Karel Makoň: kotouc-O01-c (přepis nahrávky)

Účelem tohoto přepisu je věrně zachytit mluvená slova Karla Makoně, může však obsahovat chyby a nepřesnosti. Každé slovo je odkazem na odpovídající pozici v nahrávce.

F. Tak bych tady chtěl po sobě zanechat zprávu o tom, v jakém duchu povedeme ten týden tam na tom venkově tak především bych chtěl říci že to bude taková rovnoprá- m- taková spolupráce rameno právních pád nejenom a to znamená, že se tam nikdo nebude chovat jako nám nikdo tam káže ani do tam jenom poslouchá. si představuju e- co možná nejživější spolupráce všech těch účastníků, přestože si aspoň na první den kladu za úkol na ten program nějak rozvinout, slovně ho vysvětlit a proto bych považoval za nutné tady odpadnou byl do toho magnetofonu ho nahrát, aby bylo jasno, co vlastně zamýšlíme. Tak Především je mu dám jasně najevo, že jestli s tím dělat jenom nějaký první krok, že budou velice zle překvapení, že totiž ten krok neudělají nebo nebo nedostatečně víra není jesiže nebo nebudou chtít s výsledky tohoto prvního kroku srovnat ostatní svůj život. Jenom ten právo totiž ten první krok udělat, který je ochoten ostatní život přizpůsobit tomu vnitřnímu uskutečnění v prvním kroku. Jestliže není ochoten, ale přesto dobrou vůli ten první krok udělat ale není ochoten anebo neví, jak by mohl ten první krok uskutečnit v praxi, v běžném životě, tak tomu se stane to co se stalo mně jsem nerozuměl tomu, jak ho v životě uskutečnit a proto jsem se toho života hleděl zbavit, jsem se chtěl uchýlit do ústraní a nerozuměl jsem tomu, jak ta činnost světská může zharmoni- být zharmonizována s činností duchovní. To mělo ten neblahý následek, že jsem nechápal smysl toho běžného života, nýbrž jenom smysl modlitby. bych ti chtěl především. Zbavit možnosti, aby udělali tuto ch- tuto chybu aby když neudělali tutéž chybu jsem dělal aby tuto chybu při nejhorším obešli, při nejlepším, aby tu harmonii z vod prvního kroku sjednávali. A proto prvním nemůže bude mít tenhleten charakter. jim řeknu a to řeknu možná i dneska radši, abych to nemusil říkat zítra. Protože taji je dneska budu mít shromážděný. jim řeknu, že tam... e- je to, jde o vzájemný, vzájemnou službu jeden druhému. On něco co ježíš kristus symbolicky označil jako mytí nohou, vzájemné mytí nohou. Čili že by nebylo správné stavět se na stanovisko Ježíše Krista. Nikdo z nás Ježíšem Kristem není, ale že by bylo správné se postavit na stanovisko učedníků, kterými chceme být, učedníků Páně, kteří si nohy vzájemně mají míti. Esiže si ty nohy mají ovšem vzájemně umýt, tak musí být e- služebníky vůči sobě musí jeden druhému posloužit. A jesiže v tom království Boží chtějí vopravdu něco dosáhnout tak ježíš kristus přeci jasně řekl že ten je první v království Božím, co, kdo nejlépe slouží. Čili my se musíme snažit nebyl co nejlépe je jeden druhému posloužit tak abychom opravdu měli také právo e- f- s tím svým prvním krokem vodejít do toho běžného života a ten první krok do provést tak dokonale, že by znamenal opravdový převrat. Opět opakuji že jestliže tam se neosvědčíme jako služebníci jednoho druhému, tak není naděje že bychom se osvědčili třebas jako lidé, kteří všechny úkoly v tomto světě neberou jako úkoly od lidí nýbrž jako úkoly od boha. A to bude druhá část kterou asi provedu přímo tam že totiž jim rozeberu první den, pokud možno tak podrobně, aby porozuměli, jak se přecházet z vnitřního uskutečnění do vnějšího. Nejlépe by samozřejmě bylo začít večerem. Jenže my tam začneme ránem. Ale to předvedu tak, jak by to mělo vypadat, že by se začlo večerem. každá taková duchovní proměna by se měla začít večerem a nikoliv ránem. Večer totiž je taková nejlepší doba k přípravě nejvhodnější. A to proto, že po běžném vědomí, které tu mám, po bdělém stavu, který jsem právě toho dne prožil mohu s celým tím že vím stavem který je vlastně vyvrcholením vývoje lidstva, s ním mohu s celým tímto bdělým stavem přejít do Boha nazpět tam do toho zdrojového vědomí, jak to tady nazývám ze kterého to všechno vzešlo. Samosebou, čím poctivěji vyjdu vejdou s tímto svým odvozeným vědomím do vědomí Božího nebo do toho zdrojového vědomí, tak tím se mi přinejmenším nejrychleji podaří usnout. Protože si opravdu odejmu sílu k dalšímu životu a usnu. To není nic š- špatného, to je něco podobného jako ve starověku byl e- spánek ve chrámu. Proto si těsně před nocí e- nebudu od nikoho vyžadovat aby dělal nějaká duchovní cvičení. To budu chtít před tím, aby to dělal. Ale na noc udělá jenom toho že opravdu ten který svým svoji život se všemi schopnostmi neschopnosti se všemi. Všemi na to ostny z starostmi prostě s celým jeho obsahem odejdu k Bohu. Čím dokonaleji to odevzdám, bez nároku na návrat c- čehokoliv z toho, co jsem odevzdal, tím se ráno probudím, tím dokonaleji mohu si z rukou boží je brát ne to, co jsem vložil, nýbrž to co bůh považuje. hodné dát. Čili i budu velice prudce lidem působící milosti boží neboť ještě letmo to bude zas řečeno. Jenom to, že jsem dovolil, aby působila milost boží po mně milovat smysl svého života. Budu se přibližovat postupně, kdybych to dělal každý den, k tomu, že budu nakonec vědět, že z Boží síly, a budu to pociťovat že z boží síly všechno co dělám dělám to znamená že není nic co bych dělal z vlastní síly a čím dál budu tedy závislejší na této síle Boží. Tato závislost je nutná a musím při nezávislosti na tomto světu protože závislosti na odvozeném do závislosti čím dál dokonalejší na Bohu, na věčném. Protože ve jsem bili tuto závislost zažíváme jenomže vědomě. Ta závislost spočívá v tom, že veškeré vědomí mám vod Boha, veškerou když jsem si mám od boha a všech ty tam běd jsem pomíjející mám od boha abych nemoh nic tak lásky s tak nenávistí tak jak jeho by smyslového vnímání či čemukoliv bez v jeho požehnáním aby z jeho svolení aby jeho síly to si přeje nadál to si vůbec neuvědomuji a nepotřebuji v běžném životě uvědomovat, a tím se stává, že zapomínám na něho a že jsem nevděčný vůči němu, že to beru jako samozřejmou věc, že jsem tady naživu a že si s tím hospodařím po svém. Tím být zjednán přechod m- k tomu, o čem se praví v evangelium, že e- mám se životem hospodařit jako s hřivnou která mně byla propůjčena takže to první ranní povstání tam provedu s nimi takovýto rozboru ovšem ještě podrobnější. To je možná že třeba víc než hodinu proto tady neprovádím tak podrobně. Podrobnější nej- co nejpodrobnější rozbor toho vstupu do života. Vstupu se silami, které nejsou moje. A jestliže mně potom mi kdo dává během dne nějaké příkazy, tak pak samozřejmě bylo když přesnější postavení myšlenkové by... by spočívalo v tom, že já... jako... jako k- Džerardo Majeli budu považovat všechno co mně někdo přikazuje zná příkaz od boha ale všimněte si, že ten Džerardo Majeli dělal rozdíl v tom co mu přikazoval představený, který byl v jeho jim byl zástupcem božím na svět je a tu si říkali ti ostatní. Například když zalezl do pece, jak jsem vám to tam líčil, tak nevylezl dokud tuto na při men nebo neřekl ten představení by mu to před tím nařídím to tedy si musíme uvědomovat, že on také rozlišoval a že tedy se mu zdálo být nerozumné to co nevychází z úst Božích a to, co nevychází z vůle Boží. Zkrátka a dobře. My se budeme snažit, abychom dovolili Bohu, aby svou vůlí začal působit více v tom světě než dosud jsme mu dovolovali. A my sami e- budeme se snažit pomoci této vůli pros- aby se tato vůle mohla prosadit, tím způsobem, že nebudeme překážet. Vůli Boží nepřekážet spočívá v tom, že to co považujeme za rozumné, provedeme, ačkoliv nám to přikazuje běžný člověk světský jakože to pochází z vůle Boží. Co je nerozumné a škodlivé, tak zavrhneme neděláme my přitom musíme mít mravní etické hledisko a také hledisko rozumové, které nás protože to je jediné světlo, které zatím od Boha máme, které nás zatím povede. A jakmile dostaneme větší že to tak vás povede světlo vyšší. Nebylo by správné zůstávat pasívní v tom smyslu, že bych čekal, něco osvítí. To je nesprávné. To bych opravdu složil ruce v týl a nemoh by být normálně činný. Ne protože to neb překážet před svou vůlí vůli Boží? To znamená, že si že si musím uvědomit to, co Ježíš Kristus říkal že si na nás ti letech že musím být v tom co je vůle Otcova. A v ničem jiném. To znamená v všemi poznám vůli Otcovu, to musím dělat. V čem ji nepoznám, to dělat nesmím. A to je ten nejzákladnější průchod jakým dávám milosti boží to znamená nemám jiného světla než rozumu zatím nemám třebas inspirace nic takového nebo se nevyznám, co je inspirace pravá a co je nepravá, co si sám namlouvám a co je opravdu inspirováno z vyššího hlediska nebo vyššího zdroje. A v takovémto případě je li začnu ona tam. co se nepříčí mým etickým zásadám a co mně umožňuje rozvíjet tenhleten život. Sebez- veškerá světská činnost v mém povolání, tu činnost budu považovat za rozumnou, an blok pro nebyli roste jednat protože. Si myslím že touto cestu začnu koná že když jsem náhodný že nejsem náhodně postaven do toho místa ve kterém jsem na to od chvíle, když si všechno beru od Boha, přestávám být z vlastní vůle na tom místě, kde jsem. To je hlavní věc, jakou já, hlavní způsob je jimi nám nepřekáží vůli boží že nám nepřekážím dvojím způsobem. V myšlenkovém světě, že se nestavím proti vůli Boží a na druhé, na druhé straně, že považuju danou situaci za od Boha přinejmenším trpěnou, čili za správné východisko. Tato situace se mi potom postupně totiž změní v novou situaci, která bude lepším východiskem. To neznamená že musím op tyto místo nebo že musím dělat něco jiného, ale že to budu postupně dělat s dokonalejším vědomím že sloužím bohu. totiž že. To ruším vůli boží hlavní tím že jsi ukládá nám sám toto uděláš tamto uděláš a tím když tím sílu to dostává od boha nižší že u konů no takže i rosu par co vám na takovém malinké částečky že se vůbec nemůže projevit jako boží síla nýbrž jako opravdu plnit tam pomíjejících jen protože rozdělena. Na mnoho úkolu kdežto neodporovat vůli Boží znamená spojovat veškerou tu činnost kterou konám jako před tím tou jedinou myšlenkou, že to konám tentokrát z příkazu Božího. To je neodporovat to tam ještě dnou symbolicky vysvětlím na tom Josefovi. Ten přeci když se mu zjevil ten anděl není tak mu říkal teď musíš vodvést toho Ježíše do Egypta a tak dále, musíš se vo něj starat. Ta- on dělal dále jen tesařinu ale dělal pro toho ježíš čili i nebudu musí jeho dělat než dosud, budu tu svou tesařinu dělat pořád dál, ale nebudu ji dělat protože mi ji někdo přikazuje tady z lidí, nýbrž že mohu na to vsadit krk že to místo, kde jsem od Pána Boha, jelikož jsem mu celý svůj život odevzdal a všechno co v životě mám, od něho beru. Čili od něho beru i tu situaci, ve kterém jsem. Nepřemýšlím, proč to tak je. Beru od něho, neberu z rukou Boží, z rukou lidí, pardon, nýbrž z rukou Božích. Když poctivě večer všechno odevzdám a ráno si od něho vemu, co von považuje za nutné mně vrátit, tak nežiju z vůle vlastní, nýbrž z jeho vůle. Je to jasné. Tady je mi odporováno v tom smyslu, že kdyby se nám takhle objevil anděl a řekl nám tak jasně jako Josefovi tady proto že tady bychom to jistě každý udělal na malé se nikdy ježíš nezjeví ani ani anděl a neřekne nám, co máme dělat takže my neznáme vůli Boží, a proto s- takle váháme. bych tomuto odporoval. Zaprvé necho- ne- nezachovali bychom se vždycky jako svatý Josef. I kdybychom měli to zjevení andělské, vždyť Zachariáš měl také zjevení andělské ale protože byl on stár a m- byla stará jeho manželka tak pochyboval že se může takové dítě z nich najednou narodit. myslím že kdybychom znali vůli boží tak jak si to při představuješ kdybychom zapochybovali víc, než si představuješ, o tom, že je to opravdu vůle Boží když to možná dáváme bystří smyslem protože by nám ta vůle Boží radila něco, co bylo z našeho hlediska nepochopitelné. Ona by nám radila něco, co nás odosobňuje. A prudce odosobňuje. A to by se nám nezdálo být únosný vůbec na tom stupni, na kterém jsem. naopak si myslím, že rada Boží je dokonalá v tom, že když vopravdu poctivě a že když se můžu v vyznat jako v dokonalé radě Boží tím způsobem, že když večer odevzdám svůj život, opravdu svůj život odevzdám Bohu před spaním a ráno se s ním shledávám a beru ho z rukou Božích, že mohu vědět, že tento život, který začínám ráno, je tady z vůle Boží. například jsem to měl snazší samozřejmě říkáš si ty. Ale můžete to mít stejně snadné i ty vím že když jsem potom nebyl zničen tím gestapákem, jak se k tomu on chystal podle mého názoru, ne? Nýbrž když se on obrátil a odešel. Nechal naživu a jsem měl přitom to zjevení říkáš jak jsem se, jak jsem vám to tady říkal jsem o pro ten život který jsem potom žil musel považovat za darovaný od Boha, né? to je taky snadné. Darovaný od Boha a musel jsem ale přitom vykonávat věci, které nebyly tak tuze příjemné jsem se musel přestat starat například tolik o sebe, jak jsem se tehdy staral a musel jsem starat se o těch pět vidíte svými tam byli svěřeni v tom koncentráku. Potože jejich utrpením mělo se státi mým utrpením a jejich blaženost nebo jejich vyrovnání cestou věcí mělo být mým vyrovnání jsem neměl považovat s- své vlastní pohodlí za dostačující důkaz že jsem splnil vůli Boží nebo že jsem byl vyňat z těch nebezpečí která, která tam hrozila, jsem neměl o že za milost od boha nýbrž se měl považovat za milost u Boha to, že mohu někomu být prospěšný. A si krále myslím že když vemu, když takhle beru z rukou Božích život i to svoje povolání, že aniž vím jak, jsem taky nevěděl jak, budu prospěšný vlastně lidem tu svou činnost budu dělat dneska nikoliv ze své vůle, nýbrž z vůle těch lidí ne ani ne z vůle těch lidí, nýbrž z vůle Boží, ačkoliv voni to nebudou vědět. například dejme tomu zase se vrátím k tomu svatýmu Josefu. Když von dělal potom to svoji tesařinu, tak oni si mysleli, že dělá stoly. Ale von dobře věděl, že slouží Ježíšovi né. Tak takhle to musí s naším životem vypadat. Když ho beru z rukou Božích, tak všechno, celý jeho obsah je služba jemu. nepotřebuju žádné zvláštní zjevení andělské k tomu, vůbec ne. potřebuju jenom prokázat tu dobrou vůli, že život odevzdávám a život si z rukou Božích beru. To jediné potřebuju. Tady je mně řečeno, dělal jsem několikrát toto odevzdání a velice poctivě jsem se snažil všechno večer odevzdat. A přesto to nedopadlo tak, jak mi tady vykládáš. bych k tomu chtěl říct ano. Byla tam vada v tom, že jsi vnitřně neuskutečnil to, co jsi tomu Bohu odevzdával. Jim dámy jasně na nemůže kdyby to sebelépe večer řekli. Takže to nebude mít ty následky, které to mít, a že se druhý den neshledají s jasným vědomím, že to, co berou z rukou Božích, je vopravdu Boží vůle. Že si nebudou vědět s celou řadou věcí přes den zase rady. A to z toho důvodu, že totéž, co jsem takhle deklaroval jsem prohlásil musím také potvrdit přímým vstupem do náruče boží a k tomu je tam budu mít. To bude další bod toho našeho počínání, že se přesvědčím o stavu jejich vnitřní modlitby. si to dám vod každého vysvětlit a potom s, z jejich pozice, jejich způsobem je budu hledět napravit v tom smyslu, aby tu svou, aby ve své vnitřní modlitbě vstoupili celým svým životem do života Božího, jo. K tomu je budu mít. Když se nám podaří, aby voni vstoupili aspoň na okamžik, jo, celým svým životem, e- s veškerým svým vědomím do vědomí božího nám tak aby začnou tohleto večerní odevzdávání dělat poctivě. To znamená rozšíří to odevzdávání chvilkové na odevzdávání totální. Ovšem i v- mezitím bude určitá ještě mezitím bude mezi- mezidobí, nebude to tak snadné ale bude to vám bude tady určitý základ vnitřní užitečný. Proto jsem vám v tom spisu říkal všem, že musí se začít vnitřním uskutečněním ne tak jak to teď tam budu je učit, že večer to všechno odevzdáš a ráno si to vezmeš to není vnitřním uskutečnění to je zevní uskutečnění, ano? A vnitřní uskutečnění spočívá v tom, že to momentálně provedu v vnitřní modlitbě. Kdybych já, tady je mi řečeno, večer správně odevzdal celý ten život Bohu a ráno si ho zase z jeho rukou vzal, to co on považuje za vhodné mně vodevzdat a věnovat, jesi pak přeci by to muselo mít žejo nějaký následek či bych pociťován vznešenost toho třebas daru Božího. Tam muselo by vám nemohl to by se jenom takové jako když se něco jiného. vám odporuju v tomto smyslu. Jestliže s- člověk začne s touto věcí, tak se mu to a ten ten zážitek který přitom má, jeví trošičku jinak než jak vy si představujete. Jeví se, jeví se jasně. Ale jinak. Jeví se takhle když třebas ti tytéž čili ty služebníci dostaly ty hřivny od toho svýho hospodáře, tak, že je dostali, to se jim jevilo jako zvláštní čest. Že mohou hospodařit s něčím, co není jejich a co jim svěřil Bůh. Čili voni cítili závažnost tohoto úkolu. Jestliže člověk cítí se zavázán ten den opravdu Zasvětit službě bohu ví. Tak to je první důkaz, prvním hmatatelný důkaz že tady zapůsobila milost Boží a že to není jenom tak protože začátku totiž služebníci potřebovali po celou tu dobu, co hospodařili s těmi hřivnami jenom mít pocit této důležitosti, této naléhavosti úkolu, této, tohoto vyznamenání. totiž opravdu to odevzdání toho života musím dělat takovým způsobem že kd- mně nesmí záležet nebo nemělo by záležet na tom, jestli ten pán Bůh ten život vrátí nazpátek. Kdyby mně ho nevrátil, je to jeho vůle. A jesiže mně ho vrátil tak opravdu vám. to není život můj, to nejsou moje hřivny. To jsou hřivny jeho. právě jsem měl tu výhodu, že v tom koncentráku jsem přestal považovat ten svůj život za svůj. A vím že to tak rychle třebas nejde jako při tom vnitřním zážitku, protože se tam při tom vnitřním uskutečnění, které jsem tam měl. Ale přeci to pokroky dělá. I u člověka, který to vnitřní uskutečnění nemá. Ale se ale přesto budu př- snažit během toho týdnu, aby nabyli toto vnitřní uskutečnění které by jim pomohlo, aby potom vopravdu fakticky ten svůj denní život považovali za daný od Boha. se nespoléhám na to, že to bude tak výrazný zážitek, když to půjde bez toho vnitřního uskutečnění jaký by to měl být, aby dostačoval k udržení pozornosti a teda k tomu zaujetí vůči bohu a proto se nespokojuji s žádnou deklarací, nýbrž s- budu chtít, aby uskutečnili vnitřně okamžitě vstup do Boha. A kdo podle toho návodu, který je zde dán v tomto spisu Vé, uskuteční ten ná- ten vstup tak, jak je to tam řečeno Tak ten. Opravdu v získán vědomí toho, že je součástí Božího věčného života a bude vycházet odtamtud jsem do toho života a to myslím, že je nejdůležitější při tom prvním kroku, aby člověk vycházel z- do služby jak, to, v tomto životě existující jako do služby B- Bohu. A do služby ouřadu, rodině a tak dále. Samozřejmě tím způsobem, že je to služba Bohu, bude s- dělat pro tu rodinu více a pro to svoje povolání a pro všechno... všechno bude dělat dokonaleji, protože to nedělá Proč jsem na nebo pro nikoho který si toho tolik nezaslouží a tak budu apelovat lid každé další dáno na to čemu jsem říká kdy činnost. Neboť si myslím, že bez pocitu vděčnosti opravdu to nebylo správně všechno provedeno nebo bylo to, byl to podvod, který člověk vykonal sám na sobě možná že totiž jestliže člověk ráno nevstává s pocitem vděčnosti, že Bůh mu dává tentokrát život z vlastní iniciativy, znovu mu ho předává, aby s ním hospodařil, tak to není správně začatý život. se budu snažit hned první den ráno v nich vzbudit, pokud možno maximální vděčnost za každý okamžik tohoto života. jsem tady ve Zlíně znal pana Genžu, který tímto způsobem šel. To byl člověk, který opravdu byl vděčný. Za maličkost byl vděčný několikrát říkal když tomu třebas maličko řekl. věřím, že to říkáte z lásky k Bohu a k bližnímu, proto jsem za to vrcholně vděčen. Kdežto když jsem to řek komu- komukoliv jinému, tak to přešlo jako něco co mocné znamená. Co na něm velice vážil, protože to ho prudce přibližovalo k věčnosti, jelikož nebyl okamžik, vlivem vděčnosti to kdyby nebyl v jeho životě li posvěcen bohem když byl za ten okamžik vděčen, ne? A jestliže přistoupí k tomu pocitu povinnosti, o kterém jsem mluvil předtím že on to dělit pro boha proto to museli dělat líp než pro jinýho člověka jestliže v tom si tu při kde ještě si při proč jsi ta vděčnost za to, že s- mohu žít z rukou Božích tak že tak prudce připravím na vnitřní uskutečnění, že potom my se k tomu vnitřnímu uskutečnění dostaneme individuální vnitřní modlitbou u každého z nich, tak musí probíhat jinak než probíhala před tím než této a přípravy co možná nejdokonalejší nebude mít ten průběh při tomu chyběla příprava a byl to příliš velký skok, který nejsme ochot- schopni udělat. A jakmile tato příprava bude takhle provedena, tak doufám, že to vnitřní uskutečnění dopadne jinak, než jak dopadalo před tím. Tak je tady otázka je k poznám že moje vnitřní uskutečňování nepředbíhá zevní nebo naopak zevní nepředbíhá vnitřní a že nastane nenastane krize. myslím že proto není vůbec žádná kontrolní možnost jiná, než že ta krize začíná ráj dovedu ale zabrzdit dejme tomu když je to vnitřní uskutečnění, é- přesahuje možnosti nebo schopnosti nebo odhodlanosti. Kterou jsem do toho vložil když to všechno přesahuje tyto é- m- ... přínosy, tak to ten následek, že to prudké umírání, které tam nastává, nesnesu, a z toho utíkám. Jak jsem si kolikrát sám přednesl, jsem se přesvědčil. A čili musím znovu udělat přípravu lepší, se musím donu- přimět k tomu, aby opravdu si nic nepředstíral a dokonaleji odevzdal tento život a... potom se mně konečně snad stane, že neuteču z náruče Boží. Tak to je, když například předbíhám tou vnitřní modlitbou... tomu... e- s- pří- n- tomu ostatnímu životu. Ten ostatní život se nevyrovná vnitřní modlitbě. na pak když například vnější život. Je na vyšší úrovni než vnitřní modlitba, tak obdobně ten zevní život více přibližuje k Bohu než ta modlitba samotná. A musím tedy v tom denním životě, který víc přibližuje, přecházet e- každou chvíli, pokud mi to umožňuje moje postavení do vnitřní modlitby takovou nárazovou cestou, takovým chvilkovým zaujetím, takovým chvilkovým odevzdáním všeho toho, co dělám, do vnitřní vůle. Čili musím, třebas když dělám vůli Boží, snažím se co nejlíp to dělat, musím jakmile to provedu, něco, tak přinejmenším účinek toho odevzdat Bohu. Účinek, to je velice široký pojem, to neznamená jenom e- že bych se jako se vzdal třebas peněžitého nároku na tu službu, kterou tam proká- to by bylo málo. To na tom, na tom nezáleží tolik. Já, každý dělník je hoden své mzdy. To... to se ode mně nechce. Ale co se ode mně chce, abych se zřekl toho vnitřního zadostiučinění udělals to dobře, abych se vnitřně nepochválil za to, abych neměl sebeuspokojení, nýbrž abych uspokojeně jsem konal vůli Boží, že jsem to vykonal přes třebas vlastní vůli, tak abych s tím dovedl odejít k němu, abych mu to obětoval dokonale mu obětoval účinek, vnitřní svůj účinek, e- účinek zadostiučinění, účinek spokojenosti, radosti abych mu ho obětoval. Protože Ježíš Kristus kladl velikou, veliký důraz a plným právem na to, že co si člověk myslí, to vlastně je svým způsobem skutek. A když s- s- cítím zadostiučinění, že jsem to a to udělal dobře a toho se málokdo dovede zříct, tak jsem vzal odměnu svou a nemohu s tím přejít do věčnosti. Ten skutek třebas byl dobrý, dobře proveden, třebas jako vykonávání vůle Boží, ale protože jsem z toho měl radost, že jsem tu ku- vů- Boží vůli vykonal, a že jsem s tou radostí nešel k Bohu, tak jsem neuzavřel okruh a nedostal jsem se z určité úrovně výš. jsem zůstal třebas na dobré úrovni. Ale zůstala a šel jsem tam. Zůstával jsem tam. Kdežto když s účinky vnitřními hlavně přejdu do toho Boha, tak e- to tento blahý následek že vědom nám zevní činnost s vnitřní činností, ano? Pže na- napravím úroveň vnitřní modlitby. Pže povýším vnitřní modlitbu na úroveň svého činu, který je třebas dobrý, ano? Tak takhle je to z toho opačného hlediska. Ty další nebyl jsi sem nižšími jiném než ve vnitřní modlitbě, její aplikaci pro zevní počínání. To znamená, člověk se tam musí přimět k tomu. Aby pochopil a podle toho jednal jestliže nebude chtít i ten sebemenší výdobytek vnitřní modliby uvést do praxe všedního života, že promrhá tu hřivnu, kterou dostal v vnitřní modlitbě a vrátí se s určitými potížemi a s- s vaš- se špatným svědomím na úroveň, ze které vyšel. Když ale jen bude ochoten a to, k tomu budu mluvit od začátku, všechny ty výdobytky vnitřní modlitby aplikovat v denním životě tam. A při nikdo vždycky v denním životě, jako že to bude provádět službu Bohu, uplatňovat ve vnitřní modlitbě tak to je nejlepší, je na nejlepší cestě udělat přípravu na naší krok, k tomu Jordánu a tak dále. Tak to bude s- smysl toho našeho dalšího počínání že budu pozorovat jestli opravdu jedno aplikuje na druhé vzájemně, ano. To nemohu vyčkat jako říct, jak to budu dělat protože to je individuální věc. tam budu každého zpovídat z těch účinků a ze všeho toho co tam bude dělat. si je budu pořád, si budu pořád jejich vědomosti a jejich zkušenosti konfrontovat. prostě vod nich budu muset být informován. si ho každého vemu zvlášť a nebudu chtít, aby to mezi sebou tom mluvili ale budu chtít aby mně o tom řekli, abych je mohl poopravit, když budu vědět, že třebas jejich následky vnitřní modlitby jsou, mají povahu, degenerované, ne, třeba jsou to smyslové zážitky. To je pro degenerace, že třebas cítím slast, cítím... cítím teplo, ne nebo takovýho něco, to jsou degenerované zážitky. Z těch je poženu hrozným stylem jako Ježíš Kristus hnal ty apoštoly z hory Tabor, kdy jim napřed ukázal sice moc pěknou věc, né, ale pokon- ale je vodtamtud vyhnal. To budu dělat i já. Pže není času nazbyt a máme jenom jeden týden. Tady je mi namítnuto. Jestliže v tom koncentráku člověk udělal nějaká předsevzetí, tak udělal je daleko snáze a upřímněji, protože nevěřil, že ten život tam bude pokračovat takže pro pro ten pán bůh si ten život může co chvíli vzít a když tak odevzdám mečem život bohu tak n- je nepravděpodobné, že si budu představovat, že do rána zemřu. A že tedy jsem mu ho dal jenom vlastně formálně a že to nebylo upřímné protože nemůže při tu k na že by si ho vzal. Tak i bych tady chtěl něco malinko opravit. Že totiž nejde o to odevzdat, jenom o to odevzdat tento světský život, tento pomíjející život Bohu Ale kde od toho odevzdat tento způsob života Bohu. totiž, a to jim budu klást a jsem rád, žes mně to taky vytkl, velice na srdce, aby tento způsob života kdy žily bez Boha a bez potřeby s ním spolupracovat a plnit jeho vůli, aby tento život se nevrátil. Tento život. odevzdávám ten způsob života. Ono v první fázi se nechce, abych umřel, rozumíš? To se chce někde na kříži. Ale vždyť se nechtělo vod Josefa, aby umřel. Od Josefa se chtělo, aby sloužil Ježíši místo sobě. Čili tam především budu odevzdávat ten dosavadní způsob života, kterým jsem sloužil sobě. A to začíná být reálné. A správné by mi než jsme udělat nějaký poslední krok. My cheme udělat první krok. Na tom prvním kroku, jak je nám snadno a jasně a velice zřetelně ukázáno tam se nedává svatý Josef popravit, ne. Nýbrž svatý Josef se dává do služby Ježíšovu, Ježíšovi. Tak my musíme totéž udělat a to nám stačí k tomu abychom měli ten první zážitek, že se v nás narodil Ježíš Kristus. Ano? Tak budu se tam snažit napřed otázka, otázka zní, jak bude vypadat ta vnitřní modlitba, kterou tam budeme pěstovat. Ale myslím že obecně se říct jenom tolik, nemnoho ale před jenom tolik že ta vnitřní modlitba bude muset být doplněna o to otcovství Josefovo. Které vám nejde zatím k duhu a které podle mého názoru neumíte. No nevím, možná, že se mýlím. To můžete z toho vyvést potom. Se vás naučím být od jsem jak v tom smyslu joze sta a. tak vopravdu je to zbytečné, tak k tomu nic nepřidáme. Vy musíte se stát tím Z od jsem v tom smyslu že budete umět navodit svou vůlí tu vnitřní modlitbu, ale budete umět včas svou vůli opustit a předat tomu prostředku který je nositelem vaší vůle. My se... my se napřed poradíme o způsobu vnitřní modlitby, o tom prostředku, který budete používat o prost který považuje za nejlepší anebo pro tu chvíli za nejlepší. A aby se potom necháte tím prostředkem posuzovat. jsem dělal dlouhou dobu chybu asi přibližně devět let ch- a... a to v tom smyslu že jsem se nenechal prostředkem posunovat, že jsem do toho pořád mluvil. To znamená, že jsem projevoval vůli lidskou tam, kde vůle lidská nesmí Zakročovat tady se nesmí projevovat. Že například dejme tomu dělal jsem písmenová cvičení, jak tomu říká Vajnfurtr, a jsem pořád vopakoval to jméno Boží, což nebylo správné a to se musí citlivým způsobem člověk naučit jak přejít. Že to musí přejít, přechod nenásilný, kde člověk kdyby do tak nedělal, tak by se ocitl v prázdnotě anebo ratolest tak je. Kdy mi do ten věčným cílem. Správně se říká některý spisech že je to cesta to ostří říci vi. Jo opravil cesta po ostří říci. Anebo v pohádkách se říká nehleď vlevo ani vpravo a podobě, jinak e- se nedostaneš kupředu. silně pochybuju, že bych moc obecně vo tom něco víc říct. V každém případě pro jistotu budu se snažit sám tu pasivitu kterou vím, co to je navozovat u toho člověka, který bude právě se to učit. Takže se s tím do hodno jakým způsobem to budeme dělat a budeme se snažit to navodit. Můžeme to navodit taky kolektivně, prosim, taky se vo to pokusíme, ale když to nepude, tak to budeme navozovat individuálně. ano tady mám námitku. Pro výhodné kdy se mně řekne toto dělej, takhle to dělej, takhle dlouho to nedělej, támhleto, tam není, tam nevidí a podobně když to co mám dělat je složeno prostě z řadů, z řady příkazů a zákazů. při své povaze jsem schopen všechno plnit ale když nemám takovýhle přesný program, tak to uvádí v zoufalství. A nemám možnost se potom dostat dál. bych e- řekl jednu věc. Správný herec není ten, a herec je umělec, tom smyslu chápejte herectví není tento všechno řekne. Neví co říkat a zná dobře úlohu, nýbrž který dovede zapůsobit na diváka tím způsobem, že třebas chvilinku taky mlčí, ne z neznalosti textu a nebo že bys byl z konceptu vyveden protože větrem mu ale. Že jednak jako člověk který nehraje když nehraju, tak si občas oddychnu. A možná že právě ty přestávky svou to co je nejúčinnější v tom hereckém přednesu, v tom uměleckém přednesu. Víte, kdyby například jako jsem často stává zastřená podřadných kdyby ten herec odhrkal tu svou roli, tak ani nestačíte pochopit co vlastně říkat říkal tato nejvíc postrádám tu schopnost mluvit pomalu u takových rolí třebas které jsou velice moudře sestavené jako třebas Šiler psal nebo Géte nebo no jiní takoví. Hlavně Šejkspír, kde je hodně moudrosti i v takovém lehkém žánru obsaženo tato přehled tří ale říkám je to tam ale kdo to na to přišel tak mysl je potom jenom my totiž o opravdu musíme si dávat záležet na těchto pomlkách. Neboť ono se do věčnosti přechází přes ticho které hraničí s pokojem, jak jsem tam říkal. Čili rozhodující není kolik na to kam jdu a co řeknu a jakým směrem a kudy a na kterém místě, nýbrž jak zaměřím svoji mysl, aby se z nějakého konkrétního počínání, třebas při říkání slova Božího stal stav, který se z toho navodit. Aby se z toho mohl stát stav, tak musím přestat v první řadě to jméno Boží říkat třebas. Nebo aby se z toho stal stav, když je to tichá koncentrace, tak musím především se... e- přestat... e- koncentrovat na nějaké konkrétní místo. sto musí jestli musím dostat z konkrétního místa s- ze stvořeného do nestvořeného. A proto musím přejít řek bych tam na v tom prvním řekněme učením to druhém případě je s existencí někam jinak ano a tento přechod se nedá dost to se vyjádřit takhle slovně, to jsem si dobře vědom. A taky se nikomu nemusel si vysvětlovat dokonale ježto mně lil teď tak že to budu ve není jeho dělat vedle toho člověka, jo? Budu se snažit ho nakazit tím jak to dělat. A kdy i chvilinku to budu dělat, tak ho, tak ho vzbudím a řeknu jak to děláš a podobně nebot to budu vidět jak dělal možná taky. Nevím. A když mi tam upadne do nějaký extaze bude mu hlava s- padat dozadu a bude s- dávat voči v sloup, tak mu dám pár facek, ne? A tím ho dostanu nis- Jinak vás hladit nebudu než fackama, upozorňuju. Prosim vás i ženy, že jo. To se prosim vás, to mně nemějte za zlý, jo. dávám facky jenom do tváře nikam jinak takže to nebude moc prosty. No ale dost je to sprostý, vím. Ale vopravdu je to jediný systém jak se tam kde přidržuje při vědomí. E stala když se dal totapuri třebas velet vedle ramakrišny ta jste zas protože wattse hodin dosáhl to co od od atd li za dvacet let. Ale musel udělat to se vzal střep a vrazil mu ho mezi obočí ch-. Aby pořádně cítil místo, přes které projít, jo? A když mu to radikálně bolelo, tak von tamtudy prošel tak jenom budete střed nevrazím. Prosím vás, nebudete zmrzačováni, buďte bezstarosti. To zas tak daleko nepudu, ne. Ale jisto je že musíme někudy pro ji od to jsou úzká vrátka. Ježíš Kristus řekl vo této cestě, že je to cesta úzká, že je to cesta trnitá, strmá, srázná. Berte to na vědomí že nelhal ano ale si myslíte, že tam půjdete na špacír. To nepůjdete. To se budete muset tvrdě přidržovat poučení toho, který aspoň tento první krok udělal. Jo. To jsem samozřejmě ono utišení je napřed budu opakovat otázku promiňte. Když například člověk řeka třebas opakujeme na boží ka není tady radím z. Že na chvíli ustat ale že jste pomlce povídání mi nestav. Kdo je záruka že ten stav. Bude své rovnat vzestupu lidské duše a nikoliv úpadku dostanu, do stavu nerostu. To znamená do stavu tamasu, jak se tomu tady říká do takového zrůdného stavu nazpět k neživé hmotě. Ta záruka je dána tím ne že nikdy nepřechází do toho stavu dokud necítili nepociťuji potřebu. Dokud e- se nevyrovnám například s tím opakováním jména Božího tak, že... že to zřejmě je vnitřně nepotřebuje ale potřebuji dívat. U účinek toho opakování to prosim tak to pociťuju velice snadno. například se tam ho plzni kde tomu paní hlava čeho která ještě nemůže se pochlubit nějakým prostým. Výkonem v ale ona tam by řekla že třebas řekne otčenáš ne a je úplně unešena tou myšlenkou, že věčná bytost může být jejím Otcem. Jesiže je opravdu unešena tou myšlenkou, že věčná bytost může být jejím otcem, nepotřebuje to říct podruhé. Ona se nechává unést tou myšlenkou. Tou... tou vznešenou myšlenkou že něco věčného jejím otcem někdo věčným otcem. A dokud tento stav trvá tak je to v pořádku. Vona ale začne třebas při tomto stavu plakat. Protože ji to tak dojme, že opravdu si říkám jak jsem si toho hodna ne a kdy věčná aby to byla svým otcem je nezačne ale plakat tak ne tím pláčem to zmaří, ale tím, že se, že přejde do prožívání toho pláče je zmaří ten estas beztak nemůže poklad jsem to říkal jinak. Jesiže se zrodí v tom člověku stav, který je vyjádřen v tomto případě pláčem, ten člověk je vděčen, pláče vděčností nebo pláče radostí. Nebo. Nějaký z tak výhod povznese vznešeného citu tak on musí zase tenhleten vznešený cit zase věnovat Bohu. On musí pořád ten kruh trpělivě uzavírat, on musí s tím pláčem, s tím Otčenáš, on s tím pláčem musí umět přejít k Bohu. On musí e... si zaplakat v náruči Boží bych tak řekl. On musí, on musí, to... to musí být pro něho novým prostředkem, jakým k tomu Bohu jde. to není jméno boží nebo není to, je, to není otčenáš, nýbrž je to pláč. je to stav, který ale eště, přeci poznám, že ten stav nespojuje s bohem vědomě to poznal ale je po svou z toho minulého stalo někam posunul, to jasné. Posunul do dost vznešeného stavu vděčnosti třebas, že je to Otec. Tak zase ale musím, nesmím se s tím smířit se to nějak konečný stát nýbrž musím s tímto stavem zase mířit, jako jsem před tím mířil k tomu otčenáš, k němu, tak musím tímto stavem zase mířit k němu, ano? A zase když to za následek jiný stav, který ještě vědomě nespojuje s Bohem, tak zase s ním mířím trpělivě k Bohu. A tak to pořád stupňuju, jsem u něho. A nepotřebuju potom žádný smyslový stav prožívat jakmile neprožívám smyslového stavu nýbrž se cítím věčnou bytostí neohraničenou tělem, nezávislou na těle a přesto vědomou ne. Ne v rámci vesmíru, nýbrž za hranicemi toho, to se nedá vysvětlit, tak je to asi dobrý, jo? jsem před chvilinkou mluvil třebas o fackování. Totiž opravdu lidské je takové povahy, že někdy ho třeba vypráskat, aby ze své pozice vyšlo. ale jestliže mám co sebou takový jsou si že ze sebe bojím dotknout myšlenkově třebas že ano, že s- že sebe ne, nemůžu, nechci a... a nemíním urazit tak že je tady nebezpečí že to zakuklení způsob sebelásky který zahradí cestu k Bohu. Ono je někdy třeba, to oboje si třebas úplně opačným způsobem že například oni styl neni že bych se fackoval nebo že bych, dejme tomu osobnímu jisté že by dělal nějaký tak mistra dělat tyto jsem nic nedělal ale naopak můj styl je lstí obelstít sama sebe, že jo, to hrozně rád, že mně někdo k tomu dáte p- právo, to na vás trénuju taky protože věřte mi to někdy je třeba to obelstít mu třebas slíbil že zítra ne třebas. Jsem třebas něco bych ještě udělat ale vím že z chvíle modlitby vnitřně na že to je že to musím považovat za volání Otcovo a když to chci eště udělat, tak nejsem vůbec schopen v tu chvíli k němu přijít. To je ten případ, jako když chci pochovat nějakýho otce nebo něco takovýho. To není... v tom v okamžiku, kdy mám určen který vám určen pro tu vnitřní modlitbu, musím věci, které bych rád eště vykonal, slíbit tomu já, že to vykonám třebas za hodinu nebo za dvě nebo zítra. I když dobře vím, že se mi ten vstup poda- podaří, že to nikdy to nevykoná jo to dobře li ale od od svatost svatě slíbím, lžu mu, protože tomuto lháři, arcilháři, tomu arcisatanášovi, který drží mimo Boha, tomu se smí všechno zlý udělat. Vy se neproviníte. On je sám lhářem, protože von vám toto předstírá jako jedinou skutečnost. To je hrozný lhaní. Celoživotní a soustavný. Proč bych mu jednou nezalhal? To je můj osobní styl, lháře, styl lháře, jo? To je můj styl. vám samosebou tohleto nebudu tam vnukávat tento způsob. Ale víte, že se mi to někdy vyplatilo? Že to moje mělo obrovské cukání něco provést a jsem si byl dobře vědom, teď se v tobě člověče konečně všechny tvoje síly soustřeďují v tom chtění, které není duchovní podstaty. To je výtečný moment. To se ti málokdy podaří takhle chtění svoje soustředit. To znamená, ty se dostáváš tím soustředím chtěním na úroveň toho příkon dostává od věčnosti to musí ho ne e to musí mu chyby že z této zaručeně udělá ještě a dokud to chtění tobě tak si od lid pánu bohu a co on se ukazovalo vždycky přece si škod při které se dát krást a to je to nepravý chtění. Že s- pře- že při tom s- světle svíčky, při kterém se vykrádat třebas pokladna, se může také vylupovat věčný poklad. Že se taky může vstoupit do věčnosti, to jsem se vždycky přesvědčil. Takže není to ani tato metoda tak zlá. A jsem říkal, že nikdy tomu není dopřáno nebo nemá se mu dopřát ho pohladit. Ono někdy h- mu jak to říkám teďka taky je třeba něco slíbit a to je vlastně takový způsob pohlazení. Protože ono mu to zaručeně udělá dobře, že... že se, že nemusí tak rychle vodejít vod toho co vod čeho se vůbec nechce vodejít. Že jo. Například dejme tomu, přitom nemluvím o nikom, jo, ani, můj pohled je čistě náhodný. Ale tam vždycky takové náhodné pohledy budu vrhat na různý lidi, že. Když člověk třebas dojem, že určitá hloubka vnitřní modlitby by znamenala určitou degradaci jeho povolání že by mu třebas u- znemožnila to povolání vykonávat tak dobře jako... jako dosud, ne. Tak z toho taky vás budu muset vyvést. protože to je právě neschopnost vyrovnat vnitřní modlitbu s vnějším, s vnějším dosahováním. Jestliže život je ne práci nebude modlitbou l tak samozřejmě že nebude taky možnost toto sjednotit. Kdyby si člověk myslel že svými lidskými silami může dosáhnout toho, po čem nic tady toužíme a co chceme dosáhnout. To znamená spojení, vědomé spojení a vědomě žitý věčný život zde na světě kdyby si tohleto myslel tak tím že by si to myslel, tak by si vytvářel přehradu, přes kterou by nepřešel a nemohl by to uskutečnit. Tato bludná myšlenka sama stačí, aby nemohl uskutečnit tuto věc, o kterou nám jde. A myslím, že nejlíp se vo tom přesvědčil Buddha, který se vo to sedmadvacet s- let snažil svými silami, přestože za pomoci svých zas-, jiných zasvěcenců. Ani za pomocí zasvěcenců, dokud... dokud jenom to chcete lidskými silami dosáhnout, to nedokážete, kdyby vám nevím jaký zasvěcenec pomáhal. Ale jsem vám včera říkal, včera to muselo být. Jsem vám říkal, že jednou navštívil Laoceho jeden muž, který se podivoval jeho velikosti, a řekl mu, mistře, bych potřeboval od tebe vědět, jak ty dosahuješ věčnosti a protože taky bych si to přál dosáhnout. A von říkal, něco k tomu přidám, Laoce mně to odpustí, to je velice shovívavý pán. On říkal, no, ty máš špatnou představu, že lidskými silami můžeš dosáhnout toho, co jsem dosáhl. Podívej se na mě, jsem vetchý člověk. Nemocný, starý, neschopný. A touto svou slabostí a neschopností, touto svou křehkostí dosahuji ty, těch největších duchovních výšek. A kdybych nebyl tak to je slabý nedosáh- byl nedos- nedosáhl bych síly, kterou ve mně spatřuješ. A zrovna tak platí to totéž o Ježíši, který kdyby byl n- neukázal největší slabost, jakou člověk může dokázat. Kdyby se byl ne potil krví možna strachem říká se kvůli duším, které za sebou táhl, to je jedno, e- v zahradě Getsemanské a kdyby byl neměl, nedo čerpal poslední síly na kříži jede dokonce nevyčerpal schopnost být spojen s Otcem, který byl, se kterým byl před tím soustavně spojen aspoň po ty tři roky vod vstupu do Jordánu zaručeně a bez mezer, kdyby se byl nedokázal vzdát veškerých těchto sil, které sice byly původu bož- božského, ale které on mohl lidsky jimi vládnout, a proto se staly svým způsobem lidské, lidsky zvládnutelné, kdyby se byl všeho toho nevzdal nebyl by umřel na kříži a nebyl by vstal z mrtvých, ano. A proto nejtěžší na cestě je umět veškerou silou jít a veškerou silou se umět vzdávat. Jestliže síla vzdání je slabší než síla touhy, kterou jdu a když obojí nejde ruku v ruce vedle sebe, neuspěje. Chtěl jsem v tom odstavci, který teď budu vykládat, je to na straně třicet pět spisu říci, že jedinou zárukou, aby člověk neochabl na duchovní cestě, je žít zázračným životem. Zázračným v tom symbolickém slova smyslu, jak je to naznačováno tam u Ježíše Krista. Není totiž vůbec tam nikde zmínka o tom, po to ukřižování v tom učitelském stavu Ježíše, že by byli učedníci Páně někde váhali na tom, na tom posledním momentu před tou smrtí, že by byli někdy mu přestali věřit těsně před tou smrtí a ještě musel tomu Jidášovi dát sílu k tomu, aby ho pořádně zradil. A to z toho jednoduchého důvodu, že jim pořád předváděl zázraky. Jak jsem v jiných spisech řekl, hned při tom prvním zázraku v Káni Galilejské, který začal právě s takovými objekty které byly srozumitelné z vínem a podobně, i při tomhletom zázraku na konci svatý Jan říká, to učinil Ježíš Kristus proto, aby jeho nebo učil též kristus a jeho žáci jeho učedníci uvěřili aby jeho učedníci uvěřili. Prosím vás, voni uvěřili a voni museli znovu uvěřit, znovu uvěřit. Víra potřebuje ustavičné obnovy. To církev katolická dobře a proto radí každému ustavičnou obnovu víry, ustavičnou obnovu víry. A ale ob- ustavičná obnova víry bohužel s- podle návodu Ježíše Krista se nedá provést nějakou deklarací jako to třebas dneska děláme v církvi, obnovuji víru a vyznávám se a tak dále a lituju a podobně, to vám všechno nebudu tady opakovat to nestačí k se to všechno může být forma, nemusí ale může být forma, ten člověk ani třebas neví, co říká. to třebas naučený, protože dělá pořád tu obnovu. Ale ta obnova musí spočívat v tom že on přímá. Důkazy od boha že je ochoten přijmout ne si oni žádat. Příjmout důkazy od Boha. Co to je přijímat důkazy od Boha? Podívejte se, Pánu Ježíšovi nikdo z jeho apoštolů, z jeho učedníků neříkal, udělej zázrak v Káni Galilejské. Kdo mu to napovídal? Panna Maria, nesmrtelná duše, udělej zázrak. A von přitom eště nějakým způsobem odbýval a řekl, co ti po tom, ženo, víš, že ještě nenastala moje chvíle ale přesto zázrak udělal a nakonec co jem říká že do povedlo že z toho udělal proto aby jeho učedníci uvěřili tady to je ten tradiční způsob o to jsem tady říkal to výkladu to si vzájemně odporuje což není ovšem pravda když to je ten dialektický způsob mluvy, že to z obou dvou stran je pravda, která si vzájemně protiví, a chci teďka vysvětlit, co je to umět nechat Pána Boha dělat zázraky, jo, umět se dát přesvědčovat zázraky. To je to nebýt pořád aktivní, jsem to kdysi nazval aktivní pasivitou. Nebo tak nějak, ano. Si že tohleto člověk dokáže, a to se právě naučí nejlépe a nejsnáze ve vnitřní modlitbě, když se tohleto dokáže, tak pak je ustavičně se věkem zázraků božích. Jeho život se promění v soustavu zázraků, a tím jeho víra posilována. Takže jenom ten život, který je soustavným důkazem zázračnosti nadstavby, ona je celá zázračná, jenom ten život vede dalším kroků nebo k dalšímu pokroku. Ale život na poušti, což je život nebo život mrtvého, což jest náš život, ten sám o sobě nevede k těmto cílům. neshoduju se s tím, že by to bylo šťastné řešení, že nějakým záhadným způsobem křesťané a hlavně katolíci vyčetli z Ježíše Krista, že je třeba jít na poušť, a že tam je třeba třebas celý život prodlít. Tedy zase na druhé straně ale je chápu ty křesťany, že to museli udělat protože nerozuměli vnitřní modlitbě a přijato násilím způsobem asketicky. Ovšem je to lámání opravdu železa, to je velice těžká práce. Tak k tuhletomu snad nepotřebuju víc dělat komentářů, protože dokud člověk si vede svou, dokud si dělá jenom svou práci svými prostředky chce se dostat třebas i do věčnosti a svými prostředky chce provést všechny věci co tady na světě dělat tak není svědkem zázračného způsobu života. Jestliže ale dovede chvilku ustanout v své činnosti, když se dovede opřít o ježíše Krista, jestliže nejde do věcí sám, nýbrž s ním, tomu hlavnímu vás taky chci naučit abyste nikam nechodili sami nikdy tak taky jez svědkem zázračného počínání, zázračné nadstavby a cesty, která nevede ke zničení, nýbrž k znovuzrození. Poklad jak to s se do na pracovat řím a kde tat na ceta se dostat přes. Tak bych rád se rekapituloval jsem proto tvar za to co jsme si jako řekli v kalech abych se z když by měřítko bychom můžete mít přesto můžete udělat proto kde jste se vlastně ocitli každý z vás to že tady mně správně napovídá že toto měřítko a ti chybí že nevíš který krok a právě podniká a co potom co bylo a co bude. vím že tohleto je někdy velice těžko osobě protože. Protože každým jdeme individuální cestou a co cesta to rozdílnost ovšem zhruba vývoj jde stejným směrem. Jenom že z jiné ho jiného stanoviska z jiné pozice takže se možná zdání komu že kdo je opačně nebo výsledky zase sis to opačně než tohoto mého ačkoliv měli stejný poučení za sebou to znamená kdybyste poučeni na snažili se ke stejnému cíli dobýt. A tady by bylo zapotřebí samozřejmě. Kdyby se v tom se chtěl vyznat ovládat symboliku toho z mého počínání nebo lépe řečeno symboliku toho co zažívá kdyby to mu porozuměl tak byste nemusel jednak v ale na by věděl. Co dělat dál jenomže ježíš kristus nám ukazuje jasně že ta symbolika znalost této symboliky je. Výjimečným který není dána mnoha lidem a ne z toho důvodu že těm kteří jsou výjimeční ale z toho důvodu že znalost symboliky života. A těch stupňů je velice zodpovědný úkol když než se člověk dokáže o jen dopad postem vlastním vývoji to mně trvalo hrozná ale stala. A než se rozumí symbolice vlastně života musí jsem se řeči je napřed rozumět nějakému vzoru třebas symbolice ježíšova života o to se snažím poctivě aby se to pochopili. A pak ale jakmile jednou začneš chápat vlastní symboliku života tak to je doba kdy se necítí tak oddělenou bytostí od ostatních jako řídíme pes nechápat také do určité míry aspoň symboliku ostatních životu u lidských a toto pochopení duchovního charakteru jednu velikou přednost a. Jeden je veliký jednu velikou povinnost v sobě obsahuje. Že totiž není stala určeného pro toho člověka samotného vám to vysvětlím zase nejsi krista vysvětlit něco vymýšlí. Když že třebas se zjevil ježíš kristus těm dvěma učedníkům jdoucím do emaus. po svém zmrtvýchvstání prosim tak tím znova vykládal všechna z ona tam stojí psáno. A vykládají tu symboliku tomu ještě pořád nerozuměli před ze světa vlitého nejvyšší učedníci i ten tu symboliku na říkal jim doklady se to muselo stát a přestože to tak přesně všechno vykládal oni ho nepoznali ani nepoznali do to nebyl zastřený zrak nepoznali že to vzal který předními stojí ví. Že pro něho mají zařídit protože. Oni ještě nenastal před by se podle něho vůbec mohli zařídit teple museli sestoupí duch svatý je by se mohli dokonale zařídit po v ježíše krista ještě i tam to dělalo určité potíže. Jim čili rozumět symbolice je. Je z toho vidím vyjímečný stát kdy výjimeční dále který není obecně každému proto že každý povinnosti vůči druhým vykládat o jeho život. Protože. Tato povinnost není všem dána proto poměrně těžkopádně každý z nás chápe symboliku jak vlastního života tak symboliku jiných lidí jenom tomu ano komu je určeno aby pomáhal vnitřním vedením těmi jiným lidem ale ten musí aspoň do takové minimálním míry znát symboliku jiných životů než svého vlastního aby vůbec si o něco říct. O jich cest. Protože je proč je tomu tak protože zřejmě jej užitečnější neznal nevyzná se v tom kde právě jsem přesně než za či ono je to užitečnější než se v tom vyznat protože vyznat se v tom znamená mít za v tobě nás za ten stav ve kterém se rozumí v břemeno které na sebe dal kdežto nebi nad se znamená být pro břemene a ježíš kristus na nikoho nevkládá. Nedalo zbytečně předčasně nebylo když toho není zapotřebí třebas někdo do tomu nerozumíte symbolice a to byla třebas svatá jen nás al ku která nerozuměla dokonce. A byla svatá a věřím že byla svatá. Protože neměla za úkol bez duše tak v takovém případě protože to nebyla na je mu. Její situaci nebo ji mu jim sestup nýbrž proto ve prostě jejího vzestupu na při svém mládí květy věci. By neotevřela na třeba oči tam vitalita taková jiného druhu než že vitalita mládí nebo zdravého organismu tomu je třeba pomalý vzestup bych tak řekl kterým člověk musí projít a k tomu je hodný jenom poměrně jdou život. Kdybyste mi byly vykládali třebas před dvacet je kdy osten život jede na by byl nepochopil vůbec nic z toho co jste mi řekli totiž to smyslu jakou jaký symbol je to nad se z ježíše krista to by vůbec nebo o a takže v mám za sloup poměrně dlouhý život k tomu se věnovat delší než my a jiné úkoly zase za tím než kdy a právě proto o. Nesmíte chtít napodobovat tuhletu schopnost kdy budete a máte z jiné jsou totiž jiné metody jakými se může do věc o tom kroku že na kterém jste to jsou objektivní metody a ty se musíme snažit zjistit protože jinak kdybychom to snažili se zjistit jsem nějakým také subjektivní způsobem tak bychom museli by jak nějaký z nás nebo jaký seznam symbolu. A v lidsky nesprávné protože ten symbolismus je u každého člověka jiní to není všeobecně platný symbolismus to je na pasován na na jeho způsob myšlení ten způsob jednání na jeho zaměstnání na jeho okolí na všechno možné kdybych ti tedy je to uměle nějakému i do byli viklat symbolismus jeho života kladně nestačila kdyby vyložil co se s ním děje tak bych musel znát jakém prostředí žije v bohu. Abych se mi to nestačí boha a nic dělat že k tomu aby dělat dověděl když nemám právo nikdy se. Do váhat nějaké nic dělat že do toho nebylo jen všechno co se lidsky do toho o si může zásada která nesmí být jiný překročena čím ne jsem ochoten do toho lidského vložili tím není vší právo mám na inspiraci vyššího hlediska ano musí do toho vložili vždycky všechno lidské pak mám právo všechno božské na toho dostat přidána. Protože. Napřed se musí lidskými silami a teprve je když ty lidské síly dohoří tak se musí silami jinými protože ten vývoji. Pět se visí sled člověka se nedá smazat. My křesťani dělají největších v tom že podceňovali lidské že podceňovali ten vývoji který za sebou nestavěli od ten lidský na něm že si člověk zkažený od přirozenosti v každém trpí dědičný hřích a a z takové jiné než smysly na to všecko to potřebuje. Že bych nějakou reformu myšlení a tu mi za jednu generaci neuděláme když s se o to třebas jedinci snaží také nestačíme na všechno čili opřít se o situaci. Je možné z zcela jiným způsobem a než rod porozumět ví. Je třeba s své umět správně odevzdat bohu a vidět jaké míry a v čem odosobnit se také z sto vykládali na tady není v rámci přednášky možno všechno znou vysvětlovat. Ale je za říkal třebas o tom koncentráku když je dech bez tatáž chtěl zabít tak je zase nevyzná situaci vůbe nebyla to na škodu že je mně z nýbrž to bylo na prostě kdybych se byl vyznal v situaci že o nic nebude ma že to je zkouška tak to také do pane co do přesto stal úplně jaká rady tak to dopadá špatně v tom ale jsem byl naprosté nechte do masti od věci tak jsem se mohl dokonaleji odevzdat. Opravě jste mi to kdyby že toho mnoho věděl tady moc chyběla do pravé odevzdanosti protože to ale protože se cítí být s dát a nevědomý tak je schopen uznat koneckonců prostě proti své vlastní vůli na ono pak do tam proti své vlastní vůli vyšší moc. Vyšší vládu tak jak se tam odeberu těm men. Věčným principům obecně platným objektivně platným aby člověk poznal a to právě proto píšu o. Ten spis jsem své ale že tam do chci my ničit plete bych že poznal kde je. A řeknou vám že se budete otce všichni spokojí zatím s tím že budeme znát obecné principy které je budete muset umět aplikovat an ne tím že budete a byl tady s ky správně že. osobně vím osobě že nesčetněkráte. Sem se mýlil a budu se mýlit v tom nebudu zná li si při obecné ale budeš špatně svůj život aby tato že on se nebude jedy podle toho co obecně vím že platné. Ale naštěstí vím co je obecně platné to je dost toto do značné postupně do vím všechno ale že by to prakticky stačilo pro každého člověka který se ze zad nakonec cesty jak lidsky možné. Takže myslím že jsem zatím vysvětlil tu situaci že jak jaké jsou tady zábrany v tom vyznat se situace jsou. Rozumné tyto nedostatky které máme v tom že se tom nevyznáme a při jak jsem slíbil těm obecným znaků my jsme se snažili prohloubit si je první stupeň a teď stačí říct jenom tohleto protože byto svým způsobem každý zažíváte. Cos i následky toho é tak je třeba říct jest tedy že. Z tam v tom při první stupně svého tam se snažili uskutečnit šlo o vnitřní uskutečnění především o vnitřní řečmi nikoli o vnější toto na to byl příliš krátký čas. Tys tam taky z něco se obětovala ale do na na to jenom přes ni nebo dokonce ještě méně protože jsme se dostali do toho vnitřního uskutečnění tak nějaký je taky uplynulo protože tam byla málo času tak jsem musel zanechat vás sami osobě aby si to prověřili potom jak to přechází do zevního života ale se to uskutečněn denním životě. A to jsem si byl toho dobře vědom a proto. Jediný poznávací způsob nebo jediný způsob jakým jste poznat jakým jakou měrou jste uskutečnili první stupeň je ba jak se vám daří. Prohlubovat do vnitřní uskutečnění jestliže například dejme tomu po tam co jsme tam zažili je to vnitřní uskutečňování v tom třeba říkáte vnitřní modlitba nebo něco takového nebo koncentrace jak chcete duchovní cvičení jest i tam kde lépe než před ním. A jestli si k němu že tažení a jestliže prostě se prohlubuje ustavičně. Tak. Ten první stupeň na úrovni vnitřního uskutečnění dej dostatečně hluboký a teď je rada která byli z toho by bývala jedna taková že otázka kde jaké měj se pro vada prosta aby to nešlo na konal činného života to zase další otázka el tu teď je také nebudu že to dovede přát probírat potřeby se stali úplně na jiné koleje než. Těm obecný pravidlu ale bych chtěl vám to něco ještě upozornit že by třebas vidíte mezi těmi kteří tam byly některé z vás. Kterým se opravdu z daří prohlubovat ten vnitřní stav ten vnitřní zážitek který tam zažili možná poprvně tak hluboce životě a říkáte tak jsou tedy poletovat li nám tady říkáš na tom lépe než že. Ti kteří. Necítí takhle lineárně to prohlubování toho stavu neboť teď to takhle vysvětlil. Zase to v tom měřítka není správné a ale ta obtíž. Toho posuzování nepříliš v že v takového u rychle mého nebo povrchního těch všech záležitostí. Ne každý člověk stejnou schopnost uvnitřnění vůbec nebo ne každý cesta každého člověka de kolik přes vnitřní uskutečnění jakoba některý jedinců. A ti to se musí smířit s tím že nepociťují třebas v. Třeba na ty první ni leda. Potom by to popis na žili nepociťují nějak zvláštní pro milování toho stavu který tam zažili nýbrž že naopak se třeba vyvrženi nebot i jste nedokonalém stavu vnitřního uskutečňování. To není ještě důkaz toho že by byli ten krok provedli špatně nebo nedokonale. Protože jsou tady ještě jiná měřítka pro lidi je které mají te na to jdou z jiné strany než převážně vnitřnímu uskutečnění. A to je na příklad dejme tomu tady některý z vás ano na nebudeme na ten tam v tom nebyla tak je že ti tolik je zase je něco jiného zažívají vzdáleny něco jiného že totiž čím jest právě na překážka aby jednali jako dříve že ani o. Pravdou začínají žít na vým životem. Že jiné příklad že dělá pod výše dělat totéž co před tím a naopak je to nesnadné dělat něco co před tím i to bylo velice nesnadné. A tento stav se prohlubuje jsem vás ale jednoho z vás a si že by oba dva a k z vás o padat tato jako pes zkoumat že si děláte příliš že velké skrupule protože když je příliš úzkostlivě hledíte na své počínání důležitější je že pociťuje tuto touhu se mění ji. Člověk tedy nepociťují je tu o touhu se změnit člověk který opravdu nic vnitřního nezažil. Který se ne proměně u znáš neprošla žádná proměna vnitřní ale tento. Z že se touží změní u toho nějaká proměna prošlá proběhla aniž to mělo třebas následky hlubší koncentrace nebo duší vnitřního by to nemusí mít následky protože vám řeknu u toho možná u které tohoto za následek hlubokou vnitřní koncentraci. Se dostaví těžkosti které u vás se nedostaví. Těžkosti v uskutečňování zevním protože pro něho bude velice blažené. Ale nesmírně šťastné že bude moci pro domova tu vnitřní koncentraci a bude zanedbávat třebas zevní uskutečnění to se musíme na to teprve zblízka podívat jak dost tím dotyčným od nada kdežto tak toto nebezpečně u tohoto člověka kdežto u těch kteří cítí potřebu se míní dělají všechno možné nehezky příliš u z kost jak to myslím je aby se změnily. Vizte polepšil vědci oni říkají vše o to o to nejde na nepovede ozvěnu. Slovo polepšení to je takový povrchní způsob myšlení a tak by dělal všechno možné aby se s nimi. To je mně osobně důkaz ven důkazem pro městy mohl toho že to vnitřně zažili co před tím nezažívali. A čím by hlouběji něco tak do zažili tím by měly větší touhu po změně. vám to řekl no a je tímto způsobem když jsem třebas zažil nějaké takové začátku takové vnitřní stavy. Vnitřního posvěcení ta řekl tak s tím za posvěcením se ze sebe stát nedokázal opakovat ten vnitřní sta tímto myslím jsem přešel do zevního života a jsem nemohla tak klidně hřeš si k od se ti nešlo věta prostě to nebylo možné a. Tím se vlastně napravoval můj zevní život a myslím že přece jsem nebyl schopen třebas to mít tělo k řečnění pokračovat by obce tom že něco jsem v tom začal tak že to nebylo na škodu ačkoli tedy je to velice říkala zle. Protože jsem byl před o čem a to se neděl zase symboliku co života že ano poznat čemu jsem před o čem oni žádný osud dáno povahou cestě je. Tak to jsem nevěděl co jsem se to se tak jsem zkrátka dostanou panně ten s tak vono to na nejde a přesně něčím provinil a tady se asi neudělal správně tenkrát nebo. Něco podobného. Tak taková a si pro vnukat tu po mém výkladu když se na chtěl vysvětlit. Že. Nemůžete jednoznačně postavu nit svůj stav kdysi se díváte na jediného nebo starat máte svoje výsledky s výsledky druhého protože každý šel z jiného okraje k homo ovšem to stejnému středu ale i jeho okraje k o takže se vám je jeho cesta jako opačná a vaše počínání prožili poč jak toho dosti hodnotí je třeba dobře se nám zdá být špatné. Tak to není pravda. Kdybyste byla například maří na nená na dnou nad tím svatým životem tak jednak ježíši kristu než ta to od se na o těla mohla dále dostat a to jsem by v ten v zevním životě. A ta se se tak jsem mu že to byla země na jejím vnitřním životě která se byla nějakou vnitřní koncentraci nebo hloubkou vnitřní zážitku ale toto mně to třeba na nemohla pokračovat tam dosavadním způsobu život když se vám tohle toho tak zajetí tak je to správné ovšem. V každém případě bych navrhoval abyste nepodceňovali tu vnitřní stránku uskutečnění kterou jsme se jedině kam jsme si navodit jelikož vám tady napovídám taje ta se mi zdá být jedinou zárukou toho že vykonává jak ta nemá li to tak na zevní život a proto se máte těkal svolal protože jsem chtěl aby ten tlak u vás nastal ano. jsem se se vůbec starat o telat jakým způsobem to budete dělat tak je to vyznáte o nevyzná dale musel jsem si uvědomovat že se z nás nějakým způsobem zbaven toho nepravého klidu ve kterém jste mohli se svými žít klidně mohli svaté nežili ale mohli. A pokud se nedá ani ve tomu v tady není mu nic nepřinášejí tím mu klidu ve kterém ženy. Mohli žít před tím měli žít ve jeďte voda ale měli před tím tak je to v nejlepším pořádku před te sám to neví třeba jak přímočaře na tom nezáleží ale tady mluvím s ním je a nesmí ano opravdu je tomu tak člověk neví něco vnitřního zažije ten fakticky mně z ale ty si do volní sestoupit tane ten ne ten příklad co smí a co nesmí. Tak to cítí jako provinění a že tak jak napravit ano ale to je schopnost rozlišovací která a nad ústa v tom člověku. Schopnost rozlišovat sví a růst ta po málo a něco jiného rozlišené na tom stupni prvním na něco jiného že ne. Je druhem takže dejme tomu kdyby někdo nějakém dalším stupni dělat totéž co si můžeme dovolit mi na nějaké nižším stupni. Kdyby si to dovolil kdy tam od a to moh udělat. Bych kdo to okolnosti dovolili tak oni od toho zákona ti dovolit proč ne tak by to pro něho znamenala hrozný pád nebát on je od nás tak na sebe ne. Podívejte se. bych že v každém případně i jistý jako provinění že něco co třebas děláte byste těmi abych v každém případě byl proti tomu šablonovitě nebo tam ale mně vynechávat všechno tak zvané světské. Protože ani zdaleka jsme světským věcem ne o ten s než ježíš kristus začal ona a ten běžný způsob života tak jemu to trvá při se jak si to ovšem kde věční způsob života on naladění tak se pa pevni jakou pramene a na vůbec neukazuje všímat překlad. Rozumíte na každé život je nám a o tebe nás tahu prostě na ten věčný život jeho život je stát nad teprve my budeme každý na ano počal tam kde se s víme v nás a na po ne mile života varování v tak tak ta má. A on přestože měl nebo ten stupeň se narodila tento svět a uvědomovat si že na a nyní z misse ten kterýho. Než tak ani na není jinak on přestal neseme dokonale světský dívat na takové mění ho nebi byli. Na poprvně nebo na první pohled každý všichni nepoznali je to není ve a v nějaký vtělení ani ve vší kde na nemá jen mate stanete se tam do komentována. Dala mu z as takže se kdyby se nad dětech ale co všechno napojena na je a on zase ale tam se nějak ale je tomu která mou ale se rád je vodičem a že jsem vám nebyl on dát a nebo pod na že tam dát čili on se od oddávat tomu stavu ve které mi čili ostatní lidé například že kdybych to vůbec se nepodíval na televizi tato ve tak oněm svých jest je že máme třeba. My i o věčně se oni na to rodina oni víte tak by se u plně viděl že otec je oním vlastně se moc často a ne pořád tat od je tedy v i dobra jako nebo si myslí že je to zase není na a ne tam a že nejsem oděnou bytostí a to musím s nimi nějak ne to na to na to se musí nějak podat o.