Karel Makoň: kotouc-I01-81-82-Plzen-02-d (přepis nahrávky)

celý život am blok vcelku přímo od boha z rukou boží ho beru kdežto ne z rukou lidí kteří mělo zdání předkládají i svůj jenom ten tradice ani se jenom prostředníky oni jsou aniž vědí co dělají sluší aniž vědí než to já se zastával ho který bůh co dělá to je ten lovil ovšem povyšuje mou odpovědnost vůči všem lidem kteří neví vůči všem je tedy není v tom smyslu že já je nebudu nadále soudit a to je taky součást mého vnitřního mlčení že já jsem dosud říkal ten jedná správně tedy nedá platně to bych já neudělal tam to bych dělal tak se na stavu na stranu toho nebo onoho s tím musím přestat protože tito lidé před tím nevědí co dělají jak je soudila toho za zajíc nevědom ta kterou nemohou oni se nikdy ani nesnaží li se z ní vybavit a já který dělám první krůček se s ní aby se z ní vybavil já nemohl začít puzením se ještě nikam nezasel a musíme hledět vykročit ne všechno co mohl udělat ale ne se obracet k tomu který jsem opustil věk plicně dosti to je asi tak jako se obracet velicí tomu komu se a s co do mě tam není tak se osob pozor té velice důležité toto vědění ho myšlení není jenom nesoudit jak jsem říkal své okolí že ji nevědomosti nýbrž nesoudit také sebe jak si špatností tak lesích předností proto se doporučuje zpověď aby člověk ty sou v tom a už se k ní nemusel vracet já přátele bohužel uznává za správnější jak to bylo ve středověku a ještě daleko do novou většího jenom jednou zlo ke zpovědi kát se nesmělo to bylo svatokrádeže každém případě jenom když se do se dopustí jakého velice těžkého hříchu a nechtěl a byl nebezpečí života tak jsem mu dovolilo výjimečně přistoupit tento svátostem a jinak ne a to bude správné protože to ze všední je potom samotné prohlašování zpovídám se stíhat hříchů ne a není to zavání sama sebe je vůbec otázka i ten kdo se zpovídá ze svých hříchu že se zbavuje sama sebe nebo s li se se zbavit jenom hříchu kterému překážel které se mu líbili jestli se nechce jenom v sobě li by být to je vždycky otázka já o tom nebudu rozhodovat každého dne to jinak ne ale mám obavu že věčně lidí je to takhle že ten člověk a nejde pravé touhy nic se život a protože ani o něm neví a ani ta tradice toto napověděl se bojí podceňují a tady se křesťanská proces je člověka by se mu říc člověče ty tady nejsi proto abyste život do žil tady proto aby se v bohu a po jež začátku cha prvně to je jedno ale hlavně aby šel kdyby tisíckrát propil domě na této cestě tak tato si že právě to klopýtnutí o kterém si budeš vědomí věřte si vědom a po kterém znovu svých hlavu nebo prostě nezůstaneš ležet nebo ješte odsekává nýbrž leč dá tak je takové to kopií které byl tento smysl ty tehdy bude kniha zaře mě za znovu bude jedna nová koruna nebi pro tebe člověče že bez toho nebo moc vít to sem to smyslu v nejvyšším vědomě spojen s bohem bez těch četných klopýtne smírně si cením neptáte nesmysl takhle že jsem tolikrát klopýtl a že není vlastně ryby které bych se byl nedopustil daleko důležitější přitom bylo že jsem vždycky byl hlavu že jsem nezmalomyslněl že jsem nepřestal před se i ti s ní by před sebou ten ideál tu myšlenku ten smysl života který má mít jestliže ovšem chybu tím způsobem že ztrácí tento smysl nebo že přestává mít jak si naději sama sám sebe překonat tak jsem na nebo já nikdy tu sílu ze sebe nemám to co sám sebe překonal též platnosti a své ctnost ti překonat jsem se za ně o se je třeba dosažnosti to je to stav v nás a nad gunami a a radžas a tamas svou dny a olivy této oblasti to znamená oblasti ctnosti činnosti ještě pohyb začarovaném kruhu a není nevede ještě sám o sobě spojí s bohem na myšlence činný musím milosti vím musím ji nemusím jí řeky dovršit vnitřním čin nebo vnitřní nečinností jako bych viděl jak říkají kristus aby velice nedělat co dělá pravice tamhleta myšlenka o činnosti že ne aby si nic nedělal a jako by nedělá nebo konce svatý pavel říká není třeba a aby se neženili ale abyste žili abyste vy taky jako byste se ne neženili a tak to musí se vším jde o v nutný opuštění věci o tom i o vnitřním mučení a tak dále by se mu dením tak vnitřní mlčení jsem ještě nenastoupil to není ještě vnitřní mečem protože není možno meče to rovná napovídat a nemyslet a i k že myslím povídavě vnitřně neboť ale protože já musím myslet o věcech které dělá já musím umět zamontovat do této soustavy myšlení takhle toto vnitřní mlčení umět se pozastavit nad na dětmi na každou činnost ne abych už soudil bez prostě abys i odevzdal protože já zatím jen zcela jinak já to vykonal nečinnosti se obrací k sobě místo k bohu já hledám uspokojení z toho co jsem udělal to mně dělá dobře a tím se vracím k sobě kdežto když já po vykonal činnosti uspokojení nehledá tak se s ním sobě nevrátím a mohu se vrátit součinností bohu více ke té ctnosti o se vrátit k bohu a jí už ho obětovat bohu ten visel to uspokojení svoje sache uspokojí já ho mu obrat bohu kdybych tohleto nedělal kdybych tím uspokojeni chodil například tak by ho nemohl ty věci v tolika vykládat bych to mohl dožít jedno a pak by byl uspokojen a tím jsem vám to řekl a dokončilo by ale protože nejsem spokojen s tím co říkám hledím to pořád nešlo a proto víte něco více na jedno kopyto ale přeci jenom trošku je tam lidsky víc na víc tak jak mi dovoluje situace vy a můj pokrok ale sebe také vy že někam se to musí vlívat nechci tlak a do vzduchu tak to vnitřní mučení tedy se stovce to tedy je nečiní vůči sobě mlčení vůdci vůči bližním nesoudím zbytečně ani sebe ani v lidí samozřejmě musím dělat něco co bychom moderní technice a zvali korekce letu když letí družice třebas namane tak je země kolik válet stavičně se pouto určitý koridoru určité chodbě která je uměle udržováno okolo té druhy jakmile narazí na stěnu této chodby tak hlášení dostanou zde na zemi a kdyby jí to ty a osnovat seba nějakým inu ne zase do se do té chodby aby se dva v tom středu a tak se neumí nedostane třebas a s pasou marta tolik dneska po ne užity dostaneme tímto způsobem musíme jednat sami se sebou že totiž intuicím i dávat musíme umět jonés žádný vidím veliké dokud nenastane velký vývody jenže se znovu přichýlit k tomu věčnému životu třebas tak jasně jako když se pocítila tím více tak tento pocit v sobě mě testovat si tak to je té nakonec se ta oprava tohleto nebyly vůči vnitřním potřeba jestli totiž má potřebu a ne na budu tímto způsobem za čas i tomu bohu musím hledět vyhovět ze se dně bez váhání bez odkladu všeho nechat a tomuto vždycky vyhovění je nestát naopak všechno dohonit v tomto světě všechno uděláte dvakrát rychleji a dokonale aby ten eště jinak na místo soudce stavu rádce v sobě neboť ten rozum začne být osvícení rozumíte se rozvine jsou cenná rá soucitu už neodsuzujte platné dober už já radím jak by to mělo být já mířím kupředu tebe tak nese povedete se koridor tak obavou se ubírá a proto například i v indii se basra že voni měli své já a a nesou i nepotřebovali soudce proto je rada tak je to s námi tak jakmile začne tady vítovo cestou tak tam dostál začne dostat osvícení to znamená ve své chápat smysl událostí mysl pouček oděným a takže si budete umět poradit mnoha věcmi že kterými se si dříve vůbec neměli pořadí a hleďte sporem nechte si na pána boha mu na něm testů projev nebo hatí nebo žádný projev a mám tady světlo rozumu a to mně může radit nechápe mnoho věcí si neumí poradit že není rozhodnu si to nebo ono tak se musí dycky u k základní rámci základnímu smyslu života a to i se vším musí hledat začít další království boží jak nesmí něčím nevybral vzpomenu na povinnost se deska tíží a pak začnu vědra se ne z věcí neboť o ně potom přidáno to aby ten při té potom na na křtí to je najít pramen který mě slepí a to je důležité a proto po povědí se ne ke svatému přiznání tam má být pramen který mě polepší kterým je pojetí v konkrétním smyslu že mě nenechá kdy bez vědomí o smyslu života této polepší já vám vědomí že život má jim nový vyšší smysl tak dá přímější vůli pokud toto mám na mysli a je si je tou tam v tom přímí na své přímá pomazala nemohou jednat proti tomu zasvěcení že sem já a to vás že cité o té stojí tehdejší pořádné první a při tom přímá ní se ti přát sílu pro uskutečnění sílu nevím to co jsem se eseje jsem věděl že to není země se o zemi taky nebude je to že by nikdo nenašel a musím vám říct že protože jsem si upřímně přát tuto sílu ne proto aby se měl ale abych pomocí mohl patřit bohu a to je důležité ne abych jim zase měl nové nějaké vlastně vlastnit abych mohl lépe patřit bohu tak se stalo takovou měrou že to bylo pro mě čas neúnosné tak jsem to tíhou této síly pravém slova smyslu umíral klesal protože to byla přemíra milost se mě na té vestoje mír a jsem si nikdy nestěžoval že bych neměl tuto milost a to nebylo ničím jim způsobeno než jsem se nespoléhal na sebe nýbrž na tuto přivolalo kde jsem ji nepovažoval za svou nýbrž za boží tím nikdy nemyslel když snažil jsem se ve myslet já mám tuto schopnost samo sebou do proto nakonec tak ten se touto silou oděla nos jsem jako smysl té pravda že jsem sice odkud je že to není moje ale i za bylo se i v ní nic než bohu takže jsem měl radost toho člověka líčit to byl konec to jsem potřeoval do koncentráku se dostat na to nešlo aby to to mě se aby to shodil aby zase komplexní chodil celý život aby zase se ho zbavil daleko seš lisu vším něčím ideí a myslím že jestli se by se dovolovat další zpovědí přijímání a tě na pokazíme prosívá toto patření bohu to náleží bohu že mu nenáleží spočátku jež má eště moc pro nebo nebo do naší do té síly toho co ze sebe nezná a já sebe já mohu pacient v tom jsem se poznávat že to jsem se se neznám nemohu bohu facio teče toho pak u dovedete ta ta rozkyv poznej sám sebe tak to nemyslel jako pošle přednosti a své vady nýbrž poznej že jsi nesmrtelná bytost té pravá podstata poznání předmětu o kterém se mu nemluví ale to málo a tak tedy vyjde se především musíme znovu se podívat na genezi to je ve starém zákonu napsáno že bůh se nit ožil se mi je odpočíval a řekli jsme si už mockrát že je to to činnost boží je permanentní to znamená že nikdy neustálá a je tedy probíhá i dnes a my jakmile začneme žít jakmile se víme do tohoto těla tak znovu proděláváme rychlosti celý ten tvůrčí postup boží konec konců lékaři vám řeknou že to lidské byl matčině těle se vy vím tak že různý hází jednej kým způsobem procházel život na této planetě se to začlo někde zní ne ne ne od a tak je to likvidaci k pobytu kterou je ten na se se vedeme z obyčejného mého tvora do obratlové a do člověka a že se rychle rveme minulý boje za vedení ů ale vědoma nemůže odhalil zemi projdeme celé stvoření něco tak nedá to neumí odhalit až se dostane dál lesem bádání hejna i to že my proděláváme celý vývoj tvořeny stvoření božího od začátku a do lidské existence zde na světě a teď se ale zrodíme tuto okamžiku jakmile ta lidská jste se je dovršena jakmile se dostane ne k tomu šesté mu nikdy on svou řecka tak my se ocitáme v tomto dni se podívali vnitřně v tom matčině těle to před tím co bylo celou tu genezi před tím se ocitneme ve chvíli kdy už nás chce jenom abychom to nebudu li to lidství a dokud mi tovíc dozvíme tím že se učíme se vás dívat okolí napřed potom se učíme řeči potom loučíme postávat rozumově všechny věrně tak abychom mohli z toho vyvozovat nějaké závěry učíme se rozmýšlet rozjímat rozumíš a dobré a špatného toto všechno je rozumně ště určenosti boží a tím to čím se dostane na vrchol tvůrčí čistým boží my tady dopracováváme úkol boží na sobě by ho individualizuje me ne ten rozdíl oproti tomu obecnému dění které okolo nás že my bereme to co bůh obecně tvoří ano i to vytváříme za jeho pomoci je nám pořád dost opravám posily ne vymotat lásky poznání této posledními dosáváme ten život lidský tak se o některých okamžitý se dostáváte svému vrcholu a ten vrchol toho je že něco co jsme napřed dělali se ba velkým rozmýšlení velkým rozjímání ve kým vypětím zda ho pozorností nyní už tutéž věc děláme samovolně k ten kdo to dělá poprvně nezná i věci se obdivuje jak bravo mi dále něco na co on ještě musí přemýšlet a to je si že vrchol se spatně rozuměli tomu na stáváte kdy když není seba tolik myslet na věc když ty věci na mnou jako by sami jako by samovolně každý ve svém povolání musí a ve svém životě musíte světem to vrcholu že mu něco jde samo jako samo jako sám dýchal tím některý kolu se dostane dřív to už se nejsou vrcholu lidské přirozenosti nýbrž zvířecí že například dýchá samovolně ne samovolně proběhla všechny jeho činnosti vnitřní to znamená obě své nesňal vnitřní sekrece to všecko probíhá samovolně bez jeho vědomí dále u zvířete taky tím se neví člověk od zvířete ale člověk se liší zvířete navíc tím že rozví komu ale že musí o věci přemýšlet o kterých zvíře nepřemýšlí to se dostane na samovolnou činnost na daleko nižší úrovně než my a my se dostaneme teprve po zadem přemýšlení na úroveň která právě lidská která už není ale vínem a jestliže zůstaneme u tohoto tak ješitnost a za to kárá říká nestarejte tak dále a chce od nás abychom se dostali na tohleto abychom se stali litím to rodinami životem s tímto starosti nebo tomu říká ustrašeným že pořád ne před nějakým problémem to musí jednou přestat a to stačí aby ho v okamžiku takovém požehnaném by takhle rozvineme svůj život když nepodával abychom se nevrátili k sobě než odvrátili od sebe té ten rozhodnutí okamžik to znamená kdybych to řekl dramaticky jako je to ve starém zákoně u toho jakoba musíme začít zápasit s bohem jako to dělal kerou no ne jako ne bohem kterým bohem tím tvůrcem neboť my musíme překonat ten tvůrčí princip boží v sobě té na vás to je která z nápadně lá a konáním notou čili si tu máme na jinou po ráji kterému říká ježíš kristus se v podobenství o mazat nesmí návrat do otcova domu by se na vracíme dobudete když nepotřebuje nerozumím když nepotřebujeme přemýšlí se nepotřebujeme starat když to dieta mohou ale je to vyřídí jež vídati samovolnosti tedy tam volo jako že by klade srdce nebo dýchám nebo tak vystaveno tom nemíchá jednání taková jakou třebas na mysli krista jste ch nenese zastane tuto úroveň k jako samovolnosti tak jsem na tom vrcholu tomu že být mockrát se a za den ve které je nutno se vracet do otcova domu a ti se mluví o tom co se s tím rozumem rozumíte to já tě řeknu ne největší byl do toho návratu by bylo že by začal znovu přemýšlet protože to není vzpomínka na otcův vznikla osudný nespočívá v přemýšlení myslíme zásadně jenom o věc té setkají na té vracení se k sobě zapře moudřejším o své vlastní spásy a řeknu takovou nejkrásnější věc tak se ničím osobě jak se to tak pánu bohu o sobě nepanuje to tím se nese že já přemýšlíš tak to stech svých mostech prosím se kolem sebe tak se děly ty největší chyby se navázat lidi a tady jsem byl toho aby se s tím nějak začal žít níže a se totiž vo proto ti živo ale není tím se někdo že tímhletím se spojí s bohem ví kdo dobrotě si s bohem spojil že zůstal očisty v tom požene kolem sebe a to mu musíme dát trs třeba citát zde ne o dokázat nebo pozná nebo vědomou se to musím opakovat já jsem si vědom toho že už tohoto je je to to tak zapotřebí že je jak dostanu věci do takového chodu řádného bych tak řek jak který životě se objeví mívá na israeli vyhráno neškodíme že ten potěš na to dále tak už elita se stanu zásadní nýbrž to beru potom rukou boží to co se děje ne nepotřebuje jaké začí brankou božích tak začnu pociťovat že ho bude nás pojmy jeho veliteli s potom pro za tebou koně pro mít také nějaký mí nový de nejaké nedělal předtím jsem si totiž jako vytváří že jsem se s teklo vytváří a jsem poděla učí že to ti budu je se z pout se necitlivá raději ale teď si nevytváří že ho jakmile jsem se do tohoto stavu nepovídá mého tak přímá ten děj z rukou boží a všechno neschopnosti se neschopnosti se slabost z jeho rukou i tu samo ne protože je li se bych si přivlastňovat seba slabost v by nad ní než ta se ne vysálo se na tom láse ne o hrozně na tom špatně to je taky jedna z věcí která způsobuje když se začil za své litovat tak není schopen na to cestě li ani jeden krok to je druh neklidu nesměli to v našem čtěte znáti jako zásadou na které stálo jeho utonutím do sebe má rád není hoden mít my vyzní žákem do sebe nenávidí temného den stát se mým zákonem že ano to na tom musíme bohužel dát a posedu tím si a jak to nejde je by tedy jako cesta protože jsem o tom neformulované je ve zmrtvenosti by se to nazvat jako to předtím to rozvíjení lidské činnosti před na znalo pochodem jedním směrem to znamená od boha ikdyž mysli na boha prosím ona se ta od boha plynoucího života lidské lidskými možnost všem už v tom smyslu že v té nejvyšší fázi už je to co a smysl na boha v té v pořádku ale pořád ještě se taji jako a i ten člověk který si tam vzpomínal už ten marnotratný vzpomíná na otce a ještě nešel tak šesté pořád zatěžovat ne tam kde už je ale ne nějaká neříkám mezi ne tomu říkal teď ne o té se musím jakoby odrazit to znamená já musím dát v té své myšlence která mě připomíná osudu je musím dát řek bych musím mít poskytnout nějakou sílu musím mít věnovat svůj pozornost musím musím jít nabrat a ostatní způsob myšlení když totiž bych já nedospěl po té cestě od boha tak daleko že bych nemohl být zaujat myšlenkou na cestu na pět tak se nevrátí já na té cestě od boha musím dostat nebo nitka zaujatost pro ten návrat i ta eště musím se mi dotován a eště musím rozjímat ale běda když já rozjímám a pro své rozjímání ne končím tím zaujetí rozjímání nemá s mysl samoúčelný má být prostředek který mě má zaujmout má působit ve mně zaujetí jako takové které už nepotřebuje abycho rozbil naší rozložím nový mání toho musí být tolik aby vydrželo to podnět ne to v tom je aby to způsobilo bych na té takové vnitřní napít takovou touhu nějaké zaujetí pro ten návrat ne a to zaujetí už v sobě nemá konkrétní dalo myšlenku to začne někdy tvůj du ne a už jenom obrátím se na druhou stranu to že jsem žil na zeď která vlastně fakticky je vrchol rozvinuté lidské činnosti ne je tak ze smetí popisovat definovali protože to není to dotáh nýbrž to je prostě vývojové stádiu člověka které je to na to to tu vývoj cestou vývoje nemůže dál jít se vývoj dále nepokročil on musí od postupného já to dám lineárního vyvíjení přejít o do otevření nějakého nového světa a jak by se otevřou dveře jako je to už jenom se objeví něco nového já bych to znázornil třeba nějak mírově něž od boha plíce teď se vrací nazpátek ne by se odrazil třeba té nitky tak můžete myslet o té o té linii svého vymožnosti ský se se odrazit je to symbolicky znázorněno krásně tím že jako přemohl boha a zápasit ním noci musíme přemoct tobě boha který tvoří a musíme nastolit boha který ničí to stvořené ze základu ničí to znamená ho poznáte jako vrcholného ničitele ten způsobí že například nejenom že nebudete schopni žít pro tu chvíli správného soustředění pravdu přechodu nazpět metení v tomto světě nýbrž bude schopni ani mysl k tomu zřejmy ani povídá viny sle i nepřemýšlel o tom jak to udělat kterak se to může stát to je na každém stupni špatně o tom není se ho lesem tak dobře tady vám mluví svědek o tom že v tomto stádiu není schopen myslet povinna není a tím je to vědec kdyby chtěla nemůže protože je tady tentýž nastupuje ten východu který vyletěl ale nyní bourá a bourá to co by ho ze postaveno prosty tímto světem od obyčejného vodu všech možných smyslu očí zraku očí sluhu že ho ne a po vnímání rozumové až po rozjímání citové citový život to všechno si bere k sobě pět on se způsobem ven tak že nejsme schopni promluvit vnitřně a ani vnitřně ani rozjímací psem a to je stav kdy si nás on bere znamená toto vlastní udělat on on boural poutu soustavu která slouží ke styku s tímto světem on se a ukázal být bořitelem mého tvůrčího procesu celého to rozestup který se tím házel ano tak to můžeme lidově vysvětlit asi tak je to on zase který to dělá děláme to my ale musíme mat vydá tomu při tom myslet musíme od sebe vykládli aby domě ne o to právě jak to udělat na této fázi nebo v tomto místě nebo v této chvíli ano takže já se vrátím abyste nemysleli že to vymýšlí základním požadavků mysíš se krista základní pořád u ní kdo hledá svůj život tatí postraní nalezne prosím vás my jak jakmile se zrodí na tento svět tak ho nedáme ten život vypořádáním tebe prosím té za musí být jasno a v tomto způsobu hledání ho to pokračovat dy když jsme spásu pro sebe do podáváme život že věčný zdola věci nemění já vím že se toto musí dohadovat on se plátky dělám ne do domu nemám ale to sama o sobě nestačí ke klení prosím vás berte na vědomí jestliže já tímto způsobem hledám život tak ho promarním celýho promarním ž mysli na svatý věci a tatí nástrahám do toho vědomí a kdyby se znovu narodil tisíckrát tak nikdy se nevzpomenete o do vo před tím náleda pevně stát se ne o kdežto když se rozhodovati a to von musí mít ležet ztratit život a ztratí ho fakticky nejenom se rozhodnu ale zatím ho za pomoci boží pochopitelně tak pak nalezne život ovšem věčnost a na jednu fakticky životem se nenásilí te mi takovou mysl a sme to to je vám jasné a on to doplnil tohleto je ten základní svůj požadavek tím známým přiznání o hřivnách je my jsme tady dostali na začátku svého života nějakou hřivnu ale nepochopili jsme se tou hřivnou máme odpady po hospodařit pro ani nejdokonaleji padáš výchova nikdo to neřekl že ano na to neřeknu ani ani i křesťanská tradice a to neřekneme o tom nevědí že v tom nahradila ale tam nám že to tak je to že to odpověď na ježíši kristu kdyby tak nebylo že a že když my se kterým životem mám na spolčila ko s hřivnou která není naše nýbrž hospodáře bižním než se to to děláme a hospodaříme ne zakopáváme hospodaříme tak pak samozřejmě musí to z byli okamžiku kdy on tady se obměny před námi nese s námi účtovat a to je ten obrat to už dovíte obrat kdy už se od nás nechce abychom dále hospodařit s touhletou hřivnou že se o to se na jiné úrovni do do spojení s vyšší hřivnou to znamená mistři dostaneme se do mě let taví ne a já to už je něco vyššího znamená on se bude hospodařit za se ale za jiných podmínek za lepšího pochopení věci a tak dále ne i když se přede řečeno o ten tady pořád mluvím tak hospodaří jak se kdy zdá pořád ten jako oni není to pravda dosadíme úrovni se to nepozná nestojím jinak si nic nikoli jako se služkou boží kdežto my se vším hospodin jako vy já si uvedu když tady setkáváme na neteční že a zase si tobě berete to už je mám předurčuje že se nežitém spojit pochopitelně to je jasná jedny važitelné ale nemusím vám to jenom si také na konat ne vím že dokud a to budu skýtat tak se nechovám slušně o nebavi věty jednou a to tady vázne vydolujeme v ta chyba a taitaro že de tomu i když já si podám jenom povídám vnitřně ta pokračovt učí činnosti to znamená říkám se na boha odebere koná do dál od něho třebas né se snažím jen už by žít ale když to způsobí ve mně to mě taková myšlenka povídavá po mě tak ten poděsím potí už ne nepovídavé ne a pomocí něho se upnout povídavě na toho boha rozumíte mně a toto plutí toto zaujetí způsobí že já odstoupím od sebe já této být svůj v tom neštěstí slova smyslu že vy že i ty myšlenky které byly před tím které byly mé už nepotřebuji mysleme už nepotřebuje že už mohu jenom v učiníte myšlenek tomu bohu se odevzdat nebo tak nějak ano cestami dělá a sama tento jasno že tam to vytrvalé vedla cítí do vázány první jde o úrovni lásky když o ní o lásce k bohu se mi to jsem svým a tak dále až na konec veškerou silou svou že de stoupání bože výšku sky tohleto je jedna z největších tragédii terou idejemi katolická tradice ježto vše s hladové moralis a pak samozřejmě nestačila než a žáky věcí vychovávat s tím co bylo nejsnazší a téci té se ozřejmí když na první na první první která už to znamená š člověka na cestu roveň lidskou na úroveň lidskou která spočívá v tom že miluje boha v sobě aby z něho je nějaký prospěch vyšla tuto první stupni je zase on na sebe nás částečně sebe o tak pak se musíme si vysvětlíme na těch vyšších úrovních je to ještě dokonalejší a nadto dali zvládnuta úrovni nižší ona za človkem nějakým způsobem těžko slovy vysvětlitelný v tom dělám postaveno odrazovým skytým takhle roli představuje když člověk vzbudil v sobě nějaký i třebas či nějaké osoby kterou miluje že tento cit a to srdcem se nedovoluje aby proti ní dělal něco svou myslí třeba to je ta se ten vyžeň tam šla nebo aby veškerou povahou věc proměnit to není možné tak kdybych chtěl seba do nicotou tonou talo tak o narazí na tuto základnu citovou která mu novoluní má poměr k tomu člověku to nemůže udělat je to tak čili je to zmítané že tyto stupně svou opravdu stupni a že to měl brát si ke na vědomí když se naplní určitá úroveň na nižším stupni že je dobrý odrazovým kempenu vyšší a je tedy měla vědět že třeba jak to dělá o na ten stupeň citový budovat poměrně tolik ne ale nespokojuje svým do okamžitě za tato vada a to už nešlo a to z toho jenom se ho důvodu že milovat veškerou duší není milovat tomu cítí na pitvě duše a jsou všechny lidské schopnosti te soudy schopnost a tedy je to všemi svým schopnosti tedy že žerou duši a ticho nosti se neprominete se tu činnosti a ve způsobu odpočinku nečinnosti a čem soustu životu se postí lidské projevy a kdo nedovede torpe bohu jít nebo žlaby dostavit i ten vážní se kterýmu ne nebo planeta pomocí všech ví jeho vlastností to není možné právě v tom tady namítli že tadyhle ježíš kristus si netroufá od boha člověka chtít víc než lidské když aby opravdu tomu bohužel na podkladě toho svého pocitu vlastní to víte ten člověk to neodbourá ten pocit vlastnictví dokud se ho nezasáhne sám v tom je člověk sahá nahoru tak já když má také pomocí pocitu vlastnictví to marná sláva a to musí být proto ježíš kristus zásadně vykáži svou celou myslí svou celou silou svou nená vědomě ale tu v duši a my protože vy učinit ne ale jak tazatele správně poznal když všechno řekli všechno u sebere jak ona tomu říkal a jen je to bohu tak nakonec živý musíš při těm koncům při kterých zjistíš že protože to bylo to tak tím nemůžeš prosadit se na cestě k bohu ty nemůžeš u mě ty nemůže vnitřně umřít protože to vlastnictví tě přidržuje při tobě to znamená říkala hrůzou liské nemůžu říct přetože ti to znovuzrození je možné jenom tehdy když se k opravdu ztratí sám sebe a zdokonalována nový základ je tedy slaně by to říkal ne analýza klamech které už nejsou to co svět a já bych vám chci jenom že není v tom žádná řek bych ti nestane boží nebo žádná pro jeho stránka v tomhletom vám tady říkám je vedena už nám bylo ze strany boží protože jestliže za jednou sebe sebe se sebe jako vlastník samosebou za také všeho co jsem k tomu bohu odnesl nebo čím se se jemu povznesl tak teď bych to říci že jestliže víme tomu to byl ten šos pouze po tak bych už napřed vědě se tímto způsobem se nemohu k němu voze na avalon že lukově ježíše nedokážu vy vynešen ví že to naše k bohu a dělám to opravdu celobytostně vy do toho provoz sebe celého tak otevřenost sem schopen je to řecky a efy čili většina ani se se soudu citového technice pokušení je ti se tyto data dál to nešlo čili márnice krámem že oni pozadu osvíceni potom až tamtud vrátek e v oblasti ne než citové o osvícení potom v oblasti i to povahy to stav a nemohou pocity oživenou bohem tak je tomu i tu dosud podložit jednání že knize nezá popadnout kdyby a tam budu vstoupili celou duší svou na všech vypustí které mají té máme srdce když je li tak by samo sebou tekou této schopností tou tam když vešli stálo potom mezi člověkem hříšný a mezi bohem a člověk by nemohl dolů propadnout protože by narazil na tuto schopnost oživenou bohem asi tak že potom tamto do celou myslí tak se mu mě nemusí u člověka žádná myšlenkách tak to jako ta která byla bohem oživen si to byla myšlenka na boha a tou svou myslí tolik pouček odebral tak pak je to myšlenka je tak svaté finis se popíši a ono mu nedovolí aby věnoval tutéž popiše to ošklivý aby v nás li ví aby se mohl domalovat něčím co není jeho co není boží jsou živoem nebo aby mohl ten řád hodnot zase pozměnit v tom smyslu jako teď oživil bůh že napřed tam po té myslit že sebe neko na prvních lože do tušil pytel ně tak ta síla do obrácená k bohu než krátká slavná v bohu se bratří o tom o člověku i když je potřeba v etické tím se vrátit se s tím způsobem že si člověk má nějak rozhodným rodnou v sobě se točíme měl tak že věci božímu do strašně snadno a věci které by byli proti tomuto plánu nebo strašně stěžovat tak těžko že je vůbec nemůže dělat že je tak slabý při tom když se dá něco třebas to lehlo už jen že to ani nemůže provést jako kdyby byl zbaven veškeré osobní síly já jsem si ho tím skleničky předem jenom říci že tyto stupně to podle učenosti potravu vými úrovněmi lásky a úroveň dosvadní na tomto oboru je zárukou že se na ni dal a vydal ještě bych chtěl se dotknout aspoň takhle krátce té druhé stránky té pravé strany to taky úrovně si bližnímu tam to samozřejmě je jenom obdobné protože člověk kterého milujeme nikdy není tak dokonale ní abychom nenacházeli tichého překážek v tom advaita o boha v tom vidění tělesnosti lidské nás zbavuje temnosti čisté lásky a je si myslím že do vás bližního je po této stránce aspoň v těch vyšších sytosti daleko tiší než ne tím vyšších stupních na cestě lásky k bohu protože si říkáme on toho ten člověk nejde o to znovu žil nebo odvaze ní staré a svými tak nějaký to vymlouváme a že máme také pravdu a kdyby nebylo slavné bez změnilo vady možná slyšel by to správné proto kdy to dovolovaly toto já ten disponoval trošku jinak než pro do a budu si to to že ježíš kristus stěl zabránit tomuto příliš nemuselo navádí zlatu k bohu přestože účinek je a tím že ukázal že omezovat bližního jako sebe a tím jasně to vyřešil nemusíme tam rozlišovat je to stupně tak topivo jako tady eště se vám přibyl že když se to nepostil to a trnové proti boží o tom že aspoň by se mělo vědět jsou obdobné vědom se tu cesta existenční cesta poznání a také své úrovně samozřejmě dokud sám člověk kde tím svým ani tak je to také cesta která nevede až k dobru došla práh božství až k tomu vědomému spojení s bohem protiví tomu na rozvi od této cesty lásky má ho ta cesta třebas cesta poznání tu de výhodu že neunesu jí to može utone v nižších úrovní nejsou to je cesta bez příček to když je jen padá a padá až na dno kdežto vás chce to nejde a myslím že je vám jasno že svatý jan nemohl nemilovat ježíše když musí o život a musela narodí otci ostatních protože by se z těla sky prokázat že mu nejde o něho do domu jde o toho ježíše krista že i tu a prokázat že tou to asi u něho byl probudit to ten kříž zaručeně ne obava o stavu asi mějte ne křístkovi zapomněl na sebe se na se do zakotveny se to má kost poměl že příliš podivu a byl nešel třeba ale to vůbec co se by nevěděl a potěch se sebe dvou dokonale zapomenout kdežto při tom poznání cestě poznání tam zapomeneme jenom dokud se věci oddáni pojmeme na sebe v tom vých vyskočí věcí že oni zapomenou v okamžiku kdy těle na sebe jakmile instase při navoněn se týče té cesty x tam bych řekl jednu věc rá byla mluvíš dokonce tak by byla tak odvážná že by mohla vést nějakým omylům já bych řekl že cesta existenční má podložku tam že člověk člověkem už nemůže být víš jedná jako zvíře k říká víte nezemře může se ovšem stát tím že je člověkem kde je toho že se to stalo nějaké chvíli rozvinou nevyčisťuje mají tak nejedná ale člověkem stává jenomže to tím že být mu předností nikdy by už být velikou vinou když nejedná podle toho že je člověk ale zaručeně nemůže propadnout někam hlouběji než dosud ho lidství a pátek ale jestliže chce se dostat k touto cestou nahoru tak zaručeně musí nějaký systém nějakou metodou nějakým sice nějakou metodou na to metodou do všechnu se chorou nikoliv malichernou ale korou která člověka celého zaujme oni to dobře věděli starozákoním proroci a všichni tedy zasvěcenci to zákon nebo k zabití existenční cestou a dával přesné sedli co má dělat to ne to dělat nemá tak já to cesta pro mnohé nedělal že bych proviňuji uzavřen na mnoho zámků protože nedokáže mysím to dosti poměru že podle nějakých předpis by byl živý by než dnešní společnosti a proto se tento tam trošičku obchází systém vnitřní koncentrace takovou řek bych na to guru o které zevní svět nemusí vědět a když se ona hraje tak dlouho větě stéká když ho celého zaujímá a že se de mého života tak jeho vnitřní modlitba tak tak to může teisté ničím cesta k já bohu vede ale začne i na této existence neexistují příčky tam když se člověk povznese ze své existence oživlé krize trošku výše nebudu říkat jakým způsobem tak zase se do poté esence dostane já bych řekl jestliže to naznačil jestli člověk v tom dovedou bezstarosti ne protože staletém nýbrž že na nějaké poznání že je v rukou boží se svou plesali jak to co centra nebo je tělesnou a vysokých neboť se dosáhli ránu pocity okamžiku tak tak samozřejmě má tedy nějaké oporu v tomto vědomí ale oporu na to je má tak i o těch li proti tomu že toto jsou stupně tím že to jsou námitky celkem tak staré jako je tato tradice která o tomhletom pochybuje o to od začátku a to z toho důvodu jak tam správně říkáte že si říká jestli mi to miluje citem nebo dokonce veškeré tak přeci k tomu sví přizvat mnoho lidských schopností znamená svou duši ten může býti být někde vedle nemusí k tomu přizvat také svou mysl tak mysl musí být ty ten tak zaujata že vůbec nemůže těkat do miluje ten netěkáme pranu nýbrž jen si od tak zanese se napřed něčeho citu no samozřejmě není ani pochyby o tom že tam do toho vkládá tu sílu kterou může čili já se nedivím vůbec tedy ty že toto nepozval ně asurové lásky dokončovala a je li člověk se má nejenom právě ne než má roven svou duší zároveň to mstí zájmeno duší tou a jenom komplexu takovém o tem se dá lidi o veselou to bytostí celobytostně vším co je mu bonne schopen se spojit s bohem po toto pojetí cíle a bylo by to pojetí správné kdy nemálo rovní pochopení toho celé ba dělat aby ten člověk mohl takhle celobytostní když totiž člověk tam přenášet i ten nebo ti ne takovým takovou první pohnutkou budí pocit je to možné o ně to musí začít ne to je citem tak není nikdy řečeno ostatní stránky jeho bytosti proti tomu nestál může být zaujat ale že se taky tak osobně nabyde na vrchu navrch bohu tedy to je ostatní bytost o sobě ka a ukáže se že ten cit byl příliš malý protože do úplně by přerušován těmi ostatními složkami lidské duše tak to ukazuje že nedostačují když o to nekácí přizvat nebo ovládnout lidskou bytost a zná vám tak za o je nucen tuto bytost pustit ze svých o těch jakmile opadne a tam tes pro opak protože přirozenosti ke nejení tak schopno opici trvale existoval žádný si trvale že je to z toho druhu do že přirozeností to nedokáže to na duchovnosti tak bych se zatím citem ten totiž zároveň člověka odstup je to je asi tak jako jako smyslová činnost otupuje tím že se smyslu něco používá dejme tomu jím se prolívá první čenich ví o ženě chutná ostatní to už abyste naplnili žaludek a tak to pro dobré ano že tak je neuměli se že i otevřít svým tak se mu zdá se stejnou měrou šel všemi schopnostmi touhou sídle tomu jenom připraví k tomu tak je to ten nedovol aby ostatní složky to bylo mě od něho víme že zvali ne se ocitl ve tíhu toho pránického citu to je moc která obávali sou ty a tak může určitá myšlenka ovládnutou by to může prosím a pak i u vesničky musí tomu a co se vlastně nápoj protože jeho mysl zaujatá nějakou představu toho touhu namnoze o tak takhle na to mysli se to stalo a dopouští se tomu taky a pro to vám na tom že když člověk jak ten a citem se poškozuje na sebe dvě nevadilo že celá ostatní bytost to stával cíle stíhá bych tak řekl až ten cit opadne a pak se znovu probudí k životu a co je za to že po tomto následoval tak úzký přízemní život nese se v jak se mu to vzal nýbrž je tu bytost ostatní svou zaplašil tou silou toho citu v tom síla a ne neláska a toho co bude říci na lety na celou to se vyplatí protože se žete mnohostí ty totiž i křesťanští světci trpěli nejste právě jim že takhle se novodobá evou a to nejvyšší co se je že vaše sem dokazoval za něco tak skvělého že celá ta to za celou budete teďka pročítat je citová výchova nic jinou necitoval výchova někdy prostředky nebo ž jimi jenom proto aby ten si byl všestranná po třicet tomu se má se nazval za pravdu že není možno slově je si ten takže není možno aby nebyla na každý na abych se nazval nepamatoval kříže se to aby je dosti la nebyla tím opotřebením citem tak musí být tak potřebná neboť tam bylo toho nebo byla zlata cit nedomluvil ale byla dodatkem nevě je tak rohy takovým to vyvolávala a ne proto že veškeré tohleto je nutné si uvědomit že část ještě máte opravdu že ostatní složky se naučí tu cestou čit míry poslušnosti že jsou připraveny k oběti tažením se na nebyl e se tak se stane že ochabne a ono nejsou objetí toho nesvoboda ani o já jako slovu to že už tomu tak není má na chuti si tohoto zanícení jako v okamžiky ne za ten okamžiky dokud se spolu ten že a to ne já a prosím ale je to končilo jisto nesl opačné strany že jsem pořídil osatní co bytost tomuto citu i je podmanit to je vystisknutí k zlou vycházet vy asolutní zrovna to jeho věci tu ten se mohl jevech okolí a pověstném jako nerozumíme je ani prosím vás a tak se to člověk tak volit do to nerozumné a touto krásné a bylo to blažené tak to že to padnout na to dělníka lidském a o to dopadu tak to opona a já citem a se mu taky dobíral boha že toto bytosti ta ve tohoto citu ten se už to z toho škol toto rovni která to nevyslovím takže co ten takové kotsky do ovšem ten si slov já liší nemíníš ob to to se to co už ta ochrana před uplným pádem ne ale teď si představte kdyby ten člověk tam nešel jenom citem kdyby janově tem to že bez miluje boha nebyl i když by nějaká ho a né malicherná hlavní principiální duševní mohutnost touhletou víra nebo dejme tomu já tak věčnosti to vá pojme k tomu jeho činnost nebo by okolo myslím na poli se o ně ne kdyby on třebas jenom von nedaleko proti některý do toho do takhle se potíže s ohledně na této dopadá ohnisek memento že se tomu říkali to ze více dělá že jenom po ty ho nad tím co dělá je na to nemá tak bych ti ze sebe tvoru toto vám a po duševní kterou ovoce ubírá kterou boha milovat protože muselo i nás chy se tam je to na základnu o které ti budu není bude říkat když třebas nikdy tolik aby si to nebyl ale já jsem tehdy byl schopen vznešeného jednání jak jsem to zapomínal na sebe že to vyčítáno blaženost ale potom toho jednání byla vznešená na tom vznešenost toho jednání to to je to se v tom viděl až do té nejdrobnější činnosti boží se najednou odloučí něco co jasného dělá věčné bych to řekl a na to ukážu se má jedné lidské vlastnosti vůli lidská vůle boží se říká ne ale jsem by nebyl schopen nejmenšího projevů vůle kdybych k tomu nedostával neutrální dostoupil ůle jako má s uvědomovací od boha obecnou si veducí tak má taky sílu vody sílu mít něco provést a od boha i za každou stvořenou věcí tak se sebou vytvořenou vlastností lidskou stojí tam nechutná postava to země a lidskou stojí vůle boží a lidskou láskou láska boží a tak dále a bych mluvil každé vlastnosti tak je tomu takhle a tím procesem že já a dělá něco nikoliv pro sebe nýbrž pro boha a to je u ji vání těch postíte ošklivou s nějakou od dělám všecko takhle jenom pro boha tak i na niž vymaže tomu tak a jak je tomu také jak se to může stát já s já od mou to od toho lidského k toho přidaného to poskládává navrch proto že se mu dávám přednost o ně tomu dávám přednost já sice sloužit bohu a takovou stránka způsobu umět převrat že tak myšlení na které od boha to pocházelo ale k bohu se to nevracelo jsem zní na novou substanci která tíhne opustí směrem od země do bohu toto tíhnutí ovoce například té služby že já toužím znovu sloužit mu není jednat v toho kam daleko vznešenější už jednat ani se na svými bohu kam to mě do toho hodí sobě toto umět způsobuje že se tomu rádci a toto řeka rád vracím že to projev to je to se v tom také jakým věčný se tam vrací a ne k četným které z toho pocházel já takhle to časné obrátit do toho věčného to jeviště co se na to dává nových měl o to šlo to rozumím tohoto života znamená od boha od votevřeně ho to do se stvořeného k bohu jak sem lidsky tvé ne ne ne to povím cestu celým spojujeme ale rozumu ne to ne v tom smrtelnému dostane to všechno opačný směr než rovní tohoto života a tento taktně je tímto životem do bohu nic pro službu vlásku době tak tak samo se vrací ta síla vtělená do té cítěné a mně to spojen bohem a z toho bohem nikoliv jenom nějakou ho vlastností tak mluvě o jak skutečnost v tom a tu posilovalo utekl tak mě připomeňte já bych to štěstí dokončit na té úrovni na které o tom vím dále tam máte veškerou nemenší to se probral potom my naše mysl na sebe a ví proč je to vyšší úroveň a proto smysl potřebu dejme tomu té lásky veškerou duší jako ponořuje se ježíš o tom vyjádřili způsobem že mysli s ká sbírá tam kde se pokladny člověka tak jeho mysl tam mě připoutáno myslí na ty poklady které má rád jste on člověk poklady se ta duše tichosti jednou obětoval bohu tak už i to poklady člověka nezatěžuje myšlenkově oni už naopak soudu velikou polskou na další cestě mysli je svobodný protože kterákoli schopnost lidská láskyplně se obracet k bohu opustí všechny ostatní kromě myslí a po taková to celek mysl na jezuité ho klidu a právě pro mysl charakteristické to se užíval pokoj ne přemítání čili veškerou myslí neznamená přehled o bohu ustavičně to je také ne tak to je taky jenom schopnost se myslete na to schopností mysli více přemýšlet když se už nepřemýšlí tak tito jako vědomí ne lidské a tahleta mysl nemá být obtěžován není ta povídavost starostlivost roztěkanost toto musím potřebou rovná stát lidských schopností uspořádaných se zemí do šiku jako pod jediný velitelem a jestliže tímto velké měla ká jak se tady chce v tomto přikázání pak je to sešívání velice dokonale to je jednotící se skonání těchto schopností lidských a mysl snadno vlitou to šiku vím že už nemusí rozjímat je v jednu šlo svého vědomí tak dalece že jak tomu říkají křesťané křesťanská tradice nazírá mysl nazíravá je vyšší stav mysli mysli z mysl povídavá rozjímavá vystupující proudí se něco rozporná mysli takto připravené tak to podložené není sporů jenom taková mysl jako veškerá může k bohu jít nebo víte si neděje naději že mohla je by se mohlo bylo veškerou silou dokud nepředcházelo ten cit dokud nepředcházela se letech schopnosti mysl neptáte mysl dnes poutá tedy se nesoustředil ten na boha do té pořád těkat a to proto že tam dole někdo nedosa tam tou mezery to nese vešel a ne podlaha na které stojíte a chtěl bych si k tomu říci že ne každý člověk stejně tvořen kde je citový nese rozumový ší rozum není mysl má lidských schopností to je lidská duše to je pomohli své duše rozum mysl zk říct si projevem lidské duše mysli jako takové to už je projev vědomí je tu se plenek vyššího to už je to že daleko dál to to se to mockrát mluvili na vrata to sky říkáte to maličko tvary ne tak nadevše právem a tato mysl samozřejmě se propadá všemi to mi mezerami to že jsou na té na té položí těsný pro nás do té roztěkanosti do té starostlivosti do do zbytečných myšlenek a tak dále to povídavosti jestliže zanechává není tolika dole sem nemá citově ten člověk neminete založen aby měl dokonalou poštu citovou vůbec třeba nevniká citem tak samo sebou muže být ničím skvěla a toho unese nikam jinam protože city plytké jsou city malé ale snadno u našeho věd snáze než ty city silné jiné dlouhou na ji a když se rozích tak se někam nepustí z uzdy ale i ty slabost jako slabé myšlenky jako těkavá myslemi to slavní cizi se upínáme k čemukoliv kolem sebe brzy u toho by ale to tak nabere o to snadno odejdeme před také ničemu jinému to usadit netvoří nikdy dokonalou pod a to je citový dozrává bytost nebo citově slabá bytost zveličené bytost jakou cenu říkat to už je jedno ale musíme se smířit s tím že někdo nedokáže třeba tuto citu což vůbec formovat a o tom měla katolická tradice vědět a nebyla by to tam všechno na citu stavil protože opravdu to o tom dá na to představivostí kutně umělou tedy dobro k temu nutila své lidi to na to že přešli v tom tak tam jsem se tam dostal v tom se tady si to to je nemožné že a má že tak živou se na těla ten cit budit ne a to určitého nezaložení vidí není možné zde víte já tím chci říci že nic to bych lidí bude nutno se smířit s tím že i na cestě lásky cesta bude tedy stupeň lásky srdcem nebude hrát příž i oku tu roli a že bude velice milý a velice řídí ne tak uměl jak jsem na ten na malá obrázku do to místa patrná toto rohoží ram že ze které se propadá že ten člověk ale vymetený mít a to v svět právě říká že sebepoznání je základem když klece sty ne by se o to měli znát abych byl o citu se nemohu opřít o by to ošidné tam se bych klam lépe z nechat stranou než matce ho opustit ho postavit se nad něj nic se nestane když nemůžete vybudovat když ho za stanete potom vyššími složkami duševními neboť dejme tomu naděje láska to je vůle vším ikoliv cit lásko vůli pro ůle jsou si slasti nebo činnost zainteresovaná svižnost které mohou do uctivatelem cit země bod na tom člověku zlá dosti a on bude takovým hřebech ta velice přísným svatým potom nemá li tu citu podložku motivací který byl tak si to za my byli se na pak velice rozplizlý a povolné všem vášně milý ne ale tak anebo a v pořádku ale bylo to pořád lepší než takový doznívat který nemilosrdně kára všechny kolem tak já jsem teď myslím řekl že milovat veškerou myslí je by myslí tak zaujat myslí tak zaujat ne citem myslí tak zaujat že myšlenka na boha ne prostě zaujme která a ne nemám do potřebí v tom diskutovat ani přemýšlet ani to chyboval ani rozmíchávala vírou ani citem já ji uznávám toto uznání jako uznání něčeho nehodu netěší ho může být tak zlé že mně úplně snaží na kolena že potírá celou ostatní bytost dosud pohlavně od těch prvních dvou stupních nebo úrovních to znamená veške srdcem a veškerou duší tak jsem se ktrerá mysli a tam jsem to ještě nedokončil já bych to říci že toto stoupání potom to je i u pokud čistou li ně postaveny znamená že člověk se do to míry už přibližuje k vědomému zažívání boha už zde je to okamžitý že mu není při zatěžko věci na tušit už tělem drahou se dostat technickým způsobem bohu znamená dejme tomu v tomto španělé mysl zaujetí velkém zaujetí mysli se dostat dále než o tato příčka předpokládala namluví jestliže on se dostane už tomu vydám v tom je na stupni polákem si tak to má za následek že toho boha vnímá temně ten mě znamená on se mu nejeví jako konkrétní pomocí kulatých pomocník nýbrž on se mu jeví jenom jako osvětitel řádu nějakého prostě obecně obecně nás lesním takový že se nedá zrušit jenom tak chce a tu bych řekl že tento stav bohu má charakter především ze strany boží takový člověk prožívá jako odezvu z druhé strany od boha jako jeho tažení napřed čověk sám dostával tomu bohu zaujatostí a na to o zaujatost odpovídáno pouta boha člověk jako kdyby to člověk kolika ručička potřeboval tak mu to připadá jako by byl ten duch člověka tak ta je vám nepustí ze řetězu a v tomto okamžiku že okolnosti si to vyžadují ten člověk s vědomím že nedošel na konec své cesty a že ještě má v tomto světě vykonat něco aby mohl jít ještě dál na tu vyšší příčku tak takhle do vrchu takhle od tohoto stavu pomoci protože toto vás že to není takže proti bohu uhlí tak to lidsky se nedá aparát když toto ho tady odmítne v tom smyslu jako to do tebe když to smyslu já se toho vzdávám l a ty k tobě se člověk dovede na kohokoli stupni už i na stupni citu za námi bohu tu lásky duší vzdát se toho pustí kterou měl kterou bohu šel kterou se budou při blíže a na stupni mysli vzdát se to poutanosti kterou se stane boží pociťuje tak je to to nejlepší co může udělat ale upozorňuju vás že to obvykle nebo nějakým prohlášení učinit vše se už v tomto stavu strašen mě hluboko za tímto stavem vodu po to sem to vůbec se dosahuje ani patě tam chystat nějaký výroba a to je sebezáporem vás ještě o jednu věc mějte na vědomí že jsme na to cestě kde svými vlastnostmi jdeme k bohu tedy i o myslí svou zaujatostí svými či nejlepší je šch no své obětovat já na to musím trvat že i to na tím i tím svým ale proto že to na tím hledět nejlepší mějte na mysli požádáte a pomalu pravdu všechno své vložil na to přesto co mu vodní bohem kterou je podmínečně že bych na kříži nebo zmrtvení nebo obci dokonale sama sebe a to tím nekončilo a eminentně umřít na boha pořád pro toto nebyla tak hoří o to nebyla záruky bohy potom nebyla v implantovat metod ona se však právo na konci té pro snad to to to tíží nebože vystaveno ostrově že u toho sebe tím někomu sedavá aby byla něco něčeho co není jeho může být i o neporadíme si myslí že jeho je potom na příklad boha na cestě aby se vzdal toho prací svého boha tak i tam toho dne ten oponovat na to nolite je to má a na jaké to kratický je při tom skutečné v tom v že se dostal do toho stanu pochopen ze se nedopracoval a to se musí smířit s tím že a nemyslí na no když vás že vlas na této cestě kupředu tak se opírám o kam sebeklam že necelé tato pozorní a tíhneme totoje a ze sebe klame vynáší nahoru protože já jsem člověk já nějak pořád tomu velkém pokušení to které se modlíme nedokázalo učení že já musím do určitou li vlastní před ně zkoušky vlastní se nová dokola říkáte opustit ale dá se odpustit že ho správně všechny svou i používali napřed tak se tak nenaučíte to opustí ale dokud se jenom všimne správně užívat na to ježíš kristus přivádí člověka správně užívat to své tak potom se naučíme také to jak si myslím o toto sužoval bližší poučení o souši v malém osirise bodem a my to syčíme v malém protože tím vlastnictví v dobro vládneme to a to saláty jak dobře vanutí svý ano předpisem svým ožením ostatních být všimněte jak ke tom spisu ano ale dycky to marka ne a to ještě správně jak patrno bych poznal ne tak upozorňuju vás na to že opravdu pátou je nakonec mu znát že nic do toho jetě zatím nebylo let koho to mohl ale očí boží se tomu tedy by se potom hotovou začátku tak jak by to budu schopen tady krok ne to eliáši vědo takhle až na určitém stupni poznání už i stupni vývoje a proto si této myšlenky za čím dojde že nejste schopni nevlastnit že budete mít ještě svou mysl svou zaujatost nezaujatí bohem třebas bez říkat já sem za nebe ale ta už na oprostí vode pozorovat že tato last se levá na bohem jako zaujatostí jeho mučivá ano poutníkova