí pán zrály a myslím že řádově len počíná jsem neporozuměl dobře otázce protože jsem na jsem se držel do to vlastními silami a mě to stačilo bez rušení tak je říká že i to je zase do zrušení dále jak tam potom souvisí s tím jsem se tak e e ti tam dal pojíst ovoce v tom ráji a chodem vyřešíme otázky který jsou úžasně dosažný a které by zasluhovali dunění ho výkladu ne pěti minut vého to zasto upozorní že vás ještě to otázka vyhlídku tady jako poučuju toto mně nemějte za zlé to je tak zvané dá kvésti že jo to je to tam zákazu se musí vždycky to říkat takhle z rychlíku a tak že možná dovedete spokojeni ani s tím předešli ani s tímletím ale něco jista vezmete tak ten satan dle za úkol jak jsem vám teďka říkal utužovat věci v tom stavu v jakém jsou ne a ale od boha tady byl příkaz o a tady by i příkaz než toho ovoce stromu poznání ano nežně deších ostatní v ní a ten satan tento příkaz porušil ano protože to čím po že protože musel sloužit k bohu on i to zlo ono i to zlostí sloužit bohu nikdo to je to je právě to co nechápete třebas na jidášovi bude to potom jidášovi znovu vysvětleno to je totéž ovoce klece tam ví ano to spojení toho jidáše s tím ježíšem tam zono ano ale tady nikoliv jabl té nýbrž poli dením té odvaha přeci by a stěhování dal a teď je to možná domu a kdy dáte sedíš ji té o tom že to takhle to co všechno paralely no a tak teďka co se stalo když poli byl ten jidáš že o toho ježíše a nebo když oni polevit a do pože spadli z toho ráje nebo ježíš byl těmi a pouštěli v tom ráji jako že to liška říkali všichni spali z toho rája dostali se na kříž byste podlaží křižování teďka dosud o tom že je považovat za krizové ní sebe nebo nestarejte křižování tím životem že ano my přeci jenom v a deme že a zatím ostřit směli před tím a tím se vlastně křižování jež nená už vědomě nejdeme tou cestou kterou vám tady navrhuju tak všichni následujeme krista nedá věděl ale i tak taky my cí následovat krista i ten satanáš musí následovat boha i tedy tato náš musí předstupovat jeho příkaz je aby mohl dostát jeho vůli vývojové neboť to poznání je připraveno to poznání je připraveno jenom že musí být příkaz který za tím je dá nepoužívat překročen aby mohlo se dojít já dostavivší a před ježíšem protože by to bylo nesrozumitelné ježíš říká právní boží násilí trpí a násilím je dobýváno nikde tam není že násilí je dobyto ale dobýváno a přesnost té formulace ježíšově nebyl jedinečným filoso porozuměl rose nespojení takové maličkosti a čeho chtěl rybník do do a taky tím že člověk padl z toho ráje udělal určitý znásilnil zákon boží že ano červ a a tím začal dobývat království nebeské a v tom smyslu satan musí pokorně sloužit bohu jako tedy jidáš nám vím že je vám jasno že kdyby byl jidáš neexistoval že by bylo nenastalo to že bychom my byli tady s před stane kdybychom se rozvoje žíšeje dověděli všechen čeká sláva činost spočívá v jeho ukřižování a zmrtvýchvstání to všechno je to saně pád a dokud by se bylo zapomnělo není to pravda v ní a já bych to ale cena smírnou podobu ano a by to nebylo takhle tak jako moc těžké pochopení že totiž my musíme nebo měli bychom následovat v tom smyslu že ne vědomě bude překračovat vůli boží ale vědoměji budeme plnit protože my teď víme že to je vůle boží abychom že ještě je představitelem toho vývojového směle že jo a že mu jeho vlastní následujeme tím že když si přejeme vlastní vývoj třeba že je pro sebe tj jedno tím jste vývoji přejeme nebo že o sejme tak ho následujeme čili my se musíme dívat na ty apoštoly jako na vlastnosti na své vlastnosti a na toho jidáš jako na svou vlastní špatnou vlastnost která je to je také zapotřebí a nesmíme si dělat těžkou hlavu ze svý špatností to neznamená že bychom měli převahu tam jedenáctý bylo dobrých a ne v brát jedna váš platná ale my si musíme umět rady vítr vědět rady i s tou špatnou vlastností a ví musíme umět zapřáhnou do díla nebude a my musíme také dokonce umět předávat určitou si nebo se smířit s tím že bůh jí už tou sílu dá jak to za jidáš v okamžiku poslední večeře s mu políbil a jež když mu dal to sousto ano první a věku chceš učinit učiň rychle to znamená se s ním smysly ta síla je to vzdána a že ovcím znamená určitým způsobem prohrává ce ale pro vás o smyslu že nám to pomáhá osobně že my všichni prohráli saně stejně obdobným způsobem jako nedáš ne všichni z strachovali více méně všichni se na rozdíl si čili to byl jenom ve stupni byl rozdíl že jidáš zradil dokonale a tam ty nedokonal dělal za dějích nic až možná toho jana a tento nepotřeboval zradil s a tak taky to byla určitá míra ovšem nejmenší mravů ani takže já ideál žíti tak se nepřeháněl že no tak my si musíme vědět že naše vlastnosti třebas ne ochotni s ním jít se vším co vám dispozici bohu že nás to zalívá zradí ale že to je pád jenom z ráje zevní pád do té naní by je to přechod na křísla že to je dobrá věc a že to moje dopadne tady námět o tom dá potřeba růstu není stejně hodnotným prostředkem k duchovní vyspělosti jako krize no samozřejmě a dostávám stejný názor že oba dva prostředky jsou stejně hodnotné jenomže ne s každém bodě vývojovém mu mohou být obava stejně dobře použity protože mu je popřáno o to aby mohl mít a cítí potřebu ustavičně růst tak ten je záviděníhodném postavení a většinou aspoň já soudím podle sebe je to člověkem dopad to člověkem tak že nechce se mu jist že je li a že se spokojuje se stavem v jakém je já mám na mysli tedy hlavně jeho si ho faustem který se dostal do pekař tehy do ko měl možnost se dostane ne kajícně tehdy kdybych se mu zalíbilo ve chvíli ve které žije ten satan mu řekl to správně míněno dokud si tím nezažívá v té chvíli a v tom stavu jakým si tak já ti nemá je tě mám právo do pekla dostat žádný věku nepředepsal nic nýbrž tohleto tento moment zalíbení v té chvíli a já si myslím že ten je tak pěkně udělám že co chvíli nějaké to zalíbení na něm pojmeme a že tedy se nám nechce z něho se voze ve skutečnosti růst spočívá v tom že se vystavěno říkám ze hmoty ale z jednoho a oblékám se dalšího a ono se mi dost dobře přebývá v tom v čem jsem oblečen protože všechny vlastnosti které mám to vlastně oblakem mé už je a proto tahleta potřeba ustu občas upadá a jestliže nás má pán bůh rád tak nás musí trošičku přesat ono se to říká takleto pán bůh miluje toho tištěn navštěvuje ale ono tomu tak není jak říká musí nás přestal nespíš ti se přesáhne sami pijme nastoupili určitou cestu a máme dost ocitne se v určitém tady vývoje ve kterém jsme nuceni situací jakém sme jaké jsme dělat něco a nedělat něco něco opouštět a něco mi čas chápat jestliže my se ničeho přenosem máme chápat nechápeme tak pak sami sebe trestán já bych řekl asi takhle je to krásně znázorněno v pohádkách já jsem pokoji tím symbolem že když se chtělo od toho hoří když šel osobovat tu princeznu a v tom si teď a co ten žít ni že osudnou nesmrtelnou duši z toho zakletí nevědomosti že se od něho chtělo aby něčeho se řekl něco provedl a pořád nové a nové věci aby prováděl a nový hanění se říkal že to že se o to mu napřed mu to motée i kde se povaloval toho jsem musel říci a své rodiny a potom se musíme zříci cesty kterou viděl před sebou šel pustí se a tak to říkání šlo dál této čelem musel říct nebo pak se musel říct pohledu lama na právo aby neupadl pokušení že tam jsou sténající a tam jsou radující a musí vezmi nějak projít a ale na ústraní musel pomoci tomu se pomoci tam tomu a získal z toho síly ze kterých nakonec vytěžil přitom konečném boji a kdyby byl nepomohl třebas tomu takový nebo jak se tam řeholí čí ten stařec a tomu dědečkovi tak by byl neměl schopnosti které potřeboval a takhle to s tím člověkem že on musí se pořád vypořádat největšího krize totiž spočívá v tom že se musí vypořádat se svou vlastností a potom se stavem který považuje za bezkrizový té nejtěžší krize jakou prožívá že spokojen s tím v čem je takže bylo by to lepší bez těch krizí ale jak si nebudete stali sebe že když šel kupředu bez krizí protože jsem v podstatě člověk pohodlný tak si nedovede taky představit že bych kdokoliv jiný lidí byl toho schopen o žádné jsou čili lepší a i dneska dívám na ději lidským život jako na odvíjení milosti boží a jako na způsob tělům se ta milost boží může do člověka chtět a může mu pomoci jako na trhu řadí způsob jestliže ale člověk neumí nebo nechce a má právo se vzepřít touto cestou se dát poučit a nebo posílit svým životem kde na tomto světě a události v něm tak může býti pomoženo jiným způsobem a to řím tomu ve stavu spánku vy o nemůže odporovat svou vůlí tak dobře jako nešení o takže tam může být věčná síla zase rozvíjením dějovým kterou potřebuje k realizaci nějakého dalšího svého úkolu ale hlavní význam má to odvíjení toho děje tam v tom snu a ne ten smysl který k tomu člověk dá tak je víme tomu mnoho věcí v životě člověk nemusí chápat ale to od nebo momentálně nemusí chápat ale to odvíjení toho děje které zažil dává sílu k dalšímu životu o tom všichni víme a v tom snu opravdu tímto odvíjením děje dostáváme a tím rodíme nebo ne dostáváme řek bych požehnání a nebo zákaz a sílu abychom si zakázali nebo abychom já bych si něco abyste zakázali nebo abychom něco provedli nesmíme zapomenout že tomu čemu my říkáme osud že to je jenom nepochopení právě této podstaty děje a prostoru v té my žijeme že neexistuje osud jako takový nýbrž existuje nějaké prožívání milosti boží a toto prožívání mu buď my si přivlastníme a tím komplikuje své cesty a myslel jenom nepřímo se přibližujeme k tehdy činosti a nemusí ho přestane přelstí přivlastňo a to znamená používáme veške něho toho prožitého děje jako prostě neslibuj bohu a potom se tím dějem tou milostí kterou dostáváme tím že ten děj prožíváme přibližuje k němu čili je to vlastně braň existence od boha pro a ji převádí do dějové oblasti prostorem oblasti a s květné zase převádím tohoto časoprostorového úkazu do té věčnosti a jak je to s dějem prostorem tak je to taky z láskou se všemi přichytí vlastnostmi neboť ta láska k tomu matka poznávací ta si bere také odtamtud té věčnosti a do se ví že být před nás vracen pokud člověk tohleto dělá tak opravdu nepotřebuje vůbec žádný krizí může růst vědomě vrůstat té věčnosti a může posvětit každý denní okamžik nemůže nemusí rozezná potom nejsou věc světskou věc a a boží je nebo ží všechno má stejnou úroveň od nejsvětštějšího úkonu až po modlitbu má to úroveň cesty k bohu ale musí v tom být toto ochoten a hlavně po tomto co tady nevysvětluji jak to tedy obrátit nazpátek do té věčnosti to ce netroufám v tak krátké řeči tady vysvětlit protože jsem to dnes to následován krista je to moc zdlouhavé tak lidová situace třista osobě ještě nepřináší to poznání normální je vidíme z krizí a to je normální způsob to vidíme třeba na tom svatém petru který když prožíval tu velikou krizi tak ještě neměl žádné poznání když tam zapřel toho ježíše tak viděl by vlastně svědkem jenom velikého odlivu věnost a ošově tak ostatní apoštolové ale teprve za čas po té vizi se dostavilo seslání ducha svatého čili krize sama není ještě přímým prostředkem poznání nýbrž jenom pro je tím který k tomu poznání vede ano kdežto poznání samo probíhá v bezkrizové situaci v každém případě protože dejme tomu když člověk se dostane vědom třeba koncentrace mystické do takového stavu že v musí vnitřně dům jako o začátku stojí velikou krizi a dokud to krizi třebas strach ze smrti prodělává tak není schopen poznání jakmile teprve se dostane za tuto krizi tak pozná že i tento strach posunul kupředu má li se bohem začátek moudrosti ale začátek mu dosti nemoudrost sama