Karel Makoň: kotouc-O01-a (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

S. Myslím, že je vám jasno z toho, co Ježíš Kristus ukázal svým životem, poučkami přímými a podobenstvími, že všechno, co na nás chce, by se dalo vyjádřit jednou větou. -ás z dočasného do věčného. A protože my vlastně dneska, jak si žijeme tak se cítíme být závislí na... na rozumu, na schopnostech, na citech, na vztazích k lidem, které jsou dočasného charakteru. A protože si zi- tato tady existuje na tom dočasném proto nás musí této závislosti zbavit a této závislosti nás se může zbavit ten náš duchovní vůdce jenom tím způsobem, že na je u tvoří v nás poměr k věčnému že zbuduje v nás poměr k věčnému životu který vůbec nemáme máme poměr právní jenom tomuto. Život nepochybuji o to ten kladný poměr k tomuto životu má. Čili na cestě se musí ztratit víra v tento svět jako jediná jedinou skutečnost a nabýt víra ve svět věčný, který je jedinou skutečností. Aby se tam mohl hosta k tomu je třeba aby člověk opravdu v pravém slova smyslu umřel ve všech závislostech k tomuto světu, ve všech závislostech k tomuto světu. To je podstata smrti, kterou člověk musí podstoupit. tak z mrtvé nepostupuje najednou nýbrž se postupuje etapách postupuje asi tak jako nějaká. Dlouhodobá chorob ta která vede k smrti asi tak než to choroba k věčnému životu vedoucí a nikoliv šel nějakému odumírání. Jak jsme na to zvyklí. Ale obdoba se tady může v tom najít. Jeví se to totiž člověku vopravdu jako umírání postupné umírání. No a v tomto rámci s- se můžeme dopátrat. Určitých základních rysů které, kterými je třeba projít, určitými body nebo určitými takovými rozhodujícími okamžiky, které jsou všechny znázorněny ježíšovým životem. Jak jsem vám dopoledne dneska považuju všechny přímé poučky o tom, jak se do věčnosti přejít a které vyslovil ježíš kristus. Podobě nějakých příkazů nebo doporučení nebo všechny nepřímé poučky které vyslovil podobě podobenství příměrů považuje všechno tohleto považuju dohromady za pouhý komentář k jeho hlavnímu poučení které dal svým životem. Jeho život totiž detailně rozpracovává všechny kroky které člověk musí učinit na cestě do věčnosti. A kdybych se snažil krok přeskočit. E a oni v tom smyslu že bych nechtěl věnovat nebo zanechat na tom kroku kus toho, co, e- čemu řeky náležel tak by to měl na leželi tam zase byla. Způsobeno to co jsem to tady ještě všichni nebyli, řikal hnedka na začátku, že by člověk dal novou záplatu na starý šat. A že by ta nová záplata potom ten starý šat roztrhala. Že by ten stupeň, který překročil vlastně zrušil ten vyšší stupeň, do kterého se člověk přechodně dostal. A cítil by to jako jako pád z ráje. Že víte něco podobného zažívali třebas tam je na všechno spočítáno v evangeliích. Něco podobného zažívali apoštolové ti tři kteří se dostali na horu Tabor že cítili jako veliké příkoří, že se museli odtamtud vrátit nazpátek. A další jaké příkoří cítili že učedníci Ježíšovi tehdy, když Ježíš se s nimi loučil takovým způsobem nečekaným ponižujícím, že si mysleli že prostě jeho učení zkrachovalo. Že je to všechno na nic. A tohle to je ten pravý způsob, jakým je člověk veden. Že k- dokud nepovažuje ani ten předcházející stupeň li nemůže vstoupit do dalšího stupně. Kdybych chtěl ukázat na příklad začátečníka se svýho života tak bych řekl kdyby byl nepovažoval za žádný, za nijaký, za špatný ten svůj dosavadní způsob myšlení a jednání jakým jsem si žil těch prvních sedmnáct let svýho života, tak bych byl nemohl nastoupit ten první stupeň, jo, který jsem tam nastoupil. Ovšem udělal jsem tehdy tu chybu že jsem nepochopil všechny složky lidského života. Jsem si myslel, ano když jsem žil planým způsobem tak všechna v tom životě bylo plané na všechno na nesmyslné. Dolovat například světskou vědu v je nesmyslné věnovat se světským věcem je nesmyslné. Ale toto není celá pravda nesmyslné je to jenom tehdy, když se to dělá pro tu světskou věc. Když to není služba Bohu. Zbavi- velice těžké je ale aby v tom světském člověk doved sloužit Bohu věčnosti jak chcete podle vaší víry. A toto... toto jsem nedokázal novodobou dobu jsem toto nedokázal a teprve od, devět let po začátku této cesty jsem začal větřit, že celým životem je nutno jít, že není možno, jak vy pořád vždycky ode chcete nějakým návodem se dostat do věčnosti. Kdyby bylo možné tím nebo oním zůsobem jednání nebo tím nebo oním způsobem modlitby se dostat do věčnosti, tak by to byla cesta neříkám ale daleko přístupnější a bylo by správné by vám říkal dělat řekl tak vy se neumíte třebas koncentrovat, tak se na to nehodíte která prosim nikdy jsem vám tohleto neřekl. jsem vám neřekl, když jste mi tady vykládali, že vám todleto nejde, že. začnete s jakoukoliv vnitřní modlitbou, že vám to nejde. jsem nikdy neřekl, tak to se nehodíte na cestu do věčnosti. Nikdy ne. Protože mám na mysli e- případ Budhův, kde ho mistři po sedmadvacet let vyhazovali jeden po druhém a říkali mu nevhodný, neschopný. Není schopen přejít do věčnosti a opravdu těmi prostředky které jemu nabzízeli nebyl schopen a byl to Buddha. Víte to? Ale voni ho nedokázali přivést do něčeho co jim osobně bylo neznáme protože. Všem ten veliký zasvěcencům protože oni šli takovou klasickou cestou, kde krize nehrajou vůbec žádnou roli. Je osobně člověk veden jeden druhým čili kde ten mistr překonává všechny krize žákovy tím hlídáním. Ustavičným dohledem nad tím sadhakem, nad tím žákem. Kdežto Buddha našel cestou kde není třeba tohoto přímého dohledu. to byl veliký byl kruk- krok kupředu. si ho proto velice vážím. Ovšem zase na druhé straně to mělo své nedostatky, které potom odstranil zase Ježíš Kristus. neříkám, že tím co řekl a ukázal Ježíš Kristus, že jsou všechny nedostatky cesty odstraněny. Protože s přibývajícími léty, stářím lidstva se vyskytnou nové a nové potíže. Zase nová a nová usnadnění. A ty nemohou být, ani ta usnadnění, ani ty potíže nemohou být uvedeny v ježíšově evangeliích, protože tam se počítá s něčí, s naší dobou, bych tak řekl, s takovou dobou pět tisíc let kupředu. Asi tak. Ano? No potom to bude cesta řek bych překonaná patrně a bude muset se to doplnit zase znova. E- možná, že si myslíte, že se mýlím, že říkám pět tisíc let, protože indové říkají že to s- tak že asi tak za dva tisíce dva tisíce pět set let přichází znovu avatar, protože situace vypadá tak že jo. To učení upadne a že potom nejsou schopni lidi ho následovat. Na druhé straně zase to učení se tak hluboce začne vykládat že teprve tak o takových dvou tisících letech, obyčejně vlivem dalšího vtělení se pochopí lépe to staré. proto ježíš kristus mohl přijít a říct nepřišel jsem zákon zrušit, ale přišel jsem ho naplnit. Vidíte? On do staré učení mnoho tisíc staré učení přišel naplnit. On ho přišel ukázat. Jeho klady jeho hloubku jeho předností. Ten je že ji vůbec nechápal neboť to všechno formálně brali. A tak si musíme přiznat, že například ve dvacátém století vlivem nějakých takových povídálků jako jsem třebas ale vlivem především pokroku vědy, kterej tady existuje, si vo myslíte, co chcete, jsme schopni hlouběji pochopit Ježíše Krista než byly předcházející doby. A protože tyto věci se vykládají dneska způsobem nad kterým by žasli i první křesťané. Že. Toto nevěděli, co my si tady vykládáme. Že von na to šel, voni na to šli daleko prostším ale my dneska si musíme za člověkem jít tam, kde je. A von je dneska při velice složitém způsobu myšlení jednání i životě protože je obklopen, jenom se podívejte na tuto místnost, takovými věcmi, o kterých se ve středověku li žádnému člověku nezdálo. Kdepak mohli ve středověkém obydlí mít například obraz. To bylo jim nedostupno. Kdopak by jim ho byl namaloval to mluvím jenom o obrazu, nemluvím o televizi nebo něco takovýho. To, to vůbec nemluvím. A čili, my dneska daleko složi- máme daleko složitější podrobnější potřeby. Ovšem to zas znamená že příčí jiné svoje schopnosti mentální které máme svoje volní schopnosti daleko dokonaleji atd do do podrobně- do větších podrobností než středověký člověk. Čili my musíme příbytků sebral dohromady abychom e vytvořily sílu jednotnou sílu která by která jediná by mohla proniknou. Do věčnosti. Protože řekni nesli upřímně není možno vejít do věčnosti za jiných okolností jej za těch co o když člověk upřímně všecko co k dispozici vod Boha jemu vrat všechno když si nic z toho nenechává. Když si e- e- nestaví před sebe... jako... ještě úkoly v tomto světě, že se vrátí třebas někde z Kalů, že zařídí to nebo ono. Já, na vás budu chtít, začíná se to k našemu, jo, na vás budu chtít, abyste se zřekli aspoň po dobu všech těch šest dnů veškerého plánování dočasné budoucnosti rozumíte dočasné budoucnosti. Pamatujte si věčný život jak chcete, to beztak nedokážete. Ale neplánujte, co udělám, přijdu z Kalů. To neplánujte. Nebo jestli mi tam doma lidi nepomřou tím nebo jestli tam neprší do místnosti. To prosím vás neplánujte. Nic světského neplánujte. To všechno nechte za hlavou. to je tam v ježíši kristu všude ukázáno že to je základní podmínka bez které by se ve mně narodí Ježíš Kristus bez které by byl Josef nešel sloužit Ježíši, né, bez které by byli nešli učení si za Ježíšem a tak dále tak dál jo to je. Věže ale kdyby byl nevěřil svatý Josef tomu, že je, že touto službou Ježíškovi, který se ještě nenarodil, naplní správně svůj život. Že je to to jediné správné, co dělat. A kdyby přitom si řikal, no pro jistotu ještě budu také pracovati na těch ostatních svých plánech životních když si na mohou pannu Marii vzít jako ženu a jsem si chtěl vzít ženu, tak si budu namlouvat mezi tím nějakou jinou. Prosím vás tohleto namlouvání si tohoto světa mezi tím To budete muset krutě zanechat. to budu velice striktně sledovat, né, žádný šilhání po nějakých slečna jimi ovšem myslím mi byl tady činy nýbrž e- věci člověka lákán abych mluvil k dámám, tak bych řek na nežila o nějakých pás ano protože opravdu od ní. Ten dualismus a tady musí přestat po této stránce musíme předejít situaci am musíme vyjít z dualismu. Musíte a on svou vůlí z dualismu. Ta vůle musí jít jedním směrem ano jak to. A tomu vás budu mu jako přemlouvat vám ale napřed tam vysvětli na proto vám to dneska vykládám, abyste byli na to připraveni. vám napřed vysvětlím co vás čeká a potom vám vysvětlím co všechno budete muset opustit. Jaká je naděje, že vás, přijdete domů poznají vůbec. Nebo nepoznal jak budete zřízení. No to všechno se stane, ano. J- promiňte jsem si dneska dal za úkol vás strašit celý odpoledne, tak jako dveřím ještě vám všechno strašení že nedovedl si to. Nebude možné, že. To budu pokračovat potom dál v tej chatě, rozumíte. Ale abyste byli napřed připraveni že to rupa je tady slyšíte že budou myslet asi vážně. Protože jestliže by se necháte zastrašit tak neznám vopravdu zatím jiného prostředku než strachem zasvěcovati, věřte mi to. strašně lituji, že dnešní člověk se nebojí pekelnýho vohně že to na někoho to eště třeba sem a tam působilo. Že se budu škvířit za pozorně dělat řekli pekle tak od u hotova oni žilo dneska na e někomu říkejte budeš v pekle pane hle vzor v jenom to to aspoň tam bude teplo, že ano. A to je jediný, jak von bude reagovat. ale vás jen najedl takové prostředky že se budete cely stát jo. Jater zase se naučil od krista bohužel překryt sto učí toho toho této tomuto hroznému strachu při připomíná ten rod byl tak nastává. Jak jaký strach musel vládnout při jeho narození v Betlémě, když em- z čista jasna z ir- z iracionálních důvodu nepochopitelně dohlédnout nějaký vládce vraždí všechna novorozeňata představte si to. Jaká to byla hrůza. Nikdo nevěděl kde se to zastaví. Jestli nebudou taky dospělí tak dále na řadě ne. Vidíte začalo jak tam hrůza byla na tom kříži a porůznu jinde jak se potom nenaučil by že jen za se to naučil v Řecku tady nesprávného jsme se to učili společně. Jenže von si na to ještě nevzpomněl. jsem si na to vzpomněl. Tam nás zasvěcovali strachem a nemohu zapomenout na účinnost tohoto zasvěcování. bylo jedinečné zasvěcování. vám to příliš detailně líčil, takže si mysleli že tady je to proto vana že svých. E to by nemělo být protože oni opravdu na člověka neomalené způsobem jednali s člověkem nenormálním způsobem drastickým aby se vzdát mého života. A aby potom mohl se odít do života nového a v okamžiku když se vzdal svého života kdy opravdu rezignoval a říkal si, tak vopravdu tady dotlučete. Opravdu tady dobijete, úplně mi z- vo- připravíte vo tento život, tak v chvíli se mu nabízl život věčný ano ale a jesiže ten člověk na to přisvědčil, jesiže byl pro to, aby ten život věčný se mu věnoval. Tak i že se musel zříct toho zbytku života dobrovolné na daroval zajedno a přecházel do věčného života, přicházel do vědomí že je věčnou bytosti a tahleta měla následek že se úplně změnil. Úplně se... vezměme si třebas nebudu ukazovat na nás dva, že jo, který jsme zasvěcenci, jak vidíte, řečtí, že ano. Ale zkrachovalí. Vždyť se to nepodařilo. Se nemusí to nám taky podařit. My jenom víme, že to tak bylo. Ale nepodařilo se to nikdy. Tak třeba Platón. tím než e byl zasvěcen do těch mystérií tímto způsobem, jak vám říkám. Myslím, že to byla mystéria eleuzínská, nevím to určitě, jsem tehdy tam s ním nebyl. Tak ten Platón byl obyčejný který e vopravdu za moc nestál. A když odtamtud tak to byl Platón, kterého známe, ano. Který si rozpomínal na mládí světa na jedné straně, protože mu se mu to nějak zachytilo v hlavě, když procházel těmi mystérii že vy větou o Atlantidě a věřím, že je to správné, co věděl o a rozpomíná si také na budoucnost lidstva. Na dávnou, na dalekou budoucnost lidstva, která tam je taky utajena v těch jeho spisech ale kterou my dneska nevážil protože prostě tomu nevěříme. Ale nikdy nebyl tím Platónem, který by byl svoje myšlenky si nechával pro sebe to znamená nežil pro sebe a to byl ten zá- to byla základní změna, kterou chci u vás působili nýbrž žil pro mě. Pro život věčný a kdyby se to ideálně podařilo, tak by to byl život pro život věčný který není můj který vím vlastnit jinou kteroukoliv vás vlastnictvím nýbrž který je vlastnictvím veškerého stvořeného světa. Neboť z věčného života, z věčné existence, z věčného vědomí všechno bereme, co je částečné, co je pomíjející a vždycky to promrháváme pokud s tím hospodaříme pro to pomíjející. Pro- pokud s tím zůstaneme v tom pomíjejícím, kde se to projevilo jako částka toho nepomíjejícího. Jesiže ale s tím, s tou částkou pomíjejícího, které, kterou jsme si vzali z věčnosti, se vrátíme do toho nepomíjejícího, tak se stane takzvaný zázrak, že s tím s- nepomíjejícím se vědomě spojujeme abych to řekl třeba ze zkušenosti, které, třebas začátečník taky, které mám, ale jakmile se mi tohleto podařilo tak jsem si o mně stává že. Dosud mysticky každá moje myšlenka, síla k myš- k tomu abych myslel je tady vnímal byla s- s- pocházela z toho zdrojového vědomí nebo z věčnosti také každý cit, který jsem si tady e- samovolně z vlastní iniciativy pěstoval pocházela síla toho citu odtamtud, jenomže ten pak věnována do tohoto světa roztěkával jsem to, že jo. Že jsem to... do šířky... promrhal. Kdežto teď, když seberu všechny ty části citů i ty části svých myšlenek a rád a ztělesním je v jedné vůli vrátit se do Otcova domu, tak se tam odeberu s tímto vědomím, s tímto vědomím se tam odeberu. Jakmile se tam s tímto vědomím odeberu tak jsem vám. To znamená odtamtud potom mohu se vrátit nazpátek. Takže v době když jsem v takovémhle spojení, tak z Boha vycházím sem do světa a ne ze světa do boha rozumíte mně? To je ten, to je ta základní přeměna která by se měla s člověkem stát... Se mnou se stala asi tak po sedmi letech úsilí, že ano, tadleta změna, na dvě a půl hodiny. Ale v tom, mělo pro a dosud pro ten význam že tím že od tam všechno bereme a že si to neuvědomujeme jenom proto, že... že to tam zase nevracíme. Čili že stačí jednají jiná maličkost. Tam to vrátit ovšem tato maličkost tam vrátit znamená se s tím rozloučit, se s tím rozloučit to musím ven jinak na ku. A to rozloučení mně připadá jako smrt. Jako nejhroznější smrt. jsem vás myslím minule pozor miloval a a vám na to upozorňuju ještě jednou, protože to považuju za velice důležité že v mnoha podobenství ježíš kristus na toto upozorňuje a že tam ukazuje na to vracení. Jednak e bližním že to vracet, sobě a jednak přímo věčnosti. Nejzákladnějším takovým poukazem je, jak jsem dneska dopoledne říkal, přirovnání nebo podobenství o hřivnách. tam na vás budu chtít nikoliv jenom ty chvíle, které tam prožíváte se mnou, abyste celý svůj dosavadní život, věříte v převtělování nebo ne, to je jedno, celý svůj dosavadní život považovali za od Boha daný vám k dispozici, do majetku. Tuletu změnu vod vás budu chtít. To je k dispozici dáno komu je to dáno dispozici. Kdože je to ten vy. Ten vy nejste ten, který tím disponuje. Jenom ten, který tím disponuje, ale toho vašeho je věčné. No ale to radu vykládal předbíhat jenom chci říci, že ten sluší ty tam v tom přirovnání o těch hřivnách služebníci kteří od hospodáře dostali hřivny s nimi hospodařili opravdu jako nikoliv se svými. To na vás budu chtít. Teď ten život který které není váš, vám tam budu říkat. Abych vám život usnadnil takže bylo ten život je můj, protože si nedovedete představit, kdo je to pán Bůh rozumíte. To bude na těch šest dní, to bude životem ten váš živůtek, to bude můj život. s ním mluvit pozn. si budu osoba ve do právo promiňte si musím hrát na pána Boha, si na něj budu jenom hrát. jím nebudu. budu předstírat, že si jenom nehraju. To na sobě si víte takže vy to za chvilinku budete věřit si nehraju taji si mysíte, že jí- že jím jsem. Ale mýlíte se. To se budete mýlit. Ale bude to tak jakmile e napovězeno že umím h- báječně hrát, kdybych bejval jako nešel na tu kantořinu, tak jsem byl hercem. Jenže mně v tom vadila ta ruka. Pže by to báječně bejvalo šlo. Tam s vámi sehraju tuhletu hru. Zrovna ve starověku s námi také krále touto bylo všechno zahráno s tím člověkem, že ho nemínili zabít. samozřejmě ale na nad do s ním tak věrohodně že musel věřit, že ho chtějí zabít. A oni mu dokazoval jakkoliv kolik lidí zabili předtím, že jo. tomu dokázali Jenže vono se vobčas s- stalo, že tam někoho trefil šlak přitom hrůzou. To se vám může stát taky. Ale ten vedlejší. To musím mít vod své rodiny, a jsem rád, že je tady ty rodiny mám, svolení eště nemám vaší paní. Pže kdybyste byl traf- trefený šlakem nebo i vy způsobem potrefen o něm. Že mě, že nebude za mnou chodit a nebude mně říkat, člověče cos mu udělal. Jó, no tak jesi jste si tím jisti, že je tady zastavil jsem přijde někdo poděkovat, tak ho pobiju nebo dopravím k Ryšánkovi do Kroměříže, tak prosím pak je to že pro vylepšily v pořádku. Za Stáníčka nemá, kdo by se zaručil, ten žije svobodné noze, no a copak vy říkáte na svýho manžela? se dneska potřeboval vědět víte k a proto vás tady mám... Vy ho pustíte. A když se vám nevrátí? Nedá se... A co tom vůči nějaké doveden poměr vůči mně. Eště sb- spravíte další zub? Vo to mně jedině de. Co bych moh vod vás víc moh chtít? Děláte to dobře. Tak podivejte se a Skalický... Aha... ... Jak manželka oželí to, tu ztrátu manžela. Protože vám musím prozradili že od že jsem si bral tedy svou manželku za těchto podmínek, jo, za těchto podmínek, nedělej si nikdy iluze, že jsem tvůj anebo předpisy a ty si na to že můžeš klidně hrát, že nezažila to, co ale nikdy n- nemůžu patřit jako jiný člověk. Upozorňuju na to. A vona si nějak zaplakala a řikala, no jednou jsem jako se vdala, ne, tak to nějak vydržim, ne. A vydržela to do dneška chudinka. Sice jak ji takle tejden vodím třeba, tak víte leží na lůžku už, slyšela jenom několik přednášek mojich a je vyřízená, ale e- neříkám, že by ten manžel potom strašně doma řádil a že kdyby se vrátil náhodu tedy. A že by třeba vám chtěl litovat aby se taky nastoupit cestu, myslím, že ne. Pže jak znám Miloška, tak to von nikdy dělat nebude a možná že vy, ani vy nejste takovej diktátor. Ale nemůžu vám sliby že budete světlem doma nosit tak taky nejsem. Ale jedna mohu slíbit, že když se vrátíte se zdravou kůží, že nebudete tím čisté byl před tím že budete mít e- řek bych, celistvý nový pohled na život jako na most do věčnosti. A že budete na každém kroku ty mosty stavět nevede řekla nějakou vnitřní modlitbu nýbrž že každá bude příležitostí, abyste tento most z- dále a dále budovali do věčnosti. nebudete se cítit tolik oddělenou bytostí, doufám jako před tím, tak to bude mít další následek že nebudete tyto věci vnucovat svému okolí, proto jako jste to třebas možná před tím dělali někdo z vás protože beztak nejste oddělenou bytostí. Ty bytosti okolo vás v takové míře, jak to budou potřebovat si to vod vás vezmou, víte? Vezmou si to vod vás. A nebudou nikdy vám na překážku, když si to nevezmou. Jim to bude překážkou, ale vám ne. Mně například nepřekáží to že, rodina je zcela jiného názoru, než jsem já, že? Třeba. neříkám, že t- tomu tak je, ale kdyby byla, tak by mně to nebylo překážkou, protože si myslím, že mají právo na vlastní vůli, když nepoznali vůli vyšší. Ano? Mají na to právo. A kdybych tuto, toto právo jim bral, tak by nemohli rozvinout dosavadní svůj život a nemohli by se dostat na mou cestu. Co se týče těch hřiven, ještě vás znovu upozorňuju na to, že Ježíš Kristus tam se nezmiňuje o tom, že by byli ti uče- ty služebníci s těmi hřivnami hospodařili tak, že by s- si mysleli, že něco si z toho mohou nechat pro sebe. Oni s nimi hospodařit tak, aby jim z toho vopravdu nic pro nezbylo. A to je ten způsob života, ke kterému vás chci dovést. Aby všechno bezezbytku, co v tom životě budete dělat, bylo děláno pro Hospodáře. Beze zbytku. Jakmile malinkým zbytečně bude pro vás. Tak padnete znovu mrtvi zemi v tom smyslu přeneseném nebudete znovu uvržení do těch temnot nevědomosti, do toho pláče a skřípění zubů, jak Ježíš Kristus slibuje tam v tom přirovnání do znamená nebudete situace situace člověka. Před tím jaké jste byli předtím, nýbrž budete v situaci člověka který bude navíc trpět za to, že odmítl hospodařit s tou hřivnou jenom pro toho hospodáře. Je to úžasná měla od hospodáře je že vám umožňuje abych hospodařili s s jeho hřivnou. To je úžasná vymoženost. Kdekdo okolo vás se vším co k dispozici jako cesty. A pro sebe. Nebudete e mezi všemi těmi ostatně lidmi vím koho vede nás dařit pro hospodáře pro věčnost. Pro věčný život ale u již činnou váže nikdo to nepozná. A jestli to někdo pozná, tak to děláte špatně. A vás budu před tím varovat, abyste nikomu nedali najevo, že hospodaříte pro věčnost. Nesmíte to nikde vykřikovat. Jediné tajemství, které se zachovala jediné vět tam že nesmíte nikomu říkat a dělám tyto věci pro věčnost. Byli byste k smíchu lidem. To by bylo to nejmenší. Ale bylo jenom znemožněno dát. Protože kdybyste nemohli dokonaleji dělat ty svoje věci nevěděli ostatní lidé kdy musíte být, jak Ježíš Kristus chtěl, dokonalí jako Otec v nebesích ne jako nejdokonaleji člověk. Jako Otec v nebesích. Vy musíte být vnitřně přetože země pro ni dopadne tak. A vždycky to dopadne moc mátožně. Vnitřně musíte dokonale jít za Bohem. jako ježíš kristus šel dokonale za svým otcem celá jeho vůli bez ohledu na sebe, zrovna jak to musíte dělat vy. Bez ohledu na sebe nená když se musíte. Pak hodným stává že jdete zásadně za věcí, a nikoliv za svým cílem za s tím prospěch řekl že vám jde o věc o věčný život. Věčný život není životem odděleným na každou bytost, to je život věčný je ve všem a je to věc nedělitelná když podob budete vy nebyly žitého pro všechny. Znamená jestli nepravá všech lidí ale přiblížili jste celé lidstvo, celý vesmír jste přiblížili tomu konečnému cíli. Upozorňuju vás na to. A bych se ještě vrátil k tomu přirovnání o těch hřivnách. Je pochopitelné, ža když ten jeden nich tu svou hřivnu zakopal a byl za to tvrdě pokárán a vložen do temnot vnější. Na do nevědomosti jaké byl li ti jako kdyby byl nikdy nedostal hřivnu k dispozici, jako kdyby byl nikdy pro spravedlnost podařil do takových temnot byl uvržen. Tak že když za tohleto že s hřivnou se neodvažoval hospodařit neodvažoval veřejně žen neodvažoval že to byl takle plně potrestán snad chápete, jak tvrdě bude potrestán každý z nás. Vědělo jsi nechá část z toho pro sebe. Necháš-li si část toho pro sebe, budeš hospodařit tak jako kdyby na rozklad hlavy něco zbylo, tak ten bude na tom tak jako ti dva manželé kteří předstoupili před svatého Petra a zapřeli část e- majetku, který zpeněžili a který měli odevzdat církvi a nechali si pro sebe kdyby to náhodou zkrachlo, že jo. A padli mrtví k zemi totiž oba dva, jeden po druhém. A neříkám, že byste padli mrtvi, ale byli byste žízeň pro další duchovní vývoj pro tento ten život. Do takových rozhodnutími nedostává janova nechtěl samozřejmě první první den vás budu celý den jenom strašit a budu vám to všechno vysvětlovat detailně, abyste to pochopili, jaká rizika na sebe berete budete když někdo nebudete ochotni to riziko na sebe vzít, klidně vodejdete, ne Anebo se budete účastňovat, to zná se třeba nebudete účastňovat těch našich řečí a toho našeho počínání, nebudu vám to mít nikomu za zlý. Protože jak vám sám říkám, jsem čtrnáctkrát utekl. A nebýt zasvěcence, který převedl by byl utíkala asi do konce života. Tím se nic nestane listech část uteče, nic se nestane, příležitosti jsou na každém kroku. Ovšem platí ten pláč Ježíšův potom na toho člověka, že on pláče nad Jeruzalémem, který nepoznal den svůj, nepoznal den svůj. se vůbec nestarám o to, kdo tam přijete a kdo tam nepřijdete, protože to nechávám na dešti boží rozumíte když tam někdo z vás přijde bude dál. Když ta nepříjde nebude ano. jenom nechci tu režii zatěžovat větším počtem. Z toho důvodu, že bych to neunesl. taky vím, co unesu, ano? taky vím, že když kážu takovéto společnosti, jako je tady se to ve vybraných lidí nejsem schopen vás například tak dokonale informovat jako budete tři, to budete říkat, jakej to bude rozdíl v úrovni. Protože budete jenom tři. Nebo čtyři, že. Tak... n- je to závislost o prana počtu když jsem jak jsem vám říkal, že jsem vyčítal Indům, že se nestarají vo celou Indii a starají se jenom vo tu málkou hrstku lidí, ti zasvěcenci, tak správně mně bylo řečeno, že to není možné, jinak by byli, jinak by ze sebe dělali bohy. Bůh se stará vo všechny sice, to je pravda. Ale nikdo neví vo jeho činnosti. A ten žák musí znát e-, co ten jeho učitel od něho chce. Jasně musí znát cíle a prostředky. Ty budete jasně znát. Protože mně to taky dali poznat tak aby tam něco skrýval. Nic nebudu skrývat. Všechno vám jasně vyložím, vědět co máte dělat a jaký to bude mít účinek, jo? To ucítíte. Ale jakmile dostanete strach, no tak to neznamená, že musíte úplně utéct, ale my si vo tom jsme okamžitě věta musíte li teď mám strach. Že byla no ta musím nějakým způsobem se snažit vám pomoci. Né? Protože mně taky bylo pomoženo. Na že dostanu strach z vás taky a utečeme voba dva. Tam prázdno... To bude veliká, pěkná hra. Paní Martišová, co říkáte, kdyby tam náhodou pan manžel se dostal, vy byste byla ochotná ho oželit. Vy jo. No, to je dobrý... Jo? A vy, vy jak víte, že ty následky jaký to takhle... je někým nechali když to vědět tedy světa a tam budu vědy jako u vší no jako vůdce, tak s- nic nebylo by horšího, než kdybyste si mysleli, že opravdu tím vůdcem jsem. Kdybych nebyl řek bych veden věčností, tak nedokážu ani chvilinku tyto věci pro vás jestli přitom věčnost nebude přát, né, tak se vůbec nesejdeme, to se události s- tak sesumírují, že to prostě nebude rozumíte pán bůh a ho chtít ale za ni o tak u mně no no tak, tak to nejsem tedy. Ale zkrátka a dobře, jesiže se někomu někdo jeví ve snu jako jeho duchovní vůdce, tak to je vždycky zakuklená věčnost, která na sebe bere podobu toho které mu člověk důvěřuje ano? Je to ale on, který vede a bylo by opravdu špatnou vizitkou pro mě, kdybych si myslel, že něco z vlastní síly, z takzvané osob odvozené ze mohou v tomto oboru udělat. Kdyby v tomto oboru vlastní, odvozenou silou možno něco udělat, tak tamhle ten člověk by byl dneska minimálně Ramakrišnou. Protože tam kde ten člověk vždycky na to šel sám. A to je napřed odsouzeno k neúspěch ano. Kdežto vás tam budu učit jak na tom vůbec sám nejít. Nikdy do něčeho nevstupovat sám. Takže potom budoucnosti potom na tom školy se podaří budete ě na cestě pokračovat dál nikdy na nebudete dělat sami nikdy nebudete nezávislý. Na tu věčnost vede závislí. Této závislosti vy se musíte z-, bude to jho a oni řekli z jeho vývoje sladké a břímě lehké Ve cele protože vostatní lidi vám budou závidět. Asi jako mně záviděli v koncentráku. My dostaneme nařezáno a vine. Asi tak ale bude to závazek. Bude to závazek, který bude platit do smrti. Nedá se z- dejme tomu za rok od něho ustoupit nebo za dva za deset let nebo v okamžiku smrti. Pže to pro toho člověka tragické následky uvržení do temnot vnějších a to je nesnesitelné dokud člověk žije v těch temnotách, tak on si myslí, že žije že to je život. Když mysli že pravé života proto nejtěžší úkol tedy budu mít, bude spočívat v tom vás přesvědčit, že tohleto, co ži li vůbec žádný život že ne čela páteře životních možností které máte dispozici téměř vůbec nic. A proto Ježíš Kristus dělal před svými žáky... všelijaké zázraky, aby ukázal, jak nemožně málo dokážou v tom životě. To byl taky jeden důvodů, ne všechny důvody. Jen aby řekl, vždyť vy vůbec nežijete. Vy neumíte například mrtvého vzkřísit. Co je to za nemožnost? či ne je že tady dovedl samy vzkřísit samozřejmý z to projde se levou rukou tohleto dělám. Naopak vám dneska řeknu, že udělám v bu- vy uděláte v budoucnosti víc než jsem udělal, řekl svým žákům. No tak je. Chtěli vám říci že kdysi musíte vnuknout myšlenku, že svou silou na to nesmí který pro to řek bych jedno z hlavních začátečních, jeden z hlavních začátečních úkonů musí být hledáním pomoci Boží. A vás muslim jenom o ničem jiném než o jednom vás mohu ujistit, že jestliže budete upřímnou dobrou vůli tak tu po od věčnosti budete o o všem možném se tam pochybovat v tom našem školení. Jak to dopadne, všechno se pohybovat, o všem se pochybovat. Ale že si budete dobrou vůli že budete mít veškerou pomoc Boží o tom jsem vůbec nedá pochybovat takže jestliže tam budete mít nějaký neúspěch, nepřičítej to to nějaké zvláštní volbě milosti boží nýbrž překážce, která je ve vás. A tu překážku se budeme snažit, když nás bude málo na místě odstraní. Jakm ji odstraníme tak pak vod vás budu chtít další abyste i ne jak si uvolní při čtu vstoupili. I nevstoupili nečekali ani minutu. Jakmile se uvolní přístup k něčemu, třebas nějaké právě tak to hned by užívám. Protože e opravdu a to musí nést hned ovoce. Jak to nenese ovoce, tak je to špatné. Podle ovoce poznáte li čili vy musíte hle ne ne o po ted chvíle požehnání kterou nežijete jak nezažije je tam ve řekne to potom dělat. Jakmile tu chvíli požehnání zažijete, jakmile te- budete přesvědčeni že milost boží tady působí, hned použijete v praxi. Hned uskutečníte ve svém životě. A protože tam nebudete moci uskutečňovat v nějakých zatím světských věcech, protože nebudete je moci vykonávat taky využijte čistě. Duchovní oblasti a to je velká výhoda. vím, že jsem měl na začátku strašně dlouho předsudky tohoto druhu. Sem si říkal, pro žádnou světskou věc nepoužiješ těchto duchovních sil. A to jsem dělal velikou chybu, že jsem rozlišoval světské od duchovního. Ale vono ze začátku to není tak velká chyba ale později by to opravdu znamenalo. E rozdělení světa na dva, na světský a duchovní. A toto věděla jsem devět let prvních krutě zažíval a teprve v tom koncentrákem se z toho dostal. Tak zřejmě to strašení jenom jako stačí zatím. Tak přejdu na tu připravenost, kterou bych si inzeroval od vás než tam přijdeme do těch Kalů. právě dneska večer budu jednat s jedním knězem jest že by nám tám nechtěl taky posluhovat. To by byla další osoba, která by tam byla. Je to mladý člověk třiceti dvouletý, by nás s el pokud se toho schopni, pokud byste nebyli ochotni, tak se n- nestane nic, který by nás připravil generální zpovědí k určité míře čistoty ano. Protože čisté mysli mohou být jenom v čisté mysli lépe řečeno psychologicky je důležité aby se člověk cítil aspoň na chvilinku být čistý. Aby se necítil být š- špinavý, aby měl svaté mělo ho neboť bych se moc potom živil že vám to zase nejde, ačkoliv vás zvu do svatební síně a vina by byla jedině tom, že nemáte svatební roucho. Nezáleží na tom, jak jsme si dneska dopoledne říkali, že vás popadnu někde na tržištích a na rozích a mrzáky a odrbance, jo, a hladovce, to na tom nezáleží. V tom nes- v tom příprava ale nespočívá. Připravený je každý který se pozvat. Ale když se pozvat, musí na sebe navléci svá- svatební roucho. Co to znamená svatební roucho? To tomu třebas říkám generální zpověď ale to si vezměte z širší, z širšího hlediska. To nemusí být katolická generální zpověď. Ale to musí být. Vy řešení celého minulého života tímto způsobem. Hodnocením jeho zhodnocení jeho tak, že bych se jeho způsobu nikdy nechtěl vrátit. Jakmile ten minulý život takhle nezhodnotíte jak tam nemáte co dělat. vám dostačí že žijete pro tyto časné cíle a jimi si po nějakém takovém, po takové nastavované kaši. Že pudete brzo k tomu doktoru, brzo k tomu, že málo pravidlu ten on do od játra třebas. A tak to vydržíte nějakou dobu. Když se se s tímhletím smiřujete, že to takhle budete dělat nějakých sedmdesát nebo osmdesát nebo sto let, tak prosím není vám pomoci, když je to jediný váš cíl tak ve vás litoval život nijak nechc- nechci stát... s- do on na ten které kastě nebo ji snižovat. Vůbec né. Ale kdo se tímhletím spokojuje, tak ten nemůže zastoupit na o cestu-. Protože ono mu z- dostačuje to, co má. Kdyby bylo učedníku ježíšovi stačilo to co měli by by byli nešli za Ježíšem. Ono jim to nestačilo. Nestačilo jim ani že mají rodiny jen všeho tak přiměřeně dal jako ostatní lidé. myslím, že na tom nebyli hůř než ostatní lidé. A voni přesto šli za Ježíšem, za Mesiášem, za Spasitelem, za... za ukazovatelem věčného života. A vono jim to nestačilo oni se je tam symboly běžela odvrátili od dosavadního způsobu života. To je tam mockrát řečeno není možno se odvrátit od dosavadního života, když nám to dostačuje. Vono to dejme tomu Josefovi ten dosavadní život dostačovala do tvých je li se mu zjevil anděl, který řekl, nestarej se o tento svůj život nýbrž starej se o Ježíše, který se ještě nenarodil. Von to vobrátil vo sto osmdesát tu míru a brát do od chvíle o ježíše který se ještě nenarodil. Kupodivu, ještě se nenarodil a se vo něj začal starat. A vo Pannu Marii, která ho měla narodit, ne? A tohleto na vás budu chtít, abyste tenhleten obrat buď měli za sebou a nemnoha tam první den se mnou provedli, jo? Když vám bude všechno jedno, tak neměli by smyslu, abyste se tam k- něčím vyslýchali. Pže to byste se velice kompromitovali před věčností. bych vám při příležitosti chtěl říct ještě nově že teď to píšu tu. Cestu vědomí zkratka vé, to je tohleto vysvětlování prvního kroku ovšem detailněji než jak to říkám dneska tady vám, že abyste to nedávali číst každému, nýbrž jenom o tom víte že si že to předešlé dělo pravdu není spokojen s dosavadním způsobem život, že mu to nedostačuje a že když těle ji který chtěl z tohoto života udělat most všemi božími prostředky most do věčnosti. Pže když to někdo bude číst a bude konečně pochopí jak se to dělat tak se odsuzuje odsuzuje do temnot vnějších, ne? to nikomu nepřeju, pže on musí dělat aspirace na něco lepšího a najednou je v temnotách vnějších. takových lidí znám celou řadu, kteří potom nenávidí všechny duchovní nauky, říká se, že v tom nic není a že je to zbytečný, že je to blbost a podobně. Tak se vyjadřují, protože tento okamžik promeškali, pže jasný návod měli a nechopili se ho. Tak ten joze stále zanecháte dosavadního způsobu myšle- myšlení a jednání. Panna Maria dosavadního způsobu myšlení a jednání ano učedníci dosavadního způsobu myšlení a jednání za ne ale. A toto on vám chci proto vám říkám, že když to třebas nepoznáte, tak že je to určitým způsobem odvedení vašich manželů od vás manželek, jo. Pže oni zanechají oni si brali za jiných okolností než za jakých se vám vrací, budou vracet, vyjdou z mých rukou. Protože budu tak troufalý, že je odevzdám do rukou Božích. Tu troufalost budu mít. a domě musíte dát právo ho když dáte opravdu tady vás vložil do rukou Božích, tak to také nebude účinné, všechno, co tam budeme dělat. Podívejte se, my totiž opravdu nedokážeme se vložit do rukou Božích. Kdybychom se do rukou Božích dokázali vložit, tak to s mámi dopadá úplně jinak. Ježíš Kristus říkal, že do života věčného se vstupuje jenom znovuzrozením z Ducha a z vody. Z vody a z ducha. A když se Nikodém, ten farizej, který k němu tajně přišel v noci, zeptal získat život věčný tak je to možné aby se znovu jako někdo z- narodil z vody a z Ducha, že si vstoupit do lůna matčina tak on mu řekl ano samo z vně že nikoliv. Ale nemohu to vysvětlit, prože nerozumíte ani věcem pozemským proto jsou věci nebeské čili vizte nerozuměli vysvětlil ale myslím, že doba pokročila tak, že symbolismem celého jeho Ježíšova života my pochopíme co je toho narodit se z vody a z ducha. Řeším narodit se z vody znamená, na to vás upozorňuju, narodit se z vody znamená na to vodu všeho toho symbolismu znamená trvale trvale svou myslí zpět za věčnost. Jako voda plyne jo. Narodit se toto této tažení, vite, o kterém m- jste něco slyšeli, něco jste taky možná zažili, které je neodolatelné, ze kterého začátku člověk strašně mistra o tažení, když na něj vstoupí, že ano. A vím, jak jsem říkal čtrnáctkrát jsem z toho utekl. Tak to je z toho domu není o li již tomu tažení vyhovíte a když se dáte táhnout. Když vám to hledání vizte pořád tažení věčnost a zrození z ducha teta symboliky znázorněno tím sesláním Ducha svatého, to je vlastně odevzdáním to není nám tažení které odevzdání celého života tomu duchu boží. Jako ti apoštolové kteří nebyli ochotni zemřít s ježíšem dovíte že řekli potom a jak je ten Duch svatý navštívil, osvítil, klidně šli na smrt, již nemohli umřít. Když někdo umořil třeba na kříži nebo nějakým jiným upalováním nebo v oleji nic se nestalo vůbec je neumrn- nezabil oni žili někde jinde, jak jsem vám to dneska naznačil. Odněkud odjinud přímo vystupovali do tohoto života tam byl projevy života to o jaký řekl správně svatý Pavel. Živ jsem já, ale živ je ve mně Kristus. A tento stav voni všichni zažívali. Nejenom svatý Pavel, ten přišel konečně na konec. Voni to zažívali před ním. Von se k nim jenom přidal. On mluvil vlastně za všechny, co voni zažívali. Jenomže to nikdo z nich takhle jasně nevyjádřil. Samozřejmě při své velikosti, kterou se tady vyznačuju, nemohu zatím a ani nechci zasvěcovat není nějakého bych je tu je do prvního kroku. Nic jiného se nestane než že budeme se snažit duchovní obnovou provést první krok. První krok. A ujišťuji vás, že těch kroků je celá řada. Ujišťuji vás také žije neprovedl správně první krok. A dáte na tu radu kterou vám a že musíte hle těch sil prvního kroku využít v praktickým způsobu nahlížení jednání a tak to ji let ě prosit neví se to by matka ne a tak že zákonitě n- se do vašeho života e- v- vejde nebo že tam bude místo pro další milost, takže jakmile splníte toto první krok. Vám vnitřně poskytl, a tam nemohu nebudu moc nic víc s vámi provést než vnitřní uskutečnění, zevní eště, to teprv se musí v praxi potom ukázat tak jestliže je by tam tohleto splníte vnitřně a potom to splníte zevně, tam vám mohu dát e- stoprocentní jistotu poskytnout že dostanete část be větší dávku milosti která a způsobí že budete moci udělat další krok a kolik budete chtít kroků. Rozhodující dále ten krok a to je to, co si vy nejvíc stěžujete, proč nám to nejde? Protože první krok nebyl pořádně učiněn. To byl takový váhavý krok o které by někdo třebas, že to vůbec krok nebyl. Že to třeba nebylo takovéto zásadně rozhodnutí, o kterým tady mluvím. Sáhněte si do svědomí laskavě, ano? A jesi to bylo takovýhle zásadní tady pán nebylo, tak máte na to odpověď, proč to nejde, ano. Že ono opravdu tím nebo oním prostředkem se nedá ani tam není jenom totálním zapnutím celého života ve všech těch šel podoben vědět že žádné kdybyste měl pro sebe někdo něco utrhnout. Nikdy nikdo. Všechno musel složit do rukou toho Hospodáře. Teprve potom, když Hospodář přišel a to je chvíle, kdy se dohopodařilo s těmi hřivnami, kdy se z nich nedá víc jako vy věřili okamžitě přichází Hospodář a říká tak služebníce hodný nebo nehodný. Když hodný, tak za jednu hřivnu jedno město, za dvě hřivny dvě města, to znamená znásobení těch milostí. A pak se s větší mírou milostí zase působí dál. Samozřejmě nevěsty iluze že je větší mírou milostí se hospodaří snáze... jako to tady někdo myslí. Větší mírou milosti se hospodaří hůře, protože když je někdo dítětem, může myslet jako dítě a nevyžaduje se vod něho nic víc než jako od dítěte. Čil dospělý musí myslet jako dospělý, musí jednat jako dospělý a jsou na něm, na něj požadavky dospě- na dospělého člověka. Čili proč člověk nemá již ne milosti li ano protože by s tím neuměl hospodařit. To je z lásky Boží nemá větší míru milosti. A proto někdo z vá- z vás nebo z nás nebo někdo prostě bude muset udělat strašně mnoho kroků, než se dostane k takové míře milost jako někdo třebas po jenom jediném kroku, vidíte tak citovat nedopadá. Ale také se může stát, že třebas zato solidněji pude kupředu také může být, ano? Jenom byl nerad aby ty kroky byly e- tak nepatrných rozměrů jde vůbec v tom krok žádný neviděli. Jako mi celou řadu let někdo tady říkal, že jo. všem velitele ano no Ale naštěstí jsme ho proz- prohlídli. No a tak tohleto je důležité, abyste si uvědomili, že nebude třeba, abych s vámi prováděl další krok. Ch- kdybychom chtěli urychlit situaci, tak bychom mohli provést další kroky. To bychom mohli. Protože tolik dokud do vykonával natolik toho může ukázat. Nemůže ukázat víc než co vykonal, samozřejmě než kam se dostal. No a si myslím, že jsem nějaký krok taky dělal mám takový dojem tak bych moh po nějakém tom kroku vás eště vést. To neznamená, že bych To dělal věčnosti ale že byste, že by se karta nemusela obrátit, a že byste nemuseli po dalších krocích vésti zase mě. bych se ale bezostyšně přihlásil a sedl bych k vašim nohám, buďte jistí. No tak zkrátka ještě rozvedeno e uděláme kam klášter. A člověk je v klášteře, ten nepatří tomuto světu. Pod světem Myslím nikoliv manželky nebo státní zřízení nebo něco takového nebo Češství národ ano. Pod světem mysli především člověka samého on nepatří sobě ten člověk, to je ten svět, on patří Bohu. Tám jste v rukou Božích i tam se vzdává velí bohu. Víte tady nám budiž šel s- symbolem nejle- nejlepším žádal ho majeli který jakmile přesto- byl to samozřejmě veliký prosťáček prostí nejsme je přesto byl klášterní bránu, tak se cítil být v rukou Božích. Za tou branou se necítil. Ale když překročil, cítil se v rukou Božích a... myslel si, že všechno, co se tam děje s ním, je ve vůli Boží. A tohleto by bylo to nejlepší čím byste mohli při mém poučování prospěšný. že byste i nejnesmyslnější li rozumíte nejnesmyslnější příkazy považovali za vůli Boží. Věřte mi to, že bych nesmyslné příklady nemohl dlouho dělat, dlouho dávat. Protože byste obrátili světlo na pravou míru. Věřte mi to, že zdaleka bych se byl nedostal k poznání e-, třebas ani k tomu malému, které kdyby byl ho chtěl pro sebe ale že jsem si ho přál stejnou měrou pro vás, tak jsem k němu přišel e- dost ano. A kdybych si ho přál jenom pro sebe, tak jsem k žádnýmu nepřišel, tak se to br- velice brzo zastavilo a končilo to... Promiňte, že nevěřím na zvláštní volbu milosti Boží. Že si myslím, že milost Boží zákonitě působí všude, kde se člověk dovede otevřít. A e- e- neznám vopravdu nic víc než způsob, jak se disponovat k této milosti. A když dáte nám měl budete třetí disponovat pro tuto milost, tak se vám ta stavidla milosti otevřou, způsobem, že třebas budete mít všechnu chuť od toho utect, kolik jich bude. Nebude málo, bude tolik, že z toho budete chtít utéct. To bude v- veliké sousto. To vám jedině můžu zaručit. Jakmile dáte na ty předpisy, které vám přednesu. Ale nejsou to pouze technické předpisy, tak e- budete tu milost Boží zažívat. Že že říkám jsou to většinou technické věci, to to znamená není, nespočívá to jenom v tom, že takhle jsem modlit. Todleto dělej, takhle si sedni, takhle m- takhle dýchej nebo. To ne. To jsou také technické předpisy, ale technika je tam jenom pomůcka k uklidnění, ano? Pže když mám zajištěnou technickou stránku, tak pak do toho mohu vložit nějaké i vy. Vám to jako opíraje se spěli ve lidsky říkali dělal když je nezvládne technickou stránku on musí myslet na prstoklad nebo kde je tamta nota na piáně tak nemůže nějaký umělecký přednes e- e- provést. Ale jestliže techniku zvládl pak samozřejmým způsobem provádím umělecký přednes. Samozřejmě to, myslí jenom na... na to umění. do toho jenom to umění víte. Vy ku na tu vůbec nedbá. A si myslím že máte sledu celá léta různých technických svět snah a... a praktik že technika vám nebude dělat nejmenší potí li jej je to umění jedině to umění e prostě se otevřít, ano to umí zbavit se sama sebe, odejít od sebe. A tu vám zase připomínám vám zasejc znovu jsem vám přede li říkat jsem poprvně svou šel za přítomnosti támhle Stáníčka, tady mám svědka jednoho doby, Že jsem. Jim říkal před kostelem svatého Vojtěcha, když jsme tam vstupovali chceteli se jsou si na věčnost a do vstoupit e-, tak vám to symbolicky řeknu takhle. Musíte tady nechat před tím chrámem všechno, všechny svoje starosti ne všechno co vás tíží a celý svůj světský život. A tam musíte vstoupit jenom jako duše toužící po věčnosti. Nic víc. Musíte, musí z vás zbýt jenom touha po věčnosti. Nic víc. Třebas slabá, třeba nepatrná ale jenom toho jak je tam něco víc, tak se to nemůže zdařit. Ale si nesmíte myslet je že byste mohli před tím chrámem všechno nechat a že kdyby s vámi nic nevstoupilo, co tam nechcete mít Vy to musíte všechno nechat rukou boží to znamená zase platí, že život svůj musíme životu svůj to je proto rozum známe že existuje musíme umět vložit před každým, před každou vnitřní modlitbou do rukou, do rukou Božích. Toto možná neděláte. Vy život Bo- svůj nevkládáte do rukou Božích třeba. A to tam budete bezpodmínečně muset udělat svůj život musíte vložit do rukou Božích. Bez nároku na návrat. Bez nároku na to, že vám z toho něco zbyde. Jenom z lásky k tomu Hospodáři. Ti tři vybraní... služebníci Hospodáře, ty byly proto vybranými, prože dokázali hospodařit s hřivnami bez ohledu na sebe. Sebe nechávali stranou a hospodařili jenom s těmi hřivnami toho Hospodáře. A teď také, teď tady máte duši ne to jest hřivna vod Hospodáře. A s tou jdete k Bohu. A hospodaříte pro něho Pole. A tak vypadat každá vnitřní modlitba. Jesliže vypadá jinak, když je to nějaká povinnost to nebo ono udělat nebo systém tím nebo oním se někam dostat, nikam se nedostanete. Je důležité, aby člověk se dopracoval v své přípravě, kterou zas teďka začínáme vědomí naléhavosti toho úkolu kterému vás přiznání aby na naléhá on byla větší než je naléhavost čehokoliv jiného. Proto ježíš kristus říkal jestliže chceš napřed pochovávat mrtvého, tak jdi, ale to nejsi mi hoden. I pochování mrtvého a v Orientu je to velice naléhavá věc, protože to tělo se rozkládá, že ano, je, není tak naléhavé jako tento úkol když... když volá ježíš někoho si takhle větu naléhavost to bych považoval za dobrou přípravu. A proto e- e- bych byl rád, kdybych, kdyby se mi dneska podařilo toho kněze, ho budu dneska připravovat a když se mi nepodaří, no tak ho odmrštíme, nedá se nic dělat, mám kněze ještě zkažený jiný, že jo, eště můžu. V Orlovicích například taji na Moravě mám několik kněží, který jsou takhle mnou zkažený, jo, Kacele, tak to neznáš. Když jsem tady páchal na tej Moravě jsem ti kazil kněze ?????????? Církev svatou jsem kazil. No ano tak že tyhlety by byli ochotni taky zazpívat. A kdyby nebylo kdyby toho nebylo, tak provedeme to zúčtování sami sebou a pudeme dál, jo, to nic se nestane. se ale pokusím o něj, protože mně jde taky o něj. Toleto. Možná že jsem učinil také chybu že jsem vám kladl především jako vzor pannu marii je to správné že. E mít za nás za do pannu Marii, která se stala služebnicí Páně a tím byla schopna ze sebe zrodit Ježíše Krista. Jenomže panna maria je symbolem nesmrtelné duše. Čili, co je nám platno že taje vždycky ochotna práce služebnicí tím věčnosti neboť je s spojena, když my kteří jsme v... v... v kladném případně e- sv- svatým Josefem, nejsme spojeni s, ani s tou Pannou Marií, ani s tou věčností. Víte, že v tom spojení nám něco vadí, že totiž ona je dříve těhotná z Ducha svatého než my k tomu spojení míříme. V okamžiku, když se dovíme vo tom spojení tak je pozdě bych tak řekl ano? A ona měla před tím jiného. Jenom mluvili tak hodně vulgárně. A to byl Duch svatý. Tak bych vám chtěl nyní jaksi ukázat že podstatná chyba že když toto na chyba je v tom že neumíte napodobovat otcovství. Svatého. Že neví nejí jakým způsobem ježíš pochází ze svatého Josefa, to znamená z toho jsou části našeho která vědomě chce jít k Bohu která vědomě jsem sloužit Bohu, která chce sloužit věčnosti jakým způsobem by nás tím pochází z tohoto svatého Josefa i když on dnes zplodil toho ježíše ne. To vědomí o věčném životě a když se zasloužil o jeho zrození nám tím že je chránil víceméně. Tak jaký jsem rozumět tomu o co ještě pro doplněk, ačkoliv jsem to tam možná natáčel s vámi, jenom pro úplnost, tak to tady také bylo několika větami chci říci, že svatý Matouš mluví tradičním způsobem, když praví na jedné straně, na téže stránce v první kapitole svého evangelia ježíš pochází z... z rodu královského, neboť joze ale. jeho pěst v tom domněle jeho otec pocházel z rodu královského a vyčísluje se tam čtrnáct pokolení předal lidem čtrnáct po něm a čtrnáct po za- zajetí v Babylonu do doby ježíšovy. To říká v v jedné větě a v následující větě hned tvrdí ježíš nebyl zplozen Josefem, to není prosím nedopatření jak jsem vám jen neříkal nýbrž to je tradiční způsob... jednání nebo psaní, kterým se vysvětlit po lopatě každému kdo umí tradičním způsobem číst a tradičním způsobem myslet jakým způsobem a za jakých podmínek jedině my jsme schopni se stát otcem. Vy prostě toto jste nepochopil. A taky jste následně z toho nepochopil ty prostředky, které k tomuto otcovství vedou.. Pochopil čas správně svatý Antonín Paduánský. Promiňte, že budu opakovat to co jsem jednou říkal. Že totiž svatý Antonín Paduánský ze sebe zrodil nebo pomáhal, lépe řečeno pomáhal ke zrození ježíše v sobě tím způsobem. Že že vychovával vědomě malého Ježíška, malého ježíška jako by se byl teprve pro něho ten Ježíš narodil. Protože měl tento poměr k Ježíši, že si myslel, že ho musí v sobě odchovat, měl takové mateřské sklony, tak se mu ten Ježíšek také pomocným způsobem zjevil, takže je znázorňován, jak ho chová v ruce toho Ježíška, ano? Ačkoliv žil moc století po narození Ježíše Krista. To je také takový nesmysl, jaký je naps- zapsán v evangeliu svatého Matouše. přeci nebyl svatý Antonín Paduánský otcem ježíšovým. Ale byl zrovna tak otcem ježíšovým jako byli jinak svatý Josef. Když se uvolil všechny síly své obětovat a věnovat. tomu odchování malého zárodku věčného života který jedná. I tím který vědom že nemusí žádnou věčnost v sobě objevovat. Ta věčnost ve vás je. Kdyby ve vás nebyla Indové tomu říkají atman, kdyby ve vás nebyla, tak se marně snažíme do věčnosti se dostat. Ta věčnost v nás je. My se snažíme jenom o to, aby vědomí o této věčné naší podstatě se dostala dostal do tohoto našeho vědomí se nedostane sem do toho našeho běžného vědomí byste ho potom nemůžeme vyvodit pro celý svůj život důsledky je třeba vyvodit aby to vůbec aby celý můj život, aby celý náš život spěl do věčnosti. Protože my se musíme pořád jenom přesvědčovat nebo přemlouvat že tomu tak je že že jsme věčné podstaty. Že jiné nic před sebou nemáme. A proto je zapotřebí jednou hodné udělat rozhodnutí teď nebudu vyšší pro tento život nebudu hospodařit pro tento život, nýbrž budu hospodařit pro život věčný aby neumíte ve svém životě hospodařit e- s těmito zevními statky jako s... s... s věcmi, který kterými disponujete život věčný disponujete pro život věčný když s nimi nehospodaříte jako s hřivnami rozumíte. To je ta hlavní. Vy hledáte někde důvod e- vašich neúspěchů někde nějaké koncentraci. Tam také. Postoj při koncentraci není správný ale tu jsem navykla dříve, to nebudu dneska opakovat je tam také nedostatek v tomhletom postoji vůči všem věcem tohoto světa že to nejsou hřivny od Boha dané jistými nejednáte jako od bz- od Boha danými že vám nechci sahat do svědomí ale že podle mého názoru jste člověk starostlivý pečlivý a to nepadá jsem tuto prostě nenáleží duchovní člověk li jedinou starost kterou člověk duchovním mít. E. Jediná starost kterou mít spočívá v tom že chce dosáhnout věčného života ale že se stará o to aby dosáhl. Že se ale stará aby dosáhl věčného života všemi prostředky které vypadají jako starost o to aby aby dobře udělal svojí povinnost vůči třebas svému povolání, ne, vůči své rodině a tak dále. Mně je dobře známo, jakým způsobem e- laskavým na příklad všech přítele svou rodinu od é- určitých věcí, že prostě snažíte je převádět přes všecka úskalí é- přes vš- všechna rozčílení e- tohleto všechno je mi dobře známo ale na druhé straně. Že si mysíte že to vaše starost a že to, prostě jste člověk mýho názoru člověk starostlivý ano a. Je mi i vám dobře známo ježíš kristus několikrát napomínal své učedníky aby se nestarali. A to, aby se nestarali to je tak důležitý předpis, že kdokoliv z nás stará třebaže nejlepším slova smyslu. Ten není schopen v sobě nalézti mír, po kterém vy toužíte a ze kterého se rodí vědomí věčného života v nás. E- si také myslím a vy si to myslíte se mnou je ani zdaleka nejste tak starostliví jako jiní lidi, viďte. Jenomže nám že jsem se že tak malicherně starostliví h- hlavně že nejste, jako jsou třebas jiný lidi jste velkoryse vyšší než toho. Ale musíte si uvědomovat že na každém stupni jste se větší míra bezstarost- bezstarostnosti. E- vám totiž chybí něco, čemu se říká svatá bezstarostnost, že totiž e- Řeší deme noho věcí ještě pořád sám, úplně sám a že například nedůvěřuje te ani. ani možná m- se tady trošku proti vám provinil svej rodině, že by to dovedli zařídit, kdybyste to nezařídil vy. i si to tak myslím a tohleto je ě k tak k o vás soustava chyby která způsobuje že najednou ve své vnitřní modlitbě nemůžete udělat skok protože ne nestranně straně jste starostlivý lidsky, to znamená na jedné straně jste úplně sám Vedle chcete být Pánem Bohem tak to nejde buďte s pánem bohem ve všech svých starostech anebo ho když tomu tak není tak pak budete sám ve svých modlitbách. Samozřejmě, že není cesta každého stejná. Neboť každý vycházíme z jiné pozice a ten kdo by měl někomu individuálně radit musí znát přesně pozici toho člověka. To znamená ne snad stupeň jeho vývoje ale přístup k věcem a k řešení všech záležitostí. Když není o tom informován, tak tak mu nemůže radit kterými prostředky by se měl dostal z prostředňo z prostřednosti, ve které zatím zůstává. A třebas dejme tomu když se tam v Bibli, v Bibli je odpověď na všechno, na cestu každého z nás. Když se tam třebas mluví o člověku, který chromý ležel an z před se sedm let ku li rybníku, cože, u rybníku Siloe, Bethe- Bethesdy, to je jedno, jak se nazýv-, nazývá se taky tak, tak u tohoto rybníku když ležel, tak to je jeden ze způsobů cesty, kterou jdou někteří lidé. Že vytrvávají i v situacích, vypadají beznaději mně nebo ve kterých nevidí, že dochází nějakému pokroku. A vono opravdu k pokroku dochází zvláštním způsobem. Že najednou jste předními zjevuje Ježíš a řeší jejich situaci. Když tady mám otázku, zdalipak není ve vůli Boží aby těch co poznávají věčnost. E bylo co nejíme mně nebo takové množství, které by bylo únosné na celkový vývoj, jestlipak to není v- ve vůli Boží, jestlipak se to neděje zákonitě, jestlipak se člověk zbytečně než právě tam kam nepatří. Vždyť přeci jak říkáte, lidstvo se vyvíjí tak hrozně dlouhou dobu a vesmír třebas čtyři miliardy možná že ještě dýl, let a jak jenom novou osobovat právo e- se dostat nad tu úroveň toho ostatně světa nebo toho ostatního vývoje možná porušil rovnováhu, tak jste to myslel ano? bych vám chtěl oponovat že ježíš dobře o tomhletom věděl, že ten vývoj takhle pomalu pokračuje ale on při při dosti řekl krásy boží násilí trpí a násilím je dobýváno jenom v tomto smyslu je násilím dobýváno protože kdybyste chtěl si počkat na dalších pět miliard let, je vám dovoleno samozřejmě nic se nestane ale vy můžete dneska dělat něco čemu Ježíš Kristus říkal násilí a ježíš kristus propagoval, no víte, on to násilí propagoval, on to, on říkal násilím by neboj bez nebojte se násilí trpí. My to trpíme, my království Boží to trpíme, říkal on. Ano? do trpí tak si musíme troufat toto násilí udělat. A opravdu člověk si musí uvědomit, že dělá násilí tomu vývoji. Neboť jeho individuální karma je něco jiného než kolektivní vím kam hle takle po o tom není pochyby. Ale individuální e karma právo se vymknout z tohoto pomalého vývoje toho důvodu že může kdokoliv rozvinul e- svůj světský život, a to jsme všichni tady může si vzpomenout vstoupit do království nebeskýho, z- milost Boží mu v tom nebude vadit. Jenom musí dělat násilí na tom celkovém vývoji kterým se ubírá n- na tole, na... na tom celkovém kvantu milosti která se přiděluje e- tomu kolektívu. A ta spočívá tom je nám radí Ježíš Kristus od toho prvního roku do toho posledního, že člověk obrátí smysl svého života, to znamená odvrátit se od kolektivní karmy nebo by užije toho že pojetím karma ho víme celá do úrovni kdy se nemusí starat jenom vo své živobytí, a stane se Josefem. Stane se zvláštním způsobem otcem... h- t- vám tam budu muset vysvětlit, si netroufám to nestaví dva detailně se to otcovství Josefovo, že otcem nebude a přece jím bude. E- tady totiž se začínáme potýkat s řadou paradoxů které je a jinak se nedají ty věci vysvětlit než právě těmi para- paradoxy. Josef nebyl e- otcem a matou žilo řadí za otce a hned říká, že otcem není. A odvozuje rod Ježíšův že jo z toho Josefa a z rodu královského. Musí to tak učinit, protože všichni kdo ho své snaží dospět do věčnosti, jsou z rodu královské to je k joze to znamená svým způsobem jsou předurčeni k vládnutí, ano? I když momentálně nevládnou mají právo mají vládce v z a práva. A to znamená mají práva vládnout kdy věčnosti na ani mu ho učinit násilí a ono to násilí bude trpět a ustoupí. Velice duchaplně indové při hadí joze, že jo, to je jedna z jog, nikoliv základních, nýbrž asi tak na čísle... čísle šest, kundalíny jóga, říkají, hadí síla, která mrtvě a pasívně spočívá v muladhaře na konci páteře v nehmotném tento prosím lékaři nehledejte jít sám. E ale v jako umísťuje se na konec páteře neboť tam je transformační straně k v takže v síla odtamtud přechází do lidského organismu do míry, že my si můžeme uvědomovat tento svět pokud tato síla e- e- zůstává v muladhaře, tak si uvědomujeme jenom tento svět. A když z- si spokojíme s uvědomováním si tohoto světa, vytvoříme si systém ze kterého není vybřednutí, systém, ze kterého není vybřednutí. podtrhuju si ten systém. Jestliže ale mýtus sílu vyšší nenásilí je to boží síla. Jesiže uděláme násilí a poženeme páteří nahoru, vás tomu nechci vyprovokovat, to my dělat nebudeme aspoň ne tím způsobem jako oni v ty, tito jogini. Jesiže ji vyženeme nahoru, ona e- nám otevře vyšší oblasti poznání od lásky v anahatě po sahasraru, to znamená zažívání e- absolutního vědomí. A né... né, řek bych silou vlastní, nýbrž tím že my poženeme. V její v... v jejích dispozicích to je, ale když nestaráme o jsem toho poznání někde v sahasraře nebo ve vyšších centrech tím, že ženeme je že její pěstujeme že se vo staráme jako ten Josef se staral o tu Pannu Marii a toho Ježíška. To je, to je otcovství. My nemůžeme do poznání dobýt tím že se soustředíme na hlavou do nejvyššího pro stav ráje provedeme otevři nikdo na dostal. To musí dělat Boží síla, která v nás pasívně leží ožije nás pasívní a my ho zaktivujeme svojí vlastní vůlí kdyby byl Josef svou vlastní vůlí se nepřidal e- k tomu, k Panně Marii a k tomu Josefovi, tak by byl například byste i narodil Ježíš, jak by se byl asi narodil. Tak by byl zničen Herodesem v tom Betlémě, protože by ho bylo nenapadlo u telat toho vnuknutí. Ut let do do Egypta měl Josef, Panna Maria, je vám to známo dobře ano? Zajímavé to nejsou omyly jsou přesná a ta. Čili my tady máme spolu se vnuknutí který máme li kupředu proto jsem nějak neprovinili když vás přidané někam dál tato práva člověk má. A to mu Pán Bůh nebere. Naopak mu ve všem slouží to je cesta kterou ukázal Ježíš Kristus. do samo jsou kundalini joga, to je něco jiného. Ale člověk když nastoupíte tu cestu tak se podivuje jak se všechno shoduje s touto jogou kterou jsem teď kamenovat jinými prostředky i následováním Krista dosahuje těchže s tím jako třeba tou technikou této jogy. Tady mně líčí dáno že ten řekl Ježíš Kristus někde koutku čeká byste ustrne nad ním a pudeme za ním. Vypadá jakože brát zatím našem životě. říká dotyčný se snažím opravit s ním šel, abych si ho z toho koutku vzal od pravil namísto kámen životě náleží kdo by mělo pro pro stát na místo přední. A přesto se mi to nedaří kdy činně zas u semeno jaká je tady chyba tak není chyba v tom co nám radíte? Částečně ano protože jsem vám řekl na proto se dneska odhodlávám k tomu znovu a to chci, pže toho mám dost pro ve prakticky s vámi, protože ste neš- nešikové Tak e- e- chci s vámi provést to že chci znovu s vámi opakovat první krok bohužel nemám před o tom jakým způsobem jste provedli první krok zvláště ne proto, co mně o prvním kroku říkáte. Ježíš Kristus abyste první krok udělali vy. Abyste vy do toho koutku, kde von přišli ne. A když toto stane neuměli dokonale tak potom všechny ostatní kroky nestojí za nic. To jsou takové kroky které jsou příliš malé anebo vůbec neznamenají žádnou proměnu. Jesiže ale první krok znamená narození Ježíše Krista, to na zrození věčného života je v našem vědomí, i když zatím jenom temné, je to, je to symbolicky řečeno nemluvně tak přeci jenom je s tím spojeno poznání které se nedá popřít, je to tak velký krok a že není zapomenutelný a že na něm se dají stavět další kroky. Ale do tento krok neudělá ten nemůže být, aspoň dost- dostatečně dobře, velkoryse, ten nemůže potom splnili to co se potom kroku žádá například aby byl v tom, co je jeho Otce. Kdy máme nás dětech říkal, copak nevíte, když ho tam hledali v tom chrámu, že musím být v tom, co je mého Otce. Jak to můžete splnit, abyste byl ustavičně v tom, co je vašeho Otce, když jste neudělal první brala když nejste když nejste zajedno s tím ježíšem který v tom musí být jedině Ježíš v tom musí být. Jestliže není ve vás živý, tak by to taky nebudete v tom, co je jeho, co je vašeho Otce. A jesiže v tom nebudete, tak se nedostanete do Jordánu, a tak ty další kroky vypadají všechny chabě ano. Čili proto tolik stojím o to, abyste znovu se mnou zrekapitulovali první krok, abych měl jistotu, že první krok je pro vás zrození Ježíše ve vašem životě, ano? Jako prosím, můj první krok takovým zrozením byl. To vám musím prozradit. To se ve mně zrodilo vě- ve mně se zrodila věčnost. jsem si vod těch sedmnácti let byl vědom toho, že jsem v podstatě věčnou bytostí. Přesto- něják temně samozřejmě. Ale bylo to vědomí daleko e- řek bych jasnější než je vědomí, že dneska svítilo slunce, ano? A tohleto vám zaručuju když toto vědomi budete na začátku znovu nevím po kolikáté opakovaného prvního kroku, že potom ty další kroky budou vypadat taky jinak, né? Neboť všechno záleží na těch základech, jo? F..