Karel Makoň: kotouc-O01-b (přepis nahrávky)

Říkal jsem vám, asi před dvěma roky tedy, jak jsem tady byl upozorněn, že jestliže člověk chce trvale pokračovat na této cestě, to znamená nějak souvisle, bez krizí tak musí dbát to aby jeho činnost měla za základ stav. naopak zase aby činnost do toho stavu přecházela. řeknu e- konkrétněji, že například dejme tomu ten u toho rybníka žil ve stavu naděje, ve stavu naděje. E- řek bych iracionální naděje, protože nebyla naděje konkrétní, že by ho tam někdo vodnes nebo že by tam byl dříve než ostatní, když ten anděl celá tu vodu a e- s- za- uzdravuje prvního který tam vstoupí ale on už byl tam tak dlouho že v sobě vypěstoval stav naděje stav naděje. A duchovní cesta člověka řek bych svým způsobem vrcholí tím, že konkrétní činy přecházejí do stavu nebo do ducha na této činnosti lépe ještě jsem řečeno. E že například v tom duchu, ve kterém něco činím, zůstávám. Když já třeba jsem něco činil z lásky k Bohu, k Bohu já se to službě zůstává i když nic nedělám, protože jak jsem vám třebas napsal zeptá jen musíme nakonec splnit, to se nám zdá být dneska nemožné, a vlastní silou to nemůžeme udělat, musíme jako splnit požadavek je by zapsán modlete se neustále. Jak se prosím vás může modlit člověk neustále, když musí dělat tamto a tamhleto. To znamená von žije v tom stavu modlitby jeho činnost je mu modlitbou všechno co dělá i nejsvětštější je mu modlitbou rozumíte že je to znamená on přišel stavu modlitby při veškeré činnosti. Neřekne slovo o bohu vůbec nic takového. Ani se mu může když i tak že by konkrétně na boha myslel... Myslím si jednu věc byl se dopustil Josef té chyby že by se byl postavil proti devovi tak by byl musel prohrát. Není to pravda? Herodes představuje kolektivnějším než je individuální karma, ano. Tím více třebas ten síla a gusta gustos který vyhlásil tedy sčítání lidu. To je zaručeně karma, sčítal, sčítání lidu je tam naznačeno nějakým symbolem kolektivní karma. Pže každý se musel vrátit do svého rodiště, ano. On se jistě proti tomu nepostavil, co by tím byl dokázal? A já jsem vám aspoň vedl k tomu nestavět proti této kolektivní karmě ani se pro ni neangažovat příliš. To myslím, že jsem tak asi, to bylo, to bylo zhruba to co jsem v pravdě duchovně do toho vkládal ostatní všechno mohl mohli být jenom osobní názory za kterými e- samosebou nemohu stát navěky, protože se mění den ze dne. Víte do tý doby viděl jen strany. Například. A kdyby člověk držel na se na něm se nestane protože mně už by dávno zabili, zavraždili anebo ona, nedejž vě- uvěznili protože já by se byl třebas držel nějaký linie á byl bych s tím shořel na už neplatí a no a tady dočasné věci tedy člověk e- asi tak v něho vod těla, aby ho příliš nezaměstnávaly. To znamená, aby je měl za vyřešené. Jakmile se změní situace, zase je považovat za vyřešené. A tak dále. A v tom smyslu jsem se tolikrát mír kolikrát se situace změnila. Přece mně nemůžeš upřít, že se situace nezměnila. Že za daných poměrů třebas vypadalo rozumně, ne? Změnily se poměry, bylo to zcela na hlavu postaveno. A já jsem to nemoh předvídat, protože já se na to nepotřeboval na takové poznámky žádné duchovní poznání, ani jsem se o ně neucházel o to duchovní, abych to říkal z nějaké inspirace. To jsem se o to nikdy nesnažil. Já se snaží všechny i duchovní záležitosti logicky vysvětlovat a teprve když se mi nedostává logického pochopení tak do toho hledím přimíchat vyšší pravdu ano? Ale na co stavím, na... na co stačím pamětí, tak to řeším pamětí. TO znamená taky logikou ano? Pragmatizmem nějakým. Tak při velikou Velikonoce jsou právě znakem duchovní obnovy, no, jako... jako každé jaro, že ano? Proto jsou zasazeny do jarního období e- a zrovna jako Vánoce jsou zasazeny do slunovratu, ne? Tak Velikonoce jsou zařazeny do nadějného jara, které nám slibuje nové a nový duchovní užitek tak já bych myslel jak jsem to popsal... myslím v tom spisu, kde jsem vykládal podrobně celý život církve během roku ne, církevní rok, a to byl, to byla Postila, tak já si myslím, že právě byste měli, vzheldem k tomu, co jste si slíbili na léto, udělat si tyhlety Velikonoce takovou soukromě pojatou individuálně pojatou obnovou. A já bych vám dal takové styčné body pro tu obnovu, abyste věděli, jak jí udělat, ano. Tak především udělat si rozbor kdy se vadného života. Já bych prosil takové analytické postavy aby ten rozbor dělali pro uspokojení z rozbor nýbrž... aby... ten rozbor dělali kvůli tomu, aby mohli z ně vydobýt myšlenku nové, vyšší syntéze. Jesi by to dělali, jesi je, není jisté, že by to udělali za tímto účelem tak ať to radši nedělají. Protože mnoho bytostí s- se dovede tak dokonalou rozebrat, že je nikdo, ani voni sami nesloží. Né? mě o to, aby si ten rozbor provedli tak že bych vám to usnadňovalo nové seřazení správnější seřazení hodnot a že by vám lépe vynikla ta ústřední hodnota duchovního a věčného života. Ano? pod tímto zorným úhlem dělat rozbor svého dosavadního života. Nebát se sem rozbor ne života od nějakého patnáctého roku života svého nýbrž od narození až k nynějšku. Udělat si tento rozbor či toto v něm bylo dobré, toto bylo špatné. Dobrého se držte, e- všechno zkuste, ste zkusili zatím, a špatné odhoďte. A budoucnosti aspoň to špatné odhodím. Budu se držet to, co ne životě bylo dobré. Kdybyste toto tříbení udělali a to nemůžete udělat jinak než bez roz- než s rozborem, tak by to byl v pořádku vykonaný po tomto rozboru byste měli jak to napovídá například čtvrtá byste měli obětovat celý dosavadní, v duši své, celý dosavadní svůj život Bohu. Jako, protože není jisté, zda jste mu ho celý obětovali. O tom m- můžete pochybovat že se mu ji nelijte jestli mu ho neobětovali jste si ho přivlastňovali. Jestli jste ho, si ho přivlastňovali, tak to na vás to vlastnictví lpí a toto vlastnictví vám nedovoluje, abyste vykročili pořádně kupředu. Čili dodatečně ho eště obětujte. Celý dosavadní život ano a jestliže ho obětujete, tak u toho nýbrž přejte si aby silou boží by dosavadní vás život proměně nový život který byl už bohu bohu A snažte se závěrem tohoto toho proměňování přijmout od Boha milost a sílu toho proměnného života který by se mohl proměnit jenom vnitřně zevním životě, v celým životě, ano? To by tak asi bylo všechno o těch Velikonocích, bych vám doporučoval. Totiž mám tady otázku, zda v té liturgii, která byla původně latinská a která nebyla nikdy přesně do češtiny přeložitelná latinské názvy e- měly svým tvarem úplně jiný význam, totiž můžeme podkládat jimi daleko jiný význam než e- jaké by byly patrny z toho slova přímo, tak jestli jsme si vypuštěním té latinské liturgie nedopustili nějaké velké chyby, když jsme smazali tenhleten úvodní vliv nebo ten původních li nám toho lidského obřadu. A já bych řek, že jsme to udělali tedy by takový ústupek tomu evangelickému símě tu ano. Ale jestli se stala chyba, to je otázka, protože tak úplně velká, protože to je otázka toho, že jestli jsme to vůbec takhle chápali. Kdopak si například slovo relígió, né, už v latině kdysi se to říkalo překládal jako znovuspojení s Bohem. Ré je znovu oltáře ne znovu spojuji jestlipak religio viděli tom znovu spojení pojem s Bohem. Pže náboženství má být znovunapojení se na Boha. To znamená jednou jsme už s ním spojeni byli a nyní z věčnosti přicházíme a do věčnosti se ubíráme. A to je náboženství. Kdybychom například tento smysl náboženství znali, tak to náboženství budeme hledat nikoliv n- náboženství. Co todle řiká v češtině, to vůbec nic neříká. zrovna tak indem tam remisió ne a tak dále to jsou všechno pravdu pojmy daleko širší, jen je otázka kteří by to pojmy razili jesi byli vědomi toho celkového obsahu jestli to tak už formálně brali jako třebas latiníci kteří to vyslovovali. Protože středověká latina byla hodně vzdálena už tomu původnímu duchu latiny a ale nebudeme vo tom jako uvažovat ale odpuštění hříchu opravdu je věc, která velice složitá protože kdyby nám byly odpuštěny, a to je v těch třech slovech obsaženo. An blok všechny věci... najednou, tak opravdu se ocitli ve stavu, kde by nás nic nemohlo udržet mimo věčnosti, ano? Neboť fakticky leží na nás něco, čemu se říká dědičný hřích když já to pojetí neuznávám ano jak to katolická církev traduje. Já pod dědičným hříchem si myslím něco jinýho než katolická církev. Oba dva mluvíme o dědičném hříchu, jsme rádi, že jeden i druhý tomu věříme, ale já pod tím vidím jiného než katolická církev něco nás vede jako dědičný hřích, to znamená že nejsme oddělenou bytostí časově a prostorově že nese tíhu provinění předešlých pokolení, tíhu celého toho vývoje, se dostal do určité úrovně a nad tu úroveň se ještě nedostal. A v tom já vidím dědičný hřích. Že my jsme ve stádiu takového a takového vývoje a jeví se to jako dědičný hřích. To znamená e- zdá se mi támhle s... s... s vámi, že dál nemohu. To je zaviněn- zaviněno mým dědičným hříchem. Že já jsem, se cítím přikován k výši duchovní, na které se právě ano a jestliže tomu takhle je tak já potom... pod... e- odpuštěním hříchů musím si představovat aspoň částečný návrat do stavu bezhříšnosti do stavu kde to provinění moje odpuštěno ovšem do takové míry, aby se ten stav napravil status remisíónys nich tak řekl, jo. Ten jejich stav už... e- remisióný, remisióre, remisióný, remis, remisió, remisíónys, jó, já už jsem tu latinu zapomněl. A tak v stavu tedy, že se tím odpuštěním hříchů se mám dostat do stavu se dají napravit věci Do takové míry mně má být odpuštěno, sílu napravit své věci tak že bych svůj život zasvětil Bohu, ano. Tak to já myslím, že je smysl svých neboť kdyby nám bylo puštěno ví tak se před úkol, postaveni před úkol, který nemůžeme zmoci vůbec tomto vývoji stádiu a kdyby nám bylo už těn méně, tak zase nejsme uvolněni pro to remisijó, pro do původního stavu ano je zakladatel zhostil toho takovým levným způsobem, ano. Považujete snad za špatné, když nějaký pan Valdó ve Francii, ve středověku, v hlubokém středověku si přeložil najednou bibli nový zákon do francouzštiny? Von si ho přeložil do francouzštiny, protože latina už byla těm lidem v Marseji tak vzdálená, už se tak odklonil jejich jazyk od latiny že už tomu nerozuměli a on si přeložil. A tehdy ale církev se postavila k tomuto překladu úplně jinák než dneska k tomu uvolnění té liturgie, že totiž ho stíhala krutě a zabavovala tyto překlady a pálila je a snažila ty lidi opravit opravdu a nejsou na smyslu. Tam začla inkvizice u Valdenských a Albigenských, ano? Jsme tam byli spolu v tom Albi, že? Já jsem vám tyto věci doufám vysvětloval. A m- byla v tom, byla v tom taková nějaká špatná my že snažili tomu porozumět? Zaručeně ne. A my že ska se přiblížilo je tomu porozumění, které už jsme dávno ztratili že toho zapamatovávat aspoň to co se zachovat ještě dá, podle názoru těch církevních otců, tak to celkem podle mého názoru dobrá činnost tamto, co ta liturgie dříve říkala latinsky to zůstane bez tak zachováno pokud budou už lidi schopni vůbec latinsky se nějak vyjadřovat ne zůstane zachováno pro ty, kteří tomu budou rozumět a to bude tedy pro budoucí. Já myslím, že ten návrat k té liturgii sice nemůžeme očekávat nikdy v minulo- v budoucnosti, ale že její výklad můžeme proto očekávat. Já například si sám dovolil vyložit mši svatou podle stále nitru a nemohu říct že by ztratil na smyslu tím, že se mše změnila. Pže v podstatě to zůstává pořád stejné jenom že se tam nedá v dnešní mši vysvětlit například každý obrat toho kněze. To se nedá vysvětlit. když tam třebas kněz ze začátku říká své k k tobě Bože, že ano. V mladosti své von přistupuje. Nebo s mladostí svou. ta že to tady o tom juventus tam mluví, že ano. Jakpak ž- von je třebas osmdesátiletej. A von tám přistupuje svou mladostí jako nestárnoucí, nehynoucí duše svou duší tamtudy tím nežně tam je smazáno. Tam je jedinečně napsáno a to jsem si dovolil f- vyložit a mnoho jiných věcí a myslím si, že že to je vloženo ale když jsem toto předložil kterémukoliv knězi, tak von se nad tím vůbec nezastavoval, protože jim to vůbec nevysvětlili, vůbec to nedovedl vysvětlit. Tak k čemu už to bylo? Když ani kněz si to nevysvětloval? když přesto formálně chodil nebo okolo toho nebo s tím se denně potýkal zcela formalisticky. A to platí i vo takovým Kacelem, který například byl velice dobře založený a je dobře založeným knězem a taky tyto věci nechápal. Řikal, nám vo mystice například na teologické fakultě vykládali čtyři hodiny. Já Kdo tam čtyři hodiny nebyl, tak vůbec vo mystice nevěděl nic. Vo mystice celé čtyři hodiny. No tak. To byl theolog čtyři hodiny vzdělaný v mystice. Co to je? A na mnohých z nás se vůbec otázka vo mystice při státnici nedostala. Málokdo tu otázku dostal. A to prý stačilo znát ty hlavní křesťanské a říct tak v podstatě e- co tak jako chtěli. Tak podívejte se, máme tady především jeden doplňující dotaz. Je nějaká naděje že až tam vybudujeme v tom našem ašramu nějaké podmínky, které budou mít charakter laboratorních podmínek, to znamená podmínek velice příznivých pro ten náš pokus, jeli jaká naděje, že budeme moci v novém prostředí světském obstát s těmi výdobytky, které tam nabudeme nebo se nám stane to, že vyčistíme svoji místnost a bude tím větší nebezpečí že se do té čisté místnosti nastěhuje místo jednoho zlého ducha sedm. Především bych chtěl říci, že oponuji tomu způsobu myšlení, který je nám znám při exerciciích a tomu způsobu zařízení exercicního, kde třea člověk když odtamtud vodejde z těch exercicií, tak by nejradši se tam nazpátek vrátil a nejraději by tam zůstal na věky. Já jsem vždycky měl tendenci po takových exerciciích zůstat v klášteře. A já bych nerad abyste se tam takhle vybarvili jako já. Víte, výhoda tady je, že mám tyto zkušenosti a že se budu snažit, abych toto nenastalo. Protože to nenastane v tom případě když člověk je tam vybaven. Záměrně vybavován pro světský život. A to my budeme dělat. My nebudeme končit a proto jsem byl proto, aby se ta generální zpověď a přijímání nedělalo až nakonec. Budeme končit nějakým přijetím těla božího bych tak řekl nýbrž to bude někde na prostředku v nejhorším případě. A my potom ty výsledky tohoto uvnitřnění budeme se snažit posilovat do takové míry, abychom získali takovou kapacitu vnitřního napětí že se to nebude podobat prázdnotě, nýbrž že se to bude podobat naplnění, ano? Já bych řekl asi takhle... V té fázi kdy svatý Josef se staral vo toho Ježíška a tu fázi si budeme vysvětlovat, nešlo vo nějaké vyprazdňování, on se vyprázdnil od minulého způsobu života najednou. Proto jste mi řekli s Milošem v čele, že by se to mohlo zařídit za deset minut. Ale není to tak. Jakmile se vyprázdníme od toho dosavadního způsobu života a myšlení. Tak my se začneme naplňoval tou službou. My tam budeme naplňoval tu službu. My se tam budeme učit sloužit ještě nenarozenému ježíši rozumíte to bude celý ten smysl těch našich exercicií. A my se to budeme učit tak, jako kdybychom s ním už žili v tomto běžném světě. My se budeme učit utíkat před Herodesem, rozumíte, my se budeme učit navracet se do Nazareta místo do Betléma a tak dále. To všechno se tam budeme učit. To vám budeme vysvětlovat jak se to má udělat. Takže až se dostanete do světského života, tak vám nebude neznámo jak se postavit k denním událostem, ano? A jak si v tom denním shonu a v tom zaujetí pro denní všední úkoly zachováte tento vnitřní postoj. Tak to je zodpovězena ta první věc. Samozřejmě to poznání které získáte během toho vnitřního zaujetí pro věc bude velice křičet, bude to nějaké novorozeně bych tak řekl. My si to symbolicky řekli. A musíte si stanovit jednu podmínku, že s ním jako s novorozenětem budete jednat. Že mu nedáte příliš mnoho třebas plnotučného mléka, to byste ho ztrhali, anebo že ho necháte dostatečně vyspat, odpočinout a podobně. Víte já jsem se měl příležitost setkat s lidmi, kteří se setkali s tímto požehnáním, který my na sebe chceme přivolat, že se setkali třebas s Brantonem, to jsem vám říkal a věděli dobře, že je to předaná milost, pomocí, přes Brantona a že tedy když si jí nebudou e- e- moc vážit a když nebudou na ni dbát, takže ji brzo ztratí. A tak tito lidé, protože si nevěděli rady, Branton jim nedal radu, jak se zachovat, bohužel, tak ti lidé se stranili běžného života. Jak jsem vám říkal, já jsem měl sám v jedné, ve své rodině, ovšem já jsem při tom nebyl v Plzni jednoho toho, co se setkal s Brantonem, nějakýho pana Maříka, ten tam v pravém slova smyslu dva měsíce seděl v naší domácnosti, ulíval se od svý rodiny a od svých povinností, seděl tam a meditoval a přem... a přebýval v tom požehnaném stavu, který získal od toho Brantona. Ale ať dělal co dělal, za dva měsíce se to z něho vyk- vykouřilo. A já jsem už zkrachoval daleko snazším způsobem a rychlejším než tenhleten pan Mařík. Já jsem dokázal za dvě a půl hodiny to promarnit. Rozumíte? Za dvě a půl hodiny. Čili mám už určité zkušenosti s tím, jak se to promarňuje. To je taky důležité. A jaké příčiny jsou tohoto promarnění? To je taky důležité. Nemyslete si, i ty negativní e- zkušenosti, které mám, jsou k něčemu dobré. Takže já vím, co je třeba udělat, aby to člověk nepromarnil. I když třebas ten stav, který budete zažívat, nebude kvalitativně na takové výši, jako třebas byl stav toho člověka, který byl u toho Brantona. to je možné. U každého totiž bude jiný ten stav, to se nedá říci dneska předem. Ale i když tomu tak bude, že to bude třebas daleko nižší, tak nesmíte si myslet, že bez znalosti způsobu, jak to udržet, to udržíte. Nikdy ne. Tam se vám musí dát do pera také způsob, jak to udržet. A musím vám hned prozradit, že způsob, jak to udržet není držet se toho zuby a neh- zuby nehty toho stavu a nerušit ho třebas zevním počínáním, to vůbec nejde tímto způsobem, nýbrž udržet se dá tento stav tím, že se posiluje. Tím způsobem, jak vznikl. Tím způsobem, jak vznikl, se posiluje. Ovšem, když to člověk převezme vod nějakého Brantona, tak neví, jakým způsobem se to stalo. A jak to tedy má posilovat, když vedle sebe nemá Brantona. Rozumíte mně, jak to myslím. Tak toto se vám nestane. Vy vedle sebe žádného Brantona mít nebudete. Vy budete svědky jenom toho, že do takové míry, jak se vyprázdníte, když přitom zároveň e e zůstanete mít nebo př- nepřestanete mít touhu po věčnosti, že do takové míry, jak se vyprázdníte za tý podmínky, že ta touha po věčnosti tady zůstane, že do takové míry se budete mít právo naplnit. Čili vy budete muset pořád i nadále pokračovat v tom vyprazdňování a v tom naplňování. A... to vyprazdňování vám tady při každém shledání znovu a znovu předvádím. Protože vám, protože to je jediné, co jako už dokáži, dokážu aspoň chvilkově. Že totiž je třeba umět odstoupit od své rozumové činnosti, jak jste si to přečtli ve Zlatém klíči a... nepřistupovat tak bezprostředně ke všemu jako dosud. A zvláště když je to věc, o které bych měl dojem, že by mě vzdalovala tomu, toho věčného, od toho věčného života. Čili v tomto případě musím být velice opatrný a musím řešit světské záležitosti s určitým odstupem. Upozorňuju vás, že ten odstup od vás ni-, na vás nikdo nepozná, že ten odstup máte. Nemyslete si, že s tím se budete zdržovat v řešení událostí. To není totiž rozmýšlení, to je všechno jiné než rozmýšlení. Kdybyste sebevíc rozmýšleli, co máte dělat nebo co nemáte dělat, aby si to zachovali, tak to nepřemyslíte, tak na to nepřejde- nepříjdete. To pozastavení se před světskou záležitostí, která mně ohrožuje vnitřní klid, spočívá v tom, že já paměťně v sobě obnovím pokoj, který jsem zažíval třebas v tom laboratorním stylu napřed, ano? Já ho v sobě na okamžik obnovím bez nároku na to, aby z něho vyplynulo nějaké konkrétní poučení. Jak se cítím ohrožen zevní událostí, že mě dostane daleko od toho věčného života, jakmile se cítím ohrožen, tak vím, že ohrožení nemohu sám zdolat, to mohu předpokládat, radši se nebudu na sebe spoléhat, tak já e- e- celou, celou tu situaci, ve které jsem se ocitl, obětuji, jak já tomu říkám, já vám to budu muset potom detailně vysvětlit samozřejmě, obětuji do toho svého soustřeďovacího centra, no to je technicky řečeno, ale prakticky to znamená, že já... odevzdám tu situaci do nějakého takového mlýna, který v každém z nás je. My totiž si neuvědomujeme, že máme opravdu v sobě takový nějaký koloveč, kde se přemílají staré věci na nové. A kde se může omládnout, kde každá myšlenka, která se nám jeví jako neřešitelná ikskrát už, se najednou nám může objevit v novém hávu a z novým řešením, když jí svěříme tomuto věčnému mlýnu. Prže všechny události tohoto světa e- jsou naservírovány přes věčnost, ano? E- jak je to, jak je to, jakým způsobem tomu rozumět? Že totiž nemohlo by se vůbec nic dít, kdyby k tomu věčnost nedala sílu. Všestrannou sílu. Ona totiž e způsobuje, že plyne tady čas. Že, že tady se rozprostírá prostor. A že v tom času a prostoru plyne nějaký děj a třebas velice složitý. Tak složitý asi jako je pohyb ve vesmíru, kde se my třebas točíme kolem Slunce, Slunce k- někam spěchá, ne, s celou sluneční soustavou a ta celá soustava zase spěchá někam k jinejm galaxiím a... a celá galaxie se točí okolo nějaké jiné a tak dále. Takhle složitý pochod ve vesmíru existuje po stránce pohybové. A zrovna takový složitý pochod existuje po stránce dějové. Takže my se v tom nikdy nevyznáme. Kdykoliv jsme ohrožení takhle dějem, to znamená situací, ve které se ocitneme, tak to nemůžeme rozumově řešit. My musíme umět to převést do bezčasovosti, ze které to vzalo sílu. To znamená, ono to z té bezčasovosti bere sílu absolutně čistou. Aby to mohlo existovat, aby se to mohlo rozvinout. Na sebe bere určité věci, které existují v času a prostoru, ale nazpátek se to nevrací, nýbrž tady to, tady se to rozvíjí a tady to má zase další následky. Ale prapříčina existuje v té čisté síle takže jest možno a to vás právě budu učit, jak s tou silou, která už je zabarvena všelijak, třebas láskou, nenávistí, náklonností, netečností e- jako jakýmkoliv nedostatkem našim nebo jakoukoliv naší předností. Jak s touto silou už takhle zabarvenou vejít nazpátek do té věčnosti. Když se toto naučíte, tak s jakoukoliv událostí budete moci takhle do věčnosti vstoupit. A když... když s ní nevstoupíte do věčnosti, tak začínáte promrhávat, všechno, co tam nabýváte. Jestli jste si to dobře přečtli, tak právě už v těchhletěch Blahoslavenstvích jsem se pokusil toto vám vysvětlit. Možná že jste to tak detailně ještě nečtli, prosím vás pokud můžete tak se tomu věnujte. Přečtěte si to jako před předpřípravu, protože předpříprava bude e- v tom druhém, co dostanete. Ale e- vono se předpokládá, že jste to četli tyhle, tahleta blahoslavenství, jo? Protože snáze pochopíte, v čem navazuji na ně v tomto spisu Cesta vědomí a blahoslavené totiž je to, co člověka zaujme. A zaručeně, když člověka zaujme nějaká záležitost, tak je to obyčejně ta, která je neřešitelná. Která je snadno řešitelná, tak ho ě tu řeší bravurně a ta ho taky nerozptýlí. Ta ho nezbaví toho požehnání, které tam získáte, rozumíte? Vás může zbavit toho požehnání nebo vy ho musíte jaksi promrhat jenom na těch událostech, který vás zaujmou. Protože vám tady musí zůstat pořád m- první zájem, nesmí být ničím ohrožován, žádnou konkurencí. Hledejte především království Boží rozumíte. Ale vono se vám denně stane, že musíte přednostně hledat něco jiného. Čili vy musíte neřešitelnou událost doslova úroveň řešitelných událostí, která vás tolik, aby ten zájem o tu věčnost nepřestal svítit jako první ano. Jeli to dobře rozumět? Čili nepromrhat znamená všechny události převést na úroveň řešitelných událostí. A to se dělá tím způsobem, že já neřešitelnou událost nebo událost, která mě zaujme, i takovou, kterou bych já uměl řešit, ale která mě hodně zaujme, do který jsem řek bych lidově řečeno fanda, i tu událost než to fandovství u mně propukne, když já ho uskutečním, rozumíte, než já se mu začnu věnovat i takovou událost já věnuju e- té věčnosti. Já to promítnu do věčnosti, jo, tu událost. Nebo ten svůj zájem. A von mně nazpátek přejde přetavený. Von se mi vrátí přetavený e- tou vůlí Boží. Rozumíte? Nesmíte se bát, že přijdete prosimvás vo nějakou radost ze života, nebojte se. Naopak přijdete k opravdové radosti ze života. Prože pravá radost ze života nespočívá v tom, že něco v tom světě dosahuji, co má jenom řek bych pomíjející charakter, nýbrž pravá radost ze života spočívá v tom, že ve všem, co je pomíjející a co tady na tom světě dosahuji, ve všem spatřuji zákulisí věčného věčné boží vůle a lásky a tak dále, vědění a pravdy a... Nebudu to všechno taji říkat, né. To si všechno detailně vysvětlíme. Tak takovýmto způsobem asi já vás budu zasvěcovat, chápete? A toto já vám už ale napřed napíšu v tom, v té Cestě vědomí, takže vy si to, vy budete přesně vědět, co já budu říkat. Jenomže já to tam budu říkat sice totéž, ale ušité na tělo každého z vás, chápete to? To je ten rozdíl. Protože tady v těch naukách bohužel se všeobecně toho dá říct strašně málo. Tady mně ten kněz včera říkal, že nějaký světec, třebas řekl... a to byl don bosko řekl těm svým chlapcům, buďte hodní. A ti výrostci z toho předměstí Turína, kteří nikdy hodní nebyli, opravdu hodní byli, ano. My taky víme, třebas Pán Ježíš po svém vzkříšení z mrtvých přišel mezi apoštoly s slovy pokoj vám. A v tom byla tak obrovská síla že opravdu v sobě začínali zažívat pokoj, který před tím v sobě neměli a ztratili, pokud ho měli, tak ho ztratili, i když ho jenom měli málo, ho ztratili, protože ty události byly příliš silné víte ty události byly příliš silné. Pro sílu těch událostí ztratili všecko. My to vidíme nejlépe u toho svatého Tomáše, který nemoh ani věřit, že von vstal z mrtvých, že jo. Víte takhle tam je vysvětleno jak se všechno ztrácí z toho požehnání. Vždyť to bylo obrovské požehnání, které získali na ty tři roky vod pána Ježíše. A voni to na to šup ztratili. I ten svatý Petr nebyl schopen, jak sliboval, ho následovat na ten kříž anebo do toho žaláře. Nebyl schopen. Ztratili to pro vír těch událostí, že se dali strhnout tou událostí, e- tou faktologií v tou, v tou naléhavostí tou událostí. Čili jakmile e- existuje taková nějaká, zjeví se taková nějaká nebo objeví se taková nějaká naléhavost ve vašem životě, která předčí svou naléhavostí to, o- co jsme si tam jako naléhavé předstírali rozumíte a přednášeli protože jsme se jako na nalé- do naléhavého vmýšleli a vypracovávali, tak to je to, co vás bude ohrožovat v té kontinuitě a v tom udržení toho, co jsme tam nabyli. Víte tohleto my dobře víme. Jenomže tohleto právě katolická církev bohužel neví. A... my bychom to také nevěděli, já nemluvím za sebe prosím jenom, pr- jenom to je, to není plurál majes- majestatikus, my bychom to také nevěděli, kdybychom prvními zkušenostmi k tomu byli nepřišli, ano? Všichni moji přátelé, kteří, neznáte ani jednoho z nich, kteří tyto zkušenosti nabyli, tak se shodují se mnou v tom, že jedině tímhletím stylem, jak vám to tady já říkám se dá udržet e- nějaká duchovní výše. Jestliže se nedá udržet, nic si z toho nedělejte, jesli vopravdu to nepochopíte a nedokážete to potom, tak musíte ten krok znovu opakovat. Víte, nic se nestalo, musíte ho ale znovu opakovat. Znovu musíte přikročit stejnou vážností a stejnou oddaností k tomu kroku a říct si, tolikrát budu tlouci až mně bude otevřeno. Tlucte a bude vám otevřeno. I pro takové případy je v evangeliích recept. Protože Ježíš Kristus sám ukázal, že ani on jako vtělený Bůh nedokázal jedním tlučením na bránu nebeskou tam vejít. Vešel napřed do světa, to znamená to vědomí božské vešlo do světa, tam se nějakým způsobem rozvíjelo, pak se zase vrátilo z Jordánu k Otci, aby se mohlo tímto posílením znovu rozvíjet, pak se znovu vrátilo k Otci na kříži, aby se mohlo znovu rozvíjet. Chápete to? Čili jestliže Pán Ježíš potřeboval třikrát napravit věci e- tak se neštiťte dělat si obnovu denně. A tohleto já vás taky budu učit, jak provádět denní duchovní obnovu kromě toho, že se, že vás budu učit čelit událostem, které vás zaujmout v dobrém nebo ve zlém. Obojí jsou nebezpečné. Nadměrná zaujatost rozumíte? Nadměrná naléhavost událostí světských je nebezpečná. Ono vás to, to, to je Satan nebo to je duch, který vás posedne. To je těch sedm duchů třebas, které je posednou, rozumíte, toho člověka. Kromě toho vás budu učit také obnově, jak vykonávat denní obnovu. Všechno vás naučím takovým způsobem, aby nikdo nepoznal, že to děláte protože ve dvacátém století si musíme počínat jinak než tím vopravdu klasickým, ale dneska těžkopádným e- klášterním způsobem jako třebas ten kněz umí. A to my nemůžeme dělat. Na mně nikdo nesmí poznat, že já dělám nějakou duchovní obnovu. Kdyby to poznal, tak se vyřídím pro něho. Si říká, co to je? To je nesmysl. Mně nesmí považovat za blázna, lidé. To né kvůli tomu, že bych si z toho něco měl dělat, ale že my před nimi musíme být vzorem především svým příkladem. A co nerozumí voni, to musíme před nimi skrývat. Zásadně. To si taky řekneme samozřejmě. A já vám už ale tuhlety věci tam takhle popíšu, chápete to. Jenomže já to budu moct popsat obecně a je vždycky nebezpečí, že... že si někdo z vás třebas konkrétně z toho nevybere, co právě mentálně je pro jeho případ a pro jeho stupeň je vhodné ano? A proto tam budeme eště s každým mluvit a proto bude třeba abych já vás měl v určité době v... v kobkách, chápete? Abych já moh, jako to dělal tady Baťa, že z jednoho poschodí přelízal do druhýho, aniž věděli kam, kde se najednou ocitne, abych já se moh ocitnout brzo tady, brzo tam, že ano, a vyřízit tam věci, které potřebuju vyřídit. A zase je roztlouct. E- takovýmto způsobem, že... že nebudete vědět dne ani hodiny já budu poletovat. To si vymaňuju, prosimvás, to si vymiňuju že to je to je základ toho poučování, který já si vám představuju dělat, jo. upozorňuju vás, když jsem vám tady sliboval že se budete muset vyprázdnit dosavadního způsobu života že čím dokonaleji se říkání a to z dos- z dosavadního zpu- způsobu ho ty dobré lepší tak jsem se vyjádřil příliš obecně. Vyprázdnit se od dosavadního způsobu života znamená totiž to, co je znázorněno u Ježíše Krista... Ti... jeho učedníci, když opustili svoje rodiny, ne nadále lovili ryby, jak jste si možná všimli. znamená byli dále činni tímto způsobem. Kromě toho ještě dál ještě jiné věci že křtili a dělali zázraky taky ještě lovili ryby, ano? A to znamená, byli činni i tak jako před tím. Protože ty jejich rodiny za nimi celé chodily beze zbytku. A já jsem tím chtěl jenom říci, že ten převrat, který chceme docílit, nespočívá v tom že byste vymazali všechny svoje slony všechny svoje schopnosti ženy například válek e kdy dech promiňte mě, popad ten svůj glejt, kterým ho posvětili na ale kře a bere něho takhle páně kdy se tady před nemocnicí a říkal, ale to je cár papíru, co je mi do toho. Takhle né. Nýbrž Novým přístupem k těm věcem, ano? To je ta změna, to je to vyprázdnění. Vy totiž přistupujete v s... s jiným zaujetím nestaneš jak budete v tom přistupovat tím duchem A především změna bude v tom že jste si stačili svým ham hospodařit na svém. A jak jsem vám už čela čím dál tím méně stačím svými silami na svém hospodařit. čím dále se závislejší na tom na na čem má být člověk závislý. My totiž musíme na světu na závislost na věčno čili změna bude v tom, že přejdou závislosti Ale né, že se zbavíte třebas té své doktořiny nebo toho svého učitelství nebo jakéhokoliv jiného povolání s výzman čele nebo svých dětí nebo nebo dělání úklidu. Vůbec ne. Ale že už potom nikdy při tom nesmíte být tak sami, jako ste dosud byli že to je veliká chyba, to nás soustavně vzdaluje od věčnosti. To je to hospodaření pro sebe. si myslet že to nějak přeháním e- e- nebo že je to vlastně projev nelásky, když budeme takhle závislí, že budeme pořád Pána Boha tahat za šos a říkat, pomoz mi tady při tom úklidu, že, pomoz mi při mém hádání s manželkou nebo pomoz mi při vytrhávání zubu. Já nevím při všem by mě Pán Bůh musel tady asistovat. To ne. já doufám že se dovíte, že ze svý síly tyto nedě, tyto věci neděláte. A čím e- dál pudete na této cestě, tím víc si budete vědomi, že jediný činitel je on. já nevěřím že se dostaneme do takové výšiny duchovní že bychom odtamtud věděli stoprocentně, poznávali pardon, to je rozdíl, stoprocentně, že on je činitelem to nevěří ale opravdu je tomu tak kdyby proud nešel do sítě, tak by vám ten magnetofon nejel. Rozumíte? a on tím proudem které dovíte který jde do sítě našich činností a myšlenek, ano? bez tohoto proudu není možno něco udělat a teď je otázka jestli já ten to popadnu, jak jsem to dělal dosud, a jednám si s tím, s ním pro sebe tam studuju ho na magnetofon nebo na jinou činnost, úklid, hádání s manželkou a podobně. Jak vidíš, toho se pořád dotýkám, protože to my u nás máme na denním pořádku a bude z toho jako to je ta naše obnova taková, z denního hádání. A tak tohleto prosím jsem dělal já sám s manželkou, že jo. To je právě ta veliká chyba tohleto to já si myslím že až vo... vodejdete z těch našich Kalů, že také aše nebudete jednat. Že budete si počínat aspoň tak jako starý Římani. A ti už jednali velice zle. Proti jiným národům, který pře já si ale myslím že aspoň tak ve teda že když začli hodovat to znamená hospodařit pro sebe pro své blaho osobní pomíjející, tak přeci jenom udělali nějakou tu úlitbu bohům, že jo? Aby se neřeklo, tak ulili malinko toho vína, ne? A my taky než se to ničeho pustíme tak a čím to bude závadě ší tak tím větší úlitbu Bohu učiníme tím více pozastavíme nad smyslem toho co děláme neboť my tady hřivnou boží tou silou která k nám jde, jednáme pro sebe to musíme s rozmyslem rozumíte to musíme s rozmyslem, protože kdybychom jednali jenom v zájmu o sebe, by to vedlo k k odcizení té věčnosti, ale jestliže budeme jednat tak, aby s ohledem na věčnou vůli e- tak se i když nebudeme jasně poznávat, to nemusíme. My ale počátku každé události a doufám, že i naše zaměstnání je takovou událostí učíme takovouhle, takové pozastavení, že si uvědomíme, z Tvé síly, Pane, jdu do té A tobě patří výsledek veškeré mé činnosti. Já tady budu apelovat především na to, abyste z karmy jogy karmajogy se naučili odevzdávání ovoce svých skutků, ano? To někteří, to jistě víte všichni, co to je ovšem zase ten indický princip odevzdávání ovoce skutků je příliš starý a příliš e- řek bych, e- nechci říct teoretický, ale takový formální už. Že už i ten, kdo takhle odevzdává ovoce svých skutků v Indii, nic tím nedosáhne. Protože já vás chci naučit plným citu který vůbec v karma józe není bohužel obsažen. My jsme reformátoři. Já nemluvím jenom za sebe, za svý přátele, který neznáte. A my reformujeme i indické učení prosím vás že všechno potřebuje ustavičně doplňovat novými a novými upanišádami. tady čtete to jsou upanišády. Ty se píšou dneska na celém světě, ano? Všechno se znovu obnovuje čím rychleji de pokrok technický technika života kupředu tím rychleji musí přejít také umění života aby v tom byl sou jakmile u ní života nejde tak rychle kupředu jako technika, tak se to všechno hroutí v podobě válek e- krizí a... a ideologických takových převratů, tomu říkáme revoluce, a to je jedno, jak tomu říkáme. A má-li se tedy dospět k nějaké vyšší harmonii života tak musíme s tím že obětujeme výsledek své činnosti Bohu, obětovat sebe. To znamená u mě v té oběti být obsažení mi to jsou pořád staré myšlenky, který vode mě už znáte. Víte, že vo nich vim vod začátku našeho setkání že totiž kdyby například ti první křesťani tam byly obětovali jenom třebas nějaké to jehňátko nebo nějaký ten chléb nebo nějaké to víno a nebyli v tom nějakým způsobem obsaženi, tak se to minulo cílem nemělo to spojovací účinky by také se ne nesmíte v té spojí kterou budete dělat, zbavovat hříchů amatem sebe a nesmí o konkrétně o nějaký hřích. To by bylo strašně málo. Vy se musíte s tím hříchem kerý byste nějaký našli, já bohužel mám, je nebezpečí, že svatý člověk to si potom žádný nenajde. Já si nějaký potom najdu uměle, ano jsem tady měl už ve Zlíně lidi, kteří ke mně chodili před zpovědí a ptali se mě, co se mají zpovídat. Protože chudáci nevěděli co. A byli velice šťastní, a já jsem vždycky na nich nějaký hřích našel, ano. A velice těžký. Tak já tě taky najdu nějaký, jo. Dobře. Že ho najdu. Dobrý. Tak, já bych byl nerad, aby ses tam zpovídal z hříchů, rozumíš. Abys tam vodnášel svoje hříchy, aby si použil té příležitosti, že s tím hnojem vodejdeš taky ty, rozumíš mně? To je vono. My se můžeme svézt na fůře hnoje tak dobře jako přídavek, jako na fůře zlata, chápeš? je pořád stejné čili když nemáme nic jinýho k dispozici než fůru hnoje nu- nuže, povezu se na fůru, fůře hnoje. Ale nesmíme se štítit sednout si na ten hnůj a nesmíme, e- nesmíme zůstat stranou klusat třeba za vozem. My se tam musíme přiložit. a tohleto je záruka toho když takhle budeme jednat se světskými událostmi, že při tom vložení toho účinku těch událostí se vložíme také mi do rukou božích tak se deme to bude pořád obnovovat to co tam na dne co jste už nabyli ano že minimálně zůstaneme na úrovni, na které jsme se ocitli a na primární jste úrovni půjdeme dál ano? Tak já bych vám chtěl říct o tom, čím se bude lišit například úroveň našich exercicií od těch, co se oficielně dělají. je totiž e- musí počítat s tím, že člověk je schopen od rány bez přípravy jedině rozjímavé modlitby. Že není vyšší m- modlitby ano toto já předpokládám o vás víc. Kdybych předpokládal, že jste schopni jenom rozjímavé modlitby, tak bych to dělat takhle, jak mi to tady říkáš, ano. Že bych něco řekl teď by vás poslal do svých místností, abyste vo tom přemýšleli. To bude také součást, samozřejmě. Ale to bude ta nejnižší část toho, co budeme dělat. Protože já si představuji, že budete zachovávat mlčení tohoto druhu mlčet semena nemluvit totiž pro mě. Já vás v tom mlčení detailně zasvětím napřed. To bude první co udělám. Mlčení znamená v první fázi mluvit, protože my jsme bohužel povídavý bytosti a jíme obyčejně povídavým způsobem e- mluvit si pro sebe věcech, a ty budete mít k dispozici, které mají duchovní náplň a to je stýkají toho co by tam děláme. Čili v- v- v tomto si mluvit není zpočátku zakázáno ano v V tom jest dobře si povídat. To je ovšem jenom kvazi mlčení jako by mlčení ano To není už to pravé mlčení. Takže já se budu snažit, abyste individuálně, každý z vás přešel opravdového mlčení pravém všem spočívá v tom že nejenom nemyslím na to co bylo před tím, než já jsem tam přišel, co se děje doma, e- co se bude dít, až já příjdu. Nýbrž pravé řím spočívá v tom, e- že já e- mlčím i ve smysl o jakékoliv povídavosti že já se učím myslet obsahově Já vás tam budu se snažit učit myšlet, myslet obsahově. Vy to každý způsobem u nemyslete si, že například, já když tady vy žnu víte česky že musíte si to napřed nějak se směrovat v češtině už to do do češtiny překládáte. Vy z obsahového myšlení mluvíte česky. Vy to přetlumočujete do češtiny nebo do nějakého jiného jazyka. Z obsahového vědomí, z obsahového myšlení přetlumočíváme jenže vy nevíte co je základem toho, že vy například teďka česky mluvíte. Tuhletu teoretickou záležitost bych s vámi nejradši projednal něják hned v první etapě, protože e- se asi někdo z vás vůbec k obsahovému myšlení nedostane a to potom pro takového člověka velice těžké přejít do modlitby ticha tam u pořád překáží nějaká naléhavá myšlenka a nikdy velice hloupá, která mu nikdy nenapadne, dokud mlčet vnitřně a je to proto že nevíte to obsahem myšlení. Z toho obsahového myšlení totiž může vzejít e- myšlenka slovy už a také z toho obsahového myšlen- myšlení může e- vzejít vůle někam zpět. Bezeslovní vůle někam zpět čili obsahové myšlení je výpadní brána dvěma směry minimálně vono více směry, já to řeknu takhle jednoduše, do povídavého myšlení, a to je rozjímavé myšlení odívá modlitba a s tím se smiřují v exerciích, že to takhle dělají a i to jak si správně říkal, má blahodárný účinek na člověka ale já bych byl na ni se mi podařilo přejít z toho obsahového myšlení, které všichni znáte, ačkoliv nevíte, co to je, tak to musím teďka definovat, přejít do... do vůle které bych ti u je co nejkratší hovat co nejdokonaleji podstatu Boží. A tím se k ní přiblížit. Podívejte se co to, co tím myslím nebudu tak záhadný tam nebudu smět beztak záhad. Ale už teďka vám to třebas připadá nějak záhadně. A to bych byl nerad, já nechci mluvit v tajnostech a chci, aby vám to bylo všechno jasné. Podstatou veškerého stvoření je existence Boží. Zatímco existence Boží je e- existence, která není v pohybu, ačkoliv vědní všechno obsaženo to potom je v pohybu... tak... my, když s- se chceme dostat to je to řeknu zase jinak, než jsem to původně myslel. Když jsem dostat do této existence musíme třebas svou existenci dostat do stavu nepohyblivého. To n- nemyslím tím nehnout se. Je, sice je to předpoklad také se nehnout, ano? je základní základní předpoklad, že se ani nehýbám, ale vono se to ve mně všechno hýbe eště, všechny ty buňky, všechno to se to tam, v těch atomech ne, všechno to tam tam kolotá, takže já tento pohyb nezastavím. Vím, že se nehýbám. Ale vem si určité předpoklady zjednám, že se například nehýbám při modlitbě. Zdá se mi, že se člověk při modlitě nehýbe, to je tedy, to je nutný modlitba tím víc si musí zakázat pohyb tam se ho musí takle taky pohyb mysli pojetí li Čili on když například, když se mu podaří zachytit nějaký myšlen- nějakou myšlenku obsahem. Třeba když von třebas rozumí, co je to láska. Každý z nás nějakým způsobem rozuměl, co je to láska. A řeknu si třebas... Ty jsi láska, né? já mohu v sobě nechat doznít obsah toho, co já tou láskou myslím. Rozumíte? A takovýmto způsobem se učíme například o co ví a to se čaje přecházet z povídavého myšlení na obsahové myšlení. obsahu myšlení stav. A takže já se potom dostanu do stavu třebas... do poznání ovšem globálního. Jenom tímto způsobem se tam totiž mohu dostat. Dostanu se do stavu existence. takové a ne už konkrétní existence jako jsem třebas já tady nebo jako jsou věci kolem mě. Toto asi bude vys- vyžadovat eště detailní vysvětlení, ale to je podstata vyšší modlitby tohleto než je třeba se rodím vám modlitba já nebudu n- na nikom chtít a nebuďte zoufalý když se dostanete dál než je rozjímavá modlitba. Já... já to nebudu vynucovat. nebudu vás prosit na kolenou, abyste šli do vyšší stupně modlitby. Ale upozorňuju vás, že kdo nevstoupíte do vyššího za tu dobu do vyššího stupně modlitby, když si z toho nevodnesete e- požehnání takového stupně e-, které by vám bylo zárukou že bez rozjímání okamžitě se spojíte věčností jedině modlitba e- e- obsahová nebo stavová, bych tak řekl, e- ta vás je schopno přenést do věčnosti a do spojení s ním n- n- nějakým způsobem, buď z citového nebo vědomého nebo existenčního. Tyto tři druhy spojení existují ano? V zásadě. A z tohoto spojení potom se vychází do zpět do činnosti. Já například tímto ustavičným napojováním přecházím třebas do tohoto povídání pro vás ano tak Tak... to jsem vám potřeboval říkat, říct, jak si představuju, v čem pozůstává asi to požehnání, které bych chtěl, aby na vás sestoupilo, ano? ... Tak podívejte se, tady mám eště jednu takovou odlehlou otázku že totiž život v tomto těle e- je možný e- tím, že my své vědomí s tímto tělem. Vědomí, které nabýváme o tomto světě, ztotožňujeme e- se svým tělem. To znamená jsem toto tělo, ano. Ale e- bylo by to neúplné, kdybych neřekl, že jakmile usneme, tak začneme ztotožňovat své vědomí se přesouvá do astrálního těla že tak ani a stránce než u řeky všechny sny astrálního původu, můžou být taky mentálního původu, já si něco představuji skosit porost ale astrální sny jsou takového druhu, ty jsou velice podobné smrti posmrtnému stavu že já f- se ztotožním, jako se tady ztotožňuji s tímto tělem, tak já se ztotožním s astrálním tělem a žiju si tak jako že jsem to já. Ale nikdo mě nezbaví dojmu po celé období toho snu, že jsem to který tam jedná ano. Takovýmto způsobem se člověk naučí ustavičně ze stavu v těle do stavu snového a nepřestává se ztotožňovat s tělem, který tam existuje. To znamená, tady se ztotožňuji s tímto tělem a jakmile spím, ztotožňuji se s jiným tělem a myslím si, já jsem to já Takže e- když člověk umře, tak se uvolní ze se ztotožněním s tímto hmotným tělem, protože ho odpadne a dopadne to jako ve snu, že s- neodpadne a nezničí se okamžikem smrti astrální tělo on může zrovna jako teď, při snu i po smrti zůstat ztotožněn s astrálním tělem. Jenomže sen který tam nastupuje jsem oka jsem byl tam nastupuje trvá. Nemůže z něho přejít do tohoto bdělého stavu. To znamená do tohoto ztotožnění s tímto hmotným tělem. já jsem vám, tím se liší sen od... od smrti. Já jsem vám taky chtěl říci, že moje maminka třeba, přestože jsem ji vyhnal z těla, protože byla zvyklá na astrální sny a na vstupování po astrálním snu zase do těla a nějak velice živé takzvané sny, to bylo její charakteristika, tak já jsem ji v potu tváři vyhnal, takže když jí vodnášeli tělo na hřbitov, do márnice, tak ona zůstala u mně v kvartýru. To jsem si zjistil. ale když jsem potom za týden byl přítomen jejímu pohřbívání, byla zase v tom těle to tělo ještě není to tak daleko vem rozkladu, protože bylo v... v zimě přechováváno, že by bylo ten návrat to se může člověk zase vrátit. Ona prostě jako po snu se vracela do tohoto těla se svým vědomím ale už se s tím tělem nemohla ztotožnit tím způsobem jako dosud jsem neprobudila. A tak zase, když se unavila tím pobýváním v těle, tak zase vodtamtuď vyšla do astrálního světa, rozumíte, tak to dělala. Takže my jsme jí ten týden před pohřbem často vídávali doma, mluvili jsme s ní, že ano, ve snu samozřejmě, protože jinak to nešlo a vona provozovala tyhlety věci například chodila to na tak špatně jako to že byla ani na mrtvicí na pravou stranu jako předtím, než zemřela. Viděl jsem jí také štrachat se po mým pokoji za tom, okolo mé postele, ve snu, samozřejmě, a říkal jsem jí, mamičko, jakpak ty to chodíš, když teďka p- teďka už nesmíš se ztotožňovat v mysli s tím tělem, které bylo takové chatrné, víte to ztotožnění tady existuje, sice né faktické, ale mentální ztotožnění s tím, s těmi nedostatky tohoto těla e- tak, ty jsi, ty jsi už zbavena zbavena tohoto těla, ty už máš jenom tělo astrální a na to se váže tvoje vědomí, ty nemusíš už kulhat, ty nejsi raněná mrtvicí, tvoje astrální tělo není raněné mrtvicí. a ona řekla to vše co říká. Ale když vono mi to nejde. Vždyť já přeci vím, co mi, ty na mě nebudeš mluvit. I mně takhle vodporovala. Ty na mě nebudeš mluvit, já vím, že mi to nejde, přeci já to cítím nedržel věcí tak já upadnu říkal pojď, chytni se mě, já tě to naučím. A říkala, vzal jsem ji takhle pod paží a říkal jsem jí, tak ti to jde, říkám výborně. ale i dobře když jsi se mnou chodil, s prominutím například na záchod nebo tak, žil to dycky s tebou dobře šlo že si měl představa a tím ku ale jakmile si mě, jak mě pustíš, tak mně to zase nepude. Tak jsem ji nenápadně pustil, aby to nepozorovala, ne, a vono jí to šlo pořád dál. A já jsem jí říkal, podívej se vono tě to de, a vona řikala vopravdu vono mi to de. Vidíš, to je tvoje představa, musíš, tak tady musíš být opatrná. Tady v tom světě tvoje představa hraje velikou roli daleko větší než... von si člověk dove- dovede udělat fajn na světě všelicos. Ale tam ta hmota klade menší opora té představě stal a má úžasnou sílu takže se podrobuje ano a on ten člověk vůbec nepřijde na to, že si něco nalhává. A... a tím s- můj sen končil. A ráno, já nevím, jestli to byla Danuška nebo Anička, to nemluvím, nevím přesně, mně přišla se mi dal vo babičce e-, žes jí naučil chodit. To byl jasnej důkaz, že ano, to byl krásný důkaz o tom že se tady fakticky něco stalo co co ten člověk si nedovedl sám vodstranit e-, protože bylo na kořen jenom jeho mysli ten stav který arský zažívala před svou smrtí. A stejným způsobem třeba se dalo vodbourat mnoho jiných věcí z jejího života tamního. Ale já jsem vám to hlavně říkal proto, abyste pochopili, že to je organické, nenásilné pokračování tohoto života. Že po smrti přecházíme do astrá- jako do ztotožnění s astrálním tělem jako přecházíme ve snu do téhož ztotožnění. jestliže k tomu nemá dojít tak je třeba, abychom se přestali ztotožňovat s tímto těle už zde. To znamená, abychom s vědomím, které máme k dispozici, nehospodařili pro toto tělo pro život v tomto těle, nýbrž pro život věčný, řečeno jinak. A tomu vás chci právě učit, nebo tomu se pořád učíme ale všichni společně abyste se začli ztotožňovat ze zdrojem toho vědomí, ano. Jakmile byste se aspoň v okamžiku smrti začli ztotožňovat ze zdroje vědomí, a to je nejsnazší okamžik se ztotožnit, protože se uvolňuje to vědomí, e- ztotožnění toho vědomí s tímto tělem, ale ještě tak prudce nepřechází do z- do ztotožnění s tamtím tělem astrálním s- to tak prudce nejde, mezi tím je nějaká mezera a v té mezeře vy můžete přejít do ztotožnění velice snadno do ztotožnění s věčným naším já li bohem věčnosti ano a jestliže by se vám to to podařilo tak vaše vědomí se nenastěhuje do astrálního těla, nýbrž se nastěhuje k Bohu, na věčnost. Tímto způsobem je vaše individualita zachována. Není to tak jednoduchá odpověď, jak já tady říkám. Ta individualita není zachována ve všech svých špatnostech nebo nedostatcích a tam se nevejde do toho to vědomí Božího nic z těchto vašich nedostatků. Přestože to zabarvení individuální, ale vejde se tam jenom to, co tam smí vejít. Prosím vás to jsem vám tady líčil už z toho svýho zážitku dvou a půl hodinového z roku třicet sedm. Co se tam toho vejde. A co se tam toho nevejde. A jakým způsobem se to tam všechno tříbí. A jak všechno odtamtud vychází přetavené ano a takovýmto způsobem třeba světec, který se ocitl na věčnosti, přetavuje modlitby které je mu mu jsou vysílány. On je přetavuje vůlí boží protože je s ní spojen. Ta vaše maminka vám pořád napomíná že nezemřela. E- totéž říká Karel Čapek vo svým tatínkovi asi nevěřil že klade se elimu tatí neobjevil objevil po smrti e- po tak v tak po takovém jednom snu, manželce a to z zaznamenala ve svých záznamech. Ten táta, ten se divil, že pořád je, přesně doslova furt je, říká on, ano? Čili, on, ten jeho tatínek si uvědomil, že žije dál. Já silně pochybuju že ta maminka by si nebyla vědoma toho, že žije někde jinde. Ona je si vědoma, že žije někde jinde. To, jenom vy z toho kusého záznamu pamětného, z těch snů nebo vaše paní si myslí, že ona svým myslí, že žije tady. Vona se má určitým způsobem e- právo stýkat s třebas s těmi milovanými ale to se bude stále stávat více a více okrajovým stykem. Tam se právě milosrdně člověk odpoutává vidíte velice milosrdně Takže, dejme tomu, takový mrtvý za čas prozrazuje, když vy mě nenavštívíte, když vy si mě nevšímáte, tak asi, tak to asi začne. Když já si musím hledat někoho jiného, se kterým bych se zabavil, tomu říkám tak lidově, ano. A protože jsem si našel, tak mně promiňte, protože tamty mě mají taky rádi a takhle to jde dál, jo. Čili takhle pomalinku on přichází k novým stavům, že, a těch pokračuje Až nakonec to dopadne tak daleko, že je mu velice zatěžko pro zjemnění astrálního těla, neboť odpadají ty hrubší jeho složky, se stýkat s daleko hrubším astrálním tělem těch, co eště žijou a v té chvíli říkají, tak my se vlastně těžko stýkáme, já musím hrozně moc se namáhat, abych tě viděl, abych tě vnímal a a tak dále tak mně promiň, já musím jít e- e- k jiným úkolům. E- e- já... já přecházím někam jinam a už se s tebou loučím ano to nastává tak přibližně po po sedmdesáti dnech po smrti, jak říkají Egypťani.