Karel Makoň: kotouc-M01-c (přepis nahrávky)

tento způsob života je zárukou že jednoho dne se dostaneme na nejzazším možností lidských v takovém životě že totiž normálně být víme běžným životem kterých chce tady že určité blaho vžitou spokojeno určitý majetek tak to dopadne jednorázově tak že postupně všechno ztrácí a ztratíte všecko kdežto když ten život jak jsem tomu říkali stylizujete to znamená když ho vyberete z těch kolejí které vedou přímočaře ke smrti fyzické jenom a jenom tam ke zničení individuality lidské tak nastane okamžik kdy jsme vlastně ocitnete uměle před smrtí ale ne fyzickou kdy totiž ocitnete dotek jako před smrtí u konce všech možností že těmi prostředky kterými jste si už dál nemohu že ano čili vy chodíte smrt předběhne smrt a nejenom víte já jsem se snažil třebas o takový a takový život takovými prostředky a chtěl jsem nabyl dobrý by letní a on mi to dál nejde a jestliže stojíte o tom kdo po vání tak ta tomto moment bod vás aby techniku doby ducha to je ten požehnaný okamžik který v nejvyšším stádiu třeba zažil buddha pod tím stromem ne že když po sedmadvaceti letech jsem marně snažit snažil o to dosažení věčnosti a všechno o bývali chich mistři a říkal že se na to nehodí nebo odrazoval na jeho mistra v nejlepším případě tam po sledoval jsem měl dech poznané toho vopravdu nikam nevede zaspat rené nehodí ale ta ho tomu účelu k tomu smyslu který ho život není proto vhodný není proti tak dospěli aby to mohl dosáhnout ale ta touha po té věčnosti mu zůstala ano tam zůstala a tím se tento moment liší od liské smrti vy třebas ztratí vědomí a nemůže mít žádnou touhu až tady vědomí neztrácí touha wuste a dotane čistá oproštěná od té jeho bývalé starý která se ukázala být marnou a tady se před tím čím je to studovat ducha to nejlíp definovaná chudoba ducha tady najednou je úplně chudý duchem a teď je na něm jestli této chudoby du ducha dovede správně využít a tady nám ježíš kristus radí že pokaždý kdykoliv dojde takového doby ducha více to stupně té doby o tom by totiž nalezna se další vyšší prostředky dal se s tím dostane osedlá se to stane takovému vyprázdnění bych tak řekl takhle době ducha tak jestliže ví jak v tomto letu si má počínat tak pak přejde k vnitřnímu uskutečnění toho o co se zevně marně snažil já to vysvětlím tak levá kdy sem na svém příkladě když jsem se marně snažil v tomto životě patřit těm zájmu které jsem měl a tak dlouho marně prostě bylo vě že se na tu životní dráhu nikdy nedostanu nebo za těch okolností vůbec ne tak jsem rezignoval na to se k tomu dopracovat já jsem rezignoval dokonce na to že budu moc pokračovat v tom čistém životě který jsem si vzal za úkol že ho budu provádět z říkal takhle podle se mnou dál tak tohleten světě vede a budu jako ty ostatní a při té terezina si mě bylo milejší neví nežít takže já jsem se vzdával všeho co jsem měl neboť jsem nic nového nabýt nemohl a to jsem měl jsem ztrácel to byl příhodný okamžik k vnitřnímu uskutečnění ovšem aby to vnitřní uskutečnění mohlo nastat k tomu je třeba buď víra já jsem neměl aby abych věřil že pán bůh mě z toho se do bryndy dostane se mi tam přeci nenechá a nebo aspoň přinejmenším o tři by taková fanatické touha ji dál i když nevyústí být opravdu fanatika tola protože člověk už nemá prostředky neví jak bych na a přece a přeci neustane tady máme další takový příklad míše krista jenom koná toho chromého u toho jezera besedy který už neměl není naděje ale přece tam zůstával a proto se mu zjevil kristus i to že se musíme byl kristus to znamená že se mu zjevil vnitřní uskutečnění že se mu zjevil a cesta jak mírně uskutečnit to co potom musel praktikovat zase dál ve svém všedním životě a že se mluvil za sebe tak v tom momentu kdy jsem byl takhle vyprázdněn jak se na říkal se mi dostala do ruky knížečka ne sem si přijel že život lidský je tomu tady aby člověk z něho přešel do věčného života a já jsem v tom poznal pravdu já jsem to poznal pravdu způsobem k jakého se nikdy nebyl svědkem to bylo to jiné chápání o které jsem dneska čátku mluvil a které se dostává každému zákonitě sice už nemá možnost jít dál ale spravedlivě se snažil o to jít dál nemá tu možnost a nevinností postrky ale nerezignuje a tu touhu dál jít ano a to byl můj případ a jsem vyhovoval těmto podmínkám které jsou například změny obaly marie svá taky nevěděl jak se to může stát ale byla ochotna jít dál byla ochotna všechno opustit a jít a v pocit nebo s porodit toho ježíše krista ten život věčný a já jsem se nám dověděl že je to možné ale já jsem v té chvíli hned taky věděl těžko říct uvěřil když jsem se mi dostane do ruky prostředek kterým dobu moc uskutečnit je děl jsem do věř nemám já jsem dobře a já jsem byl úplně bezstarostný já jsem věděl že ten prostředek budu mít a ani se dověděl jakým způsobem ten prostředek nabudu jakým způsobem se o něm dovím to jsem vůbec nevěděl ale byl jsem jak vám říkám úplně bezstarostní nebo ten dospěl k tomu okamžiku chudoby ducha na určitém stupni samosebou to má vyšší stupně ne to byl ten není sstupně který byl zapotřebí aby se získal aby se mohlo do člověka něco víc z toho poznání vyššího no a opravdu ten prostředek to nezáleží a se mi do rukou dostal zdánlivě vnějších podnětů ne že jsem si myslel jsem to vyčetl vajnfurtr vy a já jsem to ve tuti se dověděl vnitřně a to bylo zákonité to se stane každému do tuto muži zachová dostane dá odradit tím že nic nemůže do umíte že vím nemůže to člověka nesto radit to vyššího hlediska a v tom že to chápu k to nechápal platí našich stupních kdyby si vě still in co má ne tak nemůže v určitou dá protože všechno může dá ono to dál nejde to už dneska dobře víme za jsem tehdy vůbec nevěděl ale pro samozřejmost která při tom existovala v mé duši dneska vím že tomu tak bylo že na té úrovni jsem byl chudý duchem ano a tak to prosím šlo dál já jsem získal prostředky jiný jsem se dopracovával k dalším stupni vnitřního uskutečnění vnitřního skutečný to znamená já jsem se vnitřně dovídal o tom jaké úkoly nebo co mám dělat dál nebo porozuměl jsem věcem kterým jsem před tím vůbec nerozuměl ne lépe že ho chápal jsem ti trčet nerozuměl že jsem mohl změnit život já jsem samozřejmě změnil ten život jsem se nikdy nevrátil k tomu životu jaký jsem žil předtím ale tato změna nebyla definitivní změnou tak jsem si myslel že definitivně já si to litoval že budu muset následovat další stupně vývojové se ti mi se notak teďka tě to tak chytlo že by s paní nemohl některé hříchy které páchají lidé dělat třebas nebylo měl za obtíž říci s tím životem ne a jiným to za obtíž bylo a kdyby měl na mibylo jako že přicházela pokušení ne na mě bylo přišlo tak já jsem v odváto důvodu že jsem měl sílu k tomu ne ze sebe nýbrž z toho uskutečnění čiho které jsem ustavičně opakoval to vnitřní koncentrací ne tou vnitřní modlitbou jsem to pořád doplňoval to vnitřní uskutečnění a tak se mi z něho přelévá síla do zevního konání neví vnitřní modlitby kterou jsem soustavně dělal tak samo sebou zastírat toho prvního uskutečnění opadla a já bych byl časem prostě odpadl a nebo by byl se dostal na zpáteční na tu cestu původní ačkoliv by byl na ni velice býval nešťasten to všichni kdo takhle upadli tak obyčejně potom páchali sebevraždu protože už to nedokázali žít na té úrovni a na horší taky nedokázali tak si vzali život příklad jidáš tak já jsem potom udělal to tak že co jsem dokázal uskutečnit to jsem uskutečnil ale udělal si jednu základní chybu kterou dělá člověk jak jsem se přesvědčil eště teď na každém stupni tím se nechci omlouvat ale je to tak běžná chyba že ji musím tady ví že totiž všechny schopnosti které člověk nabude tím vnitřním uskutečněním si postupně přivlastní který ká ha to jsou moje schopnost a zapomene že mu to bylo věnováno že mu to bylo dáno jako hřivna kterou má hospodařit nějak jsem dokonale zapomněl že to nejsou moje moje zkušenosti že je to milost od boha a tak když jsem se dostal za se nakonec že těch možností které vyplývaly z toho prvního vlitého tečnění tak musel tak se muselo dojít do se nové krizi tak lite byla horší než ta první protože jsem prostě byl v něm něco víš ne ona jako krize kterou prodělával ježíš kristus třebas v betlémě se musí narodit také dem těle to je tě to byla tíže daleko menší to je výboji zván s pláčem dítě dech držící protože tady nešťastni když mystos tato byho ráje ze desíti žilo to je knize daleko menší než kterou zažíval třebas ježíš kristus po vstupu do jordánu že ho zas pronásledoval satan a je to daleko ještě menší kritickou zažíval když se vstoupil na kříž že se cítím být opuštěn po tolika milostech od svého otce tak já jsem teď nažíval okouší krizi pochopitelně a to odpovídá tomu stupni na celém jsem byl ale sám jsem se později přesvědčil že ježíš kristus když za nás tyto krize všechny prodělal a před námi je prodělal že nám zároveň ukázal jak tyto krize zmírnit anebo je úplně otupit jestliže jsme ochotni přiznat si že jsme vinili tou krizí a že jsme si přivlastnili co nám nepatří ježíš kristus okamžiku kdy všechno odevzdal bohu má po krizi víte to i on když odevzdal i svého ducha všechno odevzdal už teď v do tělo řekne že před sem a všechno vykládal a nakonec i tu svoji individualitu celou be ten duch lidský odevzdal otci na to du chvíli je po utrpení tu ale v puránu je po utrpení kdy do na takové zákonitosti té tam víš velice dobře líčí a já jsem ji bouři dříve vůbec nerozuměl toho si pozorně a to a ne že bych byl tím nerozuměl kdybych byl chtěl že cokoliv jsem chtěl k tomu jsem porozuměl jelikož se měl volný přístup k tomu pramen jenže my nevíme co máme chtít myslili krát sejme co si nemáme přát ale věřte mi to že v této věci mě nejvíc pomohly moji duchovní přátelé ří za mě chtěli co já jsem nechtěl vám jsem za mnoho vděčen že se tady v těchto vykázáni dovídám o věci který bych se nikdy z vlastní iniciativy nedověděl nedělá bych to jenom do takové míry jak to potřebuju přesně no pro svou vlastní cestu nemělo by to takovou obecnou platnost jako to začíná mít když se mi ptáte a když na mě co chcete když se něco vymáhat proto vás vždycky žádá abyste byli nedůtkliví abyste pořád li něco víc a li a tak to dycky vypadá nějaké vnitřní uskutečnění které vlastně bezčasové například když já vstoupím do té koncentrace vnitřní tak ten poklad tam naleznu ráz naleznu rázem netrvá to ani vteřinu trvá to ani zlomek kteří ten bezčasová záležitost kterýkoliv poklad o tam můžete vydobýt pokud ho unese se potom že ano to vydobýt okamžitě bezčasově když se tomu potřeoval nějaký čas tak je pozdě kdybych já byl potřeboval čas na to abych vydobyl tu milost koncentráku abych viděl v tom gestapákovi posla božího na potřeboval být vůbec nějaký čas býval tak mě zabil tak tam jsem si dokázat že tomu vůbec není třeba žádný čas sedíte si intuice za pět ale set let za dvacet za za padesáti do té dokážete a že to dokázat to de protože tam čas nevládne bůh není v tomto času a naopak z smíšením že je na čase a prostorem tak máte k němu tu volný jenomže jiná je otázka jak to unesete já si dobře pamatuju na to jakou obrovskou závanu poznání jsem získal pro tu chvíli třeba v tom koncentráku ano to bylo poznání tak všestranné že kdybych si z toho já ne velice nepatrný zlomek zachoval tak jsem nejmoudřejší mezi všemi lidmi ale člověk si to nemůže zachovat každém tomu vnitřnímu uskutečnění odpovídá nějaká touha jinak řečeno každého toho vnitřního uskutečnění vyplyne samočinně nějaká touha a čím je to uskutečnění větší vyšší ta tím ta touha je dokonalejší uvědomělejší neodvratitelné nezapuditelná nepřekonatelná prostě touha která člověka nese která mu nedá spát která nakonec z něho musí udělat jiného člověka nebo ho musí zabít tak aby to řekl takhle tak nezem začal tu cestu dělat ne tak jsem měl touhu být přírodovědcem řekněme to zjednoduším a měl jsem představu o svém životě celkem dost dobře vypracovanou jak budu vypadat jak to bude všechno vypadá a to byla touha reg bych velice složitá říkám že bylo špatná celá řada lidí takové touhy má uskutečni a ježíšovo je pro život důležitý ne když někdo ve za svym povoláním ne za svým cílem životním tak tím časným tak to je člověk který už něco nějakou jistí sobě má ale když jsem potom získal to vnitřní prvních vnitřní uskuteční o kterém tady byla řeč tak tak ta touha úplně zmizela já jsem přestal toužit být z citem nebo přírodovědcem a za časem toužit po tom bohu potom spojení s činím životem spojeným já bych byl nerad kdybyste si nic za tu touha je cha špatná touha je dobrá do toho té právě ta prostota ta chudoba ducha s tou nesouvisí jenom vyprázdnění té prvního váze ale zápětí to přechází do ve uvědomělé touhy po věčnosti i když tu věčnost nevidíte eště ale vám je nějakým způsobem blízká protože dokážete po ní toužit jenom tím do poznáte že vás vy takže po dokáže toužit správně tady jeden z vás říká kdybych já to nepoznával tak bych netoužil ano ale jakým způsobem tedy poznáváte velice ten distancoval co po ta věčnost je a postem toužíte tak byste nemohli být nic jiného protože to celými sl mého života a nic jiného mistr neřekli jinak to vůbec nepoznáváte jinak nevíte co to je a taky nevěděl žádné věrní se neměl žádné asi jsem neslyšel nic jsem nehmatal i takového to byla temná ale přímočará touha po tom po tom věčném životě a a potom nějak jsem musím eště říct že jsem v té době nevěděl téměř nic o kristu to se děje při tomto řekli že škole a to jsem hluboce podceňoval protože jsem li prostou nerozuměl tomu je třeba moc dlouhé školení ne člověk porozumí ježíši kristu i tak třebas jenom jak tomu rozumí a dneska to jsem si musel pomoci celou řadou jiných cizích of aby je nakonec dovedli ke kristu no a takže tady ta touha potom to se nějakým způsobem přesně samozřejmě jistě jste dokázali vnitřním životem uskutečnit vnitřně uskutečnit něco tak ta touha obyčejném a zná čátku ten následek že vás odhazuje nebo vzdaluje všemu co s ní ve vašich očí ne souvisí to znamená vy potom hrubě podceňuje te všechny pomíjející cíle to je pochopitelné že vám platí z dohledu a s tím že po celé zevní cíl pociťujete vůbec nic zevního života já jsem opravdu dobrý deset první dojemné ho nebo devět let pardon eho života jsem nevěděl přeje ten nevede je ten zevní život je stejného do tý jako to vnitřní dosahování nevěděl jsem že by se v tom zevním životě taky dalo dosahovat že by běžná ví jaký tady žijeme mohla pro mě znamenat styk s bohem dopadne to napadlo vůbec nebylo myslitelné cenu třicet sedm jsem se dostal pocitu s tím zasvěcencem do toho do původní dovoloval že jsem to zažíval ale to jsem nepovažoval za svoji zkušenosti bez za předanou od něho ono bylo všechno beztak před námi od boha že tedy jsem poprvé pochopil že to předaný od nějakého člověka a nevěděl sem že je to od boha že to není od toho člověka no tak já bych to uzavřel tuhletu co je to opakování tím že nakonec v tom musí se tato opakovat za trest bych tak řekl a cítím zevním uskutečňováním toho vnitřního se dostanu na takovou úroveň že i to zevním konání mě přivádí k vnitřní zkušenosti k pojmu o jednotě všeho dohromady že někdo zvěstí existenci boží že existence ich tvořeného ať už jsou to lidé nebo předměty a nebo okolnosti to je taky stvořené těm děj který tady plyne čas a proto je taky stvořené všechno co ho obsah je také stvořené a snadné okamžiky všechno stvořené je připomíná nestvořeného to znamená stvořitele to znamená původce jakmile mi tohleto jednou všechno začne připomíná tak všechny události všech říci lidé a mě mlčí nebo mě proklínají všichni mně připomínají moje synovství připomínají že přes tyto věci se mohu dostat k tomu otci a je důležité si uvědomit že pak se život stává modlitbou a člověk nemusí pronést ani slovo modlitby já jsem ten okamžik zažil jenom po a poprvně vlastně to podruhý ale násilím a v plném znění bych tak řek poprvně v tom koncentráku když jsem ve vidíte kterými tě zabít viděl posla božího tak takhle by to mělo dopadat ne tutéž kdy mně teklo do bot nýbrž takhle by to měl dopadl pořád já se nedo představí vivo na ale pořád se mnou dopadalo tak by pořád do mě připlývala při ty ho takové bohatství moudrosti jako tu vteřinu když jsem to zažíval rozumíte a pro tu moudrost já bych moh ře viděl moudře jednal a podobně a můj do točí svůj bylo že bych si možným šel k němu k otci ty by mě nepřekáželo že musí dělat tamto nebo tamto nebo že nemohu dělat to musím dělat tamto protože by mně překáželo to kdybych neměl tu možnost k cokoliv k němu přicházet už bych nešťasten kdybyste naskytla událost okolnost bez jetě která by někomu nepřivádí a takhle vidělo vypadat takhle na byla ta pravá doma ducha že by všechno člověka naváděl k tomu věčnému životu všechno bylo tam uváděl a stále hlouběji takovýto člověk mohmůže zemřít kdyby toto zažíval proto má království boží protože hrůza živá království boží tam totiž v tom království boží existuje tato chudoba ducha když člověk ustavičně se stýká s moudrostí vy ustavičně z ní bere ustavičně z ní žije vědomě a když já nevedu tento svět kapat jako něco co vychází ustavičně z rukou božích ne tak taky taky jsem vlastně na té věčnosti neboť také chápu jeto on ve svých tvorech víte se tady mám otázku a to už o tom člověk nesmí mít žádný ne přání nebo neměly mít žádný ne přání tak to je otázka která je velice přiléhavý já bych ji moc rád pověděl potopíte mi že poněkud detailně nesmí si člověk dělat iluzi že když říká touhu po věčnosti že může ztratit nebo se smí vůbec ztratit veškeré ostatní touhy kdyby se to tak stalo tak by v tu chvíli umíral věřte tomu že to tak stane v každém případě já jsem vám říkal imelda lambertini že ano ona to živá jenom o tom kristu a jakmile ho ve svých třinácti letech přijala okamžitě umřel takže kdybyste takhle absolutně toužili jako ona absolutně ve svém dětí dokázána touží tak byste tady neměli co dělat ale z milosti boží pánbůh vám nechává ostatní touhy aspoň do té míry abyste nemohli žít abyste mohli to co jste vnitřně uskutečnili uskutečnit zevně protože ten vývoj nekončí plním závanem věčnosti my sice začátku hluboce podceňuje te tu zevní skutečnost a ctít na každém kroku že vás odvádí že vám předkládá něco o čem byste neměli to ji nebo co je dokonce hříšné nenašli v očích ale tento dojem je klamný jestli se dýcháte po takovém vnitřním uskutečnění tak vám to má být důkazem že to co jste vnitřně uskutečnili máte teď uskutečnit v zevním životě to znamená vaše touha musí být ta kterou vyslovil vysloví a panna maria při navštívení anděla říká nikoliv tak aby to umřelo jak vy mohla zrodit krista který ježíš když se má zrodit o prvním závanu věčnosti se nezrodí ten potřebuje čas všechno potřebuje vás dozrát protože je třeba převrátit celé nitro na by se jí to jste předtím žili minula a teď to máte ranou všechno vrátit a říct jiný směrem do směr máte obrátit a k tomu je třeba nějaký čas a jestliže jeho na potřeby tak pak je třeba mít jinou touhu vede toho vedle té touhy po věčnosti neboť to je začátku velice temné jak jsem říkal neurčitá třeba že síla a tak tuhá byla definována pranou malý a na řekla lílá služka páně to znamená sloužit o tom tímto životem bohu a já vám řeknu jestliže toto člověk ví a je ochoten tímto životem sloužit tak už potom z něho neutíká zajídá se mu to kolikrát to já vím na ní by byl kdyby to přímo zaselo jenom myslí uskutečněním ale máme zúženo stihne se stím že to vnitřní uskutečnění a znamená všecko že kdyby to znamenalo všechno tak by tento život vzdal nemusel pokračovat ale protože dál pokračuje tak je vidět že je to musí převést et ko beze zbytku do tohoto života a teprve až se to převede do tohoto života tak jak jsem vám teďka před vlnkou říkal že ten člověk celým životem slouží a později a se to stane do vyšší z vyšších sfér tak limitem předává ducha božího kterého je nositelem ano jako ježíš kristus na konec dokonce ducha utěšitele tak pak může klidně zemřít pak může říct já jsem udělal to už vědět všechno co jsem mohl by se úplně všechno obrátilo tak když jsem ovšem řekl že ta panna maria sloužila pasívně tomu otci který z nich těl zrodit svýho syna dobře víte že to jinak nešlo protože to můžeme k udělat proto aby se z ní zrodil potom když už jednou co začala ne tak může jenom jít a pít a a dá pozor aby se neurazila že ano aby ze nezabila ne a nic ale kdežto ježíš kristus když potom se ocitl za jordánem tak už by víc než sluhou když například zničil pokušení satanovo to už nebylo pouhé sloužení ten satan chtěl aby mu sloužil ne on tady tou schopností do višnova í potíral to co bylo nepravé a podporoval to co bylo správné to co by ho ho a nejenom v tobě ale ve svém okolí tosim dovolit abys to v té míře nemůžeme dovolit jim dovolit proto že chápal tu jednotu mezi sebou a všemi tvory že cokoliv dělal protoho nejchudší ani božího to dělal z vůle otcovy ne to dělal vlastně tedy pro svého otce a podobně se vyjádřil o každém z nás že cokoliv jste udělali nejmenšímu z bratřích mých mně jste učinili a to byla jenom prostřední fáze vývojová pak se musel v této činnosti která je sice výtečná ten otylosti se musel vzdát když vstoupil na kříž a to z toho mu že tato činnost je přeci jenom zarámován a do dualismu to je odmítání zlá a přitakávání dobru a to věk a přeci jenom udržuje dualismu kdežto on se měl dostat čistě do čistého ducha čisté existence ve které nejsou rozpory které jsou některé než dvojnost žádná a proto už později potom působí jenom s tím duchem a ten působí jenom tam kde si to člověk přeje kde tomu člověk dá průchod kde ten de tomu duchoně dá tam ten duch nepůsobí jenom ten kdo se duchu dovede otevřít v tom duch působí dosahu neotevře v tom nepůsobí čili zle to netrestá chápete že tady ten dualismus je pryč jenom tak zvané dobré odměnu a to jsou už jiný dobří do svou ti co se od dobře duchu svatém po tomhletom kázání tady vyslýchám tuto řeč je to velice záslužná kapitola tím vzácnější že já dotyčný který to tady tvrdí vůbec shledávám že nejsem schopen v tomto životě a ty prostředky které má dispozici je to takového náležet přátele řekl jsem vám snad o sobě že jsem byl schopen že jsem měl ruce prostředky no bylo to přeci jenom z toho poznání to byla kapitola velice užitečná protože nikdo z nás není schopen nikdo z nás nemá v ruce prostředky ale tím že toužím kupředu velkým štreben sie ikdyž pořád se plně snažíme kupředu třebas ve světské věci ne o nějakou věc ale dobrou tak se dostaneme k určitým konců to je sto jestliže konečně správně poznáme že nemáme prostředky abychom se toto cestou dostali dál ale nepřestáváme toužit tak jsme na prahu vnitřního poznání a to se dostaví jenom kdybyste z nezmařil a ta touha nevnikly pro tu nedostatečnost vaši se vaše touha nemaří jestli vaše touha zůstane máte prostředky a ty sou bohu nejsou vás když se se otevřeli vy jste najednou byly chudí duchem tak například slove to bude veliký spisovatelský a jednoho dne mu připadalo že vyčerpal všechny prostředky které měl po ruce a že nemůže dál že nemůže nic lepšího uspořit přes tomu ale zůstala touha tvořit lepší víří věci a v té chvíli se do něho nalila víra v boha a poznání a on to lilo za tím vším snažím lidským je vlastně touha po bohu a my ani nevíme že bu něm toužíme myslím že je toužíme lépe skládat spravedlivější ale je to síla boží která nás vede k sobě to řeklo ještě by tam mělo by řečeno to že v ježíši kristu život v jeho životě to všechno bylo ženo jako takové úsek přesně ohraničené kdežto v životě který následuje ježíše krista takové úsek neexistují nýbrž je to plynulý vývoj a čím plynulejší mě žádoucnější to znamená i drobná vnitřní uteče se mohou zevně realizovat tou se převedení ho života například ty maličkostí které tady vykládám můžete vy převést do zevního života že se podle toho zařídit ne a už tím začnete se přibližoval k bohu protože kdyby tomu tak nebylo tak by byli š kristus neříkal ne ten kdo mně říká pane pane ale kdo plní vůli otce mého jo ten je ten pravých ne ano čili ten kdo bohu ten se přibližuje celý tento postup se vám líčil má ještě mnoho druhotných znaků tak mezi hlavní dva druhotné znaky bych zařadil radost a zármutek ztrá i odvahu takovéto dvojice na koni to páry dvojic se tam obyčejně vídají tak radost každém vnitřním uskutečnění které nastane z toho vyplývá vždycky veliká nost ovšem když to nedokážu uskutečnit v zevním životě tak se to časem mění ve veliký žáky zármutek a věřte mi že nikdy nedokáží všechno realizovat co jsem vnitřně uskutečnil a proto jsem vám říkal máte před sebou nejvyšší cíl a přesto rostete třebas jenom zrození ježíše a nedostanete vstupujou ne a to že dostanete jenom zrození třebas ježíše tak musíte nastoupit plný tou cestu a čiho ránu a pak se plní to cestu a čeřící a a dál ne tak to je radost a že jo ale druhý druhé co se dostavuje je strach a odvaha zase před tím uskutečněním před tím nechce nese to vnitřně uskuteční má člověk veliký strach já bych toto potřeboval jaksi už dokonale vylíčit prostoto v jevilo čistě vnitřně ale já jsem se dobrovolně zříkal toho života přírodovědce já jsem měl straně buducnosti já jsem se zatím zříkal ne proto že bych to dělal z radosti ale ze strachu do ní vůbec vstoupit že se mi to jevilo jako hrozný život ne já jsem z něho tak já jsem neměl žádný žádný pohnutky náboženské já jsem neměl vůbec tam to nebylo to náboženství ani ani veta ani prostě ní byl čistě zápas naprosto světského nenáboženského člověka zaujatého pro nějakou věc to je velice důležitá že si uvědomovali protože to je důkazem že každý člověk může na tu cestu vstoupit já který jsem byl takhle zaujatí tě světskou věcí a netrestá ani v nejmenším po dobývání věčnosti a o pánu bohu nebo co takovýho vůbec se na to nevěřil to říkám spravedlivě ano a tak mu člověku se tohleto stalo on když byl u koncích úkon se se svými silami křivdě že není vůbec schopen proto se s tou se dá abyste ztratím žilo věcem tak dostal stran života který byl jiný který neznal který prostě se mu nelíbil ono zajedno s podání ostatních lidí ten dělá tamtud tento mě že na tej mláděti či a tak dále ne to se mu to nelíbilo omyl tresti že tomu takhle bylo tak s tímto strachem souviselo to vzdání než tam nastoupit takový život tak radši ho nemít ne a tím jsem se snáze oprošťovat od toho života kterým jsem dostávat žil od toho budoucího který jsem neměl nastoupit který nebyl opravdu žádoucí a tento strach se potom stupňuje při vyšším vnitřním poznávání ještě hlouběji když potom já jsem nevěděl že vlastně když budu pokračovat dál že vlastně pán bůh si vezme daleko větší měrou než mě činných dým začátku jsem byl bezbranný proti tomu co se na ně chto tomto světě ten způsob života velice na mě chystat ale potom jsem nebyl pouze bezmezný potom jsem se cítil pozdě když jsem vnitřně dosahoval víra se dozrává pocit já jsem nevěděl já jsem myslel že umřu čili začíná to strachem přechází to napřed do nějakého ticha ne a když to přejde tak to a víra tomu toho ticha to není vyšší stav to není ale když to přejde potom to ticho tak to přechází do velké radosti protože člověk je naplněn řek bych tím věděním které v tom tichu bylo obsaženo tam ještě připraveno naší nastavení tíží to už co naší ho zákrokům detailně vysvětlovat tkne budu ano to nikdo nenosí aha teď jsem našel život které ji je správný je bývá jsem věděl jsem našel správný způsob života a jsem že jsem našel správný cíl a řečeno správný cíl život tak ale neměl nemusí k tomu prostředky kterých by se k tomu cíli dostal jenom jsem měl jistotu jednak správnosti toho cíle a jednak o o možnosti tohoto cíle dosáhnout obojí jsem obojí jsem měl jistotu je to jak možné tak správné ano litovali že neříkala tím a teď nastalo další že totiž jsem neuskutečnil mnoho z toho co jsem vnitřně zažil ne a nastala své zármutek a tak se to opakuje pořádná já myslím že to je jasné víte se proč vám ty věci tak dlouho vykládám protože vás chci zbavit jedné chyby kterou jsem dělal a která byla jedna z největších že já jsem hluboce podceňoval veškerou světskou činnost ne začátku nohou dobu a poznával jsem mezi světskou činností a duchovní duchovní činnost on je byla namodlí ba ne a on lá vání veškerým svodům tohoto světa to byla duchovní činnost čistý život ale například dělat něco světského na vaši polívku nebo učit se nebo cokoliv ne že bych byl začal být líní ale já jsem nechápal k čemu je to to jsem i nebo ještě nepřenese mi to poznání do toho zevního konání to jsem ještě nevěděl že obyčejný výkon potřebuje sílu boží že od boha ho beru a že bych měl jim taky a že tím mou klice dobře sloužit protože dělám to z něho síly z jeho dopuštění nehoří případě z jeho vůle že bez dějovou jsem to neseděli a tedy laně to mohu dělat dopadlo a proto vám tak velice těžkopádně musím říct vykládám smysl tohoto světského života a je to cesta nevyšlapaná je to cesta kterou před námi křesťanství nešlo protože když někdo toho vážně myslel duchovní vývojem tak odešel do kláštera řekl se toho života jako já jsem tu ten není mě a už jsem byl na prahu klášter a nebudu tady s proces tam nedal ale nebyl to světské důvody pro jsem tam nedal nýbrž byl to se do duchovní že bych tam nemohl dělat to co bych byl chtěl pro tu duchovním blaho ne bude by mě tam byli svázali ruce a nedovolí by mě se duchovní vyšší vlivy se ska úkoly a to já jsem nechtěl to byl hlavní odatečně bylo vykraden to bylo na ale teprve když jsem v koncentráku na to vděčím všemu tehdy a vidíte jsem se dostal k tomu že jsem získal daleko větší míru poznání než jsem měl předtím protože jsem si nepřivlastňoval už začal jsem poprvně si nepřivlastňoval ten ten život vědomě poprvně v životě nýbrž se mu odevzdal tak jsem potom ten život viděl novýma očima já jsem ho viděl jako život boží lidi to že žiju nejbídnějším životem to je to všechno pramení z jeho moci ani nevidí život ve bych nedokázal žít kdyby měl k tomu je dával moc takže potom jsem mohl pro tento život ve všem sloužit tomuto se mohl udělat soužitím jemu je to říjen to myslel že je toužím to ateisté věci víte tady se mi to nějak mylné a ty mu jsem začal sloužit světskou věcí bohu a proto ještě potom ještě dneska to vyžaduje mnoho sebezáporu aby opravdu všem viděl to tu službu abych si to uvědomoval to je velice těžké to člověka nevydrželi úplně na mysle a kde celého kolik úplně nad myslí a on se s tím přilíš obe myšlení pořád týká a on ho musí paralisovat svým jiným způsobem to je bych ustavičný boj že každý vám řekne čemu je tohleto přeje tam to ne a hodnotí úplně podle jiných hledisek než člověk a člověk se jenom ustavičně přesvědčuje co řekl jakou pravdu řekl ježíš kristus že potom platí doslova a na každém lidském kroku to co on řekl a to jest co je malého před lidmi je velkého před bohem a co je velké před lidmi je malé před bohem čili že celá ta duchovní práce se skládá potom v malinkých drobtů malinkých částeček trpělivé denní práce toho všedního dne který by byl prošel jindy bez povšimnutí a bez požehnání tomu toho posvěcení každého okamžiku protože když já pochopím že je to on který vládne čím že on je činitelem tak se mi posvětí každá chvíle už to není všední život už je už tam cíl a dost už nejsem nikdy smutný kdybych to ovšem správně praktikoval a nebudu nutí ani nejhorší situací já vím že kolikrát potom koncentráku ten zase smutný byl ale věřte mi že tam je to bylo tak bezprostřední to vnitřní poznání se na to všechno zapomněl ne jsem smutný nebyl a ich mě považovali za úžasně šťastného a napřed zkoušeli mě si jsem blázen ne protože bláznivou štastné za každé situace třeba nebo pláči za každé situace ale jedno toho a když ti chtíče zvládnete tak se opravdu li po tom co je toho příčinou a to byl hlavní motiv zakrývá jsem je chytl to byl hlavní důvod zaviněné je získal pro svět protože jsem říkal víš mně duším výměru že tyto okolnosti na mě nepůsobí jako na tebe kdybych si jediný tohleto získal nebylo by to do že bych byl za každé okolnosti stejný že by nepodléhal náladám a on ji to uznali tomu peníze mám tady dotaz že ten strach který připadá po tomto výkladu jako něco zcela přirozeného to se musí dostavit v té fázi je tomu tak a mám tady dotaz dá by ve strach dál nebo měl překonat tím že bych na něj přestal bát a že bych zvýšil nebo snažil se zvýší touhu po bohu kdyby to takhle přímočaře šlo tak samozřejmě by to bylo jedinečné ale ten strach obyčejně tak mocný že nedovolí toužit že nic sráží zemi ale přesto vám řeknu že mohou nastat případy kdy přestože strach je veliký donutí člověka činnosti které by normálně nebyl schopen provést tak já sem vám například citoval tady už několikrát případ těch lesů který se dá to je to setrvává ce kde těch šest letěl na tom těžce poškozené letadle a mělo dole a chtěli do letět na mateřské letiště nechtěli padnout do rukou nepřátel a ten strach je donutil k takovému výkonu že to letadlo zachránili a ještě jeden případ bych chtěl jmenovat že je znám jen případ myslím že to bylo nápad vždycky oceánu nevím z to z otálet je faktický případ a oni si z těch plovoucích ráhno udělali takový vo platit někdo hromady a na prostředek postavili takovou vyčtu vlast už neměli ale tečku tam postavili a na tom pránu čekal jestli při nějaká pomoc a říkali celý marně a čekali celou noc marně a ráno li se rozešel vyšlo tance tak ten jeden jediný tam zůstal na živu který stál nehnutě modlitbách a co těm ale na prostředku to byla jeho výhoda tedy že dnes pána kraji a vůbec tak se modlil tomu bohu ze strachu samozřejmě o svůj život že si ani nevšímal že byhom té noci aby hm už odpoledne minulého dne že i za útočili na ten vo a opravdu posbírali všechny ty co tam byli okolo něho jeho jediného nechali stát a on jediný byl také zachráněn a dal na dobru tuhletu historii čili to je symbol že když člověk zaujat zaujatým bohem tak veškerý strach přejde já vím dobře v tom koncentráku měl jsem veliký strach o život a pokud jsem ho měl tak jsem dostával stále větší rány ale když jsem jenom na zlomek vteřiny právě v té situaci nejkritičtější zapomněl a ten strach o že jsem říkal jsem si asi myslel se nám toho nebyl čas ale protože jsem prostě zjistil že mě to nikam nevede a že beztak zemřu více o tak huse nabyl jistotu o smrti když se mu periodě měl být pořád životě protože to je jediná jistota kterou má mít že budu řeli nemáme ale je to víte to by měl vycházet to byl krásný život a tu deše na byla v tom okamžiku jsem se odevzdal bohu no a všechno všechny příčiny strachu pominuli neměl jsem proč bych se bál potom že jsem na každém kroku potom sedával pomoc boží a sehnání brali já jsem viděl i když budu plnit vůli boží že nezahyne že se zahynu jenom že ne za ním fyzicky ale že nezahynou věčně znovu jsem si to podíl ten uvědomil jsem si při plnili osvícení vědomí že věčně nezahynou že nadměrný život a pak jsem proto že jsem si to všechno jsem z toho vydobyl z tohoto poznání přivlastnil zcela zapomněl že zahynu asi na koho apoštolové nebo z učedníci na tom prány začla bouřka tak byli moc oddáni předtím ježíši kristu ale jakmile začli tonou tak zapomněli že jdou ti svému životu že ten věčný vedle nich zase bát právem dostali vymalovali né to a nevíte že jsem s vámi a je taky nevěděl jak jsem to dělal delší on spal neboť se mu je nevšímal vím byl je a tolikrát kdyby byl na život by byl vůle no ale tak to nebylo prostě jeho milost se se dostal za kastu ac abych s tou o odevzdat já bych se mu byl dobrovolně neodevzdal a to je proto že jsem opravdu těmi prostředky už poměrně vznešenými se dostal až na konec takzvaných výši já jsem nedovedl potom tu bude vidět přibírat milost boží a jsem pracoval ze svých sil v tom co co toho požehnání které jsem od boha dostal perští přivlastnil to je tedy veliká chyba to kdybych tisíckrát zelená říkal tak to dobré protože to je největší chyba kterou člověk může udělat a jakmile se stal opak a tak bylo po strach já myslím že nebudete mít pochybnost o tom jaký zevních prostředků používat abyste se dostali na takovou úroveň ve které by mohlo přijít něco čemu se říká více učinit nemohu ne více nemá k dispozici a že bych se dostali takové tímto způsobem zevního dosahování nebo nebylo praktikování třebas zlepšováním života než vání myšlení by se dostali takové výše že byste řekli a už i líc nemohu já už domácích dělám už týmu starosti mám a tak dále a už to nejde a že byste tedy se dostali do do momentu to takhle stovce kdybyste rezignovali na zlepšení vlastních prostředků a kdybyste říkám nepřestali touží po bohu tak byste získali určitou prázdnotu a tak já myslím že takovéto prostředky znáte neboť ten spravedlivý dobrý čistý život který by se se k těmto koncům dostali ale že vám pořád ještě není jasno jak potom do této prázdnoty to tento rezignace ve kterém jenom touha jak to toho přidat prostředek který by znamenal kvalitativní skok to znamená vnitřní uskutečnění ano abych se dostal tím vyčíslení dál a novým prostředkům k novým narychlo znovu disponovat a na lepší nadějí na úspěch protože bych už těle možná tolik nepřipravoval jako ty první jaký první rodiče mívá totálně všechny ne ale já jsem tu chybu opakoval nutit úrovni ještě dál já jsem si například teďka jsem prošel touto operací tak sem si přivlastnil ten stav který jsem tam nabyl ne to byla taky chyba takže člověk větší poučen a udělá sice na vyšší úrovni ale udělá tutéž chybu zase tak já myslím že nejste přesvědčeni o prostředku který by vás mohl takhle spojit tím bohem neboť moment příznivý když rezignujete na vlastní prostředky aby se s bohem potkali když po něm toužíte než nepřestáváte toužit ale jak to uskutečnit proto se nemusíte se starat moc jak to uskutečnit musíme si jenom uvědomit že bůh je umět všeho že ano bůh je ustraší touhy kdybyste tuto útlá vám zbyde objevili jako jeho lásku k vám a ne jak jako svou měl jako jeho lásku k vám nějak svou k němu opakuji tak byste tušili měli prostředek který by se navoněn přít protože a že to ne to litru jakoukoliv na té formě tolik nezáleží protože ve skutečnosti tam maříte tento přechod v tomto moc bodě že ještě vám byla vaše touha mít a kdy byl má vybrat a která vám byla byla pravá s objevem touhy boží kterou po vás on touží tak byste vlastnictvím byli spojeni právě dno duše a nemuseli být nemá vůbec nějaká písmenová že neboť ho koncentrace nebo něco takovýho proto je to pravé spojení s bohem nikdo vám o ně neřekl jsem se to v těle svatý pavel říká o své tím nevydal za to bylo v těle nebo mimo ně nemohu říci a to a řekne každý který tohleto zažil čili i kdybych chtěl to potřebovali v li do nějaké konkrétní podoby třebas do opakováním e na božího nebo do do dechu byste a řekla jí čelit přitom pánem nebo to sty nebo to je tvoje láska a ale unést tou jeho láskou tak se s ním spojíte nemalé letěl dvanáct erit že by to znamenalo vědomé přejít do vyšší fáze to už budu pokračovat v tom blahoslavenství tiší dostavivší neboť se budu oni budou dědit zemi ano tak ta třeba vyvětlit dělal danými sem to učinil posledně tady třebas viděli především co se rozumí tou tichostí a za druhý to se rozumí divím země v tom země tak zaručeně jde o jinou ticho a ježíš kristus nás nenechává na holičkách a vysvětluje nám vlastně o jakou ticho zbyde protože říká to sou tiší tím dějí zemi kterákoliv ticho nic nenásleduje vidící země není ta pravá ticho starou má na vědomí kterou má na mysli to je toho patrno čili opravdu jestliže nelhal a to můžeme na to vzýváš je tomu tak je že nelhal tak že mluvívám ale zkušenému ženství kterou měl tak pak tichost no on tady propaguje je ticho stará způsobem a zvláštní význam neboť způsobuje její tví země takže já toto budu muset velice detailně vysvětlit protože si mnozí lidé pod vlivem z jakých receptu které se tady je k to ale hlavně si to slovesu a také jinde to jsou mluvit v ismu které zdali už ve středověku si představovali že stačí se utišit nic nedělat být absolutně trpný a bůh se nás ujme tedy to je blud který hlásal především molinos jinak kvílí člověk ale tohleto způsobilo že mnoho lidí tím oklamal on si neuvědomuje že sám třeba k tomu klidu se dostal jiným způsobem než jak je patrno v jeho visím on patrně taky nelhal on patrně také mluvil pravdu ale když to někdo se tak se z toho pravé doví já vám to musím vysvětlit tak napřed si tím se to dědictví země zemi to je moje tělo motá hmotný život všechno co souvisí s vesmírovým životem v tou letí ve které žijeme tohleto všecko člověk jedí té všechno země v tom nejširším slova smyslu jakým způsobem k tomu že vědět když něco co by zdědí on to nemohl lapidárně vysvětlit tak a tím vlastně vládne nepředává se mu vláda a tím co zdědil není to už to kdo mu to předání že je to toho nového dít se o to si uvědomte že to je velice plně vysvětleno že člověk bude má not matou že hmota můe sluhou že hmota mu nebude vězením dosud i nám hmota vězením ať se sebe dělají duchovně je nám vězení protože se za tu hmotu nedostáváme na tu se můžeme totiž dostat jedině pomocí toho ticha a teď se pokusím odejít od to diví zase kousek vysvětlit z toho ticha když někdo najde nějaký prostředek o kterém věří že ho povede až k bohu až do věčnosti a toho prostředku se drží tak ten prostředek jestliže je lidský vyjadřitelná řečí třebas modlitbou slovní aříká otčenáš nebo něco takového modli se prostě k bohu nějakým způsobem rozjímavě nebo slovním nebo dělání nějaké skutky losrdenství to sem nepatří protože to je v jiném vínem to blahoslavenství ale tady je jisti si ho ti se myslí vnitřní stav samozřejmě tak jenom taková ti syna vnitřní taková takové ticho má význam nebo následek o kterém ježíš mluví když to není ticho tupé když to není ticho kde nevíme osobě jsme jenom ti sen nýbrž když je to ticho o kterém se dost nepřesně vyjadřuje katolická mystika vlité já vám vysvětlím co to je například jak jsem začali a říkat máte nějaký prostředek já řeknu příklad třeba opakujete nějaké slovo boží nebo řekne opakujte tvůrčí slabiku om nejme tomu ano a jestliže vy se dostanete až na konec všech možností ty opakováním slova božího jména božího a nebo té slabiky on dejme tomu tak se to projeví takhle že už dále nemůžete tu slavit říkat už dále nemůžete říkat to jméno boží toto se děje každému jak jste mi tady sama řekla minule se vás modlí otčenáš a je naladěn dobře tak se nemusí ani se nemůže modlit dál uvízne třebas u toho slova otče náš a naplní ho to něčím novým nějakým novým životem kdyby se to totiž stupňovalo tak by ho to naplnilo tichem každý kdo ví že to je blahodárná věc nebrání se tomu nýbrž opakuje třebas to jméno boží a nebo tvoří slabiku on jenom tak dlouho dokud ho to někam nese dud ví že ho to že mu to rozšiřuje vědomí že ho to přibližuje věčnosti jenom do té míry tak pak se dostaví okamžik pro ten nesmí kdy on už nemůže říkat protože se ocitl té věčnosti ale zvláštním způsobem od se tam ocitl nevyroste která má podobu ticha je podivuhodné že například dejme tomu on říkal jméno boží a ocitl se v tichu o tom nemířil on opakováním na božího se chtěl dostat k bohu a on to opakovat tak dlouho a tak ho žena tě a tak prosebně a takovým cílem že se chtěl potom nejen božím se do toho boha že nakonec se tam svezl jakmile se tam svezl a tám lidská řeč nemá vůbec nic ta a je mu vzata a lidská řeč a je na rozdíl od toho co říkal nebo od toho stavu byl bych neklidu nebo přeříkávání nějakého nenabídl přenesen do absolutní tichosti tahleta ticho je ale abych tak řekl ticho v nestvořená víte kdy to chtěl nějak vědecky rozlišit a musí být ticho stvořená ti ho s nestvořená že je to ticho božena každou tichost já si vytvoří že se například utiším utiší svoje myšlenky zastaví myslící princip to je ticho tvořeno ale každá ticho která nevznikne z mé vůle nýbrž proto že se ocitnu za vším co se míní a to je celý vesmír co je pořád v pohybu to znamená od du se v právem tichu tam kde není tam změna a to je jenom u boha či je to podstata boží která vybírá tím tichem ke mně rozumíte ten nestvořená pozná to na jako nepozná stav klidu ticha ne jako je nestvořený bůh samostatné není ten neměl začátek dříve než se k věci byli on už byl ne se tam praví ne tak správné takže my když například říkávám jenom boji nebo co takového tak vymýtiti láme správně roští to správně budu muset vysvětlit tak se dostaneme do nehořelo ticha a já ti řeknu se to správně správně říkáme no bojí jenom ten kdo opravdu se spoléhá bez nejmenších pochybností na to že to jméno ho tomu bohu převede že je to v že to v tom mém je nějakým způsobem on ví o tím mém toho boha nepředstavujme níž po tím jménem nevidíme na tetičku kdy není nevidí boha ale když po tím jménem nechápeme že je to bůh když když to není nám jako když to to není aspektem božím když tam to není bůh sám bych tak řek bych na to není takhle svaté když to není výraz něho osobnosti jeho aspekt no tak marně přeříkám nějaké jméno prosím vás kdo se například zažil dělat víme nová cvičení podle weinfurtera a nedošel k tomuto stavu tak je nebo z toho dostat pryč protože se nespojoval s tím ne ne božím takovou důležitost a takovou jistotu vnitřní to znamená celý se neporadil na tom méno nenajedli odvést nýbrž jenom sám bytostí jeho slasti jménem a měl šípů sobe to dopadlo tak se utišil třebas ale to bylo toho stvořené kdežto když tam opravdu na sednu celý na to jméno když se když je když mě by to nás to to jméno který se vám vedou když ho takhle chápu tak je to tam odvede ale prosím to není týla toho jména chytrý menu toho se síla tý mý myšlenky co si o tom jménu myslím umíte proto správně říkal ve více to si nemysli že tebe spasilo toho takoví jména božího nebe spasila ta idea kterou si to potkal zcela správně dořekl tak idea a tomu vás a že jsem s tím musel tomu sebou plně souhlasit on říkal nesmíří se s tím i ostatní vanutí prosím lidství se s to dělali na si vystihl toho ducha toho svýl ten smysl toho musím s ním plně souhlasit že on je od zaujatoti vajnfurtr co plným právem a já taky by se v tomto shodli jemuž vám to plně nepohlíží a jsem je háje jako že začátek to taky dobrý nečiníte nežít tak toho neko neuznával vůbec no ale kde o toho ducha fundaci o modlitbu správně a duchu jak to není modlitba právně a duchu jak to je nějaké mechanické přeříkávání nemá to ten nejmenší spojovací účinek není to modlitba ticha v tom dechem v lidem způsob tomu říkají katolíci nedostaneme se k nestvořenému klidu tichu ano tak toto bylo zapotřebí víc já bych vykáži řekl jakým způsobem se to projevuje třeba to se nemusí projevovat stejnou to třebas poznali jak se to projevuje běžně při tom přechodu do toho ticha jak to dopadá na své říkává to méno boží ale ne přeříkává ho proto ani jednou neřekne mechanicky lidskýho říká jako něco jako jako je to co ho nese jako že to se mu věřícího to odnáší k bohu jako posla božího se chápe chápe se ho zašlo a odchází k němu tam odkud ono přišlo slovo totiž pochází od boha na poradu bylo toho toho bylo boha tak dále a to slovo říkám tak jsem tomu totiž rozuměl když jsem to slovo boží říkal ano když já vám říkám třebas nejmenší část já jsem říkal v té jen jenom jednu lásku na sem ale věděl a hláska je od boha že tam uspíš a a proto mohu pomocí ní a se ne vejít rozumíte ne neměl tuhletu myšlenku o tom tak to tam dovedlo neomylně a nemohl to jinak být a nebyl to žádný zázrak nebyla to žádná zvláštnost by v tom tenhleten duch ten správný duch který v tom musí být ano bijé rozumět a jak lodka dopadalo především jsem přestal mít potřebu říkat to slovo boží třebas a že se přestane mít potřebu proto že nějakým způsobem jsem se zmocňoval tenhle hmoty já jsem úplně začal ději této zemi a to tím způsobem že za tím jsem byl do tého ty ponořen zatím jsem tady uvězněn v tomto těle teď momentálně na této planetě a nemůžeme z ní hnout ale když správně říkáte třebas tu tvůrčí slabiku nebo to jméno boží tak nejenom že přestanete být vězněm ale v tomto proniká te tím duchem musíte proniknout hmotu jak se to jeví to se jeví třeba z toho možná vy tak na já to jiná živa to říkám jak se odbylo u mě třeba jako obrovská malá hloubka rozšiřování do nekonečna té hloubce kam plujete bez podivujete tam vylít hloubce a ten který myslí ten zároveň visím a zároveň je rozprostře dali se vesmíru a až do odívání se mi na veškeré hlubiny tak se dostaví už mezitím se dostavovalo ale dostali se tak hluboké ticho že ho úplně po než ho úplně zaujme že vůbec není má nic než toto ticho jako nejvyšší dosavadní zážitek který ho potkal není s ním spojen aspoň u mě nebylo žádné světlo žádné konkrétní poznání to je prostě zažívání existence zažívání existence boží ne které veškerá dílčí existence pramen to samozřejmě má za následek že fakticky opouštíte tu svou schránku a že se o ni přestáváte starat takže když jsem takových stavů vycházel tak jsem byl ztuhlý studený to něho jsem v tom stavu byl patě nemůžu vůbec říct že nikdy bohužel na hodin nepodíval ale proto lidsky v noci když jsem tu koncentraci takhle dělal ale teď se udělal nohy bu když to potom šlo už ani se existence i zornice zdroje to jsem se toho žal bát že ono totiž nestačí se spojovat s bohem jenom jako existence jako stav nýbrž je třeba se spojit také z jeho poznání a z jeho láskou to jsem nedokázal k tomu jsem neznal prostředek vůbec já jsem boha jako lásku ani nechápal a člověk si opravdu v té věčnosti bere jenom to za čím vám jde na to vás upozorňuju nejsme tak přemoci všemocný abychom si mohli ví co bychom co tam přech je to s ním nikdo z nás nebere my si vždycky bez amen to za čím tam jdeme proto má význam v něčem něco vidět už například vědět toto víte má být na bože víte za čím tám máte jít a to vám potom tisíceronásobné vrátí znásobenou s umocněn no velice zvětšeno obohaceno na židli za to vrací nazpátek tak víte na příklad jako já třebas v tom loďmi vím že jsem nesmrtelná bytost že tam za to hrází všeho stvořeného jsem nesmrtelná bytost jejich sem na ten byl a že budu ale je sen je vede já jsem ji věděl než že jsem ji více se já jsem a že teďka momentálně jsem byl až křídla se budu a na hlínu budu to je pro tu chvíli zcela zbytečné to je to prostě poznatek který tam nemá vůbec žádné místo ale já jsem udělal jinou chybu já jsem nevěděl jak dál a já vám to potom vysvětlím udělují plot latens tví co tam bylo za chybu tak já jsem vysvětlil co je to blaha není ticha co je to dědictví země ježíš kristus ovšem to diví země nám předvedl daleko dokonaleji když já jsem si to mohl předvést nějaké koncentraci to co vám tady říkám to byla hotová žabaři na proti tomu co ježíš kristus zažíval na kříži ten tam totiž na ten kříž než se jenom z touhy po poznání boha otce to už byl s ním jedno před tím od křtu v jordánu nezdarem tam šel tak jsem žádný přezírán nemoh neměl on v toto měřeno za sebou každé on tam šel i s tou láskou kterou měl k lidem ke všemu stvořenému i ke svému otci to v tom nedělal žádného rozdílu protože všechno co z otce pocházelo toho bylo a protože milovaného otce ano o našla s touto láskou a on páše úžasně vysokým poznání na ten kříž i méně musel prodělat její ví země a pomohl vyhnou pouště do pít akové neopomíjí a prodělal to tím nejasnější způsobem jakým nikdy nedosáhneme ani není zapotřebí abychom dosáhli že se stal z mrtvých v těle stal z mrtvých že byl věříte ně ano i tohleto prosím o tom nestojíte protože vy byste člověk utlumeno na to tak by prozrazoval že mu jde o tělesnou nesmrtelnost a ne o lásku k bohu on si to mohl dovolit protože miloval svého otce a nešlo mu o to byl tělesně nesmrtelný vůbec v tom bylo přidáno kdyby se někdo komplexně všemi těmi semi aspekty poznáním existencí i láskou tak by mu bylo také přidáno všecko ale protože kom plnili veme na všechno přidáno není já jenom toto na této tě mentálně potřebujeme čili vůlím se spokojenou skromností no tak to je myslím to vlasti ticha já se vás neptám co na to říkáte tady mám dotaz jaká je tady ta úvodní začáteční když má na té kterou mám mít bohu je to tedy jak mi tady bylo napovězeno je to touha po věčném životě prosím jestliže je to touha po věčném životě je to v nejlepším pořádku ovšem musíte se dostat k určité hranici tímto způsobem na kterou se nedá jít ano protože věčný život není pro nic časného a vy svým časným já vyprodukovaný po narození zde pro tento život pro vnímání do to života kde se do věčnosti nemůžete a jinak tím máte jít na nesmím vlastním vědomí ale musí vám být ukázal jak ježíš kristus skvěle naznačil na kříži že proto smrtelné ten věčný život není to smrtelné se musí projít nesmrtelné a proto je třeba mezitím aby nastala smrt na kříži smrt toho smrtelného na silová de na životem věčný no a za tím pořád jenom vidžnaná smrt vedeni jinýho jako by měl zrovna umřít ten prá právě tý potom ještě by říkám v tom milosrdenství ano to to se mi ne sem nehodí čili já jsem například dejme tomu to původní myšlenku měl taky takovou ne že jsem se dověděl že tento život má smysl takový že pomocí něho můžeme přejít do věčného života a za to že jsem o tom režném životě potom by se kterých jsem chtěl aby mě patřil ne ale dostal jsem se do užití těžkostí za čas na to vás upozorňuji které tady už dlouze líčím a vrcholil ten koncentrák v tom co všechno říkal a kdyby byl šel komplexní jako třebas svatý jan ne tak samozřejmě k těmto krizím nedošlo a jíž kristus ti přeje abychom řím plní ne abychom při jednostranný já se chtěl časem informuje by tomu mělo přidat není to špatná myšlení a to se říká dale není to řek bych úplný způsob přechodu o protože ten kdo touží ve mně abych se dostal k otci do věčnosti to vlastně bůh to není jsem já je já si to přivlastňo toužení ně to moje to už i na to je tlachy ba ten a to mě by tady no vykládali a to už já tady nebudu a pro tuhletu chybu já musím poprojednat že jaké krize abych se aby si vědomi že ten který touží to o ní se dá nesměli za ale touha nelíbí tě musí patřit jemu velice obtížná záležitost a k tomu se musím postupně vypracovat ano kdybych ti začal tak bych si vzal vítr plachet než lovit před já musím začít jak vy říkáte třeba tak jak vy říkáte na modem imanentně nezačal ale to bylo dáno jiný začátkem na tom nezáleží my nemůžeme stoho budu každý to je váš pravý otec správné podívejte se tady mám dotaz jakým způsobem dochází k tomu přechodu do toho ticha k tomu přechod do ticha nedochází tak že byste věděli co je na druhé straně jak vypadá ta věčnost to nikdo z nás neví vy se tam jenom berete i tam chcete jenom vejít a podobáte se dítěti které v úplné dně a v té mně se těch temnotách vnějších úplné mě volá matku a jestliže najednou ucítí roku která se po něm stahuje která ho chytá na jeho ruku a to k sobě předpokládá že to matka a dá se tahnout dá se tahnout to znamená jestli jsem já třebas se snažil té věčnosti vstoupit volání jména božího a jsem tady předal lí o matce ne podobně to tak musí být o po otce te ježíš a takhle přirovnal tak já chci říct volal sem ale najednou jsem pocítil odezvu že to volání je nějakým způsobem vyslyšeno aspoň pro jsem to před tím nikdy nezažil jsem v tom ještě nepoznal vyslyšení do to podstatě ruka pomocná která mě vybral podala věčnosti a tato muka způsobila že jsem byl od stažen ze všeho lidského ve kterém jsem předtím byl že jsem tedy nebyl schopen ani dál opakovat tohle no boží které který jsem se takhle dostal nebo mocné ruce samozřejmě jsem nebyl schopen protože jsem byl tažen o tého lidského a toho je povídání přestože mělo smysl dostat se do věčnosti bylo také lidským projevem z tohoto lidského lemu se dostanu ani se o tom nějak příčinu aby se z toho dostal a ani při tom na ku nebo prostě jenom tak bez vědomí tupě tvým nýbrž já cítím se tažen toto tažení se projevu jako roztahování jako nebo srovnání o šinova ní mého vědom nikdy ne jako ztráta vědomí o jako stav vědomí tak je to tak jsem zůstal trčet a jsem stát a nejdu do té věčnosti tak se to je s tím nemám je tady důležitý jíž používáte nějakého třebas slovního posilu kterým se dostat do věčnosti a nedostavuje se toho víc nede tak to nemusí být vynášen vlažnost nebo nost nějaký tomu vedena úplně ne jinde a to tam je neuvědomujete že majela na vaší straně kdybyste si uvědomovali že není překážek na straně boží nýbrž jenom na straně vaší tak byste nedali přestane mrtvý bod já vám tady nutnou myšlenku kterou ne já sám začal neměl ale dneska voni ví kdybych si byl tehdy jsem ustrnu nějakém moda ho se z něho dál uvědomil že chyba že jsem ustupuje ve mně a ne v bohu a že tu chybu mohu odstranit jednoduchým způsobem že odstraním sebe tak bych byl se dosahne dál stačí si uvědomovat například že bůh mě miluje já jsem se nedávno setkal s jednou paní která pořád trpí strachy vyznáš a když jsme se učili tak byla mě vnuknuta myšlenka na straně jaký recept jak proti strachu se dělat a já jsem ji vypadl a ten je ve dveřích a kdybyste byla jenom vědoma toho že vás aby ten moha ministra kdo vás miluje ten vás nekyne opustí ne a tohleto mně právě chybělo ne to pojetí nás já ten si nebyli dominum pro mě bůh byl nějakou existencí ne ale nebyl lásku ještě zdaleka nebyl láskou ale on je to především on je především láska nebo také láska a tohleto právě všechny tuhlety praktiky manuovy