Karel Makoň: kotouc-O01-b (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

Říkal jsem vám, asi před dvěma roky tedy, jak jsem tady byl upozorněn, že jestliže člověk chce trvale pokračovat na této cestě, to znamená nějak souvisle, bez krizí Tak musí dbát na to aby jeho činnost měla za základ stav. A naopak zase aby činnost do toho stavu přecházela. to řeknu e- konkrétněji, že například dejme tomu ten u toho rybníka žil ve stavu naděje, ve stavu naděje. E- řek bych iracionální naděje, protože nebyla naděje konkrétní, že by ho tam někdo vodnes nebo že by tam byl dříve než ostatní, když ten anděl všech na tu vodu a e- s- za- uzdravuje prvního který tam vstoupí ale on byl tam tak dlouho že v sobě vypěstoval stav naděje stav naděje. A duchovní cesta člověka řek bych svým způsobem vrcholí tím, že konkrétní činy přecházejí do stavu nebo do ducha na této činnosti lépe ještě jsem řečeno. E že například v tom duchu, ve kterém něco činím, zůstávám. Když třeba jsem něco činil z lásky k Bohu, k Bohu tak se do službě zůstala i když nic nedělám, protože jak jsem vám třebas napsal setká ven. musíme nakonec splnit, to se nám zdá být dneska nemožné, a vlastní silou to nemůžeme udělat, musíme jako splnit požadavek který by byli zapsán modlete se neustále. Jak se prosím vás může modlit člověk neustále, když musí dělat tamto a tamhleto. To znamená von žije v tom stavu modlitby jeho činnost je mu modlitbou všechno co dělá i nejsvětštější je mu modlitbou rozumíte že to znamená on přešel dost stavu modlitby při veškeré činnosti. Neřekne přitom slovu bohu vůbec nic takového. Ani se mu nemůže když víte že by konkrétně na boha myslel... Myslím si jednu věc byl se dopustil Josef chyby že by se byl postavil proti herodesovi tak by byl musel prohrát. Není to pravda? Herodes představuje něco vám e kole li vnějšího než je individuální karma, ano. Tím více třebas e i tenat sví tak on ty kovu z s který vyhlásil tedy sčítání lidu. To je zaručeně tím karma, sčítal, sčítání lidu je tam naznačeno nějakým symbolem kolektivní karma. Pže každý se musel vrátit do svého rodiště, ano. On se jistě proti tomu nepostavil, co by tím byl dokázal? A jsem vám aspoň vedl k tomu nestavět se proti této kolektivní karmě ani se pro ni neangažovat příliš. To myslím, že jsem tak asi, to bylo, to bylo zhruba to co jsem si tady věk duchovně do toho vkládal ostatní všechno mohl modliby jenom osobní názory měl za kterými e- samosebou nemohu stát navěky, protože politika se mění den ze dne. Víte se o ty doby věděl někdy strany. Například. A kdyby člověk nedržel jsem rád že jsem nestranně protože mně by dávno zabili, zavraždili anebo ona, nedejž vě- uvěznili jimi li protože jsem jel třebas držel nějaký linie á byl bych s tím shořel ne ono neplatí no no a tady dočasné věci tedy člověk e- musí že ta je veden vod těla, aby ho příliš nezaměstnávaly. To znamená, aby je měl za vyřešené. Jakmile se změní situace, zase je považovat za vyřešené. A tak dále. A v tom smyslu jsem se tolikrát měli kolikrát se situace změnila. Přece mně nemůžeš upřít, že se situace nezměnila. Že za daných poměrů v že to vypadalo rozumně, ne? Změnily se poměry, bylo to zcela na hlavu postaveno. A jsem to nemoh předvídat, protože jsem na to nepotřeboval jsem na takové poznámky které žádné duchovní poznání, ani jsem se o neucházel o to duchovní, abych to říkal z nějaké inspirace. To jsem se o to nikdy nesnažil. se naopak snažili všechny i duchovní dále dosti se logicky vysvětlovat a teprve když se mi nedostává logického pochopením tak do toho hledím přimíchat vyšší pravdu ano? Ale na co stavím, na... na co stačím pamětí, tak to řeším pamětí. TO znamená taky logikou ano? Pragmatizmem nějakým. Tak je to protože by se Velikonoce jsou právě znakem duchovní obnovy, no, jako... jako každé jaro, že ano? Proto jsou zasazeny do jarního období e- a zrovna jako Vánoce jsou zasazeny do slunovratu, ne? Tak Velikonoce jsou zařazeny do nadějného jara, které nám slibuje nové plody a nový duchovní užitek. Tak i bych myslel jak jsem to popsal... myslím v tom spisu, kde jsem vykládal podrobně celý život byl světlem věděl roku ne, církevní rok, a to byl, to byla Postila, tak si myslím, že právě byste měli, vzheldem k tomu, co jste si slíbili na léto, udělat si tyhlety Velikonoce takovou soukromě pojatou individuálně pojatou obnovou. A bych vám dal takové vyšlé vody pro tu obnovu, abyste věděli, jak udělat, ano. Tak především udělat si rozbor dosavadního života. bych prosil takové analytické postavy aby ten rozbor neděli pro uspokojení rozborářské činnosti nýbrž... aby... ten rozbor dělali kvůli tomu, aby mohli z o ty doby myšlenku nové, vyšší syntéze. Jesi by to dělali, jesi je, není jisté, že by to udělaly za tímto šel tak to radši nedělají. Protože mnoho bytostí s- se dovede tak dokonalou rozebrat, že je nikdo, ani voni sami nesloží. Né? A tím je ten o to, aby si ten rozbor provedli tak že by vám to usnadňovalo nové seřazení hodnot v správnější seřazení hodnot a že by vám lépe vynikla ta ústřední hodnota duchovního a věčného života. Ano? Čili pot tímto zorným úhlem dělat rozbor svého dosavadního života. Nebát se dělat celý rozbor života od bylo padáte roku života svého nýbrž od narození znovu k nynějšku. Udělat si tento rozbor asi si toto mně bylo dobré, toto bylo špatné. Dobrého se držte, e- všechno zkuste, ste zkusili zatím, a špatné odhoďte. A bylo dosti aspoň to špatné odhodím. Budu se držet to, co dnem životě bylo dobré. Kdybyste toto tříbení udělali a to nemůžete udělat jinak než bez roz- než s rozborem, tak by to byl v pořádku vykonaný od po tomto rozboru. Byste měli jak to napovídá to říkal naše svatá. Jen byste měli obětovat celý dosavadní, v duši své, celý dosavadní svůj život Bohu. Jako, protože není jisté, zda jste mu ho celý obětovali. O tom m- můžete klidně pochyboval systému ne jestli mu ho neobětovali jste si ho přivlastňovali. Jestli jste ho, si ho přivlastňovali, tak to na vás to vlastnictví lpí a toto vlasy ty nedovoluje, abyste vykročili pořádně kupředu. Čili dodatečně ho eště obětujte. Celý ten dosavadní život ano. A jestliže ho obětujete, tak nezůstaňte u toho nýbrž přejte si abys silou boží byl dosavadní váš život proměněn nový život který byl tužbu bohu ano. A snažte se závěrem tohoto e toho pro milováním přijmout od Boha milost a sílu uskutečnění toho proměnného života který by se mohl proměnit jenom vnitřně ale v zevním životě, v celým životě, ano? To by tak asi bylo všechno o těch Velikonocích, bych vám doporučoval. Totiž tělem mám tady otázku, zda v liturgii, která byla původně latinská a která nebyla nikdy přesně do češtiny přeložitelná Protože latinské názvy e- měly svým tvarem úplně jiný význam, totiž můžeme podkládat jimi daleko jiný význam než e- jaké by byli v patrny z toho slova přímo, tak jestli jsme si vypuštěním latinské liturgie nedopustili nějaké velké chyby, když jsme smazali tenhleten původní bili nebo ten tu oni ji znám e to volit lidského obřadu. A bych řek, že jsme to udělali tedy byl taky u tupé protože. E tomu evangelické může světu ano. Ale jestli se stala chyba, to je otázka, protože tak úplně velká, protože to je otázka toho, že jestli jsme to vůbec takhle chápali. Kdopak si například slovo relígió, né, v latině kdysi se to říkalo překládal jako znovuspojení s Bohem. je znovu le olej dále znovu spojuji jestlipak religio viděli v tom znovu spojení pojem s Bohem. Pže náboženství být znovunapojení se na Boha. To znamená jednou jsme s ním spojeni byli a nyní z věčnosti přicházíme a do věčnosti se ubíráme. A to je náboženství. Kdybychom například tento smysl náboženství znali, tak to náboženství budeme hledat nikoliv n- náboženství. Co todle řiká v češtině, to vůbec nic neříká. A on taky do vjem s na vědy s jarem a tak na to všechno do pojmy daleko širší, jen je otázka ty kteří tyto pojmy razili jesi byli vědomi toho celkového obsahu nebo jesi to tak formálně brali jako třebas platili si kteří do vyslovovali. Protože středověká latina byla hodně vzdálena tomu původnímu duchu latiny a No ale nebudeme vo tom jako uvažovat toho ale odpuštění hříchu opravdu je věc, která je velice složitá protože kdyby nám byly odpuštěny, a to je v těch třech slovech obsaženo. An blok všechny věci... najednou, tak ona opravdu se ocitli ve stavu, kde by nás nic nemohlo udržet mimo věčnosti, ano? Neboť fakticky leží na nás něco, čemu se říká dědičný hřích když do pojetí neuznává ano jak to katolická církev traduje. pod dědičným hříchem si myslím něco jinýho než katolická církev. Oba dva mluvíme o dědičném hříchu, jsme rádi, že jeden i druhý tomu věříme, ale pod tím vidím jiného než katolická světě tmě která jako dědičný hřích, to znamená že nejsme oddělenou bytostí časově a prostorově že neseme sílu provinění se předešlých pokolení, tíhu celého toho vývoje, který se dostal do určité úrovně a nad tu úroveň se ještě nedostal. A v tom vidím dědičný hřích. Že my jsme ve stádiu takového a takového vývoje a jeví se to jako dědičný hřích. To znamená e- zdá se mi támhle s... s... s vámi, že dál nemohu. To je zaviněn- zaviněno mým dědičným hříchem. Že jsem, se cítím přikován k výši duchovní, na které se právě nacházím ano. A ježíš že tomu takhle je tak potom... pod... e- odpuštěním hříchů musím si představovat Aspoň částečný návrat do stavu bez příliš činnosti do stavu je do provinění moje odpuštěno ovšem do takové míry, aby se ten stav napravil znamená e v patu s které my dělali z mistra řekl, jo. Ten jejich stav už... e- remisióný, remisióre, remisióný, remis, remisió, remisíónys, jó, jsem tu latinu zapomněl. A tak v stavu tedy, že se tím odpuštěním hříchů se mám dostat do stavu které se dají napravili věci Do takové míry mně být odpuštěno, měl sílu napravit své věci tak že bych svůj život zasvětil Bohu, ano. Tak to myslím, že je smysl odpuštění hřích neboli bylina bylo odpuštěno li tak jsme před úkol, postaveni před úkol, který nemůžeme zmoci vůbec v tomto vyvolil strávili ani by nám bylo jenom méně, tak zase nejsme uvolněni pro to remisijó, pro uvedení do původního stavu ano domyslete jsou zhostil toho takovým levným způsobem, ano. Považujete snad za špatné, když nějaký pan Valdó ve Francii, ve středověku, v hlubokém středověku si přeložil najednou by byli doví zákon do francouzštiny? Von si ho přeložil do francouzštiny, protože latina byla těm lidem v Marseji tak vzdálená, se tak odklonil jejich jazyk od latiny že tomu nerozuměli a on si přeložil. A tehdy ale církev se postavila k tomuto překladu úplně jinák než dneska k tomu uvolnění liturgie, že totiž ho stíhala krutě a zabavovala tyto překlady a pálila je a snažila tedy život pravil opravdu ten slova smyslu. Tam začla inkvizice u Valdenských a Albigenských, ano? Jsme tam byli spolu v tom Albi, že? jsem vám tyto věci doufám vysvětloval. A m- byla v tom, byla v tom taková nějaká špatná mi že zažili tomu porozumět? Zaručeně ne. A my že ska se přibližujeme k tomu porozumění, které jsme dávno ztratili toho že toto máme aspoň to co se zachovat ještě dá, podle názoru těch církevních otců, tak to celkem podle mého názoru dobrá činnost tamto, co ta liturgie dříve říkala latinsky to zůstane nestal zachováno pokud budou lidi schopni vůbec latinsky se nějak vyjadřovat ne ustane zachováno pro ty, kteří tomu budou rozumět a to bude tedy pro věky budoucí. myslím, že ten návrat k liturgii sice nemůžeme očekávat nikdy v minulo- v budoucnosti, ale že její výklad můžeme proto očekávat. například si sám dovolil vyložit mši svatou ne podle dali do je ta nemohu li že by ztratil na smyslu tím, že se mše změnila. Pže v podstatě to zůstává pořád jenom že tam nedá v dnešní mši vysvětlit například každý obrat toho kněze. To se nedá vysvětlit. Například že když tam třebas kněz ze začátku říká na dosti jsme k k tobě Bože, že ano. V mladosti své von přistupuje. Nebo s mladostí svou. Ne. Tam nezmohl tady o tom juventus tam mluví, že ano. Jakpak ž- von je třebas osmdesátiletej. A von tám přistupuje svou mladostí jako nestárnoucí, nehynoucí duše se svou duší i tam kde jedinečně co tam je smazáno. Tam je jedinečně napsáno a to jsem si dovolil f- vyložit a mnoho jiných věcí a myslím si, že správné to je vyloženo ale když jsem toto přeložil kterémkoliv knězi, tak von se nad tím vůbec nezastavoval, protože jim to vůbec nevysvětlili, vůbec to nedovedl vysvětlit. Tak k čemu to bylo? Když ani kněz si to nevysvětloval? když přesto formálně. E chodil s nebo vokolo toho nebo s tím se denně potýkal zcela formalisticky. A to platí i vo takovým Kacelem, který například byl velice dobře založený a je dobře založeným knězem a taky tyto věci nechápal. Řikal, nám vo mystice například na teologické fakultě vykládali čtyři hodiny. Kdo tam čtyři hodiny nebyl, tak vůbec vo mystice nevěděl nic. Vo mystice celé čtyři hodiny. No tak. To byl theolog čtyři hodiny vzdělaný v mystice. Co to je? A na mnohých z nás se vůbec otázka vo mystice při státnici nedostala. Málokdo tu otázku dostal. A to prý stačilo znát ty hlavní křesťanské a říct tak v podstatě e- co tak jako chtěli. Tak podívejte se, máme tady především jeden doplňující dotaz. Je nějaká naděje že tam vybudujeme v tom našem ašramu nějaké podmínky, které budou mít charakter laboratorních podmínek, to znamená podmínek velice příznivých pro ten náš pokus, jeli jaká naděje, že budeme moci v novém prostředí světském obstát s těmi výdobytky, které tam nabudeme nebo se nám stane to, že vyčistíme svoji místnost a bude tím větší nebezpečí že se do čisté místnosti nastěhuje místo jednoho zlého ducha sedm. Především bych chtěl říci, že oponuji tomu způsobu myšlení, který je nám znám při exerciciích a tomu způsobu zařízení exercicního, kde třea člověk když odtamtud vodejde z těch exercicií, tak by nejradši se tam nazpátek vrátil a nejraději by tam zůstal na věky. jsem vždycky měl tendenci po takových exerciciích zůstat v klášteře. A bych nerad abyste se tam takhle vybarvili jako já. Víte, výhoda tady je, že mám tyto zkušenosti a že se budu snažit, abych toto nenastalo. Protože to nenastane v tom případě když člověk je tam vybaven. Záměrně vybavován pro světský život. A to my budeme dělat. My nebudeme končit a proto jsem byl proto, aby se ta generální zpověď a přijímání nedělalo nakonec. Budeme končit nějakým přijetím těla božího bych tak řekl nýbrž to bude někde na prostředku v nejhorším případě. A my potom ty výsledky tohoto uvnitřnění budeme se snažit posilovat do takové míry, abychom získali takovou kapacitu vnitřního napětí že se to nebude podobat prázdnotě, nýbrž že se to bude podobat naplnění, ano? bych řekl asi takhle... V fázi kdy svatý Josef se staral vo toho Ježíška a tu fázi si budeme vysvětlovat, nešlo vo nějaké vyprazdňování, on se vyprázdnil od minulého způsobu života najednou. Proto jste mi řekli s Milošem v čele, že by se to mohlo zařídit za deset minut. Ale není to tak. Jakmile se vyprázdníme od toho dosavadního způsobu života a myšlení. Tak my se začneme naplňoval tou službou. My tam budeme naplňoval tu službu. My se tam budeme učit sloužit ještě nenarozenému ježíši rozumíte to bude celý ten smysl těch našich exercicií. A my se to budeme učit tak, jako kdybychom s ním žili v tomto běžném světě. My se budeme učit utíkat před Herodesem, rozumíte, my se budeme učit navracet se do Nazareta místo do Betléma a tak dále. To všechno se tam budeme učit. To vám budeme vysvětlovat jak se to udělat. Takže se dostanete do světského života, tak vám nebude neznámo jak se postavit k denním událostem, ano? A jak si v tom denním shonu a v tom zaujetí pro denní všední úkoly zachováte tento vnitřní postoj. Tak to je zodpovězena ta první věc. Samozřejmě to poznání které získáte během toho vnitřního zaujetí pro věc bude velice křičet, bude to nějaké novorozeně bych tak řekl. My si to symbolicky řekli. A musíte si stanovit jednu podmínku, že s ním jako s novorozenětem budete jednat. Že mu nedáte příliš mnoho třebas plnotučného mléka, to byste ho ztrhali, anebo že ho necháte dostatečně vyspat, odpočinout a podobně. Víte jsem se měl příležitost setkat s lidmi, kteří se setkali s tímto požehnáním, který my na sebe chceme přivolat, že se setkali třebas s Brantonem, to jsem vám říkal a věděli dobře, že je to předaná milost, pomocí, přes Brantona a že tedy když si nebudou e- e- moc vážit a když nebudou na ni dbát, takže ji brzo ztratí. A tak tito lidé, protože si nevěděli rady, Branton jim nedal radu, jak se zachovat, bohužel, tak ti lidé se stranili běžného života. Jak jsem vám říkal, jsem měl sám v jedné, ve své rodině, ovšem jsem při tom nebyl v Plzni jednoho toho, co se setkal s Brantonem, nějakýho pana Maříka, ten tam v pravém slova smyslu dva měsíce seděl v naší domácnosti, ulíval se od svý rodiny a od svých povinností, seděl tam a meditoval a přem... a přebýval v tom požehnaném stavu, který získal od toho Brantona. Ale dělal co dělal, za dva měsíce se to z něho vyk- vykouřilo. A jsem zkrachoval daleko snazším způsobem a rychlejším než tenhleten pan Mařík. jsem dokázal za dvě a půl hodiny to promarnit. Rozumíte? Za dvě a půl hodiny. Čili mám určité zkušenosti s tím, jak se to promarňuje. To je taky důležité. A jaké příčiny jsou tohoto promarnění? To je taky důležité. Nemyslete si, i ty negativní e- zkušenosti, které mám, jsou k něčemu dobré. Takže vím, co je třeba udělat, aby to člověk nepromarnil. I když třebas ten stav, který budete zažívat, nebude kvalitativně na takové výši, jako třebas byl stav toho člověka, který byl u toho Brantona. to je možné. U každého totiž bude jiný ten stav, to se nedá říci dneska předem. Ale i když tomu tak bude, že to bude třebas daleko nižší, tak nesmíte si myslet, že bez znalosti způsobu, jak to udržet, to udržíte. Nikdy ne. Tam se vám musí dát do pera také způsob, jak to udržet. A musím vám hned prozradit, že způsob, jak to udržet není držet se toho zuby a neh- zuby nehty toho stavu a nerušit ho třebas zevním počínáním, to vůbec nejde tímto způsobem, nýbrž udržet se tento stav tím, že se posiluje. Tím způsobem, jak vznikl. Tím způsobem, jak vznikl, se posiluje. Ovšem, když to člověk převezme vod nějakého Brantona, tak neví, jakým způsobem se to stalo. A jak to tedy posilovat, když vedle sebe nemá Brantona. Rozumíte mně, jak to myslím. Tak toto se vám nestane. Vy vedle sebe žádného Brantona mít nebudete. Vy budete svědky jenom toho, že do takové míry, jak se vyprázdníte, když přitom zároveň e e zůstanete mít nebo př- nepřestanete mít touhu po věčnosti, že do takové míry, jak se vyprázdníte za podmínky, že ta touha po věčnosti tady zůstane, že do takové míry se budete mít právo naplnit. Čili vy budete muset pořád i nadále pokračovat v tom vyprazdňování a v tom naplňování. A... to vyprazdňování vám tady při každém shledání znovu a znovu předvádím. Protože vám, protože to je jediné, co jako dokáži, dokážu aspoň chvilkově. Že totiž je třeba umět odstoupit od své rozumové činnosti, jak jste si to přečtli ve Zlatém klíči a... nepřistupovat tak bezprostředně ke všemu jako dosud. A zvláště když je to věc, o které bych měl dojem, že by vzdalovala tomu, toho věčného, od toho věčného života. Čili v tomto případě musím být velice opatrný a musím řešit světské záležitosti s určitým odstupem. Upozorňuju vás, že ten odstup od vás ni-, na vás nikdo nepozná, že ten odstup máte. Nemyslete si, že s tím se budete zdržovat v řešení událostí. To není totiž rozmýšlení, to je všechno jiné než rozmýšlení. Kdybyste sebevíc rozmýšleli, co máte dělat nebo co nemáte dělat, aby si to zachovali, tak to nepřemyslíte, tak na to nepřejde- nepříjdete. To pozastavení se před světskou záležitostí, která mně ohrožuje vnitřní klid, spočívá v tom, že paměťně v sobě obnovím pokoj, který jsem zažíval třebas v tom laboratorním stylu napřed, ano? ho v sobě na okamžik obnovím bez nároku na to, aby z něho vyplynulo nějaké konkrétní poučení. Jak se cítím ohrožen zevní událostí, že dostane daleko od toho věčného života, jakmile se cítím ohrožen, tak vím, že ohrožení nemohu sám zdolat, to mohu předpokládat, radši se nebudu na sebe spoléhat, tak e- e- celou, celou tu situaci, ve které jsem se ocitl, obětuji, jak tomu říkám, vám to budu muset potom detailně vysvětlit samozřejmě, obětuji do toho svého soustřeďovacího centra, no to je technicky řečeno, ale prakticky to znamená, že já... odevzdám tu situaci do nějakého takového mlýna, který v každém z nás je. My totiž si neuvědomujeme, že máme opravdu v sobě takový nějaký koloveč, kde se přemílají staré věci na nové. A kde se může omládnout, kde každá myšlenka, která se nám jeví jako neřešitelná ikskrát už, se najednou nám může objevit v novém hávu a z novým řešením, když svěříme tomuto věčnému mlýnu. Prže všechny události tohoto světa e- jsou naservírovány přes věčnost, ano? E- jak je to, jak je to, jakým způsobem tomu rozumět? Že totiž nemohlo by se vůbec nic dít, kdyby k tomu věčnost nedala sílu. Všestrannou sílu. Ona totiž e způsobuje, že plyne tady čas. Že, že tady se rozprostírá prostor. A že v tom času a prostoru plyne nějaký děj a třebas velice složitý. Tak složitý asi jako je pohyb ve vesmíru, kde se my třebas točíme kolem Slunce, Slunce k- někam spěchá, ne, s celou sluneční soustavou a ta celá soustava zase spěchá někam k jinejm galaxiím a... a celá galaxie se točí okolo nějaké jiné a tak dále. Takhle složitý pochod ve vesmíru existuje po stránce pohybové. A zrovna takový složitý pochod existuje po stránce dějové. Takže my se v tom nikdy nevyznáme. Kdykoliv jsme ohrožení takhle dějem, to znamená situací, ve které se ocitneme, tak to nemůžeme rozumově řešit. My musíme umět to převést do bezčasovosti, ze které to vzalo sílu. To znamená, ono to z bezčasovosti bere sílu absolutně čistou. Aby to mohlo existovat, aby se to mohlo rozvinout. Na sebe bere určité věci, které existují v času a prostoru, ale nazpátek se to nevrací, nýbrž tady to, tady se to rozvíjí a tady to zase další následky. Ale prapříčina existuje v čisté síle takže jest možno a to vás právě budu učit, jak s tou silou, která je zabarvena všelijak, třebas láskou, nenávistí, náklonností, netečností e- jako jakýmkoliv nedostatkem našim nebo jakoukoliv naší předností. Jak s touto silou takhle zabarvenou vejít nazpátek do věčnosti. Když se toto naučíte, tak s jakoukoliv událostí budete moci takhle do věčnosti vstoupit. A když... když s nevstoupíte do věčnosti, tak začínáte promrhávat, všechno, co tam nabýváte. Jestli jste si to dobře přečtli, tak právě v těchhletěch Blahoslavenstvích jsem se pokusil toto vám vysvětlit. Možná že jste to tak detailně ještě nečtli, prosím vás pokud můžete tak se tomu věnujte. Přečtěte si to jako před předpřípravu, protože předpříprava bude e- v tom druhém, co dostanete. Ale e- vono se předpokládá, že jste to četli tyhle, tahleta blahoslavenství, jo? Protože snáze pochopíte, v čem navazuji na v tomto spisu Cesta vědomí a blahoslavené totiž je to, co člověka zaujme. A zaručeně, když člověka zaujme nějaká záležitost, tak je to obyčejně ta, která je neřešitelná. Která je snadno řešitelná, tak ho ě tu řeší bravurně a ta ho taky nerozptýlí. Ta ho nezbaví toho požehnání, které tam získáte, rozumíte? Vás může zbavit toho požehnání nebo vy ho musíte jaksi promrhat jenom na těch událostech, který vás zaujmou. Protože vám tady musí zůstat pořád m- první zájem, nesmí být ničím ohrožován, žádnou konkurencí. Hledejte především království Boží rozumíte. Ale vono se vám denně stane, že musíte přednostně hledat něco jiného. Čili vy musíte neřešitelnou událost dostat na úroveň řešitelných událostí, která vás nezaujme tolik, aby ten zájem o tu věčnost nepřestal svítit jako první ano. Jeli to dobře rozumět? Čili nepromrhat znamená všechny události převést na úroveň řešitelných událostí. A to se dělá tím způsobem, že neřešitelnou událost nebo událost, která zaujme, i takovou, kterou bych uměl řešit, ale která hodně zaujme, do který jsem řek bych lidově řečeno fanda, i tu událost než to fandovství u mně propukne, když ho uskutečním, rozumíte, než se mu začnu věnovat i takovou událost věnuju e- věčnosti. to promítnu do věčnosti, jo, tu událost. Nebo ten svůj zájem. A von mně nazpátek přejde přetavený. Von se mi vrátí přetavený e- tou vůlí Boží. Rozumíte? Nesmíte se bát, že přijdete prosimvás vo nějakou radost ze života, nebojte se. Naopak přijdete k opravdové radosti ze života. Prože pravá radost ze života nespočívá v tom, že něco v tom světě dosahuji, co jenom řek bych pomíjející charakter, nýbrž pravá radost ze života spočívá v tom, že ve všem, co je pomíjející a co tady na tom světě dosahuji, ve všem spatřuji zákulisí věčného věčné boží vůle a lásky a tak dále, vědění a pravdy a... Nebudu to všechno taji říkat, né. To si všechno detailně vysvětlíme. Tak takovýmto způsobem asi vás budu zasvěcovat, chápete? A toto vám ale napřed napíšu v tom, v Cestě vědomí, takže vy si to, vy budete přesně vědět, co budu říkat. Jenomže to tam budu říkat sice totéž, ale ušité na tělo každého z vás, chápete to? To je ten rozdíl. Protože tady v těch naukách bohužel se všeobecně toho říct strašně málo. Tady mně ten kněz včera říkal, že nějaký světec, třebas řekl... a to byl don bosko řekl těm svým chlapcům, buďte hodní. A ti výrostci z toho předměstí Turína, kteří nikdy hodní nebyli, opravdu hodní byli, ano. My taky víme, třebas Pán Ježíš po svém vzkříšení z mrtvých přišel mezi apoštoly s slovy pokoj vám. A v tom byla tak obrovská síla že opravdu v sobě začínali zažívat pokoj, který před tím v sobě neměli a ztratili, pokud ho měli, tak ho ztratili, i když ho jenom měli málo, ho ztratili, protože ty události byly příliš silné víte ty události byly příliš silné. Pro sílu těch událostí ztratili všecko. My to vidíme nejlépe u toho svatého Tomáše, který nemoh ani věřit, že von vstal z mrtvých, že jo. Víte takhle tam je vysvětleno jak se všechno ztrácí z toho požehnání. Vždyť to bylo obrovské požehnání, které získali na ty tři roky vod pána Ježíše. A voni to na to šup ztratili. I ten svatý Petr nebyl schopen, jak sliboval, ho následovat na ten kříž anebo do toho žaláře. Nebyl schopen. Ztratili to pro vír těch událostí, že se dali strhnout tou událostí, e- tou faktologií v tou, v tou naléhavostí tou událostí. Čili jakmile e- existuje taková nějaká, zjeví se taková nějaká nebo objeví se taková nějaká naléhavost ve vašem životě, která předčí svou naléhavostí to, o- co jsme si tam jako naléhavé předstírali rozumíte a přednášeli protože jsme se jako na nalé- do naléhavého vmýšleli a vypracovávali, tak to je to, co vás bude ohrožovat v kontinuitě a v tom udržení toho, co jsme tam nabyli. Víte tohleto my dobře víme. Jenomže tohleto právě katolická církev bohužel neví. A... my bychom to také nevěděli, nemluvím za sebe prosím jenom, pr- jenom to je, to není plurál majes- majestatikus, my bychom to také nevěděli, kdybychom prvními zkušenostmi k tomu byli nepřišli, ano? Všichni moji přátelé, kteří, neznáte ani jednoho z nich, kteří tyto zkušenosti nabyli, tak se shodují se mnou v tom, že jedině tímhletím stylem, jak vám to tady říkám se udržet e- nějaká duchovní výše. Jestliže se nedá udržet, nic si z toho nedělejte, jesli vopravdu to nepochopíte a nedokážete to potom, tak musíte ten krok znovu opakovat. Víte, nic se nestalo, musíte ho ale znovu opakovat. Znovu musíte přikročit stejnou vážností a stejnou oddaností k tomu kroku a říct si, tolikrát budu tlouci mně bude otevřeno. Tlucte a bude vám otevřeno. I pro takové případy je v evangeliích recept. Protože Ježíš Kristus sám ukázal, že ani on jako vtělený Bůh nedokázal jedním tlučením na bránu nebeskou tam vejít. Vešel napřed do světa, to znamená to vědomí božské vešlo do světa, tam se nějakým způsobem rozvíjelo, pak se zase vrátilo z Jordánu k Otci, aby se mohlo tímto posílením znovu rozvíjet, pak se znovu vrátilo k Otci na kříži, aby se mohlo znovu rozvíjet. Chápete to? Čili jestliže Pán Ježíš potřeboval třikrát napravit věci e- tak se neštiťte dělat si obnovu denně. A tohleto vás taky budu učit, jak provádět denní duchovní obnovu kromě toho, že se, že vás budu učit čelit událostem, které vás zaujmout v dobrém nebo ve zlém. Obojí jsou nebezpečné. Nadměrná zaujatost rozumíte? Nadměrná naléhavost událostí světských je nebezpečná. Ono vás to, to, to je Satan nebo to je duch, který vás posedne. To je těch sedm duchů třebas, které je posednou, rozumíte, toho člověka. Kromě toho vás budu učit také obnově, jak vykonávat denní obnovu. Všechno vás naučím takovým způsobem, aby nikdo nepoznal, že to děláte protože ve dvacátém století si musíme počínat jinak než tím vopravdu klasickým, ale dneska těžkopádným e- klášterním způsobem jako třebas ten kněz umí. A to my nemůžeme dělat. Na mně nikdo nesmí poznat, že dělám nějakou duchovní obnovu. Kdyby to poznal, tak se vyřídím pro něho. Si říká, co to je? To je nesmysl. Mně nesmí považovat za blázna, lidé. To kvůli tomu, že bych si z toho něco měl dělat, ale že my před nimi musíme být vzorem především svým příkladem. A co nerozumí voni, to musíme před nimi skrývat. Zásadně. To si taky řekneme samozřejmě. A vám ale tuhlety věci tam takhle popíšu, chápete to. Jenomže to budu moct popsat obecně a je vždycky nebezpečí, že... že si někdo z vás třebas konkrétně z toho nevybere, co právě mentálně je pro jeho případ a pro jeho stupeň je vhodné ano? A proto tam budeme eště s každým mluvit a proto bude třeba abych vás měl v určité době v... v kobkách, chápete? Abych moh, jako to dělal tady Baťa, že z jednoho poschodí přelízal do druhýho, aniž věděli kam, kde se najednou ocitne, abych se moh ocitnout brzo tady, brzo tam, že ano, a vyřízit tam věci, které potřebuju vyřídit. A zase je roztlouct. E- takovýmto způsobem, že... že nebudete vědět dne ani hodiny budu poletovat. To si vymaňuju, prosimvás, to si vymiňuju pro cení před základ toho poučování, který si vám představuju dělat, jo. byl mu v upozorňuju vás, když jsem vám tady sliboval že se budete se vypráví do ztratil způsobu života řeči do konali krista za ni je to dost dos- z dosavadního zpu- způsobu vody do bude lepší e tak jsem se vyjádřil příliš obecně. Vyprázdnit se od dosavadního způsobu života znamená totiž to, co je znázorněno u Ježíše Krista... Ti... jeho učedníci, když opustili svoje rodiny, ne nadále lovili ryby, jak jste si možná všimli. To znamená byli dále činni tímto způsobem. Kromě toho ještě děly ještě jiné věci že křtili a dělali zázraky taky ještě lovili ryby, ano? A to znamená, byli činni i tak jako před tím. Protože ty jejich rodiny za nimi celé chodily beze zbytku. A jsem tím chtěl jenom říci, že ten převrat, který chceme docílit, nespočívá v tom že byste vymazali všechny svoje sklony všechny svoje schopnosti ženy například válek e kdy dech promiňte mě, popad ten svůj glejt, kterým ho posvětili na neklade o ho vede bylo takhle pád ale mně je tady kde se ten nemocnicí a říkal, ale to je cár papíru, co je mi do toho. Takhle né. Nýbrž Novým přístupem k těm věcem, ano? To je ta změna, to je to vyprázdnění. Vy totiž přistupujete v s... s jiným zaujetím nestaneš jak budete v tom přistupovat k s tím duchem. A především změna bude v tom že jste sis stačily svými jámy hospodařit na svém. A jak jsem vám prozradil žena čím dál tím méně stačím svými silami na svém hospodařit. Že čím dále je se závislejší na tom na čem být člověk závislý. My totiž musíme závislosti na je tu na na závislost na věčnosti čili změna bude v tom, že přejdou tyto závislosti. Ale né, že se zbavíte třebas své doktořiny nebo toho svého učitelství nebo jakéhokoliv jiného povolání nebo svých manželé nebo sví světí nebo nebo dělání úklidu. Vůbec ne. Ale že potom nikdy přitom nesmíte být tak sami, jako jste dosud byli. Že to je veliká chyba, to nás soustavně vzdaluje od věčnosti. To je to hospodaření pro sebe. Že si myslet že pro nějak přeháním e- e- nebo že je to v vlastně projev nelásky, když budeme takhle závislí, že budeme pořád Pána Boha tahat za šos a říkat, pomoz mi tady při tom úklidu, že, pomoz mi při mém hádání s manželkou nebo pomoz mi při vytrhávání zubu. nevím při všem by Pán Bůh musel tady asistovat. To ne. doufám že se dovíte, že ze svý síly tyto nedě, tyto věci neděláte. A čím e- dál pudete na této cestě, tím víc si budete vědomi, že jediný činitel je on. Jediným nevěřím že se dostal do takové výšiny e duchovní že bychom odtamtud věděli stoprocentně, poznávali pardon, to je rozdíl, stoprocentně, že on je činitelem. To e nevěřili ale e a opravdu je tomu tak kdyby proud nešel do sítě, tak by vám ten magnetofon nejel. Rozumíte? A o jevy pro hoden dost sítě který jde do sítě všech našich činností a myšlenek, ano? Čili bez tohoto pro vodu že není možno něco udělal a teď je otázka. Jestli ten proud popadnu, jak jsem to dělal dosud, a jednám si s tím, s ním pro sebe traf mu bylo ho na magnetofon nebo na jinou činnost, úklid, hádání s manželkou a podobně. Jak vidíš, toho se pořád dotýkám, protože to my u nás máme na denním pořádku a ve to jako to je ta naše obnova taková, z denního hádání. A tak tohleto prosím jsem zatím dělají sám s s manželkou, že jo. To je právě ta veliká chyba tohleto to si myslím že vo... vodejdete z těch našich Kalů, že v z že nebudete jednat. Že budete si počínat spojení tak jako starý Římani. A ti jednali velice zle. Proti jiným národům, který před které myslím že aspoň tak bude jednat čili začli holdovat. Nedá hospodařil pro sebe pro své právo osobní pomíjející, tak přeci jenom udělali nějakou tu úlitbu bohům, že jo? Aby se neřeklo, tak ulili malinko toho vína, ne? A my taky než se nešlo u z jiné ě tak čili dobude závažnější tak tím větší úlitbu Bohu učiníme zatím být se po zastavíme nad smyslem toho co děláme neboť mi tady hřivnou boží tou silou která k nám jde, jednáme pro sebe na to musíme s rozmyslem rozumíte to musíme s rozmyslem, protože kdybychom jednali jenom v zájmu o sebe, tak by to vedlo k k odcizení věčnosti, ale jestliže budeme jednat ě tak, aby s ohledem na věčnou vůli e- tak se pocit víme i vyšší nebudeme jasně poznávat, to nemusíme. My ale na počátku každé události a doufám, že i naše zaměstnání je takovou událostí učíme takovouhle, takové pozastavení, že si uvědomíme, z Tvé síly, Pane, jdu do práce ne. A tobě patří výsledek veškeré činnosti. tady budu apelovat především na to, abyste z karmy jogy karmajogy se naučili odevzdávání ovoce svých skutků, ano? To někteří, to jistě víte všichni, co to je ovšem zase ten indický princip odevzdávání ovoce skutků je příliš starý a příliš e- řek bych, e- nechci říct teoretický, ale takový formální už. Že i ten, kdo takhle odevzdávat ovoce svých skutků v Indii, nic tím nedosáhne. Protože vás chci naučit novému principu který vůbec v karma józe není bohužel obsažen. My jsme reformátoři. nemluvím jenom za sebe, za svý přátele, který neznáte. A my reformujeme i indické učení prosimvás že všechno potřebuje ustavičně doplňovat novými a novými upanišádami. Co tady čte této jsou upanišády. Ty se píšou dneska na celém světě, ano? Všechno se znovu obnovuje protože v čili bych najde po pro technický technika života kupředu tím tedy nejen musí kupředu ji také umění života abych v tom byl jsou od jak neumím života nejde tak rychle kupředu jako technika, tak se to všechno hroutí v podobě válek e- krizí a... a ideologických takových převratů, tomu říkáme revoluce, a to je jedno, jak tomu říkáme. A má-li se tedy dospět k nějaké vyšší. Ale ony života e v tak musíme s tím že obětujeme výsledek své činnosti Bohu, obětovat sebe. To znamená u světel oběti být obsaženi mi to jsou pořád staré myšlenky, který vode znáte. Víte, že vo nich vim vod začátku našeho setkání totiž kdyby například ti první křesťani tam byli obětovali jenom třebas nějaké to jehňátko nebo nějaký ten chléb nebo nějaké to víno a nebyli v tom nějakým způsobem obsaženi, tak se to minulo cílem nemělo to spojovací účinky Je také přede nesmíte poli kterou budete dělat, zbavovat hříchů zbavovat se sama sebe aby se z nich o konkrétně o nějaký hřích. To by bylo strašně málo. Vy se musíte s tím hříchem kerý byste nějaký našli, bohužel mám, je nebezpečí, že takový svatý člověk to si potom žádný nenajde. si nějaký potom najdu uměle, ano jsem tedy měl ve Zlíně lidi, kteří ke mně chodili před zpovědí a ptali se mě, co se mají zpovídat. Protože chudáci nevěděli co. A byli velice šťastní, a jsem vždycky na nich nějaký hřích našel, ano. A velice těžký. Tak taky najdu nějaký, jo. Dobře. Že ho najdu. Dobrý. Tak, bych byl nerad, aby ses tam zpovídal z hříchů, rozumíš. Abys tam vodnášel svoje hříchy, aby si použil příležitosti, že s tím hnojem vodejdeš taky ty, rozumíš mně? To je vono. My se můžeme svézt na fůře hnoje Zrovna tak do dne jako přídavek, jako na fůře zlata, chápeš? se pořád stejné čili když nemáme nic jinýho k dispozici než fůru hnoje nu- nuže, povezu se na fůru, fůře hnoje. Ale nesmíme se štítit sednout si na ten hnůj a nesmíme, e- nesmíme zůstat stranou klusat třeba za vozem. My se tam musíme přiložit. A tak tohleto je záruka toho když takhle budeme jednat se světskými událostmi, téže při tom dal vložení e toho účinku těch událostí se vložíme také mi do rukou božích. E tak se veme za bude pořád obnovovat toto tam na tu jdeme nebo co to nabyli ano. Že minimálně zůstaneme na úrovni, na které jsme se ocitli tam maximálně z úrovně budeme dál ano? Tak bych vám chtěl říct o tom, čím se bude lišit například tam sem úroveň našich exercicií od těch, co se oficielně dělají. ty ve lid svět totiž e- musí počítat s tím, že člověk je schopen od rány bez přípravy jedině rozjímavé modlitby. Že není vyšší m- modlitby schopen ano. Toto předpokládám o vás víc. Kdybych předpokládal, že jste schopni jenom rozjímavé modlitby, tak bych to dělat takhle, jak mi to tady říkáš, ano. Že bych něco řekl dal teď by vás poslal do svých místností, abyste vo tom přemýšleli. To bude také součást, samozřejmě. Ale to bude ta nejnižší část toho, co budeme dělat. Protože si představuji, že budete zachovávat mlčení let tohoto druhu mlčet neznamená. Mluvit totiž pravdy mě. vás v tom mlčení detailně zasvětím napřed. To bude první co udělám. Mlčení znamená v první fázi mluvit, protože my jsme bohužel povídavý bytosti a myslíme obyčejně povídavým způsobem e- mluvit si pro sebe o věcech, a ty budete mít k dispozici, které mají duchovní dáte na se týkaly toho co my tam děláme. Čili v- v- v tomto si mluvit není zpočátku zakázáno ano V tom jest dobře si povídat. To je ovšem jenom. Právě mlčení jakoby mlčení ano To není to pravé mlčení. Takže se budu snažit, abyste individuálně, každý z vás přešel do opravdového mlčení. Poprvé lešení spočívá to. Že nejenom nemysli na to co bylo před tím, než jsem tam přišel, co se děje doma, e- co se bude dít, příjdu. Nýbrž pravé mlčení spočívá v tom, e- že e- mlčím kdy ve smyslu i jakékoliv povídavosti že se učiněn myslet obsahově. vás tam budu se snažit učit myšlet, myslet obsahově. Vy to každý svým způsobem umíte nemyslete si, že například, když tady nebo když mluvíte česky že musí že si to napřed nějak přesun věnoval v češtině a do do češtiny překládáte. Vy z obsahového myšlení mluvíte česky. Vy to přetlumočujete do češtiny nebo do nějakého jiného jazyka. Z obsahového vědomí, z obsahového myšlení přetlumočíváme že by nevíte co je základem toho, že vy například teďka česky mluvíte. Tuhletu teoretickou záležitost bych s vámi nejradši projednal něják hned v první etapě, protože e- se asi někdo z vás vůbec k obsahovému myšlení nedostane na e to potom pro takového člověka velice těžké přeji do modlitby ticha. Tam mu pořád překáží nějaká naléhavá myšlenka a někdy velice hloupá, která mu nikdy nenapadne, dokud neodhodlal mlčel vnitřně ale to protože neví této obsahové myšlení. Z toho obsahového myšlení totiž může vzejít e- myšlenka o děláš slovy a také z toho obsahového myšlen- myšlení může e- vzejít vůle někam zpět. Bezeslovní vůle někam zpět. Čili obsahové myšlení je výpadní brána dvěma směry minimálně vono více směry, to řeknu takhle jednoduše, do povídavého myšlení, a to je rozjímavé myšlení rozjímavá modlitba a s tím se smiřují v exerciích, že to takhle dělají a i toho je si správně říkal, blahodárný účinek na člověka ale nebyla by se podařilo přejít z toho obsahového myšlení, které všichni znáte, ačkoliv nevíte, co to je, tak to musím teďka definovat, přejít do... do vůle které je. Vystihuje co nejí do která by vystihoval co nejdokonaleji e podstatu Boží. A tím se k přiblížit. Podívejte se co to, co tím myslím nebudu tak záhadným tam nebudu smět beztak záhad. Ale teďka vám to třebas připadá nějak záhadně. A to bych byl nerad, nechci mluvit v tajnostech a chci, aby vám to bylo všechno jasné. Podstatou veškerého stvoření je existence Boží. Zatímco existence Boží je e- existence, která není v pohybu, ačkoliv jejím všechno obsaženo co potom je v pohybu... tak... my, když s- se chceme dostat byl řekl že to řeknu zase jinak, než jsem to původně myslel. Když jsem nedostal do této existence u sil třebas svou existenci dostat do stavu nepohyblivého. To n- nemyslím tím nehnout se. Je, sice je to předpoklad také se nehnout, ano? ten na ten základní předpoklad, že se ani nehýbám, ale vono se to ve mně všechno hýbe eště, všechny ty buňky, všechno to se to tam, v těch atomech ne, všechno co tam co tam kolotá, takže tento pohyb nezastavím. Vím, že se nehýbám. Ale vem si určité předpoklady zjednám, že se například nehýbám při modlitbě. Zdá se mi, že se člověk při modlitě nehýbe, to je tedy, to je nutný hluší modlit tak tím víc si musí zakázat pohyb v tom co musíte trati pohyb mysli poli smysly Čili on když například, když se mu podaří zachytit nějaký myšlen- nějakou myšlenku obsahem. Třeba když von třebas rozumí, co je to láska. Každý z nás nějakým způsobem rozuměl, co je to láska. A řeknu si třebas... Ty jsi láska, né? Tak mou v sobě nechat doznít obsah toho, co tou láskou myslím. Rozumíte? A takovýmto způsobem se učíme na příklad o tom jak totiž nejde přecházet z povídavého myšlení na obsahové myšlení. popsáno myšlení stav. A takže se potom dostanu do stavu třebas... do stavu poznání ovšem globálního. Jenom tímto způsobem se tam totiž mohu dostat. Dostanu se do stavu existence. Jako takové ale ne konkrétní existence jakou jsem třebas tady nebo jako jsou věci kolem mě. Toto asi bude vys- vyžadovat eště detailní vysvětlení, ale to je podstata vyšší modlitby tohleto nešel třebas rozjímavá modlitba nebudu n- na nikom chtít a nebuďte proto tu palem když se dostanete dál než je rozjímavá modlitba. Já... to nebudu vynucovat. nebudu vás prosit na kolenou, abyste šli do vyšší stupně modlitby. Ale upozorňuju vás, že kdo nevstoupíte do vyššího za tu dobu do vyššího stupně modlitby, když si z toho nevodnesete e- požehnání takového stupně e-, které by vám bylo zárukou že ve rozjímání okamžitě se spojité věčnost jedině modlitba e- e- obsahová nebo stavová, bych tak řekl, e- ta vás je schopna přenést. Do věčnosti a do spojení s ním n- n- nějakým způsobem, buď z citového nebo vědomého nebo existenčního. Tyto tři druhy spojení existují ano? V zásadě. A z tohoto spojení potom se vychází do zpět do činnosti. například tímto ustavičným napojováním přecházím v třeba do tohoto povídání znova ano. Tak Tak... to jsem vám potřeboval říkat, říct, jak si představuju, v čem pozůstává asi to požehnání, které bych chtěl, aby na vás sestoupilo, ano? ... Tak podívejte se, tady mám eště jednu takovou odlehlou otázku se totiž šel. Život v tomto těle e- je možný e- tím, že my své vědomí s tímto tělem. Vědomí, které nabýváme o tomto světě, ztotožňujeme e- se svým tělem. To znamená jsem toto tělo, ano. Ale e- bylo by to neúplné, kdybych neřekl, že jakmile usneme, tak začneme ztotožňovat své vědomí bili se přesouvá do astrálního těla v protože tak padl astrální se nejsou všechny sny astrálního původu, můžou být taky mentálního původu, si něco představuji svou obrazotvorností ale astrální sny jsou takového druhu, ty jsou velice podobné smrti nebo posmrtnému stavu že f- se ztotožním, jako se tady ztotožňuji s tímto tělem, tak se ztotožním s astrálním tělem a to že žiju si tak jako že jsem to já. Ale nikdo nezbaví dojmu po celé období toho snu, že jsem to který tam jedna ano. Takovýmto způsobem se člověk naučí ustavičně přecházet ě bez tam by těle toho do stavu snového a nepřestává se ztotožňovat s tělem, který tam existuje. To znamená, tady se ztotožňuji s tímto tělem a jakmile spím, ztotožňuji se s jiným tělem a myslím si, to jsem to já. Takže e- když člověk umře, tak se uvolní ze se ztotožněním s tímto hmotným tělem, protože ho odpadne a dopadne to jako ve snu, že s- neodpadne a nezničí se okamžikem smrti astrální tělo on může zrovna jako teď, při snu i po smrti zůstat ztotožněn s astrálním tělem. Jenomže sen který tam nastupuje. E z jsem o to jsem je tam nastupuje e trvá. Nemůže z něho přejít do tohoto bdělého stavu. To znamená do tohoto ztotožnění s tímto hmotným tělem. jsem vám, tím se liší sen od... od smrti. jsem vám taky chtěl říci, že moje maminka třeba, přestože jsem ji vyhnal z těla, protože dal by byla na astrální sny a na vstupování po astrálním snu zase do těla o na měla velice živé takzvané sny, to bylo její charakteristika, tak jsem ji v potu tváři vyhnal, takže když vodnášeli tělo na hřbitov, do márnice, tak ona zůstala u mně v kvartýru. To jsem si zjistil. Ale když jsem potom za týden byl přítomen jejímu pohřbívání, byla z zase je v tom těle to tělo ještě že není to tak daleko vem rozkladu, protože bylo v... v zimě přechováváno, že by bylo neuneslo ten nával co se může člověk zase vrátit. Ona prostě jako po snu se vracela do tohoto těla se svým vědomím ale se s tím tělem nemohla ztotožnili tím způsobem. Jako rozum do sebe neprobudila. A tak zase, když se unavila tím pobýváním v těle, tak zase vodtamtuď vyšla do astrálního světa, rozumíte, tak to dělala. Takže my jsme ten týden před pohřbem často vídávali doma, mluvili jsme s ní, že ano, ve snu samozřejmě, protože jinak to nešlo a vona provozovala tyhlety věci například ě k. On byla zrovna tak špatně jako rozebrali na mrtvicí na pravou stranu jako předtím, než zemřela. Viděl jsem také štrachat se po mým pokoji za tom, okolo postele, ve snu, samozřejmě, a říkal jsem jí, mamičko, jakpak ty to chodíš, když teďka p- teďka nesmíš se ztotožňovat v mysli s tím tělem, které bylo takové chatrné, víte to ztotožnění tady existuje, sice faktické, ale mentální ztotožnění s tím, s těmi nedostatky tohoto těla e- tak, ty jsi, ty jsi zbavena zbavena tohoto těla, ty máš jenom tělo astrální a na to se váže tvoje vědomí, ty nemusíš kulhat, ty nejsi raněná mrtvicí, tvoje astrální tělo není raněné mrtvicí. Ona řekla to byl to říká. Ale když vono mi to nejde. Vždyť přeci vím, co mi, ty na nebudeš mluvit. I mně takhle vodporovala. Ty na nebudeš mluvit, vím, že mi to nejde, přeci to cítím se dělat věci tak padnou. Říkal pojď, chytni se mě, to naučím. A říkala, vzal jsem ji takhle pod paží a říkal jsem jí, tak ti to jde, říkám výborně. Ale i ten že když jsi se mnou chodil, s prominutím například na záchod nebo tak, protože to by si berou dobře šlo že si měl přetavovat jemu ku ale jakmile si mě, jak pustíš, tak mně to zase nepude. Tak jsem ji nenápadně pustil, aby to nepozorovala, ne, a vono to šlo pořád dál. A jsem říkal, podívej se vono to de, a vona řikala vopravdu vono mi to de. Vidíš, to je tvoje představa, musíš, tak tady musíš být opatrná. Tady v tom světě tvoje představa hraje velikou roli. Daleko větší než... von si člověk dove- dovede udělat fajn na světě všelicos. Ale tam ta hmota klade menší odporovala el v představě přestávám vám do s tou sílu takže se podrobuje ano a on ten člověk vůbec nepřijde na to, že si něco nalhává. A... a tím s- můj sen končil. A ráno, nevím, jestli to byla Danuška nebo Anička, to nemluvím, nevím přesně, mně přišla dneska se vypravoval vo babičce e-, žes naučil chodit. To byl jasnej důkaz, že ano, to byl krásný důkaz o tom že se tady fakticky něco stalo co co ten člověk si nedovedl sám vodstranit e-, protože to bylo jako žilo v jeho mysli ten stavy dva roky zažívala před svou smrtí. A stejným způsobem třeba se dalo vodbourat mnoho jiných věcí z jejího života tamního. Ale jsem vám to hlavně říkal proto, abyste pochopili, že to je organické, nenásilné pokračování tohoto života. Že po smrti přecházíme do astrá- jako do ztotožnění s astrálním tělem jako přecházíme ve snu do téhož ztotožnění. A jestliže tomu nemá dojít tak je třeba, abychom se přestali ztotožňovat s tímto těle zde. To znamená, abychom s vědomím, které máme k dispozici, nehospodařili pro toto tělo pro život v tomto těle, nýbrž pro život věčný, řečeno jinak. A tomu vás chci právě učit, nebo tomu se pořád učíme padal všichni společně abyste se začli ztotožňovat ze zdrojem toho vědomí, ano. Jakmile byste se aspoň v okamžiku smrti začli ztotožňovat ze zdroje vědomí, a to je nejsnazší okamžik se ztotožnit, protože se uvolňuje to vědomí, e- ztotožnění toho vědomí s tímto tělem, ale ještě tak prudce nepřechází do z- do ztotožnění s tamtím tělem astrálním s- to tak prudce nejde, mezi tím je nějaká mezera a ten ve na že ti může nepřeji do ztotožnění velice snadno do ztotožnění s věčným naším se s bohem s věčností ano. A jesiže se na toto podařilo tak vaše vědomí se nenastěhuje do astrálního těla, nýbrž se nastěhuje k Bohu, na věčnost. Tímto způsobem je vaše individualita zachována. Není to tak jednoduchá odpověď, jak tady říkám. Ta individualita není zachována ve všech svých špatnostech nebo nedostatcích ano tam se nevejde do toho vědomí Božího nic z těchto vašich nedostatků. Přestože to zabarvení individuální, ale vejde se tam jenom to, co tam smí vejít. Prosím vás to co vám tady líčil z toho svýho zážitku dvou a půl hodinového z roku třicet sedm. Co se tam do toho vejde. A co se tam toho nevejde. A jakým způsobem se to tam všechno tříbí. A jak všechno odtamtud vychází jako představené ano a takovýmto způsobem třeba světec, který se ocitl na věčnosti, přetavuje všechny volili tele jemu mu jsou vysílány. On je přetavuje vůli boží protože je s spojen. Ta vaše maminka vám pořád napomínal že nezemřela. E- totéž říká Karel Čapek vo svým tatínkovi který asi nevěřil čekal že řek jsem mu tatínek objevil po smrti e- po tak v tak po takovém jednom snu, ten manželce tato zaznamenala ve svých záznamech. Ten táta, ten se divil, že pořád je, přesně doslova furt je, říká on, ano? Čili, on, ten jeho tatínek si uvědomil, že žije dál. silně pochybuju věta maminka by si nebyla vědoma toho, že žije někde jinde. Ona je si vědoma, že žije někde jinde. To, jenom vy z toho kusého záznamu pamětného, z těch snů nebo vaše paní si myslí, že ona si myslí, že žije tady. Vona se určitým způsobem e- právo stýkat s třebas s těmi milovanými ale to se bude stále stávat více a více okrajovým stykem. Tam se právě milosrdně člověk odpoutává od umíte velice milosrdně. Takže, dejme tomu, takový mrtvý za čas prozrazuje, když vy nenavštívíte, když vy si nevšímáte, tak asi, tak to asi začne. Když si musím hledat někoho jiného, se kterým bych se zabavil, tomu říkám tak lidově, ano. A protože jsem si našel, tak mně promiňte, protože tamty mají taky rádi a takhle to jde dál, jo. Čili takhle pomalinku on přichází k novým stavům, že, a těch pokračuje. nakonec to dopadne tak daleko, že je mu velice zatěžko je pro jej mění astrálního těla, neboť odpadají ty hrubší jeho složky, se stýkat s daleko hrubším astrálním tělem těch, co eště žijou a chvíli říkají, tak my se vlastně těžko stýkáme, musím hrozně moc se namáhat, abych viděl, abych den vnímal ano atakdále tak mně promiň, musím jít e- e- k jiným úkolům. E- e- já... přecházím někam jinam a se s tebou loučím ano to dostala tak přibližně po po sedmdesáti dnech po smrti, jak říkají Egypťani. F. F. F. F. F. F. F. F. F. F. F. F. F. F. F. F. F. S. F. F. F. F. F. F.