Karel Makoň: kotouc-N01-b (přepis nahrávky)

a tak jsem si řekl že ale a je li když tehdy pojetí na ně okamžitě a řekl jsem si ten měl dobrý nápad když tedy ztratili klíč od kostela a nemohli ho najít totiž ztratil v pustili do do studny a nemohl vydělávat studny tak nakonec vzpomněli i na žena majeli který ještě jaké nápady a je tady vystihoval se tady o co by tím chtěl dělat to říkal myslí musíme klást otázku je to o chrámu ten klíč přeje si pán bůh abychom měli ty bohoslužby se musíte bratři a oni řekli no samozřejmě tak je to svět to vůle boží ne tak ten pseudo toneme jakýmkoliv způsobem musíme jenom vědět že to je plnění vůle boží že ne my sem ten či ale my musíme si být jisti že v té ten klíč abychom mohli mimo bohu viděl a tu zase si řekl co si bůh abych já jim tady vět vykládati věci a nebo si přeje abych jim to nevyložil jestliže si to přeje tu situaci to hledání odevzdávám jo toho syna hledajícího odevzdávám do jeho vůle jakmile jsem odevzdal do jeho vůle protože rodicího poslali pryč do kuchyně a řekli nejisto sám na to nemáme čas ale já jsem ho odevzdal to hledati situací bohu ale v tom okamžitě jsou na za křičel suché už jsem to našel že se jí musí jenom prozradit teď jsem to odevzdal to dívejte se a takovýho to má účinek to to byl hotový zázrak jakýpak zázrak to je ten smysl ve jménu ježíše krista něco dělat jestliže já jsem si jist že je to vůle boží v oprostím mohu o cokoliv ne ve jménu ježíše krista protože to dělal ježíš kristus ten plně jedině vůli otcovu že já něco dělám a sem je jist že je to vůle otcova že kdyby ta neji tak pak mám právo o cokoliv prosit a budeme to splněno a to je to modlení se v duchu ježíše krista nebo ve jménu žije krista jak sebe celý život musí být posvěcení tím že děláme vůli boží a já bych já cíle známe jak pak žene jestliže celý můj život je nástrojem v rukou boží jestliže prostředkem kterým se dostávám k bohu tak konám vůli boží do té doby a do té míry dokud po svém životě ten prostředek by jim když je to prostředek mému blahobytu k mému dobru ne zastavování této nastavované kaše tohoto života nebo jakýmkoliv zůsobem pro sebe něco dělal tak to není podle vůle boží tento životě mi prostředkem který vkládám na každém kroku do rukou božích a pak je to neni prostředek kterým já vstupuju do boha pře nic jiného od něho většího nemám než tento život a když s ním do boha vstupuju ta mohu o tobě bude mně dáno protože to souvisí s tím vstupem musíte s tím vstupem to vysuší to musím to tomu vstupu potřebovat si to vstupu potřebuju zdraví budhově cokoliv budu potřebovat budí když to budu opravdu potřeba nikoliv prostředka je to ten vstup cokoliv tě bude rušit například pokud ovšem budu chtít tomu bohu ví celým životem tak mne bude okamžitě od něj toto rušení jestliže já budu opravdu každým okamžikem kdy nejsem rušen chtíti k tomu bohu jestliže vám není žiju pro sebe nemám právo chtít to rušení aby mě bylo zrušeno aby mně bylo opravě onoho mít pořád dál všechny potíže budu mít dásně pro sebe ale jakmile by žil pro boha mizině nechybělo zrovna jako když ti apoštolové chodili tím ježíšem nic jim nechybělo upozorňuju vás na to je to jenom prostřední vývojová fáze že je toto nic nechybějí jednou přestat a musíme to všecko všechny ty dary to boha mít odevzdat aby tomu odevzdává obyčejný ho tak sem odevzdávat obdobný těmito dary boží a všechno se to musí od tak tady mám třeba jsem řekl myslím že do toho také ten případ tím synem hledající tam bylo řečeno ano ano byl to tam byl tam do toho řečeno bylo dobře nějak to naváži jestliže tady například ježíš kristus nám dal skvělý příklad podobenství jak ho následovat a to třebas také podobenství kromě jiného podobenství o hřivnách tak tam je řečeno že hospodář předal hřivny svým níže by nikom zřejmě vybraným kteří toho byli hodni tím že budou hospodařit s těmi živíme jako se zvlastní nýbrž jako o hospodáře propůjčeným majetkem který který bude muset jednou vrátit i s úroky i se vším co si vydělali čili tam je nějaká taková rasám zra ukázána která někdy opravdu nastává ale protože čas je symbolem nemusí vždycky nastat nás v takových krutých případech jako když jsem někým írán s dobrem úmyslům to dělá tak a mě to znervozňuje mě to zbavuje klidu a já mám právo na ten klid protože jedině ve stát ve stavu klidu se mohu bouři blíží jenom proto to s ním dělat že se že se musím toho klidu nějak dopracovat ano tak v tomto případě že já mám právo a ten klid i ten lidí prostředek na cestě k budu a nevinné než protože je to prostředek ne proto že že mi to dělá dobře že chci mít klid ne ale žákem klid potřebuju že chtě následovat krista a jinak nemohl než klidu jíš kristus často to říkal když na pianista neroste na viene přátele a tak dále ne aby měli klid totiž tak to myslel si že toho klidu nutně potřebuju k tomuto účelu a ne k nějakému svému vlastní nýbrž proto hledání toho království božího tak pak mám právo tento čas překročit komplexně to vzít jako symbol to znamená ihned to vracet že jakmile jsem to rozeznal rozeznal že je to hřivna vod boha nemusí mít to rozeznat přímé znal že to hřivna vod boha například do člověka poznám že on to dělá v dobré vůli přestože mi to třebas trápí a žije ne jestli to rozeznám jako dobro vůli nestraní toho člověka že chce dobro jsem spůsobem ví jak to jak zařídit tak pak nemám právo na něm šiva nýbrž já tu lásku která je v tom si nesmíme přivlastňovat to je to něco navíc osoby roky a já je musím vrátit hned bohu čili já tu lásku tvýma mi bych dáni piráti úplně na ní se doby šel do kostele tak na jihu síle říkat nebo říkat to nemusím ale musím mít věnovat bohu pane bože tady máš služebníci tato láska patřila sobě přiměli a když já takhle trpělivý jednal tak za prvé nerozčílím té důležité to druhé toho člověka přiblížím krve pochopení lásky k bohu usnadním cestu lásky vytříbím ji a on sám najde a bude tím svět že tam ze sebe lepší prostředky jak lásku propagovat jak pro pozvat tu náležitost s bohem že funěním já bych tě chtěl říct jednu věc my ten klidní ví potřebujeme ale nesmíme si myslet že nám k tomu může především sloužit nějaký prostředek který je mé mimo nás který například dejme tomu do lidé rio okolo na že nemají dopřát klidu prostředí ve kterém žijeme pro bitka situace o těchto věcí a těchto lidí nemůžeme žádat klidu nemáme právo žádat klidu máme jenom do té míry právo na klid odtamtud z těchto zevních pro pomocníků bych tak řekl pokud ho sobě sami nalézáme pro když o sobě nalézáme tak máme právo žít v prostředí abychom ho mohli prohlubovat ho v sobě nerozeznáme nemáme právo nemáme taky co prohlubovat čili tady platí to známe ježíšovu kdo má k tomu bude ještě přidáno a kdo nemá tomu i to co má bude vzato to znamená to znamená na čem si dává záležet že je to jeho tomu bude vzato tak tomu rozumějte a kdo má to znamená do má tu bylo třeba toho vnitřního klidu tak ten ví musím moc vážit a musí si uvědomovat že to je dán a nikoliv jeho zásluha a když to takhle s ním jedná že to není jeho to nepřivlastní nýbrž že je to něco propůjčeného aby mocí dál tak správně pochopí co je to žít ve stavu milosti a za tuto milost kterou má dostane mi o další tak podívejte se mám tady vysvětlit vyvolenost židi tak já bych to řekl tak zprostředka hned jestliže ten národ židovský byl mojžíšem už veden k tomu abych stylizoval život a dosvědčil vyšlo den ve kterém zemřel kristus například tu kapitolu židovský svět a tak se žité jak oni stylizoval život úplně ho byl nežili normálním životem všechno žili žili tak jako že to příkaz od boha umělého stylizoval běh přetvářet život neli přirozeným způsobem nýbrž tak jakýmto k mojžíše bůh hospodin přikázal jestli to opravdu tak byl nešli obou stavech příklad to nikdo neví ne k ale oni tomu věřili ne a oni vám mějte život tak sešněrovaným že opravdu se museli totálně liší od těch ostatních lidí kteří li okolních ty ostatní i okolí museli vypadl jako zvířátka proti ní a to je prosím stav který trval od napsání té ního žiš ovi těch jeho pouček já nevím přesně kolik let to bylo ale bylo to přes tydle před kristem jestliže že kdyby se to bylo tisíc let je několik stovek let to byl zaručeně já bychom se podat do toho na tom nezáleží ale byla to celá staletí ano ten národ stylizoval život nežil ho pro sebe nýbrž žij ho tak jak pochopil vůli boží rozumíte jim do neklapalo měli nechali někdy li vedení okolí ne nebrali tomu takhle bylo tak oni prostě nastaly ohromnou sílu odosobnění ohrožení a to je ta síla o které ustavičný tady říkáme míra odosobnění dávám ru poznání a když to takhle obecně vede přivádí ke měl mesiáše neboť ten představuje to poznání čili proto byl že tak dlouho se odříkal je tomu co dělat i ostatní národové jali plnou výjimku kterýkoliv národ e takhle odříkal kterýkoliv takhle stylizoval život tak ten měl obrovské počínání a zrozoval se u něho velký věci vyjme třeba třeba svých indy kteří také stylizovali život se méně než židy ale hodného stěžovali a kolik je to že tam zrodilo jenom pro tu stylizaci celého toho národa celého národa neničí protože ty sice se nedostali až k tomu poznání ale platili ten teklo že my jsme vzájemně za jedná pospolitost a vytvářeli prostředí ve kterém se ten mesiáš může narodit když se díváme na život kristus nebo na život jeho následovníků tak říkáme kde tam tak já bych se hravá abych tohleto udělal ale kdybyste se zeptali nejmenšího s jeho následovníků jestli je to opravdový následovník tak bych vám to obratem ruky vyvrátil ten ten názor protože on by vám dokázal a ne z pokory ale z vlastního poznání že on to nedělá že on se přitom nenamáhá že mu to radostí těla že se takovýho lanká že mu to radostí a on to přesto nedělá to je to je líný ne to je neodpustitelný kdežto ti svatí tím ta tyto není ale jenom pro tu radost to dělali s při sebe obětování že ano ale přesto k tomu měli sílu od boha ježíš kristus bych řekl kdybych já tě neumyl nohy ne tak by je nemohl ničiti ty sám nemůžeš mít my sami nemůžeme být čistí mi sami nemůžeme být dobrý proto ježíš kristus zastavil člověka který který mu řekl mistře dobrý dohody jenom bůh otec vědomých nezkaleně dobrý a byl dobrý našeho hlediska ale tam do tako nepovažoval protože by to bylo neodpovídal jeho poznání všechno dobro jehož byl nositelem měl od boha všechnu moc kterou prokazoval mě moc boha prostě všecko mě ladit nic nebylo jeho on nemlátil a proto to bylo pro něho snadné a proto ho taky nám řídí když to takhle pochopíme tak každé jho které vezme bude bude snadné bude lehké a břímě sladké nebo vopačně že by mě lehké a jeho bude sladké a jestliže opravdu opak vezme tak taky čili tomto to na někom obdivuje to že von to dokáže tomuto věci které souvisí s tím následováním krista tak to na něm nepobije to obdivuje nám milosti boží které nikdo není hoden ani ten kdo to dělá jako ten musí být hogo boha že to je schopen udělat a ne že on to dělá rozumíte to není správný poletí teď už to mohu odvolat jestliže bychom například svému nepříteli jeli zavilý že nás nenávidí to znamená považovat bychom to za tého vlastnost tak bychom ho nikdy nemohli mít rádi až jednou bude milovat i ho nepřítele a to bude tom případu a tehdy až to nebudeme považovat za jeho tuhleto špatnou vlastnost nýbrž až podle špatnou vlastnost bude zdržovat za něco čím nás bohužel musí vychovávat jelikož nejsme přístupni vyššímu způsobu výchovy on chudák se musí tomuto úkolu to řídit a my mu k tomu dává příležitost mi ho my jeho nenávist živým on se nám na místě smích musí chovat že my je mu nenávist potřebujeme ze své snící až takhle bude mít myslet tak ho budeme milovat znemožní milovat víc než svého přítele že on za nás dělá to tu těžkou práci že nás nenávidí aby nás dostal s vlastním činná visi k bohu to je naše nenávist bohu kterou on nás nenávidí ten náš při tady je na vás měla tenhleten sen šla do velikého vršku úplně slepá tu se botu krutě zažívala protože mohla jenom zjišťovat že jde do vršku ale neviděla ten vše jenom cítila to stoupání a cítil že to byl veliký vše a šla pohled někomu jinému než sobě ano na tom vršku nahoře ale byla už řada lidí kteří také tam byli o ten chléb protože neviděl tak se ptala o ni říkal že už jsou toho chleba a je to na jestli může taky ten chléb stát a oni řekli paní tady chleba dostat nemůžete protože je slepá a musíte doplněk vyplnit napřed otazník a když to s nebát u vyplňovat nemůžete a tak se velký zármutkem vrátila nazpátek a když přišla potopen tak konečně jako byste na ní začla si panovat žlutá strohá a která také otevřelo její oči čehož nějak pocit řek bych dobrý že a v tom se probudila tak teď ten výklad já to řeknu jenom krátce potom se to ještě vrátíme protože jako tam ten sen první tohleto je třeba vysvětlit potom podle okolností jak se teprve stanou tak řím zásadně se vždycky je buď zaslíbení a nebo předávání duchovní síly v každém případě není nikdy něčím víc není vidí li už uskutečněním bez muset neuskuteční něco nýbrž je jenom předá nějaká síla která se potom musí uskutečnit teprve mimo stav snu protože ve snu se nám to zdá jenom proto že bychom bělým stavu zatím tomu odporovali tak my se musíme tady napřed tohoto snu dovědět čemu ta dotyčná které se to zdálo odporuje protože tam je vidět z toho muže tedy vidět že za okolností bdělého stavu by to nemohla získat ano protože kdybych to bylo možno získat za bdělého stavu tak by se jí to nemuselo vzdát tak by se to mohla tak by to mohl dostat bdělém stavu čili z tohoto předpokladu vždycky musíme vycházet při výkladu snu že tam se děje něco čemu by člověk nebyl ochoten se podvolit kdyby byl dělem stavu že by totiž neměl k tomu podmínky vůbec aby to mohl realizovat samo sebou že tomu podvoluje v tom stavu spánku tak to má ten nedostatek že tam nevkládá celou svoji vůli protože vkládá jenom vůli která se vtělila do toho astrálního stavu nebo do toho stavu ve kterém je a to není celá lidská vůle to jenom jedna její část takže tam neklade naopak svou vlastní vůlí odpor takový jaký vykládám běžném stavu a proto se to té osobě vzdáme snu aby se zlomil tenhleten odpor ale přitom protože jsem do toho vloží málo vůle má holešově vlastně odevzdá od lidí se zdá že tam odevzdá daleko snáze ale esenští málo protože to ta snadno odevzdání jednám způsobena tím že mu nepřekáží to světské já rozumíte to viděl já a to ostatní já se podvolí snáze než to bděle tak především ten kdo jde kupředu kdo je na tu horu nebo tak to není nikdo jiný než naše duchovní já ano které ukazuje cestu ukazuje cestu kam jde kam míří ovšem ukazuje tady cestu té osobnosti to znamená to duchovní já nemůže pokračovat samo o sobě nýbrž musí mít na pomoc všechny lidské vlastnosti toho člověka to by se dalo vysvětlit to je živá nedivte míjí krista ježíš kristus sám nešel na kříž měl dvanáct pomocníků že ano kteří ho nějakým způsobem k tomu kříži dopravili na to vídáte víte ne s náze že ho dopravili k tomu kříži tadyhle to vidíte také dost dobře na tom snu že kdo ho dopravil tam na ten vršek že ten kdo je schopen jít do věčnosti to je to věčné nikdo jiné zná ale lidské vlastnosti nás nahoru dostávají a ty těmi lidskými vlastnostmi které pomáhají na kříž bych tak řekl a tady v tomto případě chlebu věčnému což je věčnému životu tak vy to vlastnosti člověk má li se mu propůjčený ne a těmi má vládnout tak aby ten chléb získal samozřejmě tak to je tak úvod jenom k tomu aby bylo rozumět jaká je základna tohoto snu a samozřejmě platí tady to co řekl třebas krišna padání tě já jsem schopnost soustřeďovací ne a ježíš kristus o sobě řekl kdybych já za vás neprosil ovoce nemohli byste ní získat že ano čili když někdo jde kupředu tomu se jasně rozlišovat tak to není jeho síla i když si myslí že to jeho síla je a to je znázorněno tím že on je slepý přitom to stoje jedna jeho vlastností která ovšem pomáhá pomáhá k tomu získání toho věčného života ale zvláštním způsobem ne tak jaký to člověk představuje že si představuje že prostě přijde k tomu chlebu a vezmu si a tak dále to není pravda především musí si každý nás uvědomí že každý jsme z jiného těsta že například všechno to co my tady říkáme může se třeba chápat nemusíte chápat ale důležité je aby se z toho nedělá a hlavu že všechno nechápete tak jak si myslíte že by se to mělo pochopit že něco je pro vás těžké nebo ne zářivém s tím politoval tou slepotou víte vy kolikrát si myslíte to jsou ohromné věci ale to se nedá uskutečnit protože ani tomu tak nerozumím já totiž kdybych měla vyplnit nějaký dotaz ví těmi svými schopnostmi že ano kdybych měla zodpovědět proč je to tak a tak ne proč tenhle a ty rozumíte se o tom budete dotaz proč ho má mít tak já bych to nedovedl vodit a já tady tím jenom potřebu že ho chci pro někoho já bych se to pro nikoho je a zřejmé ten to konto potřebuje potřebují to opravdu chce a má to mít a bez toho hlavy se třebas neobešel já to vím a na víc to u mě a zdůvodnit ne jako někdo jiný komu lépe šana rostla toho jsem daleka a tohleto vás nesmí vůbec zrazovat rozumíte to je tam v tom stírá vně řečeno vy nemůžete získat ten chlév tím že těm věcem budete pořád lépe rozumět že to že ty o tom tady vykládáme protože jste to že jdete do vršku to že vám otevře ty oči a že potom si kámen chleba při otevřených očích samozřejmě tímto způsobem to znamená znovu ne cestou poznání může jenom ten kdo může vyplynout a ale to není jediná cesta ježíš kristus ukazoval úplně jinou cestu neukazoval cestu jak vás k tomu petrovi jak sem vám říkal i těm lidem kteří nejsou schopni kteří nemohou porozumět kdy on tam přeci říkal že dneska nemůžete ještě rozum je tomu co potom až já jsem se u toho ducha už jíte le který vám dá všechno vysvětlit tak tady máte jenom pochopit že si nemáte komplikovat cestu všemi těmi výklady které mysli tady děláme ano nemáte když máte klidně od toho odstoupit rozumíte a na kadabra o tom není pochyby protože se přitom rozdává hle ale to není pro toho kdo to celý neporozumíte ti v tom musí toho ducha ten smysl toho že že jde za tím chlebem rozumíte ale v každé přiměti pro koho ten hra tedy chcete ten veme proto to pro ten potom světské já ne proto člověka samo sebou to je někdo koho nevidíte koho byste mi nemohla ani definovat pro konce to víte že to byl jenom někdo jiný ten nikdo ji do nesto nejste vy to není to vaše pravé já to je ten kdo cizí pro koho to chceme li totiž nikdy ten chleba dostane proto okolo to chceme tím se musíme smířit tohleto musíte pochopit to se dá vás tam se že když se tohle ba pro toho to znamená pro toho který byste byla by který by se cítila vy abyte těla tím sebe povýšit nebo sebe pole při nebo bolestí moje postavení tak to nikdy nezískáte jak správně bylo řečeno na tom rouchu i divy žádný smrtelník neodhalí můj plášť jenom nesmrtelné se spojuje spojí nesmrtelným a proto nikdo kdo je slepý to znamená nikdo kdo to chce pro toho jinýho než pro sebe a já jsem říkal že ten kdo jde ve smluveno vnitřní nesmrtelné já který v sobě de věčnosti do do věčnosti jak ježíš kristus říkal z věčnosti přichází od boha přichází a k bohu jde nikdy jiné to mohu než ten bůh který ve vás je tady zaplet rozumíte tak na to musíte užít velice hluboká pravda tohle tom snu obsažena a jestliže tomu takhle je tak pak když se vzdáte že pro toho jiného po nedostanete tak máte právo to dostat protože to není pro vás rozumíte a proto dole to požehnání proti těm to neznamená že by bylo zbytečné to šplhání do toho vršku kdyby se tam byla vešla tak straní po tím že dostala nazpátek to co to co vám patří rozumíte tady ta paní říká že nějak zemřelo dělala pro někoho který to potřebuje víc než ona a to tedy se velice mýlí protože kdo to nejvíc potřebuje to je právě nesmrtelné já člověka toto nejvíc potřebuje a ne ten jiný o kterém si myslíme že to potře v totiž o sobě a to je ten ví o perem si myslel že to potřebuje víc si myslím že to chceme kdybychom to opravdu takhle chtěli a tak to potřebovali to bylo úplně všechno nejinak jenomže nejvíc to chce ten bůh nás a my se musíme jenom připojit k němu proto se tady od lásce dokonale se odevzdat přidat se proudu kterým on míří do věčnosti z věčnosti do věčnosti já to vždycky říkám uzavřít okruh ne opice te té milosti kterou tady máme a odejít do věčnosti a tam jsem stále s takovou touhou že nový svatí říkali pane bože na mě aspoň hodinu spát a napřed nám tady totiž na tom smuten zajímavé taky to že člověk to nedokáže ní nikdy zcela dělat pro pána boha to si musím tím se musíme smířit a že taky pán bůh nám toleruje že nám dovoluje abychom to chtěli pro sebe ale má to tu nevýhodu že musíme mezi tím podívat krizi rozumíte kdybychom to pro sebe nechtěl tak je to včela bez krize vyzvati jan minulá či páně ježto u těch ostatních který chtěli nebe pro sebe který tě li být pasení jako svatý petr a ostatní u těchto se to neobešlo bez krizí oni museli mít fázi kde musel by se dovím já jsem slepí já se nehodný já sem nevěřící já jsem zrádce ne já jsem zapírat boha ne ano tam jsem prostě jakýmkoliv způsobem všichni slepí a proto nejsem schopen splnit podmínky to se musí dít a jakmile se to to dověděli a před to neustali si to přát ano tak pak už to nebylo k vůli nim protože sebe zavrhli přitom mezitím nýbrž musel tady zbyla a výška k bohu je žita nějaká byla tak byla dostal se navrch třebaže nebyla tak nedá byla o tom jediná před tam to naše já to jejich já se odstranilo na toto padlo zemi mrtvo v tak řekl o pokud úpění jako jidáš tak stanoví a pokud to bylo lepší taky jenom plakalo jako třebas svatý petr a nebo svatý tomáš se stáhl do těch ran a tak dále v každém případě je to stoupl ně stejné a já mám právo říkám že proto jsem rád se jsme si to takhle mohli říct protože v tom ježíši kristu jak víte obsažen jednoduchý recept na vysvětlení všeho na cestě jednoduchý let se jenom že jsme ho rozložili do všech podrobností takže vám třebas uniká ze ten duch všeho toho ale víte že tam není nic nového v tomto výkladu proti tomu jsme si řekli prosím vás asi ta paní která o tom tady mluvil o tom svým snu se tam viděl jako slepá tak já bych to nazval jako druh chm chromí druh chromosti on svým způsobem chromá jako každý je jiným způsobem chromý každý svým způsobem někdo kombinované kdo je hluchoněmý že někdo je slepý někdo je někdo kulhavý a já nevím co všecko by mohl být a prosím tahleta paní prozrazuje že s že z toho co tady poslouchá má dom že by nikdy do věcí neviděla tak jako vidíte dotyčný kterým to tady vykládá čili že vedle noho je plně slepá ale přidal své nebo citoval kupředu že ten kdo si tu fa předu totiž není ona nýbrž ten kdo si trufal u předu to je bůh v ní té láska boží která ji přitahuje a na to svým neuvědomovat že my musíme být za všech lásku kterou máme věčný bohu on je ta láska v nás on miluje sebe v nás a tím jsme ale to není naše prokletí nýbrž která se ve vší požehnání a tím jsme schopni jeho láskou se posouvat kupředu a proto mohl ježíš kristus také říci že cokoliv se učí nejvyšším zdaří mých mně jste učinili že že totiž tam v tom snu taky krásné názorně že to dělal pro někoho jiného i když tím jiný jsme nazvali samotnou ano že to není její pravé já tak protože apoštolové byli vlastnosti lidské tak každá vlastnost má jiný přístup ke věčnosti přes jiný druh krize protože ji způsobem každá chromá totiž každá znamená jednostranný přístup k věci a ne všestranná jenom duch svatý způsobí tím konečnou harmonii ovšem s tím duchem svatým je to trošičku jinak než jak vám to tady teď jednoduše líčím protože podívejte se když třeba čili apoštolové tak nekřtil nikoho než na kole stoupl duch svatý čili všichni na kterého viděli sestoupit ducha svatého toho pokřtili nikoho jiného nepokřtili nikdy oni měli to vidění sestupování ducha svatého a přesto vidíte že svatý apoštol pavel i ostatní do určité míry píší celou řadu dopisů těm navštívení ducha svatého těm po chtěným kdy je ustavičně napomínali de kára za jejich chyby někdy taky dokonce nan a ustavičně podporují v jejich touze po bohu po věčnosti pro jaké to je to možné když seslal když na něm byl se stádu svatý jenom protože i toto i ta míra seslání ducha svatého má své stupně kdyby nás byl seslán duch svatý v takové míře jak byl seslán ty apoštoly tam to mrtvýchvstání páně že ano tak nebo má tak to bychom nesnesli rozumíte ten duch svatý se na nás naší řek bych postupně malinký dá a tak jak mi to uneseme aby nás přitom nezabil v pravým slova smyslu aby nás nezbavil tak úplně našeho já které ještě potřebuje pro další vývoj tak tohleto všechno si uvědomíte že tam je to všechno znázorněme jednorázově ale ve skutečnosti du svatý sestupuje už tehdy když se rodí ježíš kristus v betlémě to je když se rodí nesmrtelné v našem těle když se vstupuje do našeho těla v tom smyslu že tam začne aktivně žít a tak se to projevuje v tom v novém zákoně různými projev těch radosti andělské ne sláva víte bohu a pokorné dobré vůle a tak dále usadí vstupuje přece na ježíše v jordánu a konečně když tak to posílení ježíš tím duchem při narození potom postupným zlepšováním svého života doplňováním sil životních dorůstáním rozšiřováním činnosti dostává se až do jordánu tam přijímá znova ducha svatého a znova s tím duchem potom působí svou činností mezi lidmi tak tak to obohaceného lidského ducha musím duchem svatým odevzdává na kříži odevzdávám tě bože ducha čili víte že je tady jeden takový princip dokud člověk nabere takovou dávku ducha který by představoval úplnou smrt na kříži a kříšení mrtví to znamená trvalé spojení s věčností trvalé vědomé spojen nosti do tu musíš výskyty menší dávky odevzdávat takže vzniká dá celá řada krizí rozumíte tak je to asi míněno to se všechno dá vyčíst to ježíše krista z toho života a to až postupně budeme všechno vykládat víte co by se nedalo si všechno z toho říct a je to naprosto jednoduchý všechno to je zjednodušeno na velice jednoduchou formulku o tady mám takovou otázku která by měla asi takhle já to musím oříšku ještě obsah ano že určitá osoba v určitém momentu kdy ztratila svého milovaného může vzala si vzal takovou životní devizu to takový úkol aby nám to tere se uprázdnilo po něm vložila ježíše krista a my jsme byli svědky toho že tento úkol se jí dalšíl protože v době před tím než ztratila to manžela daleko více byla vázána na lidi než potom to znamená bylo vidět že do určité míry ten styk s lidmi zastoupil styk s ježíšem kristem když ho nemůže definovat jako vědomé stýkání ale jako útěchu která se jí dostávala v tím v těžkých vůle opuštěností to byl opravdu on který tam přišel že našel náplň jí bolest že on nalomené nedolomil nýbrž ji narovnal a teď ale se stává od té doby že jí postihují další bolesti ano a ta poslední bolest má takový charakter duševní že se jí nedovedl zbavit a já bych chtěl říci tohleto ta osoba totiž dorostla do takového stupně vývoje že už si nesmí o žádné ze svých bolestí ch myslet že je to bolest její my totiž si rádi přivlastníme radostí a všechno na tomto světě ale my si dovedeme přivlastňovat i bolesti a není divu protože ji cítíme protože jí prožívá ale protože je to prožíváme tak to nemusí být ještě naše a nikdy by to naše nemělo jakmile to naše je a jsme li na určitém stupni tak u této bolesti uvízne a nemůžeme se z ní dostat a jestliže si ale uvědomujeme že bolest na určitém stupni není neříkám na nižším ale na určitém stupni už nesmí být naší bolestí nýbrž je to bolest ježíše krista který nese za nás kříž který za nás nese kříž opakuji je to jeho bolest a ne naše tak myslí bereme jho bolest v tom že trpíme jeho bolest a ne svou lišíme mylně že je to naše prosím šíji bolest nebereme nýbrž jeho a to bolestí neustáváme na místě nýbrž jdeme na kříž a víte co je to jít na kříž a kříšení říši nemá samoúčelnost utrpení nemá smyslu když není s ním spojeno kříšení jenom musíme být přitom trpělivost oněch tří dní kdy se povídavá v hrobě rozumíte jakmile člověk vstoupí se svou bolestí na kříž tak opravdu vnitřně umře ale hned se nenarodí nýbrž po nějakou dobu trvá a tu trpěli o ničím aby vyčkal trpěl ho tady přichází růže ale nic víc než aby si uvědomoval že i bolestí kterou má musí kristu že to je ten prostředek který toho času má ho dopravy blíže k ježíši kristu a je li ho tento prostředek nedopraví blíže tak pak ani ty ostatní do jsou ještě přichystáni a další cestě kterého mše kousek posunou dál ani vy nebudou mít úspěch ani těmi se dál nedostane nisi má dostávat touto bolesti se a za tuto bude ti tak jenom za těch okolností se jí dostane když to nebude bolesti ho jakmile to bude bolest jeho tak to bude vlastnictví ve kterém se utopí ve kterém může jít umřít ano myslím i fyzicky protože nepochopil smysl toho on musí pochopit smysl toho že tady ježíš kristus se aby s ním ne a ne sám ale s ním nesl a věřte totiž s ním nesete kříž když je to jeho příst ale vás jenom pomáháte ne jako ten činu ti de na jistý že ano vojem pomáháte to víte to není vidíš pomoc ježíši kristu tak pak je to jho lehké a břímě sladké nebo opačně tak obojí stejné že ano a nebude to dále se jevit jako utrpení nýbrž jako radost poznání podívejte se tady nás ježíš kristus upozorňuje taky jak se máme v té chvíli vnitřně zachovat v tom nebude ho umíral musel přestat s tím aby s ním byl ten bůh se kterým pořád chodil je vám to jasné něm přestal být ten bůh naši ježíš kristus tá prostě opustil tak vy máte dojem že vás bůh opouští v té té věci vytk není to tyto metod příznak pravé mírní je protože momentálně se ti ničím neprovinila jenom tím že jste na kříži a to není provinění to je veliký plus a jestliže tomu takhle je tak se musíte zachovat podle ježíše krista že se nevíte proč vás opustil ale musí to vole za toho ducha a ten duch v tomto smyslu je spočívá v tom nějak něco abstraktního to není nýbrž smysl duch je smysl toho utrpení smysl topení že máte povinnost dneska ne kříž ježíš co to dneska nese toto nenesete za sebe vůbec ne ježíš kristus to nenese rozumíte tento nesl za lidstvo my se musíme smířit s tím že by se na to cestě ze že v určité fázi už nejsme sami že máme li se dostat k pocitu sounáležitosti se všemi tvory musíme něco napřed pro ně udělat že musíme jednoho dne slyšet tam to někoho navštívili a já jsem to byl a dokud to takhle děláte že víte že v to někoho navštívili a on to byl tak je to ještě snazší ale tak by nevíte k tomuto dáváte zcela abstraktně to dává do ale dáváte to na oltář pokroku lidstva rozumíte tak pak opravdu se s tím shledáte v pocitu sounáležitosti s veškerenstvem a to je to větší přebývání v kristu a krista ve vás neboť jestliže má kristus další míjí měrou ve vás přebývat a máte nabýt větší měrou jeho rozlila kou tak musíte s ním se cítí být zajedno s ostatními tvory honíte to se necítíte čili to je tento stupeň neumíte přejít a to z toho že nejste ochotna s ní nésti toto břemeno které já je jeho ano čím nesením toto břemeno které jeho ale je to jeho břemeno musíte si myslet že kdyby on to nenesl a tak po tím padnete to jeho břemeno o vám to z lásky jenom dává tak přivoláš u mě u něho by nebudete ti spasitelem jako je on budete malinkým spolu spasit okem a nebude vejít ani jak to stalo nýbrž to vůbec na ni chápat ale budete jí a každý z nás tím je protože nemůžeme být oddělenou bytostí na určitém stupni musíme přestat být oddělenou bytostí a pak už nikdy nejsme sami že jsme ve všech tvorech ježíšem kristem jestliže jsem řekl třebas že utrpení které člověk zažívá na tomto stupni není utrpení jeho ne nemá přivlastňovat a protože ho má považovat za utrpení ježíšovo a že on tedy jenom přisluhuje přitom vlastně a proto to cítí a že tedy má svoje utrpení přenášet na něho na ježíše krista tak nemyslím tím že by říkal pane si byste velci to utrpení a ho nemám tato dobrovolnost spolu trpíte ství to musí zůstat ano jakmile nezůstane tak je to vyzvání se z těžkostí to já bych nechtěl tak jsem to nemyslel ano já bych jenom chtěl říct tohleto že člověk ježíš kristus se krví potil když za nás nesl naše hříchy a je to nový se se říct ty člověče pohleď kdyby ježíš kristus nám mohl mluvit tak by řekl takhle pohled na mně člověče já jsem se krví potil za tvé hříchy a ty říší ku na své hříchy ani nepomyslí a já bůh jsem se za ně krví potil je to nějak je to úměrné čili já si nesmím jako říká že si nezasloužím ten stav který zažívám to já si ho zaslouží rozumíte tak bych zasloužil pro svou špatnost nebo pro svůj sebelásku ještě větší je taky nevím o nějaký konkrétní hříších na tom nezáleží ježíš je tomu že je v tom že pak si v sobě a na jemu tedy větší hřích a nad tím jsem se nikdy krví ne potil a ježíš se právě nad tímto hříchem krví potil to je kus třech hříchů té smysl vše veškerém hříšnosti že my patříme sobě a ne jemu a on se nad tímto krví potil na tím sobectvím celého lidstva které netouží po otcovském domě a bez tam do svého vlastního takzvaného vlastního domu který mu byl jenom propůjčen aby jí se ho zubech ty a to je naše proviňuješ tě malinký dovětek k tomu totiž ježíš kristus se modlil přitom velikém utrpení za dětské by na sebe brát všechny hříchy je a v tom bylo to utrpení než v tom vína kříž že zase ne že cítil jsem výtvorem celým trpícím ve které ve kterém kdekdo umírá a jako zvíře a nenarodí se přitom ve věčném životě a toto zvířecí tento zvířecí způsob umírání o chtěl zrušit měl nastolit v okamžiku smrti aspoň vstup do věčnosti ale musel když to chtěl lidem usnadnit tak musel sám tuto tí na sebe ví že neměl právo to někomu darovat kdyby to sám neprodělal nebo z by si sám nepodvolil této zkoušce a proto když my trpíme tak musíme vědět že ježíšem kristem se v této zkoušce podrobování jestli jsme ochotni za někoho něco ne i když nevíme za koho protože ono se od nás totiž chce abychom nemilovali přednostně někoho koho známe nýbrž abychom stejně milovali bližního jako sebe neznámého vyzní ho jako sebe a takové utrpení o kterém nevíme odkud jde a kam jde a za koho je to je právě takový druh utrpení který je trpělo za toho neznámého bližního a tím pravým neznámým bližním je právě ježíš kristus to je ten kterého navštěvuje zlá žalářích a a v nemoci a dáváme mu napít a když jiní a tak dále protože jestliže dáme napít a najíst to tomu koho máme rádi nic to není ano ale jestliže nepřejdeme do té fáze kdybychom dali někomu najít napít a tak dále aniž jimi do toho je aniž by máme nějaký osobní poměr bychom přes tu váze nepřešli tak nepřijdeme k tomu společenství se všemi dušemi a více kristem čili ta nás učí něčeho něco ježíš kristus něčemu co my nemůžeme pochopit totiž té všestranné lásce k tomu přejděte lásky která je trase levá do korit mnou chtěl lích a přelévá do obecné cesty do obecné lásky ke všem protože jedině s touto láskou já se stanu vědomě bratrem všech a nakonec budu schopen milovat nepřítele je to neslyšel máme tady vysvětlení symbolu kříže symbol kříže jak je kázal ježíš kristus je všeobecně užívaný symbol už ve starověku například dře řecku nebo v egyptě a a v egyptě má podobu dvou břeven na prostředním nad tím normálně vytčeným nahoru kom nahoru je malinká vyčkat taková to znáte tak to je to ten způsob egypt ale ježíš kristus si nemohl vyvolit jiného symbolu jestliže chtěl ukázat jaký máme úkol přitom sebe křižování že je to úkol který spočívá ze dvou pod úkolů jedním z nich je ta cesta nahoru ani z nich je ta cesta vodorovná neruší způsobem že se to vysvětlit tím způsobem že by se řeklo člověk má naplnit ty je váze dělání proto tam tady jak jste mi vykládali ten zážitek ty rakety prázdné které znamenaly to co se má naplnit a má to být naplněno opravdu člověkem kterého se to týká nikým jiným samozřejmě je třeba rozeznávat toho člověka který žije ve dvojnosti jako člověka který potřebuje svým způsobem se odpoutat a při tom víc vyrovnaný to vyrovnání této vodorovné a to odpoutání od země bych tak řekl je to on tady ovšem oboje bylo znázorněno na zemi to znamená že člověk si musí uvědomit že to odpoutání nemá vypadat tak jako že odejde od tohoto světa nýbrž že je provede v rámci světského života ani by z něho utekl této co tady pořád vykládám víte že ježíš kristus vlastně v okamžiku kdy pněl na kříži tak vlastně odcházel v tohoto života na tomto světě sice potom po zmrtvýchvstání do se znovu objevil na chvíli ale už jsem nepatřil už byl vínem už byl otce a tak dále tak tohleto není náš úkol nás pře my můžeme být na nebe jenom vzati vy tam nemůžeme vstoupit to je ten rozdíl mezi avatarem když dělením božím a mezi člověkem čili máme li tam být vzati musíme splnit to co ježíš kristus na nás chce a to je také znázorněno ten křížem tak já se ještě vrátím k té oné části kdyby tato koná část byla naplněna člověkem jak na nás ježíš kristus se tím že se dal ověřit na kříž tak to musí být člověk který nelpí na ničem pomíjejícím pomíjející je znázorněno zemí nad zemí měl ježíš kristus ne nebyl nohama se dotýkal země a tak je tak člověk nemá se dotýkat země v tom smyslu že nemá na ní na čemkoliv pomíjejícím pět ten dotek totiž to od veliký se do té k má být zvláštní povahy že totiž nemá odejde jsme si tady řík ale má mít všechno co je věcí za prostředek k dobytí věčného života a to být pro něho prostřed prostředek nic se prostředek ovšem tímto desátý na hodnotě nýbrž má to hodnotu prostředku který mě do věčnosti my si lidově představujeme nebe na novou ne a proto když to potom vyčítat ten taková to omezeno jde nahoru ne tak to je znázorněno lidsky abychom tomu rozuměli že člověk má mířit tím prostředkem do nebe od země pro čeho pomíjejícího pryč to je jedna věc druhá záležitost kterou musí splnit nebo druhá po ní a kterou musí přitom splnit je ta že má být vnitřně vyrovnán a to je to je něco jiného než odpoután odpoutanost znamená nikoliv vyrovnanost nýbrž poměr k věcí ano já jsem říkal že pravá odpoutanost jak jsme si tady líčili je vlastně dělání ze života světského prostředek jak most se z něho dělá most věčnému životu to je tak smysl toho komoře na a kdežto tohoto břevna vodorovného smysl ten že člověk se nedá zrušit čímkoliv ledaže že by to byl prostředek zase to zrušení k nabytí věčnosti je prosím dovoleno zase peut jiného druhu se nepodobá tomu prvnímu i ty se nás mnoho věcí vzrušuje a to není dáno jenom kde své odpoutání ne nýbrž že máme také city nějaké že nám že si ty neslouží jako prostředek nabytí ježto sti nýbrž o tahu jou nás od věčnosti protože nás zbavuje klidu a jestliže ty si ty jsou správně užity tak nás klidu nezbavují nýbrž nás připoutávají ke ctnosti já vám to nám na příkladu ježíše krista když například se dověděl o tom jsem přítel lazarovy že zemřel tak přestože věděl že ho vzkřísí tak zasel je to tam napsáno rozesmutňuje podívejte se na to tady byl si toužit nikoliv jako nářek nad někým do odešel protože on věděl že ho křísí boží byl plakal a a ukázal velice hluboce její kristus jak chci tu použít jako prostředku k nabytí věčného života který byl s tím bolí zván přísným a tam aby on totiž mohl přítok lazara k věčnému životu symbolicky tak musel s ní mít soucit rozumíte my také nemůžeme dosáhnout vrcholu své cesty nemáme li soucit s bytím člověkem i pomíjející a proto ježíš kristus ukazoval na tu lásku k bižním a léčil nemocné a křísil mrtvé a tak dále aby ukázal že musí mít člověk soudit pomíjející jsou si s pomíjejícím ne proto aby se k němu připoutával ale protože to pomíjející je prostředek k věčnému životu a zasluhuje si aby jako prostředek měl svoji cest abychom prokazovali užitou úctu soucit soucítění s ním moderní věk má jeden veliký nedostatek že citová výchova chybí a chybí čím dál tím více a není dneska nedostatkem že bychom věci neuměli pochopit ale že se neumíme do nich cítit je myslím že ježíš kristus jasně ukázal že nezlořeč tu všechno pochopit ale bylo třeba cítit ježíšem kristem cítí jeho touhou spasit lidstvo je to pomoc lidem připojit k jeho pomocné akci a i když nerozuměli tomu prošlo všechno dělá tak to mohli cítit já jsem vám tady říkal že on dával přednost citu před vším co bylo jenom rozumné tak například rozumné bylo jak on tam prozradil aby v kani deseti neudělal zázrak neboť ten zázrak na něm chtěl a jeho matka a on řekl co ti je potom proti do toho do letech a ten ještě není můj část to znamená on věděl že ještě čas není ještě čas nenastal ale on přesto poslechl matku to byl soudit ti dobrým trnem který které měla ten soucitem a s těmi kdo se nemohli pořádně nabýt tím jsou tady ve do krajnosti doučit je se které bychom my nesvalovaly víme tam krásné příklady třebas když on nekamenuje ženu která byla cizoložná kterou nikdo nekamenoval protože nebyl nikdo ve hříchu o voliti takový způsob řešení aby sám nemusel kamen aby mohl dát najevo jak si váží citu klidem a řekl nám také že prvně projevil ten si tím způsobem že ve dvanácti letech dal jasně najevo že má být v tom co jeho otce a když ho rodiče žádali o to abych jel za nimi vyčítavě jim řekl což nevíte že mám být v tom co je mého otce ale přesto šel aby jim poddán je tam dále psáno té otázka citu tohleto a my to pociťujeme jsem životě asi tímto způsobem kdo jednou začne postřehovat ve svém životě režii vyšší lži boží tak se k ne kdybych měl o ní udělat nějaký úsudek nemohl bych chrakterizovat tuto režií boží na než jako úžasnou lásku jako cit který má bůh ke mně ano ne opravdu mě nechce škodit a země pomáhá ve věcech ve kterých vých já nikdy nebyl ochoten nikomu pomoci protože bych řekl že to malicherné o tom maličkosti i v maličkostech na všechno jen nás pamatováno a to proto že takhle citlivé jedná věčnost námi a chce od nás abychom i my takhle citlivě jednali je to znázorněno na krize naše na nižší kristu na tom kříži také tím že vůči tomu březnu té bylo vodorovné měl spjaté ruce jako kdyby chtěl obejmout celý svět není to tak víte tam právě ukazuje jasně náznakově si bolístky že tento prvek hodovní je správně pochopená láska a že ho máme zasévat nejenom v té odpoutanosti to by vedlo nakonec zmrtvení veškerých citů nýbrž je to jenom po jeden podle do jedné správně vzalo nýbrž máme na slav té lásce která začíná citem tak se vrátíme ještě k tomu citu na to co tady bylo řečeno tak že ten si totiž jestliže ho dělá člověk který není spojen s bohem můžeme z připoutanosti k člověku růží jemuž má člověk i tak že potom je to na škodu věci to je pravda ovšem upozorňuju vás na jednu věc jestliže ti je součástí řek bych duševních mohutností člověka bez kterých se člověk neobejde bez kterých není celým člověkem tak pak o něm platí že musí být nebo že má být třeba záměrně vyprovokovává aby vedl snáze k tomu spojení s bohem i u člověka který ještě není s ním spojen ale chce se s ním spojen citu velice pomáhá k tomu aby se a mohl jemu přiblížit já bych chtěl říci že tohleto znali i staří národové a zdali to i magikovi a služebníci bála já nevím koho všeho protože tento cit uměle v sobě pěstovali aby dokázali třeba zázrak a mýtem dokázat zázrak přeměnu do časného na věčné já si přitem při lítosti vzpomínám na jednu událost ze starého zákona a jsem byl za dokudl lá ale dobře ilustruje to co chci říct víte kdy si že eliáš zápasil s kněžími bálovými o národ izraelský že oni chtěli na izraelský přetáhnout na víru v bála a je jediný eliáš byl ochoten se s nimi utkat a dobýt národ izraelský zpět jedinému bohu tedy hospodinovi a to utkání se dělo tím způsobuje vám dobře asi známo že bylo řečeno kdo zapálí oheň tak ten je vítězem bez řek a méně bez proudu bez těch pomé které tehdy na zapálení ohně existovali a ti bálovi tíží když chtěli ten oheň zapálit tak se píchal do těla podali se bičovali se aby sobě roznítili si oni dobře věděli jakou jaký význam má cit ale přesto oheň z nebe nesestoupil a nic se nestalo eliáš nepotřeboval těch hledě prostředků naopak dala nalít vodu okolo té oběti která měla být zapálena aby dokázal že to že to nebude žádný čin a modlil se a ta ho se nebe bez ře zapal to meď o zvítězil a tím porazil bálovi bálovi kněze tak to modlení on se dlouho modlil lidé to a taky taková řek bych na povrch nepoznatelná citová příprava že on zíval boha proč to si musel bývají v přeci ví tak nemilosrdný a bychom museli vyhodili prosit o on musel ze sebe vydat všechno co mohl aby si to na sloužil ano aby totiž člověk převelmi dosáhnout od boha nějaké lsti musí do toho vložit všechno co může a kdyby do toho nevložil ty tak by do toho vložil velice málo ze sebe já si myslím že ten eliáš byl tak daleko ve svém duchovním pokroku že s bohem od obcoval a že s ním stýkal a nepotřeboval třebas nějakou hodinu se modlit aby dosáhl toho zázraku kdyby bylo to závislého na tom spojení ho s bohem ale na tom jenom nezáleželo záleželo na oběti jeho citu jeho mysli a všeho prostě co měl k dispozici celého člověka a než on se k tomu vyprovokoval bych tak řekl tak to trvalo nějakou dobu takhle si vysvětluji také to že ježíš kristus třebas zahradě getsemanské zápasil se svými lidskými city a a city lidstvu a ke svému otci musel ten zápas dobýt musel ho vítězně zvládnout prosím to byl to byla otázka citů dáte zády getsemanské to rozumné tam lehlo velkou roli protože rozumné byla by se na obětovat to tomu do úplně jasné ale teď musel zvládnout citovou stránku svého lidství kterému bylo dáno vínku no víte tomu dalo pořádnou práci a totéž nedělo ještě posledním okamžiku když na kříži umíral prosím vás když tam volá bože prostě opustil to není vyčítavě bych tak řekl to není něco co by jako patřilo do rozumové činnosti to patří do citové činnosti před tam se vypořádává naposled ještě zase si ten do posledního momentu se vypořádávat při ten tak já myslím že to tam bylo zapotřebí do natropí táž nedobře tak podívejte stáňo ale ne abych nevykonával číst totiž ty jsi opravdu osoba která je která má řek bych daleko větší míru citu než většina ani které znám a na sem toho jeti si kolikrát ničím si tady nazýváš ve zkratce tím to tě připoutává k tomu člověku ty zabití s zavázán třebas citem jiného člověka jednak svým ale na laici nejde z člověka říkám si té závazek který a na sebe už někdo účinně chová nějaký dobití do nemu v tom zklamat nebo tak nějak tak já bych k tomu chtěl jenom říci že tohleto není ta škodlivá připoutanost to co ty zažíváš já to nechci generalizovat to ve všem všech případech neplatí není tak škol má při poznáno neboť je to prostředek který je velice těžko páně a to uznávám ale přece jenom vedle kupředu jelikož dycky musí vést k určitému zklamání protože já jsem zatím nebyl nikdy svědkem toho že by si který do věci vkládáš ty slili na druhé straně odezvu která by byla jaksi úměrná tomu vemu skladu vždycky byla poněkud menší na té druhé straně například u mě se teprv já jsem dycky týral jak jsem mohl že ano že já to chci udržet na určité úrovni kterou možností ale aby takový cit jako ty máš nevedl připoutanosti k tomu stačí aby si nechtěl od těch lidí čtou odezvu nýbrž aby ten cit který věnuješ člověku fakticky ho jako prostředek jako jako nástroj kterým se věnuješ sám bohu a to je to asi to svištěl si že na tom a v tomto případě to přestává být připoutanost ne a i ten nejhlubší cit i promrhaný si i jiný živí cit vede k bohu a naopak čím je jiří věší tím tam dokonaleji vede to znamená lidí kteří jsou velice lidově založení tam kdybychom jim nařizovali aby se mírní li aby se odpoutával aby tak bychom je zbavili té největší mohutnosti která je bohů může velice rychle přivést voni to mají ti hlavní prostředek když já jim řeknu ono je to ono je to nebezpečné no to vede připoutanosti a neřeknu tohleto co jsem teď řekl že to když někoho mě tak ví vlastně boha a že musí tímto způsobem jednat a musí to citu vydat ze sebe eště víc tedy než dosud ale jako by to bylo bohu a tím se své zu tímto citem bohu když takle on se člověk zváží s tím citem člověku a to je tedy opravdu dostojí neříkám útěchy a úplná ale stojí to hodně těžkostí nezván a není kolikrát ani prospěšny tak jak by měl být tomu druhému kdežto když slouží tím svým citem a či ten se taky nás toužit velice účinně bohu v tom člověku tak se sám přidává přidává se nikoliv k tomu člověku nýbrž k tomu bohu kterému tím slouží ano to tam při něm podivejte se člověk spojený s bohem aspoň částečně aspoň tak na pozadí svého vědomí k tomuto tady bylo řečeno přidává něco navíc že on totiž jestli jest a se si vědom toho že ten při pochází od boha on si to opravdu vědom a proto už nejde s tím citem jako s vlastním nýbrž je boží citem a zase ho bohu vrací čili velice prudce navozuje okruh ano je to to dělá navíc člověk který je spojen s bohem a proto si proto jak tady říkal ježíš kristus mohl tohleto dovolit daleko beztrestně než my bez následků špatných protože všechno od boha bral z rukou boží bral a bohu to se odevzdávat i s tím člověkem kterému sloužil nesmí nesmíme si taky dělat nic z toho že když to takhle dělá člověk takže to nemá ten bezpočetní efekty by od toho očekával víte dobře že ježíš kristus třebas uzdravil devemos ním jde u přišel poděkovat a to byl prosím ježíš kristus nemohl v nich vzbudit tomu toho vložil on toho vložil od boha cit od boha schopnosti a jenom jedno se mu vrátila nazpět tím druhý ve jména dovolí ne života jenom a promrhali to jestliže ježíš kristus řekl plačte s plačícími a ty se radujícími mluvil k lidem kteří ještě nebyli spojení s bohem čili jestliže ho takhle radí aby plakali s plačícími to znamená opravdu jsem mou ti li a opravdu se radovali s těmi kdo nemají zdání o věčnosti tak jim jenom řekl vy tím že z nikým plačte a s někým se radujete tak se také spojujete bohem není to nic proti vůli boží a není to připoutanost jak vycházet protože se stavíte do jednoty s tím který pláče vystupujete vlastní sám ze sebe do učitel míry samozřejmě a když s tím se radujete tak vystupuje taky sám ze sebe i ty se mnoha dem nejde se radovat z samotnému nezmítá z mnoha lidmi a nebo několikrát po nebo s někým dohromady a v tom jeví řek bych dobrá povahová vlastnost že nepláče sám že že už potřebuje k tomu nebo neraduj se sám potřebuje tomu bližnímu se kterým pláče tohleto měl na mysli že kristus vystupovat sám ze sebe a že je to nepochopitelné protože byste řekli no tak když se radu na sebe pociťuju víc než než před tím když jsem zaradoval ale není tomu tak protože radost je také součást věčnosti a žal je také součást lásky myslí totiž uvědomuje myslíš neuvědomujeme že ananda jak to indové říkají že to je mi to překládaje blaženost taky to je velice nepřes překlad že utrpení je svého druhu blaženost že je to vlastně opačná jenom blaženo ano že je to princip vlivem něhož my vůbec neschopní šít a který nám pomáhá velice k tomu abychom se dostali kupředu že všem lidem nemůže blaženost pomocná a blaženosti je kolikrát velice škodlivá ikon se člověku líbí se k nim připoutá kdežto ten druh blaženosti které my říkáme utrpení k tomu se těžko člověk připoutáno v i takový lid jsou že ano to je nenormální a protože toto nebezpečí utrpení nejistě může nás snáze dovést bohu než radost a já myslím že tohleto je zvlažníte pro člověka který je nemocný nebo nějakým způsobem třebas starý nebo tak protože tichostí už nemá tedy o mladý člověk a musí umět s tím svým stavem ve kterém vě bohu jít si to to nedokáže tak nechápe smysl svého stáří nebo smysl své choroby přitom že je takhle starý nebo takhle chorý v tom je smysl prostředku se kterým bohu má jít jeho se mu řekne když že byl zdraví to se mi to šlo nemějte tomu kdopak znalých lidí kde k bohu ten měření kdo toto mu se vůbec nejde totiž protože necítí potřebu kdežto člověk kterého tíží život ten má daleko blíž bohu věčné tomu toho toho jediného bůh přímo své ke komu jinému mluvil ježíš kristus říkal všichni se radujete pojďte ke mně ne činost obtíženi pojďte ke mně tak pořád všechno tady určitá stránka citu kterou je třeba dobře pochopit a umět využít protože ona je tu ne proto aby nás jenom přestala nýbrž tady aby nás vykřesala život vnitřní žádný myslíte to nemá víte když jsme se učili gramatickým pravidlům hlavně v latině která byla velice složitá a latina tak tam byla celá řada víme a já si uvědomuji tohleto že není pravidlo bez vím a že když jsme si tady řekli že klidně to nejdůležitější k tomu aby se dosáhlo spojení s bohem tak na věci nic nemění že i neklidem se můžeme dostat k bohu a nesmíme si tak úplně by to s tím hlavou že to pak to je to možné jak to srovnává s tím klidem samo sebou když při ukázat někomu prostředek nejsnazší a ne není příhodnější poraženo tak ukazovat na klid jako na klidné jednání noh na klid takový jaký půl ně mrtvý ne na vyhnání s klidem a budu ho vynášet jako ukazovat jako nejlepší prostředek to je samozřejmé ale vzpomínám si na jednu věc kdyby byli všichni zůstali klidní v okamžiku kdy byli navštívení bohem tak by byli nemohli vyžít nebo přímou všechno to co se do ní do nich chystal vít já bych tedy mluvil za to kázat sebe o to tam nebude li s tam bude napsáno ale když jsem zažíval nějaký příliv milosti tak vždycky ze začátku to mělo za následek veliký neklid veliký neklid a teprve z tohoto neklidu se vytvořil vyšší stupeň klidu řeknu to takhle konkrétně třeba když jsem nebyl spokojen se svým způsobem života a k tomu co ten život a míří čím budu a považoval jsem to za planý způsobovat tak dále tento vrcholný neklid mohu říct tento vrcholí neklid mi vynesl první poznání první začáteční poznání věčnosti troufám si říci že kdyby byl tento neklid neexistoval tak jsem nezískal ten srdeční klid který považuju za daleko žitě liší ale přechodně přes neklid se ke klidu člověk dostává a ne jinak než neklidem jestliže například nikdo dneska trpí tak on to do své utrpení považuje jenom za utrpení já vlivem té zkušenosti kterou mám to utrpení považuji za začátek poznání proto například mohl se ve starém zákoně říci bázeň před bohem je začátek moudrosti že to bázeň ten vrchol neklidu těžko říct jestli je to váze jenom v té velikosti boží anebo vůbec bázeň ho vůbec prahnouti druhu já věřím že to je víno širším způsobem že on před tváří boží existuje každá se bázeň on o ní o každé ví a je to začátek mu dosti věřte tomu a já za tím tehdy když jsem měl ten největší práh a když když když se dostal takovou úroveň nebo největší zármutek všeho druhu neklid vy jste dostal takovou úroveň že hraničí s nosností vůbec lidskou tak pak se to zlomilo vlivem toho že jsem milosti boží dokázal dát mysli směr správný a z tohoto vrcholnou neklidu následoval vrcholný klid řekl by řek bych to takhle byste neska to dívám z hlediska toho který to přešel který kterým už tím zkušenosti že jsem ten neklid nějakým způsobem obětoval ten neklid dovedl věnovat bohu že jsem se tam s tím neklidem vrhl a já tím že nám toto detailně vysvětlil ježíš kristus že nám ukázal ten svůj obrovský neklid temu málokdo rozumí okamžitě před smrtí kdy se krví potil li prosil úpěnlivě boha aby ten kalich byl za prosím to nebyl projev klidu to byl projev neklidu a tím nám dokázal že si je klid byl je nejužší prostředkem tam potom štěstím proč ale že přes neklid se tam kráčí tak letí apoštolové kteří prodělali smrt ježíšovu zaručeně přitom nebyli klidní a tento hluboký nebito rozšíření duševní a hladiny při tím zachovali směr správný způsobilo seslání ducha svatého ježíš kristus radil apoštolům co se strachujete když například dejme tomu jeli na té na tom pránu nebo na té rodiče která to nula na rozbouřeném getsemanské jezeře ale já vám řeknu kdyby byly ne trnuli stravy nevyvinuli ježíše krista bylo byl nebudil i když člověk tresty tak to vyslovil vidí buduje boha tím že někdo projev nějaký cit jakéhokoliv druhu negativního aktivního bude litoval boha a jestliže to cit vůči bližnímu tak pak to má mnohonásobně vyšší účinek ještě protože člověk zapomíná přitom na sebe a ovšem při třebas bližního zapomíná na svůj stav jako ten samaritán že byl nepřítelem vlastně ten zranění toho samaritán a to člověk opomene a začne ošetřovat to znamená von vyšel ze svého nepřátelství myšleného to neslo poměr k tomu člověku a nastoupil aniž si to nějak definoval ani se do toho nějak vmýšlel nastoupil pravým boží jednání vide pravý způsob jakým by jednal bůh pravém milosrdenství boží čím více totiž odstupuje člověk od sebe tím více nastupuje vůli boží já si při tom se strom na jednu věc že ve starověku lesku a jinde vitalismus se zasvěcovali strachem že nově li to já sobecké strachem že by strašilo věk a do takové mamma že ten člověk ztratil řek bych sama sebe v tom strachu a v tom momentu ježíš úplně se v tom tahu ztrácel by ztrácel životu si téže přijde o život jak jsem to užil dá ukazatel splatí tom svitu přicházelo poznání